Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2019-12-12 13:02:13

Jak indiáni vidí sex

Základním zákonem indiánů je přežití etnika a z toho vyplývá i základní princip, že žena je žena a muž je muž. Kdyby to bylo jinak, tak jejich svět nefunguje a skončí. Tento jednoduchý princip fungoval odjakživa i u nás, pouze v poslední době je snaha o jeho narušení různými aktivistickým skupinami. Je to součást vyčpělosti naší civilizace a její dekadenční sebedestrukce, zatímco u indiánů naopak jejich život jen kypí, muž je mužem a žena ženou se všemi svými povinnostmi a úděly, které jsou mnohdy jakoby tajemně zakotveny v mytologii. Vždyť sám pradávný archetyp lidstva je, že Muž a Žena vystoupali nahoru, na oblohu a stali se Měsícem a Sluncem. Měsíc je velký záletník, a protože má dlouhý penis, na dálku rád kopuluje s mladým dívkami a připravuje je o panenství. To se děje v rovině mýtu. V rovině rituálu dívky připravuje o panenství v rámci práva první noci sám šaman. Je to nebezpečná a náročná činnost, která musí mladíkům ukázat tu správnou cestu do vagíny, jež může být třeba ještě zubatá. Jak vznikly ženy Ano, je mnoho indiánských mýtů o zubaté vagíně. Sám původ žen je základním pilířem amazonské mytologie. Jako například u indiánů Toba z Gran Chaka. Ženy dřív neexistovaly, jen muži, kteří chodili na lov. Stalo se však, že jejich úlovky jim někdo přes noc snědl. První noc hlídal zajíc, ale usnul. Ani papoušek při druhé noci nebyl úspěšný. Teprve vodní pták Wolé uviděl, jak se seshora po laně spouštějí ženy a oběma pusinkami rychle jedí jejich maso. Když jej spatřily, chtěly zmizet nahoru, ale Wolé jim přetrhl provaz a ženy spadly na zem. Všichni muži hned přiběhli a brali si je za manželky, ale Wolé je varoval. Lišák však nedbal se slovy: „Jsou naše, tak nač čekat.“ A vložil do jedné svůj penis. Žena mu jej ukousla a snědla, protože myslela, že jí dal najíst. Lišák zemřel, ale po čase se probudil a připravil odvetu. V lese si jej vyřezal z nejtvrdšího dřeva „palo santo“, vrátil se ke své ženě a hned s ní spal. Žena se mu opět do penisu zakousla svou ozubenou vagínou, ale marně. Lišák ji svým dřevěným penisem vymlátil všechny zuby a nechal jí jen jediný. A tak vznikly ženy, ale přesto ta první cesta může být nejistá, nebezpečná. Šaman toto nebezpečí bere statečně na sebe a defloruje skutečně nebo symbolicky, aby usnadnil náročnou cestu pro nezkušené mladíky. Potom šaman dívky nabádá, aby v životě kontrolovaly všechny své otvory. Uši, aby neslyšely, co nemají slyšet. Oči, aby neviděly, co nemají vidět. Ústa, aby zbytečně neklevetila, a vagínu, aby nebyla promiskuitní. Ale i u chlapců šaman rituálně otevírá otvory cestou emetik: zvracejí a mají průjmy. Hunting economy of sex Vztahy obou pohlaví a jejich sex jsou v amazonské společnosti založeny na ekonomické výměně mezi mužem a ženou. Je to vztah mezi jídlem a sexem. Způsob získávání potravy, její cirkulace a distribuce má zásadní vztah na sexuální život dvojice. Lze říct, že uspokojování obou potřeb je základem existence amazonských indiánů. A tak se nelze ani divit, že v samotné sémantice jsou slovesa jíst a souložit zcela stejná. Podobně koitus znamená jíst vagínu, nebo jíst penis, prostě jídlo je kopulace. To znamená, že manžel musí zajistit zvěř jejím ulovením a manželka je povinna nabídnout sex tomu, kdo jí dá maso následně proměněné v potravinu. Jinými slovy muž kontroluje lov a žena jídlo a sex. Muž má zajištěnou sexuální rozkoš vždy, když ženě dodá úlovek. Úlovkem muž-lovec ostatně vyjadřuje i svůj vztah k matce či k sestrám. Žena říká, že když jí muž odepře úlovek anebo je špatný lovec, ona mu zase odepře sex. Z toho vlastně i plyne sexuální dělba práce, což se odborně nazývá „hunting economy of sex“. Jdeme-li však do hloubky těchto vztahů, je zde prvotní snaha někoho uspokojit, a tím i následně uspokojit sebe. Nikdo u indiánů neloví jen pro potěchu z lovu, na rozdíl od našich lovců, kteří loví o překot a v jakémkoliv množství, často jen pro zvrácenou chuť zabíjet, pro výdělek anebo pro sebeprezentaci. U indiánů se jedná o vztah lovce jako dodavatele a ženy jako příjemce. Na druhou stranu, když žena muži uvaří a on jídlo nesní nebo se v něm jen trochu porýpe, je zde narušena reciprocita. Znamená to, že muž jí, a tím pádem má i sex jinde a ne doma. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Z výše uvedeného má muž k lovu a k úlovku silný erotický vztah! A k tomu se on musí náležitě připravit. K lovu musí jít zásadně sexuálně neukojen, speciálně umyt, dráždivě navoněn, s čistými zbraněmi, výrazně namalován, ozdoben zvláštními magickými amulety a vybaven zpěvy, kouzelným zaříkáváním. Jedině touto cestou vznikne vztah mezi lovcem a lovenou zvěří. Na lov jde muž pouze s vědomím erotického aspektu lovu a vlastně sexuálního vztahu k lovené zvěři. To jsou lovecké rituály a bylo by nečestné zvěř nějak odbýt a oklamat. Indiáni říkají, že zvěř se stejně nenechá oklamat a hloupý muž by tím jen dával všanc svůj vlastní sex s manželkou. Našimi slovy dneška: láska prochází žaludkem, čili sex prochází žaludkem a je prováděn s tím, který ženě zajistí ekonomiku. Rozpor mezi čichem a zrakem V sexu je u indiánů ze všech lidských smyslů nejdůležitější čich, oproti zraku u nás. Indián může mít doslova zavřené oči a jen čichem hledat tu vyvolenou ženu, pro něj správnou a přirozenou vůni, pižmo, i třeba se zavřenýma očima bez ohledu, zda jeho nastávající má třeba plátěné uši či je hrbatá. A stejně tak v obráceném gardu. I žena si vybírá jako muž, podle vůně. A z těchto důvodů se indiáni nelíbají, protože jim to nic o nich vzájemně neříká, ale třou si o sebe nosy, očichávají se. Prostě tak, jak je tomu u zvířat a jak to je přirozené, tak, jak to zařídila Matka příroda. A my přece nejsme nic jiného než také zvířata, že? Šaman u kmene Yawalapiti na horním Xingú v centrální Brazílii zaučuje mladíky v klauzuře v rámci přípravy k náročné iniciaci dospělosti. Učí je teoreticky všemu, jejich mytologii, přírodě, lovu, rodině, výchově dětí, životu a smrti, ale také sexu. Budoucí muži se zde dozvídají například o důležité vůni „ahí“, což je vůně, ryb, krve a spermatu, přeneseně sexu. Také ženy při menstruaci vydávají vůni „ahí“. Tu zato nevydávají nedospělí mladíci a dívky, ani starci a stařeny. Božstva také v pradávnu proměnila ženská rodidla v ovoce „genipapo“, z jehož šťávy se dělá černé barvivo. Toto ovoce proto vydává silnou vůni „ahí“, vůni sexu. Z těchto důvodů mladíci v klauzuře mají alimentární restrikci a nesmějí jíst ryby, i když je to hlavní potravina Yawalapitiů, nesmí se malovat černou barvou. A logicky nesmí souložit. Také menstruující ženy vydávající vůni „ahí“ nesmějí být v jejich blízkosti. Naopak, když po několika letech končí jejich klauzura, namalují si tělo černým barvivem „genipapo“, čímž veřejně oznamují, že nyní jsou dospělí a mohou kopulovat. Samozřejmě i u indiánů na velikosti penisu záleží a je předmětem mnoha mýtů a diskusí. Šaman jim i v tomto radí cestou napodobovací magie. Měsíc má velmi dlouhý penis, a proto při úplňku se mladíci dívají na Měsíc a tahají se za nos. Vždyť i my říkáme podle nosa poznáš kosa. Mužnost je věc složitá V rámci iniciačních zkoušek chlapců, vedle těch duchovních, jsou i fyzická trýznění plná bolesti a tekoucí krve z jejich těl. My je odsuzujeme jako něco barbarského, ale je to příprava na tvrdý život a mimochodem je zde i jeden důležitý aspekt. Svou tekoucí krví se mladíci vlastně vyrovnávají dívkám s jejich první menstruací, s jejich první tekoucí krví. To by se možná mohlo feministkám líbit. Nicméně v indiánské společnosti je vlastně ve všem obsažen prvek sexu. Muž si nikdy nepřipravuje „chacru“, pralesní políčko, jen pro sebe. Kácí stromy a vypaluje je pouze v případě, že bude mít ženu a rodinu, a tím pádem sex. Podobně muž nestaví dům nikdy jen pro sebe, ale pouze v případě že bude mít ženu a rodinu, a tím pádem sex. Když je muž neschopen připravit „chacru“ nebo postavit dům, nebo je špatný lovec, vnáší problémy do manželství a žena má právo represe cestou odmítnutí sexu. Sama mužnost muže je věc složitá i u indiánů. Nemylme se, že ne. O tom již zase hovoří jejich pradávné mýty. Kdyby se náhodou žena posmívala svému manželovi ohledně jeho virility, mužné schopnosti, chlap by raději zmizel z povrchu zemského. V mýtu se tak opravdu stalo, muž se hanbou raději proměnil v pásovce a zahrabal se do země. Tak vznikli pásovci. V realitě si ženy o svých mužích často vyprávějí, když u řeky perou prádlo. Je však nepřijatelné, aby o svém muži mluvily špatně, a zcela zavrženíhodné je inzultovat jej urážkou o jeho mužnosti. To by raději zmizel a v ponížení uražen odešel. Cílem sexu jsou děti Sex je však především i důležitou a jedinou cestou k početí dětí. To je hlavní cíl manželství. Je to plnění zákona kontinuity, zákona o přežití kmene, osady, komunity. U Kofánů v ekvádorské Amazonii jsem zažil případ muže, který se se svou mladou a krásnou manželkou nedočkal dětí. V tom případě se manželství rozpouští, končí. On ji však stále chtěl mít, a tak si vzal za další manželku její matku, tedy svoji tchyni, protože tam měl jistotu, že je opravdu plodná. A pak se „rozjela“ i jeho původní žena, dcera jeho nové manželky, a dala mu také děti. Pro ně jejich babička byla zároveň manželka i tchyně jejich tatínka. U indiánů Ece´je na amazonském pomezí Peru a Bolívie je jakákoliv cesta k získání ženy legitimní: vysloužit si ji prací u budoucího tchána, ukrást ji komukoliv, kdo je trochu slabší a neplní si čtyři funkce rodiny, nebo ji unést z jiné komunity či kmene. Fungovala zde donedávna polygynie, mnohoženství, často asociační, kdy si starý chlap vzal mladou holčičku jako adoptivní dceru, a když mu za pár let dorostla do dospělosti 12–13 let, proměnila se v jeho další manželku. Staří muži měli mladé dívky a staré ženy měly mladíky, což je docela fajn. Všichni si tak vzájemně prodlužovali svoji potenci a sexuální štěstí v pokročilém věku, mladí a mladé se o ně navíc starali, což nazývám jejich důchodovým zaopatřením. Poznal jsem však i případ, že starší indián si tak s mladou dívenkou budoval svoji jistotu pro své stáří, ale přišel mocnější chlap, který mu ji nakonec ukradl i s jejich synem. Byl to syn šamana Yohahé, César, který nakonec, když jsem k nim přijel po 46 letech letos v létě, měl sedmnáct dětí s pěti manželkami, některé měl buď současně, jiné postupně. Všechny děti se cítí jako jedna velká rodina a nikdo nikomu nic nevyčítá, proč měl tu a pak zas jinou. Všichni jsou spokojeni a mají se rádi i s hromadou vnuků a pravnuků. César se prostě zasloužil o svůj kmen. U indiánů nebyla v manželství ani v životě nikdy žádná jistota, což všechny aktéry přirozeně nutilo být aktivní v ekonomice i v sexu, kdy schopnější a silnější vítězil. Chytrý byl i systém sororátu, když muži žena zemřela, automaticky na její místo nastupovala její mladší sestra, a tak si je někdy vzal rovnou obě najednou. I v opačném gardu byla žena zajištěna. Nebyla tu žádná diskriminace! Když jí zemřel muž, automaticky podle zákona levirátu nastupoval na jeho místo mladší bratr. Tehdy jsem zažil i případ dvou bratrů, Matea a Davida. David měl spoustu dětí a Mateo nic moc. Neřešili, zda Mateo byl nebo nebyl plodný, nebo jinak neschopný, ale bratr jednoduše vypomohl u jeho manželky, a tak měl i Mateo děti. A opět žádné vyčítání. Bohužel řada forem manželství se již nekoná pod tlakem naší civilizace, i počty dětí se v rodinách snižují. Mladá indiánská generace, podobně jako ta naše, mnohdy již dává přednost sledování televize a mobilních aplikací před sexem s pravidelným početím. Rodiny s desítkami dětí jsou již výjimkou, počty klesají k pěti, čtyřem. Obávám se, že při mé další návštěvě budou počty i nadále klesat. Bohužel to je cena za to, že my i oni žijeme materiálně bohatší život. Čím chudší, tím víc sexu i dětí, čím bohatší, tím méně sexu i dětí. {/mprestriction}  Autor je etnolog.

Čas načtení: 2024-03-01 00:00:00

Chen, Gina - Trnová královna

Země rudě rozkvete krví, růžemi a válkou. Princovo srdce se stane zkázou, nebo spásou. Jeho volba nás může všechny zachránit. Jeho nevěsta – na té to všechno závisí! I když je věštkyně Violet oddanou služebnicí krále, v žádném případě nemá na růžích ustláno. Mazaná manipulátorka je trnem v oku zejména pohádkově krásnému, ale také neskutečně otravnému princi Cyrusovi. Následník trůnu přitom stojí ve středu strašlivého proroctví Violetiny předchůdkyně. Lid Slunečního kontinentu totiž zanevřel na své bohyně, a ty si za trest žádají jeho krev. Na maškarním plese, kde si má princ vyvolit svoji nastávající, všechny okouzlí tajemná dívka v masce motýla. Hovoří snad věštba o ní? Anebo je vše úplně jinak? Datum vydání: 29.02.2024

Čas načtení: 2024-05-15 10:00:01

Majitelé trabantů jsou boháči. Papundekly se prodávaly za cenu dnešních dobře vybavených aut

Aby se jednou člověk dostal do pořadníku na auto, musel mít na vkladní knížce minimálně dvacet tisíc korun. Jakmile klesly úspory, zanikl také nárok na objednávku. Zdá se to bláznivé? Taková byla i podle České televize realita v Československu nejen v poválečných letech, ale dokonce ještě v roce 1973. Navíc se na takové auto čekalo i několik let, než člověk přišel na řadu. O to více radosti z nového vozu pak v rodině muselo být. Vadilo to lidem, nebo jim to přišlo normální?  Trabant se vyráběl z odpadu. Z Československa mohl udělat světovou velmoc Číst více Papundeklový zázrak „Já osobně jsem v šedesátých letech kupoval Trabanta od známého. Šlo to, ale museli jsme mít souhlas, tak docela bez kontroly se to neobešlo,“ vzpomínal pro Čtidoma.cz pan Jaroslav Vavruška, dodnes velký milovník tak zvaného papundeklu, jak svým třem veteránům s láskou říká. „Měl jsem štěstí, že jsem tehdy padl na opravdu dobrý kus, vlastně jsem ho ani nemusel moc spravovat a on jezdil, jako by dobře věděl, že coby mladá rodina nemáme peněz nazbyt. Žili jsme v Praze a moji rodiče i tchánovi byli z vesnice. Dodnes si pamatuji, jak se seběhli sousedé, aby si náš šedivý zázrak prohlédli, když jsme tam v něm prvně dorazili. Připadal jsem si jako král,“ směje se dodnes té situaci nyní již osmdesátník Jaroslav. Auto za víc než půldruhého roku práce Ceny aut se tehdy, v době budování a poté již „rozvinutého“ socialismu, příliš neměnily. Například právě Trabant stál dlouhá léta 36 500 Kčs. Pokud bychom brali průměrný plat v roce 1970, tedy 1915 Kčs, šlo by o 19 měsíců práce. Za to si mohli šťastlivci pořídit vůz, který sice podle mnoha odborníků nebyl spolehlivý, ale zato se dal opravit téměř čímkoliv, co člověk našel doma nebo na cestě – samozřejmě s trochou nadsázky. „O pohodlí, jak si je dnes představujeme, nebo dokonce o bezpečnostních prvcích bych u Trabanta raději nemluvil. Jenomže každý, kdo někdy Trabant řídil, mi myslím dá za pravdu, že jde o pocit, který se jen těžko popisuje. Navíc: já na tohle auto nedám dopustit už jenom proto, že jsem v něm třikrát odvezl ženu do porodnice a všechny tři porody proběhly prý rychle a bez problémů. Manželka tvrdí, že takovou přípravu na příchod dítěte na svět, jakou měla ona, hned tak nějaká ženská nezažila. Cesta papundeklem po pražské dlažbě byla lepší než kdejaká masáž,“ zavzpomínal pan Jaroslav a upřímně dodal, že v tu chvíli nastávající maminka volila docela jiná slova a hodnocení jízdních vlastností jejich milovaného vozu.  Dražší než Fabie s plnou výbavou Jestliže si manželé Vavruškovi mohli tehdy koupit nového Trabanta za devatenáct měsíčních platů, dnes by se se současnými příjmy jednalo o vozidlo v ceně přes osm set tisíc korun. Pokud byste snad chtěli Fabii, pak se podle webu jejího výrobce k této ceně nepřiblížíte, ani kdybyste se snažili sebevíc. V té nejsilnější a nejluxusnější verzi totiž stojí těsně pod 580 000 Kč. Jistě, cenu můžete vytáhnout ještě výš některými doplňky, ale na osm set to stejně nevyjde, i když nad všechny bezpečnostní prvky, elektrická vyhřívaná zrcátka, tempomat, parkovací senzory, a dokonce i deštník ve dveřích řidiče (ano, i ten je ve výbavě) pořídíte třeba navigaci, virtuální kokpit, prémiovou barvu i prodlouženou záruku. Měnil by snad někdo za Trabanta? Tehdy stál v přepočtu víc.  Pražská Malá Strana plná trabantů. Útěk občanů z NDR vedl přes plot západoněmecké ambasády Číst více Mustang, nebo dva Trabanty?  Na cenu Trabanta bychom se v základní verzi nedostali dokonce ani s Octavií, Scalou, Kamiqem a dalšími typy Škodovek. Sáhli byste raději po zahraniční produkci? Pak třeba Ford Puma začíná na „trapných“ čtyřech stech čtyřiceti tisících, Focus se pohybuje kolem sedmi set tisíc a jistě, Mustang nezklame cenou od 1,5 milionu korun – a za to tehdy byly už dva Trabanty!  Pocit, který už neznáme „Já nechci porovnávat neporovnatelné, ono to ani nejde. Ale kdybych měl srovnat svoji radost z prvního Trabanta a současné, dnes už starší Octavie, kterou jsem před lety kupoval jako novou, musím se přiklonit k tomu splašenému bakelitu. Víte, ono to tehdy mělo navíc nádech něčeho jen těžko dosažitelného, co už dneska mladí lidé vůbec neznají. A upřímně řečeno jim to vlastně vůbec nezávidím. Úplně se ztratily chvíle napjatého očekávání na cokoliv a pak ta radost. Když mám všechno hned, nějak mě to netěší,“ zamyslel se pan Jaroslav, zatímco jen tak automaticky smetl trochu prachu z jinak pečlivě opečovávaného modrého Trabanta v garáži. „S tím jezdíme jen na lepší příležitosti, na nákupy a tak bereme Škodovku,“ vysvětlil nakonec svoje priority. Podle jeho slov jsou na tom podobně všichni zanícení trabantisté. A aby ne, vždyť kromě nostalgie jde o auto ve své době dražší, než jsou dnešní rodinná auta v lepší střední výbavě.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Pamětník služby v socialistické armádě vzpomíná na šikanu. Je to síla.

Čas načtení: 2022-07-20 09:00:00

V těhotenství se příliš nevyspíte. Víte, jaká poloha spánku je nejlepší?

V třetím trimestru trápí všechny nastávající maminky jedna společná věc – potíže se spánkem. Bolí vás kyčle, ramena, se zvětšujícím se bříškem je velmi nepohodlné spaní na zádech a tak se celé noci převalujete. Pokud se k tomu přidají ještě letní teploty, o kvalitním a nepřerušovaném spánku si můžet ...

Čas načtení: 2020-03-08 20:46:31

Peter Becher: Adalbert Stifter – touha po harmonii. Biografie (ukázka z knihy)

Spisovatel a malíř Adalbert Stifter se narodil 23. října 1805 v Horní Plané. Šumava i rodné město, v němž prožil své dětství, se staly dějištěm mnoha jeho prací, zdrojem jeho inspirace. Jeho literární dílo patří bohatstvím svých obrazů, svými plastickými líčeními krajiny a přírody, jakož i vysokými morálními nároky a filozofickým záměrem jím vyprávěných příběhů ke skvostům německy psané literatury. Autor jimi pro svou česko-rakouskou domovinu vytvořil literární pomníky, které dodnes spojují obě země. Autor knihy Peter Becher (rozhovor a autorem ZDE) empaticky líčí jeho život, který zasazuje do širších dobových souvislostí a vytváří tak věrný a plastický obraz života rakouské společnosti 19. století, v níž se Adalbert Stifter pohyboval. Jednání a myšlení spisovatele kriticky analyzuje, čtivým způsobem interpretuje jeho díla a osvětluje jednání jeho literárních postav, přičemž svůj výklad doplňuje četnými citáty ze Stifterových děl. Peter Becher připomíná, že byl hornoplánský rodák i nadaným malířem – krajinářem. V knize je otištěno několik jeho obrazů. Kniha také obsahuje bibliografii Adalbert Stifter v českých překladech 1858–2018, kterou zpracovala Tamara Pršínová z Jihočeské vědecké knihovny.   Ukázka z knihy: Za svého života rozděloval Adalbert Stifter své čtenáře a kritiky neméně intenzivně než dnes. Zatímco jedny dokázal nadchnout, pobavit a utěšit, druhé nudil, provokoval a odrazoval. Vedle reakcí na dílo tu jsou vyobrazení jeho osoby: Stifter laskavě a naivně rozdávající povznesení a útěchu, kulaťoučký a spokojený, jak ho namaloval Moritz Michael Daffinger ve Vídni v roce 1846. Stifter hledající a toužící prostředník mezi napětím a strachem, rozervaný a utrápený, jak ho ukazuje posmrtná maska, kterou sňal Josef Rint v roce 1868 v Linci.             Vídeňský portrét a linecká posmrtná maska – oblouk napětí Stifterova života může být sotva zobrazen drastičtěji. Leží mezi nimi pouhá dvě desetiletí: v roce 1846 jedenačtyřicetiletý muž, soukromý učitel v nejvznešenějších rodinách Vídně, uznávaný malíř a autor rozmazlený úspěchy svých povídek, nedlouho před jmenováním c. k. školským radou. V roce 1868 na konci svého života – vyčerpaný a vyhořelý, zoufalý z úřadu i z literatury, trýzněný finančními starostmi, nervovou chorobou, nadměrnou touhou po jídle a pití, v literárním usilování stále osamělejší a neústupnější, co stránka, to bojiště škrtů a doplňků. Podle úředního potvrzení Stifter zemřel na „vysilující horečku v důsledku chronické atrofie jater“, když si dva dny předtím udělal na krku otevřenou ránu břitvou.             Kdo byl tento spisovatel tak rozdílných tváří, který byl tak silně uctíván a tak pohrdavě odmítán? Autor, do něhož se druzí spisovatelé znovu a znovu naváželi, anebo se podle něho orientovali? O kterém například Herbert Achternbusch v roce 1971 napsal: „Nečetl jsem Starého mládence, protože mě nezajímalo, co píšou jiní autoři.“ Nebo Peter Handke v roce 1980: „Ke Stifterovým prvním vzpomínkám patřily tmavé skvrny v něm. Později věděl, že to byly lesy kolem něho. Jeho povídky mi nyní v kterémkoli lese ustavičně otevírají barevná místa.“ Nebo Thomas Bernhard, 1985: „Stifter není žádný génius, Stifter je křečovitě žijící šosák, křečovitě píšící zatuchlý maloměšťák ve školních službách.“ Naopak Karlheinz Deschner, 1994: „Avšak žádnou knihu jsem nečetl – navzdory někdy až příliš velkému utápění se v citech – tak často jako Hvozd. Zasáhl mě už název a pak mě to vtahovalo stále více a více jemnou sugescí na onen odlehlý, kouzlem opředený obrovský ostrov plný stromů a snů, do doby třicetileté války na půlnoční straně Rakous.“ A Pavel Eisner napsal už v roce 1933, že Stifter je „duch syntetický a velmi složitý, jeho velkým uměním je vydestilovati ze složitosti výslednou prostotu a prostou definitivnost“.             Kdo to tedy byl Stifter? Tato kniha se pokouší odpovědět – ne jako vědecké vyrovnání se sekundární literaturou, ani jako systematická analýza Stifterových povídek a románů. Spíše se obrací na zaujatého čtenáře, který hledá přístup ke Stifterovu životu a dílu i ke kraji, ve kterém působil. Od odstranění železné opony v létě roku 1990 je opět možné putovat na onen „ostrov plný stromů a snů na půlnoční straně Rakous“.             A k takovému putování čtenáře srdečně zveme – k putování od usedlosti Rosenbergergut v Bavorsku přes bavorsko-česko-rakouský hraniční hřeben do Horní Plané, kde se Stifter 23. října 1805 narodil.   (…)   Pramenem všech těchto informací je Johannes Aprent, který jako mladý učitel reálky patřil do kruhu Stifterových přátel v Linci. Stifter vyprávěl příteli mladšímu o dobrých dvacet let mnoho ze svého života. Rok po Stifterově úmrtí vydal Aprent první soubor dopisů a v podrobném úvodu zachytil nejen svá setkání se Stifterem, ale vyjádřil také svou velikou úctu, jíž vděčíme za mnohé bagatelizace a mnohá zveličení.             Smyšlenkami naopak nejsou obě velké katastrofy, které se staly v roce 1817. I když tehdejší velký požár města rodinu Stifterových přímo nepostihl, byl rozsah katastrofy tak obrovský, že se obraz městečka ze Stifterova dětství trvale proměnil. Mnohé rodiny byly bez střechy nad hlavou, zničení jejich veškerého majetku, stavba nových domů na místě zničených, to vše utvářelo místní dění po celý rok. Horní Planá obdržela téměř pět tisíc zlatých, které přišly z jiných míst celé země jako dar; jen ze Žatce dorazilo 354 zlatých na pomoc rodinám, které přišly o střechu nad hlavou.             21. listopadu došlo ke druhé katastrofě, která zasáhla Stiftera a celou rodinu naprosto bezprostředně. Toho dne měl jeho otec smrtelnou nehodu v Horním Rakousku, kde byl na cestách se svým povozem. Převrácený povoz byl nalezen mezi Welsem a Lambachem, otec pod ním byl mrtvý.             Stifter je tak šokovaný, že zpočátku odmítá jíst. Teprve po několika dnech je schopen neštěstí akceptovat. Existence rodiny je ohrožena. Bez manžela, hlavního živitele rodiny, má matka s pěti malými dětmi těžkou pozici. Jak má rodinu uživit, jak pracovat a současně dávat pozor na děti? Teď je štěstí, že v domě jsou prarodiče a že vedle tkaní tady existuje také malé hospodářství. Stifter jako nejstarší syn, který právě dosáhl dvanácti let, teď musí zabrat jako dospělý a chodit s dědečkem na pole. Nikdo už nemluví o jeho bystrosti nebo snad dokonce o vyšších metách. Teď tu zbývá už jen jediný cíl: existenčně zabezpečit rodinu. A když k tomu kaplan ještě vysloví názor, že Stifter je na latinu „naprosto bez talentu“, rozplynou se veškeré gymnaziální plány v absurdní sen. Na konci prvního velkého krizového roku jeho života se zdá Stifterova budoucnost zpečetěna. Zůstane v Horní Plané a bude se starat jako malorolník a tkadlec, aby jeho rodina nezahynula v bídě.             Tak to vypadalo ještě na jaře 1818. Franzi Friepesovi, dědečkovi z matčiny strany, který dceřinu rodinu podporoval, se to ale nezdálo. Když se situace rodiny v létě 1818 částečně stabilizovala, vzal s sebou chlapce do Kremsmünsteru. Díky zprostředkování pátera Bernarda Kocha, kaplana ve Viechtwangu, který byl synovcem babičky Friepesové, zkoušel Stiftera v Kremsmünsteru páter Placidus Hall. Hall patřil k oněm osvíceným pedagogům, které nezajímalo zpaměti naučené učivo, nýbrž bystrost a zvídavost žáků. Neptal se Stiftera na latinská slovíčka nebo básně, nýbrž na znalost jeho bydliště a okolí Horní Plané. Stifterovy odpovědi Halla přesvědčily, že hoch má se svou bystrou pozorností a dobrou pamětí všechny předpoklady pro docházku do vyšší školy. Pro nastávající podzim ho přijal do gymnázia benediktinského kláštera.   Stifter, kterému právě bylo třináct let, zažil přijetím do benediktinského kláštera v Kremsmünsteru rok po otcově smrti další výrazný mezník ve svém životě. Jestliže se doposud jeho život odehrával výlučně v Horní Plané, zažil nyní nejen odloučení od rodiny, přátel a rodného domu, ale také vstup do zcela nové životní sféry, která se mu po osm let, 1818–1826, stala druhým domovem a prostředím formujícím jeho vzdělání a jeho vidění světa. Už cesta, kterou již jednou absolvoval se svým dědečkem, znamenala oddělení obou životních sfér. Do Kremsmünsteru, vzdáleného od Horní Plané přes 120 kilometrů, se nedalo dostat za jediný den. Leží jižně od Lince a jihovýchodně od Welsu, vzdálený jen několik kilometrů od místa, kde zahynul jeho otec. Stifter musel jít pravděpodobně celou cestu pěšky.             V Kremsmünsteru poznal úplně jiný svět. Zatímco v Horní Plané žil s jinými lidmi na co nejmenším prostoru, rytmus dne určovaly práce sedláků a řemeslníků a jen několik lidí mělo vyšší vzdělání, v Kremsmünsteru potkával převážně lidi s vysokým vzděláním. Každodenní život určovala pravidla internátu a vyučování. Díky baroknímu kostelu, klášterní knihovně, obrazárně, císařskému sálu a hvězdárně, které se říká „první výškový dům v Evropě“, se Stifter seznámil s nádherou prostoru a velkorysostí, jaké doposud neznal. Ba i okolní krajina byla rozlehlejší než vltavské údolí, horizont neohraničuje blízký hřeben Šumavy, nýbrž se rozprostírá až k holým alpským vrcholkům Totes Gebirge.             Benediktinský klášter, který založil v roce 777 bavorský vévoda Tassilo III., patří k nejslavnějším klášterním komplexům Rakouska. Dle pověsti nechal Tassilo postavit klášter na místě, kde jeho syna smrtelně poranil divoký kanec. Kanec ve znaku kláštera se vztahuje k této pověsti. Za nejcennější předmět kláštera je považován Tassilův pohár zhotovený ze zlata a mědi, pocházející z 8. století. Benediktini zde zřídili vlastní gymnázium již v polovině 16. století.             Když Stifter nastoupil v Kremsmünsteru, sestával tehdejší výukový systém ze dvou částí a přechodového stupně na univerzitu. Žák musel nejdříve absolvovat čtyři „gramatické třídy“, ve kterých se vyučovalo náboženství, latina, matematika, přírodověda a fyzika, zeměpis, dějepis a řečtina. Pak následovaly dvě „humanitní třídy“, kterým se také říkalo „poetika“ a „rétorika“ a ve kterých se kladl zvláštní důraz na zlepšení mluveného vyjadřování. Předměty byly stejné jako v předcházejících letech, samostatný předmět pro němčinu nebyl v době Stifterova studia ještě zaveden. Mateřský jazyk se cvičil hlavně nepřímo při překladech a při výkladech řecké a latinské gramatiky. Učebnice Institutio ad eloquentiam, kterou používal Stifter, byla napsána jen latinsky. Kromě ní se ovšem používala i dvoudílná učebnice Sammlung deutscher Beyspiele zur Bildung des Styls (Sbírka německých příkladů pro utváření stylu).             Po dvou humanitních třídách následovaly jako třetí a současně závěrečný stupeň dvě „filozofické třídy“, které připravovaly na studium na univerzitě. K vyučovaným předmětům patřily věda o náboženství, teoretická filozofie, latina, matematika a přírodověda. Na rozdíl od předchozích tříd vyučovali teď jednotlivé předměty různí učitelé, přičemž užívání stanovených učebnic bylo závazné. Stifter se zde tak seznámil s třísvazkovým dílem Systematischer Religionsunterricht für Kandidaten der Philosophie (Systematická výuka náboženství pro kandidáty filozofie) od J. M. Leonharda, které se pokoušelo o zprostředkování mezi církevní vírou a světskou filozofií, a s knihou Naturlehre (Fyzika) svého pozdějšího univerzitního učitele Andrease von Baumgartnera, která pojednávala o rozličných oblastech fyziky, jako jsou mechanika, akustika, termika, elektřina, astronomie a meteorologie.             Když Stifter na svátek Všech svatých roku 1818 dorazil do Kremsmünsteru, netušil o všech těchto věcech patrně nic, zato měl ze začátku úplně jiné starosti. Nebydlel v klášteře sám, nýbrž společně s jinými žáky gymnázia u rodiny vyššího klášterního správního úředníka Johanna Mayera v takzvaném „pivovaru“. Vládly zde jiné zvyklosti, jiná pravidla, byly zde cizí obličeje, které na Stiftera působily tísnivě, stejně jako benediktinští mniši ve svých černých kutnách. Žádný div, že byl v prvních týdnech „plachý a neobratný“, jak píše Johann Aprent. Všechno bylo nezvyklé, vzrušující a nové a vedle pomocných rukou tu byly i posměšné hlasy, které se vysmívaly nejistotě nováčků.             Vyučovalo se od pondělí do středy a v pátek a v sobotu. Ve čtvrtek a v úterý odpoledne bylo volno. Denně se vyučovaly čtyři hodiny, dvě dopoledne a dvě odpoledne. Školní rok začínal 3. listopadu a končil 14. září. Kromě vánočních a velikonočních prázdnin byly také tři dny volna o masopustu.             Stifterovým prvním třídním učitelem byl páter Placidus Hall, právě onen mnich, který ho zkoušel a pozitivně ohodnotil. Hall, narozený v roce 1774, pocházel z Kaplice v Čechách. Od roku 1800 vyučoval v Kremsmünsteru a později působil na různých místech jako farář. Jeho výuka latiny byla tak úspěšná, že se jeho žákům kvůli jejich dobrým znalostem říkalo „placidáni“. Stifter později vzpomínal na svého učitele pln úcty:   „Za nejznamenitější, i když ne veškerý, podíl na svých pokrocích děkuji svému profesorovi v gramatických třídách, benediktinu Placidu Hallovi, který se mě ujal, protože se domníval, že ve mně objevil jakési vlohy, dovolil mi spolu s jinými chovanci chodit k němu do jeho dvou místností, povzbuzoval mě, držel mě na uzdě, když mě moje příliš živá povaha chtěla strhnout, a nakonec si mě tak oblíbil, že se o mne staral téměř víc jak otcovsky.“   Dr. Peter Becher se narodil v roce 1952, vystudoval germanistiku a historii, disertační práci obhájil v roce 1981. Spolupracoval s rozhlasovou stanicí Bayerischer Rundfunk. V letech 1986–2018 byl výkonným ředitelem Spolku Adalberta Stiftera v Mnichově. Je autorem četných článků a publikací zaměřených na německy psanou literaturu z českých zemí a dějiny kultury. V letech 2000–2012 byl členem Česko-německého diskusního fóra, je členem Českého PEN klubu.   Přeložil Václav Maidl, nakladatelství Srdce Vltavy, Horní Planá, 2019, 1. vydání, vázaná, 268 stran.

Čas načtení: 2019-11-15 08:16:14

O jedné písni a listopadovém výročí

V létě jsem se byl podívat na letenské demonstraci Milionu chvilek pro demokracii, jsem už takový čumil, napůl režimní. Bylo to tam milé, už třeba proto, že bylo teplo. Pamatuju si, jak nějaká holčička v modrých šatech tancovala do rytmu při písničce z Třech veteránů a po jejím konci se všem ukláněla, asi si myslela, že lidé tleskají jí… Zazněly tam taky nějaké projevy, dozvěděl jsem se třeba to, že Andrej Babiš je estébák a Voldemort a že má táhnout zpátky na Slovensko (tomu přizvukoval nějaký muž, který měl vedle mě vlaječku Evropské unie v ruce) a ještě spoustu dalších věcí jsem se dozvěděl; ty jsem už ale bohužel zapomněl, ale byly určitě důležité; jistě zaznělo i něco o populismu a jeho nebezpečnosti a tak. Jinými slovy, odcházel jsem z té lidové veselice s pocitem, že horší už to být nemůže. - - - Mýlil jsem se. Může. Před pár dny jsem si pustil píseň nazvanou Pýcha předchází pád, se kterou přišel Milion chvilek pro demokracii tentokrát. Zpívá se v ní o všem možném i nemožném (musím říct, že o řadě věcí, o kterých se v ní zpívá, jsem si myslel, že možné nejsou, ale byl jsem vyveden z omylu). Nechť si ji každý pustí sám. Při poslechu se sice asi budete trochu stydět (možná budete i trochu vyděšení), že něco takového posloucháte, ale je to píseň poučná, a to minimálně v trojím smyslu. Za prvé, i ti nejvytrvalejší z nás snad už konečně opustí myšlenku, že umělci mají ve chvílích nejtěžších jen proto, že jsou umělci, zastupovat blanické rytíře a k národu (nebo k čemu vlastně?) promlouvat jako jeho svědomí. Za druhé, uvědomíme si, že by lidé měli dělat jen to, na co stačí, ne méně (ne více!). Za třetí, píseň nás možná vyléčí z přepjatého aktivismu, protože jistě vyvolá dojem, že jestli něčemu tento aktivismus škodí, tak dobré věci. - - - Poslední poznámka. Píseň nám sugeruje myšlenku, že všechny problémy odstraní jedno velkolepé gesto (odchod dvou politiků). Něco takového je jistě možné, třeba v pohádkách, to funguje báječně. V životě je bohužel obvykle nutné velkolepá gesta opustit a věnovat se soustavnější činnosti. Možná, že nastal čas, abychom nastávající sváteční víkend zasvětili čtení nějaké docela obyčejné prózy a lyriku nechali s knihovně. A možná bychom ji v knihovně mohli nechat celý zbytek tohoto roku, a možná bychom ji v knihovně mohli nechat i celý rok příští. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-21 16:00:01

Záletná spisovatelka Božena Němcová: Konec spekulací, o jejím původu je konečně jasno

Jaké bylo dětství pozdější spisovatelky Boženy Němcové? Většina z nás si jej patrně představuje tak, jak ho ukazují televizní ztvárnění jejího nejznámějšího díla Babička. Ano, v malé a dorůstající Barunce se odráží spisovatelčiny první roky, ale jak to vlastně bylo doopravdy s jejím pravým původem, jsme se ještě nedávno mohli jen přít. Podle některých indicií se totiž zdá, že mohla pocházet ze šlechtického rodu a neobyčejná přízeň, kterou jí věnovala kněžna Zaháňská, mohla být zkrátka mateřská láska.  Kontroverzní manžel Boženy Němcové. Hádky, domácí násilí, ale také milující podpora Číst více Chyby v matrice?  Podle pátrání odborníků, kteří ke svým výzkumům nasadili všechny dostupné metody, došlo již při zápisu do matriky vídeňského kostela Nejsvětější Trojice k podivnému problému. Jestliže bylo u ostatních dětí uvedeno datum narození, u malé Barbory jde o datum křtu, a to 5. února 1820. Také zde není uveden otec, protože její matka Terezie Novotná tou dobou ještě nebyla vdaná, jak uvádí také dokument České televize Tajemství života Boženy Němcové. Johanna Pankla, kočího budoucího manžela kněžny Zaháňské, si vzala až v létě stejného roku. Už to zakládalo mnohé dohady.  Zvláštnosti se vršily Když se novomanžel kněžny Zaháňské stěhoval za svojí láskou do České Skalice, jel s ním i jeho kočí s nastávající manželkou, a dokonce i malou Barunkou. V Ratibořicích, kde se usadili, se ale celkem brzy začaly šířit podivné klepy. Matka se k Barborce nechovala právě s velkou láskou, zatímco vrchnost, zvláště kněžna Vilemína Zaháňská, jako by se v malé dívce viděla.  Dalšími podivnostmi se to v mladém věku spisovatelky jen hemží, jak poznamenává také text na webu Muzea Boženy Němcové. Hovoří se o nesrovnalostech v seznamu žáků základní školy, kam by podle všeho musela Barunka nastoupit buď již ve čtyřech letech, nebo by její datum narození bylo zfalšované. Zkrátka – záhad je v tomto případě dost a dost.  Komu byla vlastně podobná?  Připočítáme-li k tomu fakt, že mladší děti Panklových byly jednomu nebo druhému z rodičů velmi podobní, zatímco Barunka ani vzdáleně, posilují se možné spekulace o jejím skutečném původu. Navíc kněžna Vilemína už měla o několik let dříve za sebou porod nemanželské dcery, kterou dala na vychování. Mohlo to být stejně i s Barborou? Patrně nikoliv, protože po tomto prvním porodu podle všeho zůstala neplodná. Mnozí ale stále připomínají Barunčinu podobu s ženami rodu Zaháňských.  Dostala vzdělání, život s ní pak zamával Po zjištění, že o dceru Kateřiny určitě nejde, se konspirační teoretici začali zajímat také o kněžninu nevlastní sestru, o Dorotheu. Snad to byla ona, kdo tajně porodil nemanželské dítě a dal je na vychování k Panklovým. O nevšedním zájmu Zaháňských o Barborku svědčí mnohé dárky, ale nejen to – dokonce jí bylo poskytnuto vychování v nedalekých Chvalkovicích, jak se zmiňuje také v pořadu Historie.cs. Z malé holčičky kočího a pradleny se pomalu stávala vznešená dáma. Stále ale o jejím osudu rozhodovali rodiče a ti brzy usoudili, že je čas na sňatek s Josefem Němcem. Manželství to nebylo ani bohaté, ani šťastné, ale to jistě z mnoha spisovatelčiných životopisů dobře víme. Navíc ji brzy zradilo zdraví, a tak svoji životní pouť ukončila v pouhých jedenačtyřiceti letech. Příčinou smrti byla pravděpodobně z velké části rakovina.  Božena Němcová: Napsala možná nejslavnější českou knihu, přesto umírala v chudobě Číst více Výsledky bádání jsou jednoznačné Jak to ale bylo s jejím skutečným původem? Dnes již můžeme díky neúnavné práci odborníků a využití moderních metod včetně porovnávání DNA konstatovat, že Barunka, tedy Barbora Panklová, nebo ještě lépe Božena Němcová, neměla s rodem Zaháňských žádnou genetickou příbuznost. Pokud se tedy paní kněžna o dívenku zajímala, patrně jí zkrátka jen jednoduše přirostla k srdci. I to se může stát. O tom, že z toho Panklovi evidentně těžili, není pochyb, protože takové vzdělání ani zajištění by své dceři jako chudí manželé rozhodně dát nemohli.  Romantika byla jen vysněná Krásná a romantická teorie o šlechtickém původu Boženy Němcové, ve který podle některých náznaků v dopisech snad doufala i ona sama, se tedy definitivně rozplynula. Je načase připustit, že se skutečně narodila jako nemanželské dítě Terezie Novotné, později Panklové, za svoji ji uznal její vlastní otec a přesto, že se svým rodičům nepodobala, patřila do svého rodu. Ledaže by ji k Panklovým dala na vychování jiná šlechtična a paní kněžna o tom věděla?  Zdroj: autorský článek  KAM DÁL: Ludvík Souček: obviňovali ho z válečných zvěrstev, poslední kniha průkopníka sci-fi nakonec nevyšla.

Čas načtení: 2015-12-03 14:30:00

Jsem těhotná, ale mám chřipku

Existuje všelék pro těhotné ženy? Nastávající maminy jsou omezeny v přísunu léků, zejména z toho důvodu, aby negativně nepůsobily na dětské zdraví. Hlavní roli v uzdravení nemocné nastávající maminky hrají bylinky. Zázvor Zázvorové limonády, čaje, pochutiny … zázvor je všelék, který spolehlivě pom ...

Čas načtení: 2014-03-20 00:00:00

Těhotenská průkazka – doklad těhotných

Těhotenská průkazka je důležitý doklad každé budoucí maminky. Do tohoto průkazu se pravidelně zaznamenává zdravotní stav nastávající maminky, která dochází každý měsíc na kontroly. Údaje v průkazce Samozřejmostí těhotenské průkazky je zaznamenáno jméno a příjmení nastávající maminky, rodné číslo, ...

Čas načtení: 2024-04-11 07:00:00

Až dvě třetiny testovaných žen trpí poruchou imunity, která je příčinou opakovaných potratů

Pro nastávající rodiče není snad nic horšího, než když žena o miminko přijde. Pokud se to stane vícekrát za sebou, měl by se problém řešit zeširoka, a to na úrovni imunologie. O tom, co může nastávající maminku trápit za obtíže a jak je hlavně řešit, přišel do podcastu Neklepat promluvit vedoucí lékař porodnice Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Michal Koucký.

Čas načtení: 2024-06-04 08:29:00

Česká telemedicína pokračuje v expanzi a růstu

Praha 3. června 2024 (PROTEXT) - Společnost MEDDI hub více než zdvojnásobila obrat a do konce roku nabídne své služby v 21 zemích na dvou kontinentech.Česká technologická společnost MEDDI hub, která stojí za vývojem úspěšné telemedicínské platformy MEDDI, dosáhla za rok 2023 obratu téměř 250 milionů korun, z toho 130 milionů korun v České republice. Jde o meziroční nárůst o 158 %. Obrat společnosti tvořily hlavně příjmy od korporátních klientů, kteří telemedicínskou aplikaci MEDDI app pořizují pro své zaměstnance jako součást programu zdravotní péče o zaměstnance a jejich rodiny. Mezi ně patří například Veolia, Hartmann-Rico, VISA, Notino, Generali Česká pojišťovna, Erste, České dráhy a další.Společnost v současné době nabízí své služby uživatelům v České republice, na Slovensku a ve čtyřech zemích Latinské Ameriky. Nyní ale plánuje významnou expanzi, když chce do konce roku rozšířit své působení do dalších zemí, jako je Německo, Itálie a vybrané země střední, jižní a východní Evropy. „Po úspěšném uvedení našich řešení pro lékaře a pacienty v Latinské Americe, na kterou jsme se soustředili poslední dva roky, se naše pozornost obrací zpět do Evropy. Se společností Veolia jsme podepsali memorandum o spolupráci, které nám umožňuje významně rozšířit naše geografické působení a aplikaci tak nabídnout milionům dalších uživatelů. Na konci letošního roku budeme fungovat v celkem ve 21 zemích na dvou kontinentech,“ říká Jiří Pecina, zakladatel a majitel společnosti MEDDI hub, a.s.Jako první jsou na řadě Maďarsko, Srbsko a Slovinsko, kde již byly podepsány smlouvy o dodávání telemedicínských služeb s téměř padesáti společnostmi a kde již probíhá implementace řešení MEDDI do programů zdravotní péče o zaměstnance a jejich rodiny. Spuštění služeb je plánované na září tohoto roku. Společnost bude na nových trzích nabízet své služby jak korporátní klientele, tak postupně i veřejnosti a zdravotnickým zařízením.V České republice funguje aplikace MEDDI app již od roku 2020. V současné době je v ní zaregistrováno více než 5 500 lékařů a 300 000 uživatelů. „Nyní společně se společností CompuGroup Medical plánujeme integrovat naše řešení do jejích informačních systémů, které využívá až 70 % českých ambulancí. Takže do konce tohoto roku bude mít většina lékařů k dispozici naše nástroje plně integrované v programu, který běžně používají,“ říká Jiří Pecina. Jen v loňském roce vyhledalo služby lékaře s pomocí aplikace MEDDI app přes 100 000 lidí. „V současné době tyto služby pro veřejnost dotujeme, protože téměř nejsou hrazeny pojišťovnami. Situace se ale postupně zlepšuje, pojišťovny začínají být vstřícnější a v přípravě jsou také potřebné legislativní změny,“ vysvětluje Jiří Pecina. O aplikaci MEDDI appMEDDI hub nabízí řešení jak pro lékaře, tak i pro pacienty, cílem je oběma ušetřit čas a zefektivnit péči. Aplikace MEDDI app zajišťuje bezpečné spojení lékaře a pacienta doslova kdykoliv. Jejím prostřednictvím je s pomocí videohovoru nebo chatu možné konzultovat jakékoliv nemoci či zdravotní potíže. Využití MEDDI app ale u spojování pacientů s lékaři zdaleka nekončí – aplikace umí například uchovávat nejrůznější zdravotnická data, je možné přes ni sdílet informace z chytrých hodinek lékaři nebo přes ni lékař může na základě online konzultace zasílat eRecepty. Díky spolupráci s Dr.Max je v aplikaci možné i zkontrolovat dostupnost léků a rezervovat si je na vybrané pobočce této sítě lékáren. Kromě verze pro veřejnost společnost MEDDI hub vyvíjí také specializované verze aplikace určené pro specifické skupiny pacientů. Jde například o pacienty trpící diabetem, nadváhou, onkologické pacienty nebo o nastávající maminky.O společnosti MEDDI hubSpolečnost MEDDI hub se rozvoji telemedicínské platformy MEDDI věnuje již od roku 2016. Jejím cílem je rozvíjet telemedicínu a digitalizaci zdravotnictví. Nabízí telemedicínská řešení pro veřejnost, především ale pro korporátní klientelu a zdravotnická zařízení.V roce 2020 se společnost MEDDI hub stala partnerem a dodavatelem telemedicínského řešení pro Masarykův onkologický ústav v Brně. Kromě dalších zdravotnických zařízení spolupracuje také s Ústavem pro matku a dítě v Podolí, kde byl úspěšně implementován pilotní telemedicínský program MEDDI Baby zaměřený na nastávající maminky.V roce 2021 započala expanzi na Slovensko a do zemí Latinské Ameriky. Expanze v současné době pokračuje rozšiřováním aktivit do dalších evropských zemí. Společnost MEDDI hub rovněž stojí za vývojem funkce BioScan, která umožňuje orientační dálkové měření fyziologického stavu pomocí aplikace MEDDI a čelní nebo hlavní kamery chytrého telefonu. Zdroj: Oxygen Communications  

Čas načtení: 2024-01-18 12:25:00

Kalkulačka: Rodičovský příspěvek 2024

Jste (nastávající) rodič a zajímá vás, jakou částkou vám v takovém případě může stát přispět? Na rodičovský příspěvek od státu má nárok vždy pouze jeden z rodičů a to na nejmladší dítě v rodině maximálně do čtyř let jeho věku.

Čas načtení: 2013-06-06 00:00:00

Kšiltovky Acapulco Gold na jaro 2013

Label Acapulco Gold již patří k legendám amerického streetwearu, takže jsme si pro vás připravili článek o nastávající edici na jaro 2013, ovšem prozatím nám bylo umožněno pohlédnout pouze na několik kšiltovek. Camo vzor samozřejmě nesmí chybět ani na kšiltovkách, na své si přijdou milovníci nápad ...

Čas načtení: 2012-02-02 18:00:00

Nová kolekce Nike Sportswear na Queens.cz

Dlouho očekávaná jarní kolekce Nike Sportswear konečně dorazila i k nám, a to do skladu obchodu The Streetwise Store Queens Jistě tušíte, že jarní kolekce je vždy nadupaná fresh kousky, protože každý připravuje šatník a botník na nastávající sezónu. Právě proto se nechtěli designéři Nike Sportswea ...

Čas načtení: 2011-12-14 13:00:00

Oblečení Benny Gold Holiday 2011 / Návrat k přírodě

Americká značka Benny Gold vyráží do boje s novou kolekcí Holiday 2011, kterou samozřejmě doprovází stylový lookbook. Edice pánského oblečení je narvaná mikinami, triky, kalhotami, kšiltovkami a nejrůznějšími doplňky. Label Benny Gold nám ukazuje druhou tvář, jelikož nastávající série se podstatně ...

Čas načtení: 2011-10-19 00:00:00

Nike Sportswear / Moderní Vac Tech Pack

Nastávající kolekci Nike Sportswear Holiday 2011 ovládají tenisky s konstrukcí Vac Tech, které si díky svému jednoduchému vzhledu s určitostí naleznou cestu do mnoha botníků. Jestliže plánujete, že mezi obdařenými botníky bude i ten váš, měli byste se zamyslet nad tím, zda vám vyhovuje model Air M ...

Čas načtení: 2011-10-11 00:00:00

Burton Mix Master Gloves / Burton je hlavička

Užitečné a zároveň zábavné! To je spojení, které nás na Stylehunter.cz rozhodně baví. Zima se pomalu blíží a tak značka Burton pomalu odtajňuje své plány z nastávající kolekce a podle prvních vlaštovek se máme rozhodně na co těšit. Vědecká dílna Burton totiž dala vzniknout exkluzivnímu doplňku, ve ...

Čas načtení: 2011-10-05 13:00:00

Extravagantní kecky Nike Air Footscape Woven Chukka

Jen malé množství tenisek Nike upoutá na ulici pozornost právě jako model Air Footscape Woven Chukka, který krom toho zajišťuje svému majitelovy velké pohodlí. Nastávající kolekce Nike Holiday 2011 byla obohacena o dvě barevné kombinace těchto extravagantních sneakers. Kvalitní kůži a látku doplňu ...

Čas načtení: 2011-09-30 00:00:00

Primitive podzim 2011 / Vyčůraný lookbook

Značka Primitive představuje svou nastávající sérii pánského oblečení na období podzim 2011, tentokrát ale nečekejte žádné nahotinky, vše seriózně. Hned vedle oblíbených bund a kšiltovek New Era se v kolekci objevilo několik novinek, které posunují tento label o třídu výš. Těšíme se na další kolek ...

Čas načtení: 2011-09-29 00:00:00

Oblečení Bape podzim/zima 2011 - Elitní Lookbook

Okamžik, na který čeká nejeden znalec japonského streetwearu je tu! Label Bape konečně uveřejnil svoji poslední kolekci podzim/zima 2011 a my se máme rozhodně na co těšit. V luxusně zpracovaném lookbooku se nám představilo několik žhavých kousků, přičemž mezi tahouny nastávající edice patří bundy, ...

Čas načtení: 2011-09-01 13:00:00

Carhartt podzim/zima2011 - Vymakané gadgets

Label Carhartt své kolekce oblečení většinou doprovází i několika chytrými vymoženostmi, které vám určitým způsob zpříjemňují výlety na fesťáky a dovolené, proto ani nastávající edice podzim/zima 2011 nesmí být výjimkou. Tentokrát v jejich hledáčku uvízly stylové spacáky, pouzdra pro hračky od App ...

Čas načtení: 2013-02-08 00:00:00

Buďte jako zebra – černobílé proužky jsou hitem sezóny!

Jestli mluvíme každou sezónu o významných módních trendech, pak letos jistě nepřehlédneme černo bílé proužky na kalhotách, sakách, halenkách i legínách. Černo-bílé proužky patří mezi must-have kousky nastávající sezóny a přináší do módního světa opět nový elán. Možná jste si povšimli tohoto vzoru ...

Čas načtení: 2010-12-15 16:00:00

Crocs Marnie Sparkle - třpytivé balerínky pro sezonu večírků a oslav

Crocs představuje novinku – Marnie Holiday Sparkle, balerínky, které jsou ideální obuví pro nastávající sezonu oslav, večírků a plesů. Elegantní balerínky Marnie Sparkle se tvarově inspirovaly u oblíbeného modelu Alice. Materiál Croslite zde ale získal flitrový potah, díky němuž jsou Marnie Sparkle ...

Čas načtení: 2010-10-03 15:00:00

Společenské a plesové šaty 2010: Inspirujte se a buďte za hvězdu i vy!

Téma společenských šatů je aktuální každoročně. Proto i letos se podíváme na nejrůznější typy společenských šatů pro nastávající plesovou a celkově společenskou sezónu 2010/2011. Na plesu nebo jiné společenské události můžete totiž zapůsobit nejen svým profesionálním vystupováním a etiketou, ale tak ...

Čas načtení: 2009-10-20 00:00:00

Dana Morávková představila podzimní kolekci 1.2.3.

Známá herečka Dana Morávková představila trendy pro nastávající podzim a zimu v podání francouzské značky Un 1 Deux 2 Trois 3, jejíž je tváří. Komorní prezentace se uskutečnila v pražském butiku ve Vodičkově ulici. K vidění byly elegantní, klasické a současně mladistvě originální modely. Celá kolek ...

Čas načtení: 2021-01-13 00:00:00

Cool kousky pro těhulky

Čekáte miminko, nebo znáte nějakou nastávající maminku? Určitě by vám nebo jí přišlo vhod pohodlné a funkční oblečení. Co takhle legíny a trika od české značka Pura Vida? Proč? Protože nejbarevnější těhotenské legíny na trhu nabízí česká značka Pura Vida. A nejen legíny, i trika a tuniky či spodní ...

Čas načtení: 2017-09-17 14:00:00

Jak na chladné dny?

Nastávající podzim s sebou nese i ochlazení, častější déšť a pro nás nutnost více se oblékat. Bundy, parky a krátké kabátky jsou nezbytné, stejně jako pod ně něco více, než jen tílko či tričko s krátkým rukávem. Pro muže je jasnou volnou košile. Frčí stále, jen s obměnou vzorů, materiálů, střihů a ...