EUR 25,145 || 
JPY 15,448 || 
USD 24,075 || Máme ho všichni kolem sebe, bereme ho jako samozřejmost a vůbec nad ním nepřemýšlíme. Proč taky? Řeč je o papíru. Jeho vývoj představuje průlom v komunikaci a kultuře, který ovlivnil celý svět...
Čas načtení: 2024-10-01 07:30:00
Knižní tipy: Poslední případ Carla Mørcka, nový Viewegh i troska po čtyřicítce
Chladné podzimní dny si můžete zpříjemnit napínavým thrillerem Sedm metrů čtverečních, kterým spisovatel Jussi Adler-Olsen uzavírá sérii případů vyšetřovatele Carla Mørcka a jeho oddělení Q. Nový počin Michala Viewegha nese název Obyčejná laskavost, Neobyčejná nestoudnost. Dvě novely popisují příběhy pečovatelky Jiřiny a stárnoucího spisovatele Mojmíra. Romantické chvilky zažijete s knihou Kavárna s vůní perníčků, zasmějete se u Dalších zpovědí trosky po čtyřicítce a historii v souvislostech nabízí titul Přepište dějiny (nejen) k maturitě. Z říjnových knižních tipů Deníku si vyberou i milovníci žánru true crime nebo děti.
\nČas načtení: 2024-10-01 07:30:00
Knižní tipy: Poslední případ Carla Mørcka, nový Viewegh i troska po čtyřicítce
Chladné podzimní dny si můžete zpříjemnit napínavým thrillerem Sedm metrů čtverečních, kterým spisovatel Jussi Adler-Olsen uzavírá sérii případů vyšetřovatele Carla Mørcka a jeho oddělení Q. Nový počin Michala Viewegha nese název Obyčejná laskavost, Neobyčejná nestoudnost. Dvě novely popisují příběhy pečovatelky Jiřiny a stárnoucího spisovatele Mojmíra. Romantické chvilky zažijete s knihou Kavárna s vůní perníčků, zasmějete se u Dalších zpovědí trosky po čtyřicítce a historii v souvislostech nabízí titul Přepište dějiny (nejen) k maturitě. Z říjnových knižních tipů Deníku si vyberou i milovníci žánru true crime nebo děti.
\nČas načtení: 2024-10-07 14:00:00
RECENZE: Obyčejný, neobyčejný – a taky trochu odbytý je nový Viewegh
S podmračeným podzimem je tady nová kniha humoristy Michala Viewegha. Ten název se pěkně rýmuje: Obyčejná laskavost, Neobyčejná nestoudnost. Jsou to dvě novely. Kolikáté v řadě autorových publikací, to už čtenář ani nepočítá. Zajímá se spíš, jestli je tady něco jinak, jestli autor vsadil na rutinu – nebo překročil stín a navázal kvalitativně tam, kde byl ve svých nejbáječnějších letech, na přelomu devadesátek a nového tisíciletí.
\nČas načtení: 2024-11-02 16:57:00
VIDEO: Sex v domově důchodců na brněnském výstavišti. Viewegh představil novinku
Veletrh Kniha Brno 2024 přilákal řadu hostů známých jmen. Kateřinu Tučkovou, Oldřicha Kaisera, Ondřeje Neffa či Michala Viewegha. Posledně jmenovaný představil návštěvníkům svoji knihu Obyčejná laskavost/Neobyčejná nestoudnost. Její děj je zčásti zasazený do domova důchodců.
\nČas načtení: 2024-11-08 06:00:00
Už po tři dekády patří mezi nejpopulárnější tuzemské spisovatele. Je držitelem ceny Jiřího Ortena – za skvělé literární nápodoby Nápady laskavého čtenáře – a také Ceny čtenářů Magnesia Litera za Vybíjenou. Autor románů Báječná léta pod psa a Účastníci zájezdu, které byly zfilmovány stejně jako dalších sedm jeho knih, nyní přichází s novinkou Obyčejná laskavost, Neobyčejná nestoudnost. Na festivalu Kniha Brno jsme tři čtvrtě hodiny před našlapaným sálem Reflexu mluvili s MICHALEM VIEWEGHEM; zde máte videozáznam.
\nČas načtení: 2024-05-20 07:00:22
Neobyčejná akcie, která je na nejlepší cestě se připojit do dvoubilionového klubu!
Dříve online maloobchodník, dnes významná technologická velmoc využívající a podporující rozvoj umělé inteligence brzy dosáhne dvoubilionové hodnoty. Článek Neobyčejná akcie, která je na nejlepší cestě se připojit do dvoubilionového klubu! z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2024-02-18 08:30:00
Které hranice v partnerském vztahu by měly být nepřekročitelné, protože za nimi již může přijít domácí násilí? Jak často jsou jeho obětí muži? V čem je ojedinělé nedávno otevřené centrum Port pro oběti sexuálního násilí? Na co chce upozornit kampaň Obyčejné předměty - neobyčejná bolest? Proč někdy obětem domácího násilí jejich okolí nevěří? Setkávají se s využíváním kontroly a moci ve svých partnerských vztazích i dospívající?
Čas načtení: 2018-12-09 10:00:00
Jets’n’Guns 2 - Rozhovor s Pavlem Tovaryšem z Rake in Grass
Letošní rok se nese ve znamení českých her. Již na jeho počátku nás svým příchodem potěšilo Kingdom Come, které trhalo prodejní rekordy na Steamu. Následně nás zaujala neobyčejná hororovka Beware a v průběhu minulého měsíce jsme si namohli těla při hraní titulu Beat Saber, o němž se mluví jako o nej ...
Čas načtení: 2018-12-25 16:30:00
Dokážete si představit třpytivé kamínky v kombinaci s materiálem původně na pracovní oblečení jako je denim? Nebo flitříky na sportovních bavlněných tričkách a ještě navíc poskládané do tvaru kultovního loga? Taková je sváteční kolekce Levi’s® – slavnostní, obyčejně neobyčejná i vtipná, a určitě ...
Čas načtení: 2014-10-04 00:00:00
Trendy kabelky podzim/zima 2014
A je to opět tu – nová sezóna. A nová sezóna si žádá novou kabelku. A nejspíš také boty, kabát a možná svetřík, ale o tom jindy. Dnes se podíváme na to, jaké kabelky dominovaly na přehlídkových molech pro sezónu podzim/zima 2014. Jak se dá předpokládat, byla to podívaná opravdu neobyčejná a v mnohém ...
Čas načtení: 2020-05-28 13:15:50
Několikanásobné ocenění si za originální zpracování knih odnesla nakladatelství Host, Arbor Vitae a Nadační fond 8smička. Výsledky soutěže Nejkrásnější české knihy roku 2019, kterou pořádá Památník národního písemnictví a ministerstvo kultury ČR, byly vyhlášeny netradičně online. Krásná literatura 1. místo Jan Němec: Možnosti milostného románu. Grafický desing Martin Pecina. Host. Barbora Toman Tylová, členka výtvarné komise: „Esteticky silný a funkční přístup k vizuálnímu řešení úpravy mainstreamové beletrie. Jednotlivé stavební prvky knihy: písmo, sazba, papír dělají přesně to, co mají – tedy přibližují příběh čtenáři. Jednoduché grafické metafory souzní a srozumitelně zrcadlí obsah: prolínání barev kruhů na obálce, barevná ořízka, podtržené litery v názvu titulu, barevné kruhy ve vstupu a černé u tiráže i odvážně vysazená anotace na zadní straně obálky. Na zajímavý výtvarný celek stačila typografova zkušenost a invence, obešel se bez ilustrací i fotografií. Péče o knihu a pozornost jí věnovaná jsou viditelné v každém detailu. Kniha jako celek baví, vytváří příjemný objekt, obyčejně neobyčejná grafická úprava.“ 2. místo Ivan Motýl, Petr Szyroki: Struska. Grafický desing Jan Čumlivski. Větrné mlýny. Hansjakob Fehr, člen výtvarné komise: „Struska má soudržný design. Forma a obsah spolu úzce souvisejí. Drsný materiál přebalu skýtá hmatový vjem. Zářivá oranžová skrytá v klopě obálky evokuje stejně jako paleta tlumených barev hnědé, černé a bílé výrobu oceli, což je námětem této knihy. Uvnitř se ilustrace a typografické provedení rovným dílem kombinují překvapivým a buřičským způsobem. Ilustrace nemají jednotný styl, ale tvoří jeden útvar. Jejich spektrum má rozsah od rychlého tahu po plošný akvarel. Sazba užívá stejnou velikost písma a (téměř) bez teček nebo čárek proudí a poskakuje stránkami. I když se umístění grafiky jeví nahodilé, je velice přesné. Nákresy na přebalu odkazují na návod k použití a naznačují, jak se má publikace číst. Text představuje návod, jak v našem životě přeměnit plevel na pozitivní energii.“ 3. místo: Jiří Hájiček: Muž na pokraji vzplanutí. Ilustrace Matěj Lipavský, grafický desing Lucie Zajíčková Kaňová. Host. Barbora Vlášková, členka výtvarné komise: „Útlý svazek komorní poezie Jiřího Hájíčka, oděný v růžovém pauzáku, na první pohled vypovídá o kultivovaném a vkusném grafickém pojetí Lucie Zajíčkové Kaňové. Minimalistický formát korespondující s celkovým charakterem knihy nabízí velkorysý prostor pro soubor krátkých zvukomalebných trojverší, která reflektují drobné imprese z autorových dnů. Vše doplněné o sfumatické ilustrace Matěje Lipavského v šedavých odstínech tvoří harmonické, komplexní dílo.“ Literatura pro děti a mládež 1. místo Milada Rezková: To je metro, čéče! Ilustrace Jan Šrámek, Veronika Vlková, grafický desing Anymade Studio. Paseka. Barbora Toman Tylová, členka výtvarné komise: „Skvělé a originální téma, poutavý příběh, spousta zajímavostí, ilustrací a komiksových vsuvek. Rafinovaně, přitom civilně upravená kniha je na první pohled poměrně nenápadná. Jakmile se ale začtete, objevíte kouzlo příběhu a přitažlivost tématu, oceníte vtipné použití infografiky z metra pro předěly kapitol, citlivou sazbu, příjemný papír i formát. Tato kniha je skutečně z mnoha úhlů pohledu výjimečná a svou nadčasovostí bude jistě oslovovat i další generace.“ 2. místo Robin Král: Tonča a krasojezdec. Ilustrace Aneta Františka Holasová, grafický desing Toman Desing. Běžíliška. Josef Sedláček, předseda technické komise: „Titul Tonča a krasojezdec je leporelo v nezvykle velkém formátu o čtrnácti stranách. Je velice vkusně a precizně provedeno. Na každé straně se odvíjí děj z cirkusového prostředí, jenž je dítěti velmi blízký. Krásné ilustrace na více než dvou třetinách stránky doplňují jednoduché verše vyjadřující děj. Leporelo je zhotoveno z velmi kvalitní lepenky, na kterou jsou nakašírovány jednotlivé tisky. Listy jsou spojeny plátnem. Leporelo je velice zajímavé a použitý odolný materiál odpovídá tomu, že bude dětmi neustále používáno.“ 3. místo Pera Soukupová: Klub divných dětí. Ilustrace Nikola Logosová, grafický desing Martin Pecina. Host. Hansjakob Fehr, člen výtvarné komise: „V novele Klub divných dětí se příběh dělí do dvou částí, což se odráží v barvě knihy. Předsádky mají rozdílnou barvu, přední je modrá a zadní zelená, kdežto na stuhu záložky byla zvolena jako třetí barva žlutá. Titulní strany obou částí k těmto barvám odkazují a ilustrace obou částí knihy se k nim propracovaným způsobem vztahují také. Ilustrace jsou svěže mnohostranné, představují působivé spojení postav a abstraktních prvků. Rozvržení ilustrací probíhá v zajímavém rytmu: drobné kreslené prvky jsou rozptýlené a střídají se s kresbami celých stran. V typografické úpravě se dobře čitelná antikva vhodně kombinuje s velkými písmeny grotesk okrouhlého vzhledu. Toto písmo je využito v titulu, číslech stran a jako jediná iniciála v příběhu označující jedno z dětí, jedno z ‚divných dětí‘.“ Učebnice pro školy všech stupňů a ostatní didaktické pomůcky 1. místo Michal Konečný: Jak to ruplo. Ilustrace Barbora Straková, grafický desing Petr Škobrtal. TIC BRNO. Tomasz Bierkowski, předseda výtvarné komise: „Vysvětlit mladé generaci složitost společenských a politických aspektů historických událostí je skutečně těžký úkol. Obzvlášť to platí v kontextu časově vzdálenější, ale nejdůležitější události v dějinách střední Evropy. Autoři (textu a projektu) Jak to ruplo vytvořili velmi zajímavý styl sdělení, jehož obsah nemá nic společného s typickými učebnicemi a jehož vizuální jazyk má daleko do bombastického tónu, a zároveň vybízí uživatele k přečtení. Dokumentární fotografie (často dramatické) se kombinují s typografií neformálních hodnot (např. neobvyklými a nekonvenčními druhy písma), humornými komiksy (které připomínají plakáty K. Rosmanyho, J. Votruby) a výraznou kompozicí. Konečně projekt Jak to ruplo otevírá prostor pro různé strategie čtení a díky tomu zvyšuje šanci, že se mladí dozvědí o soudobé historii České republiky.“ 2. místo Anna Babanová: Dvanáct ověřených metod pro rozvoj kolegiální spolupráce. Grafický desing Jan Šiller. Gender Studies. Josef Sedláček, předseda technické komise: „Tento titul můžeme považovat spíše za metodickou pomůcku. Vznikla na základě ročního výzkumu skupiny šestnácti učitelek prvního stupně základních škol. Originálně popisuje, jaké metody vedou k ověřování učitelských kompetencí, které podporují vzájemný respekt a principy rovnosti mezi dětmi a vzájemné sdílení informací a názorů mezi učiteli. Dále popisuje, jak děti učit, jak se stavět k tomu, že některé jsou jedinečné – méně nebo více schopné. Máme na mysli děti, které mají své specifické potřeby, pocházejí z různého rodinného a kulturního prostředí, cítí se v něčem jistě a v něčem nejistě. Kniha mapuje různé oblasti pedagogického působení na děti a představuje nové metody učení i postřehy ze zahraničí. Kniha je polygraficky zpracována jednoduše do twinové vazby. Velice dobře se dají otvírat jednotlivé listy a vzhledem k použité vazbě je můžeme otáčet až o 180 stupňů. S knihou se pracuje opravdu dobře. Obálka je zajímavě graficky zpracovaná, potažená laminovací folií a má zakulacené rohy.“ 3. místo Jana Marešová: Proč umění? Ilustrace: David Kalika (Kakalík), grafický desing Klára Zápotocká (Studio Breisky). Máš umělecké střevo? Karel Štědrý, člen výtvarné komise: „Naučná publikace Proč umění? Odpovědi na nejčastější otázky kladené v galeriích je důkazem, že vizualita musí být brána vážně a nese s sebou názorový generační diskurz. Chytře promyšlená koncepce je v souladu s grafickou úpravou. Pomocí kontrastů v typografii, výraznou barevností se zajímavým doprovodným obrazovým materiálem v kombinaci s komiksovými stripy na dané téma odlehčuje a doplňuje tato publikace již tak dost teoreticky zatížené dějiny umění. Je jí vlastní pocit jednoduchosti a lehkosti. Při zevrubnějším ohledání divák však zjistí, že je mnohovrstevnatá a nechává prostor pro divákovu vlastní interpretaci. Pokud si tento ‚manuál‘ při návštěvě galerie nezapomenete doma, pomůže zodpovědět spoustu nevyjasněných otázek nejen teenagerům, ale i jedincům starším a pokročilým.“ Knihy o výtvarném umění 1. místo Michaela Pejčochová Posel z Dálného východu. Grafický desing Adéla Svobodová. Národní galerie Praha. Emma Hanzlíková, členka výtvarné komise: „Život významného sběratele a propagátora asijského umění Vojtěcha Chytila přibližuje kniha Posel z Dálného východu, vázaná v plátně s čínskými motivy květin a ptáků v duchu tradičních dřevořezových alb. Po rozevření se kniha rozdělí na dva samostatné celky – fotografický blok rekonstruující Chytilovu sbírku a textový blok několikaletého výzkumu autorky Michaely Pejčochové. Kniha je ukázkou perfektního technického i grafického zpracování vytvářejícího přehledný celek, zároveň nabízí neokoukanou hru s materiálem, díky které odkazuje na knižní tradici mimoevropské kultury. Grafička Adéla Svobodová vždy dokáže vyextrahovat smysl projektu a proměnit jej do decentní, přitom však atraktivní vizuální podoby. Čtenář si tak uvědomuje, že v ruce skutečně drží exotický poklad.“ 2. místo Lucie Česálková, Kateřina Svatoňová: Diktátor času. Grafický desing Jan Matoušek. Národní filmový archiv, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Emma Hanzlíková, členka výtvarné komise: „Národní filmový archiv dbá nejen na kvalitu celuloidových pásků uložených v depozitářích, dává si záležet také na finální podobě publikací, které pod svou hlavičkou vydává. Obálka i vnitřní zpracování knihy plující na vlně televizního RGB spektra popisuje historii a fenomén Laterny magiky. Zcela se liší od české knižní produkce za poslední rok a publikace tak vyčnívá svou jednoduchou syntézou. Bohatý fotografický layout skvěle tlumočí, jak by měl vypadat onen legendární polyekran na papíře.“ 3. místo Pavla Pečinková: Pracoval jsem mnoho. Grafický desing Barbora Toman Tylová, Tibor Vizi, Marek Šmidrkal (Toman Desing). Nadační fond 8smička. Karel Štědrý, člen výtvarné komise: „Souborné dílo Josefa Čapka s podtitulem Pracoval jsem mnoho I. Kresba je prvním ze čtyř dílů projektu Pracoval jsem mnoho, oeuvre-katalogu, celkového soupisu všech originálních výtvarných prací Josefa Čapka. Pokaždé, když vyjde publikace podobného typu, musí přející odborné i laické veřejnosti přejít mráz po těle, uvědomí-li si, jaké množství obrazového a textového materiálu, ale i spoustu odkazů, popisek a poznámek pod čarou muselo být zpracováno a zorganizováno do jednoho celku a kolik rozhodnutí musel grafik udělat pro to, aby kniha měla rytmus, kultivovanost, dobře uspořádanou vnitřní strukturu, byla čitelná a hlavně, aby dobře vypadala… Tento dvousvazkový katalog raisonné všechny výše zmíněné parametry s přehledem a jistotou splňuje a bezpochyby si zaslouží být oceněn.” Katalogy 1. místo Vrchovina, krabatina, mrchovina (editor Miloš Doležal). Grafický desing Štěpán Malovec, Martin Odehnal. Nadační fond 8smička. Richard Jaroš, člen výtvarné komise: „Vrchovina, krabatina, mrchovina je dokonalým příkladem katalogu, který svojí formou maximálně koresponduje s obsahem výstavy. Materiálové řešení, volba typografie, ale i zušlechtění obálky velkoplošnou termoražbou kontrastující se zemitým kartónem, to vše dokonale a strukturovaně propojuje různorodý obsah poezie, rozhovorů, cestopisu a v neposlední řadě samotná umělecká díla.“ 2. místo Alena Pomajzlová a kol.: Devětsil 1920–1931. Grafický desing Adéla Svobodová, Tereza Hejmová. Galerie hlavního města Prahy. Martin Mulač, člen výtvarné komise: „Katalog ke stejnojmenné výstavě zaujme již obálkou – modré plátno s čistou obrysovou devítkou, kde černý kruh působí jako oko a vtahuje nás jako pozorovatele do avantgardního světa. Dojem je podtržen ještě dvojím vydáním české a anglické verze. Intermediální síla knihy je výborná! Stejně jako výstava zaujme jak textovými studiemi, tak četnými reprodukcemi rozmanité tvorby Devětsilu (architektura, film, divadlo, scénografie, fotografie, kombinované techniky koláže, typografie, časopisy, …). Je to živý kabaret!“ 3. místo Petr Nedoma: A Cool Breeze (editorky Martina Freitagová, Zuzana Kosařová). Fotografie Martin Polák, grafický desing Petr Bosák, Robert Jansa (20YY Designers). Galerie Rudolfinum. Milan Nedvěd, člen výtvarné komise: „Katalog se snadno přehlédnutelnou chladnou obálkou je suverénním a řemeslným dílem zkušených designérů. Připomíná, že je potřeba umět proměňovat ony desítky menších či větších designérských rozhodnutí, která stojí za vznikem jakékoliv knihy, ve svrchovanou demonstraci řemesla knižního úpravce, a to bez potřeby za každou cenu volit okázalá materiálová či formální řešení.“ Bibliofilie a autorské knihy 1. místo Petr Pazdera Payne: Malíř a mor / Le peintre et la peste. Ilustrace Jiří Šťourač, fotografie 4MAT Tábor, grafický desing Jiří Lammel. Arbor Vitae. Gustav Erhart, člen výtvarné komise: „Patnáct celostránkových kreseb přírodním uhlem, založených na sugestivním podání valérů šedé, inspirovaných slavným románem Alberta Camuse Mor. Jejich autor Jiří Štourač jimi znovu potvrdil nejen svůj mimořádný výtvarný talent, ale v estetické rovině dokázal zakotvit i stále platné varovné memento, které právě dnes, v souvislosti s novou světovou epidemií, získalo nečekaně na aktuálnosti.“ 2. místo Václav Jirásek: Auta. Ilustrace a fotografie Václav Jirásek, grafický desing Mikuláš Macháček. Artmap, Eastern Front. Emma Hanzlíková, člen výtvarné komise: „Václav Jirásek je fotografem, který si užívá pozici voyeura. Jeho soubor Auta je deníkem, sbírkou i archivem zároveň. Téměř tisíc vraků z celého světa roztříděných do osmnácti sešitů s poetickými názvy Floristi, Torza, Dřeváky, Noir, ... Výrazná typografie, surové fotografie i možnost variability vytvářejí zábavnou jednotku, která je ojedinělým a dotaženým autorským projektem. Očekávejme vol. 2, protože vraky bude Jirásek jistě lovit i nadále. 3. místo Vladimir Nabokov: Lolita. Grafický desing Nikola Janíčková (Take Take Take). Paseka. Tomasz Bierkowski, předseda výtvarné komise: „Redaktorská a typografická kvalita Lolity dokazuje, že takzvaná bibliofilská vydání a autorské knihy mohou být nejen krásné, ale i k užitku Knižní desky, vazba, papír – a samozřejmě mikro- a makrotypografie – mají velmi dobrou designovou úpravu, provázanou s obsahem textu (slavný švýcarský typograf Jan Tschihold to nazýval „kongeniální typografií“). To všechno potěší čtenáře tohoto Nabokovova díla.“ Odborná literatura 1. místo Tomáš Winter, Pavla Michalíková: Jdi na venkov! Grafický desing Tereza Hejmová, Adéla Svobodová. Arbor Vitae Societas, Artefactum – Nakladatelství Ústavu dějin umění AV ČR. Milan Nedvěd, člen výtvarné komise: „Tato kniha je skvělým příkladem zpracování komplexního a rozsáhlého obsahu edukativního a odborného charakteru. Designérka si je vědoma výtvarného jazyka folkloru a tradicí lidové kultury. Z tohoto dokáže vytěžit a nacházet spoustu inspirace, kterou formálně převádí do drobných, hravých a líbivých detailů, které tuto knihu posunují od konvenční odborné publikace ke krásné knize. Číst a listovat o lidové tradici a výtvarné kultuře venkovského lidu nebyla nikdy větší radost. Ano, jdu na venkov!“ 2. místo Petra Dočekalová a kol.: Jaroslav Benda 1882–1970, Grafický desing Radek Siduna. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Masarykova univerzita v Brně. Barbora Vlášková, členka výtvarné komise: „Dosud nezpracované téma písmové tvorby Jaroslava Bendy představuje zdařilá kolektivní monografie vznikající pod vedením Petry Dočekalové. Vhodně zvolená grafická úprava Radka Siduna nechává vyniknout charakteru Bendova typografického díla i grafického designu v jeho úplnosti. Publikace těší příznivce písmové tvorby na každé straně množstvím ukázek v modrých tónech i v originální barevnosti.“ 3. místo Marie Jirásková, Pavel Jirásek: Umění loutky. Fotografie Karel Poneš, grafický desing: Redesing – Klára Kvízová, Petr Krejzek, Nakladatelství Karel Kerlický – KANT, Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Gustav Erhart, člen výtvarné komise: „Výpravná kniha trvalé hodnoty jak po stránce textové, tak jedinečné obrazové dokumentace. Dílo, které poprvé v úplnosti pojímá svérázný fenomén české loutky, její výroby, typologických proměn i jevištního provozu, a to od 19. století až do 50. let století minulého.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-04-11 17:07:22
Adolfo Kaminsky. Padělatel, který spoléhal jen na své svědomí
Loni 23. května byla v pařížském Musée d´art et histoire du Judaisme, Muzeu umění a judaismu zahájena výstava s názvem Adolfo Kaminsky, padělatel a fotograf. Pro velký zájem veřejnosti byla výstava prodloužena až do 19. dubna letošního roku, i když nakonec musela být muzea v březnu uzavřena kvůli současné epidemii. Adolfo Kaminsky byl enigmatická postava, neobyčejnou statečnost projevil zejména v době druhé světové války, ale i po osvobození, ve svém padělatelském úsilí nepolevil ani v době dekolonizace, ani za francouzsko-alžírské války; doklady falšoval nejméně třicet let, bezchybně! Obětavě pomáhal pronásledovaným, zachraňoval životy, pomáhal k útěku do bezpečí. A jak sám říká, vždy jsem spoléhal jen na svůj úsudek a svoje svědomí, že jednám správně. Současná expozice je výrazem uznání a obdivu Adolfu Kaminskemu, který letos 11. října oslaví pětadevadesáté narozeniny. Vášeň pro chemii ho už neopustila Adolfo Kaminsky se narodil v roce 1925 v Argentině v Buenos Aires, kam jeho rodiče židovského původu emigrovali v roce 1917 z Gruzie. Posléze se však rodina přestěhovala do Paříže, avšak nebezpečí a sílící antisemitismus ji opět přiměl ke stěhování, tentokrát do Calvadosu v Normandii, tam Kaminského rodinu zastihla druhá světová válka a okupace Francie. Ještě, než Němci obsadili Normandii, pracoval už Adolfo v továrně na barvení látek, chemické postupy ho zcela nadchly… A vášeň pro chemii ho už neopustila, jeho znalosti a neobyčejná zručnost zachránily krátce nato mnoho lidských životů. V říjnu 1943 byl mladičký Adolfo se svým otcem a sourozenci zatčen a deportován do sběrného koncentráku v Drancy u Paříže, odkud vedla cesta už jen do vyhlazovacích táborů. Na intervenci argentinského vyslanectví získali všichni statut non-déportable, tzn. vyjmutí z deportací…; po třech měsících byli všichni propuštěni. Poté se rozhodli, že se rodina rozdělí, naděje na přežití tak bude větší. Osmnáctiletý Adolfo zůstal v Paříži a přidal se k francouzskému odboji k Organisation juive de combat, Židovské odbojové organizaci, padělal doklady pro židovské uprchlíky, stejně jako francouzské Židy, mnozí mu vděčí za svůj život; padělal křestní listy zvláště pro židovské děti, většinou už sirotky, o které dočasně pečoval UGIF, Union générale des Israélites de France, Všeobecný svaz Izraelitů Francie, ale padělal i jiné doklady, např. potravinové lístky. Jeho vlastní carte d´identité, občanský průkaz zněl na jméno Adolf Keller, bytem na ubytovně v rue Jacob 27. Zato skutečný Kaminského padělatelský ateliér byl na tajné adrese v rue des Saints-Pères číslo 17 v centru Paříže; falešné doklady roznášela jeho sestra Perlita a bratr Pablo, doklady distribuovali zejména ve venkovských oblastech a na pařížském předměstí. Padělatelská kuriozita z roku 1968 Po válce, zvláště v letech 1950 až 1960, vyráběl Kaminsky falešné doklady i pro členy podzemní židovské organizace Hagana, která působila na území Palestiny v letech 1920 až 1948, falšoval průkazy totožnosti pro přeživší šoa, aby jim usnadnil emigraci do Palestiny; jeho zfalšované pasy, občanské průkazy kolovaly v jižní Americe, ve Španělsku, Portugalsku a také v Řecku, v zemích, kde panovaly diktatury všeho druhu. Svoji padělatelskou činnost čile rozvinul i v době francouzsko-alžírské války, postavil se zcela za nezávislost Alžírska, na stranu FLN The National Liberation Front, Fronta národního osvobození, hlavní politické a vojenské síly alžírské revoluce, stejně tak v době války ve Vietnamu vybavil nejednoho amerického dezertéra falešným průkazem… Jedna z jeho padělatelských kuriozit pochází z roku 1968, jde o cestovní pas, na kterém do Paříže přijel Daniel Cohn-Bendit, vůdce studentských protestů, aby mohl promluvit na mítinku v době vzrušených událostí Pařížského jara… Krátce nato i Kaminsky musel opustit Paříž, aby se vyhnul oplétačkám s policií, na několik let se uchýlil do Alžírska, kde se seznámil se svojí budoucí ženou Lejlou, z tohoto manželství se narodily tři děti, Atahualpa, José a Sarah. Jen tušené nebezpečí Padělatel Adolfo Kaminsky měl podle vlastních slov dvě zásady, nikdy nepracoval za úplatu, nechtěl být nikomu vděčný a s nikým finančně spojený, také údajně nespolupracoval s těmi, kteří se dopouštěli násilí. Jak se mu poslední jmenovanou zásadu podařilo dodržet zvláště v případě FLN a jiných podobných organizací, jen těžko říci… Faktem je, že nikdy nenavštívil Stát Izrael, jak sám říká, raději mám nenáboženskou zemi, tu, která vyhlásila Deklaraci práv národů, i když ji ne vždy respektovala. Kaminsky považuje Izrael za příliš náboženský, příliš ideologický. Přál by si Izrael smíšený, kde by oba národy žily ve vzájemné shodě. Toť zatím jen mizející sen. V sedmdesátých letech, kdy se poměry ve společnosti značně zradikalizovaly, ukončil svoji padělatelskou kariéru a začal se plně věnovat svému fotografickému umění, výstava v pařížském Muzeu umění a judaismu přináší četné černobílé záběry z Alžírska (Adrar, 1976), dvě osamělé postavy v písčité krajině, na jiné fotografii vidíme záběry z pařížských zákoutí, většinou jedince nikam nepatřící (Osamělá čekající žena, Paříž, 1946), fotografie s názvem Řádové sestry na pařížském nábřeží (Paříž, 1960), tři do četby ponořené jeptišky na nábřeží u Seiny, i další vystavené fotografie přinášejí pohled na noční Paříž, milence, bleší trhy a portréty dětí v nevlídném městském prostředí… Kaminsky dokázal ve svých fotografiích zachytit své nálady, pocity i dojmy; jeho fotografie jsou střízlivé, zamyšlené a místy i provokující; vystavená díla rozhodně svědčí o jeho velkém pozorovacím talentu i schopnosti vystihnout osobnost člověka, stejně jako atmosféru místa, často jen s tušeným nebezpečím… Průvodcem – katalogem celé výstavy je obsáhlé literární dílo s názvem Adolfo Kaminsky, padělatel, jehož autorkou je jeho dcera Sarah Kaminsky (Calman – Lévy, Paris, 2009, česky vydala Metafora, 2018). {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-03-25 09:43:10
Zemřel Albert Uderzo, kreslíř slavného komiksu Asterix
Ve věku takřka třiadevadesáti let francouzský kreslíř Albert Uderzo zemřel 24. března proslavený hojně filmovaným komiksem o Galovi malé postavy Asterixovi a jeho přátelích z malé vsi v Bretani. S pomocí magického lektvaru druida Panoramixe drtí tito Galové opakovaně římské legie a historicky ony burleskní události sice nelze doložit, avšak věrohodné detaily by nějakého mimozemšťana, který by to četl, nejspíše přivedly k názoru, že se vše odehrálo a že sám Gaius Julius Caesar byl skutečně z Galů takto paf. Pouhé Uderzovo přání tu ale je otcem té myšlenky, i když měli Římani s Galy svého času starostí opravdu dost. Na „epopeji“ o Asterixovi (zasazené zhruba do roku 50 před Kristem) je však fascinující, že bez problémů může sloužit francouzským školákům jako doplněk učebnice dějepisu. Magickým prvkem zde bývá jenom nadlidská síla oněch starých Francouzů, zatímco všechno okolo do vysoké míry odpovídá realitě. Uderzovou snahou pak nepochybně bylo vytvořit skrz tuto sérii dobrodružství věrohodnou, ale i věrnou mapu dávného světa s jeho zvyky, místopisem a mnoha skutečnými dějinnými událostmi. V Československu začal Asterix (v originále Astérix) vycházet roku 1976 v týdeníku Sedmička a obvykle zdobil jen jeho poslední stranu. Do roku 1980 bylo do češtiny přeloženo a zveřejněno 220 stran těchto příběhů, ale osobně si myslím, že jim lépe svědčí alba. Jako školák jsem často míval pocit, že se ty příběhy neúměrně táhnou a nemají dostačující spád. V albech je to ovšem jiná! Albert Uderzo byl italského původu a navzdory pestrosti svých seriálů byl barvoslepý. Do časopisů kreslil od svých třinácti (1940) a roku 1951 se seznámil se spisovatelem a scénáristou René Goscinnym (1926–1977), mimo jiné pozdějším autorem Mikulášových patálií (původně rovněž komiksových), seriálu Šťastný Luke (vícekrát zfilmovaného) anebo bizarních filmových komedií s Michelem Serraultem, Michelem Galabru, Jeanen Carmetem a Gérardem Depardieuem Doživotní důchod (1972) a Krysy z temnot (1974), z nichž ta druhá je adaptací prózy Gastona Lerouxe. Neobyčejná invence a fantazie René Goscinnyho (který byl ukrajinsko-polského původu a prožil část života v Argentině) se stala přesně tím pohonným kolem, které Uderzův um potřeboval, a první část Asterixe vyšla 29. října 1959. Dnes je ohromující celek jeho úplně nekrvavých dobrodružství světovým fenoménem, zahrnujícím od roku 1989 i zábavní park v městečku Plailly asi 35 kilometrů severně od Paříže. Vzdálenou, ale přesto paralelou k těm příběhům u nás jsou dobrodružství Seka a Zuly, dvou sourozenců z pravěku, která vymyslil Miroslav Švandrlík a kreslil jeho přítel Neprakta. Ta podobnost je nejen ve veselém pohledu do vzdálené minulosti, ale také v tom, že oba seriály pozměňují historii a že oba přisuzují hrdinům objevení rozličných dodnes známých výroků, zvyků, her, zbraní a vynálezů. Do Sedmičky prosadil Asterixe v letech sedmdesátých redaktor a překladatel Josef Týč, nicméně Francouzi od počátku jasně stanovovali, která pokračování u nás smějí vyjít. Staly se jimi (zpřeházeně) příběhy Gal Asterix (původně 1959–1960), Asterix a olympijské hry (1968), Asterix a zlatý srp (1960–1961), Asterix a Gótové (1963), Věštec (1972) a Asterix a Kleopatra (1963–1964). Pozornosti původců uniklo, že původní dílo v Československu bylo místy redukováno. Nebo nad tím možná jen zoufale mávli rukou. A taktéž nad tím, že u nás nakonec došlo k nařízení „shora“, že se má pionýrský časopis raději zaměřit na domácí produkci. Francouzi sveřepě nabízeli další díly, ale redakce Sedmičky už pro ně nedostala devizové krytí od Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže. Znamenalo to konec. (I těmito redukcemi se v Encyklopedii komiksu v Československu 1945–1989 vydané v roce 2012 zabývají Josef Ládek a Robert Pavelka.) Původní francouzská série dnes má takřka čtyřicet svazků, a ač Uderzo přestal roku 2011 kreslit, nadále není ukončena. Česky sešity začaly vycházet roku 1992 a naposled se objevila roku 2018 předposlední, 37. část Asterix v Itálii (2017). Od roku 1967 vzniklo i patnáct kreslených a hraných filmů, z nichž pouze Dvanáct úkolů pro Asterixe (1976), na jehož režii se podílel sám Uderzo, není adaptací některé z předloh. Až do roku 1976 dokázali kamarádi Goscinny a Uderzo ve skvělé symbióze vysílat na trh jeden až dva svazky ročně, nicméně po předčasné smrti geniálního scénáristy ve věku pouhých jedenapadesáti let se tempo tohoto projektu výrazně zpomalilo. Důvodem bylo, že scénáře začal – trochu hůře – psát sám kreslíř. Někdy se mu i dařilo, ale mezi Asterixovým synem (1983) a svazkem Asterix a Rahazáda (1987) vzniklo do té doby nevídané vakuum čtyř let a sešity Růže a meč, Obelix a Caesarova galéra a Asterix a Latraviata se dokonce vynořily v pětiletých odstupech (1991, 1996, 2001). Dnes Asterixe kreslí v Uderzově stylu Didier Conrad a scénáře píše Jean-Yves Ferri. Sebepropracovanější scénáře, sebedokonalejší kresba a sebepečlivější rešerše by ale negenerovaly takový kult, kdyby oba tvůrci koncem padesátých let nestanovili tak nesmírně šťastně charaktery základních postav. Asterix rozhodně není hloupý, ale není to ani Gal, jak si jej do té doby představovali. Je malé postavy. Ale doplněn masivním, spíše natvrdlým Obelixem, který má obrovskou sílu a nosí (ba i vytváří) posvátné kameny-menhiry. Obelix ani nemusí moc pít mágův nápoj, protože do něj jako robě „hapal“, a zábavným doplňkem skupiny je například bard Trubadix, který touží zpívat, ale není zrovna nejtalentovanější, takže obvykle končí na posledním obrázku hostiny s roubíkem v ústech. A pak je tu malilinký Obelixův pejsek Idefix. Nu, a občas nechal kreslíř oko čtenářovo spočinout i na křivkách půvabných Galek… Albert Uderzo do jisté míry přežil své dílo. Mohl být ovšem spokojen, že se natolik uchytilo a je v něm pokračováno. Ač Asterix není jediným jeho seriálem, jako kdyby byl. Ale nelze nezopakovat, že klíčový podíl na tom má neopakovatelný spisovatel René Goscinny, jehož dcera Anne dnes po právu vlastní nejméně čtyřicetiprocentní podíl na právech k eposu. A rovněž Uderzo měl dceru (Sylvii), které připadá zbytek. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-02-19 09:00:56
Planina Nazca: Sloužila jako astronomický kalendář?
Stovky kreseb, táhnoucích se desítky kilometrů přes vyprahlou krajinu na jižním pobřeží Peru, představují pro odborníky tu pravou badatelskou výzvu. Znázorňují totiž nejen kočky, opici, kolibříka a lamy, ale údajně také astronauta. Kdo je namaloval, a proč? Neobyčejná galerie geoglyfů, jak jsou obrazce nazývány, leží zhruba 500 kilometrů od hlavní peruánské metropole, Limy. Ačkoli je
Čas načtení: 2024-02-21 16:00:01
Záletná spisovatelka Božena Němcová: Konec spekulací, o jejím původu je konečně jasno
Jaké bylo dětství pozdější spisovatelky Boženy Němcové? Většina z nás si jej patrně představuje tak, jak ho ukazují televizní ztvárnění jejího nejznámějšího díla Babička. Ano, v malé a dorůstající Barunce se odráží spisovatelčiny první roky, ale jak to vlastně bylo doopravdy s jejím pravým původem, jsme se ještě nedávno mohli jen přít. Podle některých indicií se totiž zdá, že mohla pocházet ze šlechtického rodu a neobyčejná přízeň, kterou jí věnovala kněžna Zaháňská, mohla být zkrátka mateřská láska. Kontroverzní manžel Boženy Němcové. Hádky, domácí násilí, ale také milující podpora Číst více Chyby v matrice? Podle pátrání odborníků, kteří ke svým výzkumům nasadili všechny dostupné metody, došlo již při zápisu do matriky vídeňského kostela Nejsvětější Trojice k podivnému problému. Jestliže bylo u ostatních dětí uvedeno datum narození, u malé Barbory jde o datum křtu, a to 5. února 1820. Také zde není uveden otec, protože její matka Terezie Novotná tou dobou ještě nebyla vdaná, jak uvádí také dokument České televize Tajemství života Boženy Němcové. Johanna Pankla, kočího budoucího manžela kněžny Zaháňské, si vzala až v létě stejného roku. Už to zakládalo mnohé dohady. Zvláštnosti se vršily Když se novomanžel kněžny Zaháňské stěhoval za svojí láskou do České Skalice, jel s ním i jeho kočí s nastávající manželkou, a dokonce i malou Barunkou. V Ratibořicích, kde se usadili, se ale celkem brzy začaly šířit podivné klepy. Matka se k Barborce nechovala právě s velkou láskou, zatímco vrchnost, zvláště kněžna Vilemína Zaháňská, jako by se v malé dívce viděla. Dalšími podivnostmi se to v mladém věku spisovatelky jen hemží, jak poznamenává také text na webu Muzea Boženy Němcové. Hovoří se o nesrovnalostech v seznamu žáků základní školy, kam by podle všeho musela Barunka nastoupit buď již ve čtyřech letech, nebo by její datum narození bylo zfalšované. Zkrátka – záhad je v tomto případě dost a dost. Komu byla vlastně podobná? Připočítáme-li k tomu fakt, že mladší děti Panklových byly jednomu nebo druhému z rodičů velmi podobní, zatímco Barunka ani vzdáleně, posilují se možné spekulace o jejím skutečném původu. Navíc kněžna Vilemína už měla o několik let dříve za sebou porod nemanželské dcery, kterou dala na vychování. Mohlo to být stejně i s Barborou? Patrně nikoliv, protože po tomto prvním porodu podle všeho zůstala neplodná. Mnozí ale stále připomínají Barunčinu podobu s ženami rodu Zaháňských. Dostala vzdělání, život s ní pak zamával Po zjištění, že o dceru Kateřiny určitě nejde, se konspirační teoretici začali zajímat také o kněžninu nevlastní sestru, o Dorotheu. Snad to byla ona, kdo tajně porodil nemanželské dítě a dal je na vychování k Panklovým. O nevšedním zájmu Zaháňských o Barborku svědčí mnohé dárky, ale nejen to – dokonce jí bylo poskytnuto vychování v nedalekých Chvalkovicích, jak se zmiňuje také v pořadu Historie.cs. Z malé holčičky kočího a pradleny se pomalu stávala vznešená dáma. Stále ale o jejím osudu rozhodovali rodiče a ti brzy usoudili, že je čas na sňatek s Josefem Němcem. Manželství to nebylo ani bohaté, ani šťastné, ale to jistě z mnoha spisovatelčiných životopisů dobře víme. Navíc ji brzy zradilo zdraví, a tak svoji životní pouť ukončila v pouhých jedenačtyřiceti letech. Příčinou smrti byla pravděpodobně z velké části rakovina. Božena Němcová: Napsala možná nejslavnější českou knihu, přesto umírala v chudobě Číst více Výsledky bádání jsou jednoznačné Jak to ale bylo s jejím skutečným původem? Dnes již můžeme díky neúnavné práci odborníků a využití moderních metod včetně porovnávání DNA konstatovat, že Barunka, tedy Barbora Panklová, nebo ještě lépe Božena Němcová, neměla s rodem Zaháňských žádnou genetickou příbuznost. Pokud se tedy paní kněžna o dívenku zajímala, patrně jí zkrátka jen jednoduše přirostla k srdci. I to se může stát. O tom, že z toho Panklovi evidentně těžili, není pochyb, protože takové vzdělání ani zajištění by své dceři jako chudí manželé rozhodně dát nemohli. Romantika byla jen vysněná Krásná a romantická teorie o šlechtickém původu Boženy Němcové, ve který podle některých náznaků v dopisech snad doufala i ona sama, se tedy definitivně rozplynula. Je načase připustit, že se skutečně narodila jako nemanželské dítě Terezie Novotné, později Panklové, za svoji ji uznal její vlastní otec a přesto, že se svým rodičům nepodobala, patřila do svého rodu. Ledaže by ji k Panklovým dala na vychování jiná šlechtična a paní kněžna o tom věděla? Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Ludvík Souček: obviňovali ho z válečných zvěrstev, poslední kniha průkopníka sci-fi nakonec nevyšla.
Čas načtení: 2024-02-22 20:00:00
Neobyčejná místa země, která spojuje Východ a Západ a kde se setkávají starobylé postupy s moderními technickými zázraky. Americký dokumentární cyklus
Čas načtení: 2024-02-27 16:00:51
Čtení nejen do předvánočního času
Obyvatelé starého domu prožívají před Vánoci situace, které všichni dobře známe. Přečtěte si knihu Advent ve starém domě od Hany Pinknerové a Adély Joworek. Ve 24 kapitolách se seznámíte s osudy různých lidí, jejich radostmi i starostmi. Advent ve starém domě je kniha krásná a neobyčejná. Proč? Krásná proto, že obyvatelé starého domu se velmi podobají
Čas načtení: 2024-02-29 09:00:16
Disney+: vybíráme nejlepší seriálové a filmové premiéry (3/2024)
Začátkem měsíce se služba Disney+ tradičně chlubí novými přírůstky do svého bohatého katalogu, které se v jeho průběhu postupně dostanou na naše displeje. My jsme pro vás vybrali ty nejzajímavější novinky, které by rozhodně neměly uniknout vaší pozornosti. Tento měsíc to jsou například seriály jako Smrt a další detaily, Neobyčejná nebo pokračování devadesátkového hitu X-Men ’97. Přečtěte si celý článek Disney+: vybíráme nejlepší seriálové a filmové premiéry (3/2024)
Čas načtení: 2024-03-05 22:25:00
Obyčejné věci, ze kterých mrazí. Výstava ukazuje předměty použité k domácímu násilí
Na pražském Chodově začala unikátní výstava s názvem Obyčejné předměty, neobyčejná bolest. Jedná se o desítky věcí, které jsou spojeny s oběťmi sexuálního násilí. Pořádá ji organizace proFem, která se těmto tématům věnuje.
Čas načtení: 2024-05-15 00:00:00
Anketa: Co pro děti, učitele i sponzora znamená McDonald's Cup?
Zeptali jsme se učitelů, dětí a také zástupce sponzora. Jediná, ale rozhodně neobyčejná otázka zněla: Co pro vás znamená McDonald's Cup? Tady jsou jejich reakce.
Čas načtení: 2024-05-27 14:58:00
Hvězdný Duplantis před Tretrou: Mám v sobě oheň, rekord je ve hře
Padne světový rekord? Neobyčejná show v podání švédského tyčkaře Mondo Duplantise potřetí dorazí na Zlatou tretru Ostrava a tvář světové atletiky chystá něco opravdu neobyčejného. Svůj kolotoč světových rekordů může v úterý posunout na ikonickou hranici šesti a čtvrt metru. „Jeho potenciál je tak obrovský, že se může o svěťák pokoušet, i kdyby podmínky nebyly optimální,“ věří tyčkařský expert Boleslav Patera.
Čas načtení: 2024-06-04 09:18:05
Dračí poklad a jiné pohádky [Jaroslava Szilvásová / Apis Press]
Půvabné pohádkové příběhy plné kouzelných bytostí, odvážných hrdinů, moudrých králů a královen, ale také obyčejných lidí, kteří zažívají neobyčejná dobrodružství.
Čas načtení: 2024-06-18 09:21:52
EURO 2024: Podívejte se na video, jak se anglický fanoušek probudil ve 4 ráno na prázdném stadionu
Neobyčejná událost se odehrála po vítězství Anglie nad Srbskem v jejich úvodním zápase na Euro 2024. Jeden z anglických fanoušků se totiž probudil na stadionu Arena AufSchalke ve 4 hodiny ráno.
Čas načtení: 2024-07-11 07:01:00
Neobvyklou dřevostavbu v lesích korunuje ocelový prstenec
Neobyčejná dřevostavba na Nymbursku zaujme na první pohled. Její vršek totiž korunuje ocelový prstenec. Zasazena je do lesů Kerska. Architekti z ateliéru hipposdesign zde vytvořili dům, který nenápadně splývá s okolní přírodou a zároveň nabízí moderní, vzdušný a minimalistický interiér.
Čas načtení: 2024-07-24 12:33:00
Válka proti demokracii. Novinář odkryl pozadí Kamaly Harrisové
O dosavadní viceprezidentce Joea Bidena Kamale Harrisové se mluví jako o ženě, která by mohla uspět proti republikánskému kandidátovi na prezidenta Donaldu Trumpovi, protože je to neobyčejná žena. Americký publicista Michael Shellenberger na ni však nabídl zcela jiný pohled a popsal ji jako ženu svým způsobem velmi obyčejnou, od které nelze čekat nic převratného. Výběr Harrisové podle Shellenbergera ukazuje tak maximálně to, jak hluboce američtí demokraté poškodili celé Spojené státy.