Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2023-05-06 10:24:12

Doomscrolling aneb když se ze čtení katastrofických zpráv stane škodlivá závislost

Internet už obohatil náš jazyk o mnoho nových pojmů. Po pandemii covidu a vypuknutí války se teď rozmáhá zcela nový fenomén zvaný doomscrolling – podivná obsese se čtením negativních zpráv na internetu. Proč je doomscrolling tak škodlivý pro naše psychické i fyzické zdraví? A jak se s doomscrollingem účinně vypořádat? Pandemie doomscrolingu během pandemie covidu Mnoho... The post Doomscrolling aneb když se ze čtení katastrofických zpráv stane škodlivá závislost appeared first on TOPZINE.cz.

Čas načtení: 2023-05-06 10:24:12

Doomscrolling aneb když se ze čtení katastrofických zpráv stane škodlivá závislost

Internet už obohatil náš jazyk o mnoho nových pojmů. Po pandemii covidu a vypuknutí války se teď rozmáhá zcela nový fenomén zvaný doomscrolling – podivná obsese se čtením negativních zpráv na internetu. Proč je doomscrolling tak škodlivý pro naše psychické i fyzické zdraví? A jak se s doomscrollingem účinně vypořádat? Pandemie doomscrolingu během pandemie covidu Mnoho... The post Doomscrolling aneb když se ze čtení katastrofických zpráv stane škodlivá závislost appeared first on TOPZINE.cz.

Čas načtení: 2022-01-10 15:00:33

Bold Gallery zahájí rok znepokojivou výstavou Václava Buchtelíka

Mezilidské i enviromentální vztahy se vší svojí složitostí jsou tématem první velké pražské výstavy malíře Václava Buchtelíka. Pod podvratným názvem Mood:DOOM (slovní hříčkou s anglickými slovy nálada a zánik ve formě palindromu, výrazu, který dává stejný smysl při čtení zleva i zprava), uvádí holešovická Bold Gallery nejnovější obrazový projekt ostravského vizuálního umělce a hudebníka, který společně s kurátorem Radkem Wohlmuthem připravil speciálně pro její prostor. „Zajímají mne hlavně odvrácené strany lidského bytí, v optimističtějších věcech necítím potřebnou tenzi a napětí,“ říká k němu stručně Buchtelík, který těží z nejistot a úzkostí minulosti i přítomnosti, stejně jako z katastrofických vizí. Předlohou jsou mu často koláže z knih a tiskovin oficiální propagandy 70. a 80. let, které převádí na plátno a zvýrazňuje barevnými explozemi kadmiové oranže. Blízká je mu barokní extatičnost, která ale postrádá prvek naděje, útěchy či katarze. Na jejich místě pozorný divák najde ironii, odstup a temnou hravost. „Jakkoli Buchtelíkova plátna mohou působit vizionářsky, a navzdory tomu, že se v některých případech jeho pochmurné obrazy naplňují, ve skutečnosti skoro vždy vycházejí z osobní mytologie, konkrétních stavů mysli a situačních konstelací. I proto je možné vnímat je jako kódované autobiografické zkratky,“ vysvětluje kurátor výstavy Wohlmuth a dodává: „Své koncentrované prožitky a pocity ale přetavuje do obecnější vizuální i obsahové roviny.“ Buchtelík ve svých obrazech používá výrazné atributy jako například hady nebo masožravé rostliny, ale i když si uvědomuje jejich tradiční význam, používá je jako intuitivní otevřené symboly. Bez ohledu na to, co zobrazuje, jsou středobodem jeho zájmu hlavně komplikované mezilidské i environmentální vztahy. Právě ty určují obsah jeho pláten, v nichž najdeme přiznaně kolážovitou stavbu, která pomáhá vytvořit pocit napětí a silné vnitřní dynamiky v konfrontaci člověka s hrozivým nebeským prostorem. „Divák pak může hledat odpověď na otázku, co takové scény vlastně zachycují. Jestli bezbrannost vůči temným silám přesahujícím lidský horizont, nebo naopak skutečnost, že tím opravdovým zlem je člověk, který jen sklízí to, co sám svým chováním zasel,“ doplňuje Wohlmuth. Václav Buchtelík se narodil roku 1990 v Karviné. Po studiích užité malby u Aleše Hudečka na Střední umělecké škole v Ostravě pokračoval v letech 2010–2015 v Ateliéru malby Daniela Balabána na Fakultě umění Ostravské univerzity. Vedle malby pracuje také s kolážemi sestavenými z dobových knih a tiskovin ze 70. a 80. let, které mu slouží také jako předlohy pro díla, v nichž tematizuje rozličné formy úzkosti a děsu. V jeho díle nalezneme různé nepřímé odkazy ke konkrétním obrazům nebo obdobím, například k barokní expresivitě. Vystavoval na skupinových i samostatných výstavách u nás a na Slovensku. Výstavu Mood:DOOM lze zhlédnout od 14. ledna do 13. února 2022 v Bold Gallery (U Měšťanského pivovaru 6a, Praha 7).

Čas načtení: 2021-01-28 14:55:40

Koronavirus: Podobný osud Londýna a Wu-chanu (francouzské vyděšení z britské mutace v praxi)

Jsme zahlcováni stále novými informacemi o koronavirové lapálii. V lednu 2021 doslova explodovaly problémy v čase, kdy začala převažovat naděje spojená s očkováním. Strach z tzv. britské mutace a dalších mutací koronaviru ještě zvýraznily nečekané problémy s výrobou vakcín. To nás nutí zapomenout na nedávné varovné signály ukazující, že stále nejsme dostatečně schopni reagovat na koronavirové problémy v Evropě. Jedná se především o varovné signály spojené s dvoudenní francouzskou blokádou Velké Británie v prosinci 2020. Britský premiér Boris Johnson v sobotu 19. prosince 2020 zcela nečekaně vyhlásil pro třetinu Anglie tvrdý lockdown. Výrazně totiž narůstal počet koronavirových infekcí způsobených novou mutací koronaviru SARS-CoV-2 pod poetickým názvem VOC 202012/01 (nebo pod názvem VUI-2020-12-01 nebo B.1.1.7). Náhlé rozhodnutí o tvrdém lockdownu znepokojilo nejen obyvatele britských ostrovů, ale i politiky ve Francii a v EU. Poznámka č.1: Neřešíme, zda byl tento tvrdý lockdown zaveden včas, v dostatečné míře apod. Zabýváme se jenom důsledky 48hodinové blokády vzešlé z úleku Francouzů, že se objevila infekčnější mutace viru. Do článku nepromítá, že v té době měl být spíše vyhlášen celostátní lockdown, protože nová nakažlivější mutace byla ve Velké Británii (v různé míře) už rozšířena. Plošná uzávěra v Anglii a ve Skotsku začala až od úterý 5. ledna 2021. Za vše může mutace VOC 202012/01 Premiér Johnson tehdy všechny zaskočil. Vyhlásil tvrdé uzavření třetiny Anglie v sobotu a mělo platit od půlnoci ze soboty na neděli 20. prosince. Pro třetinu obyvatel Anglie to znamenalo, že si dají večeři a ráno, až vstanou z postele, nesmí – až na nejnutnější případy (včetně cesty do práce) – vycházet z bydliště na veřejnost. Zavřeny byly všechny obchody kromě prodejen nezbytných potřeb. Nejednalo se o maličkost, ale o náhlý přechod do nejtvrdšího čtvrtého stupně lockdownu. Už neplatilo „vánoční uvolnění“ plánované pro celou zemi na vánoční čas od 23. do 27. prosince. Statisíce rodin přišlo z minuty na minutu o Vánoce s širší rodinou. Náhlé uzavření společnosti bylo vnímáno jako signál nebezpečí. Objevila se vůně hysterie – pocit ohrožení nebezpečnou mutací koronaviru. Přitom premiér Johnson při vyhlášení totální uzávěry uklidňoval, že je nová mutace sice o 40 až 70 procent nakažlivější, ale nezpůsobuje těžší průběh nemoci. Ale i to znamená vážný problém, protože větší nakažlivost zvýší počet nemocných, a to je signál nebezpečí zahlcení zdravotního systému. Francouzi se lekli: „Francie …na 48 hodin zcela pozastavila pohyb osob a silniční dopravu… Další rozhodnutí o pozastavení byla přijata současně ve většině zemí v EU i mimo ni. (Rozhodnutí nebyla přijata současně.) Toto období umožnilo konzultace mezi Evropskou komisí a členskými státy na základě analýzy rizik pro veřejné zdraví zveřejněné 20. prosince Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí – ECDC, jakož i konstruktivní dvoustranné diskuse mezi francouzskou a britskou vládou…“  Mám pocit, že je to spíše alibistická formulace. Analýza rizik pro veřejné zdraví zveřejněná Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) sice přinášela aktualizované informace, ale důležitější byla přímá komunikace britských a francouzských epidemiologů. Poznámka č.2: ECDC v neděli 20. 12. 2020 vydala „Stručné vyhodnocení ohrožení: Ve Spojeném království byl pozorován rychlý nárůst varianty SARS-CoV-2 s více mutacemi…“, kde z hlediska dopravy nebylo napsáno nic podstatnějšího, než: „Vzhledem k tomu, že v současné době neexistuje dostatek důkazů o tom, do jaké míry se nová varianta viru šíří mimo Spojené království, je třeba včasného úsilí k prevenci a kontrole jejího šíření a zahrnout následující: …zejména je třeba zdůraznit pokyny k vyhýbání se nepodstatným cestováním a sociálním aktivitám.“ Ve zprávě bylo uvedeno, že několik případů s novou mutací koronaviru již oznámilo Dánsko a Nizozemsko a podle zpráv médií prý i v Belgii. Otázkou je, zda nebylo francouzské zablokování dopravy na 48 hodin příliš zbrklé (či spíše zbytečné)? Vždyť není možné jiné řešení než přes hranice z Anglie pustit lidi s negativním testem na koronavirus. Tak to i dopadlo: S ukončením blokády byl spojen francouzský požadavek, aby byl před odjezdem z Anglie u cestujících (tedy i řidičů) výsledek negativního testu realizován před méně než 72 hodinami. Test musí absolvovat též děti ve věku 11 a více let. Anglický stín Wu-chanu Když Boris Johnson ohlásil tvrdý lockdown – zavedením nejvyššího stupně karanténních omezení – bylo postiženo 16,4 milionu lidí. Tvrdá opatření byla přijata na poslední chvíli, protože se nová infekčnější mutace koronaviru šířila stále intenzivněji. Váhání s nejtvrdšími opatřeními v jistém smyslu připomíná týdny opatrného našlapování kolem nové virové infekce v Číně a potom náhlé zavedení tvrdé uzávěry čínského Wu-chanu a později dalších měst a oblastí. Nová varianta mutace koronaviru byla poprvé zjištěna v jižní Anglii v září 2020. V listopadu byla infekčnější mutace identifikována v Londýně zhruba u čtvrtiny případů, v prosinci již téměř u dvou třetin infikovaných. V Anglii nastala situace, kterou známe už z Asie na začátku roku 2020. Britové zažívali znovu to, co lidé v čínském Wu-chanu. Během roku 2020 sice už několik tvrdých uzávěr proběhlo, ale 19. prosince nastala jiná situace: Došlo k tomu neočekávaně ze dne na den. Také v čínském Wu-chanu takové rozhodnutí nikdo nečekal. Vzpomínka na čínské vzdychání západních humanistů Od února 2020 se quasi – demokratičtí humanisté pohoršovali nad tvrdým uzavřením Wu-chanu a potom i dalších čínských měst. Proč lidé tehdy utíkali z Wu-chanu? Politický komentátor z USA jménem Tchang Ťing-jüan měl tehdy jasno: Mnoho obyvatel se bojí nákazy. Proto chtějí z nebezpečného místa pryč. „Magistrát město uzavřel a přinutil tak zdravé lidi, aby tu žili spolu s nakaženými… Kromě toho je ve městě teď velkým problémem zásobování potravinami, a tak se zdraví lidé snaží co nejdříve utéct,“ uvedl Tchang. Tento argument lze použít i na Anglii od 19. prosince. Dalším problémem prý bylo, že když se občané nakazili, nedostalo se jim potřebné péče. V nemocnicích byl nedostatek lůžek, a to je další důvod, proč z města utíkali i nakažení. Úřady ve Wu-chanu vydaly příkaz, že pacienti s mírnými či středně vážnými příznaky, u kterých nebyla diagnóza potvrzena, musí odejít do karanténních středisek a provizorních nemocnic. Z hlediska dnešních znalostí šlo vzhledem k zahlcení nemocnic o přiměřenou reakci. Pacienti byli na pozorování a pokud se projevil COVID-19, následovala snaha o léčbu podle míry tehdejších znalostí a možností. Tchang uvedl, že nakažené osoby, které město opustily, mohly šířit virus dál a přenesly ho do dalších oblastí v Číně. Ve skutečnosti infikovaní lidé vlaky a letadly už koronavirus před jeho oficiální identifikací rozváželi nejen po Číně, ale také na další kontinenty, včetně Evropy. Když to promítneme do prosincové Anglie, Johnson město Londýn uzavřel a přinutil tak zdravé lidi, aby tu žili spolu s nakaženými podobně jako ve Wu-chanu. Tchangovy argumenty se tedy dají použít i vůči Johnsonově totální karanténě. Útěk z pasti jako univerzální jev Humanističtí naivisté snahu o útěk z Wu-chanu viděli jako symbol nedůvěry vůči čínskému vedení. Ve skutečnosti šlo o archetypální jev – o jednu ze základních lidských reakcí. Proč by lidé museli důvěřovat vedení své země? Proč by veřejné mínění nemohlo být rozpolcené, plné nedůvěry vůči vládě a různým politickým a vládním skupinám, jak to vidíme například i ve Velké Británii, USA, Polsku, Francii či v České republice? Lidské reakce jsou prosté. Není třeba za vším vidět politiku. Řada lidí se intuitivně chce vyhnout omezení svobody, tedy uzavření v karanténě, na což upozorňuje i ústecký emeritní policejní psycholog major Josef Kovářík: „To je také lidská samozřejmost, obcházet pravidla, která jsou lidem vnucena. Jako psycholog – někdy i policejní vyjednavač – jsem většinou přesvědčoval jednoho dva lidi. S těmi se dohodnete. Čím větší je dav, tím větší je problém. Proto po vyhlášení karantény v oblasti 11milionového Wu-chanu z oblasti města do okamžiku uzavření komunikací uteklo prakticky ze dne na den přes 300 tisíc lidí.“ O 10 měsíců později v sobotu 19. prosince lidé hromadně opouštěli čerstvě uzavíraný jihovýchod Anglie. Rodiny se rozhodly ve velkém spěchu, protože za několik hodin, po půlnoci, by už platil zákaz vycestování z oblasti. Dálnice ven z karanténní oblasti se velmi rychle zaplnily ujíždějícími auty. Vytvořily i hodinové kolony. Šéf britské automobilové asociace potvrdil, že úprk lidí nastal už 90 minut po oznámení Borise Johnsona o lockdownu, a nazval ho malým exodem. Půjčovny aut měly žně, majitelé autobusů a mikrobusů si mohli dobře vydělat. Mnoho lidí se snažilo odjet vlakem. „Všichni se hromadili na vlakových stanicích, kde se opravdu nedalo hovořit o dodržování nařízení, což pak vláda označila za nezodpovědné,“ uvedl 21. prosince Peter Ďuračka pracující v hotelu v anglickém městečku Beverley.  Sobotní „last-minute“ oznámení podnítilo „…spěch na nádraží v Londýně a do devatenáct hodin, tam nebyly k dispozici on-line rezervaci žádné jízdenky v londýnských stanicích, včetně Paddington, King's Cross a Euston.“ Záběry zveřejněné na sociálních sítích ukázaly velké davy na nádraží St Pancras, které čekaly na nástup do vlaků do Leedsu.… Starosta Londýna Sadiq Khan řekl, že scény na londýnských nádražích byly ‚přímým důsledkem chaotického způsobu oznámení (tvrdého uzavření)', ale vyzval Londýňany, aby dodržovali nová pravidla…“ Spekulovalo se o zablokování výjezdů z Londýna, ale policejní šéfové potvrdili, že se to nestane. Předseda Rady náčelníků národní policie Martin Hewitt k zastavení automobilů uvedl: „Zviditelníme se, abychom povzbudili veřejnost k tomu, aby dodržovala pravidla. Není v úmyslu zakládat silniční zátarasy nebo běžně zastavovat vozidla.“ Podobně se chovali i Izraelci. I přes povinnou karanténu, která čeká na cestující po návratu zpět do země, se mnoho Izraelců rozhodlo využít možnost zakoupit si letenky pryč z Izraele před začátkem tvrdé karantény, tedy před 8. lednem 2021. Ideálním cílem leteckého výletu byl Dubaj ve Spojených arabských emirátech. „Podle Israir Airlines byrokracie neudělala nic pro to, aby zastavila nárůst nových rezervací, a velký počet Izraelců si prostřednictvím svých webových stránek rezervoval dovolenou," upozornila 7. ledna 2021 izraelská letecká společnost v článku o útěku Izraelců na „protikaranténní“ dovolenou. Marné přemlouvání V Anglii se sice objevovaly vládní výzvy, aby lidé z oblasti tvrdého lockdownu neodjížděli, ale marně. Následovaly úřední obranné akce: Například skotská premiérka Nicola Sturgeonová zavedla zákaz cestování mezi Skotskem a Anglií. Neboť nikdo nemá rád přivandrovalce z území zasaženého morem… Už v březnu 2020 na toto téma upozornil například článek Pandemie koronaviru v Evropě postavila venkov proti městu: Od Norska přes Francii až po Španělsko postavil koronavirus venkovské obyvatelstvo proti obyvatelům měst. Ti se hrnou na venkov, aby tam přečkali pandemii. Jednu z hlavních obav místních představuje zahlcení záchranné služby a nemocnic ve venkovských oblastech, které často trpí nedostatkem personálu. I v ČR byla zaznamenána antipatie proti náhlému přílivu víkendových, ale v té době koronavirových chalupářů, kteří ohrožovali zdraví místních obyvatel. Odjezd rodin z náhle uzavřené části Anglie byl motivován především touhou po setkání s příbuznými. Ve stupni čtyři neplatilo „vánoční uvolnění“, plánované pro celou zemi na 23. až 27. prosince. O svátcích se nemohly setkávat ani dvě domácnosti. Nárůst odhalených koronavirových infekcí tehdy zredukoval „vánoční uvolnění“ ve všech ostatních částech země, včetně Skotska, s povoleným setkáním rodin z původně plánovaných pěti dní na jediný (25. prosinec). Pouze Severní Irsko tehdy ponechalo možnost setkání až tří rodin po dobu pěti svátečních dnů, ovšem později vyhlásilo šestitýdenní lockdown platný (s ohledem na setkávání rodin) až po Vánocích od 26. prosince. Cvičení civilní obrany II. Od okamžiku kdy Boris Johnson vyhlásil pro část Anglie totální karanténu (lockdown kategorie čtyři), znamenalo to „zajímavou“ zátěž, kterou nelze nasimulovat, protože: a) totální uzavření rozsáhlého území přišlo nečekaně (last minute), což signalizovalo závažnost situace, ale také vedlo k rozčarování až vzteku lidí, kteří byli bez varování okradeni o svátky. Bude zajímavé vyhodnotit protichůdné tlaky: informace o ohrožení zdraví a snahu zachovat si aspoň částečně svůj životní standard, b) k závažnému narušení životního standardu došlo v čase očekávání svátečních dnů (podobně v Číně lidé utíkali z karanténních oblastí v čas blížících se novoročních svátků), c) tvrdý lockdown v přístavních oblastech Anglie směrem k Francii signalizoval míru obavy: Francouzská vládní reakce byla typicky zkratkovitá (48 hodin přerušení dopravního spojení s Velkou Británií). Byla to reakce z úleku, protože nebyli připraveni náhlou informaci ihned adekvátně reagovat. Cenné je, že reakce na mutaci VOC 202012/01 byla z hlediska „cvičení civilní obrany“ ideálním studijním materiálem. Ideálním v tom smyslu, že důvodem úleku naštěstí nebyla akutně smrtelná mutace či náhlá katastrofální situace, ale „jenom“ epidemický problém – vyšší infekčnost nového koronaviru. Proto reakce obyvatelstva a státního aparátu na britských ostrovech, ale i opatření ve Francii a EU, jsou zajímavým studijním materiálem. Ukázaly způsob reakce v zátěžových situacích lidí a institucí. Poznámka č.3: Motiv civilní obrany nepředstavuje „legrační“, ale ryze pragmatický motiv. Prvním mezinárodním „ostrým“ cvičením civilní obrany byla reakce na šíření nového koronaviru od ledna 2020. Státy si mohly poprvé v praxi vyzkoušet, jak jsou na pandemii nepřipravené. Jakékoliv pouze nasimulované cvičení nemohlo odhalit skutečnou míru neschopnosti člověčenstva reagovat na invazi infekčních breberek. Reakce na větší infekčnost nové mutace víru SARS-CoV-2 prověřila efektivitu připravenosti evropských států na náhlý přechod na vyšší stupeň nebezpečí, a tudíž i karanténního opatření. Opět s předpokládaným výsledkem – nebylo dostatečně zvládnuto. Od nedělního večera (21. prosince) Francie uzavřela lidem a kamionům na 48 hodin svou hranici, než vyřeší mechanismus přeshraničního styku. Několik tisíc kamionů muselo náhle zastavit v místech, kde řidiči neměli žádné sociální zázemí, následovala lavina dopravních, psychologických a sociálně-logistických problémů. Poznatky z blokády Velké Británie budou pro tvorbu budoucích krizových plánů podnětné. Při pouhém cvičení se takové zkušenosti nenasbírají. Ostré cvičení civilní obrany II., které bylo časově omezeno od soboty 19. prosince 2020 do pondělí 4. ledna 2021, ukázalo v rámci nové varianty ohrožení skutečné problémy v reálném rozsahu a čase. Následovalo jej už běžné období charakterizované plošnou uzávěrou v Anglii a ve Skotsku od úterý 5. ledna. Předběžné závěry: Ačkoliv každý stát zažil od ledna 2020 nejméně jednou jistou formu kolektivního úleku z epidemie/pandemie, našel nepříliš funkční, ale relativně vyhovující kompromis mezi karanténními opatřeními a snahou vydělávat peníze. Každá další výrazná změna stavu vedoucí k nové změně chování (v jihovýchodní Anglii od soboty 19. prosince) vedla k obdobným úlekovým reakcím, prvotní fázi administrativního a logistického provizorního jednání, následovalo zklidnění a nalezení uspokojujícího organizačního řešení, které nastupovalo zdlouhavě. Ačkoliv postupy zvládání tohoto typu krize byly již „nacvičeny“ v Evropě nejméně od konce března 2020, nová situace (od 19. prosince) vedla k pomalému nástupu opatření: 1) zbytečně časově dvoudenní blokáda kamionů ve směru do Francie, 2) pomalé a chaotické zmírňování náhlých dopadů blokády od 20. prosince 2020. Neúprosný čas nákupní hysterie Opět se potvrzuje, že narušení dopravních řetězců ohrožuje civilizační manýry rozmazlených lidí. A může vést až ke společenské nestabilitě. Na stůl tradičního britského vánočního oběda patří suroviny jako krocan, mrkev, hrášek, pastinák nebo růžičková kapusta, což se produkuje na britských ostrovech. Ale co dál? Ve dnech 21. a 22. prosince britské obchodní řetězce varovaly, že na Vánoce budou zřejmě v regálech supermarketů chybět některé čerstvé potraviny, zejména hlávkový salát, brokolice, květák a citrusy. Je to drobné připomenutí křehkosti prodejních řetězců a civilizační rozmazlenosti. Pokud 22. prosince Tesco (i další řetězce) nabádalo zákazníky, aby nakupovali jako obvykle, protože má ve skladech dostatek zboží až do 25. prosince, ve skutečnosti Tesco informovalo, že poté už začnou potíže. Po tomto oznámení každý rozumný člověk měl tendenci nakoupit ještě více jídla, pití, toaletního papíru atp. Pokud by problémy s dopravou trvaly více dní, s každým přibývajícím dnem embarga dopravy přes kanál La Manche by obavy nervózní spotřebitele tlačily k větším nákupům zboží pro dlouhodobější přežití. To by vyvolávalo další tlak na nakupující, aby si z toho zbytku, co ještě nebyl vykoupen, odnesli co nejvíce. Co je doma se počítá, to platí od pračlověka Janečka až do digitálního věku. Francouzská blokáda na 48 hodin představovala epidemiologickou prevenci i politické alibi. Politická opozice by Macronovi neodpustila, že neudělal hned mediálně viditelná karanténní opatření. Proto nejjednodušším opatřením byla blokáda Anglie (zároveň politicky silácké gesto) jako oddechový čas pro rozhlédnutí se, co dál. Ale už v okamžiku blokády bylo zřejmé, že není možné jiné opatření než pustit přes kanál na evropský kontinent řidiče s koronavirovým testem potvrzujícím, že nejsou infekční. Existovala samozřejmě i zdlouhavá, kapacitně omezená varianta dopravovat oběma směry jenom kontejnery, které nepřišly do styku s řidiči kamionů – ať na lodích nebo po kolejích Eurotunelu. Tato varianta v omezené míře fungovala přes víkend 19. a 20. prosince, kdy společnost Eurotunnel oznámila, že vlaky dovážející vakcínu do Británie z EU budou dále jezdit. Přístavy v Doveru a ve Folkestone informovaly, že kontejnery bez řidičů budou i nadále přes kanál La Manche převáženy, pokud je na francouzské straně převezme bez kontaktu francouzský řidič. Pokud by došlo v určité oblasti hypoteticky k „výbuchu“ mutace virové nákazy s vysokým procentem úmrtnosti, a bylo potřeba oblast úplně uzavřít, britsko-francouzské problémy s logistikou z konce prosince 2020, budou varováním. Varovné signály Základním ponaučením je nutnost rozhodnout o další dopravě v co nejkratším termínu podle předem připravených manuálů reagujících na různé typy krizových epidemických problémů. V prosinci 2020 rozhodnutí záviselo na vyhodnocení dat předaných mezi britskou a francouzskou stranou o nebezpečnosti mutace koronaviru. Odborných informací byl tehdy už dostatek a rozhodnutí, že Francouzi od řidičů budou vyžadovat negativní výsledek testu na COVID-19, mohlo být přijato už v průběhu neděle, tedy méně než za 24 hodin. Zdravotničtí a dopravní experti tehdy už jistě pracovali na scénáři, co udělat, kdyby bylo nutné uvažovat o uzavření hranic. Otázka zní: Jak uzavření hranic definovat z hlediska mezinárodní dopravy zboží. První návrhy tohoto typu se objevily 10. ledna, kdy vědecký vládní poradce Arnaud Fontanet veřejně doporučil, že by Francie měla uvažovat o uzavření hranic. Ale co dál? Uzavření hranic je, alespoň pro EU, jenom krátkodobým nouzovým řešením, jehož plná úspěšnost není zaručena. Z dlouhodobého hlediska nejrozumnějším a technicky dobře zvládnutelným způsobem dopravy je v krizových časech tohoto typu převoz zboží nákladními vlaky. Tedy s minimem obslužného personálu, a se snadno dezinfikovatelnými vagony a kontejnery. I v obecnějším smyslu by měla být do budoucna preferována železniční nákladní doprava s přeložením nákladu na kamiony až v cílových regionech (krajích, hrabstvích, župách…). Regionální jistota Další strategickou úvahou by mělo být, aby nejzákladnější zboží nutné pro dlouhodobou obživu, hygienu a celkové fungování obyvatelstva, bylo možno pěstovat, chovat a vyrábět ve vlastním regionu. Zkušenosti s koronavirem SARS-CoV-2 ukazují, že může dojít k narušení (až ke zhroucení) mezinárodní dopravy mezi výrobními a distribučními centra a koncovými uživateli a jejich montovnami. Zastavení či zhroucení dopravy i v menším měřítku (viz 48hodinové embargo dopravy z Anglie do Francie) může způsobit problémy přetrvávající týdny. Přitom prosincové „cvičení civilní obrany“ (v rámci roku 2020 v pořadí druhé) jenom naznačilo, co by náhlá karanténa a blokáda v malém mohla způsobit v širším měřítku. Další poznatek: Mezinárodní společenství není solidární v nejdůležitějších záležitostech, pokud ohrožují jejich regionální bezpečí. Pro přežití politiků je v okamžiku krize potřeba podpořit jistoty, které po nich požadují voliči. K tomu se „flexibilně“ připojí i podnikatelská sféra, pro kterou kšeft je vším. Proto z momentální nutnosti podpoří regionální zájmy. Při zvládání rozsáhlých katastrofických jevů (v obecném smyslu i pandemií) je důležitý „náš“ region, pokud to situace dovolují i širší regionální okolí, a to je vše. Ekonomicky silné státy budou mít při zvládání katastrof lepší vyhlídky. Mezinárodní spolupráce je až cosi na druhém či třetím místě. To se ukazuje i v rámci koronavirové pandemie, obzvláště v období snahy zajistit si co nejvíce vakcín pro „náš“ region. Ale to jsou témata nad rámec tohoto článku. Problém testování Britsko-francouzské lapálie s pomalým nástupem testování řidičů by měla vést k vytvoření specializovaných armádních jednotek vybavených a vycvičených (v rámci civilní obrany) ke zvládání zásahů v krizových a epidemicky ohrožených oblastech. Znamená to posílit ženijní a zdravotní vojsko a logistické jednotky obecně. V prosinci 2020 jsme viděli pomalý nástup testování prodlužující blokádní chaos o další dny. Ve Velké Británii testování zpočátku fungovalo pouze na letišti/parkovišti Manston, kam musely zaparkovat stovky kamionů. Testovací místa tam měla výrazně omezenou kapacitu. Trvalo až do čtvrtka 24. prosince, než se testování dostalo až do přístavních zón a okolních silnic, kde na ně čekalo mnoho dalších řidičů. Proto byla typická zpráva: „Sdružení pro silniční přepravu zboží (RHA) odhadlo, že osm až deset tisíc nákladních automobilů bylo ve frontách, které se začaly tvořit kolem přístavů na jižním pobřeží Anglie, když došlo v neděli k uzavření hranice. Vláda uvedla, že věří, že počet se blíží šesti tisícům, i když ministři počty dříve výrazně podcenil,“ psal 24. prosince Guardian.  Vláda uvedla, že do čtvrtečního poledne (24. prosince) bylo provedeno více než dva tisíce testů, ale přístav Dover potvrdil jenom odbavení 700 nákladních aut směrem do sladké Francie. Podle ministra dopravy Granta Shappse bylo 2367 testů provedeno od poledne ve čtvrtek 24. prosince, s 2364 negativními a třemi pozitivními testy. Ve čtvrtek večer řekl: „Musíme co nejdříve vyřešit situaci v Kentu způsobenou náhlým uvalením omezení od francouzské vlády. Dnes jsem poslal speciální instrukce armádě, aby převzala kontrolu nad testováním a operacemi spojenými s dopravou v kraji…“ Podotýkám, že k uzavření došlo již v neděli. Tehdy mohla být předběžně mobilizována armáda k přípravě testovacích kapacit, protože neexistoval jiný způsob řešení situace. Testování řidičů se ukázalo za více méně zbytečné, protože k 31. prosinci bylo provedeno 15 526 testů, ale pozitivních bylo jenom absolutní minimum: 36. V souvislosti s tím není od věci připomenout, že Nizozemí zrušilo povinnost PCR testu pro řidiče kamionů při příjezdu na své území. České ministerstvo zahraničí informovalo, že do Nizozemí je možné jet trajektem z města Hull a Newcastle na severu Anglie: „Pokud nejste v Kentu, kam britské úřady doporučují nevjíždět, je toto alternativní trasa. Je nicméně nutné mít před odjezdem do přístavu platnou jízdenku.“ Autor článku zaznamenal, že do Ústí nad Labem se vrátil český řidič z Anglie až teprve 4. prosince 2021. Tak „operativní“ bylo zvládání následků britsko-francouzského koronavirového problému na hranicích přes kanál La Manche. Co blokáda (ne)přinesla Snaha o izolaci pevninské Evropy od nové mutace COV 2020 12/01 byla marná. Britští vědci upozornili, že mají velmi dobrou infrastrukturu pro genetické analýzy koronaviru, a proto byla zjištěna přítomnost nové verze koronaviru právě na jejich území. Mutace COV 2020 12/01 už v té době působila v dalších evropských zemích.  Virolog Fabrizio Pregliasco z Milánské univerzity upozornil, že britský kmen nemusí být jenom „britský“, ale pouze ho jako první objevili v Anglii. Tehdy byla kromě Severního Irska s pár případy nová mutace rozlezlá již po celých britských ostrovech. V době vyhlášení tvrdé karantény na jihu a východě Anglie i velšský premiér Mark Drakeford varoval, že nový kmen koronaviru „je silně přítomný po celém Walesu". Později bude zpětně analyzováno kdy se „britská (anglická) mutace“ poprvé objevila v zahraničí. Opět se objevuje stejný problém jako v Číně. Identifikace koronaviru Sars-Cov-2 v Číně nevypovídala nic o tom, kde koronavirus v době první oficiální identifikace působil. Koronavirus byl už rozšířený po Číně a směřoval i do zahraničí. Z mezinárodního letiště ve Wuhanu mohl během prosincem, možná i listopadu, cestovat v těle člověka kamkoliv, kde na planetě přistávají letadla. Tam mohl přestoupit do jiného letadla a letět ještě o kus dál. Když přišel prosinec 2020, nelze se divit, že bez ohledu na francouzskou blokádu a další opatření se už kolem Štědrého dne začaly objevovat informace o britské mutaci koronaviru třeba v Německu, Izraeli, v Dánsku, Itálii, Francii či Belgii, později Španělsku a Švýcarsku atp. V prvním týdnu roku 2021 byla tzv. britská mutace potvrzena nejméně v 35 státech. Samozřejmě se objevila i v ČR, kam byla importována z vánočního Německa. Identifikována byla u nás v lednu. Jaké je poučení z důsledků francouzské blokády? Generální poučení z výše popsaného blázince nelze vypsat jenom v pár větách. Lze snad popsat alespoň obecné stíny, které vrhá francouzská blokáda na celkovou historii lidského chování v pandemii v průběhu roku 2020. Od konce prosince 2019 a během roku 2020 se vědci dozvídali stále více o koronaviru, o možnostech léčby a prevence. Ale organizace obrany proti infekci stále probíhá ve fázi pokusu a omylu, protože se objevují stále nové situace a problémy. Náhlý projev obavy z nakažlivější „britské mutace“ koronaviru Sars-Cov-2 ukázal, že rychlá (a nakonec zbytečná) francouzská uzávěra na 48 hodin s následnými problémy v dopravě nejméně na dva týdny, je připomínkou, že všichni se snaží pokračovat v momentální improvizaci. Začátkem roku 2021 prožívá lidské společenství „čekání na zázrak“ zvané očkování. Jsou s ním spojeny emotivně laděné projevy: přehnaná očekávání, až zlostná netrpělivost a podezíravost. Očkovací programy letos neposkytnou stádní imunitu před pandemií, varují experti. Upozorňují, že vakcíny nejsou k dispozici v chudých zemích, část lidí vakcínám nedůvěřuje a hrozí, že koronavirus zmutuje a vakcíny mohou být vůči některým mutacím neúčinné. „V roce 2021 se nevrátíme k normálu," varoval Dale Fisher, předseda Skupiny pro reakci na epidemie Světové zdravotnické organizace. Lidské společenství jako celek neposkytuje záruku ničeho. Lidstvo je obecný výraz bez většího významu, protože ve skutečnosti jde o větší počet společenství, či spíše proměnné shluky regionálních skupin s různorodými tendencemi. Ani současná pandemie není schopná lidi sjednotit. Rozdělení v době pandemie je ještě patrnější, a zakládá se na dominanci bohatších, a tudíž i silnějších a sofistikovanějších. Devi Sridharová, profesorka veřejného zdraví na Edinburské univerzitě, napsala: „Začátkem tohoto roku přislíbilo 171 zemí, že se bude účastnit na tzv. iniciativě Covax, jejímž cílem je podpořit vývoj a férovou distribuci dvou miliard dávek vakcíny do konce roku 2021. Ale když se ukázalo, že jsou první vakcíny úspěšné od firem Pfizer a BioNTech, bohatší země vykoupily 80 procent jejích dávek. Z jedné analýzy Oxfamu vyplývá, že i kdyby se ukázalo, že všech pět pokročilých vakcín funguje, pro většinu lidí na světě nebude dost vakcín až do konce roku 2022.“ Ve vědecké rovině je spolupráce na poznávání nového koronaviru intenzivní. Ale Devi Sridharová uvedla, že na květnovém Shromáždění pro světové zdraví (2020) vlády přislíbily, že budou sdílet výsledky výzkumu a budou společně řešit koronavirovou pandemii. Když začaly vlády čelit rozhodnutí, jak sdílet zdroje, přísliby spolupráce splněny nebyly. Probíhající politická studená válka č. 2. podkopává mezinárodní spolupráci. Problémy s koronavirem Sars-Cov-2 jsou zdrojem vydírání na mezinárodní i vnitrostátní a regionální úrovni, čemuž se říká politika, respektive politický boj. Typické je například obviňování Číny, že může za rozšíření koronaviru do světa, nebo útoky opozice proti špatnému protiepidemickému postupu vlády bez ohledu na to, zda jde o ČR, Velkou Británii, Francii nebo jiný stát. Média mají v úsilí zvládnout pandemii stejně problematickou roli jako politici. Jsou též přehlídkou dobře placených mindráků a „ismů“. Generální závěr aneb věštba: Budoucí přírodní katastrofy, včetně pandemií, budou součástí politicko-ekonomického boje. Mezinárodní, vnitrostátní i regionální spolupráce bude i nadále podmíněna ekonomicko-politickými zájmy. Silnější bere vše. I ve snaze o přežití. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-05-11 09:01:07

Limity ministryně spravedlnosti

Vládní protipandemická opatření zasáhla mimo jiné do příjmové situace jak firem, tak jednotlivců a jejich domácností. Někteří kritici proto předpokládají, že soudy v brzké budoucnosti zahltí žaloby poškozených o náhradu škody. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová se v roztomilém vystoupení v Interview ČT24 5. května (stojí za poslech ze záznamu) vyjádřila k věci s nadneseným sebevědomím sobě vlastním v podstatě v tom smyslu, že stát škodu nezpůsobil, tu způsobil coronavirus a náhradu škody má hradit ten, kdo ji způsobil. Podle ní nelze souhlasit s nároky na náhradu „virtuálních“ škod a musí se dbát zachování dobrých mravů. A podnikatelé mají mít „vatu na přežití“, což asi dle jejího mínění oslabuje jejich nárok na odškodnění. Předpokládá, že žalob nebude mnoho a pokud budou, má pochyby o jejich úspěšnosti. Velký počet žalob prý předpovídají hlavně advokáti, kteří se již těší na tučné palmare. Pokud by ale nápad žalob skutečně přetížil soudy, je připravena reagovat a poradila by si hravě. Odškodnění by mělo být spravedlivě přiměřené Novináři přepsali zúženě její představu řešení takto: „Já bych soudce z trestního úseku přesunula na ten úsek, kde to bude potřeba, aby řešili tyto škody, nové bych nenabírala.“ „Jednoduché“ řešení opřela o upozornění, že máme přes tři tisíce soudců, což je ve srovnání s Německem „na tak malou zemi hodně“ a kriminalita klesá. Přeloženo do „lidštiny“: máme zbytečně moc soudců a část trestních soudců není plně využitá, takže je lze vytížit jinou prací. Je s podivem, že paní ministryně o nevyužití části trestních soudců ví, ale nebýt koronavirové krize by se o ní nikdy nezmínila. Odezva z justice byla nevlídná: ministryně prý nemůže rozhodovat o změnách přidělení agend soudcům. Je to výlučná pravomoc předsedů soudů, kteří sestavují rozvrhy práce, jimiž se soudcům přiděluje agenda. Problematika proti sobě jdoucích názorů paní ministryně a justice je vícevrstevná. Především její obecný postoj o nepřípustnosti uplatnění nároku na náhradu škody neobstojí. Názor, že původcem škod není stát, ale koronavirus, skutečně navozuje představu beznadějnosti uplatnění nároků, protože koronavirus nelze žalovat. Vláda ale velmi dobře ví, že z nezbytí škody způsobila a průběžně přijímá opatření k jejich mírnění, což je v zásadě v pořádku. Čistými stěžovateli mohou zůstat ti, kteří zůstali mimo dosah vládní péče. Například pendleři, kteří přišli ze dne na den o chleba, by asi nárok na odškodnění mít mohli. Ale nemůže být v rozporu s dobrými mravy, budou-li odškodnění žádat ti, jimž současná opatření pokryla jen nepatrnou část způsobených škod. Samozřejmě, každý občan bez výjimky bude doplácet na škody, způsobené pandemií, ale odškodnění každého subjektu by mělo být spravedlivě přiměřené velikosti přímého dopadu opatření na jeho ekonomickou situaci. Máme příliš mnoho soudců? S paní ministryní souhlasím, že nápad žalob o odškodnění nemusí dosáhnout katastrofických rozměrů. Ale přesto její přístup k této problematice navozuje různé otázky, především po reálnosti jejích představ o dopadech vládních opatření na ekonomiku a do sociálních poměrů občanů, dále o úrovni jejího přehledu o situaci v resortu, a tedy o uskutečnitelnosti vyhlášených záměrů. Žaloby podle odškodňovacího zákona se prvostupňově podávají u okresních soudů, příslušných podle sídla úřadu, jenž odmítl poskytnout odškodnění. Jejich nápad rozhodně nezasáhne plošně celou soustavu soudů. Nejspíš dopadne hlavně na tři pražské obvodní soudy. Ty jsou poměrně malé a nedisponují zástupy trestních soudců. Není vůbec jisté, že by bylo možné provést změnu přidělení agend jednotlivých soudců v takovém rozsahu, aby se zvládlo odškodňovací řízení a současně nedošlo ke katastrofickému zpomalení trestního řízení. Poměry se mohou lišit soud od soudu a úvahy o řešení stavu přetížení mohou být v tuto chvíli jen hypotetické. Paní ministryně by mohla zasáhnout pouze zprostředkovaně přes jednání s předsedy postižených soudů. Marie Benešová se ale dotkla i otázky, která přesahuje rámec současné situace, a to přiměřenosti počtu soudců potřebám státu. Její poznatek, že máme v poměru k počtu obyvatel více soudců než Spolková republika Německo, není novinka. Srovnávací šetření poměrů v Evropě proběhlo již v době, kdy v čele Nejvyššího soudu ČR stála Iva Brožová. Při posuzování na základě počtu soudců na 100 tisíc obyvatel je na tom Česká republika hodně špatně. Je zajímavé, že stejně jsme na tom s počtem vězňů. Vzniklo podezření, že vydržováním přebujelé soudcovské komunity dochází k bezuzdnému plýtvání státními prostředky. Ale vyslovením podezření to skončilo, dále nikdo nešel. Pokud se skutečně plýtvá, odpovědní činitelé nepovažují za potřebné to napravit. Však z peněz daňových poplatníků krev neteče. Není mi ale známo, že by někdo zkoumal poměr počtu soudců a napadnuvších žalob u nás a ve srovnávaných zemích. Takový průzkum by ozřejmil, zda jsou naši soudci přiměřeně vytížení, či zda je jejich pracovní výkonnost nižší než u jejich kolegů v jiných státech. Pustit se ale do zkoumání přiměřenosti počtu soudců s náznakem úvah, že by případně mohlo dojít k zeštíhlení justice, by bylo totéž jako strkat hlavu do sršního hnízda. To si žádný ministr spravedlnosti nedovolí. Hranice soudcovské nezávislosti Závažnějším problémem, přesahujícím rámec současné situace, jehož se paní ministryně dotkla, jsou hranice soudcovské nezávislosti. Sebevědomé prohlášení Marie Benešové, že v případě potřeby přesune soudce odněkud někam jinam na jedné straně svědčí o jejím nadhodnocujícím dojmu o vlastní pravomoci, ale současně má racionální jádro: ministr spravedlnosti je nejvyšším úředníkem státní správy soudů a předsedové soudů jsou mu jako úředníci státní správy soudů podřízeni. Pokud považujeme sestavení rozvrhu práce soudu za správní úkon, pak by soudci museli přistoupit na to, že ministryně by mohla případně předsedům soudů uložit, aby rozvrhy práce upravili podle jejích představ. Avšak je zřejmé, že soudce takové pojetí pravomoci ministra při výkonu státní správy soudů vůbec nenapadá. Zřejmě jsou přesvědčeni, že jakékoli jednání soudce lze podřadit pod pojem soudcovského nezávislého rozhodování. Připustíme-li takový výklad soudcovské nezávislosti, státní správa soudů se stane nesmyslným prázdným pojmem. Řízení úkonů státní správy bez respektování vztahu nadřízenosti a podřízenosti by bylo nefunkční. Paradoxní ovšem je skutečnost, že i ministerstvo vyznává zásadu, že soudce je ve svém jednání nezávislý za jakýchkoli okolností, a proto nemůže být volán k odpovědnosti za zlé skutky. Jako příklad uvádím rozhodnutí paní ministryně o zamítnutí mého podnětu ke kárnému řízení s předsedkyní kárného senátu Nejvyššího správního soudu, která účelovou selekcí listinných důkazů vytvořila předpoklady pro smířlivé, pro kárně žalovanou příznivé, vyhodnocení kárné žaloby. V daném případě jsem v prvé etapě nabídl listinné důkazy ke kárné žalobě kárnému žalobci, jímž byl sám předseda Nejvyššího soudu ČR prof. Pavel Šámal. Vzkázal mi písemně po panu místopředsedovi Romanu Fialovi, že kárnou žalobu již odeslal, a proto mi doporučuje, abych listiny zaslal přímo na Nejvyšší správní soud. Učinil jsem tak. Jeho dopis jako projev vůle kárného žalobce jsem přiložil. Kárný žalobce žaloval kárně žalovanou za to, že rozhodla v nějaké věci, i když ji ve vztahu k ní Ústavní soud uznal za podjatou a vrchní soud jí případ odebral. V listinách, jež jsem soudu zaslal, byla mimo jiné stížnost na nakládání s dvěma svědky z daleké Dunajské Stredy, na jejichž výslech paní soudkyně zapomněla a poslala je domů s tím, že do protokolu nechala zapsat, že strany neměly o jejich výslech zájem. Strany ovšem možnost k vyjádření názoru vůbec nedostaly. Projev přátelství z moci úřední Do podkladů pro posouzení žaloby soudci kárného senátu předsedkyně senátu zařadila výlučně listinné důkazy, jež byly pro kárně žalovanou příznivé. Bylo mezi nimi například vyjádření státní zástupkyně, která je přímo kamarádkou paní kárně žalované čili šlo o projev přátelství, vykonaný z moci úřední. Soud vyhověl kárnému žalobci jen částečně: místo navrženého půlročního krácení platu uložil jen čtvrtletní. Předsedkyně senátu přinejmenším ovlivnila pohled soudců na paní kárně žalovanou v její prospěch zastřením nepříznivých poznatků o jejím jednání. Aktivně jí pomohla. V odůvodnění rozsudku se o paní kárně žalované hovořilo pouze jako o svědomité, svrchovaně spravedlivé soudkyni. Ani slovo o tom, že právě probíhá projednávání žádosti o povolení obnovy procesu odsouzeného, jehož odsoudila s použitím pachové stopy jako důkazu k vysokému trestu za zločin, spáchaný někým úplně jiným, a postižený část trestu odpykal. Na rozhodování kárného senátu se vztahuje zásada soudcovské nezávislosti. Ale předsedkyně senátu sama o sobě rozhodovací pravomoc nemá, nemůže proto požívat výsadu beztrestné nezávislosti. Výběr podkladů pro jednání kárného senátu proto považuji za správní úkon, na který se nevztahuje výsada beztrestnosti jako na nezávislé soudcovské rozhodování. Ministerstvo má ale názor stejného druhu, jaký mají někteří soudci na záměr paní ministryně přesouvat soudce. Projevilo se to například v rozhodnutí o mém podnětu ke kárnému řízení s výše zmíněnou předsedkyní kárného senátu. Vedoucí oddělení justičního dohledu ministerstva Ivana Borzová mě z pověření paní ministryně vyrozuměla, že podnětu nevyhoví. Poučila mě, že to, co označuji za administrativní postup, je ve skutečnosti procesním postupem soudce ve věci a „…ani podnětem k zahájení kárného řízení se nelze domáhat toho, aby orgány státní správy soudů přezkoumávaly správnost postupu soudu při výkonu jeho nezávislé rozhodovací pravomoci“. Paradoxně právě v této době leží na ministerstvu další podnět k zahájení kárného řízení s výše zmíněnou kárně žalovanou soudkyní. Její provinění má spočívat v tom, že nezajistila eskortování vězněného obžalovaného k zahájení hlavního líčení, ač o účast měl zájem, ale kvůli jeho nepřítomnosti vyloučila jeho věc do samostatného řízení a v něm pak jeho trestní stíhání zastavila (samo rozhodnutí o zastavení stíhání nenapadám). V dalším průběhu pak sloužil jako svědek obžaloby proti původně spoluobžalovaným. Jeho vytržení z kolektivu spoluobžalovaných působí potíže v pokračujícím soudním řízení. S ohledem na výše zmíněné vysvětlení Ivany Borzové musím očekávat, že paní ministryně pojme opomenutí zajištění účasti vězněného obžalovaného při hlavním líčení a následné vyloučení věci do samostatného řízení jako úkon v soudcovské nezávislosti, a tedy beztrestné jednání. Beztrestná libovůle Běda obviněným, které budou soudit soudci, přesvědčení o své absolutní nezávislosti a beztrestnosti dokonce i při provádění pomocných úkonů správní povahy. Kritici záměru ministryně spravedlnosti využít pravomoci hlavy státní správy justice zastávají stejně jako ona sama názor, že soudce je v rozhodování absolutně nezávislý, ať dělá cokoli, a nemůže být volán k odpovědnosti za jakékoli pochybení. Vedou tak soudce k přesvědčení o právu na beztrestnou libovůli. Jako laik si myslím, že je na místě chránit soudcovskou nezávislost při vyhodnocování důkazů, speciálně v trestním řízení při rozhodování o vině a trestu, ale absolutní, bezbřehá beztrestná nezávislost je pro společnost nebezpečná. Je na místě vytýčit hranice soudcovské nezávislosti, a o to by se měla paní ministryně zasadit, neboť její neurčitost oslabuje také její pravomoc nejvyšší představené státní správy justice. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-08 10:40:39

Mediální dezinformace kolem koronaviru

Člověk se nechce rouhat, zvlášť když jde o zdraví. Ale když jde o zdraví, tak zase končí legrace. A tak na jedné straně hrozí nařčení ze zlehčování závažnosti situace, kdy by na člověku mohl ulpět i stín případných úmrtí, bez jakékoliv příčinné souvislosti, ale hysterie nepracuje s logikou, právě naopak. Na druhé straně se člověk děsí z toho, že by mlčel a nepostavil se zjevné manipulaci. Na jedné straně tedy jde do jisté míry o reálnou snahu o ochranu obyvatelstva, téměř se však ztrácející pod celosvětovou hysterií; na druhou stranu jde o péči o skutečné zdraví obyvatelstva, především duševní, od něhož se odvíjí vše ostatní. Mediální mainstream se mění v koronastream, který nepřetržitě produkuje zběsilé zprávy, podobající se spíše zprávám poplašným (bude mít nějaký státní zástupce dostatek odvahy, aby se na to podíval z této strany?). A jelikož jde o zprávy jednostranné, které postrádají kontext a zejména kritické vyhodnocení, neřku-li přímo oponenturu, lze je označit již za dezinformace, potažmo fejky. Důkaz poskytla primářka mikrobiologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Václava Adámková, když zcela rozbila mediální hysterii uvedením počtu obětí letošní chřipky. Vychází z toho paradoxní poznání, že kvůli koronaviru, který u nás zatím nezaznamenal žádnou oběť, již leckde nejsou k dostání mnohé potraviny – zatímco kvůli chřipce, které padlo jen od začátku letošního roku za oběť přes 40 osob, nikdo nenakoupil ani špagetku. Člověku by se zachtělo číst konzervativní noviny, kde by první strana byla sice vyhrazena – podle mediálního zlozvyku – zprávám o koronaviru, ale byla by zcela prázdná. Nesmírně zajímavé je srovnání titulních stran takzvaných dezinformačních webů, například Parlamentních listů či Prvních zpráv. Cosi o koronaviru je v nich na třetím či pátém pořadí, a to nikoliv kvůli důležitosti tématu samého, ale kvůli panující hysterii kolem. Namístě je otázka, kdo tu tedy vlastně šíří dezinformace? Ještě jednu zajímavou věc uvedla primářka Adámková, jejíž vystoupení v této době, ač je to šílené, je nutno označit jako statečné (ona by s tím asi nesouhlasila: chová se prostě jako profesionál, klobouk dolů!). Řekla, že se bojíme neznámého, a na základě amerických katastrofických filmů očekáváme něco, co nepřijde. Velmi přesně tu vystihla reálně škodlivý vliv toho tsunami amerických filmových exkrementů, které si na sebe neustále pouštíme, až se pro mnohé stává ustrašení přímo návykovým. A tady se dostáváme k ústřední problematice knihy Naomi Kleinové „Šoková doktrína. Vzestup kalamitního kapitalismu“. Jádrem knihy je analýza situací, při nichž bylo využito technologie ovládnutí společnosti „šokem a bázní“. Psychiatrické využití šoků spočívá v eliminaci pacientovy rezistence přetížením jeho vjemových a informačních kapacit. Dezorientované vědomí ztrácí rozhodovací schopnost a je připraveno přijmout předem připravený obsah. Bázeň pak pomáhá nově navozený stav mysli udržovat. Tato původně armádní doktrína útočí nejen na vojenské síly nepřítele, ale používá i kolektivní strach coby zbraň, kterou paralyzuje společnost jako celek. A mezitím se dějí ve světě věci! Ostošest vlády vládnou a parlamenty přijímají zákony, a když se obyvatelstvo dostane z té krize, například po tsunami, s hrůzou najednou zjistí, že už nemá kde bydlet, protože namísto jejich původní vesnice bude postaven hotel. A všechno přitom proběhlo „demokraticky“, a nikdo nic nenamítal. Pochopitelně, protože dotyční mezitím bojovali o holý život. Co může nastat ve stínu této mediálně zhysterizované epidemie nyní? Třeba to, že téměř bez povšimnutí proběhne agrese jednoho členského státu NATO proti jeho sousedovi, a to na jeho území, což je v zásadním rozporu s prvním článkem základní smlouvy o NATO, jímž se členské státy zavazují řešit veškeré mezinárodní spory jednáním a zdržet se byť i jen hrozby silou! Tím se pak svět dostane do situace, kdy agresor z řad NATO může zkusit případné obranné akce napadeného souseda na jeho území vykládat jako napadení členského státu NATO a snažit se aktivovat pátý článek téže základní smlouvy o případné pomoci ostatních členských států, který ke všemu ještě prolhaní politici (včetně mnoha našich!) vykládají jako závazek, jímž ovšem v žádném případě není. Paralela současné situace s tím, co analyzuje Naomi Kleinová, je prostě alarmující. Máme ještě další pojem, který můžeme k jejímu popisu použít. To, co se nyní děje kolem koronaviru, je zřejmou součástí hybridní války, kdy neplatí žádná pravidla, a jde jen o materiální zisky. To se vyjevilo zcela jasně v okamžiku, kdy krátce po propuknutí epidemie ve Wu-chanu světové agentury radostně sdělovaly, jak padají čínské akcie a o kolik se propadne čínské hospodářství. Soudím, že čínská vláda nasadila taková spektakulární až drakonická opatření právě proto, aby k těmto propadům nedala záminku, leč platné to nebylo nic. V okamžiku, kdy se šermuje se vzrůstajícími počty osob nikoliv nemocných, ale pouze nakažených koronavirem, aniž by se to srovnávalo s počty osob nemocných například chřipkou, nelze mluvit o ničem jiném než o hanebné manipulaci strachem. Nota bene, když se příslušná čísla nevztahují k počtům obyvatel, a když se už vůbec neuvádějí počty zemřelých na jiné choroby, už o propuknutí další varianty hybridní války nemůže být žádných pochyb. Text původně vyšel na webu Parlamentnilisty.cz. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-24 07:00:01

Nostradamus viděl věci, které se Čechů přímo dotknou. Souhlasí s tím i generál Šedivý

Když za svého života Nostradamus šířil své vize, lidé se mu často smáli. Podle serveru history.com však šlo o velmi chytrého člověka, který už ve škole vynikal. Jeho hlavním posláním bylo zastavit mor, když nevěřil, že je nemoc Božím trestem. A vlastně jen tak mimochodem se dostal ke svým proroctvím. Předpověděl například smrt krále Jindřicha II., katastrofický požár Londýna v roce 1666 či svržení atomových bomb na Japonsko v roce 1945. „Jeho slova jsou v mnoha ohledech tajemná a dají se vysvětlovat několika různými způsoby. Na druhou stranu se řada odborníků shodla, jak je číst, takže není důvod jim nevěřit. O tom, že viděl zásadní události, které se dnes dějí nebo se už staly, nemůže být pochyb,“ vysvětluje pro Čtidoma.cz amatérský věštec Jindřich Mráček. Rusko se nehroutí, informace jsou často zkreslené, říká generál Šedivý. Západ hraje Putinovi do karet Číst více Blíží se další světová válka? V roce 2024 podle Nostradama dojde k vojenskému střetu Číny a Tchaj-wanu. „Čínský prezident Si Ťin-pching dal armádě pokyn, aby se připravila na válku. Takže je možné předpokládat, že se střet blíží,“ uvedl pro Čtidoma.cz bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky, generál Jiří Šedivý. Může to znamenat globální střet katastrofických rozměrů. „Například i severokorejský diktátor Kim Čong-un několikrát oznámil přání, aby se jeho armáda co nejdřív připravila na válku. Je tedy jasné, že by nestál stranou. Podobně Írán a další země.“ Podle všeho není možné předpokládat, že by v případě dalšího světového konfliktu stála Česká republika stranou. „Vladimir Putin se nijak netají svým plánem obnovit imperiální moc Ruska,“ potvrdil generál Šedivý. Zemědělcům jde třetina evropských dotací, přesto si stěžují. Právem, nebo chtějí ždímat další peníze? Číst více Abdikace krále i klimatické změny Zapomínat bychom neměli ani na Nostradamovu předpověď, pokud jde o Velkou Británii. Francouz si totiž myslel, že letos dojde k abdikaci krále. A není žádným tajemstvím, že současná hlava země král Charles III. má rakovinu. Ač mu samozřejmě nikdo nepřeje nic zlého, kdo ví, jak se bude nemoc dál vyvíjet a co všechno se stane. „Mnoho lidí si myslí cosi o chorých mozcích, když se snažíme vyložit Nostradamova proroctví. Jenomže ten chlap to v sobě měl, to mi nikdo nevymluví. Podívejte se, kolik věcí se vyplnilo a k čemu spějeme. Co třeba velká klimatická změna, o které mluvil? Člověk nemusí být odborník na klima, aby viděl, že se to zcela evidentně děje,“ dodal pro Čtidoma.cz Jindřich Mráček. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Záletná spisovatelka Božena Němcová: Konec spekulací, o jejím původu je konečně jasno.

Čas načtení: 2024-02-24 19:28:13

Spasitel Kane: Anglický kanonýr dvěma góly zařídil klíčovou výhru Bayernu nad Lipskem

Thomas Tuchel po předchozích katastrofických výsledcích oznámil, že po sezóně na lavičce Bayernu skončí. Mezitím přišla další ohromně těžká prověrka v podobě Lipska. Zápas byl opravdu vyrovnaný a vypadalo to, že skutečně skončí remízou. Jenomže to by tu nemohl být Harry Kane, který v nastavení z voleje zajistil Bavorům ohromně důležitou výhru.

Čas načtení: 2024-03-23 06:00:01

Putin není ani zdaleka sám, tvrdí generál Šedivý. A Baba Vanga viděla, že se na Ukrajině nezastaví

Vladimir Putin bude pánem světa, věštila Baba Vanga. Pokud bychom na to přistoupili, tak se dá očekávat, že na Ukrajině zvítězí a bude jeho armáda postupovat dál. S tím by souviselo i další proroctví bulharské vědmy o tom, že v roce 2024 svět postihne globální konflikt katastrofických rozměrů, použity podle ní mají být biologické i jaderné zbraně. Podobně hovořil i její francouzský „kolega“ Nostradamus. Baba Vanga však podle všeho „neplácala“ jen tak do větru. Spisovatelka Judith Joyce ve své knize „The Weiser Field Guide to the Paranormal“ uvedla, že Baba Vanga, vlastním jménem Vangelija Pandeva Dimitrova-Gušterova, předpověděla například rozpad Sovětského svazu, přesné datum Stalinovy smrti, katastrofu v Černobylu, útoky z 11. září, ničivé tsunami v roce 2004 a spoustu dalších událostí včetně brexitu. S letouny F-16 se stala chyba, říká generál Šedivý. Ukrajinská ofenzíva vázne, optimismus není na místě Číst více Katastrofa pro Ukrajinu Můžeme si o tom myslet cokoli. V případě Vladimira Putina a jeho touhy expandovat se na stranu Bulharky přiklání i řada odborníků. „Netají se tím, že chce obnovit slávu a moc ruského impéria. Podcenit ho by bylo chybné. Různí analytici na začátku války na Ukrajině tvrdili, že se Rusko zhroutí, dojdou mu rakety apod. Upozorňoval jsem na to, že to je mylný předpoklad. Dnes se to potvrzuje,“ řekl Čtidoma.cz bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky generál Jiří Šedivý. Za své vzaly i optimistické úvahy o tom, že Ukrajinci útočníky ze svého území vyženou. To se ale stát nemusí. „My i ukrajinské vedení musíme být připraveni na to, že nebude v silách Ukrajiny okupační armádu ze svého území vytlačit. Obránci budou stát před rozhodnutím, co dál. Nelze zdevastovat vlastní národ, uvrhnout ho do bídy a beznaděje. Pro Ukrajinu by to znamenalo katastrofu. Snahy a přání Ukrajinců vyhnat Rusy ze svého území jsou sice legitimní, ale cena je tak obrovská, že ztrácí smysl,“ vysvětlil odborník. Slovensko Putinův režim posiluje Putina samozřejmě posiluje například další odmítání pomoci Ukrajině ze strany USA. „Ta je přitom klíčová nejen pro bojeschopnost ukrajinské armády,“ má jasno Šedivý. Jsou tu ale i další „berličky“ na podporu ruského diktátora, například dění na Slovensku. Slovenský ministr zahraničí Blanár dokonce jednal se svým ruským protějškem Lavrovem, který je na sankčním seznamu. Služky se zbavily svých zaměstnavatelů. Jejich čin však našel i zastánce Číst více Zřejmě (zatím) není možné tvrdit, že by se Slovensko stalo spojencem Ruska. Zároveň by ale bylo naivní si myslet, že Putina nikdo nepodporuje. Je to právě naopak, na jeho stranu se oficiálně staví řada zemí, další kují pikle neoficiálně. „To je jeho eso v rukávu. Zdaleka není osamocen. Čína, Írán, Severní Korea, Indie a řada dalších států stojí po jeho boku. Nezapomínejme ani na africké země či státy Středního východu. Prochází to prakticky bez povšimnutí, nikdo se tomu příliš nevěnuje, pokud jde o média. Pro Putina je to ale zásadní nejen ekonomicky, ale i morálně.“ Nelze samozřejmě tvrdit, že třetí světová válka je stoprocentně „za rohem“ a jiné alternativy neexistují. Šance vyhnout se katastrofě podle všeho ještě existují. Ale prakticky každým dnem se jejich počet snižuje. Věřme však, že alespoň v případě třetí světové války se Baba Vanga pletla. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Tereza Brodská jako módní ikona? Odborník rozebral tajemství herečky ze seriálu ZOO.

Čas načtení: 2024-04-04 17:00:01

Těhotenství v Osvětimi: Novorozenec neměl šanci přežít, vyčerpané ženy kojit nezvládaly

Pokud přijela do koncentračního tábora těhotná Romka nebo Židovka, okamžitě byla poslaná do plynové komory. Pokud šlo o politické vězeňkyně, měly obvykle povoleno dítě porodit, nikdo se však nestaral o to, zda přežije, či nikoliv. Stravu pro něj nikdo nezajišťoval, stejně tak ošacení či další nezbytné potřeby. Chyběly plenky, léky. Podvyživené ženy neměly mnohdy šanci kojit, jejich tělo sotva zvládalo přežít.  Potomci nacistických katů: právník Rolf Mengele smrt svého otce uvítal. Vyřešila mu letité dilema Číst více Mengeleho fascinovala dvojčata Některé novorozené děti byly rovnou předávány šílenému doktorovi Josefu Mengelemu k drastickým pokusům. Vůbec nejvíce ho fascinovala dvojčata, a právě proto se rozhodl, že je bude testovat. Neštítil se ničeho. Testoval na nich dokonce nemoci, jako je tyfus nebo tuberkulóza. Snažil se zjistit, jestli na ně reagují podobně. Porovnával jim genitálie, amputoval končetiny či odebíral jednotlivé orgány.  Nebyla to však jen dvojčata, která čekal v táboře krutý osud. Samy ženy se po porodu mnohdy rozhodly své novorozené dítě usmrtit, například pro něj sehnaly morfium. Aby netrpělo tak jako ony, aby nezemřelo hladem či zimou. Konec mu raději přichystaly hned.  Potomci nacistických katů: Heider Heydrich se za činy otce neomlouvá. Vybral si svoji cestu Číst více Tajné potraty bez umrtvení V tom jim mnohdy pomáhala právě Gisella Perl, která měla sice od Mengeleho příkaz, aby těhotné a novorozence předávala na pokusy, ona však po nocích tajně prováděla potraty holýma rukama, ženám bez umrtvení a v katastrofických podmínkách. Před jistou smrtí zachránila stovky žen. Když došlo na situaci, že žena tajně porodila, pomohla jí Gisella dítě usmrtit. Často novorozence holýma rukama uškrtila. Nechtěla přihlížet násilí na těhotných a dětech. V rozhovoru pro The New York Times přitom prozradila, že právě těhotné ženy Mengelemu často důvěřovaly. Doufaly, že se jim dostane zvláštního zacházení. „Ženy začaly utíkat přímo k němu a hlásily mu, že jsou těhotné. Tyto byly všechny odvezeny do výzkumného bloku, aby je nacisté používali jako pokusné králíky, a pak byly rovnou dva lidské životy vhozeny do krematoria,“ řekla. Zdroj: redakce, nytimes.com, history.com, ushmm.org, timesofisrael.com KAM DÁL: Pravda o Ježíšovi se církvi líbit nemusí. Ale už nemá smysl to dále tajit.

Čas načtení: 2024-05-16 10:00:00

Co v českých televizích neuvidíte. Další izraelské zabíjení civilistů v Gaze

Reportér, Channel 4 News, středa 15. května 2024, 19 hodin:  Ve středu  si Palestinci připomínají Nakbu, katastrofu způsobenou vznikem státu Izrael. V Gaze se tento den  jen málo liší od všech ostatních katastrofických dnů této války. Při tomto útoku na kliniku OSN ve městě Gaza zahynulo nejméně 10 lidí.Nedaleko jsou dvě čtvrti, odkud se izraelské jednotky po několika dnech bojů stáhly. Ti, kteří utekli, se přišli podívat, co tam zůstalo."

Čas načtení: 2024-07-08 10:00:00

Klimatická krize: Teploty jsou už 12 měsíců o 1,5 C vyšší než průměr před průmyslovou érou, ukazují data

  Služba Copernicus pro změnu klimatu uvádí výsledky "velkého a pokračujícího posunu" v klimatu Svět se 12 měsíců po sobě peče v teplotách o 1,5C vyšších, než byl jejich průměr před érou fosilních paliv, ukazují nové údaje.Vědci zjistili, že teploty mezi červencem 2023 a červnem 2024 byly nejvyšší v historii, a vytvořily tak roční úsek, v němž byla Země o 1,64 °C teplejší než v předindustriální době.Tato zjištění neznamenají, že světoví lídři již nedodrželi své sliby zastavit oteplení planety o 1,5 °C do konce století - cíl, který se měří v desetiletých průměrech, nikoliv v jednotlivých letech -, ale že spalující horko vystaví více lidí prudkému počasí. Trvalý nárůst teplot nad tuto úroveň také zvyšuje riziko nejistých, ale katastrofických zlomových bodů.

Čas načtení:

Jak zvládnout trému a jiné obtíže při prezentaci

[skoleni-kurzy.eu] Čeká Vás prezentace, porada, workshop či školení a máte obavy z naplnění Vašich katastrofických scénářů? Nejste si jistí, jak zvládnout obtížné otázky, reagovat na pasivitu publika, přimět je, aby odložili telefony - počítače, poradit si s technickými obtížemi či s vyrušováním? Míváte trému a rádi byste se jí zbavili? V kurzu „Jak zvládnout trému a jiné obtíže při prezentaci- Vám předám praktické návody, nástroje a tipy, jak si poradit nejen s trémou, ale také s rozličnými nepříjemnými situacemi, které se Vám mohou při veřejném vystupování přihodit. Budeme trénovat rozličné nástroje a techniky na Vašich konkrétních prezentacích. * Naučíte se: ? zmírnit Vaši trému pomocí klíčových otázek ? dechová a vizualizační cvičení pro celkové zklidnění ? co dělat těsně před prezentací, aby se tréma nestupňovala ? jak trému zamaskovat při samotné prezentaci ? elegantně zvládat různé druhy rušení bavení se, telefonování, pozdní příchody, brzké odchody atd. ? řešit zdánlivě neřešitelné ruchy v prostředí např. stavební práce ve vedlejší místnosti ? co říct i co neříkat, když nejste pořádně připravení ? co dělat i čeho se vyvarovat, když nemáte dost prostoru na přípravu prezentace ? posílit Vaši autoritu prezentujícího ? zvýšit svou sebejistotu při prezentování Odpovědi na dotazy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení: 2024-09-10 08:30:59

Svět vře, píší noviny. Neuvádějí však kontext

Zprávy v médiích se na začátku září předhánějí v katastrofických titulcích o oteplování světa. Ochlazení Atlantiku přitom opomíjejí.

Čas načtení: 2024-09-16 05:47:00

Po velké vodě hezké počasí. Bude slunečno a 20 stupňů, hlásí předpověď

Po prudkých deštích a katastrofických potopách slibují meteorologové v novém týdnu zklidnění počasí. Varují ale, že v pondělí stále očekávají intenzivnější deště na jihu a jihozápadě Česka. Po zbytek týdne se má ale dostavit slunečné počasí a příjemná teplota okolo 20 stupňů Celsia.

Čas načtení: 2024-09-16 07:10:14

Po velké vodě hezké počasí. Bude slunečno a 20 stupňů, hlásí předpověď

Po prudkých deštích a katastrofických potopách slibují meteorologové v novém týdnu zklidnění počasí. Varují ale, že v pondělí stále očekávají intenzivnější deště na jihu a jihozápadě Česka. Po zbytek týdne se má ale dostavit slunečné počasí a příjemná teplota okolo 20 stupňů Celsia.

Čas načtení: 2024-09-17 16:34:36

Co dělat při vytopení kotle nebo baterie fotovoltaiky

Zatímco například v Jeseníku voda po katastrofických povodních opadla, jinde zůstávají domy pod vodou a na jihu Čech se ještě řeky rozlévají, například Lužnice. Zatopené domácí spotřebiče, především ty energetické, mohou být nebezpečné, upozorňují experti a radí, co dělat. Na čerpadla a vysoušeče lidé zatím čekají.

Čas načtení: 2024-09-19 10:38:00

Uklízejí bahno i sklepy. Do práce je honit nemusíme, chválí vězně starosta

Lopaty a holinky se staly v těchto dnech součástí výstroje několika desítek vězňů z olomoucké a mírovské věznice, kteří zamířili na Šumpersko pomoci s odstraňováním následků katastrofických povodní. V Hanušovicích vězně využívají například při odklízení naplavenin a bahna.

Čas načtení: 2024-09-20 00:00:00

Společně to zvládneme!

Vážené voličky, vážení voliči, podporovatelky a podporovatelé TOP 09, přátelé, jsou tu další volby. Věřte, že mně samotné je velmi líto, na pozadí jakých událostí se v pátek a sobotu ponesou. Zároveň tyto dny víc než kdy jindy ukazují rozdíly v kvalitách volených zástupců a jejich schopností řešit krizové situace. Povodňová neštěstí, na mnoha místech bohužel katastrofických rozměrů, nepřímo akcentují […]

Čas načtení: 2024-09-25 17:30:00

Připoutejte se, na obrazovky se vrací jeden z prvních katastrofických filmů podle bestseleru Arthura Haileyho Letiště

Úspěch filmů Letiště z roku 1970 nastartoval celou vlnu dalších katastrofických filmů. Vydělal přes neuvěřitelných 100 milionů dolarů a dal vzniknout dalším filmům s podobnou tématikou, jako byly třeba Letiště 1975, Letiště '77, Concorde – Letiště 1979.

Čas načtení: 2024-09-27 00:00:35

Elektřina i voda se na Jesenicku vrací. Problém je plyn

Poslední stovky odběratelů zůstávají po katastrofických záplavách bez elektřiny na severu Olomouckého kraje. Zlepšuje se i situace s vodou, jejíž dodávka se daří postupně obnovovat. Velkým problémem však zůstává kvůli zničenému potrubí stále plyn, na kterém je kvůli teplu závislá řada domácností, zjistila ČTK.