Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-08-07 14:31:01

Destrukce slovenské kultury v přímém přenosu: Ministryně posílá bodyguardy s výpověďmi

Padesát sedm tisíc lidí. Tolik už jich podepsalo výzvu, kterou teprve včera uveřejnili čtyři slovenští umělci. Výtvarník Martin Šútovec, herečka Zuzana Fialová, spisovatel Michal Hvorecký a herec Richard Stanke chtějí okamžité odvolání Martiny Šimkovičové z postu ministryně. „Šimkovičová nikdy nechápala a dodnes nepochopila, že úkolem ministerstva není ničení resortu a šikanování lidí z kulturní a umělecké komunity, ale jeho zvelebování a vytváření příznivé atmosféry a podmínek pro svobodnou a tvůrčí kulturu. Za téměř rok ve funkci nedokázala nabídnout nic jiného než destrukci svěřeného resortu,“ píší v petici. Skandální vyjádření Ta následuje vlnu podivných vyjádření, které Šimkovičová pustila do světa v rozhovoru pro web Topky.sk předvedla výroky, které bychom spíše čekali od nacistických lídrů za druhé světové války. Na paškál si vzala LGBT komunitu. Podle jejího blouznění má totiž na svědomí vymírání bílé rasy. „Vezměte si ideologickou agendu LGBTI. Vždyť oni nepřipustí jiný náýzor. Oni nepřipustí, že mohou být i heterosexuálové. Oni si stále hájí tu svou skupinu. To jsou homofobové, my nejsme homofobové vůči nim,“ pletla si pojmy s dojmy Šimkovičová. To nejhorší však teprve mělo přijít. Nacionalistická nákaza s proruským odérem se může rozšířit i k nám. Fico ukázal cestu Číst více Bizarní výpovědi šéfům kultury Po návratu z dovolené, kde zřejmě přemýšlela, jak konečně pozvednout slovenskou kulturu, začala nevídaným způsobem odvolávat šéfy nejvýznamějších kulturních institucí. O tom, jak to probíhalo, informoval v rozhovoru pro Denník N. „Dozvěděl jsem se to brzy ráno, když mi doma zazvonil zvonek. Otevřel jsem dveře a za nimi stála úřednice ministerstva kultury se dvěmi stokilovými chlapy. Oznámila mi, že mi přinesla odvolávací dekret, dala mi ho do rukou a následně mi popřáli pěkný den,“ popisuje bizarní situaci s odvoláním generální ředitel národního divadla. Důvodem má být třeba jeho odvolání ředitelky baletu či fakt, že při dětském představení v divadle spadl lustr. Tím ale čistky nekončí. Dnes ráno Šimkovičová odvolala podle informací slovenských Hospodářských novin také šéfku národní galerie Alexandru Kusú. Mezitím podpisy na petici za odvolání ministryně přibývají. Politická vůle pro její odvolání ale zřejmě není a tak není jisté, jaké další rány bude muset slovenská kultura pod taktovkou bizarní osobnosti Šimkovičové utrpět. Rozhodně to totiž není první problém, který Šimkovičová vytvořila. První petice nepomohla Téměř dvě stě tisíc lidí podepsalo výzvu podobnou té současné už začátkem roku, s ministryní to však ani nehlo. Tehdy lidem vadilo, že ministryně zrušila zákaz spolupráce s Ruskem a Běloruskem  po útoku na ukrajinu, nebo že peníze, které byly určené pro boj s ruskými dezinformacemi přesunula na opravu střechy Slovenské filharmonie. Dlouhodobě se také vymezovala proti angažmá umělců ze zahraničí ve slovenských kulturních institucí. „Kultura slovenského lidu má být slovenská, slovenská a žádná jiná. Tolerujeme jiné národní kultury, ale naše kultura není směsí jiných kultur," zní jeden z jejích legendárních výroků. Extrémní národovectví je nová hrozba, máme se bát? Krajní pravice zvedá hlavu Číst více Dcera v rakouské škole Jak se také dříve ukázalo, její boj za zachování slovenské kultury končil přesně na jejím prahu. Její nejmladší dcera totiž chodila do elitní rakouské školy, kde byla slovenština vedená jako nepovinný předmět. To s výroky samozvané obránkyně slovenské kultury rozhodně nekorespondovalo. Nakonec školu své dcery změnila až letos v květnu poté, co o tom slovenská média napsala a poukazovala na zřejmý rozpor v tom, co Šimkovičová říká a dělá. KAM DÁL: Omezování alkoholu v režii Pirátů je politická sebevražda. Češi na to nejsou připraveni

Čas načtení: 2024-07-23 13:16:00

Školský výbor diskutoval o zakázkách veřejné správy v případech, kdy došlo k zanedbání památkové ochrany

Vpravo: senátor Marek Hilšer23. července 2024, Praha. Senátní Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice uspořádal veřejné slyšení na téma „Nedostatky veřejné správy při zadávání veřejných zakázek týkajících se kulturních památek“

Čas načtení: 2020-09-09 06:06:46

Petice proti omezování svobody slova na sociálních sítích

Tak, milí čtenáři, je to venku: stránka Stop cenzuře a k ní náležející online petice na serveru Petice.com. S potěšením mohu říci, že mezi prvními signatáři jsou taková velká jména, jako je egyptolog Miroslav Bárta, pivovarník Stanislav Bernard (který to v časech MeToo dotáhl až do New York Times) a spisovatel Ondřej Neff. Podle rychlosti, kterou přibývají podpisy, pociťuje ten problém jako palčivý docela dost lidí. Budu rád, pokud se připojíte. Samotný text petice je poměrně dlouhý (můžete si ji přečíst na konci tohoto článku, pozn. red) a na stránce Stop cenzuře jsou i další texty ke čtení. Pár poznámek bych však chtěl ještě přičinit. Podepsat petici odmítlo několik známých lidí, kteří přitom řekli, že s jejím tématem souhlasí. Důvody byly všelijaké, od „zásadně nepodepisuji petice“ (každému, co jeho jest), přes „tenhle problém je neřešitelný“ (to je každý, když jej neřešíte), až po nejdepresivnější „oni to nasdílí Ovčáček a VKml a já si nemůžu dovolit být viděn v takové společnosti“. Proto jsem také na začátku článku o Tchaj-wanu sliboval, že tenhle princip ve svých textech rozhodně zavádět nebudu. To bylo pod čerstvým dojmem z tohoto odmítnutí. Ona ostatně ta tchaj-wanská cesta byla dobrým studijním příkladem téhož jevu. Zamyslíte-li se nad tímto fenoménem, ukáže se vám šeredná krása sociálních sítí bez závoje. Pokud se „populární děcka“ v té vaší bublině shodnou, že syrová žába ke snídani je OK, tak to abyste rychle začali lovit skokany v kalužích, jinak jste podezřelí z kolaborace s nepřítelem. V éře před sociálními sítěmi byl tenhle druh chování typický spíše pro druhý stupeň ZŠ a lidi z toho časem vyrostli. Dnes takhle funguje společenská elita. Byl by zázrak, kdyby se to nezačalo projevovat v kvalitě správy věcí veřejných. Co se řešitelnosti problému nové cenzury týče: nemám zdání, zda řešitelný je, ale sedět na zadku a sledovat pasivně vývoj se mi nechce, už proto, že ten vývoj je z našeho hlediska nepříznivý. Možná by šlo dosáhnout aspoň nějakých dílčích zlepšení. Je to ale problém zapeklitý, to ano, protože ty sociální sítě jsou globální, na rozdíl od jejich uživatelů. Vzájemné propojení zcela odlišných kultur na tomtéž Facebooku vytvořilo z lidstva něco jako siamská X-terčata, srostlá navzájem v oblasti hlav, aniž by o to úplně stála. Výsledkem je kakofonie navzájem nekompatibilních požadavků z různých koutů světa na to, co se tedy má tvrdě potlačovat a mazat: rasismus, ruská propaganda, karikatury Mohameda, vtipy na adresu thajského krále, zprávy o účinnosti roušek, zprávy o neúčinnosti roušek (jaký je vůbec momentální oficiální názor?) atd. atd. Vymáhání všech těchto požadavků naráz si ani nechci představovat, to by se tam nesmělo psát víceméně nic; i “dobré ráno” může urazit někoho, kdo si předsevzal, že jeho rána budou zásadně špatná, a že za to může útlak brutální většinové společnosti. Kdybych měl jmenovat dvě věci, které mi na té současné situaci vadí nejvíc, tak je to a) ohromná tržní síla a podíl těch velkých firem a b) naprostá neprůhlednost. Mrkněme se na ně pěkně popořadě. To, že Facebook, Twitter a spol. získaly miliardy uživatelů napříč světem, je sice na jedné straně důkaz jejich obchodních schopností, ale na druhé problém, jaký jsme už po staletí neměli. Tenhle druh koncentrace moci a kontroly nad informačními kanály v jedněch rukách tu už od někdy od reformace nebyl, pokud vůbec. Libertariánům-fundamentalistům je to jedno, ti vidí jen binární rozdělení „stát-soukromá sféra“. Ale začnete-li se dívat na svět trochu méně černobíle, vysoká koncentrace moci v jedněch rukách nikdy nesvědčila svobodě, ať už jsou ty ruce soukromé, státní, nebo spolu nějak spolupracují (viz dále). Dvacáté století bylo poznamenáno totalitními režimy, ve kterých se veškerá moc koncentrovala v rukou státu, takže ti, kdo si to nechtějí zopakovat, se bojí zejména opětovného nárůstu státní moci. Ale ten impuls dohlížet na lidi, zavírat jim ústa a kontrolovat, co smějí, co nesmějí, jaké názory musejí zastávat atd. přece není omezený jenom na státní úředníky. Každý máme nějakého spolužáka nebo kamaráda, kterého podobným způsobem stavěli do latě vlastní rodiče. Jenom ty používané metody jsou jiné. Ale abychom z toho ten stát nevynechávali: jedna z věcí, o které se v téhle souvislosti pořád ještě nemluví dost, je možnost, že by velké sítě s vysokými politiky na cenzuře nějak neoficiálně spolupracovaly. To je vzhledem k jejich netransparentnosti docela dobře možné a přitom neprokazatelné. Za uplynulá staletí jsme si vybudovali různé ochranné mechanismy, jak ty mocné politiky a státníky udržet na uzdě, aby nemohli plně kontrolovat toky informací. Tehdy šlo hlavně o tisk, rozhlas a televizi. Byl to nevyrovnaný boj, plný dočasných neúspěchů, ale koncem 20. století vypadala vzniklá struktura docela dobře… Asi jako tato bastionová pevnost, velmi odolná vůči soudobým ofenzivním prostředkům. No a pak někdo vynalezl letadla (sociální sítě), a těm můžete z těch hradeb maximálně tak mávat, zatímco na vás sypou bomby. Vůči nim jsou staré pojistky a ochranné mechanismy naprosto neúčinné. V takové situaci se můžete buď vzdát, nebo začít pracovat na protiletadlové artilerii, která sice není žádným spasením, ale dá vám aspoň trochu šanci na obranu. Dávám přednost té druhé variantě. A kdybych měl identifikovat místo, po kterém bych tu protiletadlovou salvu vypálil první, byly by to soukromé kontakty mezi politiky a firmami provozujícími sociální sítě. Tam je to propojení opravdu kritickým problémem. Vezměte si třeba studijní případ jménem Nick Clegg. To je liberální ex-politik, který byl v letech 2010–2015 vicepremiérem Velké Británie a od roku 2018 je jedním z viceprezidentů Facebooku. Myslíte, že si z telefonu smazal všechny kontakty na své bývalé kamarády z vrcholných příček britské politiky? To by ho možná v tom Facebooku ani nezaměstnali, že? Jeho hodnota bude asi hlavně v tom, umět lobbovat. Ale právě takový lobbying může fungovat oběma směry a není nic nepředstavitelného na tom, že při soukromé večeři Clegga někdo, kdo v současné době tu politickou moc opravdu má, požádá o to, aby Facebook nějakému nepohodlnému jedinci nebo organizaci pořádně zatopil. Stát sám by to udělat nesměl, nebo by jeho rozhodnutí minimálně podléhala nějakému odvolání a soudnímu přezkumu. Ale Facebook je přeci soukromá firma a může si smazat, koho chce, že? Že? No, tak přesně tyhle pupeční šňůry, jejichž existenci je při současné neprůhlednosti celé struktury zatím nemožné byť jen pořádně zmapovat, je potřeba přesekat. Jinak nám hrozí nový standard, podle kterého si ministři a premiéři budou represivní postupy outsourcovat neoficiálními kanály. Nevím, jestli to půjde, ale stálo by to aspoň za pokus.   Text petice „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat.“ B. Hallová o přístupu Voltaira Globální sociální sítě dnes představují hlavní fóra veřejné diskuse a jsou také významným fórem politickým. Jejich vliv na politickou soutěž a volební výsledky je srovnatelný s největšími tištěnými, rozhlasovými nebo TV médii. Vlastníci platforem mají na trhu prakticky monopolní pozici a nejsou politicky neutrální. Naopak, selektivní filtrací obsahu a blokací nepohodlných uživatelů systematicky porušují právo na svobodu projevu a ustanovení o nepřípustnosti cenzury, základní kameny ústavního pořádku ČR. Absolutní moc nad nimi drží nadnárodní korporace s dominantní pozicí na trhu. Rovný přístup zde není garantován, jednotlivé názory nemají stejnou šanci být publikovány. Správu obsahu vykonávají podle neprůhledných, vágních a nekonzistentně aplikovaných pravidel. Zcela legitimní názory běžných uživatelů (již dávno nejde jen o kontroverzní „radikály“) odstraňují tyto firmy ze společenské diskuze bez možnosti se bránit. Cenzurují se už i prostá historická fakta. Transparentnost, které se v moderním světě nevyhne ani starosta malé obce, v případě těchto obřích korporací stát nevyžaduje. Cenzura ze strany soukromého kvazi-monopolu je stále cenzura Je nepřijatelné, aby o tom, co je pravda nebo lež, rozhodovali špatně placení zaměstnanci z Filipín, kteří mnohdy ani neovládají příslušný jazyk a spoléhají na automatické překlady. Je nepřijatelné, aby anonymní studentský brigádník určoval, který politický názor je možné šířit, navíc podle neznámých instrukcí. Je možné mluvit o svobodném přístupu k informacím, demokratické politické soutěži a svobodě slova, jestliže nadnárodní korporace rozhodují, které příspěvky potlačí a které čtenářům úplně odfiltrují? Jestliže zasahují již i do obsahu soukromých zpráv a při vyhledávání upřednostňují vybrané politické kandidáty?  Pravidla, podle nichž zasahují platformy autorům do obsahu, jsou přitom velmi vágní a dokonce retroaktivně se mění dle momentální nálady v určitých kruzích společnosti. O účet tak může přijít kdokoliv, a to i za několik let starý příspěvek, který byl v době svého vzniku nekontroverzní. Proč stát dovoluje nadnárodní korporaci to, co nesmí ani drobný soukromník? Pokud přistoupíme na argument, že soukromá firma si může stanovit jakákoli pravidla diskriminující klienty pro jejich názory, dle stejné logiky by operátoři časem mohli chtít přerušovat hovory a blokovat zákazníky za obsah SMS zpráv. Budeme tolerovat odmítání zákazníků na základě pohlaví, náboženství, národnosti nebo barvy pleti? To by byla stejná diskriminace jako na základě názorů. Na místě je proto otázka, kdy lze zákazníkovi odmítnout poskytnutí služby a jak se ten může bránit a uplatnit reklamaci, pokud provozovatel porušil svá vlastní pravidla. V nich se totiž nepíše o tom, že jsou povoleny jen některé politické názory. Vzniká tím i prostor pro korupci či zákulisní ovlivňování obsahu sociálních sítí ze strany různých subjektů včetně veřejnoprávních, kterým jsme žádnou cenzurní pravomoc nesvěřili. Staletí právního vývoje, při kterém se naši předkové snažili omezit moc vlád nad svobodou projevu a tisku, jsou možností takové tiché spolupráce ohrožena. V sázce je demokracie Jestliže nadnárodní gigant určuje, jaké informace se dostanou k uživatelům, může snadno ovlivnit volby tím, že bude systematicky potlačovat pozitivní zprávy a upřednostňovat ty negativní o jednom kandidátovi, zatímco o druhém naopak. Podobně může preferovat vybrané politické strany či názorové proudy. Jsme připraveni na situaci, když přestane zobrazovat příspěvky nebo zablokuje účty nepohodlných kandidátů a nahradí je příspěvky jejich konkurentů, k jejichž sledování se uživatel ani nepřihlásil? Jsme připraveni na to, že v den voleb vybídne vlastník či manažer sítě potenciální voliče jedné strany, aby šli volit, zatímco druhé od toho odradí? Vzhledem k nulové právní úpravě jde o zcela anonymní, netransparentní a utajované procesy a v nich zainteresované osoby, které mohou významně ovlivnit např. výsledky voleb. Svoje zkušenosti s cenzurou sociálních sítí má již řada zahraničních i českých politiků, veřejných osobností i médií (například právník Pavel Hasenkopf nebo Reflex). Mnozí si donedávna mysleli, že je to jen problém radikálů a podivínů a jich se netýká. Nyní vidíme, že se totéž děje světoznámým osobnostem, respektovaným intelektuálům, univerzitním profesorům a politickým kandidátům. Potlačování svobody projevu se tedy stává běžnou praxí. Proto vyzýváme zákonodárce Parlamentu, vládu a prezidenta České republiky, jejichž povinností je chránit náš ústavní řád, aby 1. zahájili veřejnou debatu s účastí široké veřejnosti o tom, jak zabránit omezování svobody projevu na sociálních sítích, které již začíná deformovat politickou soutěž a fungování demokratických procesů, 2. bez zbytečného odkladu vytvořili parlamentní komisi se zastoupením všech stran v Poslanecké sněmovně a odborníků z oblasti práva, která by se zabývala případy občanů i právnických osob, jejichž účty byly blokovány a příspěvky smazány, aby tyto zkušenosti mohly být využity pro následný zákonodárný proces, 3. po globálních platformách žádali formou zákonné povinnosti ustanovení odpovědné osoby s působištěm v ČR a s přiměřenými rozhodovacími pravomocemi pro průběžné řešení případů, kde mohl být porušen zákon. Marian Kechlibar, Daniel Vávra, Vlastimil Veselý Podpis k petici můžete připojit ZDE. 

Čas načtení: 2020-07-19 10:04:22

Nejabsurdnější snahy o likvidaci lidí na sociálních sítích za poslední dobu aneb Tři případy majora Mazače

Gary Garrels byl až donedávna kurátorem oddělení maleb a soch v sanfranciském muzeu moderního umění. Už není, rezignoval pod nátlakem petice na serveru Change.org, která jej označila za rasistu a bílého supremacistu. Což dokládají tím, že řekl, že „budou i nadále kupovat díla bílých umělců“. Rozumíte, nikoliv jenom bílých umělců, ale i bílých umělců. A ještě prý použil slova o diskriminaci naruby. Jak praví petice: „Názory a činy jako tyto ještě stále tvoří skvrnu na našich komunitách.“ Komentář MK: Umělecká sféra je v USA silně doleva a San Francisco je neoficiálním hlavním městem amerického progresivního hnutí. Pravděpodobnost, že by umělecký kurátor v SF byl nějakým skrytým nacistou, je asi tak 0,0 nic. Nejspíš tedy právě „sežrali svého“, friendly fire, blue on blue. Toto je přesně ten moment, kdy si říkáte, jestli v pozadí celé akce náhodou nebyla snaha nějakého ctižádostivého soudruha o získání Garrelsova křesla. Mexičan bílým rasistou Emmanuel Cafferty je přes svoje irské příjmení tříčtvrtinový Mexičan, který na samotném jihu Kalifornie, v San Diegu, pracoval pro místní elektrárenskou a plynárenskou společnost. Někdo jej vyfotil na křižovatce, jak při řízení dělá údajné gesto bílých rasistů. Tím je míněno „OK“, takové to OK, které odedávna doprovází obrázky tlustých kuchařů na štítech restaurací. Fotka Caffertyho se ocitla na Twitteru (mezitím už je zase pryč) a začal klasický virtuální lynč. Cafferty tvrdí, že si jen protahoval prsty, ale stejně ho tohle foto stálo práci. Jeho případ zaujal i novináře Yaschu Mounka, který o něm napsal článek do The Atlantic. „Člověk se může poučit ze svých chyb,“ řekl mi. „Ale co si mám vzít z tohohle? Bylo to, jako když vás zasáhne blesk.“ Na podporu Caffertyho vznikla také petice na Change.org, nasbírala 6500 podpisů, tedy daleko více než ta zaměřená proti Garrelsovi. Požadavkem petice je, aby jej firma přijala zpět. Ale pokud je mi známo, neměla tato žádost žádný úspěch. Komentář MK: Mexický dělník na jihu Kalifornie – typický rekrut budoucích Waffen SS? V hlavách některých lidí očividně ano. A když už jsme u nacistického Německa, jehož stíny tak straší dnešní americké progresivce; při čtení petice, která se staví na Caffertyho obranu, jsem si zavzpomínal na pasáž z Remarqueovy knihy Čas žít, čas umírat, kde se opilý nacistický pohlavár chlubí Graeberovi, že dostat člověka do koncentráku pro něj není žádný problém. Pak se odmlčí a dodá, že zpátky už to tak snadno nejde. Drze usnula na protirasistické online akci Patricia Simon vyučuje (zatím ještě stále) na divadelní škole. I ona má ovšem budoucnost nejistou, i proti ní vznikla petice s cílem ji odvolat. Bezprostředním důvodem jmenovaným v textu bylo to, že drze usnula na protirasistické online akci a někdo ji u toho vyfotil. Jako vždy, i ona je obviňována ze systematicky rasistického chování, aniž by to bylo v textu petice nějak konkrétněji podloženo. Komentář MK: Zaujalo mě slovo sizeist, případně fatphobic, které se opakuje v komentářích signatářů (skoro 2000 podpisů). Zajímalo by mě, co to v dnešní nálepkovací atmosféře znamená. Dovolila si snad říci studentům herectví, že Bajaja a Sněhurka by neměli mít dohromady čtyři sta kilo? Kdo ví. Stejně jako v případě Garyho Garrelse, i zde silně pochybuji, že by učitelka herectví skutečně usilovala o vyhnání barevných studentů z fakulty. Takže se nejspíš zase snaží “sežrat svoji”, friendly fire, blue on blue. Skalpy bezvýznamných lidí Společným prvkem všech tří incidentů je, že jde o vcelku bezvýznamné lidi. V diskusních fórech občas narazíte na snahu romantizovat Digitálního Molocha coby hnutí utlačovaných, kteří po letech náhle získali hlas a pohánějí tímto způsobem ku zodpovědnosti ty velké, bohaté a mocné. Ach, kdeže. Ty skutečně mocné či proslulé lidi není zase tak snadné smazat ze světa. Mají peníze, nějaký vliv a také příznivce, kteří se za ně v nouzi postaví. Veškerý běs na Twitteru zatím nedokázal smést J. K. Rowlingovou do propadliště dějin, bez ohledu na zvolené prostředky. A takový Elon Musk také za svůj život natweetoval nemálo podivností či kravin – a je ve svých firmách šéfem dál. Zdaleka nejzranitelnější demografií, přímo ideálními obětmi Molocha, jsou lidé, kteří v životě dosáhli nějakého mírného úspěchu (dejme tomu toho kurátorského křesla v sanfranciském muzeu), ale od opravdových velkých ryb je dělí několik příček na sociálním žebříku a o jejich budoucnosti rozhoduje nějaký nervózní šéf nebo ustrašená dozorčí rada. A myslím si, že pachatelům je to přes veškeré ty obřadné kecy o privilegiích a sociální spravedlnosti ve skutečnosti jedno. Kill je kill, v Counterstriku i na Twitteru. Než byste udolali jednoho skutečně významného protivníka, posbíráte mezi bezbrannými jedinci těch skalpů třeba dvacet.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-09-22 14:00:40

Pražský spolek žádá úpravy magistrály pro chodce a cyklisty. Vrásky mu dělají i semafory

Řada organizací a spolků není spokojena s tím, jak vypadá současná pražská magistrála. Jedním takovým spolkem je AutoMat, který se rozhodl, že s tím něco udělá. Jako velký problém vidí hlavně množství dopravy, ale i diskriminační nastavení semaforů nebo nepříjemné prostředí pro chodce a cyklisty. AutoMat proto před několika málo dny pořádal u magistrály happening, […]

Čas načtení: 2019-08-16 15:10:08

Svaz knihovníků a informačních pracovníků sepsal petici proti odvolání předsedy Ústřední knihovnické rady

Profesní organizace Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR /SKIP/  protestuje "proti nezdůvodněnému odvolání dlouholetého předsedy Ústřední knihovnické rady (ÚKR) PhDr. Víta Richtera". Sepsala kvůli tomu dokonce petici, kterou zveřejňujeme v plném znění. Ministr kultury Antonín Staněk odvolal 31. července z funkce předsedu Ústřední knihovnice rady Víta Richtera, respektive rozhodl, že tímto předsedou bude vždy generální ředitel Národní knihovny (Vít Richter členem komise zůstává). "Jsme přesvědčeni, že koncepční změna, kdy v čele rady má stát generální ředitel Národní knihovny, která je ze zákona odpovědná za formulování metodik a koncepcí pro veřejné knihovny, je správná," sdělila mluvčí resortu Martha Häckl České televizi. Doporučení rady je navíc výsledkem hlasování všech členů. jejím předsedou je nyní ředitel Národní knihovny Martin Kocanda. „Z mého pohledu to přišlo zčistajasna, byl to velmi nečekaný krok. Jsem přesvědčen, že ministr Staněk problematiku knihoven vůbec neřešil, na jednání Ústřední knihovnické rady vůbec nechodil. Nechápeme, proč došlo k tomuto odvolání,“ řekl Českému rozhlasu Plus předseda Svazu knihovníků a informačních pracovníků Roman Giebisch.  Nyní už exministr Staněk ale tvrdí, že nešlo o "blesk z čistého nebe". „Tuto koncepční změnu jsem chystal delší dobu, ale bohužel vzhledem ke všeobecně známým okolnostem jsem několik koncepčních rozhodnutí musel zprocesovat v posledních dnech mého úřadu,“ napsal na svém twitterovém účtu. Jeho krok podpořilo České centrum mezinárodního PEN klubu. "Je logické a vhodné, aby v čele Ústřední knihovnické rady, hlavní poradní orgán ministra kultury, stálý představitel instituce, která má ze zákona povinnost metodicky využívat ostatní knihovny v naší zemi. S příchodem současného generálního ředitele Martina Kocandy Národní knihovny ožila, má vlastní zkušenosti, kteří mají ústní knihovníky, výborně a PEN klub v něm najdu partnera a podporují své činnosti. Proto se rozhodli, že změna v principu řízení Ústřední knihovnické rady generálního ředitele Národní knihovny vede k lepším výsledkům. Jsme organizace, která sdružuje tvůrce knih, proto si je velmi přáli, aby se utišila zjitřená atmosféra kolem těchto změn. Věříme, že ÚKR je možné, že máte k dispozici poradní orgán ministra a jeho členy s bývalým předsedou. Vítem Richtrem budou moci a můžete využít své nápady a zkušenosti," sdělil za PEN Klub jeho předseda Jiří Dědeček.  Vít Richter v médiích uvedl, že radu vedl dvacet let a už několikrát říkal, že by už předsedou měl být někdo jiný. Měl by to ale podle něj být odborník a nikoliv manažer, jakým je i Martin Kocanda. Navíc by podle něj nemělo jít ani o ředitele Národní knihovny. Rada v minulosti několikrát kritizovala rekonstrukci Klementina, což podle Richtera mohlo způsobit jeho odvolání. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  Petice SKIP ČR proti odvolání předsedy Ústřední knihovnické rady PhDr. Víta Richtera Nezdůvodněné odvolání předsedy Ústřední knihovnické rady (ÚKR je poradní orgán ministra zřízený ze zákona a MK ČR vydává jeho statut a jednací řád) dne 31. 7. 2019 ministrem kultury Antonínem Staňkem, způsob jeho provedení a účelovou změnu Stanov ÚKR považujeme za porušení základních principů profesionality, etického chování a zároveň za manažerské selhání ze strany pana ministra. Bývalý ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) poslední den ve funkci odvolal předsedu ÚKR Víta Richtera, který tento ministrův poradní orgán dlouhodobě vedl. Ministr kultury Antonín Staněk z našeho pohledu účelově změnil statut Ústřední knihovnické rady. PhDr. Vít Richter je jedna z nejvýznamnějších osobností současného českého knihovnictví. Profesně je téměř celoživotně spjat s Národní knihovnou ČR (NK). Byl hlavním iniciátorem vzniku grantového programu MK ČR  -  VISK (Veřejné informační služby knihoven); zcela mimořádné je jeho úsilí o internetizaci českých veřejných knihoven. Jako předseda SKIP a ÚKR prosazoval zájmy knihoven při přípravě nové podoby Knihovního zákona, Autorského zákona, Katalogu prací, Standardu VKIS atd. Vít Richter permanentně jedná s autorskými ochrannými svazy, vydavateli a producenty, ministerstvy, knihovnami ad. Věnuje se organizační a řídící činnosti ve SKIPu, mimořádná je jeho činnost přednášková a publikační v České republice i zahraničí, věnuje se výzkumné činnosti, mimořádné jsou jeho aktivity na podporu spolupráce mezi knihovnami a dalšími paměťovými institucemi, byl dosud předsedou ÚKR. Nedovedeme si vysvětlit, jaké důvody mohly vést ministra kultury k těmto náhlým koncepčním změnám. My, níže podepsaní knihovníci a informační pracovníci, vyjadřujeme zásadní nesouhlas se způsobem a formou odvolání pana Víta Richtera z funkce předsedy Ústřední knihovnické rady /ÚKR/. Za petiční výbor: Mgr. Roman Giebisch, Ph.D., předseda SKIP Petici lze podepsat ZDE.

Čas načtení: 2024-04-05 09:42:13

Rozsáhlá trestná činnost s evropskými dotacemi. Pětice  osob  ze  Sokolovska a Chebska měla využívat dotace z EU i České republiky

Karlovarský kraj - Pětice osob ze Sokolovska a Chebska, konkrétně dvaatřicetiletý muž, dvaačtyřicetiletá žena, šestačtyřicetiletá žena, osmašedesátiletý muž a osmašedesátiletá žena, měla páchat jako organizovaná skupina rozsáhlou trestnou činnost spočívající v získávání finančních prostředků z dotačních programů z rozpočtu Evropské Unie a státního rozpočtu České republiky, uvedla Policie České republiky. The post Rozsáhlá trestná činnost s evropskými dotacemi. Pětice  osob  ze  Sokolovska a Chebska měla využívat dotace z EU i České republiky first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-06-16 10:00:00

Studenti AVU: Varujeme před neinformovanou peticí

Studentská komora A.S. AVU  · Studentská komora AS AVU by tímto chtěla vyjádřit podporu rektorce Márie Topolčanské ve vztahu k vzniklé petici kritizující AVU, NG a SJCH. Petice je ve vztahu k naší škole velmi neinformovaná.  Zastáváme rozmanitost a progresivnost přístupu k umění, které AVU naplňuje v souladu s požadavky současných studujících.   Nesouhlasíme se zněním petice ani s žádostí o rezignaci rektorky AVU. Petice v mnoha bodech dezinformuje o skutečném dění uvnitř školy, čímž zbytečně ničí její pověst a reputaci studujících i pracujících.

Čas načtení: 2024-12-13 09:10:02

Ta nejrychlejší SUV na světě hravě překonají třístovku. Tahle pětice je vůbec ta nejrychlejší

V posledních letech se trh s rychlými SUV výrazně proměnil. Jsou to auta, která mají sice vyšší stavbu karoserie, ale zároveň mají takovou výbavu, že jsou schopna držet krok i s některými čistokrevnými sportovními modely. V tomto přehledu se ale zaměříme čistě na to, jak moc rychlá budou například na německé dálnici. Tahle pětice značek […]

Čas načtení: 2009-08-25 01:37:51

O arogantní a neakceptovatelné petici

Místo toho, abych smolil recenzi na iPhone 3GS, píšu v metru na vypůjčeném netbooku filipiku proti peticím… Ač mi silně vadí postoj Apple vůči našemu trhu, zmíněná petice, která se objevila letos na jaře, mi vadí ještě více. Je totiž arogantní, namyšlená a hloupá. Myslím si to od začátku a poslední kroky tvůrců petice mě v tom jen utvrdily.

Čas načtení: 2013-01-01 05:00:00

Maxthon 4 – dostane se konečně do pětice nejlepších?

Čínský prohlížeč Maxthon vždy svým uživatelům nabízel obrovské množství funkcí a přívětivé rozhraní a to se nemění ani v nejaktuálnější verzi. Navíc začali autoři nazývat Maxthon cloudovým prohlížečem. Je Maxthon hoden stát se součástí pětice nejlepších a nejpoužívanějších prohlížečů? Uvidíme… 10 G ...

Čas načtení: 2020-09-18 18:34:39

Zaplať svou libru masa aneb Co všechno musíme řešit kromě svobody slova ve vztahu k Facebooku a spol.

Petice Stop cenzuře se pěkně rozběhla a už máme od veřejnosti tolik zpětné vazby, že se jí musíme pozvolna prokousávat. Přicházejí zajímavé a promyšlené reakce, které nahlížejí problém z jiných úhlů. Takových, kterým jsem třeba já osobně zprvu nevěnoval moc pozornosti. Osobně mi jde hodně o svobodu slova, protože je to jedna ze svobod, které si ve svém životě cením zdaleka nejvíce. Ale ono to chování velkých platforem zdaleka nezasahuje jen do svobody slova. Jak mi k tomu řekl jeden právník: „Málokdy se stává, že by něčí podivná činnost narušovala jen jeden právní princip. Většinou je těch principů pošlapáno hned několik naráz.“ Dnes bych se tedy chtěl věnovat těm jiným principům, které vidím jako narušené – ochraně spotřebitele a tomu, co všechno je možné dělat ve smlouvách. Jedna strana je mamut, druhá myš Zcela základní námitka, kterou potkávám neustále znova, zní: „Jejich prostor – jejich pravidla. Pokud se ti to nelíbí, vypadni jinam.“ Velkou slabinou téhle námitky je, že v sobě obsahuje – ne přímo explicitně vyslovenou, ale zřetelně jasnou – myšlenku, že přítomnost na sociální síti je jakýsi jednosměrný až parazitární vztah, kdy uživatel prostě přijde, nic nezaplatí a využívá veškerou infrastrukturu, jak se mu zachce. A chudák Facebook či Twitter mu slouží. To by bylo kruté, kdybychom takové altruisty ještě svázali nějakými omezeními, co si smějí dělat u sebe doma? Nebylo. Nejsou to altruisti a to, že registrace k příslušné službě je zdarma, poněkud zakrývá skutečnost, že jejím užíváním vzniká smluvní vztah. Ten uživatel poskytuje síti práva ke svému vlastnímu obsahu (fotky, texty) a dává svolení k tomu, aby firma používala jeho osobní data k cílené reklamě. Na tom druhém firma vydělává a na tom prvním zase rekrutuje další uživatele. Ani jedno není zrovna banalita – naopak, jak vidíme v praxi, dá se na tom postavit velice úspěšný obchodní model. Běžný uživatel není něco jako “trpěná veš v kožichu”, ale nedílná součást systému, bez které by celý model nefungoval. No, a v současné době je problém s tímto smluvním vztahem zhruba tento: Jedna strana je mamut a druhá je myš, čehož ten mamut využívá k tomu, aby si napsal smluvní podmínky ve stylu „já můžu všechno, můžu to dokonce kdykoliv jednostranně změnit, a ty nic“. Tenhle druh velmi nevýhodného vztahu přitom civilizované země v jiných oblastech lidského života neumožňují. A není to vůbec nový problém. Nová je jen jeho digitální podoba. Úplná smluvní volnost neexistuje Úvodní obrázek tohoto článku je fotografie z 19. století, na které je zachycena scéna z Kupce benátského. To je hra, kterou William Shakespeare napsal už koncem století šestnáctého, tedy v raném novověku. Součástí její zápletky je dluh, který má hlavní hrdina Antonio u lichváře Shylocka, a který je zaručen librou jeho vlastního živého masa. Nakonec Antonio o svoji libru masa nepřijde, čímž je jeho život zachráněn (v oné době by takový zákrok skoro jistě znamenal gangrénu a smrt), i když jej z toho vysekají takříkajíc na technikálii. Ale je zjevné, že téma toho, co si může jedna strana smlouvy dovolit požadovat vůči té druhé, zajímalo lidi už v renesanci. Krutý Shylockův požadavek rozhodně ostatní neberou jako „normálku“ ve stylu „jeho peníze, jeho pravidla“, naopak se na scéně řeší velmi dlouho. Podíváme-li se do jiných oblastí práva, obsah dojednaných smluv je skoro vždycky nějak omezen zákonem, aby se tam nemohly dostávat úplné šílenosti. * Majitel bytu nemůže po nájemnících požadovat, aby nájemné platili sexem. Míněno „nutit“ soudně – dva lidé se určitě můžou neformálně dohodnout, že si budou platit sexem, ale pokud by to napsali do smlouvy a jeden pak druhého žaloval, že to neplní, u soudu s tím neuspěje. Rozhodně nepřijde exekutor za účelem zajištění řádně nasmlouvané soulože. * Zaměstnavatel nemůže do pracovní smlouvy zakotvit, že pozdní příchod se trestá (v případě BDSM salónů odměňuje) bičováním. * Bytové družstvo vám nemůže za to, že jste ve svém týdnu nevytřeli schody, vyklopit na balkón obsah fekální cisterny. * Telefonní společnost nemůže podmiňovat další poskytování služeb tím, že do telefonu budete mluvit o panu prezidentovi uctivým tónem. (To by bylo odpojených čísel! V Americe i u nás.) * Věřitel vám nemůže předepsat úplně libovolnou výši úroků. * Nemůžete sebe sama prodat do otroctví. * Z vlaku vás nemůžou vyhodit proto, že máte fialové tričko – a to ani tehdy, když splňujete smluvní podmínky pro přepravu zdarma (například malé dítě). * Banka vám nemůže jen tak napsat, že jste se jí znelíbili, tak že vám zavírá účet a peníze si při té příležitosti už nechá. Atd. atd. Dalších příkladů si asi vymyslí každý dost. Je jasné, že ta hrana, kde končí volnost smluvního vztahu a začíná zákon, je bytostně politické téma. Levice obecně chce regulovat víc, liberální pravice míň, konzervativní pravice jak kdy, ale nevybavuji si v posledních staletích žádnou funkční zemi, kde by panovala úplná smluvní volnost. Libovůle druhé strany Nevím, jak se k této věci přesně staví anarchokapitalisté, ale mimo ně panuje napříč politickým spektrem shoda, že nějaká míra omezení smluvní svobody zákonem je potřeba a řeší se jenom otázka, jak daleko ta hranice zákona bude sahat. A je to opravdu staré téma, například dluhy a úroky řešili politici už v antickém Řecku. Obecně je tendence ponechávat smluvní volnost ve vztazích, kde ani jedné straně nehrozí závažná škoda. Půjčím-li si od Franty nebo Zuzky zapalovač výměnou za pusu na líčko, nejspíš to ani jednomu z nás nezničí život. (Teď začínají někteří čtenáři určitě konstruovat možné výjimky.) Není tedy důvod takovou transakci právně řešit – a právo ji také moc neřeší. Něco jiného ale je, když někomu, jako je Bratříček, smažou profil s deseti tisíci odběrateli. To už přece je velká škoda, která by se dala i přepočítat na peníze. Tam najednou „zahučelo do černé díry“ velké penzum jeho práce a námahy, které on tam v dobré víře několik let “investoval”. Místo toho mohl dělat něco jiného, zpětně vzato užitečnějšího. A kdyby tam měl místo těžce vystavěného profilu uložené peníze z té jiné činnosti, rozhodně by mu je jen tak ze dne na den sebrat nemohli. Ani ten velký Facebook by si to nedovolil. Ale tohle si dovolit může? Nezaspalo tady náhodou právo současný technický vývoj? Pokud smazáním účtu na Facebooku způsobíte nějakému živnostníkovi škodu ve statisících a možná zlikvidujete jeho firmu, měla by taková akce podléhat – jako de facto podléhá teď – naprosté libovůli druhé smluvní strany? (A to jsme se ani nepustili do politických manipulací, ovlivňování voleb atd.) Nepřátelský lichvář Shylock ze Shakespearovy hry byl vlastně proti firmám provozujícím sociální sítě úplný žabař. Nevepsal si do smlouvy o Antoniově dluhu ani „při porušení některé z těchto vágních zásad si od dlužníka vyberu libru něčeho“, ani ji po jejím podepsání už nemohl jednostranně změnit. Bilionové firmy, přes které dnes teče nezanedbatelné procento veškeré mezilidské komunikace a významné procento celého reklamního trhu, tak činit mohou.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2020-05-10 12:56:21

Zachraňte Reynkův Petrkov, žádá petice

Kraj Vysočina by měl zakoupit usedlost, ve které žil básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek, jeho manželka Suzanne Renaudová, francouzská básnířka a překladatelka, a jejich synové, fotograf Daniel a překladatel Jiří. Žádá o to petice, kterou sepsal básník, spisovatel a publicista Miloš Doležal. Zveřejňujeme ji v plném znění.  „Petrkov č. p. 13. Prostorná selská tvrz se dvorem a zahradou (vysočinský venkovský zámeček), ale především archa české poezie, literatury i výtvarného umění. Původ stavení sahá do šestnáctého století a v atmosféře tohoto domu vnímáme zcela neidylicky přítomnost několika generací rodiny Reynkových. Málokterý dům a místo měl a má takové vyzařování do české kultury a umění, jako právě tento. Dokonce bychom jej mohli nazvat česko-francouzským kulturním místem paměti. Žil a působil zde básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek, jeho manželka Suzanne Renaudová, francouzská básnířka a překladatelka, a jejich synové, fotograf Daniel a překladatel Jiří. V tomto domě se vydávaly knihy, tiskly grafiky, fotografovalo, překládala vrcholná evropská literatura, rozvíjela spolupráce s předními českými (Josef Čapek) i francouzskými umělci. Dům byl svědkem nacistického rabování i socialistické kolektivizace a dokázal odolat nepřízni dob. Ač se o Reynkovi píše jako o samotáři a o Petrkovu jako o zapadlé dědině, ve skutečnosti byl básníkův petrkovský domov hojně navštěvován, přitahoval a inspiroval. Důvodem cest a návštěv bylo přátelství, často potřeba poznat z blízka dílo, které se netisklo a nevystavovalo, mnohdy zvědavě navštívit místo-legendu. Z Reynkova domu se tak postupně stalo neoficiální poutní místo. Jeden z výrazných a významných bodů na mapě českých kulturních dějin. Dnes mnohé zmizelo a i na samotný Petrkov se pozapomnělo. Přesto tento dům patří do českých dějin jako jeho zlatá kapitola a je nezbytné jej zachránit pro budoucnost. Podobně, jako byl svého času uchován dům Karla Čapka na Strži a dnes plní důležitou pamětnicko-výchovnou roli. Petrkov je vzácná památka, která patří neodmyslitelně ke kulturnímu dědictví Vysočiny. Vložené prostředky se časem vrátí zpět i s úroky jako vyšší společenská hodnota. Petrkovský dům bude moci představovat ve svých prostorách naprosto jedinečným způsobem výtvarné a literární dílo Bohuslava Reynka, jeho blízkých i souputníků."

Čas načtení:

PETICE za ukončení prodeje a použití tzv. zábavní pyrotechniky předala Společnost pro zvířata Petičnímu výboru PSP

PETICE za ukončení prodeje a použití tzv. zábavní pyrotechniky předala Společnost pro zvířata Petičnímu výboru PSP. Petice žádají zejména ukončení prodeje a použití tzv. zábavní pyrotechniky pro veřejnost, kat. F2 a F3, celoročně, bez výjimek. Na konci roku vypuká celoplošné bombardování pyrotechnikou, trpí lidé, zvířata, životní prostředí je kontaminováno jedy, vysoké bezpečnostní riziko. Škodlivá zábava, kterou bezohledně provozuje 10 - 20 % lidí, ovlivňuje vysoce negativně většinu a životy všech živých tvorů.

Čas načtení: 2024-03-05 08:00:00

KOMENTÁŘ: Mediální lži - Alexander Tomský

Tak jako na Západě, i u nás zuří přestřelka siláckých slov a osočování ze lží ohledně války palestinské teroristické organizace Hamás s Izraelem. Jedna malá petice levicových intelektuálů napadla českou vládu za nevyvážený postoj a jednostrannou podporu Izraele, aniž by vláda kritizovala izraelský podíl na humanitární krizi v Gaze, a po ní okamžitě následovala druhá masivní petice, jež naopak poděkovala vládě za neoblomnou podporu Izraele. Nyní se ozval signatář té první, známý kazatel Tomáš Halík, který přilil olej do ohně kritikou svých kritiků a izraelské politiky „zub za zub“.

Čas načtení: 2024-03-07 07:50:00

Odpor proti velkému zvyšování nájmů na Vinohradech. Obyvatelé podepisují petici

/FOTO/ Petice proti zvyšování nájmů vznikla na brněnských Vinohradech. Lidé tak reagují na nedávno oznámený záměr vedení městské části zvýšit nájemné v některých obecních bytech. Před středečním veřejným projednáním měla petice již desítky podpisů.

Čas načtení: 2024-03-12 16:37:00

Fotbalista roku zná finálovou pětku: sparťan i slávista, zbytek z ciziny

Českým Fotbalistou roku 2023 se stane jeden z pětice Vladimír Coufal, Václav Černý, Tomáš Holeš, Ladislav Krejčí a Tomáš Souček, který již anketu vyhrál v letech 2019 a 2020. Ve finálové nominaci chybí obhájce vítězství Patrik Schick. O složení nejlepší pětice informoval po dnešním zasedání výkonného výboru pořadatel ankety Fotbalová asociace ČR (FAČR). Vítěz bude vyhlášen v pondělí.

Čas načtení: 2024-03-12 18:00:00

Anketa Fotbalista roku zná finálovou pětku, chybí v ní Schick

Českým Fotbalistou roku 2023 se stane jeden z pětice Vladimír Coufal, Václav Černý, Tomáš Holeš, Ladislav Krejčí a Tomáš Souček, který již anketu vyhrál v letech 2019 a 2020. Ve finálové nominaci chybí obhájce vítězství Patrik Schick. O složení nejlepší pětice informoval po dnešním zasedání výkonného výboru pořadatel ankety – Fotbalová asociace ČR (FAČR). Vítěz bude vyhlášen v pondělí, přímý přenos z galavečera sledujte na ČT sport a ČT sport Plus od 21:20.

Čas načtení: 2024-03-13 05:00:00

Rohirové na Rohanský ostrov? Pojmenujte ulice podle postav z Pána prstenů, žádá petice Pražanů

Kde byl Gondor, když padly Západní Úvaly? A kde byl Husserl? A kde jsou vlastně Západní Úvaly? Docela možná by jednoho dne mohly být v Praze! Nevěříte? V rámci plánované čtvrti na Rohanském ostrově se totiž musí vymyslet pojmenování nejrůznějších ulic. Pražští radní sice už rozhodli, že půjde o „čtvrť filozofů“, na internetu však vznikla petice, kterou už podpořilo na tisíce nadšenců, kteří si přejí jediné: Aby ulice na Rohanském ostrově nesly názvy podle osobností a míst Rohanského království z díla J. R. R. Tolkiena.

Čas načtení: 2024-04-11 05:31:00

Současné zákony jsou pro kočku. Chceme zavést povinnou kastraci koček, říká Kamila Dvořáková

Kočičí útulky praskají ve švech, obce volně žijící kočky zpravidla nijak neřeší a kočky se množí. A umí to velmi rychle. Zabřeznout může už čtyřměsíční kočka. Do roka může mít tři vrhy po třech čtyřech koťatech. A podle Kamily Dvořákové, autorky petice na ochranu koček, současná legislativa nechrání kočky před týráním a strádáním, ke kterému toto volné množení vede. Jedním z požadavků petice je zavést povinnou evidenci a kastraci koček, které nejsou určeny na chov.

Čas načtení: 2024-04-14 10:51:10

Soutok: Jedna příroda, jedna CHKO, dvě petice

V souvislosti s plánovaným vyhlášením chráněné krajinné oblasti Soutok se ve veřejném prostoru objevily hned dvě petice. Je patrné, že všem bezmála dvaceti tisícům jejich signatářů na uchování přírody a krajiny v tomto území záleží. Petici usilující o zajištění ochrany Soutoku podepsalo přes 15 000 signatářů. Druhá petice, ke které připojilo podpis více... ...

Čas načtení: 2024-05-22 17:00:00

Koordinovat. Další úředníkem pro komunikaci je Foltýn, má i chránit před dezinformacemi

Petice užívají jazyk emocí a patosu. Ale tím spíše mohou – byť nechtěně – postihnout nějaký problém. Třeba petice Informační bezpečnost, svobodné a férové volby. Její text tvrdí, že tu schází koordinace, náležité financování a legislativní nástroje. A také toto: „Všichni víme, co je třeba dělat, ale konkrétní aktivity státu chybějí.“