Aktuální Zprávy

Čas načtení:

Maroko, exotika v severní Africe

Maroko je země koření, jedinečné architektury a pyšní se osobitou atmosférou pouštní země. Jedná se o nejzápadnější zemi severní Afriky a pro celou řadu Evropanů je stále jakousi tajemnou a exotickou

Čas načtení: 2024-04-17 05:12:09

Výborná kuchyně v kasinu: od jednoduchého občerstvení po umělecká díla

Výborná kuchyně v kasinu: od jednoduchého občerstvení po umělecká díla redakce St, 04/17/2024 - 05:12 Zábava Klíčová slova: platby NeteraPay platby v casinu rychlé občerstvení Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Kasina se v poslední době transformují z prostých center hazardních her na multifunkční rezorty, kde vysoká gastronomie hraje stejně důležitou roli jako ruleta nebo poker. Překračují hranice obvyklého vnímání hazardních her a stávají se epicentry, kde se mísí umění, zábava a nejnovější trendy gastronomie. Jedinečné jídlo zde láká návštěvníky stejně silně jako nadšení z her, čímž vytváří nezapomenutelné zážitky. S růstem zájmu o gurmánské požitky se kasina adaptují na trendy gastronomie, nabízejí rozvoz jídla přímo k hracím stolům nebo do luxusních pokojů. Stolování v kasinu se tak proměňuje v umělecká díla, která odrážejí širokou škálu kulinářských tradic a inovací, posouvají hranice možného a lákají gurmány a milovníky jídla z celého světa. Stejně jako se kasina snaží zpříjemnit zákazníkovi zkušenost příjemným gastronomickým zážitkem ochutnávkou luxusních mezinárodních pokrmů, inovují zákaznickou zkušenost i v digitálním světě - konkrétně co se týče platebních metod. Jednoduchost a bezpečnost plateb je totiž jedním z nejčastějších kritérií spokojeného zákazníka. K vidění je například uvedení nové metody platby NeteraPay do online casina, která slibuje rychlejší, bezpečněji a snadnější platby. Na těchto inovacích, ať už gastronomických či platebních je znatelné, že se majitele kasin snaží hazardní hru zpříjemnit nejen ve světě fyzickém, ale i tom digitálním. Kulinářská alchymie v kasinu V kasinových restauracích se běžné suroviny proměňují v nevšední gastronomické zážitky, což je důkazem, že kulinářská kreativita a inovace neznají hranic. Šéfkuchaři v těchto prostředích využívají nejmodernější techniky a přístupy, jako je nízkoteplotní vaření, fermentace nebo serifikace, aby z běžných ingrediencí vytvořili neobyčejné pokrmy. Díky této alchymii se například obyčejná zelenina mění v díla, která jsou vizuálně ohromující a chuťově nepřekonatelná. Speciální jídla nabízejí unikátní kombinace chutí, které návštěvníkům nabízejí zážitky, jež překračují jejich očekávání od tradiční kasinové kuchyně. Rozvoz jídla přímo k hracím stolům nebo do privátních suite je další službou, která zvyšuje komfort hostů a umožňuje jim plně se ponořit do hry bez nutnosti přerušovat své zážitky hledáním pokrmů. Kasina také často experimentují s pokrmy ze zeleniny, aby uspokojila rostoucí poptávku po zdravějších a vegetariánských volbách, a přitom zachovala gastronomickou vynikající kvalitu a originalitu. Tento přístup nejenže podporuje udržitelnost tím, že klade důraz na lokální a sezónní suroviny, ale také nabízí hostům možnost objevovat nové chutě a textury. Kasinové restaurace se tak stávají laboratořemi chutí, kde se neustále testují a představují nové koncepty, jež odrážejí nejnovější trendy v gastronomii a přinášejí revoluci v zážitku z jídla. Must - try kasinové delikatesy Kuchyně kasina definují nezapomenutelné pokrmy, které sahají od luxusních steaků po propracované dezerty. Tato gastronomická díla představují spojení tradičních chutí s moderními technikami, vytvářející tak jedinečné zážitky, jež lákají gurmány z celého světa. Mezi nejoblíbenější jídla, která se stala ikonami kasinové kuchyně, patří: Pečená kachna: Perfektně propečená kachní prsa s křupavou kůží, podávaná s bohatou omáčkou a sezónními přílohami. Pečená kachna je symbolem luxusu a umění přípravy jídla, přičemž každé kasino se snaží přidat do receptury něco unikátního. Steaky s tatarskou omáčkou: Výběrové kousky masa, grilované k dokonalosti a servírované s domácí tatarskou omáčkou, představují vrcholný projev kulinářského umění. Tyto steaky jsou často označovány jako nejoblíbenější jídlo mezi návštěvníky kasin. Speciální dezerty: Od jemných čokoládových fondánů po inovativní dezerty s použitím molekulární gastronomie, kasinové dezerty jsou vrcholným zážitkem každého jídelníčku. Tyto dezerty jsou nejen vizuálně ohromující, ale také chuťově nezapomenutelné. Pokrmy ze zeleniny: Inovativní a kreativní zpracování zeleniny, které osloví i ty nejnáročnější gurmány. Mořské plody: Čerstvé a kvalitní mořské plody, připravované na mnoho způsobů, od jednoduchých grilovaných krevet po sofistikované mořské plody s exotickými omáčkami. Lokální speciality: Každé kasino hrdě prezentuje jídla, která odrážejí lokální kulinářské tradice a ingredience, přinášející gastronomické zážitky, které jsou jedinečné pro danou lokalitu. Tato rozmanitost a kvalita jídel přispívají k tomu, že kasina jsou dnes považována nejen za centra hazardu, ale i za vyhledávané destinace pro milovníky vynikajícího jídla. Šéfkuchaři stojící za kasinovou magií Za každým luxusním jídlem v kasinových restauracích stojí příběh talentovaného kuchaře, jehož dovednosti, vášeň a kreativita jsou základem jedinečných chutí a prezentace pokrmů. Tito šéfkuchaři, často vycvičeni ve světově proslulých kulinářských institucích, přinášejí do kasinových kuchyní nejen svou technickou dokonalost, ale i lásku k experimentování, což je zřetelné v každém talíři servírovaném hostům. Mnozí z těchto kuchařů jsou mistři molekulární kuchyně, umění, které kombinuje vědecké poznatky s gastronomií k vytváření pokrmů, jež oslovují všechny smysly. Příkladem může být pokrm, kde se prchavý kouř uvolňuje při otevření poklopu, nebo gelové kaviárové kuličky, které explozivně uvolňují chuť v ústech. Tyto pokrmy nejen ohromí svým vzhledem a chutí, ale také vyvolají konverzaci a zanechají trvalý dojem. Pokrmy ze zeleniny zaujímají v menu kasinových restaurací stále významnější místo, což odráží rostoucí trend zdravějšího stravování a zájem o vegetariánské a veganské možnosti. Kuchaři se zde často uchylují k inovativním metodám, jako je fermentace nebo sous-vide, aby maximálně využili přírodní chutě a textury zeleniny. Taková jídla často překvapí svou hloubkou a komplexností chutí, a dokáží přesvědčit i ty, kteří zeleninu obvykle nevyhledávají. Významnou roli hraje také osobní příběh kuchařů, jejich cestování, zkušenosti a kulturní odkaz, který s sebou přinášejí do kuchyně. Tyto zkušenosti se odrážejí v jejich jídlech, čímž se každý pokrm stává vyprávěním, mostem mezi kulturami a způsobem, jak sdílet světový pohled skrze gastronomii. Luxusní jídlo v kasinových restauracích tak není jen o samotné chuti nebo estetice, ale o celkovém zážitku, který je hluboce ovlivněn vášní, kreativitou a osobním příběhem kuchařů stojících za každým talířem. Gastronomická rozmanitost kasina Kasina po celém světě představují širokou paletu kulinářských stylů a nabídek, které uspokojí jak neformální chutě, tak i ty nejvybíravější gurmány. Nabídka sahá od rychlého občerstvení po vybrané gurmánské zážitky, což odráží diverzitu přání a očekávání jejich návštěvníků. Neformální občerstvení často zahrnuje rychlé a chutné možnosti, jako jsou sendviče, saláty nebo burgery. Mezi tyto jednoduché, ale kvalitní možnosti patří i vídeňský salát, klasika evropské kuchyně, který kombinuje čerstvou zeleninu s tradičními dresinky, a představuje rychlou, ale vyváženou možnost pro ty, kdo si chtějí jen odpočinout od vzrušení z her. Luxusní hlavní jídla v kasinových restauracích sahají od výběrových steaků, přes sofistikované mořské plody až po inovativní pokrmy z molekulární kuchyně. Tyto pokrmy jsou pečlivě připravovány s ohledem na detail, přičemž jsou využívány nejkvalitnější suroviny z celého světa. Šéfkuchaři zde vkládají svou vášeň a um do každého talíře, aby zajistili, že každé jídlo je nejen chutné, ale i vizuálně ohromující. Luxusní oběd v kasinu je často vyhledávaným zážitkem, který přináší jedinečnou příležitost ochutnat mnohostrannost a bohatost kuchyně v jediném sezení. Tato obědová nabídka může zahrnovat několik chodů, od lehkých předkrmů až po bohaté dezerty, poskytující tak úplný gurmánský zážitek. Různorodost nabídky v kasinu tak odráží složitost a bohatost světové gastronomie, poskytující návštěvníkům nejen vzrušení z her, ale i kulturní a kulinářské cesty, které jsou stejně pestré a vzrušující. Každá restaurace v rámci kasina se snaží vytvořit jedinečnou atmosféru a nabídku, aby zajistila, že stravovací zážitek bude pro hosty stejně nezapomenutelný jako jejich hra. Víno a jídlo: průvodce kasinem Spárování vína s jídlem v kasinových restauracích je umění, které zvyšuje kulinářský zážitek na zcela novou úroveň. Sommeliéři a kuchaři spolupracují, aby vytvořili harmonii chutí, která podtrhuje a zároveň obohacuje každý pokrm. Tato synergie je klíčová pro dokonalý gurmánský zážitek, přičemž každé víno je pečlivě vybráno tak, aby doplňovalo specifické chutě a textury pokrmů, od lehkých předkrmů až po bohatá hlavní jídla. Například krevety na grilu jsou klasikou, která se často objevuje na menu v kasinových restauracích. Pro tento pokrm sommeliéři obvykle doporučují lehká a svěží bílá vína s vyváženou kyselostí, která dokážou zdůraznit delikátní chuť mořských plodů bez toho, aby je přehlušila. Vína jako Sauvignon Blanc nebo mladé Chardonnay jsou ideální volbou pro jejich schopnost komplementovat jemné kořeněné a bylinkové nuance krevet. Světová gastronomie pak v kasinových restauracích nabízí rozmanitost, která vyžaduje hluboké znalosti a zkušenosti při výběru vína. Sommeliéři čerpají z širokého spektra vín z celého světa, aby našli perfektní pár pro každý kulinářský styl. Ať už jde o robustní červené víno k argentinskému steaku nebo o jemné rosé k thajskému salátu, klíčem je pochopení, jak složité chutě jídla a vína spolu mohou souznít a tvořit harmonický celkový zážitek. Expertní sommeliéři často také pořádají degustační večery nebo speciální vzdělávací akce, které hostům umožňují prozkoumat různé možnosti spárování a naučit se, jak vybrat ideální víno k jakémukoli jídlu. Díky tomuto přístupu se stravování v kasinu stává nejen příležitostí k jídlu, ale také k vzdělávání a objevování nových gastronomických zážitků. Přidat komentář FOTO i TEXT součást dodaného PR článku. V tomto článku jsme se zaměřili na kulinářský zážitek, který kasina přinášejí - od nejčastěji podávaných pokrmů, přes osobitost šéfkuchařů, po důležitost výběru správného vína.

Čas načtení: 2020-12-25 00:00:00

BVLGARI představuje barevný Glamour

Jedinečné šperky pro sváteční a jedinečné příležitosti – to je Bvlgari. Ideální kousky pro jakýkoli čas a jako dárek kdykoli. A barevný Glamour je skvostná kolekce zcela vystihující to, co není řečeno… Užijte si okamžik a prožijte kouzlo s nadčasovými a ikonickými šperky, které vydrží věčně. Vytř ...

Čas načtení: 2021-12-10 11:27:57

Luxusní trezory ANTORINI

Objevte jedinečné luxusní trezory ANTORINI v imitaci historických knih. Jedinečné trezory, které se stanou skrytou součástí Vaší knihovny nebo interiéru. Trezory jsou vhodné také jako originální dárky pro Vaše blízké či business partnery. STOLNÍ TREZOR[...]

Čas načtení: 2019-11-08 18:08:09

O rozmnožování živočichů víme téměř vše. Ale jak to mají rostliny?

Ve skleníku Fata Morgana jim díky originální výstavě vstoupíte až „do ložnice“. Trojská botanická zahrada ve skleníku Fata Morgana slavnostně zahájila neobvyklou výstavu nazvanou Intimní život rostlin. Návštěvníkům prozradí fígle, jež rostliny používají ke svému rozmnožování. Jejich květy, tolik obdivované pro svou krásu a nevinnost, překvapí vynalézavostí v šálení opylovačů a v tricích, kterými si zajišťují kvalitní potomstvo. Projděte se tropickou džunglí, vžijte se do role opylovače a poznejte fascinující stránku života rostlin. Nudit se nebudete ani vy, ani vaše děti. Originální vzdělávací a interaktivní výstavu ve skleníku Fata Morgana máte možnost si prohlédnout od 7. listopadu do 5. prosince denně kromě pondělí od 9.00 do 16.00 hodin. V sobotu 9. listopadu od 14.00 hodin se můžete těšit na tematickou přednášku autora odborné části výstavy doc. RNDr. Lubomíra Hroudy, CSc. Otevírací doba od listopadu do února: Skleník Fata Morgana: od 9.00 do 16.00 (út–ne, svátek) Venkovní expozice: od 9.00 do 16.00 Vinotéka sv. Klára: od 13.00 do 17.00 (po–pá) od 11.00 do 17.00 (so, ne, svátek)       Letos slaví trojská botanická zahrada 50 let od svého založení. Po celý rok nadělovala svým návštěvníkům dárky v podobě oblíbených výstav a přibližovala jim v rámci pořádaných akcí krásu rostlinného těla. Na závěr sezony si připravila novinku. „V období, kdy se venkovní příroda pomalu ukládá ke spánku, bych návštěvníky rád pozval k prohlídce expozic skleníku Fata Morgana, které jsou celoročně plné zeleně a bujné vegetace. Až do 5. prosince prohlídku zpestří novinka mezi našimi projekty – výstava, která zábavnou formou představí rozmnožování rostlin s důrazem na naše domácí druhy a jejich fígle,“ říká Bohumil Černý, ředitel Botanické zahrady hl. m. Prahy. Vyzkoušejte si roli opylovače Součástí expozice jsou také interaktivní prvky, díky nimž si budou návštěvníci moci vyzkoušet, jak těžkou roli mají opylovači. „Zájemci se mohou doslova převtělit do role včely, motýla, nebo dokonce kaloně. Poznají, jaká vůně láká noční opylovače, jak těžký náklad by nosili, pokud by byli včelou, nebo jak dlouhý sosák by měli, kdyby se změnili ve čmeláka. K výstavě jsme připravili také zábavný kvíz. Malí i velcí si tak mohou otestovat své znalosti a zjistit, jak dobří by v roli opylovače byli,“ uvedl Miroslav Malý, metodik pro vzdělávání Botanické zahrady hl. m. Prahy. Výstava Intimní život přiblíží fascinující a obecně málo známý svět rostlin. Na ilustrovaných panelech návštěvníci najdou mnohé informace o tom, jak rostliny své opylovače lákají, co jim umožňuje tvořit kvalitní potomstvo i jaké „pohlavní choroby“ se u nich vyskytují. Jednotlivé „triky“ jsou prezentovány na druzích běžně se vyskytujících na našich loukách. „Rozkvetlá louka je jako velký prostřený švédský stůl. Zastavíme-li se a začneme-li pozorovat ruch a bzukot, po chvíli rozeznáme různá pravidla, jimiž se pohyb opylovačů řídí. Některé rostliny jsou mazané natolik, že opylovače ve svých květech dokonce na čas uvězní, jiné, například horské druhy, jim nabídnou teplo a úkryt, další svůj květ ani nerozvinou a opylí se samy,“ říká autor odborné části výstavy doc. Lubomír Hrouda. Zájemci o širší souvislosti v rámci daného tématu si mohou přijít poslechnout přednášku Lubomíra Hroudy, která se koná v sobotu 9. listopadu od 14.00 hodin v zázemí administrativní budovy pod skleníkem Fata Morgana. Při vstupu je nutné předložit platnou vstupenku ze skleníku. Kalendář akcí Botanické zahrady hl. m. PrahyListopad – prosinec 2019 Fotografická výstava Dlouhodobá výstava nedaleko dětského hřiště v severní části venkovních expozic Na výstavě Zahrada vašima očima můžete vidět 12 oceněných fotografií, které byly pořízeny v Botanické zahradě hl. m. Prahy v rámci fotosoutěže pořádané ve spolupráci s firmou ZEISS. Porota vybírala z více než 600 došlých snímků. Stejnojmenný kalendář na rok 2020 je v prodeji ve stáncích se suvenýry v areálu botanické zahrady.  Intimní život rostlin 7. 11. – 5. 12., 9–16 h Fata Morgana Víte, jak to dělá kosatec? Co je sklápěčka značky Salvia? Nebo dokonce jak vyrobit semeno bez tatínka? Že ne? Přijďte se ponořit do tajů intimního života rostlin a zábavnou formou se dozvíte mnohé o jejich rozmnožování. Svatomartinský přípitek 11. 11., od 11 h Vinice sv. Kláry Přijďte i letos ochutnat mladá vína českých vinařů a poodhalit tak tajemství kvality nového ročníku. Již tradičně vás zveme 11. 11. v 11 hodin ke slavnostnímu otevírání Svatomartinského vína na vinici sv. Kláry. Zahrada je krásná i v zimním období, návštěvníci mohou obdivovat jedinečné výhledy na panorama Prahy a procházku završit návštěvou vinotéky sv. Klára. Ta je otevřena od pondělí do pátku od 13.00 do 17.00 hodin a o víkendech a ve svátek od 11.00 do 17.00 hodin. Vybírat lze ze široké nabídky vín či z kolekce matolinových pálenek, chutnat budou dvojnásob v příjemném prostředí u hořícího krbu. V otevírací době zahrady je k dispozici rostlinné bistro Botanická na talíři, kde je možno si pochutnat na sezonní nabídce ovocných smoothies, na lahodných raw dezertech, vegetariánském občerstvení a výborné kávě. Každého jistě potěší výhled na Ornamentální zahradu. Od 1. 12. 2019 do 29. 2. 2020 není vstup do venkovních expozic botanické zahrady zpoplatněný. Užijte si podzimní a zimní čas v náručí přírody! Otevírací doba zahrady v období vánočních svátků Venkovní expozice, Denně 9-16 Skleník Fata Morgana 24.12.2019                      9-14 25.12. – 29.12.2019         9-16 30.12.2019                      zavřeno 31.12.2019                      9-16 1.1.2020                         9-16 Vinotéka sv. Klára 24.12.2019                     11-15 25.12. – 26.12.2019        11-17 27.12. – 30.12.2019        13-17 31.12.2019                    zavřeno 1.1.2020                        zavřeno Kořeny osobností Dlouhodobý celoroční projekt v areálu Botanické zahrady hl. m. Prahy Více než devět desítek osobností poctilo v uplynulých deseti letech Botanickou zahradu hl. m. Prahy svou návštěvou, aby podpořily projekt Kořeny osobností, v jehož rámci dochází ke spojení vzácného přírodního bohatství s těmi největšími postavami současného světa. Projekt má připomínat budoucím generacím nejen jedinečné dědictví přírody, ale také to nejlepší, co dokázal člověk, ať již v oblasti kulturní, sportovní, či vědecké. Slavné osobnosti, které se na projektu Kořeny osobností podílejí, patří k těm, ke komu s úctou a obdivem vzhlížíme, stejně jako s respektem vnímáme krásu přírodního dědictví pražské botanické zahrady. Pro děti je hrdinou Hurvínek či postava Krtečka, pro sportovní fandy Josef Masopust nebo Pavel Nedvěd, pro jiné spisovatel Ivan Klíma, režisér Miloš Forman či architektka Eva Jiřičná a řada dalších. Všechna tato velká jména budete mít možnost potkat na Stezce osobností a díky nim s celou svou rodinou formou jedinečného zážitku poznat a obdivovat poklady rostlinné říše. Prostřednictvím projektu Kořeny osobností si totiž svou cestu k vzácným rostlinám a stromům najdou děti i jejich rodiče. K dnešnímu dni se do projektu zapojilo již 99 známých osobností. V letošním roce si svůj strom vysadil Zdeněk Hřib, primátor hl. m. Prahy, Ester Ledecká, snowboardistka a alpská lyžařka, a český lezec Adam Ondra. 14. srpna se k nim připojil také legendární Čtyřlístek a jejich autor Jaroslav Němeček a herečka Alena Vránová. Podzimního sázení se ujali naši váleční veteráni, plk. Pavel Budinský, brig. gen. Václav Kuchynka a letec RAF Tomáš Lom.

Čas načtení: 2022-11-21 00:00:00

Podzimní hrady a zámky rozhodně stojí za návštěvu – kam se letos vydáte?

Podzimní mlha a barevné listí může občas působit únavu a sezónní smutnou náladu. Na druhou stranu má podzim i své jedinečné kouzlo a atmosféru, kterou si můžete naplno vychutnat při prohlídce nejkrásnějších českých památek. Právě hrady a zámky na podzim nabízejí jedinečné výhledy a zážitky, které v  ...

Čas načtení: 2020-05-28 13:15:50

Nejkrásnější knihy loňského roku: Možnosti milostného románu, To je metro, čéče! či katalog Vrchovina, krabatina, mrchovina

Několikanásobné ocenění si za originální zpracování knih odnesla nakladatelství Host, Arbor Vitae a Nadační fond 8smička. Výsledky soutěže Nejkrásnější české knihy roku 2019, kterou pořádá Památník národního písemnictví a ministerstvo kultury ČR, byly vyhlášeny netradičně online.    Krásná literatura 1. místo Jan Němec: Možnosti milostného románu. Grafický desing Martin Pecina. Host. Barbora Toman Tylová, členka výtvarné komise: „Esteticky silný a funkční přístup k vizuálnímu řešení úpravy mainstreamové beletrie. Jednotlivé stavební prvky knihy: písmo, sazba, papír dělají přesně to, co mají – tedy přibližují příběh čtenáři. Jednoduché grafické metafory souzní a srozumitelně zrcadlí obsah: prolínání barev kruhů na obálce, barevná ořízka, podtržené litery v názvu titulu, barevné kruhy ve vstupu a černé u tiráže i odvážně vysazená anotace na zadní straně obálky. Na zajímavý výtvarný celek stačila typografova zkušenost a invence, obešel se bez ilustrací i fotografií. Péče o knihu a pozornost jí věnovaná jsou viditelné v každém detailu. Kniha jako celek baví, vytváří příjemný objekt, obyčejně neobyčejná grafická úprava.“   2. místo Ivan Motýl, Petr Szyroki: Struska. Grafický desing Jan Čumlivski. Větrné mlýny. Hansjakob Fehr, člen výtvarné komise: „Struska má soudržný design. Forma a obsah spolu úzce souvisejí. Drsný materiál přebalu skýtá hmatový vjem. Zářivá oranžová skrytá v klopě obálky evokuje stejně jako paleta tlumených barev hnědé, černé a bílé výrobu oceli, což je námětem této knihy. Uvnitř se ilustrace a typografické provedení rovným dílem kombinují překvapivým a buřičským způsobem. Ilustrace nemají jednotný styl, ale tvoří jeden útvar. Jejich spektrum má rozsah od rychlého tahu po plošný akvarel. Sazba užívá stejnou velikost písma a (téměř) bez teček nebo čárek proudí a poskakuje stránkami. I když se umístění grafiky jeví nahodilé, je velice přesné. Nákresy na přebalu odkazují na návod k použití a naznačují, jak se má publikace číst. Text představuje návod, jak v našem životě přeměnit plevel na pozitivní energii.“   3. místo: Jiří Hájiček: Muž na pokraji vzplanutí. Ilustrace Matěj Lipavský, grafický desing Lucie Zajíčková Kaňová. Host. Barbora Vlášková, členka výtvarné komise: „Útlý svazek komorní poezie Jiřího Hájíčka, oděný v růžovém pauzáku, na první pohled vypovídá o kultivovaném a vkusném grafickém pojetí Lucie Zajíčkové Kaňové. Minimalistický formát korespondující s celkovým charakterem knihy nabízí velkorysý prostor pro soubor krátkých zvukomalebných trojverší, která reflektují drobné imprese z autorových dnů. Vše doplněné o sfumatické ilustrace Matěje Lipavského v šedavých odstínech tvoří harmonické, komplexní dílo.“   Literatura pro děti a mládež 1. místo Milada Rezková: To je metro, čéče! Ilustrace Jan Šrámek, Veronika Vlková, grafický desing Anymade Studio. Paseka. Barbora Toman Tylová, členka výtvarné komise: „Skvělé a originální téma, poutavý příběh, spousta zajímavostí, ilustrací a komiksových vsuvek. Rafinovaně, přitom civilně upravená kniha je na první pohled poměrně nenápadná. Jakmile se ale začtete, objevíte kouzlo příběhu a přitažlivost tématu, oceníte vtipné použití infografiky z metra pro předěly kapitol, citlivou sazbu, příjemný papír i formát. Tato kniha je skutečně z mnoha úhlů pohledu výjimečná a svou nadčasovostí bude jistě oslovovat i další generace.“   2. místo Robin Král: Tonča a krasojezdec. Ilustrace Aneta Františka Holasová, grafický desing Toman Desing. Běžíliška. Josef Sedláček, předseda technické komise: „Titul Tonča a krasojezdec je leporelo v nezvykle velkém formátu o čtrnácti stranách. Je velice vkusně a precizně provedeno. Na každé straně se odvíjí děj z cirkusového prostředí, jenž je dítěti velmi blízký. Krásné ilustrace na více než dvou třetinách stránky doplňují jednoduché verše vyjadřující děj. Leporelo je zhotoveno z velmi kvalitní lepenky, na kterou jsou nakašírovány jednotlivé tisky. Listy jsou spojeny plátnem. Leporelo je velice zajímavé a použitý odolný materiál odpovídá tomu, že bude dětmi neustále používáno.“   3. místo Pera Soukupová: Klub divných dětí. Ilustrace Nikola Logosová, grafický desing Martin Pecina. Host. Hansjakob Fehr, člen výtvarné komise: „V novele Klub divných dětí se příběh dělí do dvou částí, což se odráží v barvě knihy. Předsádky mají rozdílnou barvu, přední je modrá a zadní zelená, kdežto na stuhu záložky byla zvolena jako třetí barva žlutá. Titulní strany obou částí k těmto barvám odkazují a ilustrace obou částí knihy se k nim propracovaným způsobem vztahují také. Ilustrace jsou svěže mnohostranné, představují působivé spojení postav a abstraktních prvků. Rozvržení ilustrací probíhá v zajímavém rytmu: drobné kreslené prvky jsou rozptýlené a střídají se s kresbami celých stran. V typografické úpravě se dobře čitelná antikva vhodně kombinuje s velkými písmeny grotesk okrouhlého vzhledu. Toto písmo je využito v titulu, číslech stran a jako jediná iniciála v příběhu označující jedno z dětí, jedno z ‚divných dětí‘.“   Učebnice pro školy všech stupňů a ostatní didaktické pomůcky 1. místo Michal Konečný: Jak to ruplo. Ilustrace Barbora Straková, grafický desing Petr Škobrtal. TIC BRNO. Tomasz Bierkowski, předseda výtvarné komise: „Vysvětlit mladé generaci složitost společenských a politických aspektů historických událostí je skutečně těžký úkol. Obzvlášť to platí v kontextu časově vzdálenější, ale nejdůležitější události v dějinách střední Evropy. Autoři (textu a projektu) Jak to ruplo vytvořili velmi zajímavý styl sdělení, jehož obsah nemá nic společného s typickými učebnicemi a jehož vizuální jazyk má daleko do bombastického tónu, a zároveň vybízí uživatele k přečtení. Dokumentární fotografie (často dramatické) se kombinují s typografií neformálních hodnot (např. neobvyklými a nekonvenčními druhy písma), humornými komiksy (které připomínají plakáty K. Rosmanyho, J. Votruby) a výraznou kompozicí. Konečně projekt Jak to ruplo otevírá prostor pro různé strategie čtení a díky tomu zvyšuje šanci, že se mladí dozvědí o soudobé historii České republiky.“   2. místo Anna Babanová: Dvanáct ověřených metod pro rozvoj kolegiální spolupráce. Grafický desing Jan Šiller. Gender Studies. Josef Sedláček, předseda technické komise: „Tento titul můžeme považovat spíše za metodickou pomůcku. Vznikla na základě ročního výzkumu skupiny šestnácti učitelek prvního stupně základních škol. Originálně popisuje, jaké metody vedou k ověřování učitelských kompetencí, které podporují vzájemný respekt a principy rovnosti mezi dětmi a vzájemné sdílení informací a názorů mezi učiteli. Dále popisuje, jak děti učit, jak se stavět k tomu, že některé jsou jedinečné – méně nebo více schopné. Máme na mysli děti, které mají své specifické potřeby, pocházejí z různého rodinného a kulturního prostředí, cítí se v něčem jistě a v něčem nejistě. Kniha mapuje různé oblasti pedagogického působení na děti a představuje nové metody učení i postřehy ze zahraničí. Kniha je polygraficky zpracována jednoduše do twinové vazby. Velice dobře se dají otvírat jednotlivé listy a vzhledem k použité vazbě je můžeme otáčet až o 180 stupňů. S knihou se pracuje opravdu dobře. Obálka je zajímavě graficky zpracovaná, potažená laminovací folií a má zakulacené rohy.“   3. místo Jana Marešová: Proč umění? Ilustrace: David Kalika (Kakalík), grafický desing Klára Zápotocká (Studio Breisky). Máš umělecké střevo? Karel Štědrý, člen výtvarné komise: „Naučná publikace Proč umění? Odpovědi na nejčastější otázky kladené v galeriích je důkazem, že vizualita musí být brána vážně a nese s sebou názorový generační diskurz. Chytře promyšlená koncepce je v souladu s grafickou úpravou. Pomocí kontrastů v typografii, výraznou barevností se zajímavým doprovodným obrazovým materiálem v kombinaci s komiksovými stripy na dané téma odlehčuje a doplňuje tato publikace již tak dost teoreticky zatížené dějiny umění. Je jí vlastní pocit jednoduchosti a lehkosti. Při zevrubnějším ohledání divák však zjistí, že je mnohovrstevnatá a nechává prostor pro divákovu vlastní interpretaci. Pokud si tento ‚manuál‘ při návštěvě galerie nezapomenete doma, pomůže zodpovědět spoustu nevyjasněných otázek nejen teenagerům, ale i jedincům starším a pokročilým.“   Knihy o výtvarném umění 1. místo Michaela Pejčochová Posel z Dálného východu. Grafický desing Adéla Svobodová. Národní galerie Praha. Emma Hanzlíková, členka výtvarné komise: „Život významného sběratele a propagátora asijského umění Vojtěcha Chytila přibližuje kniha Posel z Dálného východu, vázaná v plátně s čínskými motivy květin a ptáků v duchu tradičních dřevořezových alb. Po rozevření se kniha rozdělí na dva samostatné celky – fotografický blok rekonstruující Chytilovu sbírku a textový blok několikaletého výzkumu autorky Michaely Pejčochové. Kniha je ukázkou perfektního technického i grafického zpracování vytvářejícího přehledný celek, zároveň nabízí neokoukanou hru s materiálem, díky které odkazuje na knižní tradici mimoevropské kultury. Grafička Adéla Svobodová vždy dokáže vyextrahovat smysl projektu a proměnit jej do decentní, přitom však atraktivní vizuální podoby. Čtenář si tak uvědomuje, že v ruce skutečně drží exotický poklad.“   2. místo Lucie Česálková, Kateřina Svatoňová: Diktátor času. Grafický desing Jan Matoušek. Národní filmový archiv, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Emma Hanzlíková, členka výtvarné komise: „Národní filmový archiv dbá nejen na kvalitu celuloidových pásků uložených v depozitářích, dává si záležet také na finální podobě publikací, které pod svou hlavičkou vydává. Obálka i vnitřní zpracování knihy plující na vlně televizního RGB spektra popisuje historii a fenomén Laterny magiky. Zcela se liší od české knižní produkce za poslední rok a publikace tak vyčnívá svou jednoduchou syntézou. Bohatý fotografický layout skvěle tlumočí, jak by měl vypadat onen legendární polyekran na papíře.“   3. místo Pavla Pečinková: Pracoval jsem mnoho. Grafický desing Barbora Toman Tylová, Tibor Vizi, Marek Šmidrkal (Toman Desing). Nadační fond 8smička. Karel Štědrý, člen výtvarné komise: „Souborné dílo Josefa Čapka s podtitulem Pracoval jsem mnoho I. Kresba je prvním ze čtyř dílů projektu Pracoval jsem mnoho, oeuvre-katalogu, celkového soupisu všech originálních výtvarných prací Josefa Čapka. Pokaždé, když vyjde publikace podobného typu, musí přející odborné i laické veřejnosti přejít mráz po těle, uvědomí-li si, jaké množství obrazového a textového materiálu, ale i spoustu odkazů, popisek a poznámek pod čarou muselo být zpracováno a zorganizováno do jednoho celku a kolik rozhodnutí musel grafik udělat pro to, aby kniha měla rytmus, kultivovanost, dobře uspořádanou vnitřní strukturu, byla čitelná a hlavně, aby dobře vypadala… Tento dvousvazkový katalog raisonné všechny výše zmíněné parametry s přehledem a jistotou splňuje a bezpochyby si zaslouží být oceněn.”   Katalogy 1. místo Vrchovina, krabatina, mrchovina (editor Miloš Doležal). Grafický desing Štěpán Malovec, Martin Odehnal. Nadační fond 8smička. Richard Jaroš, člen výtvarné komise: „Vrchovina, krabatina, mrchovina je dokonalým příkladem katalogu, který svojí formou maximálně koresponduje s obsahem výstavy. Materiálové řešení, volba typografie, ale i zušlechtění obálky velkoplošnou termoražbou kontrastující se zemitým kartónem, to vše dokonale a strukturovaně propojuje různorodý obsah poezie, rozhovorů, cestopisu a v neposlední řadě samotná umělecká díla.“   2. místo Alena Pomajzlová a kol.: Devětsil 1920–1931. Grafický desing Adéla Svobodová, Tereza Hejmová. Galerie hlavního města Prahy. Martin Mulač, člen výtvarné komise: „Katalog ke stejnojmenné výstavě zaujme již obálkou – modré plátno s čistou obrysovou devítkou, kde černý kruh působí jako oko a vtahuje nás jako pozorovatele do avantgardního světa. Dojem je podtržen ještě dvojím vydáním české a anglické verze. Intermediální síla knihy je výborná! Stejně jako výstava zaujme jak textovými studiemi, tak četnými reprodukcemi rozmanité tvorby Devětsilu (architektura, film, divadlo, scénografie, fotografie, kombinované techniky koláže, typografie, časopisy, …). Je to živý kabaret!“   3. místo Petr Nedoma: A Cool Breeze (editorky Martina Freitagová, Zuzana Kosařová). Fotografie Martin Polák, grafický desing Petr Bosák, Robert Jansa (20YY Designers). Galerie Rudolfinum. Milan Nedvěd, člen výtvarné komise: „Katalog se snadno přehlédnutelnou chladnou obálkou je suverénním a řemeslným dílem zkušených designérů. Připomíná, že je potřeba umět proměňovat ony desítky menších či větších designérských rozhodnutí, která stojí za vznikem jakékoliv knihy, ve svrchovanou demonstraci řemesla knižního úpravce, a to bez potřeby za každou cenu volit okázalá materiálová či formální řešení.“   Bibliofilie a autorské knihy 1. místo Petr Pazdera Payne: Malíř a mor / Le peintre et la peste. Ilustrace Jiří Šťourač, fotografie 4MAT Tábor, grafický desing Jiří Lammel. Arbor Vitae. Gustav Erhart, člen výtvarné komise: „Patnáct celostránkových kreseb přírodním uhlem, založených na sugestivním podání valérů šedé, inspirovaných slavným románem Alberta Camuse Mor. Jejich autor Jiří Štourač jimi znovu potvrdil nejen svůj mimořádný výtvarný talent, ale v estetické rovině dokázal zakotvit i stále platné varovné memento, které právě dnes, v souvislosti s novou světovou epidemií, získalo nečekaně na aktuálnosti.“   2. místo Václav Jirásek: Auta. Ilustrace a fotografie Václav Jirásek, grafický desing Mikuláš Macháček. Artmap, Eastern Front. Emma Hanzlíková, člen výtvarné komise: „Václav Jirásek je fotografem, který si užívá pozici voyeura. Jeho soubor Auta je deníkem, sbírkou i archivem zároveň. Téměř tisíc vraků z celého světa roztříděných do osmnácti sešitů s poetickými názvy Floristi, Torza, Dřeváky, Noir, ... Výrazná typografie, surové fotografie i možnost variability vytvářejí zábavnou jednotku, která je ojedinělým a dotaženým autorským projektem. Očekávejme vol. 2, protože vraky bude Jirásek jistě lovit i nadále.   3. místo Vladimir Nabokov: Lolita. Grafický desing Nikola Janíčková (Take Take Take). Paseka. Tomasz Bierkowski, předseda výtvarné komise: „Redaktorská a typografická kvalita Lolity dokazuje, že takzvaná bibliofilská vydání a autorské knihy mohou být nejen krásné, ale i k užitku Knižní desky, vazba, papír – a samozřejmě mikro- a makrotypografie – mají velmi dobrou designovou úpravu, provázanou s obsahem textu (slavný švýcarský typograf Jan Tschihold to nazýval „kongeniální typografií“).  To všechno potěší čtenáře tohoto Nabokovova díla.“   Odborná literatura 1. místo Tomáš Winter, Pavla Michalíková: Jdi na venkov! Grafický desing Tereza Hejmová, Adéla Svobodová. Arbor Vitae Societas, Artefactum – Nakladatelství Ústavu dějin umění AV ČR. Milan Nedvěd, člen výtvarné komise: „Tato kniha je skvělým příkladem zpracování komplexního a rozsáhlého obsahu edukativního a odborného charakteru. Designérka si je vědoma výtvarného jazyka folkloru a tradicí lidové kultury. Z tohoto dokáže vytěžit a nacházet spoustu inspirace, kterou formálně převádí do drobných, hravých a líbivých detailů, které tuto knihu posunují od konvenční odborné publikace ke krásné knize. Číst a listovat o lidové tradici a výtvarné kultuře venkovského lidu nebyla nikdy větší radost. Ano, jdu na venkov!“   2. místo Petra Dočekalová a kol.: Jaroslav Benda 1882–1970, Grafický desing Radek Siduna. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Masarykova univerzita v Brně. Barbora Vlášková, členka výtvarné komise: „Dosud nezpracované téma písmové tvorby Jaroslava Bendy představuje zdařilá kolektivní monografie vznikající pod vedením Petry Dočekalové. Vhodně zvolená grafická úprava Radka Siduna nechává vyniknout charakteru Bendova typografického díla i grafického designu v jeho úplnosti. Publikace těší příznivce písmové tvorby na každé straně množstvím ukázek v modrých tónech i v originální barevnosti.“   3. místo Marie Jirásková, Pavel Jirásek: Umění loutky. Fotografie Karel Poneš, grafický desing: Redesing – Klára Kvízová, Petr Krejzek, Nakladatelství Karel Kerlický – KANT, Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Gustav Erhart, člen výtvarné komise: „Výpravná kniha trvalé hodnoty jak po stránce textové, tak jedinečné obrazové dokumentace. Dílo, které poprvé v úplnosti pojímá svérázný fenomén české loutky, její výroby, typologických proměn i jevištního provozu, a to od 19. století až do 50. let století minulého.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-11-26 18:52:20

Aleš Palán: Návrat do divočiny (ukázka z knihy)

Aleši Palánovi loni vyšla kniha Raději zešílet v divočině, která přinesla osm rozhovorů se šumavskými samotáři. Pak přišel se souborem rozhovorů s dalšími samotáři, tentokrát z různých koutů republiky, v knize Jako v nebi, jenže jinak. A původním šumavským samotářům je věnována jeho novinka Návrat do divočiny. Texty Aleše Palána v nové knize popisují vznik původní knihy i její netradičně velký dopad na čtenáře. Autor se vrací k jednotlivým postavám či spíše zpovídaným osobnostem a vypráví řadu okolností, pobočných historek, včetně vlastního náhledu. Jan Šibík v knize spolu se svou partnerkou fotografkou Danielou Matulovou přináší nové fotky, Aleš Palán pak své zamyšlení nad tím, co mu tři roky se samotáři daly, čím ho tito lidé nejvíc oslovili a proč je má tak rád. Zveřejňuje také příběhy, které se do knihy Raději zešílet v divočině nedostaly.   Ukázka z knihy Úvodem Čtvrté místo Dělal náročnou práci v rušném prostředí, a tak toužil po klidu. Pořídil si polosamotu s nevelkým pozemkem. Protože si to mohl dovolit, začal skupovat okolní pole a lesy. Nechtěl na nich hospodařit, pronajímal je nebo nevyužíval, ale chtěl mít pojistku, aby mu tam nikdo nic nepostavil či nepodnikl. Potřeboval nejen ticho a klid, ale chtěl mít zároveň jistotu, že to tak zůstane. Práci si zařídil tak, aby většinu dní trávil v této idyle, do města zajížděl, jen když opravdu musel. A na nákupy, sem tam na koncert.      Jednoho dne se všechno změnilo. I když vlastnil v okolí spoustu hektarů, kam dohlédl, bylo jeho, nad čáslavským letištěm pravomoc neměl. Padlo rozhodnutí a změnily se 24 letecké koridory, mému nebohému kamarádovi začaly nad hlavou svištět gripeny. Velmi nízko, přistávaly a vzlétaly, hluk to byl šílený. Když stroje přelétávaly nad jeho stavením, mohli jsme od sebe stát na zápraží na metr a museli jsme řvát, abychom se vůbec uslyšeli.      Jak vidno, tenhle příběh se neodehrál na Šumavě, ale s hrdiny knihy Raději zešílet v divočině má tento můj známý přece jen cosi společného. Bytostnou potřebu klidu, snad i samoty, v jeho případě jen občasné. On kvůli ní vydělal spoustu peněz a nainvestoval je do pozemků, mí šumavští přátelé zvolili skrytost a ústraní.      Nežijí v něm romantické životy. Nemám na mysli jen dlouhou a mrazivou šumavskou zimu. Být sám, spoléhat se jen na sebe, nemít po ruce nikoho, s kým si můžu pokecat a rozptýlit se, to ani v létě nemusí být žádný med. Je to způsob života, který je náročný, ale když ho jeden zvládne, může mu přinést mnoho kvalit, dokonce pocit naplněného života. Koukat, jak pomalu zapadá slunce, připravit si dříví na zimu, procházet starými cestami, které zarůstají, to je činnost, která má obsah.      Také někteří šumavští samotáři se obávají „gripenů“, v jejich případě třeba záměru radnice zřídit poblíž jejich obydlí cyklostezku. Ano, to je všechno: cyklostezka. Člověk z města by nad tím mávl rukou, ale pro samotáře skrytého po desetiletí v lese je to mezidruhová invaze. Prostředky na výkup lesa nemají, doufají tedy, že na trasu pro velocipedisty nezbudou peníze, a pokud snad ano, hodlají přemýšlet, kde najít nové místo, ještě skrytější. Pořád taková jsou.      Nějakých tři sta metrů od horské samoty jednoho mého známého vede Šumavou turistická značka. Ne páteřní červená, snad žlutá, málo frekventovaná trasa, která spojuje nevyhledávané cíle, jiné v okolí ani nejsou. Je tu jen nedotčená příroda, odlehlé partie, které jsou v očích zdejšího samotáře narušovány občasnými kroky turistů.      Značená cesta směřuje k mohutnému dubu, ze stínu pod ním je vidět chalupa. Na první pohled vypadá nevábně, metrové kopřivy, volně pobíhající zvířata, na plaňkovém plotě lebka. Ne sice lidská, ale přece jen. Tohle teritoriální chování je němou stopkou: Nepřibližuj se! Chodci se nepřibližují, ale po trase stejně procházejí. Mému známému to vadí, jen to pomyšlení, že by přece jen mohli narušit jeho území. Vyprávěl mi, že jedno jaro to už nevydržel. Vzal tedy barvu a značky v širším okolí zamaloval. Neosvědčilo se to. Turisté bloudili, zdržovali se tu déle, koukali pod stromem do mapy, pár se jich dokonce odhodlalo dojít se zeptat na cestu.      Klub českých turistů značení obnovil, rychle nanesená barva možná opršela, a kroky návštěvníků tudy vedou pořád. V porovnání s jinými trasami je jich velmi málo. Tím ale mého známého neuchlácholíte, on nežije někde jinde, on je tady. O tohle soužití nestál, nevyhovuje mu.      Skrytý svět šumavských samotářů je drsný, a přitom zranitelný. Změnit by se mohl snad už jen jeho pozorováním. Když jsem chystal knihu Raději zešílet v divočině, byl jsem si toho vědom. Někteří samotáři jsou snadno dohledatelní, většina ale ne. U několika je to v podstatě nemožné, do knihy jsem dal jen velmi rámcové vodítko, občas i drobné topografické pastičky. Nechtěl jsem, aby se z šumavských samot stala druhá Žítková. Po bezmála dvou letech od vydání knihy rozhovorů mohu snad říct, že se to podařilo. Jedinečné a fascinující prostředí horských samot, chýší a maringotek se pootevřelo – a zase uzavřelo. Ti, kteří o kontakty nestojí, si svou odloučenost udrželi.      Ozvali se mi mailem manželé, že identifikovali místo, kde přebývá Mirek Sedláček – rekordman v délce pobytu, muž, který mezi jehličnany prožil více než půl století. Dušovali se, že jeho soukromí rozhodně narušit nehodlají, že tam nepůjdou, jen ode mě chtěli potvrdit výsledek svého pátrání. S ulehčením jsem jim mohl oznámit, že bod, který vytyčili, je asi sedm kilometrů daleko od Mirkova domu. Nenašli ho. Občas se mě někdo zeptá, kde vlastně žije Tony, Ruda, Martina, ale já držím bobříka mlčení.      Jen jednou jsem se setkal s člověkem, který ta místa opravdu identifikoval. Bylo to v Berouně. Před besedou za mnou přišel muž s mapou, na které měl jednotlivé „poustevny“ vyznačeny s obdivuhodnou přesností. (Až na ty, kde není vůbec čeho se chytit, jako třeba u Rudy, o kterém jsem po domluvě s ním napsal jen to, že žije kdesi na Šumavě.) Dotyčný to měl správně. Byl se svým pátráním spokojený a já taky, když prohlásil, že tohle mu stačí, informace dál šířit nebude a ani on sám na ta místa zajít nehodlá.      Odlehlost láká a divočina ještě víc. I když se tam nedokážeme či nechceme odstěhovat, tušíme, že tento svět nám má co nabídnout. — Říká se, že literatura ztrácí svůj někdejší vliv, není určující společenskou platformou a vlastně nesvede změnit život ani jednomu konkrétnímu čtenáři. Může pro něj být partnerem, rádcem, kamarádem a to je až až. Ano, je to tak, ale knize Raději zešílet v divočině se i ta změna podařila. Alespoň v několika málo případech, o kterých vím.      Znám čtenářku, která týden po dočtení rozhovorů s šumavskými samotáři dala výpověď z práce i z bytu a odstěhovala se dvě stě kilometrů daleko na Šumavu. Vím o jiné, která se roky odhodlávala odstěhovat se z města na polosamotu – ta jí dosud sloužila jako víkendová chalupa. Když byla se čtením v půlce, udělala to. Ta změna přitom nemusí směřovat jen k užšímu kontaktu s přírodou. Jeden můj známý pod dojmem četby opustil dlouhodobě nefunkční vztah a záhy vstoupil do nového, s partnerkou se seznámil skrze společný dojem z mé knihy.      Ozvali se mi lidé, že knihu umisťují mezi své nejmilejší na poličku nad postel – a já mohl jen poděkovat a varovat je, že je to pěkně těžká bichle. Ozvala se mi čtenářka, která prý přečetla knihu šestkrát za sebou. Nebo nečtenář, co prohlásil, že neví, kolik knih v životě přečetl, moc jich určitě nebude, posledních deset let rozhodně žádnou – ale Raději zešílet v divočině doslova zhltl. Ozvala se mi i paní, že by chtěla s některým ze samotářů žít, jestli bych jí nemohl domluvit schůzku. Pochopil jsem, že je jí poměrně jedno, s kterým by to bylo, a rande jsem nesjednal.      Kamarádka mě informovala, že se o knize bavily ženské v kadeřnictví na malém městě, podepsat si ji ode mě nechal i opravář aut – to své jsem zhuntoval na šumavských lesních cestách. Když na jaře 2019 začaly protibabišovské demonstrace, mezi hesly požadujícími jeho demisi se objevil i transparent s nápisem Raději zešílet v divočině. Když mi někdo na Facebooku tuto fotku poslal, pokládal jsem to za fake, až později, když snímků s tímto transparentem z metra i z Václaváku přibylo, pochopil jsem, že tento slogan vystoupil z úzce literárního kontextu a má ambici zlidovět, žít si po svém.      Jsem rád, že se kniha skvěle prodává, ale ještě víc mě těší podobné příběhy. Za důležitý pokládám i fakt, že na besedách potkávám čtenáře různého věku i společenského postavení. Nejsou tu zdaleka jen hipsteři či ekologičtí nadšenci, přijdou lidi z paneláků či ajťáci, kteří se půdy holou rukou dost možná nedotkli roky. Kniha se líbí lidem na společenském okraji i těm, kteří jsou velmi úspěšní. Nad knihou se shodnou i občané nejrůznějších politických preferencí. To vše je pro mě nečekané a vítané: kniha pojednávající o čemsi zcela okrajovém propojuje společenské bubliny. Lidi spojuje. — Rozhovory s šumavskými samotáři – i tyhle eseje – provázela v přípravných fázích má dvě opomenutí, lépe řečeno mé fatální selhání. U Raději zešílet v divočině jsem zapomněl na fotky, u téhle knihy dokonce – byť se to zdá v podstatě nemožné – na text. Skutečně se to stalo.      Nejprve k těm fotkám. Když jsem oslovil nakladatele Aleše Lederera, zda by neměl chuť vydat knihu, ze které neviděl ani písmeno, měl jsem už podstatnou část rozhovorů nahraných, některé dokonce zpracované 30 a autorizované. Oslovit mi zbývalo jen posledního, osmého respondenta. Pěkných pár měsíců jsem už otravoval šumavské solitéry, kteří teoreticky neměli mít nejmenší zájem s někým cizím mluvit, zejména ne s chlapem, co hodlá tohle povídání zveřejnit – a přesto se mnou mluvili. V průběhu toulek Šumavou jsem pochopil, že se nechci bavit jen o alternativním životním stylu, ale o samotářském životě v přírodě, o skrytosti a mlčení. Několik alternativců žijících v rodinách či v jejich torzech jsem tedy ponechal jejich ústraní a do knihy je nezařadil. Jsou jistě rádi.      Aleš Lederer tehdy na mou nabídku kývl a hned se optal, jaké budou v knize fotky. A já si uvědomil, že jsem na fotky naprosto zapomněl. Byla to zhruba má dvacátá kniha rozhovorů a ve všech předchozích fotografie byly. Protože jsem se s Šumaváky bavil o jejich současném prožívání odloučenosti a minulost jsme zmiňovali jen tehdy, když jsme potřebovali ukázat cestu k přítomnosti, věděl jsem, že fotky z jejich mládí v knize mít nechci. Ostatně: většina samotářů takové snímky ani nemá. Nedošlo mi ovšem, že snímky ze současnosti v knize být musí.      Jen co nakladatel svou otázku vyslovil, pochopil jsem, jakou jsem spáchal pitomost. Dostal jsem se k lidem žijícím ve skrytu, sblížil se s nimi, přesvědčil je, aby se svým příběhem vyšli na světlo, o žádném focení ale z mé strany nepadlo ani slovo. Nemohlo padnout, protože jsem o tom neuvažoval. Takže co teď? Pojedu za každým z nich znovu a budu jim vysvětlovat, jaký jsem pitomec, že jsem na fotky zapomněl a nyní bych potřeboval, aby mi kývli ještě jednou, nejen na slova, ale nově i na obrázky? Vyzbrojen civilizační podezíravostí jsem došel k závěru, že by mě mí přátelé na Šumavě mohli podezírat ze salámové metody: „Nejdřív chce rozhovor a teď ještě focení. Co bude chtít příště?“ Nebudou si o mně myslet, že jsem s nimi skoulel nějakou habaďúru?      Aleš Lederer do toho mého uvažování vyslovil jméno Jan Šibík, jestli bych byl pro, kdyby ho zkusil ke spolupráci oslovit. Souhlasil jsem poněkud nepřítomně, protože jsem si představoval ty trapné chvíle na Šumavě, které možná povedou k nedorozumění či nedejbože k rozkmotření. Kdo by přece věřil tomu, že otřískaný autor knižních rozhovorů zapomene na fotky? Myslím, že bych v tomto stavu kývl Alešovi na jakékoliv jméno, ale Honza Šibík byl dobrá volba. Velmi dobrá. Je hbitý a pozorný, profík každým coulem, svět zapadlých šumavských samot a maringotek dokázal čtenářům přiblížit věrně a empaticky.      Tomu ale musel předcházet souhlas mých respondentů. Vydal jsem se tedy za nimi, vysvětlil jsem jim, jaký jsem vůl a že bych ještě potřeboval fotky – a žádný z nich, opravdu ani jeden, a to ani na okamžik, mě nepodezíral z nějaké taktiky. Pochopili, že jsem selhal – a pro selhání oni mají tykadla. Následně jsem na skrytá místa dorazil už s Honzou Šibíkem a kniha mohla dál vznikat.      Když se snažím přijít na to, proč je Raději zešílet v divočině tak úspěšné a proč kniha tak zasáhla i mě samotného, pokouším se uvažovat dál než za ta nejpravděpodobnější vysvětlení. Slýchám, že je to tím, jak zde akcentuji život v přírodě. Budiž, tomu se ale věnuje celá řada titulů, cestopisů, průvodců, vzpomínek… Nebo to prý bude tou samotou a přirozenou duchovností, která ji v horách provází. I titulů o duchovním růstu člověka v ústraní je ale docela dost, knihy o rozvoji osobnosti zažívají setrvalý zájem těch, kteří se chtějí někam posunout. Jsem ostatně jedním z nich.      Myslím, že jsem se v Raději zešílet v divočině nevědomky dopustil jiných kvalit. Jednou z těch, kterou ve své knize, a zejména ve svých respondentech spatřuji, je cosi, čemu říkám kvalita prohry. Pokusím se to vysvětlit.      Naše společnost je založena na soutěživosti a na úspěchu. Počítá se jen vítězství, ve sportu maximálně příčky na stupínku, kdo je čtvrtý, má prostě smůlu. Prohra, pokud vůbec k něčemu, je prý dobrá jen k tomu, abychom se příště víc snažili… Já si to ale nemyslím, podle mě je prohra přirozenou součástí našich dnů. Pokud budeme do krajnosti otevření – a mí šumavští přátelé takoví většinou bývají – připustíme si, že drobným prohrám jsme vystaveni dennodenně. Na někoho se zbytečně utrhneme, něco nás zamrzí, zapomínáme na své blízké, odkládáme věci… Zásadním prohrám se minimálně párkrát za život nevyhne žádný z nás. Všichni prohráváme, ale ne všichni si to dovedeme připustit.      Tuhle vzácnou dovednost mě učí někteří šumavští samotáři, oni jsou totiž mistry v prohrách, prohrávat dokážou velmi dobře. To nemyslím jako ironii, vyslovuji to s hlubokým obdivem. Prohra je podle mého mínění kvalitou sama o sobě, nejde jen o poučení pro příště – i když to taky. Prohra a její uvědomění si prostě napomáhá plnosti našich životů, bez ní by nebyly kompletní.      Je snadné tuhle kvalitu přehlédnout, ale soudím, že „mí“ Šumaváci ji nepřehlížejí. Že pro ni mají plné pochopení. Proto mě nepodezřívali z žádné taktiky, když jsem za nimi dodatečně přijel s tím, že potřebuju, aby se ještě nechali vyfotografovat. Pochopili, že jsem zrovna prohrál, že jsem chyboval, a že je to normální. A normální je taky takovému člověku vyjít vstříc. Žádný z nich neřekl: „To je skvělý, že sem přijede někdo s foťákem.“ Prohlásili spíš: „Tak teda jo…“ Poměrně neochotně, ale přece jen. A to stačilo – nejen Honzovi Šibíkovi, ale i té plnosti.      A jak to bylo s tou mou druhou prohrou, kdy jsem zapomněl napsat text? V tom už nenacházím příliš velké ponaučení, spíš hořkou anekdotu, co všechno se taky může autorovi stát, či spíš nestát. Když jsme se s Alešem Ledererem a Honzou Šibíkem – a samozřejmě taky se sedmi šumavskými solitéry – dohodli, že po roce od vydání knihy začnou vznikat nové fotky a v návaznosti na Raději zešílet v divočině nová kniha, asi se mi zatměl mozek. Pochopil jsem totiž, že mám napsat jen nový stručný úvod, jinak že vyjdou staré rozhovory s novými fotkami. Z nakladatelského hlediska by to byla pitomost, ale v tu chvíli jsem si to neuvědomil. Jan Šibík jezdil několik měsíců na Šumavu a pořizoval nové snímky – a já nedělal nic. Když se mě nakladatel optal, kdy budu se svými texty hotov, nechápavě jsem odvětil: „S jakými texty?“ Prostě jsem zapomněl napsat tuhle knihu…      Konečně mi došlo, že úvod má být mnohem obsáhlejší než pár odstavců a že nemá smysl znovu tisknout již vytištěné rozhovory, ale je třeba, abych napsal cosi o svém životě s mými šumavskými přáteli, o tom, co mi pobývání s nimi dalo, co si o nich myslím, čím mě fascinují, proč je mám tak rád. Zasmál jsem se vlastní hlouposti a pustil se do psaní. Tento reparát nyní držíte v rukách. I já se prostě učím prohrávat… — Odborník by mě možná opravil, ale osobně mám dojem, že z marketingového hlediska je na knize setkání s šumavskými samotáři špatně úplně všechno. Pokud si vybírám respondenta ke knižnímu rozhovoru, měl by to být člověk aspoň trochu známý, ne? Šumavské solitéry zná jen málokdo, o některých neví dokonce ani lidé ve velmi blízkém okolí. Tak dobře se skrývají.      Z hlediska ohlasu je důležité, aby téma knihy s člověkem rezonovalo. Pokud bych dělal rozhovor o zdraví, jídle či sexu, spojitost se svou osobou by v tom mohl najít snad každý. Ale v radikální odloučenosti? Jak ta rezonuje u čtenářů z měst a vesnic, kteří se třeba někdy cítí osamělí, ale přesto pobývají ve společnosti? A odstěhovat se do lesa bez elektřiny a bez vody – nemluvím o teplé vodě, mluvím o vodě jako takové – rozhodně neplánují. A že by někdo chtěl okopírovat model, jakým žije třeba Martina Kyselová nebo Mirek Sedláček? To je nemožné. Jde o tak jedinečné osobnosti, že žádná nápodoba není možná. Marketingovým handicapem mohla být ostatně i sama Šumava. Ne že by nejrozsáhlejší české pohoří nemělo dost příznivců, sám se mezi ně počítám, ale přece jen: kniha ze Šumavy je vlastně regionální literaturou. Copak příběhy odtud mohou zajímat obyvatele Liberce, Znojma či Vsetína? A přesto je zajímají.      Co to v čtenářích tak silně zaznívá? Myslím, že to nebude jen česká láska k outsiderům nebo lépe řečeno ke zdánlivým outsiderům. Jsme zemí Švejka a Cimrmana, ale přestává už podle mého názoru platit, že jsme zemí plebejců.      Jedním z původců nosného hlasu knihy Raději zešílet v divočině bude zřejmě žitá změna, kterou většina mých respondentů (snad všichni kromě Klišíků, kteří se ve své chalupě narodili) udělala. Ta změna byla radikální: spálili za sebou všechny mosty, v nížinách či vrchovinách nechali rodiče, partnera, někdy děti… Někteří zdánlivě zmizeli z povrchu zemského. Čtenáři nechtějí udělat tak radikální změnu, ale zřejmě jim stačí vědět – ne: stačí to nám –, že je to možné. Třeba se odhodláme ke změně menší, ale pro nás neméně důležité. Přestěhovat se do vedlejší obce, změnit něco v zaměstnání, ve vztahu, v sobě – to zejména. — Když dělám knižní rozhovor, pokouším se nic nevědět, o dotyčném si nic nemyslet. Všechno, co budu chtít, kam bych toužil náš hovor nasměrovat, by mě i jeho jen omezovalo. Ano, kdybych se hodně snažil, mohl bych získat to, co jsem si naplánoval. Ale byl by to velmi zúžený pohled, nic jiného bych nedostal, pominul bych celou šíři světa. Pro jedno bych ztratil všechno. Dobré odpovědi se nedají získat jakýmkoliv snažením a přípravou, ty se dají jen dostat, pokud je člověk totálně nepředpojatý a soustředěný.      V knize Raději zešílet v divočině zaznívají názory, postoje a prožitky šumavských samotářů. Tak to má být. Přesto jsem si i já, postupem času a při dalších návštěvách, začal něco myslet. O odlehlosti, o nich, o sobě… Knihou Návrat do divočiny se v tom pokouším vyznat. Snad ji mí šumavští přátelé přijmou jako malou pozornost. Něčemu třeba přitakají, nad jiným se rozesmějí… Třeba i nade mnou, vůbec mi to nevadí.      Šumavští samotáři jsou vyhraněné osobnosti. Měli odlišné důvody k odchodu do divočiny, jiným způsobem ji prožívají a jiné věci od ní očekávají. Neexistuje žádná sociologická skupina šumavských solitérů. Cokoliv o nich bych chtěl zobecnit, mýlil bych se už v samotném základu. Každý z nás je jiný, říká se. Budiž. Ale Šumaváci jsou ještě mnohem jinačejší.      Přesto mají něco společného. Je to skutečnost opravdového života, plného a vědomě prožívaného. Nedokážu to říct líp než indický jezuita Anthony de Mello. (Ostatně: v podstatě nic nedokážu říct jako on.) Vypůjčím si tedy kousek jeho meditace z knihy K pramenům.      „Myslím na situace, v nichž ožívám, a na situace, ve kterých jsem mrtvý. Myslím na doby, kdy jsem se neodvažoval riskovat, kdy jsem žil v pohodlí a bezpečí: to byly časy, kdy jsem stál na místě. Pak myslím na doby, kdy jsem se odvažoval riskovat, dělat chyby, prohrávat a být bláznem, být terčem kritiky ostatních, kdy jsem se klidně uváděl do nebezpečí, že mi někdo ublíží, nebo že někomu způsobím bolest. To jsem byl naživu!      Život je pro hazardní hráče. Zbabělci umírají.      Musím se naučit přijímat vše, co mi život přináší, potěšení i bolest, žal i radost. Neboť zavřu-li se před bolestí, má schopnost prožívat radost zmizí – stávám se otupělým a v tom spočívá strnulost a smrt.      Život jde ruku v ruce se změnou. Co se nemění, je mrtvé. Mrtví lidé v sobě mají zakořeněný strach ze změny. Jaké změny se v mém životě odehrály za posledních šest měsíců? Jaké změny mě čekají dnes?      Končím toto cvičení a pozoruji přírodu kolem sebe: je tak pružná, tak plynoucí, křehká, nestálá, vystavená smrti – a tak živá! Pozoruji ji dlouho, hodně dlouho.“      Tolik Anthony de Mello. Něco podobného by ale mohli říct i mí šumavští přátelé.      Ne, oni o tom většinou nemluví, oni to žijí. Pokouším se po nich opičit {loadmodule mod_tags_similar,Související} Aleš Palán (1965), publicista a spisovatel, je autorem či editorem pětačtyřiceti knižních titulů. Za sborník Brnox získal spolu s Kateřinou Šedou ocenění Magnesia Litera. Na tutéž cenu byl nominován i jeho knižní rozhovor s bratry Florianovými Být dlužen za duši a román Ratajský les. Rozhovor s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami byl oceněn výroční cenou Českého literárního fondu. Třikrát se Palánova kniha stala vítězem ankety Katolického týdeníku Dobrá kniha roku. Rozhovor s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině se stal bestsellerem a získal titul Kniha roku Lidových novin. Na podzim 2019 vyšla Aleši Palánovi další kniha rozhovorů Jako v nebi, jenže jinak. Nová setkání se samotáři z Čech a Moravy. Jeho práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. Jan Šibík (1963), reportážní fotograf cestující po celém světě, autor fotografií ke knize Raději zešílet v divočině. Dvacet let byl vedoucím fotooddělení a obrazovým redaktorem časopisu Reflex a je nositelem mnoha ocenění, například v soutěži Czech Press Photo či World Press Photo. Jan Šibík je zároveň laureátem Ceny 1. června udělované městem Plzeň za šíření myšlenek demokracie a obhajobu lidských práv. Jeho aktivity, jako jsou Podejte ruce dětem ze Sierry Leone či Chci ještě žít!, překračují hranice fotografie a poukazují ke společenské odpovědnosti člověka, jenž se pohybuje v problematických oblastech světa. Daniela Matulová (1989), fotografka opakovaně zaznamenávala uprchlickou krizi, těžkou práci žen a dětí či přeživší ženy napadené kyselinou. Dokumentovala jednu z nejuzavřenějších komunit světa v jeruzalémské čtvrti Me’a Še’arim a spolupodílela se na fotografiích ke knize Raději zešílet v divočině.   Nakladatelství Prostor 2019, 400 stran, první vydání

Čas načtení: 2024-04-10 07:56:00

Tisková zpráva společnosti ExaGrid za 1. čtvrtletí 2024

Marlborough (Massachusetts) 10. dubna 2024 (PROTEXT/BusinessWire) - Společnost ExaGrid pokračuje v růstu - 13 po sobě jdoucích čtvrtletí volného peněžního tokuSpolečnost ExaGrid®, jediné řešení pro vrstvené zálohování v oboru, dnes oznámila, že za uplynulé první čtvrtletí (Q1) dosáhla nejsilnějšího výsledku v historii společnosti, a to za čtvrtletí končící 31. březnem 2024.Tato tisková zpráva obsahuje multimediální prvky. Celou zprávu najdete zde: https://www.businesswire.com/news/home/20240409654841/cs/První čtvrtletí bylo z hlediska rezervací a tržeb společnosti ExaGrid nejlepším prvním čtvrtletím v historii společnosti. Společnost dosáhla kladného ukazatele volných peněžních toků (FCF), kladného ukazatele zisků a ztrát (P&L) a kladného ukazatele EBITDA již 13. čtvrtletí v řadě. Společnost ExaGrid má nyní více než 4200 aktivních zákazníků z řad vyšších středních až velkých podniků, kteří k ochraně svých dat používají vrstvené zálohovací úložiště ExaGrid. Růst společnosti ExaGrid se zrychluje a společnost přijímá nové zaměstnance, aby rozšířila své prodejní týmy po celém světě.„Společnost ExaGrid pokračuje v růstu nejvyšší linie a zároveň si udržuje kladné hodnoty EBITDA, P&L a volného peněžního toku. Dosáhli jsme více než 4200 aktivních instalací u zákazníků po celém světě. ExaGrid má i nadále 70% míru konkurenčních vítězství při nahrazování primárního úložiště za zálohovací aplikací i zařízení pro deduplikaci, jako jsou Dell Data Domain, HPE StoreOnce a Veritas NetBackup Storage Appliances. Míra udržení zákazníků společnosti ExaGrid je více než 95 % a 99 % z nich využívá údržbu a podporu. To jsou dva nejlepší ukazatele úspěšnosti zákazníků v oboru. Naše podnikání je silné v Severní Americe, Latinské Americe, Evropě a na Blízkém východě a stále více se zaměřujeme na oblast Asie a Tichomoří,“ řekl Bill Andrews, prezident a generální ředitel společnosti ExaGrid.„Před lety si společnost ExaGrid uvědomila, že žádný dodavatel nevytváří úložiště speciálně pro zálohování, protože všichni prodávali produkty primárního úložiště jako cíle zálohování, což je drahé, nebo prodávali zařízení pro inline deduplikaci, která jsou pro zálohování a obnovu pomalá a vedou k nákladným upgradům vysokozdvižných vozíků. Zálohovací úložiště má jedinečné potřeby kvůli velkým zálohovacím úlohám, přírůstkům, syntetickým plným kopiím, rotaci záloh, dlouhodobému uchovávání a mnoha dalším aspektům, které zálohovací úložiště odlišují od primárního úložiště. Jedinečné vrstvené zálohovací úložiště ExaGrid bylo vytvořeno speciálně pro zlepšení výkonu zálohování, výkonu obnovy, škálovatelnosti při nárůstu dat, zabezpečení, obnovy po ransomwaru, obnovy po havárii a zlepšení ekonomiky zálohování s nízkými počátečními i časovými náklady,“ řekl Andrews. „Primární úložiště není tak rychlé pro velké zálohovací úlohy, obvykle není škálovatelné, je velmi drahé pro dlouhodobější uchovávání a je orientováno na síť, takže je zranitelné vůči bezpečnostním útokům. Zařízení pro inline deduplikaci jsou pomalá pro zálohování, pomalá pro obnovu, nejsou škálovatelná a jsou také orientována na síť, což je činí zranitelnými vůči bezpečnostním útokům."„Společnost ExaGrid je hrdá na to, že má vysoce diferencovaný produkt, který prostě funguje, dělá to, co říkáme, je správně dimenzován, dobře podporován a prostě dělá svou práci. Tato tvrzení můžeme doložit 95% čistou mírou udržení zákazníků, skóre NPS +81 a skutečností, že 94 % našich zákazníků má zapnutou funkci Retention Time-Lock for Ransomware Recovery a 99 % našich zákazníků využívá náš roční plán údržby a podpory,“ řekl Andrews.Nejdůležitější události 1. čtvrtletí 2024:• Dodány nové modely zařízení EX84 a EX189 o velikosti 2U, což výrazně snižuje využití místa v racku• 13. po sobě jdoucí čtvrtletí s kladným výsledkem hospodaření (Cash, EBITDA a P&L)• Rozšíření týmu vedoucích pracovníků v oblasti prodeje:° Jmenování Sama Elbecka viceprezidentem pro prodej a obchodní partnery v Severní a Jižní Americe° Jmenování Rohana Cooka viceprezidentem pro oblast prodeje v regionu APAC• Získání uznání v oborových publikacích:° Zařízení EX189 bylo oceněno jako TOP 5 zálohovací cíl ve zprávě 2024-25 DCIG TOP 5 2PB+ Cyber Secure Backup Target Global Edition Report° Zařízení EX18 bylo označeno za jeden z pěti nejlepších zálohovacích cílů ve zprávě 2024-25 DCIG TOP 5 Sub-2PB Cyber Secure Backup Target Global Edition Report.° Partnerský program prodejců společnosti ExaGrid získal ocenění 5 hvězdiček v průvodci partnerskými programy 2024 CRN®O společnosti ExaGridSpolečnost ExaGrid poskytuje vrstvené zálohovací úložiště s jedinečnou přistávací zónou („Landing Zone“) s diskovou vyrovnávací pamětí, úložištěm pro dlouhodobé uchovávání a škálovatelnou architekturou. Řešení „Landing Zone“ společnosti ExaGrid umožňuje nejrychlejší zálohy, obnovení a okamžité zotavení virtuálních počítačů. Vrstva úložiště nabízí nejnižší náklady na dlouhodobé uschování. Škálovatelná architektura společnosti ExaGrid zahrnuje plnohodnotná zařízení a zajišťuje zálohovací okno s pevnou délkou při nárůstu dat, přičemž odpadají nákladné forkliftové aktualizace a zastarávání produktu. Společnost ExaGrid nabízí jediný dvouvrstvý přístup k ukládání záloh s nesíťovou vrstvou, zpožděným odstraňováním a neměnnými objekty pro obnovu po útocích ransomwaru.Společnost ExaGrid disponuje fyzickými prodejními a předprodejními systémovými inženýry v těchto zemích: Argentina, Austrálie, Benelux, Brazílie, Kanada, Chile, SNS, Kolumbie, Česká republika, Francie, Německo, Hongkong, Indie, Izrael, Itálie, Japonsko, Mexiko, Skandinávie, Polsko, Portugalsko, Katar, Saúdská Arábie, Singapur, Jižní Afrika, Jižní Korea, Španělsko, Turecko, Spojené arabské emiráty, Velká Británie, Spojené státy a další regiony.Navštivte nás na adrese exagrid.com nebo se s námi spojte na LinkedIn. Podívejte se, co říkají naši zákazníci o vlastních zkušenostech se společností ExaGrid, a zjistěte, proč nyní tráví podstatně méně času zálohovacím ukládáním v příbězích o úspěších našich zákazníků. Společnost ExaGrid je hrdá na své hodnocení +81 NPS!ExaGrid je registrovaná ochranná známka společnosti ExaGrid Systems, Inc. Všechny ostatní ochranné známky jsou majetkem příslušných vlastníků.Text této zprávy v původním, zdrojovém jazyce je oficiální verzí. Překlad této zprávy do jiných jazyků poskytujeme pouze jako doplňkovou službu. Text zprávy v původním, zdrojovém jazyce je jedinou právně závaznou verzí této tiskové zprávy.Zdrojovou verzi najdete na businesswire.com: https://www.businesswire.com/news/home/20240409654841/cs/Kontakty:Media:Mary DomenichelliExaGridmdomenichelli@exagrid.comZdroj: ExaGrid   

Čas načtení: 2024-05-16 10:23:05

Cesta od Central Parku k Brooklyn Bridge: Procházka ikonickými památkami New Yorku

Vítejte na jedinečné cestě, která vás provede skrz Central Park až k Brooklyn Bridge, jedním z nejslavnějších mostů na světě. Ahoj cestovatelé!Vítejte na jedinečné cestě, která vás provede skrz Central Park až k Brooklyn Bridge,…

Čas načtení: 2024-06-07 00:01:00

4 jedinečné a módne nápady na darčeky k 50. narodeninám

Blíži sa deň 50. narodenín vašej blízkej osoby a vy uvažujete nad tým, aký darček bude, na oslavu tohto významného míľnika, ten pravý? Príspevok 4 jedinečné a módne nápady na darčeky k 50. narodeninám zobrazený najskôr ZN.SK.

Čas načtení: 2024-06-20 17:00:01

Žijí již 60 000 let na ostrově v naprosté izolaci a skupinově se oddávají „vášnivému tanci touhy“

V roce 1563 varoval námořník César Frederick: „Pokud se nějaká loď nešťastnou náhodou zastaví na těchto ostrovech, nikdo se nevrátí živý.“ I přes mnohé varovné zkušenosti navštívili ostrov několikrát za posledních 200 let cizinci a většinou to pro obě strany skončilo špatně. Těla nezvaných návštěvníků zpravidla končí posetá šípy. I proto o domorodcích víme tak málo. Jejich řeč, kulturu ani představy o světě nikdo nezná. Jak se žije ve střední době kamenné Ostrov Severní Sentinel zůstává stále izolovaný, i když se nachází v těsné blízkosti jiných ostrovů (Andamanské a Nikobarské ostrovy), které se pro svou křišťálově čistou vodu a bílé pláže staly oblíbenou turistickou destinací. Všechny tyto ostrovy patří Indii. Kmen se nachází na úrovni mezolitu. Dosud neobjevili zemědělství, nevytvořili civilizaci ani se nespecializují na určité dovednosti. Loví nejrůznější druhy živočichů, zejména prasata a velké ještěry. Velkou část jejich stravy tvoří ryby, které loví pomocí luku a šípu nebo oštěpu. Kmen údajně nemá žádného náčelníka ani řídící orgán, žádné intelektuální schopnosti, žádnou formu písma a není známo, že by si vedli kalendář. Neznámý je i počet obyvatel, může se pohybovat od 40 do 500. Nechte nás na pokoji Obyvatelé Sentinelu dali v minulosti opakovaně najevo, že o žádný kontakt nestojí. Například po tsunami v roce 2004 byl jeden z příslušníků kmene vyfotografován, jak míří šípem na vrtulník pobřežní hlídky, který hledal přeživší. Byl to jasný signál, aby se nezvaní vetřelci drželi dál. Známější je případ z roku 2018, kdy zabili amerického misionáře. John Allen Chau se pokoušel kmen nelegálně kontaktovat, aby ho obrátil na křesťanství. Americký misionář zavražděn posledním domorodým kmenem na světě. Slovo Boží bylo zasypáno šípy Číst více Rozhodnutí nepouštět k sobě cizince se ukázalo jako neobyčejně moudré. Mnohé sousední kmeny byly vyhlazeny poté, co Britové kolonizovali jejich ostrovy. Mimochodem, kdyby se i indiáni svého času místo přátelského přivítání Kryštofa Kolumba postarali o to, aby se nikdo z jeho posádky nevrátil domů, nebyli by tak rychle vyhubeni. Sentinelci také nemají imunitu vůči běžným nemocem, které by jejich populaci zcela zdecimovaly. Jejich přání být ponecháni na pokoji se setkalo s pochopením u indické vlády, která v roce 1956 prohlásila ostrov Severní Sentinel za kmenovou rezervaci a zakázala cestovat k němu do vzdálenosti menší než tři námořní míle (5,6 km). Přátelský kontakt? Jednou a dost! Jediný přátelský kontakt, byť velmi omezený, se podařilo navázat indickému učenci jménem Pandit, který v roce 1967 jako první antropolog vstoupil na Severní Sentinel. I jeho následné výpravy na ostrov se dlouho setkávaly s nepřátelstvím. Sentinelci se schovávali v džungli a na posádku stříleli šípy. Po dobu 24 let přinášel Pandit a jeho tým různé dary a oběti, které nakonec vedly k prvnímu přátelskému kontaktu v roce 1991. Chatrné přátelství mezi ostrovany a antropology nikdy nepřekročilo rámec rozdávání kokosových ořechů. Domorodci nikdy nenabídli dary na oplátku a nikdy nepozvali návštěvníky, aby zůstali nebo se vydali do vnitrozemí, a ani jedna strana se nikdy nenaučila s tou druhou skutečně mluvit. A ne vždy Sentinelci návštěvníky vítali, někdy antropology ještě na pláži odstrašovali ozbrojení muži. „Když jsem rozdával kokosové ořechy, trochu jsem se oddělil od zbytku týmu a začal se přibližovat ke břehu,“ sdělil Pandit BBC. „Jeden mladý Sentinelec se zatvářil směšně, vzal nůž a naznačil mi, že mi uřízne hlavu. Okamžitě jsem zavolal na člun a dal se na rychlý ústup,“ dodal. „Gesto toho chlapce bylo příznačné. Dal mi jasně najevo, že nejsem vítán.“ Přes tyto zkušenosti Pandit odmítá označit domorodce za nepřátelské. „To je nesprávný pohled na věc. My jsme tady agresoři,“ řekl deníku Indian Express. „To my se snažíme vstoupit na jejich území. Sentinelci jsou mírumilovní lidé. Nesnaží se útočit na lidi. Nenavštěvují okolní oblasti a nezpůsobují problémy,“ prozradil BBC.  Umějí přežít díky jedinečné kultuře Forbes se zmiňuje, že díky jediné návštěvě sentinelské vesnice v roce 1967 víme, že místní obyvatelé žijí ve štíhlých chýších se šikmými střechami. Před každou chýší si pečlivě udržují oheň. Stavějí si malé, úzké kánoe, s nimiž manévrují pomocí dlouhých tyčí v relativně mělkých, klidných vodách uvnitř útesu. Mnohé z jejich nástrojů a zbraní mají železný hrot, který Sentinelci pravděpodobně našli vyplavený na břehu a zpracovali ho podle svých potřeb. Jak uvedl Daily Mail, v roce 1970 se k ostrovu přiblížila skupina antropologů s připravenými notebooky a fotoaparáty. Okamžitě byli zasypáni šípy a poté měli možnost zhlédnout na pláži sexuální show, kterou jeden z pozorovatelů popsal jako „druh komunitního páření – zběsilý tanec touhy“. V roce 1996 indická vláda návštěvy antropologů pozastavila. Sentinelci údajně zapomněli, jak rozdělat oheň a udržují vždy několik ohňů. Jejich botanické, zoologické a lékařské znalosti jsou prý ohromující. Je překvapivé, že všichni obyvatelé Sentinelu přežili tsunami, při kterém zahynulo 250 000 lidí. Předpokládá se, že podobně jako mnoho zvířat ucítili zemětřesení a věděli, že se blíží monstrózní vlna. Vylezli včas na stromy a vzali s sebou svůj drahocenný oheň. Když se příroda probouzí k životu. Nejbrutálnější tsunami zabila přes čtvrt milionů lidí Číst více Záhada příbuzenského křížení Populace, která na ostrově existuje extrémně dlouhou dobu bez jakéhokoli kontaktu zvenčí, musí takřka s jistotou pociťovat následky příbuzenského křížení neboli inbreedingu. Lze předpokládat, že obyvatelé mají extrémně omezenou genetickou variabilitu pro reprodukci. Jak se s ní mohli dokázat vyrovnat? Ti, kdo by nesli geny se škodlivými následky, by zřejmě byli v tak uzavřeném prostředí z genofondu dávno odstraněni. Na Sentinelce musel být po generace vyvíjen silný selekční tlak. Ti, kteří nebyli zdraví, zahynuli. Ti, kteří zůstali, mohou mít některé jedinečné genetické znaky, ale jako populace jsou pravděpodobně zcela zdraví. Poslední svědkové pravěku Sentinelci, kteří jsou obecně považováni za poslední předneolitický kmen na světě, dokázali přežít hlavně díky tomu, že se násilně bránili jakémukoli kontaktu s cizinci. Naštěstí okolní civilizace již dospěla na takovou úroveň, že jim toto právo žít si izolovaně a po svém dokázala přiznat. A tak máme naději, že tito poslední svědkové kamenné doby budou s námi i nadále sdílet naši planetu. Zdroj: BBC, Forbes, Daily Mail aj. KAM DÁL: Cestovatel a indiánský náčelník Miloslav Stingl: Domorodci mu nabízeli vlastní ženy i lidské maso

Čas načtení: 2024-07-03 21:10:00

Něžná vodní masáž watsu vás vrátí do milující mateřské náruče. V čem spočívá?

Watsu není podobné žádné masáži či terapii – je tak svým způsobem jedinečné. A zcela jedinečně také polaská tělo i duši. Já prožila během terapie nesmírně intenzivní pocit klidu a míru a trochu ...

Čas načtení: 2024-07-17 07:40:00

Tisková zpráva společnosti ExaGrid za Q2 2024 Momentum

Marlborough (Massachusetts) 17. července 2024 (PROTEXT/BusinessWire) - Společnost ExaGrid pokračuje v růstu – 14. po sobě jdoucích čtvrtletí volného peněžního tokuSpolečnost ExaGrid ®, jediné řešení v oboru pro víceúrovňové zálohovací úložiště s funkcí Retention Time-Lock, které zahrnuje vrstvu, jež není zaměřena na síť (vytváří víceúrovňovou vzduchovou mezeru), zpožděné mazání a neměnnost pro obnovu ransomwaru, oznámila, že za čtvrtletí končící 30. červnem 2024 zaznamenala nejsilnější druhé čtvrtletí (Q2) v historii společnosti, a to s 18% nárůstem oproti stejnému čtvrtletí před rokem.Druhé čtvrtletí společnosti ExaGrid z hlediska rezervací a příjmů bylo nejlepším druhým čtvrtletím v historii společnosti. Společnost dosáhla kladných hodnot volných peněžních toků (FCF), kladného hospodářského výsledku (P&L) a kladného ukazatele EBITDA již ve 14. čtvrtletí v řadě. Společnost ExaGrid získala v tomto čtvrtletí 137 nových zákazníků, přičemž 64 z nich uzavřelo šestimístné a sedmimístné smlouvy. Společnost ExaGrid má nyní více než 4300 aktivních zákazníků z řad vyšších středních až velkých podniků, kteří k ochraně svých dat používají vrstvené zálohovací úložiště ExaGrid. Růst společnosti ExaGrid se zrychluje a společnost přijímá nové zaměstnance, aby rozšířila své obchodní týmy po celém světě.Nejdůležitější informace za 2. čtvrtletí 2024:• 14. po sobě jdoucí čtvrtletí s kladným výsledkem hospodaření, EBITDA a P&L• Získání uznání v oborových publikacích:° Enterprise Strategy Group Technical Review – ExaGrid Retention Time-Lock for Ransomware Recovery (květen 2024)• Získání 6 odvětvových ocenění:° Data Breakthrough Awards – Řešení pro zálohování dat roku (duben 2024)° Network Computing Awards – Společnost roku (květen 2024)° Network Computing Awards – Hardwarový produkt roku (květen 2024)° Network Computing Awards – Cena za návratnost investic (květen 2024)Storage Awards – Hardwarový dodavatel roku v oblasti podnikového zálohování (červen 2024)Storage Awards – Úložné řešení roku – firemní (červen 2024)„Společnost ExaGrid pokračuje v růstu nejvyšší linie a zároveň si udržuje pozitivní EBITDA, P&L a volné peněžní toky. Dosáhli jsme více než 4300 aktivních instalací u zákazníků po celém světě. ExaGrid má i nadále více než 70% míru konkurenčních vítězství nahrazujících primární úložiště za zálohovací aplikací i deduplikační zařízení, jako jsou Dell Data Domain, HPE StoreOnce a NetBackup Storage Appliances. Míra udržení zákazníků společnosti ExaGrid je více než 95 % a 99 % z nich využívá údržbu a podporu. To jsou dva nejlepší ukazatele úspěšnosti zákazníků v oboru. Naše podnikání je silné v Severní Americe, Latinské Americe, Evropě a na Blízkém východě a stále více se zaměřujeme na oblast Asie a Tichomoří,“ řekl Bill Andrews, prezident a generální ředitel společnosti ExaGrid.„Před lety si společnost ExaGrid uvědomila, že žádný dodavatel nevytváří úložiště speciálně pro zálohování, protože všichni prodávali produkty primárního úložiště jako cíle zálohování, což je drahé, nebo prodávali inline deduplikační zařízení, která jsou pro zálohování a obnovu pomalá a vedou k nákladným upgradům vysokozdvižných vozíků. Zálohovací úložiště má jedinečné potřeby kvůli velkým úlohám zálohování, přírůstkům, syntetickým plným kopiím, rotaci záloh, dlouhodobému uchovávání a mnoha dalším aspektům, které zálohovací úložiště odlišují od primárního úložiště. Jedinečné vrstvené zálohovací úložiště („Tiered Backup Storage“) společnosti ExaGrid bylo vytvořeno speciálně pro zlepšení výkonu zálohování, výkonu obnovy, škálovatelnosti při nárůstu dat, zabezpečení, obnovy po ransomwaru, obnovy po havárii a zlepšení ekonomiky zálohování s nízkými počátečními i časovými náklady,“ řekl Andrews.Primární úložiště není tak rychlé pro velké úlohy zálohování, obvykle není škálovatelné, je velmi drahé pro dlouhodobější uchovávání a je orientováno na síť, takže je zranitelné vůči bezpečnostním útokům. Zařízení pro inline deduplikaci jsou pomalá pro zálohování, pomalá pro obnovu, nejsou škálovatelná a jsou také orientována na síť, což je činí zranitelnými vůči bezpečnostním útokům.„Společnost ExaGrid je hrdá na to, že má vysoce diferencovaný produkt, který prostě funguje, dělá to, co říkáme, je správně dimenzován, dobře podporován a prostě dělá svou práci. Tato tvrzení můžeme doložit 95% čistou retencí zákazníků, skóre NPS +81 a skutečností, že 94 % našich zákazníků má zapnutou funkci Retention Time-Lock pro obnovu Ransomware a 99 % našich zákazníků využívá náš roční plán údržby a podpory,“ řekl Andrews.O společnosti ExaGridSpolečnost ExaGrid poskytuje vrstvené zálohovací úložiště s jedinečnou přistávací zónou („Landing Zone“) s diskovou vyrovnávací pamětí, úložištěm pro dlouhodobé uchovávání a škálovatelnou architekturou. Řešení „Landing Zone“ společnosti ExaGrid umožňuje nejrychlejší zálohy, obnovení a okamžité zotavení virtuálních počítačů. Vrstva úložiště nabízí nejnižší náklady na dlouhodobé uschování. Škálovatelná architektura společnosti ExaGrid zahrnuje plnohodnotná zařízení a zajišťuje zálohovací okno s pevnou délkou při nárůstu dat, přičemž odpadají nákladné forkliftové aktualizace a zastarávání produktu. Společnost ExaGrid nabízí jediný dvouvrstvý přístup k ukládání záloh s nesíťovou vrstvou, zpožděným odstraňováním a neměnnými objekty pro obnovu po útocích ransomwaru.Společnost ExaGrid disponuje fyzickými prodejními a předprodejními systémovými inženýry v těchto zemích: Argentina, Austrálie, Benelux, Brazílie, Kanada, Chile, SNS, Kolumbie, Česká republika, Francie, Německo, Hongkong, Indie, Izrael, Itálie, Japonsko, Mexiko, Skandinávie, Polsko, Portugalsko, Katar, Saúdská Arábie, Singapur, Jižní Afrika, Jižní Korea, Španělsko, Turecko, Spojené arabské emiráty, Velká Británie, Spojené státy a další regiony.Navštivte nás na adrese exagrid.com nebo se s námi spojte na LinkedIn. Seznamte se s tím, co říkají naši zákazníci o vlastních zkušenostech s ExaGrid, a zjistěte, proč nyní tráví výrazně méně času zálohováním úložiště, v našich příbězích o úspěších zákazníků. Společnost ExaGrid je hrdá na své skóre +81 NPS!ExaGrid je registrovaná ochranná známka společnosti ExaGrid Systems, Inc. Všechny ostatní ochranné známky jsou majetkem příslušných vlastníků.Text této zprávy v původním, zdrojovém jazyce je oficiální verzí. Překlad této zprávy do jiných jazyků poskytujeme pouze jako doplňkovou službu. Text zprávy v původním, zdrojovém jazyce je jedinou právně závaznou verzí této tiskové zprávy.Zdrojovou verzi najdete na businesswire.com: https://www.businesswire.com/news/home/20240716482403/cs/KontaktMédia:Mary DomenichelliExaGridmdomenichelli@exagrid.comZdroj: ExaGrid 

Čas načtení: 2024-08-15 14:15:00

Dyson vstupuje do světa kosmetiky: Novinka Dyson Chitosan přináší revoluci v péči o vlasy

Praha 15. srpna 2024 (PROTEXT) - Společnost Dyson je známá svými inovativními technologiemi v oblasti domácích spotřebičů. Na trh uvedla převratné přístroje pro vlasový styling a svůj více než desetiletý výzkum v oblasti vlasové péče nyní zúročila ve svých prvních kosmetických produktech. Novinka Dyson Chitosan™ využívá jedinečné složení na bázi chitosanu získaného z hlívy ústřičné. Přípravky zajistí celodenní výdrž účesu se zachováním přirozené pružnosti a lesku.Klíčové vlastnosti řady Dyson Chitosan™:Flexibilní fixace: Chitosan dodá vlasům přirozenou pružnost a zároveň zajistí dlouhodobou fixaci.Hydratace a lesk: Složení s obsahem kyseliny hyaluronové a pečujících olejů vlasy hydratuje a dodává jim zdravý lesk.Redukce krepatění: Produkty pomáhají snížit krepatění až o 50 %.Vhodné pro všechny typy vlasů: Řada nabízí několik variant produktů, které jsou přizpůsobeny různým typům vlasů a jejich potřebám.„Tradiční stylingové produkty často spoléhají na jednoduché polymery, které však vlasy slepí. Naše technologie na bázi chitosanu funguje odlišně. Komplexní makromolekuly v našich přípravcích vytvářejí flexibilní vazby, proto vlasům dodávají pružnost a přirozený lesk, přičemž celý den drží svůj tvar,“ uvedl James Dyson, zakladatel a hlavní inženýr společnosti.Extrakt z hlívy ústřičné drží účes aniž by vlasy byly slepenéZákladem novinky je chitosan, složitá makromolekula extrahovaná z hlívy ústřičné. Nachází se v jejích buněčných stěnách, je jemná a zároveň pevná. „Každá balení Dyson Chitosan™ obsahuje až osm kusů hlívy ústřičné,“ říká Justina Mejia Montane, ředitelka pro vývoj nových produktů ve společnosti Dyson.Tato inovativní technologie Dyson Triodetic™ dodá vlasům pružnost, lesk po celý den, a to i při vysoké vlhkosti. Výrobky jsou navrženy tak, aby byly používány se stávajícími stylingovými nástroji Dyson, ať už se jedná o fén Dyson Supersonic Nural, multistyler Dyson Airwrap, žehličku Dyson Corrale či vysoušecí žehličku Dyson Airstrait. Oblíbené účesy tak budou díky Dyson Chitosan™ držet ještě delší dobu.Krém a sérum pro celodenní výdrž účesu a zdravé vlasyDyson Chitosan™ nabízí revoluční přístup k fixaci účesů. Díky unikátní kombinaci ingrediencí a vysoce účinných silikonů a olejů zůstávají vlasy hladké, lesklé a přirozeně hebké.Řada zahrnuje dva typy produktů:Krém, který se nanáší před stylingem na vlhké, ručníkem vysušené vlasy.Sérum určené pro aplikaci po stylingu. Dodává vlasům hydrataci, lesk a definuje účes.Stylingový krém přináší čtyři receptury šité na míruTextura stylingového krému se při rovnoměrné aplikaci mění na průhledné sérum a díky pečujícím látkám redukuje krepatění až o 50 %. Na výběr jsou čtyři varianty přizpůsobené různým typům vlasů a preferencím úpravy účesu. „Vlasy jsou u každého jedinečné. Výzkumem jsme zjistili, že jeden přípravek nezvládne vše. Vytvořili jsme proto receptury šité na míru vašim specifickým potřebám: každá z variant má přizpůsobené množství polymerů a zvláčňujících látek. Používáme také různé oleje: v lehčích variantách například olej z hroznových semínek, v bohatých variantách jsou obsaženy bohatší oleje, jako třeba olej z ricinových semínek,“ popsal novinku Will Kerr, viceprezident pro vývoj nových produktů ve společnosti Dyson.Účes hodný červeného koberce po celý denPo vytvoření účesu přichází na řadu sérum, které výsledný styling zafixuje a současně dodá vlasům okamžitou hydrataci a lesk. Složení s obsahem kyseliny hyaluronové působí jako lehký ochranný štít při relativní vlhkosti vzduchu až 80 %. Produkt je bezpečný i pro barvené a chemicky ošetřené vlasy. Obsahuje směs aminokyselin, které pomohou řešit povrchové poškození. „Slibuje flexibilní zafixování účesu, které zachová vlasy pružné a lesklé. Dvacet let jsem pomáhal celebritám s hairstylingem a na základě svých zkušeností si myslím, že tato inovace bude přínosem pro mnoho lidí,“ domnívá se Matthew Collins, světově uznávaný kadeřník hvězd a ambasador společnosti Dyson.Udržitelný design a precizní dávkováníDyson přináší také inovace v oblasti obalů a dávkování produktů. Obaly produktů Dyson Chitosan™ jsou navrženy tak, aby byly praktické a udržitelné. Nabízí možnost opětovného naplnění i precizní aplikaci, při níž pumpička dávkuje přesně 0,22 ml. Tím se předchází plýtvání a zbytečnému zatěžování vlasů.Novinka Dyson Chitosan bude dostání letos ve vybraných prodejnách Sephora a v roce 2025 na www.dyson.cz Zdroj: Guideline DigiČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-09-05 17:28:00

AMS OSRAM A LEDVANCE prodlužují globální partnerství značky

Premstätten (Rakousko)/ Mnichov/Garching (Německo) 5. září 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - AMS OSRAM A LEDVANCE PRODLUŽUJÍ GLOBÁLNÍ PARTNERSTVÍ ZNAČKY DO DALŠÍHO DESETILETÍ LEDVANCE zůstává výhradním držitelem licence značky OSRAM pro světelné zdroje pro všeobecné osvětlení. Kromě toho bude licenční partnerství rozšířeno o svítidla pro všeobecné osvětlení mimo oblast ČLR. ams OSRAM a LEDVANCE se dohodly, že budou pokračovat ve svém partnerství v oblasti licencí na ochranné známky pro světelné zdroje pro všeobecné osvětlení i po roce 2026 a v příštím desetiletí. Dále oznámily, že jejich spolupráce bude rozšířena na svítidla pro všeobecné osvětlení mimo pevninskou Čínu, Hongkong a Macao, čímž vznikne jedinečné partnerství. Obě strany se dohodly, že nebudou zveřejňovat žádné finanční podrobnosti transakce. Od roku 2016 je společnost LEDVANCE výhradním licenčním partnerem značek OSRAM a SYLVANIA v oblasti svítidel pro všeobecné osvětlení. Úspěch tohoto partnerství vedl k brzkému prodloužení a rozšíření licenční smlouvy na značku OSRAM, zatímco licence na ochrannou známku SYLVANIA v USA a Kanadě zůstává v platnosti. S pokračující exkluzivní licencí na používání značky OSRAM pro svítidla a rozšířením na moderní svítidla mimo území ČLR posilují společnosti LEDVANCE a ams OSRAM své jedinečné globální partnerství v oblasti všeobecného osvětlení. Spotřebitelé se mohou těšit na inovativní svítidla značky OSRAM, která budou brzy k dostání v obchodech i na internetu. Společnost LEDVANCE bude preferovaným partnerem s největším sortimentem a rozmanitostí produktů prodávaných pod značkou OSRAM po celém světě. „Po mnoha letech úspěšné spolupráce věřím, že společnost LEDVANCE je pro nás ideálním partnerem pro globální rozvoj značky OSRAM v oblasti všeobecného osvětlení," říká Aldo Kamper, generální ředitel společnosti ams OSRAM. „OSRAM je silná značka, které spotřebitelé po celém světě důvěřují již mnoho let, a tato dlouhodobá dohoda je důkazem vysoké hodnoty této značky." „Rozšířená licence pod slavnou značkou OSRAM nám umožňuje dále rozvíjet naše podnikání po celém světě," říká generální ředitel společnosti LEDVANCE Executive Senior Vice President Jue Wang. - Obrázek je k dispozici na AP - Kontakt: press@ams-osram.com press@ledvance.com PROTEXT

Čas načtení: 2024-09-14 10:08:06

Jedinečné místo pro váš teambuilding

Pokud hledáte ideální místo pro váš firemní teambuilding, kde se ... The post Jedinečné místo pro váš teambuilding appeared first on i15.cz.

Čas načtení: 2024-09-16 15:47:00

Huawei láká na nový MatePad Pro s přelomovým displejem a aktualizovanou aplikací GoPaint

Barcelona (Španělsko) 16. září 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Huawei podle všeho během své zářijové konference v Barceloně uvede na trh nový tablet řady MatePad Pro. Tablet, který v sobě spojuje nejmodernější inovace a inspiraci uměním, se bude údajně pyšnit průlomovým displejem a vylepšenou aplikaci GoPaint. Při této příležitosti Huawei také představí vylepšenou klávesnici HUAWEI Glide Keyboard, která zřejmě nabídne inovativní design s možností uschování stylusu, skvělou konektivitu pro snadné připojení a další funkce.Nedávná zpráva o celosvětových dodávkách tabletů za druhé čtvrtletí roku 2024, kterou zveřejnila datová agentura Canalys, odhalila, že ve druhém čtvrtletí roku 2024 zaznamenaly prodeje tabletů Huawei meziroční nárůst až o 51 %. Celkem bylo dodáno 2,5 milionu kusů, což značku řadí na třetí místo mezi všemi značkami tabletů.Revoluční displej: Jasné zobrazení s obrovskými vylepšenímiJednou z pravděpodobných zajímavostí nového HUAWEI MatePad Pro by mohl být nový displej PaperMatte, na který značka nedávno lákala. To by mohlo znamenat vylepšení displeje tabletu, díky němuž zůstane obrazovka ostrá a jasná za každých podmínek.Výhody takového vylepšení by bylo možné pocítit v celé řadě scénářů použití, od pracovních projektů zaměřených na produktivitu až po uměleckou tvorbu. Ať už se uživatelé rozhodnout malovat venku nebo pracovat na cestách, displej jim nabídne vynikající kvalitu zobrazení za každých světelných podmínek, aby je nic nerušilo.Nový displej může také díky textuře připomínající papír vylepšit zážitek z psaní perem a zajistit plynulejší zážitek z kreslení, díky čemuž budou uživatelé moci psát nebo kreslit s větší přesností a lehkostí.Nejnovější nástroje aplikace GoPaint: Od realistických profesionálních tahů štětcem po komplexní plátnaTentokrát bude aplikace GoPaint doplněna o zcela nové nástroje a prvky, které uživatelům usnadní tvorbu. Uživatelé mohou očekávat širší škálu profesionálních štětcových nástrojů, které mohou napodobovat skutečné malířské techniky a umělecké styly.Podle náhledu nových speciálních štětců v aplikaci se zdá, že klepnutí na stylus HUAWEI M-Pencil vytváří na obrazovce efekty rozstřiku inkoustu, což by mohlo přinést nové jedinečné možnosti interakce s perem. Aplikace GoPaint je vhodná pro všechny od dětí až po zkušené profesionály a umožňuje kreativním lidem objevovat jejich umělecké schopnosti prostřednictvím výkonných a snadno použitelných nástrojů.Aplikace GoPaint přináší svěží vítr do světa digitálních platforem pro kreativní tvorbu a poskytuje profesionální malířské nástroje tvůrcům všech úrovní. Od svého spuštění přilákala širokou skupinu talentů a získala uznání v rámci odvětví. Díky GoPaint umělci a nadšenci do malování v Asii, Evropě, na Blízkém východě, v Latinské Americe a mnoha dalších zemích/regionech vytvářejí a sdílejí jedinečné výtvory vysoké kvality.Uvedení nového MatePadu Pro dokládá pokračující úsilí společnosti Huawei inovovat své produkty a služby v kreativní oblasti. Huawei se snaží prostřednictvím svých tabletů a malířského softwaru inspirovat více tvůrčích talentů po celém světě.Na co se můžete těšit na konferenci HUAWEI Innovative Product Launch 2024Společnost Huawei také naznačila, že kromě MatePadu Pro představí i zcela nový základní MatePad. Náhledy nového MatePadu zatím odhalily nový třpytivý perleťový finiš, elegantní design a světlejší barvy – módní prvky, které by mohly zaujmout mladší uživatele.Těšte se na další novinky z konference Huawei Inovative Product Launch, která proběhne 19. září v Barceloně.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2505887/HUAWEI_Innovative_Product_Launch.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2505888/GoPaint_App.jpgFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2506136/HUAWEI.jpgKONTAKT: Xiaomei Situ, situxiaomei@huawei-partners.com PROTEXT 

Čas načtení: 2024-10-11 17:18:05

V ČR je na prodej desetiválec v manuálem. Jedinečné Porsche Carrera GT stojí skoro 37 milionů

Česká republika je sice poměrně malá země, ale i přesto tady máme spoustu opravdu exkluzivních aut. O některých sbírkách se ví, jiné jsou před běžným lidem skryty. Čas od času se ale objeví na prodej i velmi exkluzivní auto, které z českých sbírek pochází. Před pár dny se v České republice začalo prodávat třeba i […]

Čas načtení: 2024-10-16 12:05:48

Magie Istanbulu: Duchovní a architektonická cesta po mešitách

Istanbul, město na rozhraní dvou kontinentů, spojuje kultury, náboženství a historie v jedinečné směsi. Istanbul, město na rozhraní dvou kontinentů, spojuje kultury, náboženství a historie v jedinečné směsi. Jeho mešity nejsou jen…

Čas načtení: 2024-10-17 10:48:02

Čím sa líšia a čím sú jedinečné koňak, gin, whiskey, rum, tequilla…

Koňak je luxusný druh brandy, ktorý pochádza z oblasti Cognac vo Francúzsku. Na jeho výrobu sa používajú iba určité odrody bieleho hrozna... Príspevok Čím sa líšia a čím sú jedinečné koňak, gin, whiskey, rum, tequilla… zobrazený najskôr ZN.SK.