Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2023-04-11 13:03:07

Ta nejmenší miminka cítí lásku skrze dotek

Něžný dotek je nesmírně důležitý pro vytváření vzájemného vztahu rodiče s miminkem. Novorozenci ještě nemají plně vyvinutý zrak a o to víc svět vnímají prostřednictvím dalších smyslů, například hmatu. Pokožka novorozeňátek je totiž velmi citlivá a reaguje intenzivně na jakýkoli kontakt – o to více, pokud se miminko narodilo před plánovaným termínem. To ho pak může […] Příspěvek Ta nejmenší miminka cítí lásku skrze dotek pochází z VašeDěti.cz

Čas načtení: 2024-10-11 18:00:01

Sušická bestie. Šílená zdravotní sestřička vraždila novorozence v porodnici

Sériová vražedkyně novorozenců Marie Fikáčková řádila v 50. letech minulého století v sušické nemocnici. Absolvovala klatovskou zdravotnickou školu a v roce 1957 nastoupila na novorozenecké oddělení. Nebyla to však žádná hodná sestřička, kterou by měl každý rád. Byla nervózní a nevyrovnaná se sklony k psychickým problémům. Malé děti nenáviděla a to byl jeden z důvodů, proč je začala týrat a vraždit rovnou v porodnici. Trýznila děti bez zábran První případ napadení miminka začal docela nevinně. Dítě plakalo a Fikáčková to psychicky nevydržela, popadla děcko za ucho a nedopatřením ho natrhla. Při vyšetřování úrazu lhala, že došlo k nehodě. Primář jí uvěřil a uklidňoval ji, že něco takového se může stát vždy a každému. Tehdy to v ní bliklo a řekla si, že když jí týrání vyšlo napoprvé, tak to vyjde napodruhé. Začala série trýznění novorozenců. Zamilovaný Arab vraždil s rozmyslem. A pak byl vzorný vězeň Číst více O dva měsíce později zlomila jednomu z chlapců pažní kost a dělala jakoby nic. Mělo se za to, že k poranění došlo při porodu, i když se porodník bránil a tvrdil, že porod proběhl zcela hladce a hoch byl zdravý. Fikáčková však začala útočit na miminka znovu a tentokrát došlo i na smrt. Na pitevně se podivovali nad zmáčknutou měkkou lebkou a usoudili, že to není jen tak a vyslovili podezření na vraždu.  Při výslechu se vymlouvala Vyšetřovatelé vraždy brzy Fikáčkovou odhalili a neprodleně zadrželi. Neuběhlo příliš mnoho času a přiznala se k zabití dětí a dalším agresivním činům. Vymlouvala se na nenávist k Čechům, které označovala jako „podlidi“, neboť pocházela ze sušické německé rodiny a hlásila se k nacismu. Hlavní důvod, proč vraždila, byl ale jiný. Nenáviděla totiž děti – a zvláště ty nejmenší a nejzranitelnější. „Bití dětí jsem dělala v době, kdy jsem měla dostat menstruaci, anebo v průběhu menstruace, neboť mě rozčiloval pláč dětí, což ve mě vzbudilo úplnou nenávist k dětem,“ vysvětluje Fikáčková. Mimo jiné potvrdila, že pokud by měla vlastní děti, určitě by je zabila nebo týrala také. Policejní akce Vnuk a její odhalení. Podvodníci kradli seniorům peníze a šperky Číst více Mohla za to psychika Právě rozvíjející se duševní onemocnění doprovázené depresemi a hysterií a někdy hraničící s psychopatií bylo hlavní příčinou jejího zločinného jednání. Svoji zlost si vybíjela na miminkách. Když se dostala do vazby, v průběhu soudního líčení zazněla tato slova: „Ačkoliv na bývalém sušickém okrese bývala v minulosti kojenecká úmrtnost vždy nízká, od roku 1957 se zvyšovala a v roce 1959 byla nejvyšší v kraji.“ Celkem se provinila desetkrát, ačkoliv ke smrti došlo jen ve dvou případech. Některé její trestné skutky se prokázaly a jiné nikoliv. Pro závažnost dokázaných vražd a postižení na zdraví to nemohlo dopadnout jinak než popravou. A tak v dubnu 1961 se v pouhých 24 letech stala první českou ženou, která kvůli svým kriminálním činům skončila na šibenici. Zdroj: autorský článek spolu s dalšími zdroji (J. Kačánová: Slavné české mordy, abscr.cz) KAM DÁL: Případ studenta, který zavraždil svého kantora. Policisté dopadli vraha poměrně rychle.

Čas načtení: 2020-10-09 18:22:48

TOP 5 DÁRKŮ PRO DĚTI I MIMINKA

Přinášíme Vám tipy na překrásné dárky pro nejmenší děti. Vybíráte dárek k narození miminka, ke křtinám nebo jen chcete potěšit své blízké? Nahlédněte do kolekce luxusních dárků pro nejmenší děti. Překrásný dárek ze stříbra v[...]

Čas načtení: 2017-12-22 00:00:00

Jak vybrat první náušničky?

Radostná událost narození miminka je provázena řadou nepopsatelných emocí. Pocity štěstí, lásky a euforie z maličkého zázraku přírody jsou jen zlomkem odměny, kterou nám naši nejmenší vracejí plnými doušky. Proto i rodiče si pro své ratolesti přejí jen to nejlepší a dbají především na jejich dobré z ...

Čas načtení: 2013-03-04 18:00:00

Dětské hračky nejen pro ty nejmenší

Kreativní a stylové hračky pro miminka a děti, to je přesně to, co potřebuje každá moderní maminka, která chce pro svého andílka jen to nejlepší. Dokonalý pokojíček plný úžasných doplňků, dekorace, knih a samozřejmě kvalitních a nezávadných hraček. To vše a mnohem více najdete na stránkách Ookidoo.c ...

Čas načtení: 2024-06-21 13:11:00

Mušelín je ideálním materiálem pro dětské přikrývky na léto

V létě rozhodně přijde vhod vyměnit těžké zimní přikrývky za lehké deky, které jsou na omak hebké, jemné, ale také mírně zahřejí. Pro dětské přikrývky je velmi vhodným materiálem mušelín. Tato vzdušná bavlněná látka je ideální pro ta nejmenší miminka, kojence i batolata.

Čas načtení: 2024-11-16 20:40:00

Lékaři zachraňují předčasně narozená miminka. Nejmenší loni mělo 400 gramů

Každé 13. miminko v Česku se podle statistik narodí předčasně. Lékaři ale díky vývoji medicíny dokážou zachránit stále mladší a mladší miminka. Takzvaná šedá zóna, tedy období těhotenství, kdy je možné dítě zachránit, se stále posouvá. Nejmenší dítě narozené v loňském roce vážilo jen něco málo přes 400 gramů.

Čas načtení: 2024-08-23 15:00:56

Nejmenší hominid světa obýval území dnešního Německa

Paleontologům se v Německu podařilo objevit dva zuby a kolenní čéšku dosud neznámého hominida, který byl, se svojí vahou pouhých 10 kg, zřejmě nejmenším hominidem, který kdy obýval naši planetu. V oblasti kolem Augsburgu navíc nežil sám… Do skupiny označované jako hominidé dnes spadají vedle lidí ještě orangutani, šimpanzi a gorily. Zatímco člověk obývá všechny

Čas načtení: 2018-01-02 15:00:34

Nejmenší ostrov Japonska je takřka rájem na Zemi

Ostrov Aogashima s rozlohou méně než devět kilometrů čtverečních patří pod správu Tokia i přesto, že je od hlavního města vzdálen přes třistapadesát kilometrů a PŘEČÍST ČLÁNEK The post Nejmenší ostrov Japonska je takřka rájem na Zemi appeared first on Exoticky.cz.

Čas načtení: 2024-09-06 12:00:46

Nejmenší robotický vysavač se stává součástí geniální sady pro pečlivý úklid domácnosti

SwitchBot v Evropě představuje praktickou sadu uklízecích zařízení Je tvořená robotickým vysavačem, tyčovým vysavačem a odsávací stanicí Stanice obslouží obě zařízení současně, takže ušetříte spoustu času i místa Společnost SwitchBot před nedávnem uvedla mimořádně kompaktní robotický vysavač K10+ Pro, který dokonce prezentuje jako nejmenší zařízení svého druhu na celém světě. V rámci technologického veletrhu IFA […] Celý článek si můžete přečíst na Nejmenší robotický vysavač se stává součástí geniální sady pro pečlivý úklid domácnosti

Čas načtení: 2023-04-11 13:03:07

Ta nejmenší miminka cítí lásku skrze dotek

Něžný dotek je nesmírně důležitý pro vytváření vzájemného vztahu rodiče s miminkem. Novorozenci ještě nemají plně vyvinutý zrak a o to víc svět vnímají prostřednictvím dalších smyslů, například hmatu. Pokožka novorozeňátek je totiž velmi citlivá a reaguje intenzivně na jakýkoli kontakt – o to více, pokud se miminko narodilo před plánovaným termínem. To ho pak může […] Příspěvek Ta nejmenší miminka cítí lásku skrze dotek pochází z VašeDěti.cz

Čas načtení: 2023-12-22 11:59:20

Microcage – nejmenší klícka na penis na světě = zmizí a není vidět (RECENZE pásu cudnosti) 

Tento kousek přichází s tvrzením, že je to opravdu nejmenší klícka na světě, což samo o sobě vzbuzuje zvědavost. Máme tady něco, co by mohlo překonat dosavadního lídra v této kategorii, Minicage. Tak pojďme se na to podívat blíže! Co je Microcage? Microcage je, jak už název napovídá, mikroskopická klícka na penis. Tato pomůcka je […] Článek Microcage – nejmenší klícka na penis na světě = zmizí a není vidět (RECENZE pásu cudnosti)  je celý k přečtení na Lascivní.cz. Přečtěte si také: Ocelová flat klícka s bodci pro CBT mučení – RECENZE pásu cudnosti Celý týden zamčený v pásu cudnosti Spiderwire – RECENZE Mini klícka pro neposlušné subíky a sissy – RECENZE Mini ocelového pásu cudnosti

Čas načtení: 2023-12-22 11:31:44

Ocelová flat klícka s bodci pro CBT mučení – RECENZE pásu cudnosti

Máme tu další atypickou klícku na pánský penis – tentokrát kousek, který patří do kategorie CBT = cock ball torture. Protože kromě samotné klícky (typu flat = takže má rovný předek = takže na nošení spíše nepohodlnou záměrně) je zde možnost utahovat zabudované šroubky, které pak tlačí na zamčený penis/žalud.  Takže to není pro vyloženě […] Článek Ocelová flat klícka s bodci pro CBT mučení – RECENZE pásu cudnosti je celý k přečtení na Lascivní.cz. Přečtěte si také: Microcage – nejmenší klícka na penis na světě = zmizí a není vidět (RECENZE pásu cudnosti)  Celý týden zamčený v pásu cudnosti Spiderwire – RECENZE Mini klícka pro neposlušné subíky a sissy – RECENZE Mini ocelového pásu cudnosti

Čas načtení: 2023-12-21 14:55:04

Mini klícka pro neposlušné subíky a sissy – RECENZE Mini ocelového pásu cudnosti

Na recenzi jsem tentokrát dostal (trochu nedobrovolně od Paní) novou klícku do naší sbírky. Různé zdroje o ní mluví jako o „mini cage“ = mini pásu cudnosti.  Při prvním pohledu na klícku (zde se zdrobnělina opravdu hodí) zaujme její kompaktní design. Je tvořena pouze čepičkou pro žalud a její rozměry jsou ideální i pro penis […] Článek Mini klícka pro neposlušné subíky a sissy – RECENZE Mini ocelového pásu cudnosti je celý k přečtení na Lascivní.cz. Přečtěte si také: Microcage – nejmenší klícka na penis na světě = zmizí a není vidět (RECENZE pásu cudnosti)  Ocelová flat klícka s bodci pro CBT mučení – RECENZE pásu cudnosti Celý týden zamčený v pásu cudnosti Spiderwire – RECENZE

Čas načtení: 2020-10-09 18:22:48

TOP 5 DÁRKŮ PRO DĚTI I MIMINKA

Přinášíme Vám tipy na překrásné dárky pro nejmenší děti. Vybíráte dárek k narození miminka, ke křtinám nebo jen chcete potěšit své blízké? Nahlédněte do kolekce luxusních dárků pro nejmenší děti. Překrásný dárek ze stříbra v[...]

Čas načtení: 2024-02-18 00:00:55

Nenechte si ujít v týdnu od 19. do 25. února 2024

I další únorový týden nabízí literární akce, které stojí za návštěvu. Na své si přijdou děti, dospívající i dospělí! Koná se totiž hned několik čtení pro nejmenší čtenáře, beseda s Janem Linhartem či s Marií Vilánkovou a také uvedení knihy Paramisa. Nejprve se podíváme do Brna. Knihovna Jiřího Mahena pořádá v pondělí 19. února čtení pro nejmenší. Přijít by měly všechny děti,

Čas načtení: 2011-11-17 12:15:00

Audi Q3 - nejmenší z rodiny SUV

Audi Q3 je od podzimu novinkou na českých silnicích a jedná se o nejmenší SUV z rodiny. Audi přímo označuje tento vůz jako městský offroad. Slovní spojení je to na zamyšlenou, ovšem pokud budeme brát v potaz kvalitu některých městských komunikací pak je tento výraz na místě. Upřít novému Q3 nelze so ...

Čas načtení: 2011-11-07 00:00:00

BMW 1 - pokračování nejmenší řady

BMW první řady bylo odhaleno již v roce 2004. Bylo koncipováno jako nejmenší a nejlevnější vozidlo z širokého mnichovského portfolia. Od té doby přicházeli na svět jednotlivé karosářské varianty (kupé, kabriolet). V létě byl spuštěn prodej nástupce vozu řady 1 s interním označením F20. Nejdříve bude ...

Čas načtení: 2014-02-04 20:30:00

Dobrá volba kočárku je nezbytná pro každé miminko

Výběr správného a praktického kočárku je velice důležitá starost nastávajících rodičů. Trh s potřebami pro nejmenší je opravdu pestrý. Pojďme se podívat, co pro nejmenší přichystal Baby shop Ondálek. Ondálek Kočárky a doplňky ke kočárkům můžete vybrat přímo v kamenném obchodě, ale také na internet ...

Čas načtení: 2021-08-23 13:48:08

Piráti, kraken, sirény a spousta mořského dobrodružství. Veronika Krištofová o své knize Eliáš mezi mezi piráty

Veronika Krištofová vydala v letošním roce novou knihu, v níž se jednoruký sirotek Eliáš vydá na moře, kde zažije velké dobrodružství. V rozhovoru se podělila o to, jak Eliáš vznikl a také jaké nové končiny navštíví v další knize.   Jak byste představila svojí novou knihu Eliáš mezi piráty? Je to příběh o klukovi, který jde za svým snem, i když mu osud nerozdal zrovna ty nejlepší karty. Někdy je potřeba vydat se cestou, která z počátku vypadá šíleně, bláznivě, nebezpečně nebo jen zkrátka nepohodlně. A přesně tohle dělá Eliáš. Jako správný nepoučitelný optimista hledá cesty a řešení tam, kde by to jiné hledat ani nenapadlo. A aby to nebyla nuda, přimíchala jsem do jeho příběhu trochu těch pirátů, slané vody, mořských potvor i mytických bytostí, a hlavně jsem mu do cesty připletla Angeliku, tu nejkrásnější holku, která se kdy po moři plavila.   V knize je celá řada písniček a říkanek. Skládala jste všechny sama? Texty písniček jsem skládala já. Zhudebnil je Jakub Křikava, principál divadla Kubko, pro které jsem příběh původně psala jako loutkovou pohádku.   Kromě Eliáše se čtenáři setkají s celou řadou pohádkových postav – mezi jinými se Sirénou, pánem moří Neptunem, Krakenem nebo třeba ochočeným žralokem Sultánem. Kde se jednotlivé postavy vzaly? Jako malá jsem milovala dobrodružné příběhy jako Dva roky prázdnin, Ostrov pokladů a další kultovní příběhy s podobnou tematikou. Ale velký vliv na mě měl samozřejmě i dnes už legendární film Souboj Titánů z roku 1981. Věta „Vypusťte Krakena!“ se mi nesmazatelně vepsala do vzpomínek a Kraken je jednou z nejhrůznějších bestií mého dětství. Takže pokud bych měla hledat prapůvodní inspiraci, nejspíš bych zabrousila sem.   Kde se vůbec zrodila myšlenka napsat o Eliášovi knihu? Jak už jsem zmínila, příběh o Eliášovi původně vznikl jako scénář pro loutkové představení divadla Kubko. Já v tom představení též hraji. A když jsme pohádku zkoušeli pod vedením Aji Marečkové, neustále jsme text zkracovali a škrtali, aby byla pohádka dynamická. Samozřejmě že jsem si průběžně stěžovala na to, že v pohádce z mého textu nic nezbyde. Aja na to reagovala tím, že bude nejlepší, když napíšu knihu a všechen ten text si do ní vrátím. Samozřejmě, že jsem se nejprve smála… Ale nakonec mi to nedalo a já příběh o Eliášovi doopravdy napsala a užívala si tu možnost příběh rozpracovat a popsat všechny zápletky, které se do divadelní pohádky nevešly. Eliáš není jen kniha, ale především představení, na kterém spolupracujete s divadelním souborem Kubko. Kde se na něj mohou lidé přijít podívat? Jsme klasické pouliční a školní divadlo. Pohádku hrajeme na městských slavnostech a festivalech a všude tam, kam nás pozvou. A pozvat se rádi necháme kamkoli, kdyby měl někdo zájem…   Kromě knihy děláte také besedy a dílny pro děti pod hlavičkou Eliášova světa, s nímž objíždíte školy, knihovny a další instituce. Co všechno Eliášův svět obnáší? V rámci projektu Besedárium, který jsem před sedmi lety zakládala, jezdím po školách s různými programy pro malé i velké školáky. V souvislosti s Eliášem vznikly speciální programy – jednak besedy, ale také divadelně literární dílny, které realizuji nejen ve školách, ale i v knihovnách. A protože je mi pirátská tematika blízká, v rámci Eliášova světa nabízíme i další programy, jako je námořnická matematická úniková hra pro první a druhé třídy, dále ve spolupráci s Kubkem hrajeme již zmiňovanou pohádku či v rámci programu Pirátské verbováníčko školíme ty nejmenší v pirátském umění. Školy i školky si nás tak objednávají pro nejrůznější příležitosti pasování na školáky či čtenáře, dětské dny či jako „pouhé“ zpestření výuky.   Ke knize udělala krásné ilustrace Jana Moskito, se kterou dlouhodobě spolupracujete právě v rámci dalších aktivit Eliášova světa. Čtenáři se tedy mohou těšit nejen na knihu, ale i na pexeso, omalovánky nebo třeba hrníčky s motivy z knihy. Jak jste se s Janou vlastně seznámila a jak vaše spolupráce probíhá? S Janou jsem se seznámila před více než deseti lety, kdy jsme s mým mužem Václavem Krištofem zakládali galerii Nemesis, která se zaměřovala na české a slovenské umění fantasy a sci-fi. Když jsem pak rozjížděla projekt Besedária a potřebovala jsem kvalitní doprovodnou grafiku, Jana byla první volba. Jana je neuvěřitelně všestranná výtvarnice. Má vzácnou schopnost měnit styl, což moc výtvarníků neumí. Dokáže nakreslit něžného králíčka jemnými a lehkými tahy pro nejmenší a hned na to partu nezvladatelných výrostků s beďary pro puberťáky tak energickou a dynamickou kresbou, u které byste stejného autora jen těžko tipovali.   Mohou se čtenáři těšit na další knihu? Jaká další dobrodružství máte pro Eliáše připravená? Určitě ano. Pracuji na druhém díle o Eliášovi, ve kterém se Eliáš podívá mezi lidojedy a věřte mi, že to i tentokrát bude pěkně nebezpečná jízda…   Veronika Krištofová (1978) působila dva a půl roku jako správce soukromých uměleckých Lobkowiczkých sbírek v Nelahozevsi a se svým manželem založila v roce 2010 Galerii Nemesis, která se jako jediná soustředí na české a slovenské umění v žánru fantasy a sci-fi. Od roku 2019 spolupracuje na projektu Školy pro budoucnost, v němž zajišťuje ve spolupráci s umělci projekty zaměřené na rozvoj klíčových kompetencí. Lektoruje na letních hereckých soustředěních pro děti a mládež a také působí jako herečka a scénáristka v divadle Kubko. Ve volných chvílích píše knihy pro děti, divadelní adaptace a autorské hry, zabývá se divadelní režií a pohybovým divadlem (například Kacířka v divadle Metro, For Phoolan ve Studiu Citadela, Indická inspirace ve Studiu Citadela atd.) a studiem malby. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-11-26 22:09:22

Vídeňské milování: Teror v sedmi obrazech. Obraz čtvrtý: Dnešní byrokraté a politici islamisty nezastaví

Střílení bezvěrců samopalem v rukou muslima ve Vídni 2. listopadu 2020 je ten typ nepříjemnosti, kdy říká, že útok byl náhlý a tajná služba a státní aparát z řady příčin zaspaly. Totéž se stalo při vyšetřování v USA po 11. září. Zajištění bezpečnosti 11. září 2001 bylo kritizováno jako nekompetentní s velkými rezervami ve zpravodajské činnosti a v koordinaci bezpečnostních složek. Domnívám se, že do jisté míry neprávem. Bezpečnostní opatření tehdy byla průměrná a průběžná. Tedy samozřejmá. Nelze přitom zapomínat, že o činnosti zpravodajských služeb se takřka nic nedozvíme. Co funguje v režimu utajení, směruje aktivity včas na správné místo mnohdy jen nahodile a generuje chybná hodnocení a rozhodnutí. Mnoho náhodných selhání, opomenutí, povrchních analýz, nekompetentních a pasivních přístupů ke zdrojům informací, ale i přílišná horlivost v nevhodný okamžik, pak může vytvářet obraz útoku z 11. září jako konspirativní akce umožňující teroristům, aby učinili něco, co lze využít jako záminku k dramatickým bezpečnostním opatřením a odvetám, které by jinak nebyly státním aparátem realizovatelné. Kritika bezpečnostních služeb je všedním jevem I v Rakousku se objevila kritika postupu bezpečnostních orgánů. Rakouský ministr vnitra Karl Nehammer si 6. listopadu 2020 oficiálně povzdychl, že se při nakládání s informacemi tajných služeb (ohledně atentátníka z Vídně) staly nepřijatelné chyby. Převedeno do češtiny: Úřady měly informaci o tom, že se střelec Kujtim Fejzulai pokusil v létě v Bratislavě koupit munici do samopalu alias do útočné pušky. Spolkový úřad pro ochranu ústavy a boje proti terorismu sice zkontroloval totožnost pachatele, ale nepodnikl žádné další kroky. Minimálně by soudní orgány, pokud by informaci dostaly, mohly rozhodnout, zda mladík neporušil podmínku. Rakouské úřady také věděly, že Fejzulai byl v létě v kontaktu se dvěma osobami z Německa sledovanými v Rakousku z popudu německé kontrarozvědky: Dva radikálové z Osnabrücku v červenci několik dní strávili u Fejzulaie v jeho vídeňském bytě. Na obhajobu tajných služeb je nutné uvést, že lidí, jako byl střelec Fejzulai, žijí v Rakousku stovky či spíše tisíce a kapacita jejich monitorování je omezená. Fejzulai nepředstavoval islamistickou super hvězdu, spíše nervózní myš. Ale promarněným závažným signálem byla snaha koupit na Slovensku střelivo. Na druhou stranu šlo zároveň o signál, že jde o naprostého blba – chtěl si koupit náboje v oficiální prodejně bez zbrojního pasu. Takovou hloupost by přece skutečný terorista nikdy neudělal! No, vždycky je něco poprvé… Reakce: Policejní cvičení v EU Islámské komunity s islamistickými skupinami jsou již tak rozsáhlé, že se nejen rakouská, ale i administrativy dalších západních států EU vyhýbají tvrdším opatřením. Teprve po vídeňském střílení chtějí rakouské orgány najednou zavřít dvě mešity. Politickou a bezpečnostní mravopočestnost mešit přitom rakouská vláda mohla řešit již dříve, ale kdo by si chtěl zahrávat s muslimy? Jejich organizace, i mezinárodní, by spustily doslova frontální řev, a s nimi i rakouské multikulturní a promigrační spolky. Nezapomínejme, že státní orgány (tedy úředníci) kdekoliv na světě chtějí přežívat pokud možno s co nejmenší mírou komplikací. Po každém teroristickém útoku následují standardní policejní manévry, ale opatření jsou stále stejná, tedy s minimálním účinkem: Posilují se některé bezpečnostní zákony, policie dostane nová pracovní místa. To není kritika státních a bezpečnostních orgánů, ale pouze konstatování stavu. I když řadu útoků islamistů se tajným službám daří v zárodku odhalit, úspěchy jsou většinou cíleně utajovány. Po krvavém útoku začne policie a případně i armáda střežit důležité objekty a místa shromažďování občanů. K podobné mobilizaci bezpečnostních složek dochází i v dalších státech EU. Jde o prevenci pro případ, kdyby se k podobnému útoku odhodlali napodobitelé. Příkladů z minulosti přitom není málo. Třeba v minulých týdnech: * 25. září 2020. Paříž, Francie: Dva lidé jsou ubodáni k smrti a dva zraněni před bývalou redakční budovou Charlie Hebdo. * 4. říjen 2020. Drážďany, Německo: Syřan zaútočil nožem na dva homosexuály. Předtím byl zatčen pro podezření z terorismu, ale znovu propuštěn. Mrtvý. * 16. říjen 2020. Paříž, Francie: Učitelovi Samuelovi Patymu sťal hlavu 18letý původem Čečenec za to, že ve škole ukazoval karikatury Mohameda. * 29. říjen 2020. Nice, Francie: Terorista zaútočí nožem v bazilice Notre-Dame de Nice. Zabije tři lidi a pokusí se oběti setnout hlavu. * 2. listopad 2020. Vídeň, Rakousko: V centru města střílí 20letý sympatizant IS. Čtyři mrtví, 22 zraněných. Z dlouhodobého hlediska jsou současná i halasně vyhlašovaná budoucí opatření de facto pouze policejním cvičením v rámci EU. Po velkých nebo mediálně velmi sledovaných útocích vlády států EU vždy deklarují, že přitvrdí protiislamistická opatření a tajné služby zintenzivní mezinárodní spolupráci. Všechny iniciativy pak ale postupně přecházejí do pracovního volnoběhu. A po dalším mediálně sledovaném útoku vlády opět vytáhnou před médii bobříka spolupráce a intenzivnějších opatření. Například prezident Emmanuel Macron letos uvedl, že chce ve Francii zakročit nejen proti džihádistům, ale také proti širšímu islamistickému podhoubí, které mnohdy má místo i v oficiálních mešitách. Do roka a do dne z toho bude opět volnoběh. Zpravodajské služby budou i nadále v defenzivě kvůli nedostatku informací z muslimské komunity. I proevropští muslimové na radikály ze svých řad neradi upozorňují ze strachu z pomsty vůči jejich rodině. V Rakousku, kterému dnes vyčítají laxnost vůči islamismu, jsou přitom dál než ve Francii alespoň v tom, že zde již bylo zakázáno financování muslimských organizací/spolků ze zahraničí. Ale chybí jeho skutečná kontrola. Pokud se tomuto financování a přijímání imámů ze zahraničí, nebude k dispozici ani nejmenší stupeň prevence islamistických tendencí. Bez radikálních opatření bude policejní úsilí víceméně bezvýsledné. Nemalá část muslimského obyvatelstva by je ale vnímala jako vyhlášení občanské války. Stačí hysterie, jaká propukla po pár siláckých větách prezidenta Macrona o nutnosti systematického boje proti islamismu a přísnější kontroly vnějších hranic Schengenského prostoru. Paradoxy předstírání islamistů Velmi zajímavým fenoménem byla pomoc tří mužů lidem ohroženým při střelba mladého islamisty ve Vídni. Palestinský zaměstnanec rychlého občerstvení Osama Joda a zápasníci MMA Recep Gultekin (21) a Mikail Özen (25) společně pomohli postřelenému policistovi a starší ženě. Přitom byl údajně útočník zhruba 20 metrů od nich. Turci Mikail Özen a Recep Gültekin se ze dne na den stali za svou odvahu opěvovanými hrdiny. Pro rakouskou multikulturně scénu bylo příjemné, že jsou rakouskými státními občany, oba se narodili ve Vídni. „My muslimové tureckého původu nenávidíme jakýkoli druh teroru… Stojíme za Rakouskem, stojíme za Vídní, respektujeme Rakousko,“ nechal se slyšet Özen krátce po atentátu na videu pro sociální sítě. Všem třem na vídeňské radnici poděkoval starosta Vídně Michael Ludwig. Psali o nich v řadě zahraničních médií jako příklad toho, že teror nemá s islámem nic společného, jde o činy extremistů. Oba Turky pozval k sobě i turecký velvyslanec v Rakousku Ozan Ceyhun. Telefonicky jim blahopřál i turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, který je označil za „posly míru a krásy“. Hrdinové však měli smůlu, že internet má sloní paměť. Jakmile se jejich fotografie objevily v médiích, ihned vešlo ve známost, že oba vyjadřovali sympatie muslimským extremistům a schvalovali teroristické útoky. Jde o rozkošný důkaz, jak odolné je podhoubí islámského terorismu. Přímo z turecké komunity se k médiím dostala videa a příspěvky ze sociálních sítí. V jednom z příspěvků komentuje Gültigen teror z 19. prosince 2016, kdy islámský terorista Anis Amri v ukradeném voze na berlínském vánočním trhu zabil 11 lidí a předtím zavraždil řidiče. „Vůbec mi není líto, co se v Berlíně stalo,“ napsal Gültegin krátce po tomto atentátu. Skutečné názory také ukázal Facebook u Özena, který ukazoval ruku s prsty sevřenými do takzvaného „vlčího pozdravu“, symbolu extremistické organizace Šedí vlci. V Rakousku už je dva roky zakázán podobně jako nacistické „hajlování“. K fotografii rakety, určené k boji v syrském městě Afrín, napsal: „Od nás k tobě poletí raketa pro zrádce v Afrínu. Doufám, že budeš mít na svědomí mnoho mrtvých, i děti.“ Özen i Gültigen sice příspěvky ze svých profilů na sociálních sítích odstranili, ale z internetu se jim je zcela vymazat nepodařilo. Jejich skutečné názory kolují po sítích třeba se současným prohlášením Gültigena: „Teror nemá náboženství, teror nemá národ. Bez ohledu na to, zda Žid, křesťan nebo muslim, všichni držíme pohromadě. Modlete se za Vídeň.“ Internet se pro „hrdiny“ stal pastí. Jejich islamistické názory představují projevy etnické pýchy a zároveň i pohrdání až nenávistí vůči evropskému obyvatelstvu. Některé organizace i politici situaci žehlili tím, že to od nich byla jen mladická nerozvážnost. Özen na sociálních sítích odmítl, že by zdravil „vlčím pozdravem“ jako symbolem extremistů. Jako sportovec a zápasník chtěl prý jen vyjádřit, že je „silný jako vlk“. „S Šedými vlky nemám nic společného,“ tvrdil. Pro pochopení islámského/islamistického terorismu není ani tak podstatné, že ve Vídni střílel nějaký mladý muslim. Důležitý je spíše příběh, jak se Mikail Özen a Recep Gültekin ze dne na den stali za svou odvahu opěvovanými hrdiny, a zároveň se ukázalo, co si skutečně myslí. Mezi těmito dvěma „příběhy“ nevidím žádný rozpor. Když došlo ke střelbě, oba mladí Turci a Palestinec jednali instinktivně. Sami se stali cílem, protože se střílelo jejich směrem, do míst, kde pracovali. V tu chvíli začali být součástí napadené skupiny, projevila se v nich skupinová solidarita. Zraněný policista nebyl symbolem prohnilé liberálně křesťanské společnosti nevěřících psů, ale jedním z napadených. Pomohli by komukoliv, kdo to v tom okamžiku potřeboval. Teprve později jim někdo řekl, nejenže byli odvážní, ale ještě k tomu ukázali, že ne všichni muslimové jsou střelci smrti. Nevadí jim, že to o nich hovoří, naopak toho využijí. Özen a Gültekin fandili islamistům, patří do mnohamilionové armády muslimských sympatizantů tvrdého islamistického postupu proti evropským nevěřícím psům, ale jsou prezentováni jako prototypy muslimské spolupráce s EU. Ale chybička se vloudila. Internet vyplivl jejich skrytou identitu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-23 06:42:00

Irák není suverénní stát, ale íránský protektorát

Od americko-britské invaze do Iráku v roce 2003 žije tato země ve stavu ztracené státnosti. Jde o výsledek kombinace několika příčin. Klíčová je všudypřítomná íránská nadvláda. Specifickou formu poručnictví Írán realizoval pomocí desítek tisíc osob naprosto loajálních íránskému klerikálnímu režimu, kteří se metodicky infiltrovali do všech životně důležitých a klíčových pozic státního aparátu. Nemálo z nich je íránského původu a mají vedle iráckého také íránské občanství. Írán prosadil své panství také pomocí proíránských šíitských milicí přidružených dnes k jedné organizaci Hašd al-Ša'bí, která je (stejně jako Hizb Alláh v Libanonu a hutíjské jednotky rebelů v Jemenu) de facto sekcí íránských elitních jednotek Quds. Tyto jednotky jsou aktivní mimo území Íránu, jde o předvoj íránských Revolučních gard. Některé milice (jako jednotky Nejvyšší rady islámské revoluce či jednotky Strany al-Dawa) aktivně bojovaly na válečné frontě na straně Íránu proti Iráku již během íránsko-irácké války (1980–1988). Nutno připomenout pozadí organizace Hašd al-Ša’bí (česky Lidový mobilizační dav/shromáždění), která se stala ikonou radikálního šíitského sektářství. Byla zřízena na základě fetwy k džihádu, jenž vyslovila nejvyšší šíitská instance v Iráku, kterým je nejvyšší Ajatolláh Alí Sistání, 13. června 2014 pro obranu země, národa a svatyň. Šlo o reakci na nebezpečí teroristického tzv. Islámského státu. Je dobře známo, že tato fetwa vůbec nevybízela k založení nové bojové organizaci. Přesto tak rozhodla íránská vůle, a to za tichého souhlasu šíitské náboženské „Almardža‘ia“ (význam tohoto institutu je doslova zdroj k imitaci/následování) v posvátném městě Nadžafu. Několik stovek tisíc důvěryhodných a důvěřivých šíitů vstupovalo do nové, rychle vytvořené bojové ozbrojené organizace, organizačně nezávislé na regulérní irácké armádě. Do ní se přidružily i již existující proíránské ozbrojené šíitské milice jako Asaib Ahl al-Haq (Liga spravedlivých lidí, lídr Qais Chazali), Brigády Hizb Alláh (Brigády Boží strany, lídrem byl Američany zabitý Abu Mahdi al-Muhandis), Liga Badr nebo Sbor Badr (lídr Hadi al-Amiri), Jednotky al-Šahíd al-Sadr (lídr Abu Džásim al-Nasiri). Každá si ovšem uchovala své jméno. Uvádí se, že dnes existuje 22 samostatných milicí, z toho je 14 nejsilnějších, proíránských milicí podřízeno veliteli íránských elitních jednotek Quds. Nutno zdůraznit, že milice Hašd al-Ša’bí, kterým velel a osobně je v poli řídil generál Kásim Suljemání, tehdy opravdu houževnatě bojovaly proti Islámskému státu. Dle spolehlivých reportů má dnes tato organizace 75 tisíc až 145 tisíc milicionářů. Není výjimkou, že legální politické strany si vytvoří ozbrojené oddíly jako jakýsi bojový předvoj. Častější ovšem je, že proíránské ozbrojené šíitské oddíly (milice), které nebyly založeny jako součásti regulérní irácké armády, si zformovaly legální politické strany (či hnutí). Představitelé ozbrojených oddílů a přidružené politické strany jsou pak ti samí lidé a zaujímají posty ministrů, poslanců, nejvyšší funkce v armádě, policii a ve zpravodajských službách. Třeba nejvyšší velitel milicí Hašd al-Ša‘bí je poradcem pro národní bezpečnost a členem významné irácké Rady pro národní bezpečnost. Po posledních zmanipulovaných všeobecných volbách v roce 2018 ovládají dnes tyto militární politické síly spolu se sektářskými Sunnity politického islámu (tzv. proíránští Sunnité) irácký parlament. Ten má dvě tváře, první je civilní a druhá je skrytá (a rozhodující): militární. Ani Kurdové moc nevybočují od výše řečeného. Obě tradiční frakce kurdského národního hnutí (Kurdská demokratická strana – zakladatelem byl Molla Mustafa Barzani, a Vlastenecký svaz Kurdistánu – zakladatelem byl Džalál Talabání) mají své ozbrojené bojovníky. Organizace, které mají civilní politickou strukturu a současně ozbrojenou strukturu, by kdekoliv na světě měly být klasifikovány jako teroristické. Existují snahy oddělit tato dvě křídla od sebe a sice tak, že to slušné křídlo (civilní politické) je v souladu se zákonem, a to druhé, zlé křídlo (ozbrojené) je mimo zákon. Takový přístup sotva lze v reálném životě aplikovat. Jde o vskutku nechutnou maškarádu! Íránské praktiky Lze uvést bezpočet příkladů – významných i drobných – jak Írán ovládá, řídí a kontroluje Irák na všech úrovních: politické, ekonomické, sociální včetně náboženské a samozřejmě vojenské. Uveďme pro názornost některé ukázky. První: Rozmístění íránských balistických raket na základnách milicí Hašd al-Ša'bí na území Iráku. Rakety jsou namířeny proti americkým vojákům, ale rovněž jsou určeny proti Izraeli. Čekají na vhodné podmínky pro pozemní transport do Sýrie, a dále do Libanonu, do rukou organizace Hizb Alláh. Vláda se přitom tváří, jako by nic nevěděla, přestože se tato záležitost stala veřejným tajemstvím. Usvědčující videa jsou dostupná na internetu. Dohledatelné jsou i záběry opakovaných leteckých bombardování základen s raketami a následné výbuchy a požáry (za těmito údery údajně stojí Izrael). Druhá: Legalizace sektářských milicí Hašd al-Ša'bí zákonem usneseným parlamentem. Zákon stanovil, že tyto milice jsou součástí vojenských sil, i když jsou na irácké armádě organizačně nezávislé. Podléhají předsedovi vlády jakožto nejvyššímu veliteli vojenských sil v zemi. Několikaleté zkušenosti ale dosvědčují, že milice ve skutečnosti přímo podléhají veliteli íránských jednotek Quds – donedávna tedy generálu Kásimovi Sulejmánímu. Aby íránským zájmům posloužily v plné míře, mají nejen vojenskou strukturu disponující zbrojním arzenálem, ale i zpravodajskou službu. Milice mají nárok na financování zbraní a vojenských zásob, milicionáři dostávají měsíční plat. V roce 2019 činil jejich rozpočet enormní 1,7 miliardy dolarů. (Pro srovnání: rozpočet zruinované provincie Ninive se správním střediskem Mosul činil v roce 2019 pouze 120 milionů USD. Přitom je tato provincie doposud v sutinách po osvobození od tzv. Islámského státu v červenci 2017). Třetí: Skryté vytvoření tzv. krizové buňky (jakéhosi štábu) pod osobním velením generála Kásima Solejmáního, velitele íránských jednotek Quds. Buňka byla vytvořena v prvním týdnu října 2019 ve čtvrti Čádirija/Bagdád v jedné z operačních budov Hašd al-Ša'bí. Jejím cílem je organizovat potlačení lidového povstání, které vypuklo 1. října 2019 a trvá dodnes. Mezi prvními požadavky povstání totiž bylo skoncování s íránskou hegemonií v zemi. Heslo demonstrantů „Írán pryč, ať Bagdád zůstane svobodný“ zaznívá všude. Vládní bezpečnostní síly a proíránské šíitské milice dosud nebyly schopny toto překvapivé mírové povstání zdolat Členy této buňky, jak ukazují důvěryhodné materiály na internetu, byli významní vládní činitelé, velitelé šíitských milicí a rovněž významní íránští bezpečnostní experti. Její činnosti se zúčastnil osobně velitel Hašd al-Ša'bí, dále jeho zástupce Abu Mahdi al-Muhandis (nedávno zabitý americkým leteckým úderem), ředitel kanceláře předsedy vlády, velitel jednotek rychlého nasazení, velitel zpravodajského oddělení Hašd al-Ša'bí, velitelé z jednotek Badr, velitel milicí Charasání, velitel milicí Falanga pána mučedníků a další velitelé milicí a vládních bezpečnostních jednotek. Mohutné demonstrace a rozsáhlá protestní shromáždění mladých Iráčanů nenechávají íránský a irácký vládnoucí establishment spát. Irácké centrum pro dokumentaci válečných zločinů (Iraqi Warcrimes Documentation Center) spočítal následky od prvního dne vypuknutí povstání 1. října 2019 do konce minulého roku: 669 mrtvých, 24 488 zraněných a 2 806 zatčených osob. Počet obětí napovídá, že jde o střetnutí neslučitelných protikladů: buď vyhraje povstání nebo autonomní protektorát. Čtvrtá: Zasedání parlamentu dne 5. ledna 2020 k projednání ukončení přítomnosti amerických vojsk v Iráku. Po fyzické likvidaci generála Kásima Sulejmáního a zástupce velitele Hašd al-Ša'bí Abu Mahdi al-Muhandise americkým leteckým úderem poblíž letiště v Bagdádu přijal irácký parlament usnesení adresované irácké vládě, aby začala jednat o stažení koaličních vojsk ze země, včetně amerických. Zasedání bojkotovali Kurdové, Sunnité politického islámu a další menší nezávislé bloky. Na zasedání byly výlučně proíránské šíitské strany, proto se zmíněné usnesení označuje za šíitské. Kdo sledoval zasedání toho dne, slyšel proíránské projevy řečníků, jásot pro Sulajmáního a Chameneího a tiché vyhrůžky poslancům s jiným názorem, viděl poslance zvedat portréty jmenovaných Nemohl pak mít nejmenší pochyb o tom, že nejde o národní civilní zákonodárný institut, ale o dceřinou společnost řízenou Islámskou republikou Írán, spolek lídrů silových milicí a agresivních sektářských stran, kteří zcela ovládají parlament ve prospěch Íránu. Někteří přítomní poslanci vedli dav příslušníků milicí při útoku na americké velvyslanectví v zabezpečené čtvrti (tzv. Zelené zóně v Bagdádu) těsně po zabití generála Kásima Sulajmáního. Protestující zapálili recepční sál a část zdi. Na zdi provokativně napsali „Sulajmání je můj vůdce“, zvedali portréty Sulejmáního a Chameneího a pokřikovali „Ať žije Írán“. Dovnitř opevněného objektu se však nedostali. Kdo žádá v této chvíli odchod amerických vojsk z Iráku, výslovně prosazuje totální dominanci Íránu v Iráku. Navíc nabízí regeneraci Islámského státu v Iráku. Pátá: Zábavný příklad ze zahraničního obchodu Irák – Írán. Jde o doklad vládní korupce a praní špinavých peněz. Irák podle oficiálních vládních dokumentů v roce 2017 zaplatil Íránu za dovezené vodní melouny 2,8 miliardy USD a za rajčata 1,6 miliardy dolarů. Pokud vycházíme z tržní ceny těchto komodit, výše zmíněných finančních úhrad a 36milionové populace Iráku, dojdeme k tomu, že množství „spotřebovaných“ melounů a rajčat by se mělo zapsat do Guinnessovy knihy rekordů. Tento příklad ukazuje, jak Írán ždímá protektorát Irák ekonomicky, a to nejen s plným vědomím irácké vlády a centrální banky, ale i s jejich plnou podporou, a to vše na úkor zbídačeného lidu.   O iráckém státním systému V dalším textu poukážu na některé jednotlivé charakteristiky iráckého státního systému. – Státní systém ovládá spolek několika vládnoucích mafiánských politických stran, jak šíitských, tak sunnitských. Všechny si osvojily primitivní politický islám. Šíitské strany (či hnutí) mají své ozbrojené milice, spolehlivé zdroje mluví o 67 samostatných milicí. Nejsurovější z nich (které jsou složkami Hašd al-Ša’bí) jsou podřízeny přímo veliteli jednotek Quds. – Šíitské milice vystupují současně jako politické strany a hnutí. Pozoruhodné jsou jejich zvučné a slibné názvy jako Koalice al-Fatah (Koalice dobytí, lídr Hadi al-Amiri), Národní hnutí moudrosti (lídr Ammar al-Hakím), Koalice právní stát (lídr je bývalý předseda vlády Núri al-Máliki) a Aliance pochodujících k reformám (často nazvané Hnutí Saairún, tj. Hnutí pochodujících, lídr Mugtada al-Sadr). Lídři i řadoví milicionáři postrádají nejmenší politickou kulturu, vzdělanost, společenskou výchovu či náboženskou morálku. Hlásí se sice k islámu, ale jejich praktiky ukazují, že jejich islám je falešný a umělý. Tyto šíitské pseudopolitické organizace dokola omílají prázdné fráze, že se opírají o učení/pokyny Almardža'ia, respektive nejvyšší osobnosti tohoto institutu, kterým je nejvyšší Ajatolláh Alí Sistání. – Nejvyšší šíitská autorita v Iráku mívá kázání každý týden při páteční modlitbě. Přednáší jej jeho zástupce šejk Abdul Mahdi al-Karbalaí v mešitě Svatyně imáma Hussaina v posvátném městě Karbalá. Současně jej přednáší zástupce sajjid Ahmed al-Safí v mešitě Svatyně imáma Alího v posvátném městě Nadžafu. Tyto projevy bohužel bývají často nekonkrétní, někdy dvojsmyslné a lze je vykládat zaujatě. Výklad předsedy vlády, vládních činitelů a provládních šíitských stran bývá často jiný než výklad protivládních demonstrantů a prostého lidu. Šíitská Almardža'ia se kvůli lidovému povstání ocitla v bezvýchodné situaci. Na jedné straně chce uchovat šíitskou vládu v zemi, pokládanou za vzácnou historickou příležitost a plod její moudré politiky. Na straně druhé si nemůže dovolit ztrátu respektu, loajality či podřízení šíitské populace, která žádá svržení stávající vlády. Skutečný zájem Almardža'ia je odstranění stávající ztroskotané šíitské moci za jinou, ale rovněž šíitskou. Nová politická třída by ale neměla být politicky podřízena íránskému nejvyššímu vůdci Ajatolláhovi Ali Chameneímu. – Státní systém nemá celonárodní charakter a jeho reprezentace postrádá občanskou identitu. Představitelé sektářských vládnoucích stran a ozbrojených šíitských milicí nemají v lásce pojmy jako „vlast“, „vlastenectví“, „stát“ či „nejvyšší národní zájmy“. – Státní systém je postaven na principu al-Muhasasa, tj. principu kvót – rozdělování a přidělování státních pozic podle náboženských (šíité versus sunnité), etnických (Arabové versus Kurdové versus ostatní menšiny) a stranických kritérií. Zářivý příkladem je rozdělení vrcholných státních postů (předseda parlamentu, premiér a prezident) mezi tzv. „komponenty iráckého lidu“. Předseda parlamentu musí být Sunnita, jeden zástupce Šíita a druhý Kurd, premiér musí být Šíita, jeden vicepremiér Sunnita a druhý Kurd a prezident musí být Kurd, jeden viceprezident Sunnita a druhý Šíita. Taková politická karikatura odpovídá nízkému společenskému vědomí zúčastněných. – Všechny vládní strany vehementně prosazují své věrné soudruhy či podkoní (bez jakéhokoliv zřetele na kompetenci) do vlády, ministerstev, státních orgánů, organizací a institucí, vyšších soudních a volebních instancí, profesních odborů a svazů. Předmětem kvót jsou konkrétně ministři, náměstci, generální ředitelé, vyšší a střední státní úředníci, poslanci v parlamentu, generalita v armádě a v policejních složkách, ve zpravodajských službách i různých bezpečnostních administrativách. I velvyslanci a další posty v zastupitelských úřadech jsou dosazováni podle politiky al-Muhasasa. Stálí zástupci Iráku při OSN, při Lize arabských zemí a dalších mezinárodních organizacích, včetně klíčových zaměstnanců stálých misí, jsou vybíráni podle příslušnosti či loajality k jedné z vládnoucích stran. Kompetence a odborné zkušenosti jsou na posledním místě. – Ani soudnictví neuniklo úpadkové al-Muhasasa, politizování a handlování. Jeden příklad za všechny je Federální nejvyšší soud. Nelze se nezmínit také o zaujaté a zkorumpované Nezávislé vysoké volební komisi. – Každý státní post má určitou prodejní cenu a je předmětem nabídky a poptávky v kruhu mafiánských vládnoucích stran. Cena daného postu je dána výší rozpočtu, kterým disponuje. Jde o možnosti rozkrádání státních peněz. Konkrétní případy korupce ministrů financí, obchodu, elektrifikace, bydlení a dalších jsou veřejně známé. Často nějaký ministr nebo generální ředitel po milionových anebo miliardových machinacích nenávratně opustí Irák, obvykle do zemí západní Evropy či do Spojených států, kde má druhé státní občanství. Pro každý případ existuje uzavřený korupční kruh, který tvoří jistí lídři vládních politických stran, šíitské milice a proíránští aktéři. V pozadí obvykle figuruje tzv. finanční koordinátor mezi Hašd al-Ša'bí a Quds. Všichni profitují na vytunelovaných finančních prostředcích. Stovky odhalených případů rozkrádání veřejných peněz jsou dostupné na internetu. Irácký státní systém neprojevuje vůli zkorumpované činitele a provládní podvodníky stíhat. A ani to učinit nemůže, protože by tím odsoudil sám sebe. Rozvrácený irácký státní systém je zcela na míru šitý íránské protektorátní vůli. Islámská republika Írán využila historickou příležitost stavu země po americko-britské okupaci v roce 2003, a věru dokázala nastolit protektorát Irák.

Čas načtení: 2020-01-06 18:26:48

Knihu Jiřího Slívy Víno fatale je radost "degustovat"

Představovat čtenářům Literárních novin autora kresleného humoru, jehož kresby byly několik let neodmyslitelnou součástí jejich titulní strany, by asi bylo… dost naivní. Představovat někoho, kdo publikoval a publikuje nejen v našich, ale i předních světových časopisech a novinách, autora litografií, který má na svém kontě desítky výstav po celém světě, je zastoupen v desítkách galerií a soukromých sbírkách, ilustrátora, majícího ve svém portfoliu více než sedmdesát ilustrovaných knih a dvacet autorských knih litografií a kresleného humoru, toho, který má mnohá ocenění ze světových festivalů humoru, představovat básníka, píšícího básně nejen pro dospělé, ale i pro ty nejmenší děti, JIŘÍHO SLÍVU, jehož „výtvarné konto“ je naplněno až po okraj, je jako bych chtěl nosit Literární noviny jejich šéfredaktorovi. Na konci minulého roku vydal svoji zatím poslední knihu Víno fatale plnou kreseb a litografií o víně. Pro ty, kteří ještě neměli možnost knihu „degustovat“… malá ochutnávka. Degustace vína je rituál. K nalité sklence nejprve přičichnete, zatočíte sklenicí, poté si prohlédnete barvu vína proti světlu. Teprve až po chvíli, kterou dáte vínu, aby se otevřelo, jej ochutnáte. Poválíte lehce na jazyku, necháte vaše chuťové buňky absorbovat i tu nejmenší součást tvořící chuť a poté teprve víno polknete a hodnotíte. Nejprve vzhled, vůni a nakonec chuť. VZHLED: Už samotná obálka, které dominuje cihlově červená, okamžitě připomene mladé bordeaux vynikající kvality. Půvabná tanečnice s lahví a sklenkou červeného vína vás vyzve do víru výtvarného tance, který Slíva na sto čtyřiceti stranách kreseb, grafik a krátkých slovních hříček nabízí k „ochutnání“. Kvalita je okamžitě na první prolistování zřejmá. Autor respektuje kresbu v základní formě. Rukopis nezaměnitelný! Čistý! Vizuálně srozumitelný! Obsah vtipný, vkusný! VŮNĚ: Inspirace knihy vychází z vína, z nápoje, který jak sám autor v knize píše, „přináší dobrou náladu, sbližuje lidi, doplňuje a povyšuje ho, pomáhá umělcům přivolat múzy…Je v něm pravda a v rozumné míře i zdraví.“ Slíva vychází z reálií, ale i slov, které blízce i vzdáleně mají něco společného s tímto nápojem. Dokáže je, reálie a slova, spojit s obsahem v neočekávaný, překvapivý, ale smysluplný celek i tam, kde si tyto složky, jsou – li samostatně, vzájemně odporují. Paradox? Nesmyslnost jeho paradoxů je pouze zdánlivá. K pochopeni je potřeba určitého poznání, mít smysl pro absurditu, ironii, kontrast, hravost. Teprve potom můžete „ucítit“, a to nejen vizuálně, překvapivé pointy – „vůně“ – jeho kreseb. Ty jsou jako femme fatale, přitažlivé a svůdné „osudové ženy“, schopny svým šarmem až nadpřirozeně okouzlit, „vonět“ a podmanit si nejen milovníky vína, ale především milovníky výtvarného umění. CHUŤ: Slíva je znalcem vín, znalcem poezie života a snad i proto počítá s estetickým účinkem kresby, ale i obsahu. Rovnováha mezi kresbou a obsahem je dokladem o vyvážené chuti, bohaté, aromatické… jak říkají vinaři… „patro“ perfektně zrcadlí „nos“. A protože je nejen vynikající kreslíř a grafik, jehož kresba dosáhla už dávno vrcholu těch nejlepších vín, ale i básníkem a spisovatelem, jsou jeho kresby a grafiky – vinoaforismy – bezesporu i velice zajímavými literárními útvary. Nezapřou v sobě množství „zbytkového cukru“ i Slívovy typické hravé „kyselinky“, hloubku a délku kreslířských kořenů, ale i vynikající ročník 73 do kterého autor „dozrál“, tak jak je tomu u těch nejlepších vín! Nepřestává mi překvapovat tím, kolik se toho dá z jeho kreseb načíst. Ano, jeho kresba je dnes archetypem nejen výtvarného umění, ale i literatury. Svědčí o tom ilustrace knih, jeho poezie, ale především samostatné kresby a litografie. P.S. Přiznám se, delirium tremens, „třesoucí šílenství“ jsem dostal už po „vypití“ čtyřiceti pěti stran. Nemusíte mít ale strach, účinek knihy je individuální.   Autor je výtvarný teoretik a spisovatel. Víno fatale, Jiří Slíva, Nakladatelství Slovart, Praha, 2019. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-11-18 20:02:05

Soutěž studentských povídek vyhrál příběh o klokanovi

Již poosmé změřili své tvůrčí síly studenti pražských středních škol v psaní povídek na dané téma v rámci soutěže Podzimní čtení v Louvru. Námětem tentokrát bylo „V úterý ráno se Petr (Zuzka) v novinách dočetl(a), že…“. Literárního klání se zúčastnilo na 220 autorů z pěti gymnázií, z nichž deset postoupilo do finále. Po „živém čtení“ porota složená z pedagogů z gymnázií Voděradská, Na Zatlance, Elišky Krásnohorské, Budějovická a Nad Štolou a v čele se spisovatelem Michalem Vieweghem vybrala jako nejlepší povídku Klokan studenta gymnázia Nad Štolou Alexandra Platy. Mediálním partnerem soutěže byly tradičně Literární noviny. Vítěznou povídku si můžete přečíst zde:   Klokan Nepravdivý příběh na základě pravdivých událostí V úterý ráno se Petr při snídani v novinách dočetl spoustu věcí – od nejrůznějších banalit až po všemožné politické události či světové zprávy – zhlédl jen tak z nudy i pár inzerátů, ale nic ho nezaujalo natolik, jako právě jedna ze zpráv, kterou by možná na první pohled zařadil mezi ty banality a spíš komické než nijak seriózní. Na druhou stranu musel sám uznat, že uprchlé mládě klokana Bennettova v jeho domovském městě – Trutnově – znělo dostatečně kuriózně na to, aby článku věnoval alespoň větší pozornost než všem ostatním. I po přečtení této poněkud humorně vyhlížející události si však neuvědomoval, že ho nakonec ona událost ovlivní víc, než by možná chtěl. Odhodil zčásti přečtený zpravodaj na stůl a jedním douškem vyprázdnil mléko, které zbylo v jeho misce po snědených cereáliích. Vstal, hodil si přes rameno batoh a vydal se do školy. Celou cestu se však nemohl ubránit myšlence, jak by bylo asi zajímavé takového uprchlého klokana spatřit. Petr si trochu s údivem uvědomoval, že klokana naživo nikdy neviděl. Na obrázcích samozřejmě, ale živý klokan? To by bylo hned o něčem jiném! A jak to tak bývá, když je člověk zahloubaný do myšlenek, cesta uběhne rychleji, a proto stanul Petr před budovou školy dřív, než se nadál. Myšlenky na klokana rychle a neúprosně vystřídaly myšlenky na zapomenutý domácí úkol, nadcházející písemku z matematiky a blížících se osm hodin vyučování. A i učitelé, kteří zrovna nezadávali písemky, či se nerozčilovali nad neexistencí domácích úkolů svých žáků, mu toho dali dost na přemýšlení, než aby v hlavě probíral vačnatce na útěku. Přešla přestávka, dvě, nadešel test z matematiky a s ním úměrná dávka stresu, pak tu byl náhle oběd, po něm odpolední vyučování a hle – školní den se nachýlil ke konci, poslední zvonění ohlásilo dočasnou svobodu od vyučování a Petr se s úlevou vyhnal ze školy. Jeden s výjimečných teplých podzimních dní ponoukal ke koupi zmrzliny a Petr nemohl odolat. S kornoutem plným sladké ledové hmoty zamířil k domovu. Tam ho přivítal ten samý starý plot, šedobílá fasáda, která ho už dávno omrzela, a břečťan, který si dovoloval víc, než bylo i na popínavou rostlinu zdrávo. Otevřel branku a došel k domovním dveřím, tam ho však zarazil podivný zvuk. Nechal ruku s klíči poklesnout a odstoupil ode dveří. Štrachání přicházelo odněkud ze zahrady po pravé straně domu a Petr se neubránil potřebě tam nahlédnout. Touhle dobou přeci neměl nikdo jiný být doma – ale rodiče často dělali nečekané vylomeniny, které ústily v Petrovo nevítané překvapení. „Tati?“ zkusil to co nejlhostejnějším tónem a vykročil pomalu přes zahradu k malému altánku na jejím konci v rohu oplocení, který však plnil roli skladiště čehokoli, hlavně pak dřeva a haraburdí, na jehož odnesení měli všichni členové rodiny podezřele málo času. V odpověď bylo Petrovi jen intenzivnější zachrastění nahromaděného dřeva. Pokud to byl vážně jeden z rodičů, bude se mu náročně vysvětlovat, proč se schovává v altánku se dřevem, tím si byl Petr jistý. Udělal ještě pár kroků vpřed a v mysli se mu vytvořila velmi bizarní a nepravděpodobná teorie, která však záhy dokázala, že pravdivost bizarních a nepravděpodobných teorií může být často neočekávaně pravděpodobná. Se čtvrtým krokem, který krátil vzdálenost mezi Petrem a altánkem, mezi dřevem vykoukl malý podlouhlý čumák nedospělého vačnatce a savec upřel nedůvěřivá očka na mládence před sebou. Petr se zarazil, zapřemýšlel nad fungováním pravděpodobností vesmíru, a nakonec v záchvatu prosté logiky opět o krok ustoupil. Klokan nevypadal, že by ho toto gesto, byť jistě ohleduplné pro jeho osobní prostor a pohodlí, nějak dojalo. Místo toho si dál měřil Petra nečitelným pohledem černých lesklých oček a v hlavě mu se značnou předvídatelností běžely vzorce primárních zvířecích instinktů, které měřily dosažitelnost úspěchu při úprku přes plot – a pravděpodobně někam ještě mnohem dál. Než stihl Petr dojít k odpovědi na otázku, zda by klokaní mládě dokázalo překonat jejich plot, upozornila na sebe tmavá díra zející mezi těsně doléhajícími plaňkami. To zbavovalo klokáně většiny práce s úprkem. Petr z dostatku soucitu ustoupil ještě o krok, ale na mladičkého vačnatce to nemělo pražádný účinek. Dál napjatě stříhal ušima a zvažoval své šance a míru ohrožení. Přeci jen tenhle člověk nevypadal jako ti ostatní, kteří se ho již dříve snažili chytit. Ne, že by mu to nijak snižovalo na důvěryhodnosti, ale polehčující okolnost to byla stejně. Mám na zahradě klokana, bylo jediné, co dokázal Petrův mozek v té chvíli zpracovávat. Nijak by se netajil s tím, že neměl nejmenší ponětí, co dělat. Novinový článek vypovídal o lidech, kteří kvůli spatření klokana telefonovali lokální policii, to ale přišlo Petrovi poněkud neuctivé vůči klokanovi – a navíc i ve výsledku zbytečné, protože podle pokračování novinového článku dokázalo klokáně z místa činu vždy včas uprchnout. Po chvíli přemýšlení dokázal Petr tak akorát učinit další krok nazpět. Když to zopakoval ještě dvakrát, malý savec z opačné polokoule se zdánlivě uklidnil, Petr však stále cítil napětí, které by zvíře dokázalo v jediném okamžiku vymrštit skrz plot. Podlouhlý čumák chlupatého protinožce spočinul na příhodně položeném kusu dřeva a klokan si odfrkl způsobem, který zněl ze všeho nejvíc mrzutě. Petr se zhluboka nadechl, jako by v kyslíku hledal nějakou radu či povzbuzení, a pak došel ke své první racionální úvaze od koupě zmrzliny – pomalu se vzdálil. Na odchodu se pokusil vačnatci pomalými pohyby rukama naznačit, aby zůstal v klidu a snažil se na sebe přinejlepším neupozorňovat. Jestli mu klokan rozuměl, už nezjistil. Zabouchl za sebou domovní dveře a dával si několik vteřin na vsáknutí celé situace. Pak zamířil do svého pokoje, pohodil školní batoh do rohu a dosedl za počítač. Jakmile se stroj rozběhl, našel ikonku prohlížeče a zadal do vyhledávacího řádku jednoduché heslo – KLOKAN. Obsáhlý článek na Wikipedii ho tak utvrdil v domněnce, že by klokan byl schopný překonat jejich zahradní plot – i kdyby byl v celistvém stavu – dále ho poučil, že klokani spásají hlavně trávu a různé byliny, a nakonec mu oklikou vysvětlil, že tu vlastně takový klokan nemá vůbec co dělat, neboť je endemitem Austrálie a přilehlých oblastí. A Petr si byl jistý, že co se posledně koukal do mapy, Krkonoše v Oceánii nenašel. Upřímně doufal, že se to od té chvíle nezměnilo. Zavřel internetový prohlížeč a přesunul se ze židle na postel. Po několika minutách soustavného nepřicházení na cokoli kloudného své snažení vzdal a znovu se přesunul k počítači, aby si otevřel nějakou hru na odreagování. *** Druhý den ráno se jako vždy připravil na odchod do školy a dnešní noviny tentokrát pro jistotu nechal ležet na stole netknuté. Rodiče už byli dávno v práci a Petr jen doufal, že o klokanovi nemají nejmenší tušení. Sourozence neměl, a tak bylo jeho ráno nerušené jako vždy, jen on a jeho miska cereálií s mlékem. Při odchodu neměl čas zkontrolovat klokana v zahradním altánku a stejně mu jeho osobní doufání napovídalo, že to nemá cenu. Třeba se klokan v noci sebral a odešel – byl to přeci jen převážně noční živočich – a Petra i jeho život plný zapomenutých domácích úkolů nechal nadobro na pokoji. Sakra, dneska jsme měli zase něco z angličtiny? Proč o tom nevím?! Při příchodu domů o několik hodin později se však nemohl ubránit touze vačnatce přeci jen zkontrolovat, a tak ho jeho kroky znovu zavedly na vlastní zahradu tváří v tvář neuklizenému rozpadajícímu se altánu, který svůj účel neplnil už… od nepaměti. Skeptická klokaní hlavička ho přivítala stejně jako dne předešlého a Petr se neubránil povzdechu. Savec nevypadal, že by ho to nějak urazilo, pravděpodobně viděl toho divného člověka proti sobě znovu obdobně neochotně. Zdál se však o něco klidnější než včera, což bral Petr jako pozitivní znamení, protože a listu jeho životních cílů v žádném případě nebylo uhnat klokanímu prckovi infarkt. Petr jen tak ze zvědavosti zkusil udělat krok vpřed. Klokan zastříhal ušima. Další krok, další zastříhání. Po třetím kroku se vačnatec napjal, zvedl hlavu a Petr téměř cítil ty vzorce měřící vzdálenost k díře v plotu, které se mu v tu chvíli rozběhly hlavou. Ucouvl tedy, jako by omluvně sklonil hlavu a lehkým gestem rukama naznačil zvířátku, že se nemá čeho bát. Klokan tomu zrovna dvakrát nevěřil, ale rozhodl se, že nemít se čeho bát je přeci jen tak výhodné, jak to zní. Po tomhle přestal Petr klokáně trápit svou přítomností a odebral se opět k sobě do pokoje. Tam zalitoval, že jeho okno nemíří na stranu s altánkem, aby mohl chlupatého vetřelce nenápadně pozorovat z domu. I bez toho už mu ale myšlenky hlavou vířily v podobě malých klokanů, a tak se rozhodl, že dát si od nich chvíli pauzu nebude na škodu. Jak to ale vypadalo, kontrolovat stav malého vačnatce se Petrovi pomalu stávalo rutinou. Vždy po škole se objevil u altánku a čekal, než se z hromad dřeva vyloupne podlouhlý klokaní čumák. A pokaždé si troufl přijít o kousek blíž. Pokaždé ho klokánek nechal přijít o kousek blíž. Pokaždé se v jeho přítomnosti zdál být uvolněnější než den před tím. A i o víkendu si Petr našel čas klokana kontrolovat a využil několika příležitostí, kdy rodiče nebyli doma, aby to udělal. Přitom tuhl nervozitou pokaždé, kdy rodiče byli doma a hrozilo, že klokana najdou. Co by asi udělali? Asi rozumně zavolali policii. Ale k tomu se Petr prostě nemohl odhodlat. Přišlo mu to tak nespravedlivé vůči tomu malému savci. Vždyť policie se volá na zločince a násilníky. A tenhle klokan nikdy nic neprovedl. Navíc vypadal, že se mu v altánku líbí. Petr předpokládal, že ve dne spal a v noci vycházel ven, aby se nažral, o čemž svědčila místa nešetrně okousané trávy kolem altánku. To byl největší faktor, který mohl klokana udat před rodiči či kýmkoli jiným. Víkend minul a nastalo pondělí. Soustředění už Petr ztratil tak před třemi dny a znovu nabýt už se ho ani nepokoušel. Všechny jeho myšlenky se ubíraly jedním směrem. K altánku a jeho tajuplnému obyvateli. Co na tom, že u zkoušení byl roztěkaný a vysloužil si za to trojku? Hlavně jestli klokan byl v pořádku… Když se v pondělí konečně zase vrátil domů, skoro jako by ho klokánek už očekával. Jak Petr vkročil na zahradu, už spatřil maličkého vačnatce, kterak opatrně vyhlíží ze svého úkrytu. Vydal se k němu. Zastavil se na metr a půl od okraje altánku – nejblíž, co ho nechal klokan přiblížit se posledně. Chlupatý protinožec čekal. Petr udělal nejistý krok dopředu a klokan se lehce přikrčil. Druhý krok dostal Petra už jen pouhý metr od dřevěné skrýše svého neobvyklého návštěvníka. Klokan se o něco víc přikrčil a téměř propaloval Petra svýma kulatýma lesklýma očkama. Byly jako černé skleněnky. Nevyzpytatelné a tajuplné, ale přesto zároveň jaksi něžné a přívětivé. Klokan chvíli vypadal, jako že svádí určitou vnitřní bitvu. Její výsledek se ukázal chvíli nato. Zdálo se, že zvítězila vačnatcova zvědavost a krotká zdomácnělá část. Natáhl krk a čumákem se přiblížil Petrovi. Ten okouzlen okamžikem téměř bezděky vztáhl ruku a pomalu ji natáhl k čmuchajícímu zvířátku. Jeho přivřené prsty se zastavily ve vzduchu jen pár centimetrů od klokaního čenichu. Vačnatec chvíli nasával vzduch a zjišťoval, zda je ten zajímavý dvojnožec skutečně tak důvěryhodný. Petr čekal. Čekal a pozoroval klokaní očka. Pak pomalu rozevřel dlaň, natáhl ruku ještě o kousek a klokana něžně pohladil po hlavě. Zvíře instinktivně ucuklo, až nechtěně vrazilo do stohu dřeva za sebou a ten se s rámusem sesypal. Klokan v mžiku vyskočil a zmizel. Petr zklamaně svěsil ramena. Než se ale stačil otočit a vyrazit pryč, objevila se klokaní hlavička opět za spadaným stohem dřeva a za ní rychle i celé tělo malého vačnatce. Drobnými skoky s výpomocí ocasu i předních tlapek se mládě znovu přesunulo do svého někdejšího hnízda mezi dřevem a hodilo ukřivděný pohled k Petrovi. Pak znovu našlo pohodlnou pozici mezi kusy dřeva, lehlo si a pozorovalo toho člověka před sebou. Petr usoudil, že pro dnešek seznamování stačilo, a opatrně a uctivě se znovu vzdálil. O několik hodin přemýšlení o klokanech později padla tma, přišla noc, s ní spánek a sny plné dalších klokanů, pak tu bylo ráno a budík neúprosně volal Petra k plnění školní docházky. Po jejím splnění následovala cesta, kterou už měl nejspíš roky chození vpitou do chodidel a nedlouho nato se před ním vyloupla nudná přední fasáda jejich rodinného domu. Podle jediné věci Petr ihned věděl, že je něco špatně. Policejní auto před ním. Rozběhl se. Chtěl to zjistit co nejdřív, a hrdlo se mu sevřelo úzkostí, když mu na mysli vytanula ta nejhorší varianta. Ještě přidal. Udýchaně doběhl k autu, před nímž se zrovna dva policisté o něčem bavili s mužem, kterého Petr identifikoval jako jednoho ze sousedů. „Takže kde je podle vás ten klokan?“ ptal se zrovna muž zákona, když se Petr zastavil. Soused nedostal čas na odpověď, protože Petr hned trochu neomaleně vychrlil: „Dobrý den, co se to tu děje?“ Menší z policistů si ho přeměřil povýšeným pohledem. „Vy bydlíte tady?“ zeptal se přezíravě a ukázal na šedou fasádu okrášlenou o břečťan, která patřila Petrovým rodičům. „Ano,“ přikývl Petr a rychle oddechoval následky rychlého běhu, na který nebyl zvyklý. „Prý se u vás objevil ten uprchlý klokan. Už jste o něm asi slyšel,“ objasnil nižší ze strážců pořádku. Petr polkl a – doufal že ne znatelně – zbledl. „To je... asi nějaký nesmysl. Tady… žádný klokan není,“ dostal ze sebe. „No, váš soused tvrdí něco jiného,“ odtušil ten vyšší, hubenější z dvojice v uniformách. „Tak kde tedy byl?“ „Tam, na konci v rohu v tom altánku,“ vylíčil ochotně soused a svou výpověď doplnil ukázáním myšleným směrem. „Tak se tam pojďme podívat,“ navrhl vyšší policista. Pak se obrátil k Petrovi a dodal: „Doufám, že vám nevadí, že musíme vstoupit na váš pozemek. Ze služebních důvodů.“ A úplně zbytečně na podpoření svých slov vytáhl služební odznak a podržel si ho před obličejem. Petr se nezmohl na odpověď, jen doběhl k brance a otevřel ji. Vešel dovnitř, nechal za sebou otevřeno a vydal se svižným krokem po trávníku. Dva policisté ho následovali a obezřetně si prohlíželi altánek. „No, jak vidíte,“ začal Petr nervózně, „tady žádný… klokan není.“ „My se raději podíváme,“ usmál se nižší strážce pořádku. „Pro jistotu.“ „Ne!“ vyjekl Petr až moc nahlas – což si uvědomil příliš pozdě. „Prosím?“ obrátil se k němu menší muž. V tu chvíli klokan, zjevně alarmovaný nezvyklým hlukem na zahradě, vystrčil hlavu ze svého tradičního úkrytu mezi dřevem. „Hele, je tam!“ houkl vyšší policista a ukázal prstem. Klokan se na trojici na trávníku obrátil a napřímil uši. Tahle situace se mu očividně nelíbila. „Co s ním chcete udělat?“ zeptal se Petr. „No, co by, chytit a vrátit tam, odkud utek‘,“ řekl vyšší policista. „Tentokrát už nám neuteče,“ zamumlal si pro sebe ten druhý. Vyšší mezitím z opasku vytáhl pistoli a něco do ní vložil, pak ji zavřel a natáhl. „Klid, to je uspávačka,“ řekl, když si všiml Petrova obličeje, který by se v tuhle chvíli mohl kamuflovat ve vaně s vápnem. „Říkám, že ho chceme jen chytit.“ Petr na nic nečekal a rozběhl se k altánu, tam se otočil a pohlédl na dvojici policistů. „To vám nedovolím!“ Lhal by, kdyby řekl, že ho hlaveň pistole mířící jeho směrem, neznervózňovala. Vyšší strážce zákona mu věnoval nechápavý pohled. „Co to meleš?“ Jakékoli policejní a oficiální regule už zjevně pustil z hlavy. Bylo na něm vidět, že to chce mít konečně za sebou a s komplikacemi nepočítal. „Běž stranou, kluku,“ oslovil ho nižší muž, a i on už se vykašlal na nějaké uhlazené oficiální vystupování. Vyrazil přes trávník k Petrovi. Ten zaťal zuby a díval se na něj nepřístupným pohledem. „Pojď stranou, jestli se na to nechceš dívat.“ „Nikdy!“ odporoval mladík a jakmile byl policista u něj, vší silou do něho strčil. Nepovalil ho sice na zem, ale stačilo to, aby muž pořádně zavrávoral. Po tváři se mu rozlil překvapený pohled a nevyřčené pohoršení. To dalo Petrovi dost času, aby přiskočil k altánku a zvolal: „Běž! Uteč, dokud máš čas!“ Klokan se zatvářil možná ještě překvapeněji než dva strážci zákona, přesto však o několik kroků poposkočil. Obrátil se ale na Petra. „Běž,“ pobídl ho Petr a doplnil svá slova odhánějícím gestem. Do očí se mu tlačily slzy. Nechtěl toho tvorečka posílat pryč. Věděl však, že musí. „Nenahánim to zatracený zvíře tejden, jen aby mi to pak zkazil nějakej kluk!“ zahřímal skoro až vztekle policista s pistolí a namířil. Byl pravděpodobně tak frustrovaný, že mu bylo jedno, co trefí, hlavně že to něco bude. Petr se obrátil v pravý čas, aby viděl, jak muž zvedá zbraň. „Ne,“ řekl Petr tiše. Vyskočil. Šipka, která by na konci své trajektorie strefila váhajícího vačnatce se místo toho zabodla Petrovi do ramene a on s heknutím dopadl na zem. Pocítil náhlý příval slabosti a bezvýsledně se pokusil zvednout. Zrak se mu začínal zakalovat, když na něj přicházel nepřirozený spánek vynucený chemickou látkou. „Zatraceně!“ slyšel jako by z dálky nadávat vysokého policistu, jeho výkřik však zněl zároveň naštvaně i vyděšeně. Petr se podíval směrem ke klokanovi. Klokan mu pohled opětoval. „Běž! Buď volný. Utíkej. Podívej se za mě třeba do Austrálie,“ zašeptal naposledy, když účinky šipky převládly nad jeho tělem. Klokan se obrátil a zmizel dírou v plotě. Petr se ponořil do tmy. Alexander Plata, gymnázium Na Štolou {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-13 11:00:00

Nub růžová sissy klícka na penis s integrovaným zámkem – RECENZE

Tahle generace klícky (každý výrobce se snaží přijít s něčím zajímavým či průkopnickým) má užitečný a funkční design, který přináší pohodlí a efektivitu. Klíčka se nasazuje přímo do kroužku kolem penisu a varlat.  Uprostřed nahoře je spojovací díl, do kterého se zasune vestavěný zámek na klíčích, jak už je znáte z jiných pásů cudnosti. Klíček […] Článek Nub růžová sissy klícka na penis s integrovaným zámkem – RECENZE je celý k přečtení na Lascivní.cz. Přečtěte si také: Vynucená pánská cudnost s CB6000s – RECENZE pásu cudnosti Týden zamčený Reaven, aneb pánský pás cudnosti ELEKTRO – Mystim Pubic Enemy No 1 (RECENZE) Microcage – nejmenší klícka na penis na světě = zmizí a není vidět (RECENZE pásu cudnosti) 

Čas načtení: 2024-03-18 12:48:05

ČR má 3. nejmenší podíl elektromobility v EU. Nová dotace má situaci zlepšit

Vnímání a situaci elektromobility v Česku má změnit nově spuštěná dotace s názvem Záruka elektromobility. Ta má zvýhodnit nákupy elektromobilů českým firmám. Program má ambice zvýšit podíl elektromobilů v Česku, který na konci roku 2023 činil ve srovnání se zeměmi EU pouhá 3 %. Podle Davida Kotrise, jednatele dotační poradenské společnosti enovation, je spuštěná dotace skvělým krokem ke […]

Čas načtení: 2024-04-02 17:52:08

Rukulíbám [Michal Šanda / Meander]

Básničky Michala Šandy nejmenší čtenáře hravou formou seznamují se základními pojmy etikety.V dnešní době přestává být pozdrav i poděkování samozřejmostí – básničky Michala Šandy nejmenší čtenáře hravou formou seznamují se základními pojmy etikety.