Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2014-05-12 09:38:10

Pohádková říše Fábula

Vydejte se do Kamenice nad Lipou, kde kromě zámku můžete navštívit i Pohádkovou říši FÁBULA, která je ideálním místem pro rodinný výlet. Za každého počasí se tady spolehlivě zabaví nejen děti, ale i dospělí, kteří se společně přenesou do jedinečného pohádkového světa a prožijí nečekaná dobrodružství, ale i pohádkový příběh psaný samotnou pohádkovou říší a jejími obyvateli. The post Pohádková říše Fábula first appeared on Tipy na výlety, zajímavá místa a cyklotrasy v Česku.

Čas načtení: 2024-06-13 15:02:44

České pohádky [Karel Jaromír Erben, Božena Němcová / Témbr]

Za sedmero řekami a devíti lesy leží pohádková říše plná kouzel. Ponořte se s námi do světa tradičních českých pohádek z pera Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena.

Čas načtení: 2018-09-21 10:00:11

Agent A – adventura v přestrojení a se zajímavými logickými hádankami

Na začátku této adventury uslyšíte: „Agente A, posíláme vám nový úkol z velitelství. Nepřátelský agent známý jako Ruby La Rouge má políčeno na naše tajné agenty. Najděte ji a chyťte ji“. A tak se do toho pustíte. Vaše první kroky v této hře vás přivedou k obrovské vile, domově tajné agentky Ruby La Rouge. A vaším prvním úkolem […] Příspěvek Agent A – adventura v přestrojení a se zajímavými logickými hádankami pochází z androidtip.cz Další zajímavé TIPy: Shapik: The Quest – roztomilá adventura ve stylu Machinaria ke stažení zdarma Alice: Polepšovna pro čarodějky – pohádková adventura pro náctileté a v českém jazyce The Silent Age – Adventura se silným příběhem a cestováním časem Gemini Rue je temná sci-fi adventura pro Android ve stylu Blade Runnera Dead Synchronicity – Překvapivě temná point-and-click adventura pro Android

Čas načtení: 2014-05-12 09:38:10

Pohádková říše Fábula

Vydejte se do Kamenice nad Lipou, kde kromě zámku můžete navštívit i Pohádkovou říši FÁBULA, která je ideálním místem pro rodinný výlet. Za každého počasí se tady spolehlivě zabaví nejen děti, ale i dospělí, kteří se společně přenesou do jedinečného pohádkového světa a prožijí nečekaná dobrodružství, ale i pohádkový příběh psaný samotnou pohádkovou říší a jejími obyvateli. The post Pohádková říše Fábula first appeared on Tipy na výlety, zajímavá místa a cyklotrasy v Česku.

Čas načtení: 2024-07-26 18:05:57

Pohádková výbava pod 7 tisíc. Motorola rekordně zlevnila jeden ze svých nej telefonů

Motorola Edge 40 Neo se řadí mezi nejoblíbenější smartphony tohoto výrobce a ode dneška ji můžete pořídit za bezkonkurenční cenu. Zatímco ještě před pár měsíci byla v nabídce za jedenáct tisíc, nyní může být vaše za pouhých 6 989 Kč. Jde o nejnižší cenu na trhu, takto levně ji ale koupíte jen u Mobil Pohotovosti. Přečtěte si celý článek Pohádková výbava pod 7 tisíc. Motorola rekordně zlevnila jeden ze svých nej telefonů

Čas načtení: 2024-10-13 10:12:00

The Little Witcher bude pohádková novela o Geraltovi a Ciri

Už jen ten volný překlad The Little Witcher – O Malém zaklínači. Ano, mně to evokuje Malého prince, jak hledá svou růži, svou lásku… proklínám tě Exupéry! Každopádně zpět k tématu. Článek The Little Witcher bude pohádková novela o Geraltovi a Ciri se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2025-01-17 20:11:00

Pohádková zima na Lysé. Nádherný západ Slunce a inverzní mračna (video)

Pohádková zima na Lysé. ?? Nádherný západ Slunce a inverzní mračna ve směru na Slovensko mohli v pátek v podvečer obdivovat turisté na Lysé hoře v Beskydech. Pohádková zima na Lysé

Čas načtení: 2010-03-19 00:00:00

Postel pro princezny aneb život jako na zámku

Spaní jako na zámku, splnění snu mnoha mladým dam se podařilo společnosti PoshTots, která na trh uvedla doslova pohádková lůžka. Kompletní nábytková stěna je graficky ztvárněna do podoby pohádkového zámku. Součástí je lůžko, které se nachází vně stavby. Zámecký set splňuje nejen evokování dojmu poh ...

Čas načtení: 2016-04-18 00:00:00

Reportáž psaná na obranu špatného luštitele

Jsou záliby, které člověka trochu zaškatulkují. Dají mu nálepku a naznačují, že s ním není všechno v pořádku. Všechno. Nebo alespoň něco. Záliba v pojídání kuřecích pařátů. Syrové maso. Polská hymna. A taky občasné pobíhání po Praze s tužkou a papírem a těžkou hlavou. Na startu se nacházíme, první úspěch. (A poslední?) Čekáme déšť a nějakou akční aktivitu, proto se raději schováváme pod štvanickým tenisovým stadionem. Aktivita nepřichazí, déšť také ne. Zato spousta šifer. A zákaz pobíhání. A skákání. A smíchu. Jsme přeci v Azkabanu. Čemu bychom se smáli? (Jsme rebelové, smějeme se a nejčastěji mozkomorům za zády.) Tvrdnu nad barevnými čtverečky. („Moc se do tý hlavy netlučte, až budete číst řešení.“ — Nejde si pomoci.) Nejsem sám, kdo neví. Zbytek týmu tvrdne nad jinými. Vyplníme křížovku a to je tak všechno. Rádi si dojdeme pro další várku šifer. Se slovy „tak teď“ na rtech. Dlouho nic. Pak se nějak seskupíme kolem jedné šifry a kolektivní přemýšlení dělá divy. Pohoršeně se usmíváte? Nesmíte. Jste přeci zajatci v Azkabanu. Společnými silami s oporou ve Wikipedii. (Objevitelé pakostnice… Tedy dny.) Ta pomáhá ostatně často. Třeba se spisovateli. Ty jsme taky zlomili snadno. (Dva tisíce mil pod mořem, Harry Potter, Hoši od Bobří řeky… Foglara už jsem nečetl ani nepamatuju.) Ještě nakousáváme Koloběžku první, ale tím končíme. („Co jsem vyčetla z diskuzí, tak ta pornografická fakt souvisela s Koloběžkou první, a to tak, že se to podle toho mělo seřadit a pak s tím něco dalšího udělat… Dokonce to kvůli šifrovačce doplnili na wikipedii.“). Čas běží rychle — zanedlouho nás to pouští z ostrova. Čekám, až zbytek týmu sestaví seznam k vytvoření lektvaru. Přes ten dav se tam nechci cpát. Mají ho rychle. Ani vypíchnout ty správné položky nebyl problém. V oknech paneláku se ukazuje slečna s nohou na hoře. Limonáda, estragon, křen, tabasco, voda, antiperle, rozinky. Nechali mi kolegiálně taky trochu. Nebylo to tak hnusné, jak by člověk čekal. Zalézáme se šifrou do osvědčené hospody z PoTratů. Guláškovku mají stále dobrou, pivo také. Snažíme se napasovat čísla na indgredience. Pak to plácnu — čaj, rum, bum. A je to! Běžíme na tramvaj, už jsou z ní vidět světla. Dobíháme a tramvaj pořád stejně daleko. Dorážíme k Expu, všude baterek naseto. Zkušeným okem odhadujeme, že tuhle šifru ve stoje nezvládneme a jdeme hledat hospodu. Ještě nedopíjíme ani prvni pivo a Mišu se vytasí s alergenama. Rychle dopíjíme. Kolem Hanavského pavilonu se motáme snad hodinu. Po důkladných rojnicích skrz naskrz okolím nacházíme šifru úplně jinde, než jsme čekali. Usidlujeme se na lavičkách v Chotkovo sadech, nejbližší okolí je plně obsazeno dalšími luštiteli. S velkými ambicemi se pouštíme do koleček. Po hodince luštění začínáme klimbat. (Taky čteme informaci, že předchozí stanoviště bylo přesunuto. Hm.) Když po dvou hodinách přichází postup řešení, docela na něj zíráme a chvíli nám trvá, než ho i správně použijeme. Míříme k řece. Do míst, které už máme důkladně prozkoumané z minulých šifrovaček. Nacházíme a pod lampou z fleku řešíme. Terka s Pepou vyřešili bleskurychle Stínadla a tak běžíme k Martinovi ve zdi. Tisíce řešení. Špatných. Zkoušíme snad všechno. Usidlujeme se Big Burgeru a venku začíná svítat. Když přichází postup, dělá nám trochu problém, nalézt správný obrázek starého telefonu a pak už za světla vyrážíme k Jindřišské věži. Dostáváme hůlku, nahoru už nás nevzali. V tramvaji čteme pravidla další části hry. Po probdělé noci to jde ztuha. Půlka nás usedá před Rádiem Svoboda, druhá půlka o kus dál s orgány. („Bráááškóó, my byli na správný stopě! Proč jsem u toho nezůstali??“) Prolamuji se přes puntíky, až jsem z toho sám překvapený. Za to mini-famfrpálu prohrávám dvakrát za sebou a jsem střídán. Pepovi se také nedaří. Zkušenou rukou vyhrává až Pavel. Luštíme spoustu šifer a nějak se nedaří. („Mě zas napadlo, jestli se ten Aleš neměl přeložit napůl. Možná by se v těch dutejch písmenech něco objevilo.“ — Neobjevilo.) Nakonec se Terka a Mišu nějak prokousávají přes pohádku a tak už v samotném závěru hry míříme ještě na jedno stanoviště. Na první pohled vypadá jednoduše, Bráška to střílí od boku, ale nakonec i tahle poslední odolává našim snahám. („A u té poslední šifry mě ještě napadlo, že to možná souviselo s hodinama — 12 cifer (ník) a "bleskurychle" a makej mi taky v hlavě asociuje čas. Jakože čas běží, dělej! Nevím…“ — Nesouviselo.) A tak končíme na krásném 5. místě z druhé stovky týmů.

Čas načtení: 2021-04-02 16:36:26

Boží mlýny melou a melou. Martin Myšička bere v nové detektivce spravedlnost do svých rukou

Po několika úspěšných detektivkách včetně Rédla nebo příběhů Detektivů od Nejsvětější Trojice se režisér Jan Hřebejk vrací k žánru. Tentokrát ale přidává do vyprávění více humoru. Na námět investigativního novináře Janka Kroupy připravil pro diváky šestidílný seriál Boží mlýny. Spravedlnosti půjdou s důvtipem naproti Martin Myšička, Vincent Navrátil, Eliška Křenková, pomáhat jim bude Robert Nebřenský. Poprvé v neděli 11. dubna od 20:10 hodin na ČT1. „Zločin se stane na začátku – divák ví, k čemu došlo, ví, kdo je pachatel, ještě před úvodními titulky. Zároveň se ale také dozví, že ten člověk není potrestaný a spravedlnost je na něj krátká. A ústřední trojice představuje svým způsobem mstitele,“ popisuje zápletku nového seriálu režisér Jan Hřebejk. Boží mlýny vycházejí ze skutečných kauz, se kterými se během své novinářské kariéry setkával novinář Janek Kroupa. Pro scénář ale případy kombinoval, postavy zaměňoval a jejich charaktery se nechal pouze volně inspirovat. Ve výsledku tak vznikla pohádková kriminálka, jak říká kreativní producentka Jiřina Budíková: „Diváci České televize mají detektivky rádi. Zároveň je však důležité, aby tvůrci hledali nové možnosti žánru a abychom nabízeli prostor pro inovování klasického krimi vyprávění. Místo obvyklé detektivky, kde jde o deduktivní hledání zločince, přinášejí Boží mlýny hru na kočku a myš v obráceném gardu. Přesto se jedná o koncept, který je v branži investigativní žurnalistiky na denním pořádku: kličkování před zákonem je totiž internacionálním sportem všehoschopných padouchů. Koneckonců už od dob mafiánů jako byl Al Capone, kterého taky nezatkli za vraždy, ale za neplacení daní.“ Ústřední trojici mstitelů bezpráví hraje Martin Myšička coby univerzitní profesor kapitán Karel Fait, Eliška Křenková jako novinářka Markéta Stránská a Vincent Navrátil představující studenta kriminalistiky Alexe Brauna: „O něčem si můžete říkat, že to je přehnané, ale pak zjistíte, že se to skutečně stalo. Dojde vám, jak šílený svět je a že nehrajete něco, co se kvůli filmu nafouklo, ale jde o realistické situace. Nikdy tak člověk neměl strach, že by se přehrávalo nebo jinak přehánělo, jelikož to má oporu v realitě,“ říká herec, pro kterého jde po televizním filmu Veterán o druhou spolupráci s Janem Hřebejkem. Naopak Robert Nebřenský, který celé partě v honbě za potrestáním zločinců pomáhá z pozice policejního kapitána Martina Dobeše, už se s režisérem zná z více projektů. V dalších rolích detektivky s nadhledem se objeví například Pavel Řezníček, Milan Mikulčík nebo Jiří Lábus. Padouchem prvního dílu je Matěj Ruppert a diváci ho v roli malého českého mafiána Matyáše Válka uvidí již v neděli 11. dubna. Zpěvák Monkey Business se kromě obsazení vydal se svými hereckými kolegy také do nahrávacího studia. Za přispění kapely s hudebníky jako Ondřej Pivec nebo Matěj Kroupa nazpívali ústřední píseň Mlýny s textem Dušana Vančury. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-01-17 19:37:02

Co by možná řekli mí kamarádi, amazonští indiáni, na naší situaci?

Je zcela jasné, že doba luxusu, v které jste si po mnoho let žili, je asi u konce. Ten luxus jste měli na úkor jednoho: na úkor přírody, kterou jste nehorázně drancovali jen a jen pro své pohodlí a přepych. Byli jste na sebe nadmíru pyšní, jak vám vše vychází, jak bohatnete, zvlášť někteří, i na úkor ostatních. Upozorňujeme, že to není dobrá cesta. Že není možné a přirozené, aby vaše bohatství a životní úroveň neustále vzrůstaly. Že není vhodné mít nadvýrobu všeho a pak třeba potraviny i věci vyhazovat do odpadků jen tak. Že je zapotřebí být ve svých potřebách skromnější. Že je zapotřebí mít vztah k darům a zdrojům přírody. K vodě, k vzduchu, k jídlu, k zvířatům, k rostlinám, k půdě, prostě k všemu, co vás na této Zemi obklopuje. Většina se nám indiánům vysmívá, že působíme jak ušmudlaní chudáci nemající úroveň. Jenže my víme své. Pro nás materiální svět není tak důležitý jako ten duchovní, na který jste vy hodili bobek. Pro nás je důležité žít v harmonii s přírodou a celým kosmem. Není důležité, zda máme jeden luk, nebo jich vlastníme deset. Lovit přece můžeme vždy jen s jedním a ten máme po celý život. Pro nás je důležité prožít si svůj život v radosti a štěstí v rámci svých bližních. Není přece přirozené, abyste kolem sebe všechno ničili a žili si v pohodě a přepychu jako v nějakém skleníkovém světě. Neradi si připouštíte, že jste z přírody a jste na ní závislí. Patříte přece k ní! Ale vy se považujete za něco víc, za někoho, kdo může řídit zákony této Země. Ta Matka země, o které vám vyprávíme po staletí, jak se k ní máte posvátně chovat a nezneužívat ji, jednou přestane vaše choutky podporovat. Čeká dlouho, předlouho, zda se napravíte, ale pak přijdou rány, které vás dostanou do kolen a vrátí do správných mezí. Které vás vrátí ke skromnosti. Které nás vrátí k rodině a k přírodě jako základu vaší i naší existence. Které vás vrátí k duchovnímu chápání světa. Možná, že dnes už řada lidí u vás prohlédla, i když musela dostat rány mezi oči. Víme však také, že jste nenapravitelní a až se otřepete z ran, zase se začnete přírodě vzpírat a drancovat ji pro vaše choutky, pohodlí, luxus, bohatství. Zase ji začnete organizovat a zneužívat. Vězte, že to není správná cesta. Lidé se mají řídit přírodní zákony a ne těmi, které si vytvořili pro sebe, jinak se sebezničíte. Vraťte se na cestu skromnosti Cítíte se mocní? Neměli byste si konečně vybrat svou skutečnou a pravou cestu? Vraťte se na cestu skromnosti a opusťte cestu lidských hyen. Vraťte se na cestu poznání sama sebe, na cestu k poznání věcí důležitějších než každodenní shon a honba za ziskem a materiálnem. Je to také cesta poznání, že vaše globalizace, do které jste byli jaksi vmanipulováni svým technologickým rozmachem a politickými úřednickými nadšenci, není pozitivní všelék na vaše strasti. Je to pro vás přichystaná past v nádherném barevném obalu se zářícími mašlemi, což bohužel tak milujete. Ano, v zimě máte jahody a borůvky. Super?! Vaše pohádková Maruška už nemusí chodit za dvanácti měsíčky a žadonit. A vám se to zdá fajn. Nám se to nezdá dobře. Prostě nemáte na to právo. Je holt zima, tak borůvky nerostou. Máte přece jiné zdroje. A dost! Vyčkejte zase léta, jako husa klasu, jako my, kdy po období nedostatku očekáváme zákonitý příchod doby hojnosti. My nikdy nežádáme od svých moudrých šamanů a bohů, abychom měli stále hojnost. A ono se vám to vymstí, vymstí se vám bortit přirozenosti Přírody. Něco za něco. Není přece možné, abyste měli jen výhody. Vaše překotná globalizace je tlačena především bezohledným byznysem nadnárodních korporací hledajících lacinější výrobu s větším ziskem na konci světa, třeba i u potenciálních nepřátel. To je přece vlastizrada! To nevidíte, kdo z toho tyje? Oni hamouní a vás upokojí borůvkami v lednu. A většina z vás jim na to hloupě skočí. Někdy se vám to však prostě sečte. Za čas. Za co? Třeba za šílenou transkontinentální dopravu, zaneřáděné oceány, dálnice, vzduch i všechny ty přesuny zla, v kterých si dobře hoví třeba různé viry nebo právě koronaviry a nejrůznější vykrádači-šíbři a bandy hackerů v pozadí stojících jako lidské hyeny. A sečte se vám k tomu i váš pád z vrcholu vaší pýchy na to, jak jste silní, mocní a neomylní, jak máte všechno, a nikdo na vás nemá. Vězte, že tuto Zemi neovládáte vy, ale naše matka Země sama. Pochopte, že by to měla být i vaše Matka Země. Neberte víc, než je zapotřebí Po celá tisíciletí říkáme my indiáni nebrat víc, než je zapotřebí. Více než tisíckrát a více než v tisíci různých formách jsme řekli, že naše Země je naše Matka, že ji nechceme, ani nemůžeme prodat, ale bílý muž, zdá se, nerozumí a stále se snaží, abychom ji pronajali, prodali či špatně s naší Zemí zacházeli, jako by indián by byl člověk s mnoha slovy. My se sami sebe ptáme. Je zvykem bílého muže prodat svoji matku? To nevíme, ale my indiáni víme, že bílý muž používá lži, jako by se mu líbily, zná podvádět, zabíjí své vlastní děti, aniž by jim dovolil jejich očima uvidět slunce či jejich nosy ucítit rostliny, což je pro nás něco zlořečeného. Každý započatý život musí být chráněn a dát mu možnost žít! To je náš zákon. Zákon našeho lidu se odlišuje od zákona bílého muže, protože zákon bělocha pochází od lidí a je psán na papíře, zatímco zákon našeho lidu je od boha, který jej diktoval a vepsal do srdcí našich šamanů a mudrců. Respekt k živému i neživému, ke známému i k „neznámému“ je součástí našeho zákona. Naše mise ve světě je vyprávět jej, zpívat jej a plnit jej pro udržení rovnováhy vesmíru. Náš zákon je jeden z pilířů, který drží svět. Náš zákon je tak starý jako sama země, naše kultura se organizovala podle modelu stvoření, a proto náš zákon říká nebrat víc, než je zapotřebí, a je stejný ve všech částech světa, protože to je zákon země a země je pouze jedna. Náš zákon nezemře! A proto i vy byste neměli od Matky Země brát víc, než je zapotřebí, jinak ji zničíte a tím i sami sebe. To jediné, co nás spojuje s našimi bílými bratry, je, že pocházíme od jednoho otcovského boha, jsme odkojeni stejným prsem Země a sdílíme jeden fyzický svět: slunce, měsíc, vítr, hvězdy, hory, řeky. Sdílíme stejný fyzický svět, ale naše city k němu jsou rozdílné. Země je květ a my indiáni k němu přicházíme se nasytit se stejnou opatrností jako kolibřík, zatímco bílý muž květ pošlape na své cestě jako divoké prase. Cesta bílého muže je z peněz, to je jeho prostředek, jeho cíl, jeho jazyk. Peníze znesvětily a onemocněly srdce našeho bílého bratra a jeho nemoc ho přivedla stavět nekončící řady továren a zbraní. Jeho nemoc přichází i do našich řek, do našeho vzduchu a do našich lesů. Nám nejde o naší existenci, nám jde o existenci Matky Země pro další pokolení. Had se musí zakousnout do vlastního ocasu, aby tak uzavřel cyklus destrukce a smrti, protože vše je navzájem propojeno jako opičí stezka ve větvích. Jenže v srdci nás indiánů je starost pro syny bílého muže tak, jako pro ty naše, protože víme, když poslední indiáni a poslední lesy padnou, osud jeho dětí i těch našich je jeden a ten samý. Jestliže my budeme moci svobodně pokračovat v naší cestě, nezadržíme ptáky rodit se a hnízdit jen na našem území, i oni mohou, jestli to chtějí, navštívit svého bílého bratra, nezadržíme vzduch, který se rodí v našich horách, i on může pokračovat a posilovat radost bílých dětí. A také naše řeky vycházející z naší země tak čisté, jako když přicházejí, promluví svou čistotou řek i k lidem bílého bratra… Nemusíte mít všechno. Naučte se něco nemít Vaši politologové a politici všeho druhu na nejrůznější úrovni plamenně hovoří, jak je vše v nejlepším pořádku, jak stoupají firmám zisky, jak jsou úspěšné, jak celý svět kráčí k lepším zítřkům, jak se vaše technologie (všehoschopná technologie) rozvíjí a není ani vidu ani slechu po nějakém úpadku lidstva, vašeho lidstva, o jeho morální devastaci. Nikde však není ani slovo o lidech jako takových, o jejich štěstí, o jejich radostech, o jejich láskách či o jejich spokojenosti, tedy, jak vidno, o hodnotách duchovních. Jen zisky a prachy, jako by se za ně mohlo toto vše koupit, všechno na světě. Podle vás je míra zisků důkazem úspěšnosti člověka, vaší civilizace. To je však ta úpadková cesta vedoucí ke konci. Za prachy se život člověka, jeho štěstí ani existence civilizace prostě nekoupí. Odjakživa jste vedeni k tomu, abyste něco chtěli a něco měli. Chcete hračky, pak větší hračky, autíčka, auta, byty, chalupy, počítače, mobily a stále nové a modernější, abyste byli „in“, abyste neztráceli krok s ostatními, abyste nebyli směšní, zaostalí, ale stále pluli v proudu pokroku. A ten vás žene vpřed k větší a větší výkonnosti, aniž vlastně tušíte kam a už vůbec netušíte, že veškeré toto hemžení je vždy na úkor něčeho. Prostě vás to nezajímá. Kdo chvíli stál, již stojí opodál, básnil váš Jan Neruda. Tehdy však ještě netušil, že k pokroku budete potřebovat zejména stále nové a nové zdroje, které hledáním drancujete celý svět. Pro svůj blahobyt, pro svoje pohodlí, pro svoje hračky. Netušíte však, že čím rychleji kolem sebe budujete své materiální království, které se vám zdá velemocné a nezničitelné, tím více se vzdalujete od spirituálních hodnot, tím víc narušujete rovnováhu světa a napomáháte svému sebezničení. Nikoho to však nějak zvlášť nevzrušuje, protože váš Titanik stále ještě pluje. Vše má svůj začátek, svoji cestu a svůj konec. Strom roste, aby nakonec zahynul, člověk žije, aby nakonec zemřel, a civilizace roste, aby nakonec padla. Pokrok je ten růst. Na jedné straně pokrok vzýváte, protože vám ve všem pomáhá, ale je to jen šalba a klam. Na druhé straně pokrok přirozeně vede ke zkáze, tak jak to vždy v dějinách bylo. Jinak to prostě nejde. Chce-li člověk dlouho žít a oddalovat smrt, musí se snažit žít čistě, v klidu a zdravě. Nemůže žít jako vy ve shonu, jíst potraviny plné chemikálií a genetických modifikací, pít nezdravé tekutiny a dýchat kontaminovaný vzduch. V duchu neustálého až zbožštělého hospodářského růstu to vše činíte, čímž na jedné straně podporujete nekřesťanské zisky firem, které to vše produkují, a na druhé straně tím sami sebe ničíte, aniž to berete či raději nechcete brát na zřetel. Protože Titanik ještě pluje a na všech palubách se stále tancuje. Chcete-li oddálit pád své civilizace, musíte žít zdravě jako člověk hledající dlouhý život. Znamená to zpomalit tempo nekonečného růstu. Znamená to, že musíte být skromnější, nesmíte všechno chtít a všechno mít. Nesmíte propadat malosti tím, že vás ovládají reklamy nutící kupovat každou blbost, což zjistíte až za čas, když to vyhodíte do popelnic. Nesmíte lehce předávat svou „chytrost“ strojům a technologickým vynálezům, ale měli byste si podržet „chytrost“ ve svém vlastnictví, ve svém portfoliu, tedy ve svém mozku. Jinak časem už nebudete homo sapiens a rozum přeberou ty různé „chytré“ hračky. Zvykli jste si, že bez nich nemůžete žít, že vám ulehčují život. Ano ulehčují, ale vy hloupnete a pohodlníte. Ale i bez nich to jde, jako dřív. Nemělo by to být jen nějaké vaše staromilství, ale snaha nepodléhat diktované formě způsobu života, který si někdo na vás vymyslel, aby z něj bohatl. Neměli byste jim na to skočit. Měli byste se držet starých dobrých zásad, o kterých vám jistě vyprávěli vaše babičky a dědečkové, když vám třeba říkali, dojez jídlo na talíři a nenechávej zbytky, nelži, buď poctivý, nemluv sprostě, nepůjčuj si, buď pokorný. Žádná velká slova, na která dnes rádi slyšíte, ale je v tom jádro čisté, zdravé společnosti. Nemusíte mít všechno. Naučte se nemít něco. Postavte se proti diktátu neustálého růstu vzhůru, kdy vlastně hlavně podporujete zisky magnátů a utěšujete jejich chamtivost. Nadnárodní korporace ovládající svět vysávají vaši sílu, vaše zdraví a urychlují konec civilizace i jich samotných. Potřebují například, abyste marodili a kupovali tuny léčiv a antibiotik, i když vám farizejsky přejí zdraví, potřebují, abyste rozbíjeli auta, aby mohli stále vyrábět další, i když vám přejí šťastnou cestu, mají radost, když se vám ničí věci, aby je mohli stále vyrábět. Představte si, co by se stalo, kdybyste opravdu všichni byli zdraví, všichni šetřili svá auta a neničili ani jiné výrobky, boty a šaty. Firmy by zkrachovaly i celý systém by zkrachoval. Takže maroďte, rozbíjejte auta i všechny výrobky, abyste podpořili zisky firem. Ano, žijete si krásně, jste bohatí. Jste však i šťastní? Hledejte alternativu ve svém bohatém světě, který jste si vybudovali, abyste se měli dobře a naučte se něco nemít. Buďte pokorní vůči lidem a přírodě, a ne vůči materiálním statkům. Tak najdete i štěstí a radost. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-15 12:48:06

Růženky v časech před viagrou a koronavirem

Paní Tereza F. na fcb každý den vybírá z kalendáře jméno toho, kdo má svátek. Ptá se svých čtenářů, jestli znají nějakou literární postavu toho jména. A jestli ji mají oblíbenou. Je to jednoduchý nápad, ale leckdy obtížný – třeba Teodor byl těžký… Ale nedávno na mě takhle vykoukla Růženka. Představte si – všechny Růženky světa měly najednou svátek, byl to jejich den! Dokonce i ty Růženky vymyšlené, literární postavy! I ty. (Patřila k nim i ta Růženka od Cimrmanů? Ze hry Hospoda na mýtince? Ta, co není? Jak ji hraje chlap?) Pochopitelně pohádková Šípková Růženka se objevila hned. Durrellova Růženka je z příbuzenstva, veselá knížka, jak hlavní postavě doručí domů zásilku – slona – a právě slon je ta Růženka, tak ta přišla hned za ní. Pak už jsem nedával pozor, protože mi v paměti vyvstala báječně napsaná Růžena Driffieldová z knihy Veselice aneb Kostlivec ve skříni. Napsal ji autor, kterého pořád rád čtu – W. S. Maugham: …a Růženčiny plné rty a široký nos skutečně dodávaly tomuto záštiplnému tvrzení zdání pravdy. Ale oni nevědí, jak stříbřitě zlaté měla vlasy, neznají zlaté stříbro její pleti. Oni nepoznali její kouzelný úsměv. „Nebyla ani trošku jako bílý negr,“ řekl jsem. „Byla panenská jako jitro. Byla jako Hebé. Byla jako čajová růže.“ (Hebé byla číšnice bohů na Olympu, bohyně věčného mládí, posléze manželka Herakla…) A když na ni dál útočí, řekne pan Ashenden: „Byla to báječná žena. Nikdy jsem ji neviděl ve špatné náladě. Stačilo jenom říct, že něco chcete, a ona vám to dala. Nikdy jsem neslyšel, že by o někom mluvila špatně. Měla zlaté srdce.“ A to dávání se týkalo i takových věcí, které by vás na první čtení nenapadly, ale mě napadly hned… A jak báječnou má tahle Maughamova kniha pointu! Ne, tu nebudu prozrazovat. Jako by se mi na chvíli vrátila doba, kdy jsem tuhle knihu četl poprvé… (1975) Jenže i po téhle paní Driffieldové jsem měl něco ještě schovaného v hlavě – tedy pokud to bylo v hlavě! No ano! Snad každému muži se někdy stane, že někdy jaksi nemůže. Že kvůli drobnému fyzickému selhání prostě nemůže v určité chvíli naplnit očekávání své partnerky, nebo alespoň ne docela. Není to nic příjemného. Ale díky tomu je tady teď další Růženka, tentokrát postava z básně Victora Huga, jmenuje se – ta báseň – Stará píseň z mladých let. Pán prostě nenaplnil očekávání… A víte, jak ta báseň končí? Byla krásná. Byla vzteklá. Bláhovci svůj povzdech dá… -Nemysleme na to! – řekla. …myslím na ni odtehdá… (Psáno Paříž, červen 1831) Teď si zase představuju, jak asi tenkrát v létě bylo v Paříži? Nepršelo? Sluníčko se vidělo v loužích? Foukal vítr v těch starých časech před viagrou a koronavirem a lidi měli svoje – tehdejší – starosti a radosti. A Růženky. Možná čekáte, že vám teď dohledám, co všechno už tehdy za Huga, Dumase, Balzaca bylo vynalezeno, byl třeba telegraf? A neptejte se na ty chytrý mobily ani ze srandy, to bych si vyprosil! Protože já už teď nemám čas. Před chvílí jsem seskočil z koně a trochu udýchaný si mečem prosekávám cestu křovím až k brance parku. S potrhaným oděvem a krvácející vyběhnu po schodech do věže zámku, ano, až tam, kde na loži spočívá krásná, tmavovlasá žena se zavřeným očima. Odložím meč, skloním se nad ní a políbím ji na rty. A stane se ze mě krásný mladý princ. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-14 13:55:43

Ten, který si vysnil kocoura Vavřince. Zdeněk Karel Slabý dokázal dětského čtenáře uhranout

Vzpomínáme-li na tento týden zesnulého (11. března) Zdeňka Karla Slabého, určitě připomeňme, že se nebál obejmout lidi. Jistě ne každého, ale mohli jste se s ním vídat minimálně a dočkali jste se podobného objetí, které nebylo jen gestem. Snad tím trochu kompenzoval uzavřenost, která mu byla jako spisovateli vlastní. Letos by se dožil devadesátky. Narodil se 9. června 1930 v Praze a vystudoval filozofickou fakultu. Posléze srostl s redakcí časopisu Zlatý máj a s nakladatelským domem Albatros. Literárně kritické a teoretické stati publikoval zprvu také v Literárních novinách, ale už tam se věnoval především tvorbě pro děti a mládež. Od roku 1962 až takřka do smrti psal další a další knihy tohoto druhu, v první verzi některé zveřejňoval na pokračování časopisecky a mnohé se staly více i méně kultovními, antikvárně vyhledávanými legendami. Dvorana Slabého slávy začíná Třemi banány (1964), což byla fakticky česká variace na Malého prince. Následovala pohádková fantasy Bukukururuna (1968), která se roku 2015 dočkala pietní reedice s původními ilustracemi Radka Pilaře. Tajemství oranžové kočky (1968) je vítězně dotaženým projektem řetězově psané dětské detektivky, kdy Slabý jako autor pouhé úvodní kapitoly následně koordinoval množství (devět) dětských autorů celého světa. Jen kapitoly od některých z celku přespříliš vyčnívají, když se odlišují poetikou, ale většinou ona jinakost výslednému efektu přispěla. Absolutním vrcholem „Slabého síly“, s níž dokázal uhranout dětského čtenáře, se stal teprve cyklus příběhů Pohádkový detektiv Břetislav Hostivít. Na malé ploše dokázal Slabý věrohodně stvořit fiktivní svět; jím nás vede s neuvěřitelným citem pro dobrodružnou akci a je proto poněkud paradoxní, že v novém vydání téhle čtivé legendy (2009) členil po doporučení nakladatele a „kvůli dětem“ původní kapitoly na drobnější segmenty. Více viz recenze.  Vedle výše zmíněné řady pohádkových dobrodružství, při jejichž vyprávění působí autor takřka jako jakýsi „český Dumas maličkých“ (s nadšenými jiskřičkami v očích), vysnil spolu s Dagmar Lhotovou i komiksového hrdinu kocoura Vavřince a tři jeho kreslené kamarády: kozla Spytihněva, fenku Otylku a čuníka Mojmíra. Ze stránek měsíčníku Mateřídouška, kde se objevovali od roku 1967, přešli do sedmera knih uzavřených teprve roku 2013 seriálovým kompletem S kocourem Vavřincem od jara do zimy. Spolu s písňovým textařem Eduardem Pergnerem (1935–2001) napsal Zdeněk Slabý knihu Děti s cedulkou (1982), dnes známou více z Vladimírem Körnerem psané filmové adaptace Kukačka v temném lese (1984, režie Antonín Moskalyk). Tématem se stalo přebírání českých a moravských dětí (a v tomhle případě třináctiletého děvčátka) do nacistických rodin.  Neúnavný Zdeněk Slabý proslul i jako muzikolog v oblasti alternativní a jazzové muziky. Je autorem knihy Hudba černá a bílá a spoluautorem pozoruhodného dvoudílného slovníku Svět jiné hudby (s Petrem Slabým). Koncem života navíc vytvořil rozsáhlou vzpomínkovou trilogii, jejíž třetí část dosud zůstává v rukopise. K obsahu těchto svazků patří také přepisy jeho korespondence s významnými osobnostmi literatury a kultury, přičemž určitý „sebestředný dojem“ ve výsledku tomuto intenzivnímu dokumentu ani málo nepřekáží. Zdeněk Karel Slabý byl zarputilý snílek a dokázal sny vtahovat do reality, aniž dbal o režimy. Byl pracovitý, vyhraněný, tvůrčí a oddaný své paní, ne dosud zcela doceněné spisovatelce Dagmar Lhotové (*22. července 1929 v Plzni). {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-26 14:57:52

Letošní festival ANIFILM spojí animaci se živou hudbou a k vidění budou třeba snímky Pink Floyd: The Wall či Dcera

Téma letošního ANIFILMU, který se nově uskuteční v Liberci, „Slyšet animaci“ přinese nesoutěžní filmový program zaměřený na hudbu a zvuk v animovaném filmu. Mezi slavnými snímky v programu festivalu nebudou chybět takové klasiky jako Pink Floyd: The Wall (režie Alan Parker, 1982) s nezapomenutelnými animovanými sekvencemi Geralda Scarfeho nebo drsný povídkový film Heavy Metal (režie Gerald Potterton, 1981). Prezentovat se ale bude i současná tvorba propojující živou hudbu s animací, například projekt The 4 Seasons Music and Animation kombinující známé Vivaldiho dílo s animací světových tvůrců pod uměleckým vedením slavného režiséra Kodžiho Jamamury. ANIFILM vzdá poctu také českým klasikům filmové hudby, jako byl Zdeněk Liška, Jiří Kolafa nebo Luboš Fišer. V mezinárodní soutěži celovečerních filmů se představí osm snímků. Jedním z nich bude meditativní příběh v lotyšském filmu Pryč (Away) režiséra Gintise Zilbalodise. Drama Kábulské vlaštovky (The Swallows of Kabul) z Talibánem ovládaného Kábulu představí režisérská dvojice Zabou Breitman / Eléa Gobbé-Mévellec; snímek byl již s ohlasem uveden v Cannes a oceněn na festivalu v Annecy. Japonský film Správnej sound (On-Gaku: Our Sound) režiséra Kendžiho Iwaisawy vtipně vypráví o vzniku a zániku netradiční středoškolské kapely. Ručně malovaný indický romantický film o lásce Růže z Bombaje (Bombay Rose) režisérka Gitanjali Rao již uvedla na benátském festivalu a odvezla si za něj trofej z festivalu v Chicagu. V soutěži jej doplní francouzsko-rumunský film Marona vypráví svůj příběh (Marona’s Fantastic Tale), věnovaný pro změnu věrné psí lásce, od známé rumunské režisérky Ancy Damian. Psy v hlavních rolích uvidíme i v lotyšském snímku Jacob, Mimmi a mluvící psi (Jacob, Mimmi and the Talking Dogs) a v koprodukčním rodinném filmu Fany a pes (Fritzi: A Revolutionary Tale) z doby pádu Berlínské zdi. Na mystickou i dobrodružnou Princovu cestu (The Prince's Voyage) o přátelství tajemného opičího starce a chlapce nás vyprovodí dvojice francouzských režisérů Jean-François Laguionie a Xavier Picard. Soutěž krátkých filmů nabídne divákům vedle dramat a metaforických či osobních příběhů i odlehčenější díla. Jedním z nich je nové dobrodružství Koně, Kovboje a Indiána prožívajících svou obvyklou Paniku v městečku, nyní na zemědělském veletrhu. Světovou premiéru na Anifilmu bude mít zbrusu nový snímek King of the Rest režiséra českého původu Paula Fierlingera. České tvůrce krátkých filmů zastupují Vojtěch Domlátil (Ráno) a Alexandra Májová, která v premiéře uvede svůj film Pračka. Mezi 40 soutěžícími studentskými filmy nebude chybět nejúspěšnější hit festivalů i Oscarů – film Dcera Darii Kashcheevy. Soutěží i Sh_t Happens Michaely Mihaliyové a Dávida Štumpfa nebo Lístek Aliony Baranové, které také mají za sebou uvedení na prestižních festivalech. Vedle nich se představí dva snímky z pražské FAMU – M e z e r y od Nory Štrbové a Kdo se se mnou zatočí Adely Křižovenské. Premiéru bude mít i Love Is Just a Death Away od Báry Anny Stejskalové, rovněž z FAMU. Soutěžit bude také 16 počítačových her, a to včetně čtyř českých: tři plošinovek – Feudal Alloy, Ministry of Braodcast a Artformer. Zatímco Feudal Alloy je vtipnou hříčkou na téma středověkých rytířů, Ministry of Broadcast je o něco temnější, ale přesto humorná dystopická alegorie. Artformer vás pak provede čtyřmi různými historicko-výtvarnými epochami. Čtvrtým českým zástupcem je pohádková adventura Pilgrims o putování čtyř postaviček vtipným světem, který může evokovat reminiscence na klasiku české animace – Jiřího Trnku. Návštěvníkům budou dispozici v game zóně v libereckém zámku. Mezinárodní festival animovaných filmů ANIFILM 2020 se uskuteční v Liberci 5. až 10. května. Program zde poběží na mnoha místech: v kulturním centru Lidové sady, v kině Varšava, v Domě kultury, v prostorách Krajské vědecké knihovny či v dočasném letním kině ve středu města. Festivalovým centrem se stane liberecký zámek. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-20 10:36:03

Jak pohádka s králem Miroslavem a princeznou Krasomilou oživila naše dětství! Sdílejte své vzpomínky!

Jak jsem se zamiloval do pohádky s králem Miroslavem a princeznou Krasomilou: Pohádková nostalgie našeho dětství! Vzpomínáte si na časy, kdy na televizní obrazovce běžela klasická pohádka Potrestaná pýcha podle Boženy Němcové? Ano, ta atmosféra Vánoc se snadno vkrádala do našich srdcí, jakmile se ozval první tón této legendární hudby. Pro mnohé z nás to […]

Čas načtení: 2024-02-21 05:57:00

Pánové, máte smůlu: Influencerka a sexy tanečnice ze StarDance se zasnoubila, obří prsten a žádost o ruku jako z filmu

Pohádková žádost o ruku jako z romantického filmu. Influencerka a sexy tanečnice ze StarDance Martina Marková se zasnoubila. Po dlouholetém vztahu si fitness kráska, jež v taneční show tančila s Markem Taclíkem, konečně nasadila zásnubní prsten obřích rozměrů.

Čas načtení: 2024-02-22 07:21:26

Automatismus evolučně eliminuje populistický idealismus

V nacistickém koncentračním táboře se tetovali lidem na ruce čísla, přelidnění znamená odcizení a tím se z lidí stávají čísla, výrobní čísla dostávají i výrobky a cena výrobku je ekonomickým číslem, moderní urážkou je nazvat cizího člověka nulou. Víra v boha je o odcizení kdy je zde autoritou pohádková bytost která není živá a nejde… Číst dále »Automatismus evolučně eliminuje populistický idealismus

Čas načtení: 2024-02-27 09:00:00

09:00 Ty Brďo!

Pohádková soutěž o tom, jak funguje svět[online]

Čas načtení: 2024-02-27 13:55:05

Berdychová si užívá v ráji: S manželem na dovolené v luxusním resortu, kde noc vyjde na 50 tisíc

Pohádková dovolená se vším všudy. Není to tak dlouho, co se Ester Berdych Sátorová chlubila svou figurou v plavkách z Malediv. S manželem, tenistou Tomášem Berdychem už si užívá v další exotické destinaci. Cílem jejich cesty se tentokrát stal luxusní resort na Seychelách.

Čas načtení: 2024-02-27 16:45:00

16:45 Ty Brďo!

Pohádková soutěž o tom, jak funguje svět[online]

Čas načtení: 2024-02-28 09:56:53

Český prapor v řežbě o miliony. Prestiž, pak peníze, říká bijec před mukami

Představte si: Vyhrajete čtyři zápasy v řadě a následně na vás čeká pohádková odměna ve výši více než sedm milionů korun. Tuto možnost si jistě v hlavě přehrává také Matouš Kohout, jeden ze dvou českých zástupců v milionovém projektu organizace Oktagon MMA s názvem Tipsport Gamechanger, který už 2. března na turnaji v Ostravě svede úvodní boj. „Na prvním místě mám prestiž, až potom peníze,“ říká jasně český bojovník, který se kvůli této životní příležitosti dokonce vrátil do lehké váhy. Muka s nedávným hubnutím si proto zopakuje.

Čas načtení: 2024-03-05 16:45:00

16:45 Ty Brďo!

Pohádková soutěž o tom, jak funguje svět [online-live]