EUR 25,145 || 
JPY 15,448 || 
USD 24,075 || Cesty do přírody mohou být různé. Na kole, pěšky, autem, daleko, blízko. Do zahraničí i v naší malé zemičce. Mohou být dlouhé nebo krátké. Mohou být také "nafurt". Taková je i moje cesta do přírody. Možná dočasná, ale aktuálně "nafurt". Do přírody jsme se totiž odstěhovali.
Čas načtení: 2020-12-05 01:00:00
Cesty do přírody mohou být různé. Na kole, pěšky, autem, daleko, blízko. Do zahraničí i v naší malé zemičce. Mohou být dlouhé nebo krátké. Mohou být také "nafurt". Taková je i moje cesta do přírody. Možná dočasná, ale aktuálně "nafurt". Do přírody jsme se totiž odstěhovali.
\nČas načtení: 2024-06-07 14:20:00
Šen-čen (Čína) 7. června 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Huawei a Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) včera společně uspořádaly summit Tech4Nature 2024, který zahajuje druhou fázi globálního partnerství Tech4Nature a dále podporuje inovace v oblasti ochrany přírody.Projekt Tech4Nature, který probíhá v souladu s iniciativou TECH4ALL společnosti Huawei a Zeleným seznamem IUCN, představuje společnou vizi vývoje technologických řešení pro chráněná území (PCA) po celém světě, kterou oba partneři sdílejí. Jedná se také o první významné partnerství společnosti Huawei i organizace IUCN zahrnující jak odvětví informačních a komunikačních technologií (ICT), tak ochranu přírody, které tyto společnosti kdy navázaly."Příroda je nucena se vypořádat s výjimečnými situacemi, které dosud neměly obdoby, a technologie a digitální řešení mají potenciál stát se velice efektivním nástrojem pro pozitivní aktivity v oblasti ochrany biologické rozmanitosti naší planety. Právě proto se organizace IUCN rozhodla ve spolupráci se společností Huawei realizovat projekt Tech4Nature," uvedla dr. Grethel Aguilarová, generální ředitelka IUCN. "Jsem hrdá na skutečnost, že toto partnerství vstupuje do své další fáze a pomáhá všem zúčastněným stranám spojit své síly ve prospěch životního prostředí a budovat společně lepší budoucnost."1. fáze projektu Tech4NaturePrvní fáze projektu Tech4Nature probíhala v letech 2020 až 2023 v pěti partnerských zemích, a to v Číně, na Mauriciu, v Mexiku, ve Španělsku a ve Švýcarsku. Mezi hlavní úspěchy patří:• Akustické monitorování nejvzácnějšího lidoopa na světě – gibona hainanského – s cílem identifikovat jednotlivce tohoto druhu a v důsledku toho pomoci při obnovování populace tohoto kriticky ohroženého druhu. V současné době je evidováno pouze 37 jednotlivců.• Využití umělé inteligence pro rozpoznávání vzorů k identifikaci a sledování jaguárů v Mexiku. V loňském roce byla ve státní rezervaci Dzilam poprvé potvrzena přítomnost sedmi jedinců.• Pokročilé systémy pro aktivní sledování a monitorování projektů na ochranu a obnovu korálových útesů, které provozují místní komunity na Mauriciu. Do oblastí Indického oceánu, kde došlo k vysokému poškození korálových útesů, již bylo přesazeno 25.000 zdravých korálů."Jakožto technický partner státních organizací, zákazníků i agentur na ochranu životního prostředí je společnost Huawei připravena neustále identifikovat nové možnosti ochrany životního prostředí a přírody, vyvíjet vhodné digitální technologie pro řešení problémů v této oblasti a společně tak přispívat k budování rovnějšího a udržitelnějšího digitálního světa," konstatoval Tao Jingwen, člen představenstva a předseda výboru CSD společnosti Huawei. "Společnost Huawei uplatňuje čtyři strategie udržitelného rozvoje a také svůj koncept S.H.A.R.E: Abychom zajistili tvorbu udržitelné digitální budoucnosti (Sustainable), budeme spolupracovat s partnery z průmyslového řetězce na budování harmonického a zdravého podnikatelského ekosystému (Harmony), za pomoci digitální inkluze maximalizovat rovnost a dostupnost (TECH4ALL) a rozvíjet bezpečnou a spolehlivou infrastrukturu a služby informačních a komunikačních technologií. Díky tomu dosáhneme zrodu bezpečného digitálního světa (Reliability). Prostřednictvím vědeckých a technologických inovací tak můžeme společně dosáhnout sociálního rozvoje i ekologické rovnováhy (Environment)."2. fáze projektu Tech4NatureDruhá fáze programu Tech4Nature (2023-2026) podpoří šest stěžejních projektů v Číně, Mexiku, Španělsku, Brazílii, Keni a Turecku. V návaznosti na dohodu o zahájení druhé fáze, kterou společnosti Huawei a IUCN oznámily v říjnu 2023, proběhlo na summitu oficiální zahájení této šestice projektů.2. fáze projektu je také ztělesněním společného závazku IUCN a společnosti Huawei podpořit cíle iniciativy 30x30 a 4. cíle plánu na podporu biodiverzity, týkajícího se prevence vymírání rostlinných a živočišných druhů, který byl definován v Kchun-mingsko–montrealském globálním rámci pro biologickou rozmanitost (GBF). V této fázi dojde také k zapojení většího počtu lidí, partnerů i zemí, a v důsledku tedy k rozšíření spolupráce mezi odvětvími technologií a ochrany přírody.Summitu se zúčastnili odborníci z oblasti ochrany přírody, akademici, zástupci soukromého sektoru a státní správy a širší komunita projektu Tech4Nature.Na summitu proběhly také workshopy, jejichž cílem bylo posílení kapacit jednotlivých partnerů, analýza akčních plánů pro dosažení spravedlivé a účinné ochrany přírody za podpory Zeleného seznamu IUCN, diskuse o jejich etických aspektech a zajištění podpory při jejich realizaci, a také usnadnění vzájemného učení a výměny zkušeností.Partneři také vydali vlajkovou publikaci projektu Tech4Nature s názvem Partnership for our Planet (Partnerství pro naši planetu). Publikace, která je k dispozici ke stažení na webových stránkách projektu Tech4Nature, klade důraz na klíčovou úlohu nejmodernějších technologických řešení v reakci na moderní výzvy v oblasti ochrany přírody.Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2432130/image.jpg KONTAKT: chris.chencong@huawei.com PROTEXT
Čas načtení: 2024-04-02 17:20:00
Aplikace přispěje k ochraně životního prostředí
Praha 2. dubna 2024 (PROTEXT) - Mobilní aplikace přispěje k ochraně životního prostředí a turistům ukáže méně vytížené krásy české přírody Upozornit na problém nadměrného počtu turistů, kteří navštěvují přírodní lokality a zatěžují tak životní prostředí i místní infrastrukturu, a nabídnout méně známá místa k výletu. O to se snaží nová mobilní aplikace a on-line portál s názvem EPU. Aplikace také podrobně informuje o pravidlech pohybu a chování v oblastech se zvýšenou ochranou přírody, zejména pak v národních parcích a chráněných krajinných oblastech (CHKO). Uživatelům nabízí i informace týkající se fauny a flory, ohrožených druhů a ekosystému v dané oblasti. Mobilní aplikaci na základě odborných podnětů ze správ národních parků a Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) vyvinula společnost Gatyer společně s IT firmou Algodos. Záštitu projektu poskytlo Ministerstvo životního prostředí a generálním partnerem je skupina Veolia, která se dlouhodobě věnuje ochraně životního prostředí. „Věříme, že tato mobilní aplikace je správným krokem ke snižování negativních vlivů turistického ruchu na životní prostředí a že osloví širokou veřejnost. Chceme uživatele aplikace přimět k odpovědnosti za ochranu přírody a zachování biodiverzity ohrožených míst,“ říká Ladislav Cirhan, ředitel společnosti Gatyer, která se zabývá mimo jiné informačními i navigačními systémy a udržitelným turismem. Aplikace je navržena tak, aby uživatelům ukázala i méně známá místa a vedla je k udržitelné turistice s ohledem na okolní přírodu. V současnosti si můžete vybrat z nabídky více než 170 výletů po celé České republice a další trasy budou i nadále přibývat. U každé trasy je uvedena vzdálenost, celkové převýšení, krátký popis a předpokládaná vytíženost trasy. Výlety v chráněných územích jsou navíc schvalovány správci jednotlivých oblastí, a pokud trasa neprochází místy, kde vysoká návštěvnost ohrožuje okolní přírodu, mají štítek „overtourism friendly“. „Naše krajina vyniká mimořádnou pestrostí, a proto je velmi důležité, abychom ji co nejvíce chránili. V lokalitách národních parků a chráněných krajinných oblastí najdeme ty nejvzácnější ekosystémy. Věřím, že mobilní aplikace k ochraně těchto mimořádných přírodních lokalit přispěje a zároveň podpoří turisty k výletům do méně navštěvovaných, přitom stejně zajímavých míst. Nadměrná zátěž některých našich přírodních dominant má negativní dopady na samotnou přírodu a je potřeba to začít řešit, komentuje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). „Osobně se mi velmi líbí, že aplikace ukáže předpokládanou vytíženosti tras a pomůže třeba rodinám s dětmi vybrat alternativy v okolí. Stejně tak v ní uživatelé najdou mnoho poznatků o živé přírodě v místě výletu i praktické informace o konaných akcích ve všech lokalitách,“ dodává. Aplikace EPU také upozorní na trasách výletníky na zajímavá místa, která by jinak mohli minout bez povšimnutí. Mohou v ní také sbírat virtuální druhy rostlin a živočichů, o kterých se formou krátkých zajímavostí dozví spoustu informací a ke každému druhu si navíc mohou vyplnit i zábavné kvízy. Díky odborným podkladům a podnětům ze správ národních parků a AOPK ČR sdružuje aplikace na jednom místě aktuální informace o národních parcích a chráněných krajinných oblastech. Uživatelé jsou tak informováni o aktualitách, pořádaných akcích, uzavírkách či dočasných omezeních. Velkým přínosem pro uživatele jsou chytré notifikace, které informují o vstupu do chráněných území, poskytnou důležité informace o pravidlech chování a vysvětlí důvody případných zákazů či dočasných omezení. „Aplikace vyplňuje prázdné místo v informačním prostoru – cílí na rodiny s dětmi nebo seniory s dětmi – což je stále rostoucí podíl návštěvníků Šumavy a nabízí jim nové lokality a scenérie, dosud málo navštěvované a vhodné pro klidnou a bezpečnou návštěvu přírody. Na Šumavě vznikly v minulém roce dvě studie zabývající se usměrněním cestovního ruchu, a právě tato nová aplikace naplňuje jeden z cílů vyplývající z obou studií – odkrýt atraktivity i méně navštěvovaných částí Šumavy a jejího předhůří,“ vítá aplikaci ředitel Správy národního parku Šumava Pavel Hubený. „Bez více jak dvouleté spolupráce s národními parky a AOPK ČR bychom velmi těžko získávali důležité informace z těchto oblastí. Proto bychom chtěli všem ředitelům parků a pracovníkům, kteří s námi aktivně komunikovali, vyjádřit poděkování,“ říká Marek Mejstřík, manažer společnosti Algodos, který je zodpovědný za obsah. Tváří a patronem projektu je moderátor a publicista Vladimír Kroc. „Motto ‚Ukážeme vám tajemství přírody a vy nám pomůžete o ni pečovat‘ výstižně vypovídá o poslání, které chceme uživatelům aplikace a návštěvníkům výjimečných míst naší přírody sdělit.“ Aplikace také poskytuje komunitní platformu, kde mohou uživatelé snadno pořádat různé dobrovolnické akce, exkurze, společné výlety či nahlásit závadu na trase. Komunita může sloužit také pro sdílení zážitků a fotografií, uživatelé mohou diskutovat o trasách a získávat cenné rady od ostatních cestovatelů. Na svém profilu pak uživatelé přehledně vidí, jaké druhy již objevili, jaké absolvovali trasy i své příspěvky v komunitě nebo události, kterých se zúčastní. Materiály ve vyšším rozlišení: https://ftp.algodos.cz/epu/media/ Video: https://www.youtube.com/watch?v=dv-r95V1uh4&ab_channel=Eupure Kontakt: Ladislav Cirhan cirhan@gatyer.com ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.
Čas načtení: 2024-04-23 03:00:22
Edinburgh – skotské město plné přírody
Město Edinburgh představuje hlavní město Skotska, země, jež si opět s hrdostí vydobyla svou, alespoň částečnou, nezávislost. Po 300 letech sporů s britskou vládou byl v Edinburghu k velké radosti snad všech Skotů zřízen parlament, a město tak dovršilo svou roli jakéhosi symbolu skotských dějin. Edinburgh – stručné informace Přestože je největším městem Skotska Glasgow, ... Celý článek > Příspěvek Edinburgh – skotské město plné přírody pochází z Autovýlet.cz
Čas načtení: 2024-09-27 06:00:00
Otakar Pražák: CHKO Soutok – promarněná šance
Záměr vyhlášení CHKO Soutok měl největší naději na úspěch před třiceti lety, kdy byla ochrana přírody podporována širokou veřejností. Dnes je tomu úplně jinak. Stále se zvyšuje počet lidí včetně starostů obcí, kteří považují ochránce přírody za nepřátele. Úředníci dostali v roce 1992 do rukou mocnou zbraň v podobě zákona o ochraně přírody a krajiny, kterou velmi často neuváženě používají a dokonce i zneužívají. Tito lidé se postupně vžili do pozice těch, kteří všechno vědí nejlíp. Výsledkem je odcizení stále větší části veřejnosti ve vztahu k ochraně přírody, která je prosazována Ministerstvem životního prostředí, Agenturou ochrany přírody a krajiny, či mnohými spolky, zaštiťujícími se převážně romantickými sny a představami.
Čas načtení: 2021-01-17 19:37:02
Co by možná řekli mí kamarádi, amazonští indiáni, na naší situaci?
Je zcela jasné, že doba luxusu, v které jste si po mnoho let žili, je asi u konce. Ten luxus jste měli na úkor jednoho: na úkor přírody, kterou jste nehorázně drancovali jen a jen pro své pohodlí a přepych. Byli jste na sebe nadmíru pyšní, jak vám vše vychází, jak bohatnete, zvlášť někteří, i na úkor ostatních. Upozorňujeme, že to není dobrá cesta. Že není možné a přirozené, aby vaše bohatství a životní úroveň neustále vzrůstaly. Že není vhodné mít nadvýrobu všeho a pak třeba potraviny i věci vyhazovat do odpadků jen tak. Že je zapotřebí být ve svých potřebách skromnější. Že je zapotřebí mít vztah k darům a zdrojům přírody. K vodě, k vzduchu, k jídlu, k zvířatům, k rostlinám, k půdě, prostě k všemu, co vás na této Zemi obklopuje. Většina se nám indiánům vysmívá, že působíme jak ušmudlaní chudáci nemající úroveň. Jenže my víme své. Pro nás materiální svět není tak důležitý jako ten duchovní, na který jste vy hodili bobek. Pro nás je důležité žít v harmonii s přírodou a celým kosmem. Není důležité, zda máme jeden luk, nebo jich vlastníme deset. Lovit přece můžeme vždy jen s jedním a ten máme po celý život. Pro nás je důležité prožít si svůj život v radosti a štěstí v rámci svých bližních. Není přece přirozené, abyste kolem sebe všechno ničili a žili si v pohodě a přepychu jako v nějakém skleníkovém světě. Neradi si připouštíte, že jste z přírody a jste na ní závislí. Patříte přece k ní! Ale vy se považujete za něco víc, za někoho, kdo může řídit zákony této Země. Ta Matka země, o které vám vyprávíme po staletí, jak se k ní máte posvátně chovat a nezneužívat ji, jednou přestane vaše choutky podporovat. Čeká dlouho, předlouho, zda se napravíte, ale pak přijdou rány, které vás dostanou do kolen a vrátí do správných mezí. Které vás vrátí ke skromnosti. Které nás vrátí k rodině a k přírodě jako základu vaší i naší existence. Které vás vrátí k duchovnímu chápání světa. Možná, že dnes už řada lidí u vás prohlédla, i když musela dostat rány mezi oči. Víme však také, že jste nenapravitelní a až se otřepete z ran, zase se začnete přírodě vzpírat a drancovat ji pro vaše choutky, pohodlí, luxus, bohatství. Zase ji začnete organizovat a zneužívat. Vězte, že to není správná cesta. Lidé se mají řídit přírodní zákony a ne těmi, které si vytvořili pro sebe, jinak se sebezničíte. Vraťte se na cestu skromnosti Cítíte se mocní? Neměli byste si konečně vybrat svou skutečnou a pravou cestu? Vraťte se na cestu skromnosti a opusťte cestu lidských hyen. Vraťte se na cestu poznání sama sebe, na cestu k poznání věcí důležitějších než každodenní shon a honba za ziskem a materiálnem. Je to také cesta poznání, že vaše globalizace, do které jste byli jaksi vmanipulováni svým technologickým rozmachem a politickými úřednickými nadšenci, není pozitivní všelék na vaše strasti. Je to pro vás přichystaná past v nádherném barevném obalu se zářícími mašlemi, což bohužel tak milujete. Ano, v zimě máte jahody a borůvky. Super?! Vaše pohádková Maruška už nemusí chodit za dvanácti měsíčky a žadonit. A vám se to zdá fajn. Nám se to nezdá dobře. Prostě nemáte na to právo. Je holt zima, tak borůvky nerostou. Máte přece jiné zdroje. A dost! Vyčkejte zase léta, jako husa klasu, jako my, kdy po období nedostatku očekáváme zákonitý příchod doby hojnosti. My nikdy nežádáme od svých moudrých šamanů a bohů, abychom měli stále hojnost. A ono se vám to vymstí, vymstí se vám bortit přirozenosti Přírody. Něco za něco. Není přece možné, abyste měli jen výhody. Vaše překotná globalizace je tlačena především bezohledným byznysem nadnárodních korporací hledajících lacinější výrobu s větším ziskem na konci světa, třeba i u potenciálních nepřátel. To je přece vlastizrada! To nevidíte, kdo z toho tyje? Oni hamouní a vás upokojí borůvkami v lednu. A většina z vás jim na to hloupě skočí. Někdy se vám to však prostě sečte. Za čas. Za co? Třeba za šílenou transkontinentální dopravu, zaneřáděné oceány, dálnice, vzduch i všechny ty přesuny zla, v kterých si dobře hoví třeba různé viry nebo právě koronaviry a nejrůznější vykrádači-šíbři a bandy hackerů v pozadí stojících jako lidské hyeny. A sečte se vám k tomu i váš pád z vrcholu vaší pýchy na to, jak jste silní, mocní a neomylní, jak máte všechno, a nikdo na vás nemá. Vězte, že tuto Zemi neovládáte vy, ale naše matka Země sama. Pochopte, že by to měla být i vaše Matka Země. Neberte víc, než je zapotřebí Po celá tisíciletí říkáme my indiáni nebrat víc, než je zapotřebí. Více než tisíckrát a více než v tisíci různých formách jsme řekli, že naše Země je naše Matka, že ji nechceme, ani nemůžeme prodat, ale bílý muž, zdá se, nerozumí a stále se snaží, abychom ji pronajali, prodali či špatně s naší Zemí zacházeli, jako by indián by byl člověk s mnoha slovy. My se sami sebe ptáme. Je zvykem bílého muže prodat svoji matku? To nevíme, ale my indiáni víme, že bílý muž používá lži, jako by se mu líbily, zná podvádět, zabíjí své vlastní děti, aniž by jim dovolil jejich očima uvidět slunce či jejich nosy ucítit rostliny, což je pro nás něco zlořečeného. Každý započatý život musí být chráněn a dát mu možnost žít! To je náš zákon. Zákon našeho lidu se odlišuje od zákona bílého muže, protože zákon bělocha pochází od lidí a je psán na papíře, zatímco zákon našeho lidu je od boha, který jej diktoval a vepsal do srdcí našich šamanů a mudrců. Respekt k živému i neživému, ke známému i k „neznámému“ je součástí našeho zákona. Naše mise ve světě je vyprávět jej, zpívat jej a plnit jej pro udržení rovnováhy vesmíru. Náš zákon je jeden z pilířů, který drží svět. Náš zákon je tak starý jako sama země, naše kultura se organizovala podle modelu stvoření, a proto náš zákon říká nebrat víc, než je zapotřebí, a je stejný ve všech částech světa, protože to je zákon země a země je pouze jedna. Náš zákon nezemře! A proto i vy byste neměli od Matky Země brát víc, než je zapotřebí, jinak ji zničíte a tím i sami sebe. To jediné, co nás spojuje s našimi bílými bratry, je, že pocházíme od jednoho otcovského boha, jsme odkojeni stejným prsem Země a sdílíme jeden fyzický svět: slunce, měsíc, vítr, hvězdy, hory, řeky. Sdílíme stejný fyzický svět, ale naše city k němu jsou rozdílné. Země je květ a my indiáni k němu přicházíme se nasytit se stejnou opatrností jako kolibřík, zatímco bílý muž květ pošlape na své cestě jako divoké prase. Cesta bílého muže je z peněz, to je jeho prostředek, jeho cíl, jeho jazyk. Peníze znesvětily a onemocněly srdce našeho bílého bratra a jeho nemoc ho přivedla stavět nekončící řady továren a zbraní. Jeho nemoc přichází i do našich řek, do našeho vzduchu a do našich lesů. Nám nejde o naší existenci, nám jde o existenci Matky Země pro další pokolení. Had se musí zakousnout do vlastního ocasu, aby tak uzavřel cyklus destrukce a smrti, protože vše je navzájem propojeno jako opičí stezka ve větvích. Jenže v srdci nás indiánů je starost pro syny bílého muže tak, jako pro ty naše, protože víme, když poslední indiáni a poslední lesy padnou, osud jeho dětí i těch našich je jeden a ten samý. Jestliže my budeme moci svobodně pokračovat v naší cestě, nezadržíme ptáky rodit se a hnízdit jen na našem území, i oni mohou, jestli to chtějí, navštívit svého bílého bratra, nezadržíme vzduch, který se rodí v našich horách, i on může pokračovat a posilovat radost bílých dětí. A také naše řeky vycházející z naší země tak čisté, jako když přicházejí, promluví svou čistotou řek i k lidem bílého bratra… Nemusíte mít všechno. Naučte se něco nemít Vaši politologové a politici všeho druhu na nejrůznější úrovni plamenně hovoří, jak je vše v nejlepším pořádku, jak stoupají firmám zisky, jak jsou úspěšné, jak celý svět kráčí k lepším zítřkům, jak se vaše technologie (všehoschopná technologie) rozvíjí a není ani vidu ani slechu po nějakém úpadku lidstva, vašeho lidstva, o jeho morální devastaci. Nikde však není ani slovo o lidech jako takových, o jejich štěstí, o jejich radostech, o jejich láskách či o jejich spokojenosti, tedy, jak vidno, o hodnotách duchovních. Jen zisky a prachy, jako by se za ně mohlo toto vše koupit, všechno na světě. Podle vás je míra zisků důkazem úspěšnosti člověka, vaší civilizace. To je však ta úpadková cesta vedoucí ke konci. Za prachy se život člověka, jeho štěstí ani existence civilizace prostě nekoupí. Odjakživa jste vedeni k tomu, abyste něco chtěli a něco měli. Chcete hračky, pak větší hračky, autíčka, auta, byty, chalupy, počítače, mobily a stále nové a modernější, abyste byli „in“, abyste neztráceli krok s ostatními, abyste nebyli směšní, zaostalí, ale stále pluli v proudu pokroku. A ten vás žene vpřed k větší a větší výkonnosti, aniž vlastně tušíte kam a už vůbec netušíte, že veškeré toto hemžení je vždy na úkor něčeho. Prostě vás to nezajímá. Kdo chvíli stál, již stojí opodál, básnil váš Jan Neruda. Tehdy však ještě netušil, že k pokroku budete potřebovat zejména stále nové a nové zdroje, které hledáním drancujete celý svět. Pro svůj blahobyt, pro svoje pohodlí, pro svoje hračky. Netušíte však, že čím rychleji kolem sebe budujete své materiální království, které se vám zdá velemocné a nezničitelné, tím více se vzdalujete od spirituálních hodnot, tím víc narušujete rovnováhu světa a napomáháte svému sebezničení. Nikoho to však nějak zvlášť nevzrušuje, protože váš Titanik stále ještě pluje. Vše má svůj začátek, svoji cestu a svůj konec. Strom roste, aby nakonec zahynul, člověk žije, aby nakonec zemřel, a civilizace roste, aby nakonec padla. Pokrok je ten růst. Na jedné straně pokrok vzýváte, protože vám ve všem pomáhá, ale je to jen šalba a klam. Na druhé straně pokrok přirozeně vede ke zkáze, tak jak to vždy v dějinách bylo. Jinak to prostě nejde. Chce-li člověk dlouho žít a oddalovat smrt, musí se snažit žít čistě, v klidu a zdravě. Nemůže žít jako vy ve shonu, jíst potraviny plné chemikálií a genetických modifikací, pít nezdravé tekutiny a dýchat kontaminovaný vzduch. V duchu neustálého až zbožštělého hospodářského růstu to vše činíte, čímž na jedné straně podporujete nekřesťanské zisky firem, které to vše produkují, a na druhé straně tím sami sebe ničíte, aniž to berete či raději nechcete brát na zřetel. Protože Titanik ještě pluje a na všech palubách se stále tancuje. Chcete-li oddálit pád své civilizace, musíte žít zdravě jako člověk hledající dlouhý život. Znamená to zpomalit tempo nekonečného růstu. Znamená to, že musíte být skromnější, nesmíte všechno chtít a všechno mít. Nesmíte propadat malosti tím, že vás ovládají reklamy nutící kupovat každou blbost, což zjistíte až za čas, když to vyhodíte do popelnic. Nesmíte lehce předávat svou „chytrost“ strojům a technologickým vynálezům, ale měli byste si podržet „chytrost“ ve svém vlastnictví, ve svém portfoliu, tedy ve svém mozku. Jinak časem už nebudete homo sapiens a rozum přeberou ty různé „chytré“ hračky. Zvykli jste si, že bez nich nemůžete žít, že vám ulehčují život. Ano ulehčují, ale vy hloupnete a pohodlníte. Ale i bez nich to jde, jako dřív. Nemělo by to být jen nějaké vaše staromilství, ale snaha nepodléhat diktované formě způsobu života, který si někdo na vás vymyslel, aby z něj bohatl. Neměli byste jim na to skočit. Měli byste se držet starých dobrých zásad, o kterých vám jistě vyprávěli vaše babičky a dědečkové, když vám třeba říkali, dojez jídlo na talíři a nenechávej zbytky, nelži, buď poctivý, nemluv sprostě, nepůjčuj si, buď pokorný. Žádná velká slova, na která dnes rádi slyšíte, ale je v tom jádro čisté, zdravé společnosti. Nemusíte mít všechno. Naučte se nemít něco. Postavte se proti diktátu neustálého růstu vzhůru, kdy vlastně hlavně podporujete zisky magnátů a utěšujete jejich chamtivost. Nadnárodní korporace ovládající svět vysávají vaši sílu, vaše zdraví a urychlují konec civilizace i jich samotných. Potřebují například, abyste marodili a kupovali tuny léčiv a antibiotik, i když vám farizejsky přejí zdraví, potřebují, abyste rozbíjeli auta, aby mohli stále vyrábět další, i když vám přejí šťastnou cestu, mají radost, když se vám ničí věci, aby je mohli stále vyrábět. Představte si, co by se stalo, kdybyste opravdu všichni byli zdraví, všichni šetřili svá auta a neničili ani jiné výrobky, boty a šaty. Firmy by zkrachovaly i celý systém by zkrachoval. Takže maroďte, rozbíjejte auta i všechny výrobky, abyste podpořili zisky firem. Ano, žijete si krásně, jste bohatí. Jste však i šťastní? Hledejte alternativu ve svém bohatém světě, který jste si vybudovali, abyste se měli dobře a naučte se něco nemít. Buďte pokorní vůči lidem a přírodě, a ne vůči materiálním statkům. Tak najdete i štěstí a radost. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-03-03 10:48:06
3. březen - Světový den divoké přírody
Světový den divoké přírody je příležitostí k oslavě krásných a rozličných forem divoké přírody a vyzdvihnutí významu ochrany přírody pro lidstvo. Shodli se na tom představitelé 68. zasedání Valného shromáždění OSN 20. prosince 2013 při jeho vyhlášení. Datum 3. března nebylo pro Světový den divoké přírody (World Wildlife Day) zvoleno náhodně. Je to den, kdy... ...
Čas načtení: 2024-09-27 01:15:00
Čeští ochránci přírody pomohou ukrajinským kolegům s úpravou legislativy podle EU
Čeští ochránci přírody pomohou ukrajinským kolegům s úpravami jejich legislativy, aby v oblasti ochrany přírody odpovídala EU. Projekt Ochrana přírodního dědictví pro život na Ukrajině připraví podmínky pro ochranná opatření, která musí cenné přírodní a ptačí lokality na Ukrajině splnit, aby byly zařazené do evropské sítě Natura 2000. Týdenní studijní cestu absolvuje přes 20 ukrajinských ochránců přírody v CHKO Brdy, Křivoklátsko a České středohoří, řekla ČTK Karolína Šůlová, mluvčí Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK), která projekt koordinuje.
Čas načtení: 2024-11-22 15:57:00
Iniciativa TECH4ALL společnosti Huawei rozšiřuje svou roli v digitální a zelené transformaci Evropy
Paříž (Francie) 22. listopadu 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Huawei a klíčoví partneři její iniciativy TECH4ALL představili na konferenci Huawei Connect Paris 2024 rostoucí roli této iniciativy v digitální a zelené transformaci Evropy.První den konference Huawei Connect se uskutečnilo fórum TECH4ALL, které se zaměřilo na několik nových i stávajících projektů iniciativy TECH4ALL a jejich přínos k udržitelnému rozvoji ve prospěch lidí i planety."Věříme, že technologie a partnerství tvoří základ digitální a zelené transformace a hrají klíčovou roli při budování inkluzivního a udržitelného digitálního světa," prohlásil Jeffrey Zhou, prezident ICT marketingu společnosti Huawei. "Právě tato myšlenka stojí za naší iniciativou TECH4ALL, kterou jsme zahájili před pěti lety v roce 2019 a která je dnes silnější než kdykoli předtím."Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) na konferenci představil globální partnerství Tech4Nature, které zahájil ve spolupráci s Huawei v roce 2020. Cílem tohoto partnerství je zvýšit efektivitu ochrany přírody prostřednictvím technologických inovací. V souladu s iniciativou TECH4ALL společnosti Huawei a Zeleným seznamem organizace IUCN podpořilo Tech4Nature již 11 stěžejních projektů v osmi zemích, přičemž se zaměřilo na poskytování řešení na míru šitých pro specifické problémy ochrany přírody."Tech4Nature je globální partnerství mezi sektorem ochrany přírody vedeným IUCN, a technologickým sektorem, který zastupuje společnost Huawei. Jde o partnerství mimořádného významu, protože technologie se musí stát součástí řešení krizí biologické rozmanitosti a klimatu, kterým naše planeta čelí. Cílem Tech4Nature je využít inovace a energii technologického sektoru k tomu, aby pomohl tyto problémy řešit," uvedl James Hardcastle, ředitel IUCN pro světová chráněná území a přírodní rezervace.Druhá fáze partnerství Tech4Nature byla zahájena v roce 2024 novými projekty, které byly spuštěny nebo se plánují v pěti zemích. Jedním z nich je projekt monitorování a ochrany biologické rozmanitosti ve španělské Sierra Nevadě, který odstartoval minulý týden.Řecký startup PROBOTEK představil nový systém prevence a krizových zásahů při lesních požárech vyvinutý v rámci iniciativy TECH4ALL. Partneři projektu – společnost PROBOTEK, Athénská národní univerzita Kapodistriase a společnost Huawei – ve spolupráci s řeckou vládou vybrali v říjnu 2024 ostrov Skiathos jako pilotní lokalitu pro druhou fázi nasazení. Očekává se, že systém, který se skládá ze senzorů, sítě 5G, umělé inteligence a dronů, sníží potenciální škody způsobené lesními požáry díky rychlému zásahu během prvních "zlatých 15 minut" od zjištění požáru, rozešle obyvatelům do telefonů evakuační trasy a naplánuje cesty pro hasičské vozy a sanitky.UNESCO v rámci iniciativy TECH4ALL navázalo se společností Huawei spolupráci v oblasti vzdělávání, konkrétně prostřednictvím projektů Open School a UNESCO Campus. Na fóru TECH4ALL představilo UNESCO své strategie zaměřené na zvýšení rovnosti a kvality vzdělávání v celosvětovém měřítku, včetně spolupráce se společností Huawei na oživení vzdělávání STEM a vybavení dalších generací kompetencemi STEM v Evropě."Strategie UNESCO v oblasti technických oborů STEM se zaměřuje na podporu členských států UNESCO při rozvoji vzdělávání v této oblasti vytvořením rozsáhlého ekosystému, který podněcuje rozvoj kritického myšlení, schopnost řešit problémy a inovace. Důraz je kladen na opatření, jako je větší zapojení mládeže do oborů STEM, zvýšení kapacit učitelů a podpora rovnosti pohlaví a inkluze," uvedla Magdalena Landryová, ředitelka Regionálního úřadu UNESCO pro vědu a kulturu v Evropě.Organizace Close the Gap a Konexio jako partneři projektu TECH4ALL zkoumaly podporu digitální inkluze prostřednictvím projektů DigiTruck, konkrétně nabídkou kurzů digitálních dovedností prioritním skupinám obyvatel ve Francii, zejména seniorům a nezaměstnané mládeži. Do projektu se dosud zapojilo 6000 lidí z 31 měst. Na večerní akci DigiTALL obdrželi oba partneři ocenění za svůj přínos k digitální inkluzi a naplňování cílů udržitelného rozvoje OSN.V rámci iniciativy TECH4ALL spolupracuje společnost Huawei s řadou partnerů, včetně vlád, nevládních a mezinárodních organizací, dopravců, ekologických organizací, univerzit a technologických společností. Vzhledem ke klíčové roli, kterou technologie v podpoře inkluze i udržitelnosti hrají, společnost Huawei očekává, že v budoucnu bude v Evropě rozvíjet další projekty a partnerství.O projektu TECH4ALLTECH4ALL je dlouhodobá iniciativa a akční plán společnosti Huawei zaměřený na digitální inkluzi. Díky inovativním technologiím a spolupráci s partnery usiluje TECH4ALL o zajištění inkluze a udržitelnosti v digitálním světě.Navštivte webové stránky Huawei TECH4ALL na adrese https://www.huawei.com/en/tech4all.Sledujte nás na síti X na adrese https://x.com/HUAWEI_TECH4ALLFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2562981/Jeffrey_Zhou__President_of_ICT_Marketing_for_Huawei__delivers_a_welcome_speech_at_the_TECH4ALL_Forum.jpg KONTAKT: gary.marcus.maidment@huawei.com PROTEXT
Čas načtení: 2020-12-05 01:00:00
Cesty do přírody mohou být různé. Na kole, pěšky, autem, daleko, blízko. Do zahraničí i v naší malé zemičce. Mohou být dlouhé nebo krátké. Mohou být také "nafurt". Taková je i moje cesta do přírody. Možná dočasná, ale aktuálně "nafurt". Do přírody jsme se totiž odstěhovali.
Čas načtení: 2020-04-10 17:53:03
Vzkaz Danielu Stachovi o konci světa
Sedím a vzpomínám, co vyprávěli moudří Mayové, ale také ostatní indiánští mudrci ze všech tří Amerik. Byli ze stovek a stovek kmenů pro nás z větší míry zcela neznámých, z dob dávných i ze současnosti. Byly jich tisíce, statisíce a stále jich jsou stovky a stovky. I když se každý z nich oblékal, či se dnes obléká zcela různě, každý se zdobí a maluje jinak, každý loví jinou zvěř a pěstuje jiné plodiny, každý mluví jinou řečí, každý si staví jiné obydlí, někteří žijí vysoko v studených horách, jiní v teplých džunglích, přesto všichni hovoří, cítí, myslí, vědí stále stejně to samé. Člověk, a zvlášť běloch je nenapravitelný tvor, který si neváží darů přírody a drancuje ji pro svůj větší blahobyt, aniž by na ni, na Matku Zemi někdy pomyslel, aniž by ji někdy poděkoval, aniž by s ní měl slitování, aniž by se před ní pokorně sklonil, aniž by řídil svůj život podle jejích zákonů, které zaručují stále přežívání. Nechtěli jsme přežívat jak indiáni. Bylo nám to málo. Chtěli jsme mít víc a stále víc, chtěli jsme kořistit a drancovat. Jenže svět, univerzum, je živý řízený organismus, který špatnosti nashromážděné našimi činy a staletými dějinami potřebuje vyčistit. Tito mudrci, chcete-li šamani, kněží, proroci, filozofové, se nám to snaží již mnoho desítek let vysvětlit jednoduchými, obyčejnými slovy, ale my jim nerozumíme. Nechceme jim rozumět. Co nějaká láska k Zemi? Co to je? Co nějaká láska k vodě? Co to je? Co nějaká láska k darům přírody? Co to je? To přece není žádný byznys, žádná komodita ani žádná burza světa s ní neobchoduje. To se přece neprodává. Jistě, to se nezváží, ani nekoupí ani neprodá. My si vše jednoduše vezmeme bez Lásky. Spirituální svět, duchovní fenomény nejsou vidět, a proto se tomu všemu vysmíváme. Pro každého indiána jsou mnohem důležitější ty hodnoty, které nejsou vidět. Pro nás je to naopak a zase se tomu jen vysmíváme, zvlášť když se nám to snaží vysvětlit nějaký ušmudlaný stařeček v nějakých hadrech, který nemá ani vindru a žádný majetek. Říkáme si, že je to nějaký chudák. Raději mu dáme almužnu, pomůžeme mu a budeme mít dobré svědomí. Ne on, ale my potřebujeme pomoc. On je šťasten a spokojen. My všichni potřebujeme prohlédnout, zejména ta naše slavná euroatlantická civilizace, která si o sobě pyšně myslí, že je vládcem světa. Nechci zde podtrhávat, že o tomto nebezpečí možného konce naší civilizace vlastní vinou píšu a přednáším pár desítek let. Rád bych, abychom se vzpamatovali, abychom pochopili, že neustálý ekonomický růst ničí nejen naši Zem, ale potažmo a paradoxně nás samotné. Rád bych, abychom pochopili, že žádný technologický rozvoj nás nezachrání, ba naopak, jak říkal Albert Einstein, ta technologie nás zahubí. Jistě, technologie v rozumné míře nám pomáhá, ale ne ta, která se utrhla z řetězu. To je už jen samá šalba a klam, jak fata morgána. Jenže to ty nadnárodní megakorporace nechtějí vědět, pro ně je hlavně dravý byznys, ať to stojí cokoliv, včetně života obyčejných lidí. To ony se chtějí stát vládci světa pomocí technologie, třeba jako umělé inteligence, zabudovaných čipů do našich těl, které z nás udělají pouhé poslušné pindíky na světové šachovnici, neřku-li otroky. A my této moci a těmto plánům podléháme a máme dojem, že to vše fantasticky funguje a něco z toho spadne i na náš stůl. Rád bych, abychom se vzpamatovali, aby nám došlo, že neustálý technologický růst ničí naši lidskou podstatu a tím pádem i Matku Zemi. Stali se z nás predátorští dravci, nelítostní žraloci, kteří na Matku zapomněli, zradili ji. Lidé! Vždyť my jsme z ní přece vyrostli, je naší matkou, ale my se k ní chováme jako k maceše. Nikdo to nechce slyšet, protože se vlastně nic neděje. Pořád to šlape. Pořád ta propast není vidět, a tak se řítíme stále dál, vzhůru a vpřed. Ano, pořád to šlapalo. Až do včerejška. A náhle je tu čas k zastavení, k zamyšlení. Jistě, ne u těch v první linii. Kamkoliv volám k známým a přátelům, jsou až paradoxně vděční za tu chvíli klidu, když se vše zastavilo. Mají čas k přehodnocení svého života, někteří se vrátili k svým dětem či k starým rodičům, které zanedbávali, jiní si dělají pořádek ve svých věcech, na chalupách, doma, jiní pracují na něčem, na což předtím neměli čas. Jsme svědky i návratů k činnostem, o které bychom včera ani nezavadili. Prostě jako by se svět den ze dne změnil. Mění se nám priority. To určitě. Ze spousty do včerejška důležitých věcí jsou dnes prkotiny. Vlády na celém světě zlehka vyhazují miliardy, což nikdy nečinily. Že by začal boj o přežití? Všichni k pumpám je heslo na naší lodi plující po rozbouřeném moři. Ti u těch pump, ti v první linii, díky Bohu, ti makají za nás všechny. Díky jim! Vzpomínám na rok 2012, kdy jsem byl v TV Horizont, na pořad, který tehdy moderoval příjemný klučina Daniel Stach. Bavili jsme se o konci světa podle mayského kalendáře. Samozřejmě, že tomu pořádně nerozumím. Kdo taky? Jen tuším, jen podvědomě tuším, že tato indiánská moudra, která vycházejí z obrovsky niterné a tisícileté znalosti Matky přírody i celého kosmu a jeho mechaniky, s kterými byli v blízkém duchovním porozumění, nám nesdělují žádné lži. Indiáni nám jednoduše nikdy nesdělovali žádné lži. Nemají důvod, proč by to dělali. A tehdy, jak si matně vzpomínám, jsem Danovi řekl, že nejde o nějaký konec světa, kdy se bude bortit zeměkoule na tisíce kousků, ale že se možná, možná, možná, bude jednat o nějakou změnu, očistu. O očistu v nás? Že vstoupíme do očištěného nového světa? Možná tak nějak jsem to řekl. A jako by se to dělo. Kamarádi, když se se mnou dnes loučí v telefonu, říkají na shledanou v nových časech. V časech, kdy vše bude jinak. V časech, kdy už nebude nic, jak bývalo. Ani neříkáme jako Honza Masaryk z Londýna, na shledanou v lepších časech. Třeba to lepší časy nebudou, materiálně porovnávaje s tím naším, tedy už bývalým časem, kdy jsme se pyšně rozvalovali v luxusu a v rozcapenosti jsme se cpali borůvkami v lednu, kdy jsme jídlo v duchovní prázdnotě a bez posvátného vztahu vyhazovali v metrácích do popelnic, kdy jsme museli mít ty nejnovější modely čehokoliv, aniž by ty starší ztratily svoji funkčnost. Jistě, někteří ne, ale popelnice a sběrové dvory vypovídají své. Ten svět, který nás čeká, bude zřejmě zcela jiný. Dá-li Bůh. Určitě bude bez rozcapenosti, bez těch symbolických borůvek v lednu, určitě si budeme všeho mnohem víc vážit a rozmýšlet si něco vyhodit jen tak, jako dosud. Ano, určitě budeme skromnější. Doufám. Doufám, že se konečně ponaučíme, že dojde ke všeobecné katarzi. K tomu jsem v posledních třech letech intenzivně vyzýval jako k jedinému řešení naší budoucnosti, ale jako bych hrách na zeď házel. Raději se demonstrovalo, aby to někdo zařídil. Ne, to my sami to musíme zařídit. Určitě budeme i víc rozjímat o své existenci, o duchovním rozměru Všehomíra. A to je i cesta k nápravě naší společnosti, naší Země. Anebo jsem jen nenapravitelný a naivní snílek? Zřejmě právě toto měli na myslí ti moudří Mayové se svým koncem světa, aby přišel svět nový. Aby přišly nové časy! A tak bych možná dnes Danu Stachovi odpověděl asi o trochu jasněji, i když ne o moc. My bílí stále tápeme a jsme zanedbaní v duchovních cestách Univerza. Vstoupíme do jiného kosmického světa, do nových časů? Mayové se možná v těch mnoha tisíciletých výpočtech spletli o kosmetických osm let. Co to je osm let proti stáří vesmíru?! Kdo ví. Nejde o to malovat čerta na zeď. Jde o to si uspořádat svůj život a své nové priority, což si troufám říct, že se mnoha miliónům z nás právě stává. Buďme klidní a přijměme vše jako dar k naší změně, k naší katarzi. Jistě, já a mnozí z mé starší generace možná nepřežijí, ale jde hlavně o naše děti, o nové generace, aby byly moudřejší, než jsme byli my. Ne, aby byly bohatší, jak jsme si vždy přáli. Ale aby tento svět řídily mnohem lépe než my. A tak si to přáli a přejí indiánští mudrci, kterým jsme měli již dávno naslouchat: „Udržujte naši zem čistou i pro své syny a dcery…“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-03-26 10:54:37
Doba luxusu skončila, koronavirus nás vrátí ke skromnosti
Je zcela jasné, že doba luxusu, v němž jsme si po mnoho let žili, je u konce. Ten luxus jsme měli na úkor jednoho: na úkor přírody, kterou jsme nehorázně drancovali jen a jen pro naše pohodlí a přepych. Byli jsme na sebe nadmíru pyšní, jak nám vše vychází, jak bohatneme, zvlášť někteří na úkor ostatních. Desítky let jsem upozorňoval, že to není dobrá cesta. Že není možné a přirozené, aby naše bohatství a životní úroveň neustále vzrůstaly. Že není vhodné mít nadvýrobu všeho a pak třeba potraviny i věci vyhazovat do odpadků jen tak. Že je zapotřebí být ve svých potřebách skromnější. Že je zapotřebí mít vztah k darům a zdrojům přírody. K vodě, k vzduchu, k jídlu, k zvířatům, k rostlinám, k půdě, prostě k všemu, co nás na této Modré planetě obklopuje. Většina se mi vysmívala, jako se vysmívala indiánům, kteří na ně působí jak ušmudlaní chudáci nemající úroveň. Jenže oni vědí své. Pro ně materiální svět není zas tak důležitý, jako ten duchovní, na který jsme my hodili bobek. Pro ně je důležité žít v harmonii s přírodou a celým kosmem. Není důležité, zda mám jeden luk nebo jich vlastním deset. Lovit přece mohu vždy jen s jedním. Důležité pro ně je prožít si svůj život v radosti a štěstí v rámci svých bližních. Není přece přirozené, abychom kolem sebe všechno ničili a my si žili v pohodě a přepychu, jak v nějakém skleníkovém světě. Neradi si připouštíme, že jsme z přírody a jsme na ní závislí. Považujeme se za něco víc, za někoho, kdo může řídit zákony této Země. Ta Matka země, o které nám indiáni po staletí mluví, jak se k ní máme posvátně chovat a nezneužívat ji, jednou přestane naše choutky podporovat. Vždy čeká dlouho, předlouho, zda se napravíme a pak přijdou rány, které nás vrátí do správných mezí. Které nás vrátí ke skromnosti. Které nás vrátí k rodině jako základu naší existence. Které nás vrátí k duchovnímu chápání světa. Těší mně, že dnes už řada lidí prohlédla, i když musela dostat rány mezi oči. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-09-27 07:42:46
Amazonský prales se rabuje pro naše pohodlí
Houpám se v hamace pod moskytiérou v centru peruánské Amazonie na řece Madre de Dios mezi svými přáteli indiány Ece´je, ke kterým jsem přijel po 46 letech. Byli z mého návratu nadšení, i když to neprezentují tak emocionálně jako my. Cítil jsem však, že jsem mezi svými, nezapomněli na mne ani po tolika letech a měl jsem slzy v očích, když třeba čtyřiaosmdesátiletý Mateo Biaeja si na mne vzpomněl a s úsměvem bezzubých úst mne objal. Tím největším zadostiučiněním pro mne však bylo, že moji diplomovou práci o jejich kultuře a o jejich způsobu života, kterou Univerzita Karlova nechala v roce 1974 přeložit do španělštiny, mají a používají jako návod, jak pokračovat ve svých tradicích. A když mi César Jojaje Eriney, současný představitel komunity Palmareal, kde jsem v roce 1973 strávil sedm měsíců, ukázal svoji kuzmu, tuniku vyrobenou z lýka podle mého návodu, byl jsem dojatý. Nepotřebuji být ověšen tituly, neprahnu po členství ve významné světové organizaci na záchranu indiánů a jejich lesů. Jsem v jejich lesích každý rok, vdechuji s nimi jejich svěží vzduch, jím s nimi zdravé ryby a zvěř, piji zdravou čistou vodu z amazonských řek a svou přítomností bojuji za jejich kulturu, za jejich přežití, za jejich lesy. Jsou stále lovci, rybáři a někteří kopaničáři pěstují banány a maniok. Stále žijí v harmonii s okolní přírodou, i když pod tlakem naší technologie přijímají naše sofistikované hračky. Svět a jeho proces samolikvidace vnímám a pozoruji každoročně ze zorného úhlu amazonských indiánů v peruánské, brazilské, venezuelské a ekvádorské Amazonii. Oni a právě jen oni jsou nositeli toho správného, pozitivního posvátného vztahu vůči naší Zemi. Nejde o žádná velká slova, indiáni ostatně moc nemluví. U nich tiše pozoruji a vciťuji se do jejich harmonie se světem, s kosmem. To je jejich hlavní cíl života. Žádné materiální výnosy, zisky, zvyšování životní úrovně. Jen oni vědí, jak se chovat k matce přírodě již po několik tisíc let, jak se jí mají přizpůsobovat, jak se jí mají věnovat, jak jí mají děkovat a symbolicky ji obdarovávat za možnost žít a existovat. My Zemi nikdy za nic neděkujeme, jen ji dobýváme a drancujeme jako predátoři pro naše pohodlí, pro naši moc, proto, abychom byli stále bohatší a mocnější. Výsledkem je, že oni jsou podle nás chudí a my bohatí. Jenže oni jsou šťastní a my štěstí jen nekonečně hledáme cestou ničení Země a sami sebe. Užiteční idioti A nyní jsem svědkem, jak k nim přicházejí mladí aktivisté s jiskrou v oku a s visačkou Ekologická policie. Přicházejí jim dirigovat, nařizovat, kdy mohou a kdy ne lovit, rybařit či sbírat želví vejce. Tato mládež, musí přece vybudovat lepší zítřky pro Amazonii. Podobně jako kdysi ti mladí s jiskrou v oku a s rudými knížkami velkého Maa přišli budovat nový svět, teď jsou tu ti, kteří po celém světě burcují, revoltují za záchranu světa. Jsou mladí, mají na to právo a je to i jejich povinnost, ale zapomínají na jedno. Na to, že z toho drancování přírody i lesů Amazonie již desítky a desítky let pohodlně žijí a vůbec jim to do nedávna nevadilo. Amazonie se kácí a vypaluje desítky let a všichni z toho tyjí. Ty lesy a tamější přírodní zdroje se totiž rabují pro nás, pro naše pohodlí, pro naše sofistikované technologie vyráběné především pro mladší generace. Tedy i pro ty, kteří se teď bouří. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} My jsme totiž ti odběratelé brazilské sóji, brazilské kukuřice, brazilského hovězího, brazilských drahokamů, brazilského vzácného dřeva, brazilských nerostů – jako niobia – nutných pro naši elektroniku, brazilské bavlny, brazilského textilního a obuvního průmyslu. Já o tom bouřím desítky let, ale nedělám z toho politiku ani nevedu demonstrace. Demonstrace nikam nevedou. To je jen šalebná hra, klam pro veřejnost, hra na vysokou politiku. Je to „in“, zatímco někde jinde se zas rozdávají karty. Také jsme jako mladí cinkali klíči a jiní v pozadí si rozdávali pozice. Byli jsme jen ti užiteční idioti a hra se jen opakuje na jiné úrovni. Ze záchrany Země a amazonských lesů se stalo politikum a revoltující aktivističtí ochránci přírody jsou křiklouni, kteří potřebují být viděni. Potřebují se prezentovat, hledají možná i své politické cíle a vůbec nechápou, že ty hořící lesy Amazonie hoří hlavně pro ně. Pro jejich nadspotřebu technologií, v jejímž pevném sevření se dusí, aniž to tuší, a jsou tak dirigováni jejich výrobci v nadnárodních korporacích. Stali se z nich ekologičtí policajti, jaké jsem viděl na vlastní oči právě na řece Sonene, na hraniční řece mezi Peru a Bolívií, jak přijeli „mým“ indiánům Ece’ je dirigovat, jak a co a kdy mají lovit a rybařit. Mladíci z peruánských měst, kteří Amazonii znají z publikací a knížek asi tak jako ta naše revoltující mládež, která v Amazonii nikdy nebyla. Jímá mě z toho hrůza. Rozzlobení aktivisté vedení šestnáctiletou dívenkou! Bůh ví, jaké je pozadí a záměr. Hlavně, že tak zvaně chrání životní prostředí a ostentativně, místo aby na nějaké shromáždění letěla letadlem, jede, tedy plaví se, jachtou! Plíce planety? Někdo naivně horuje pro mezinárodní kontrolu Amazonie. Jistě, srdce mi trne nad likvidací pralesa, kterou pozoruji na vlastní oči. Jenže to není reálná cesta, vážená aktivistko Michaelo Pixová. Zkusila jste si ji ověřit v Brazílii? Víte, co by vám řekli? Odpověděli by snad všichni: „Co vy Evropané nám máte co říkat! Vy jste si své lesy vykáceli a vypálili již v 19. století, a tím jste dali zelenou své průmyslové revoluci a svému bohatství, z kterého dosud žijete. Nikdo vás tehdy neomezoval, ani nechtěl lesy dostat pod mezinárodní kontrolu. Takže nyní nechte nám si své lesy vykácet ve prospěch našeho pokroku a zvýšení naší životní úrovně.“ Jste bojovná aktivistka mluvící z teplého hnízdečka v líbivých heslech a zaštiťující se desítkami firem, trustů a nadací. Kolik času jste sama prožila v Amazonii, že o ní tak zasvěceně mluvíte? Že požáry v Amazonii nejsou běžné? Zavádějící nesmysl! Ale jsou! To byste zjistila, kdybyste tam žila. Indiáni své lesy vypalují tisíce let. Je to běžný proces při jejich zemědělské aktivitě, jen pochopitelně nesmí přesahovat jisté hranice. Ostatně lesní požáry či požáry savan a stepí byly v minulosti vždy součástí očisty a znovuoplodnění přírody Země. Některé stromy, jako blahovičníky, dokonce milují požáry tak, že je potřebují k svému rozmnožování. Jinak užívání takových dětinských, i když hezky vypadajících floskulí, jako že amazonské lesy jsou plícemi Země, je poněkud zavádějící. Amazonské lesy pro nás žádný kyslík nevyrábějí, ani těch 20 %, které uvádíte. Zeptejte se odborníků, třeba botaniků. Jde o letitě používaný nesmysl. Jako heslo vypadá dobře. A stále opakovaná lež se stává pravdou… Téměř veškerý kyslík „vyrobený“ amazonským pralesem je zase spotřebován na rozklad dřeva, které tam vyrostlo. Bolestné řešení Jediná možnost, jak likvidaci lesů a nyní těch amazonských nějak zastavit, je omezení naší spotřeby. A protože zcela přirozeně a logicky největší spotřebu, zejména technologických vymožeností, mají na svědomí mladí, kteří stále potřebují inovace, moderní hračky, je na nich začít se skromností a snižováním spotřeby. Jejich současné nesmyslné ambice nás vedou do pekel. Brazilský prezident Bolsonaro jako správný kapitalistický politik otevřel stavidla ochrany Amazonie kvůli zvyšování životní úrovně Brazilců a zisku brazilských firem bez ohledu na přírodu, na flóru, faunu i na původní obyvatele. Vůbec jej nemusím, ale bohužel, přesvědčivě vyhrál demokratické volby s 55 %, když zastavil éru socialistických prezidentů, kteří rozkrádali zemi. Ale není žádný fašista, slečno Pixová, jak jej nálepkujete, to by byli všichni na světě. Je jen demokrat. A to je přece ta naše slavná demokracie, že? K čertu s ní! Přesně tak jako chilští a peruánští politici bez ohledu na přírodu chilských a peruánských And otevřeli cestu k těžbě mědi a zlata. Přesně tak jako kolumbijští politici otevřeli cestu k těžbě nafty a antracitu bez ohledu na kolumbijskou přírodu. Přesně tak, jak to dělají politici a vůdci na celé naší Zemi, aby se zalíbili většině voličů. Jsou to především konzumní společnosti, které jsou odpovědné za nekontrolovatelné ničení životního prostředí na Zemi. Společnosti, které koncentrují 20 % světové populace a konzumují například 2/3 kovů planety či 3/4 energie, která se na zemi vyrábí. Chceme-li opravdu zachránit Zemi, je zřejmé, že musíme výrazně nejen snížit obecně jakoukoliv spotřebu, ale také změnit systémy vlády. A to přece ta naše slavná demokracie schopna není, že? K čertu s ní! {/mprestriction} Autor je etnolog, diplomat a publicista.
Čas načtení: 2024-04-03 08:33:00
Naše divoké dědictví je další působivou faktografickou knihou německého autora, Petera Wohllebena, jenž je známým ochráncem přírody, pracuje a vyučuje v Lesní akademii v německém Eifelu, zasazuje se o obnovu pralesu, vystupuje v televizních pořadech a píše knihy týkající se lesa a ochrany přírody. Už od první stránky vás zaujme svým širokým záběrem; ani se nebudete chtít od knížky odtrhnout. (Mne hned lapil u prvních odstavců při přirovnání stromů k sociálním bytostem – viz níže) Knihu lze pojmout jako souhrn bohatých informací o přírodě, stejně jako o nás samotných Jak se stavíme ke světu a k celému ekosystému. V podstatě je zprávou o našich instinktech, jež silně ovlivňují naše chování. Nejednou převládají právě ty, které jsou s námi už od pravěku a jež jdou v kumulaci u tak silné populace ve výsledku paradoxně proti nám. V poměru téměř osm miliard lidí versus jedna Země ohrožují naší existenci. Námi svět nekončí. I v minulosti proběhly různé katastrofy, které však – a to je podstatné – vždy ovlivnily tehdejší život a podnítily existenci nějakých nových nebo odlišných forem. Nabízí se otázka, pokud nic nezměníme, kam nakonec bude směřovat naše budoucnost? Jedna z nejhorším katastrof, zmiňovaná jako příklad, proběhla před dvěma miliardami let a zapříčinila úhyn asi 99% tehdejšího veškerého života. Mohly za to sinice, které vynalezly fotosyntézu, “při kterých se oxid uhličitý a voda za působení slunečního světla přeměňují v cukr. Tento geniální kousek zpřístupnil drobným tvorečkům prakticky neomezené zdroje výživy. Kyslík jakožto vedlejší produkt fotosyntézy je extrémně agresivní plyn a byl tehdy pro téměř všechny živé tvory životu nebezpečný.” Ve své historii byl rovněž člověk mnohokráte na pokraji vyhynutí Stále dokola musel bojovat o přežití a potravu… Lidstvu se postupně podařilo najít způsoby, jak překonat mnoho těžkostí, jak obdělávat pole, zvýšit produktivitu, zjednodušit si život… Populace na Zemi se zmnohonásobila, stejně tak narostla spotřeba a nároky stále rostou. Nicméně: „Nezměníme-li strategii, příroda časem experiment jménem lidstvo ukončí,“ uvádí ve své knize Peter Wohlleben. Neznamená to však, že bychom zcela vymřeli, jen se populace prudce sníží na únosnou mez, dodává. Je to jen člověk, kdo je rozpínavý a nenasytný? Co takhle stromy? Překvapuje vás to? Ty jsou Peterem Wohllebenem popisovány jako „početná skupina sociálních bytostí“, jež si „bezohledně nárokuje životní prostor a proměňuje ho natolik, že z něj mizí opovážlivé množství fascinujících živočišných druhů.“ „Nosorožcům, slonům i řadě dalších nezbývá než se dát na ústup a plošně vymírají.“ Avšak: „Jeden z rozdílů mezi stromy a lidmi spočívá v tom, že stromy s pomocí hub, bakterií, hmyzu a tisíců dalších druhů budují stabilní ekostystémy, které se brání výkyvům a dokážou vytvořit poměrně neměnné podmínky přinejmenším na mnoho tisíciletí (…) My naproti tomu vyčerpáváme planetu takovým způsobem, že naše životní podmínky se i při optimálním klimatu neustále zhoršují a naše ekologická nika se zmenšuje. Proměny jsou naprosto normální jev, jenže jejich současné tempo přesahuje síly většiny druhů včetně nás samých.“ Při čtení se ve mně střetávaly dva rozdílné pohledy Na jedné straně pocit, jak jsme jako lidstvo důležití; naše technologie jdou kupředu rychleji než evoluce, než vývoj našich mozků, jimiž bychom dokázali včas pochopit, zpracovat a rozhodnout, jak naložit s negativními ekologickými dopady. Na druhé straně je evidentní, jak jsme v tom shluku všeho kolem vlastně stejně tak nepodstatní. Vnitřně si uzurpujeme pohled vlastních neomezených hranic, co vše bychom mohli dokázat, kam až je možné zajít… A přitom ani my samotní nejsme nekoneční. Jednou (pokud ne jinak) umřeme na stáří, sic se snažíme najít způsoby, jak žít co nejdéle. Copak je na světě nějaký živý organismus, který by mohl být inspirací pro dlouhověkost? „Proč se vlastně lidé nemohou dožívat neomezeného věku? Zní to banálně, každá tkáň se koneckonců časem opotřebuje, kůže i jiné orgány včetně mozku stárnou, až jednoho dne vypovědí službu. Přesto je celá věc otázkou strategie, protože se na to jít i jinak, což vidíme třeba u stromů. Ty čistě teoreticky nemohou zemřít stářím, mají totiž na rozhodujícím místě cosi jako pramen mládí: je jím kambium, dělivé pletivo mezi dřevem a kůrou. Tenoučká průsvitná vrstvička vylučuje dovnitř buňky dřeva a ven buňky lýka. Pokračuje v tom neúnavně, bez ustání, každé vegetační období. Každý strom tak rok od roku sílí – dalo by se dokonce říct, že strom, který netloustne, umírá. Obry říše rostlin tak neudolává stáří, nýbrž neblahé události, které přináší život, takže během desetiletí a staletí přibývá nemocí a nehod. Zranění způsobená zvěří nebo padajícími sousedy uvolňují cestu dřevokazným houbám…“ Můžeme něco udělat? Většina z nás si je vědoma trendu ekologického myšlení současnosti. Přijímáme skutečnost, že je potřeba se v lecčems omezit, jít proti našim původním instinktům. Vznikají různá nařízení, požadavky, ale stejně tak jsou s tím spojené určité kompromisy a obchod. “Chceme-li zkrotit své instinkty, musíme buď pomocí odměn vyvolat pocity štěstí, nebo pomocí trestů vyvolat strach,” říká Peter Wohlleben. Druhou možnost představují zákony, která nás nutí jít proti našim instinktům nátlakem. Faktem je, že některá taková nařízení vnímáme do naší svobody nepříjemně zasahující, nejednou až nesmyslná. A bráníme se. K jedněm z reakcí patří, proč se máme ohledně skleníkových plynů vůbec nějak omezovat, když tu jsou státy jako Čína nebo Indie, které jich produkují mnohonásobně víc? Máme tedy snad se vším přestat a říkat si: ono to nějak dopadne? Je to zodpovědný přístup k budoucím generacím? Těch otázek přichází celá řada a na většinu z nich nejspíš ani neexistuje přímá odpověď, která by vedla ke stoprocentnímu úspěchu a spokojenosti. Tak se stává Naše divoké dědictví knihou v prvé řadě plnou poznatků, zajímavých a důležitých impulzů, jež primárně vedou právě k tomu, abychom se zamysleli nad důsledky jednání v naší společnosti a nezůstali lhostejnými. Ale pozor – není to kniha výčitek, co všechno člověk pokazil. Přináší informace, abychom pochopili, proč a co se kolem nás děje. A snad nás to tak přimělo změnit vzorce chování. Leccos v životě děláme automaticky, protože to považujeme za normální a jediné možné, aniž bychom si položili otázku, nejde-li to i nějak jinak. Jsme lidé, stejně jako jsme také zvířata “Když konečně akceptujeme, že stále ještě tvoříme součást přírody, že jsme v jádru nadále zvířata, podléhající týmž pravidlům hry jako všichni ostatní tvorové, můžeme pomalu sestoupit z trůnu a trochu se porozhlédnout, jak to dělají ostatní. Egoismus a důsledné využívání životního prostoru nejsou v principu nic negativního, dokud nevedou k likvidaci základních podmínek pro vlastní přežití. Našimi učiteli by v tomto ohledu mohly být stromy. Už v minulosti ukázaly, že se nijak nezdráhají vyhubit velké býložravce, aby ochránily vlastní potomstvo a proměnily step vzniklou po době ledové v les. Rozhodujícím slovem je tu “proměnily”, stromy totiž životní prostor prosazováním vlastních zájmů nezničily: když spolu s miliony dalších druhů vytvořily lesy, naopak ho dokonce ze svého hlediska zlepšily. (…) Vezměme si tedy můj oblíbený druh – možná už tušíte – , totiž buk. Ani buky by samy les nevytvořily, jsou nicméně jeho důležitou součástí. Ale především jsou sociální, vzájemně se podporují, pomáhají slabým a nemocným, vychovávají potomstvo, vyvíjejí společné strategie, mění lokální klima ve svůj prospěch a spolu s ostatním lesními obyvateli stále zlepšují svůj domov. Kdyby uměly mluvit, jeden pojem by v jejich slovní zásobě dozajista chyběl: egoismus. (…)” Pokud my, lidé, se budeme stále chovat tak, jak nám velí instinkty z doby kamenné, a nepřestaneme ničit svou ekologickou niku, regulace se chopí příroda, což může vést k dost náhlému konci tohoto typu civilizace. Za sebe mohu knihu Naše divoké dědictví vřele doporučit. Už i proto, že ji brzy začnu číst podruhé. Těch informací je v ní skutečně mnoho a některé souvislosti na sebe navazují, proplétají se postupně i v pozdějších stránkách. Navíc je psána velmi čtivě; je těžké se od ní odtrhnout. Třeba i proto, jak pojímá všechno kolem nás i z jiného úhlu pohledu, či do hloubky: Podíváte se na svou tvář a vzpomenete si třeba na trudníky. Díváte se na stromy a vybavíte si na rodinu a tak dále. Autor se zde rovněž opírá do společenských zřízení nebo do katolické církve. Připomenete si některé informace, které znáte, a přidáte mnoho dalších. Je to kniha, kterou určitě nechcete jen letmo přelétnout a odložit, ale po prvním přečtení, až si nějak v hlavě utřídíte fakta, se k ní určitě (stejně jako já) rádi vrátíte, abyste ji mohli zažít už s určitou dávkou předchozí zkušenosti. Nemusíte se vším s autorem souhlasit, můžete mu ale dovolit, aby vám sdělil vše, s čím můžete dál pracovat. Peter Wohlleben, Naše divoké dědictví, nakladatelství Kazda, 2024 MB
Čas načtení: 2024-04-13 05:45:00
Dušan Utinek: Čo si také predstavujetě pod slovom národný park, Kefalín?
Opět se objevily informace o tom, proč je potřeba vyhlásit Národní park Křivoklátsko a proč je národní park (NP) to nejlepší, co můžeme pro přírodu udělat. Lid tomu chce! Nedá mi to a zkusím k tématu opětovně podat svůj pohled založený na znalosti zákona o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb., dále jen zákon o ochraně přírody) a pravidel mezinárodní organizace ochrany přírody (IUCN) o kategorizaci chráněných území. Ačkoliv jsem neustále přesvědčován stylem drbání se levou rukou za pravým uchem, že jsem naprosto mimo mísu a dělám na podlahu…..
Čas načtení: 2024-04-23 17:00:22
Příroda má vlastní profil na Spotify, poslechem přispějete na její ochranu
Milujete cvrdlikání ptáčků, burácení vln nebo šum lesa? Tak přesně tyto zvuky přírody nyní najdete na Spotify a to přímo pod oficiálním profilem přírody s názvem jak jinak než Nature. Umělci, kteří používají ve svých nahrávkách zvuky přírody, mohou nově přidat přírodu do featu a označit ji tak jako spoluautora hudby. Pokud chcete poslouchat například zvuk moře a jste uprostřed Evropy, najdete jej na profilu Nature na Spotify. To nejlepší však […]
Čas načtení: 2024-05-19 06:00:00
Ohňostroje jsou pro ptáky vážným ohrožením, ČIŽP za ně může uložit pokutu
Panika, narušení odpočinku a sociálních vazeb, zvýšené riziko úrazů a úhynu – to jsou jen některé z negativních dopadů ohňostrojů na živočichy. Nejvíce ohroženi jsou ptáci, kteří jsou na ohňostroje obzvláště citliví. Volně žijící ptáci jsou chráněni zákonem o ochraně přírody a krajiny. Proto by měl každý, kdo plánuje uspořádat ohňostroj, svůj záměr předem konzultovat s příslušným orgánem ochrany přírody. Česká inspekce životního prostředí hraje klíčovou roli v zajišťování dodržování předpisů na ochranu přírody, a proto může v odůvodněných případech ohňostroj zakázat, případně za jeho uspořádání uložit pokutu.
Čas načtení: 2024-06-03 09:09:40
Prosklený „les“ pod střechou Domu přírody láká do Hodonínské Dúbravy
Sobotní den dětí byl v Hodoníně dnem premiéry Domu přírody. Komplex, věnovaný oblasti Hodonínské Dúbravy, cílí především na malé návštěvníky přírody. Zaujme ale i dospělé. V Dům přírody se proměnila někdejší mateřská škola.
Čas načtení: 2024-06-16 05:56:00
Letos samečky, příští rok samičky. Ochránci přírody vrací do krkonošské přírody ohrožený motýlí druh
Ochránci přírody ve středu v Krkonoších vypustili do volné přírody přes 50 jedinců kriticky ohroženého druhu motýla jasoně červenookého. Je to o rok později, než předpokládali. Informuje o tom David Číp z Mezinárodní ochranářské skupiny JARO. Vypuštění jasoně červenookého do volné přírody předcházela úprava vybraného a nezveřejněného místa tak, aby motýlu, kterému hrozí vyhynutí v ČR i v zahraničí, vyhovovala.
Čas načtení: 2024-07-18 11:18:02
Z Pražského hradu na beskydské louky. Architekti dokončují bydlení na okraji horské přírody
Renomované studio Acht přineslo do beskydské přírody tradiční humna. Lidé tu bydlí na okraji hor a zároveň dostatečně blízko k obchodům i školce. Článek Z Pražského hradu na beskydské louky. Architekti dokončují bydlení na okraji horské přírody se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-08-01 10:00:00
Kam zmizeli všichni motýli? Nízký počet motýlů předznamenává smutnou budoucnost biodiverzity
„Nedostatek motýlů v letošním roce je pro nás všechny varovným signálem,“ uvedl ředitel britské charitativní organizace pro ochranu přírody. „Příroda bije na poplach a my jí musíme naslouchat.“Britská charitativní organizace zabývající se ochranou přírody v pondělí bila na poplach poté, co každoroční sčítání motýlů ukázalo jejich rekordně nízký počet. Účastníci sčítání, které probíhá až do 4. srpna, hlásí o něco více než poloviční počet motýlů než v roce 2023 touto dobou, uvedla organizace Butterfly Conservation.„Nedostatek motýlů v letošním roce je pro nás všechny varovným signálem,“ uvedl ředitel charitativní organizace pro ochranu přírody Dan Hoare. „Příroda bije na poplach a my jí musíme naslouchat. Motýli jsou klíčovým indikačním druhem. Když mají problémy, víme, že je v problémech i širší životní prostředí.“Nízká čísla jsou jedním z příkladů toho, jak klimatická krize zhoršuje úbytek biodiverzity. Od 70. let 20. století se počet motýlů ve Velké Británii snížil o 80%, což je nejen důsledek klimatické nouze, ale také ničení biotopů a používání pesticidů. V letošním roce zažila země abnormálně vlhké a větrné jaro a chladnější léto, podotýká Olivia Rosane.