Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2014-08-03 18:13:29

8 tipů na cestu do Izraele

Původně jsem psal o zkušenostech z cesty do Izraele v době míru. I když křehkého, tak stále míru. V posledních ... Read more

Čas načtení: 2020-02-10 11:24:49

Literární vyhlídky (10. až 16. února)

Nadcházející týden nabídne kromě autorských čtení a knižních křtů i několik zajímavých diskusí (mimo jiné o Rukopisech královédvorském a zelenohorském nebo s autory nakladatelství Argo) a také brněnskou premiéru dramatizace Miltonova Ztraceného ráje. Na závěr jako vždy připojujeme několik tipů na nové knihy a audioknihy.   POZVÁNKY 10. 2. Praha / 17.00, Městská knihovna v Praze (Ústřední pobočka – malý sál) Na letošní rok připadá dvojité výročí: dvě stě let od narození autorky a sto šedesát pět let od prvního vydání Babičky. Přednáška Marty Němcové bude věnována literárním postavám zmíněné knihy. Co vlastně víme o jejich skutečném osudu a době, ve které žili? Jak se zrodil kult tohoto národního eposu? Kolik má doposud vydání v tuzemsku i v zahraničí? Přednáší badatelka a sběratelka Marta Němcová, která vydala k letošnímu dvojímu výročí jubilejní vydání Babičky s vlastním autorským dodatkem (kniha bude na místě k dostání). Praha / 19.00, Display Křest knih Digitální █████ etnografický slovník a Instituce a divák. – Digitální █████ etnografický slovník od Dalibora Knappa je první česká kniha o digitálním kolonialismu. Autor pomocí etnografických metod zkoumá situaci těla v digitálním prostoru, který absorboval staré mocenské struktury a rámce a rozvinul je do nových forem násilí, dominance a vykořisťování. Cílem publikace Instituce a divák od Kariny Kottové je pokusit se alespoň parciálně zmapovat probíhající proměnu institucionálního přístupu k divákům a zaměřit se na postoje současných uměleckých institucí, jako jsou muzea umění, galerie, nebo centra pro současné umění. Ústředním tématem knihy je divácký prožitek umění, jeho podoba a závažnost v kontextu uměleckého provozu. Autorku zajímá, jak se proměny v institucionálním myšlení promítly do skutečného vnímání a postojů diváků, jaké jsou charakteristiky dnešní divačky a diváka, jaká mají očekávání a jak lze se znalostí těchto informací pracovat v konkrétní institucionální praxi.   11. 2. Praha / 17.00, sídlo českého PEN klubu (NK ČR – Klementinum) Literární večer s česko-německou spisovatelkou a publicistkou Alenou Wagnerovou k její sbírce povídek Cestou životem (Prostor 2018). V cyklu povídek, které oživují stíny 20. století, najdeme autobiografické prvky, stejně jako příběhy, jež odkazují k autorčinu zájmu o velkou literaturu a česko-německé vztahy – je tu hned několik textů vyprávějících o příbuzných Franze Kafky, jedna povídka se zas týká šumavského Adalberta Stiftera. Praha / 17.00, Ústav pro českou literaturu AV ČR V horním přednáškovém sále ÚČL se bude konat přednáška Hany Šmahelové na téma „Proměnné a konstanty v paradigmatu dějin literatury 19. století“. Cílem přednášky je připomenout některé výrazné tendence v pojímání dějin novodobé české literatury a otevření otázek, které se sebou nese začleňování literatury do širokého pole kultury a jejích nadnárodních aspektů. Brno / 17.30, Knihovna Jiřího Mahena V rámci projektu Spisovatelé do knihoven zavítá do KJM básník, prozaik a překladatel Pavel Kolmačka. Svým civilně spirituálním básnickým dílem bývá řazen mezi pokračovatele reynkovského proudu české poezie. Vystudoval elektrotechniku na ČVUT a religionistiku na Filozofické fakultě MU Brno. Pracoval v ústavu sociální péče, v domově důchodců, jako redaktor, překladatel, učitel a korektor. Vydal básnické sbírky Vlál za mnou směšný šos (1994), Viděl jsi, že jsi (1998), Moře (2010), Wittgenstein bije žáka (2014), Život lidí, zvířat, rostlin, včel (2018) a román Stopy za obzor (2006). Praha / 19.30, kavárna Fra Básník a překladatel Radek Malý čte Ilanu Shmueli a básně z nové sbírky. Spolu s autorem čte Julia Miesenböck. Ilana Shmueli (1924–2011) prožila válečná léta v černovickém ghettu, po válce emigrovala do Palestiny, kde studovala sociální pedagogiku a hudbu. Byla přítelkyní Rose Ausländerové a v mládí i Paula Celana, se kterým se znovu setkala v Paříži roku 1965. Po letech intenzivní korespondence se stala Celanovou průvodkyní při jeho návštěvě Izraele roku 1969. Po roce 2000 vyšly knižně její memoáry, korespondence s Paulem Celanem a dvě sbírky poezie. Praha / 19.30, sídlo Hudebního informačního střediska a redakce HIS Voice Jan Štolba, Štěpán Pečírka a Josef Straka jsou básnické duše – recitátoři, básníci, literární teoretici i provozovatelé. Pod nenápadnou hlavičkou „Interpretace textů: Štolba, Straka, Pečírka“ provozují pásmo recitace a zpěvu textů vlastních i půjčených v kombinaci s filmy a saxofonem. Je to báječně poetické a v dobrém tak trochu starosvětské.   12. 2. Praha / 17.00, Národní knihovna ČR (Klementinum) Už devadesát pět let chrání dříve Pražský, poté Československý a nyní Český PEN klub svobodu slova a tisku. S tímto úmyslem PEN 15. února roku 1925 Karel Čapek založil a stal se jeho prvním předsedou. Na jeho místě se pak vystřídaly osobnosti jako Anna Marie Tilschová, Vítězslav Nezval, Adolf Hoffmeister, Jiří Mucha, Ivan Klíma nebo Jiří Stránský, čestným předsedou PEN klubu byl také Václav Havel. Výstava „95 let PEN klubu“ je rozšířenou verzí projektu z roku 2015, vznikla díky spolupráci s Literárním archivem Památníku národního písemnictví a představuje dosud nezveřejněnou korespondenci, dokumenty a fotografie z činnosti organizace. Vernisáž výstavy se uskuteční 12. února, výstava potrvá do 28. března. Praha / 17.00, Knihovna Václava Havla Diskuse na téma „Česká mystifikace – Rukopisy královédvorský a zelenohorský v nás“. Čím to, že jedním z klíčových symbolů při utváření moderní české identity se staly mystifikace, a navíc reprezentovaly Čechy i v Evropě 19. století? Měli pravdu ti soudobí publicisté, kteří naopak tvrdili, že celé české obrození stojí na lži? Jak se s mystifikacemi Češi setkávali a potýkali a v čem je zkušenost tohoto střetu užitečná i dnes v 21. století, kdy se nadčasová národní identita opět stává politickým tématem, a objevují se nové techniky, jak ji manipulativně využít? O (nejen) českých historických fikcích a mystifikacích, jejich roli a vyrovnávání se s nimi v umění a veřejném životě diskutují Miroslav Pudlák, autor opery Sasíci v Čechách aneb marnost boje proti RKZ, a Markéta Dlábková (NG ČR), Dalibor Dobiáš (ÚČL AV ČR), Milan Ducháček (ÚSD AV ČR) a Tomáš Masař (FF UK), spoluautoři monografie Rukopisy královédvorský a zelenohorský v kultuře a umění (Academia 2019). Pořadem provází Eliška Černá (Deník N). Praha / 18.00, galerie a knihkupectví Xaoxax Uvedení nového čísla Revue Pandora (37/2019). Číslo s ilustracemi a v grafické úpravě Nikoly Müllerové přináší poezii, prózu, úvahy, výtvarné umění, recenze a detektivku. Texty a obrazy autorů: A. Pleštilová, L. Marvan, D. Bárt, P. Bučková, J. Kučera, P. Novotný, E. Maqe, M. Kaplan, B. Malakutiová, R. Ansáríová, T. Martinec, J. Mach, J. Eipell, P. Kopecký, P. Ctibor, A. Krestovský, P. Horký, J. Štolba, V. Novotný, P. Ligocký, L. Zářecký, P. Kupcová, K. Kalina. Na programu bude představení čísla, malířské tvorby J. Eipella, drobná čtení tří tvůrců, ale také bohatá diskuse.   13. 2. Praha / 17.00, Bar Behind the Curtain Křest audioknihy Adelheid. Po stejnojmenné knize Vladimíra Körnera a její filmové adaptaci Františkem Vláčilem zpracovalo příběh o vzniku a zániku nestandardního vztahu na pozadí poválečného pohraničí vydavatelství Tympanum v interpretaci Igora Bareše. Pozvání přijali Vladimír Körner, Igor Bareš a ilustrátorka obálky Toy_Box. Praha / 18.00, Knihkupectví Ostrov Uvedení nové knihy Viktora Karlíka Literatura / Literature (Revolver Revue 2020). Promluví Jiří Brabec, Michael Špirit a Marek Vajchr. Plastiky a objekty Viktora Karlíka z let 2012–2019, jež tato česko-anglická kniha představuje, jsou výtvarnými prácemi, které souvisejí s literaturou jako součástí kultury a inspirovaly je osobnosti a díla některých básníků, spisovatelů či filozofů pro autora podstatných. Autorem fotografií děl z Karlíkovy Literatury je Ondřej Přibyl, knihu graficky upravila Josefina Karlíková, představené plastiky, objekty a jiné práce doprovázejí texty historiků a teoretiků umění a literatury Petra Jindry, Michaela Špirita a Marka Vajchra. Praha / 18.30, Café Sladkovský Komiksové album Singl (Labyrint 2020) uvede autor Jiří Franta a jeho hosté. Dvousetstránkový komiks nás zavádí do světa pražského třicátníka, který zrovna přišel o dlouhodobou přítelkyni. Co to znamená být singl v době, kdy všichni kolem zakládají rodiny? Je to štěstí, nebo prokletí? Co dělat? Vzpomínat na minulost, hledat sám sebe, snažit se redefinovat svou existenci? Mnoho otázek, málo odpovědí. Singl si svobodu nevybral, ale má jí. A díky ní zažívá příběhy, které by jinak nezažil. Podivuhodný výlet do Říma s kamarádem, který se nevydaří, jak měl. Krátký, zato intenzivní vztah s rasistickou fanynkou Baníku. A mnoho dalších obrazů, které se mu objevují v hlavě jako vzpomínky při očistné plavbě arktickým mořem. Singl je zkrátka jako ledovec, který čeká, až do něj narazí osudový Titanic. Praha / 19.00, Knihovna Václava Havla Večera s názvem „Čerstvý vítr v plachtách Arga“ se zúčastní pětice českých prozaiků publikujících v nakladatelství Argo, kteří představí svá aktuální díla. Spisovatelé budou dále diskutovat o revolučních proměnách způsobu/kvantity/kvality našeho čtení a vlivu nových čtenářských návyků na autorskou tvorbu, o potřebě fantaskna v reálném životě, o nutnosti napadání piedestalu realistického románu a o potenciálu povídky, o motivaci a spisovatelské vášni. Debatu s Kateřinou Blažkovou, Pavel Bušta, Vráťa Kadlec, Igorem Malijevským a Michalem Vrbou bude moderovat redaktorka týdeníku Reflex Kateřina Kadlecová. Praha / 19.00, Goethe-Institut Praha Sem a tam. Další překladatelský čtvrtek v knihovně, tentokrát s překladatelem Radovanem Charvátem, Terezou Semotamovou coby moderátorkou a zvláštním hostem Janem Roskovcem. Hovořit budou o knize Patricka Rotha Východ slunce: Kniha Josefova (Volvox Globator 2018), která vypráví neuvěřitelný příběh Josefa z Nazaretu jako zoufajícího si člověka, líčí jeho hlubokou víru a neposlušnost vůči Bohu. Román zároveň pátrá po možnosti nového počátku. – Radovan Charvát je překladatel z němčiny a angličtiny, více se zaměřuje na literaturu německy mluvících zemí, zejména díla Thomase Bernharda, Roberta Walsera, Roberta Musila nebo W. G. Sebalda. Jan Roskovec učí novozákonní biblistiku na Evangelické teologické fakultě UK a je ředitelem Centra biblických studií UK a AV ČR.   14. 2. Zlín / 18.30, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně Další poetické setkání z cyklu Básníci v Prostoru Zlín, tentokrát s Ivanem Motýlem a pořadem Tluče bubeníček, tluče na tep srdce k výstavě Jiřího Karáska ze Lvovic – Barevné květy uschly v tón jak ze skla. Na večer se vzpomínkami na Jana Balabána přijali pozvání Petr Čichoň, Petr Hruška a Daniel Balabán.   15. 2. Brno / 19.00, Městské divadlo Brno Premiéra inscenace Ztracený ráj (Zpráva o člověku) v režii Dodo Gombára. Dramatizace proslulé epické jevištní básně Johna Miltona ze 17. století o prvotním hříchu člověka, v níž autor položil mnoho otázek, na které i po staletích chceme a potřebujeme znát odpovědi. Příběh odkazující ke starozákonní knize „Genesis“, k vyhnání z Ráje člověka Bohem poté, co byla porušena smlouva, poté, co člověk naváděn pokušením, příslibem rozkoše a poznáním podlehne...   NOVÉ (AUDIO)KNIHY Jan Čep: Meditace (Centrum pro studium demokracie a kultury 2020) Eseje Jana Čepa, které jsou editovány v této knize (ukázku si můžet přečíst ZDE), jsou jedním z badatelských objevů Jana Zatloukala, který se ve francouzských archivech pokoušel dohledat prameny k Čepovu exilovému období. Tento katolický spisovatel patří k nejvýznamnějším českým meziválečným prozaikům, o jeho osudech exulanta však máme zprávy stále ještě neúplné a pramenně nedostatečně podložené. Pramenný konvolut Meditací zahrnuje Čepovy úvahy nad podstatnými otázkami lidské existence, ohrožením moderního člověka dějinným vývojem, ideologiemi a nivelizací hodnot, konzumní společností. Tyto existenciálně pojaté eseje navazují na výbory O lidský svět (1953), Samomluvy a rozhovory (1959), Malé řeči sváteční (1959), jež byly v průběhu padesátých let publikovány samotným autorem převážně v exilovém nakladatelství Křesťanské akademie v Římě. Zároveň předjímají autobiografické eseje, otištěné ve svazku Poutník na zemi (1965). Některé z nich – v zásadě však v nepatrném množství – byly do knihy Poutník na zemi rovněž zakomponovány. Rozsáhlý soubor však ponejvíce obsahuje dosud neznámé a nepublikované eseje. Většina z nich totiž nebyla otištěna časopisecky (v exilových revuích Nový život či Svědectví) a ani se neocitla v knižním vydání Poutníka na zemi; byla pouze jednorázově uveřejněna při rozhlasovém vysílání Radia Svobodná Evropa. Pro současného čtenáře jsou tedy tyto texty naprosto nedostupné; a jedním z cílů této edice je vyplnění vzniklé mezery v Čepově esejistice. Kniha by mohla výrazně proměnit čtenářské i badatelské povědomí o období emigrace v Čepově životě a díle a také významně přispět k poznání životního a pracovního rytmu v Rádiu Svobodná Evropa. Kulturní program „Meditací“, nazývaný v RFE též „Úvahami časovými a nadčasovými“ totiž spolu s tzv. „Knihou týdne“ představoval podstatnou část Čepova pracovního úvazku. Kriticky zpracovaná edice, v níž je provedena kolace s časopiseckými otisky i s možnými textovými ekvivalenty v tištěných „meditacích“ Poutníka na zemi, obsahuje i komentáře ke každé jednotlivé eseji. V nich je poukázáno na tematické návraty a variace, které prostupují celou Čepovou esejistiku a jež budují mezitextové vazby jednak směrem k meziválečné esejistice Rozptýlených paprsků a Umění a milosti, jednak k exilové esejistice Samomluv a rozhovorů a Poutníka na zemi.   Marek Lollok: Kritika v pohybu. Literární kritika a metakritika 90. let 20. století (Masarykova univerzita Brno 2019) Monografie vychází z autorovy stejnojmenné dizertační práce obhájené v roce 2018 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity: zabývá se českou literární kritikou 90. let 20. století, zejména v té podobě, v jaké se projevovala v literárních a kulturních časopisech dané doby. V osmi kapitolách (včetně metodologické úvodní a syntetizující závěrečné) v širokém kontextu představuje nejvýraznější tendence tehdejšího, značně dynamického myšlení o literatuře, včetně jeho soudobé reflexe (metakritiky). Konkrétně se předmětem zkoumání stávají například retrospektivní a anticipační pohledy na českou literaturu, kritika „postmoderní“, kritika katolická, křesťanská, respektive spirituální a tzv. spory o autenticitu; samostatně jsou analyzovány také ohlasy vybraných prozaických knih. Ve svém celku tak publikace předkládá ucelený, plastický obraz literárněkritických a metakritických snah sledované periody, přičemž mnohá z témat identifikovaných v dobové diskuzi, jsou – jak se ukazuje – směrodatná dodnes.   Novinář Karel Havlíček a jeho evropské ohlasy (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 2019) Karel Havlíček (1821–1856), dodnes symbol českého novinářství, prožil stejně jako mnozí jeho vrstevníci zásadní životní zlom v době revoluce roku 1848, ač s jeho žurnalistickým dílem přichází do české společnosti „nový svět“ již v polovině čtyřicátých let 19. století, kdy se ujal redakce Pražských novin. Publicistika získávala v té době ve veřejném prostoru zásadní význam. V rámci projektu zkoumajícího publicistiku a korespondenci Karla Havlíčka se tým řešitelů a přizvaných autorů věnuje v této kolektivní monografii Havlíčkově novinářské tvorbě, jejímu dobovému kontextu a jejímu ohlasu. První část publikace nejprve sleduje Havlíčkovu redakční praxi (úpravy čtenářských dopisů zaslaných k otištění, strategie získávání a udržování autorů), poté se zaměřuje na ztvárnění dobové církevní problematiky na stránkách Národních novin a nakonec představuje publicistickou tvorbu dvou Havlíčkových současníků, J. K. Tyla a I. L. Kobra, a vztah jimi redigovaných periodik k novinám Havlíčkovým. Druhá část se soustřeďuje na konkrétní polemiky s Havlíčkovou publicistikou vedené v dobovém krakovském deníku Jutrzenka. Poté podává komplexní zprávu o reflexi Havlíčkova díla a jeho osobnosti v prostředí tří menších národně se emancipujících společenství: u Slovinců, Lužických Srbů a Finů; ve všech případech přitom pokrývá období od poloviny 19. až po první dekády 20. století. Havlíčkova publicistika, vycházející z představy novin jako svědomí vlasti, představuje stále aktuální reflexi zjitřené doby i nadčasovou výzvu k demokratickým občanským postojům.   Petra Dvořáková: Vrány (čtou Veronika Khek Kubařová a Andrea Černá, OneHotBook 2020) Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?   Datho Turašvili: Džínová generace (čtou Vladimír Hauser a Kateřina Jebavá, Větrné mlýny 2020) Faktograficky laděný román Džínová generace vypráví o tragické události ne tak dávné gruzínské historie. Dne 18. listopadu 1983 se skupina mladých lidí pokusila unést letadlo společnosti Aeroflot mířící z Tbilisi do Leningradu. Jejich cílem bylo vynutit si přistání v Turecku a uniknout tak bezvýchodnému životu v Sovětském svazu. Únos se nezdařil, vyžádal si několik nevinných obětí a jeho organizátoři neušli exemplárním trestům. Názor na jejich čin dodnes rozděluje gruzínskou společnost, podobně jako je tomu u nás v případě útěku bratrů Mašínových. Příběh únosců v džínách v podání Datha Turašviliho se však těší ohromnému čtenářskému zájmu nejen v Gruzii, ale i v řadě západních zemí. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-02 08:00:32

Šlomo Sand: Nemám rád slovo antisemitismus, protože s sebou nese představu, že Židé byli v Evropě cizinci

Izraelský historik Šlomo Sand (73) je ve světě slavný svou dekonstrukcí židovských dějin. Někteří k němu vzhlížejí, jiní ho nenávidí.   Co si myslíte o levicovém antisemitismu? V Evropě o něm mluví stále více lidí jako o veliké a aktuální hrozbě. Dovolíte-li, začnu trochu zeširoka. Právě jsem dokončil knihu, krátkou knihu, má asi sto dvacet stran. Zabývám se v ní tím, co obyčejně nazýváme antisemitismem a jeho projevy v dějinách. Tezi o tom, že židovský národ vytvořili v 19. století sionisté, v knize poněkud koriguji, protože tvrdím, že konstrukcí něčeho takového začali už dávno před nimi křesťané. Ti jsou původci představy ne o židovském národě – tehdy nic takového, co by připomínalo moderní národ, přirozeně neexistovalo –, ale o zvláštních lidech, Židech-cizincích, kteří žijí stranou a kteří přišli z daleka. V knize také říkám, že bych raději než o antisemitismu hovořil o judeofobii. Slovo antisemitismus se totiž do našich slovníků dostalo až v 80. letech 19. století a přišli s ním sami antisemité, kteří došli k závěru, že „objevili“ židovskou semitskou rasu. Nedělejme antisemitům radost, že přeneseme do našich slovníků jejich pojem. Jednoduše řečeno, já o antisemitismu nechci mluvit, protože Židé semitskou rasou nejsou. Semitská rasa neexistuje, existují jen semitské jazyky. Moji rodiče nebyli „semitského původu“. Moji rodiče hovořili jidiš, a jidiš semitský jazyk – na rozdíl od hebrejštiny, kterou mluvím já – není. Řeknu to ještě jinak. Nemám rád slovo antisemitismus, protože s sebou nese představu, že Židé byli v Evropě cizinci. To ale není pravda. Proto před antisemitismem upřednostňuji slovo judeofobie, protože naznačuje kontinuitu mezi nenávistí, které byli Židé vystaveni jak ve starověku, tak jí jsou vystaveni dnes.   Budiž. Vraťme se ale k předchozí otázce, kterou teď přeformuluji: Co si myslíte o levicové judeofobii? Znám ji velmi dobře. S judeofobií se setkáte na pravici, na středu i na levici. Je nesmysl říkat, že levice je judeofobie prosta, a já o levicové judeofobii budu mluvit a je mi jedno, že to levice nerada slyší. Vždyť i celé 19. století bylo plné levicových judeofobů – Marx, Proudhon, Fourier. Všechno to byli judeofobové. V Dreyfusově aféře byli judeofobové taky skoro všichni. Současně bych ale chtěl podotknout, že dnes je většina judeofobů soustředěna na pravici, a to navzdory tomu, že tito pravicoví judeofobové obvykle adorují Izrael a jeho politiku vůči muslimům.   To je paradox, adoruje-li judeofob Izrael, nebo není? Paradox to je, ale uvědomte si, že judeofobie se jen skryla za islamofobii. Extrémní pravice si prostě a jednoduše jen našla někoho jiného, koho může obvinit z ohrožování takzvaně křesťanské civilizace…   …teď se říká „židovsko-křesťanské civilizace“. Já ten výraz upřímně nenávidím – nenávidím ho dokonce tak, že o něm ani nechci mluvit, a tím mu dělat službu.   Raději se tedy vraťme zpět k levicové judeofobii. Někteří lidé říkají, že za kritikou Izraele přicházející od mnoha levicových aktivistů se často jen skrývá nenávist k Židům. Někdy to je pravda, ale nepřehánějme; levicová judeofobie dnes není zásadní problém.   Záleží na tom, jak definujete levicovou judeofobii. Vím, že často pobýváte ve Francii, tak zmíním francouzského prezidenta Macrona a jeho větu o tom, že antisionismus je jednou z forem antisemitismu. Já jsem mu na tuto jeho tezi odpověděl otevřeným listem!   Co jste mu napsal? Že neví, o čem mluví – jemně řečeno. Když například první sionisté vyhlásili, že chtějí svou zemi na Blízkém východě, tak se tomu Židé vzepřeli. Většina Židů a většina rabínů byli přesvědčenými antisionisty. Sionismus považovali za věc neslučitelnou s judaismem. To platilo až do druhé světové války. Od druhé světové války antisionistů mezi Židy ubylo – je to ostatně logické – ale i dnes jsou třeba i mnozí ortodoxní Židé v Jeruzalémě antisionističtí. Máme je v souladu s výrokem pana Macrona označovat taky za antisemity? Anebo máme za antisemity či lépe za judeofoby označovat Noama Chomského, Judith Butler… {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} …a další Američany… …ale nejen Američany. Antisionistou byl například i velký anglický historik Eric Hobsbawm. Byl proto i on antisemitou nebo judeofobem? Je to všechno absolutní nesmysl a pan Macron by si měl přečíst některé knihy, než bude zase něco říkat o věcech, ke kterým nemá kompetenci. Řečeno stručně, existují antisionisté, kteří jsou judeofoby. Většina antisionistů ale jimi není.   Vy byste se označil za antisionistu? Neoznačuji se za antisionistu. To ale neznamená, že jsem sionista; měli bychom se už zbavit této polarity. Jsem demokrat – za něj se označuji.   Co znamená být demokratem v Izraeli? Že chci denacionalizaci Izraele. Chci, aby se stal republikou všech. Pokud se chcete zeptat, zdali jsem judeofob (smích), pak jím nejsem – nenávidím judeofobii, či, chcete-li, antisemitismus mnohem více než sionismus.   Jste příznivcem Hnutí BDS (česky: Bojkot, Stažení investic a Sankce, pozn. redakce)? Roky jsem byl proti němu. Tvrdil jsem, že když byla válka ve Vietnamu nebo v Nigérii, tak lidé nechtěli bojkotovat Francii nebo Spojené státy, a já jsem chtěl, aby se k Izraeli přistupovalo stejně jako k Francii nebo ke Spojeným státům. Později jsem však došel k závěru, že politická změna v Izraeli nepřijde zevnitř, že je nutno ji na Izraeli vynutit, a proto jsem se rozhodl Hnutí BDS podpořit. Jakýkoli prostředek, tedy třeba i sankce spojené s bojkotem, který by Izrael donutil přehodnotit režim na okupovaných územích, je pro mě přijatelný – ovšem za podmínky, že tento prostředek bude nenásilný a že se za tlakem na Izrael nebude skrývat boj proti existenci Izraele jako takového. To pro mě přijatelné není. Všechno ostatní jsem ochoten podpořit, ale znovu opakuji: Musí být jasně řečeno, že nenásilný boj proti okupačnímu režimu na Západním břehu nemá co činit s jakýmkoli bojem proti Izraeli jako takovému.   Jste stejně tak pro bojkot Ruska po anexi Krymu? Jsem přirozeně proti ruské anexi Krymu, to zaprvé. A když se ptáte na Krym, tak musím říct, že to je moc hezký příklad. Rusové – pokud vím – poté, co Krym anektovali, udělili všem tamním obyvatelům alespoň práva. Evropa na Rusko přesto vyhlásila sankce. Proč vyhlásit sankce na Rusko a ne na Izrael?   Mluvíte o dvojím standardu? Přesně tak.   Kdyby se zítra Izrael hypoteticky rozhodl dát Palestincům žijícím na Západním břehu občanství s příslušnými právy… …tak bych anexi Západního břehu akceptoval – navzdory tomu, že jsem jinak pro palestinský stát existující vedle státu izraelského. Podporuji právo na sebeurčení. Kdyby se ale Izrael rozhodl pro skutečnou anexi a Palestincům udělil práva, zavřel bych oči, a to myslím vážně, a tento krok bych otevřeně podpořil.   Máte pocit, že se něco takového může stát? Jinými slovy, nejsou to všechno jen utopické sny? Já ale nejsem proti utopii! My dokonce potřebujeme novou utopii – lepší utopii, než byla komunistická utopie – a potřebujeme ji proto, že bude-li pokračovat systém, který existuje dnes, tak nepřežijeme na planetě Zemi. Být pro kapitalismus a chtít zachránit planetu je protimluv. V tomto bodě jsem černobílý – buď jedno, nebo druhé.   Jak byste se popsal z hlediska pravolevé politické osy? Jsem levičák – dlouhá léta velice antikomunistický levičák. Ale ještě k vaší předchozí otázce: Potřebujeme utopii i pro Blízký východ. Bez utopie nemůžeme zformovat hnutí, jež nás dovede ke změně. Přesto ale musím říct, že – ke své škodě – nejsem optimista. Nevěřím, že to na Blízkém východě dopadne dobře. Svět dneška je světem nacionalistického populismu, který se rozlézá všude – od Londýna po Prahu…    …Izrael je v tomto smyslu vlastně docela normálním státem…  To je do značné míry pravda, ale já už jsem poměrně starý, a tak mám jistou zkušenost, kterou vám teď řeknu. Jsem sice pesimista, co se budoucnosti týče, ale ne fatalista. Přemýšlím často o svých rodičích. Jakou oni mohli mít naději v roce 1939, kdy Polsko, ve kterém žili, dobyli nacisté? A přesto naději neztratili. Nebyla v jejich případě taková naděje dočista utopická?  Bez utopie se změny nedočkáme. Je důležité nepropadnout se z pesimismu do fatalismu. I já se snažím nepropadnout. Je to těžké, někdy přetěžké, ale udržuje mě to mladým, a jen díky tomu, že někde tam vzadu v mé hlavě nějaká naděje stále poblikává, píšu knihy. Proč bych je jinak měl psát?   Mluvíme spolu pár dní po izraelských volbách. Jak byste je zhodnotil? Politika je politika.    Co to znamená?  Že se v Izraeli nezměnilo vůbec nic. Nejsem z toho, co se děje, šťastný… Jak můžu být šťastný, když část mých spoluobčanů volí populisty a náboženské nacionalisty?   Je tu i formace Bennyho Gance Modrá a bílá… Ta strana ale není opozicí, jakou bych si přál. Sice je složená z lidí, kteří jsou slušnější než lidé u moci, to nezpochybňuji, ale to mi nestačí.    Proč to nestačí? V Izraeli není nic důležitějšího než vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu, jenže v tomto smyslu Gancova strana opozicí není; a mimochodem není ani levicovou opozicí, je stranou středu. V Izraeli volí nižší společenské vrstvy pravici, inteligence a buržoazie střed. Levice bohužel chybí, ale to není jen případ Izraele, to je širší problém. Chcete znát tajemství izraelských voleb? Pokud ano, neměl by vám uniknout úspěch Avigdora Liebermana.   To ale není nic nového, vždyť on je stálicí izraelské politiky. Ovšem, ale politická pozice tohoto rasisty se v poslední době zajímavě vyvinula – doslova přes noc se z něj stal extrémně sekulární bojovník. To je o to zajímavější, že s nábožensky založenými Židy, proti nimž teď vytasil zbraně, seděl deset let ve vládě.   Proč se z něj stal tak nekompromisní bojovník za sekularismus? Důvod je podle mě docela jasný. Do Izraele se přestěhovalo ze zemí bývalého Sovětského svazu kolem milionu lidí, jenže zhruba polovinu z nich ministerstvo vnitra nepovažuje za Židy, a jejich situace je proto strašně zvláštní. Většinou jsou stejně nacionalističtí a rasističtí jako ti druzí, ti, kteří jsou za Židy uznáni – Araby nenávidějí docela stejně – jenže mají jeden velký problém: Nejsou Židy.   …platí zákon o návratu…  …a tito lidé tento zákon snášeli dobře jen prvních pár let. Po dvaceti a více letech se stále hlasitěji dožadují změny svého statusu a Lieberman, který je velký, a když říkám velký, tak myslím opravdu hodně velký, oportunista, začíná z jejich pocitů těžit.   Stal se z něj sekulární rasista?  Ano.   To je – cynicky řečeno – jistý posun… (smích) Posun to možná je, ale nevím, jakým směrem. Mým snem je, jak asi víte, to, že se dvě nežidovské populace Izraele – Arabové a východoevropští migranti – spojí v taktické alianci v zájmu izraelizace Izraele. Lieberman chce ale něco docela jiného. Tento člověk, kterému nestačilo být v uplynulých deseti letech Židem – on toužil být „super-Židem“ – začal v posledním roce ztrácet voliče, a tak změnil strategii. To je celé. Nevím, kam to povede.   Existuje v současném Izraeli reálná politická alternativa, která by vám dávala smysl? Žádná taková alternativa neexistuje.   Kdyby se volby znovu opakovaly, naději byste v tom neviděl? Ne. Nevěřím v možnost změny. Vzpomínám si, že Albert Einstein jednou řekl, že je hloupé myslet si, že když uděláme dvakrát totéž, dočkáme se jiného výsledku. To základní – více než padesátiletá okupace Západního břehu, na kterém žijí Palestinci bez jakýchkoli politických, sociálních a občanských práv – se ani po třetích, ani po desátých izraelských volbách nezmění. Izrael na změnu není připraven.   Jak dlouho bude tento stav pokračovat? Nevím, ale pokračovat to bude.   Třeba i za patnáct či dvacet let? Jsem historik a snažím se být prorokem minulosti – a i v tom mám někdy dost značné obtíže –, ne budoucnosti. Nikdo neví, co se stane. Svět teď každopádně nechává Izrael dělat si to, co chce. A to je problém, protože Izrael není schopen vzdát se toho, co ho ničí. Situace se nezklidňuje, ale naopak radikalizuje. Značná část Izraelců začíná už dokonce snít svůj sen o deportaci Palestinců.   Kam?  Kamkoli.   Kdybych se v Tel Avivu pustil do řeči s místními a zeptal se jich: „Přejete si deportovat Palestince?“, tak by mi řekli, že přesně to si přejí? Většina z nich by vám to neřekla takto otevřeně, ale kdyby vaše otázka zněla: „Přejete si i nadále žít na jednom území s Palestinci, nebo nepřejete?“, tak by vám osmdesát procent lidí řeklo: „Přál bych si žít bez Palestinců.“ A když budete pokračovat a zeptáte se jich, jak by se k takovému stavu věcí chtěli dopracovat, odpoví vám: „Nevím…“ – a pak budou mlčet. Naším problémem je to, že území, na kterém žijí jiní lidé, považujeme za území, které je naše, protože nám ho dal Bůh. I po dvou tisících letech – nepředstavitelné! Všechno ve světě se proměnilo, až na tohle. Zásadním zdrojem tohoto vlastenecko-vlastnického sentimentu je samozřejmě Bible. V našich školách se o ní děti dozvědí, že je historickou a nikoli teologickou knihou. Učí se jí tak, že to, co se v ní říká, se skutečně stalo. Když po dvanácti letech tyto děti vyjdou ze škol, jsou pevně přesvědčeny, že jejich skutečná vlast je Betlém nebo Jericho (města na Západním břehu, pozn. red.)…    …a ne třeba Jaffa… Když jsem byl mladý, bojoval jsem ve válce z roku 1967 a pamatuju si, že ve chvíli, kdy jsme překročili hranici a ocitli se na Západním břehu, měli mí přátelé, kteří mi stáli po boku se zbraní v ruce, pocit, že se konečně ocitli „doma“. Mě to šokovalo! Chápejte – mým domovem byla právě vámi zmiňovaná Jaffa. To bylo město, ve kterém jsem vyrostl a poprvé se zamiloval. To bylo mé „doma“. Západní břeh nebyl „můj“. Jenže mí přátelé to viděli jinak. Na druhou stranu, buďme pragmatičtí a přiznejme si, že mnozí Izraelci se dnes o tuto část země, kterou Izrael okupuje, nijak zvlášť nezajímají. Nenavštěvují ji. Ti z nich, co ji kolonizují, to je jiná, ti v ní žijí, ale Izraelci z Izraele? To je něco jiného. Ti mají v hlavách jiné věci, věci denní potřeby. Jenže jakmile by jim někdo řekl: „Tak se okupovaných území vzdejte!“…   …tak odpoví: „Ne!“ Přesně tak. Roztočí se totéž kolečko otázek a odpovědí, o kterém jsem už mluvil: „Chcete, aby tam byli Palestinci?“ Obvyklý Izraelec: „Chci, aby nějak zmizeli…“ Vy se zeptáte: „Jak nějak?“ On: „Nevím…“ Vy: „Chcete je deportovat?“ On: „Deportace není humánní postup, není to židovské! Ale přeji si, aby odtamtud nějak zmizeli…“ Takhle se s vámi budou bavit. Výsledek je předvídatelný – prohlubující se deziluze Palestinců na Západním břehu.  Bohužel teď houfně přibývá palestinské inteligence, která za takového stavu věcí Západní břeh opouští. Nemá už síly na další odpor a ten stále více vedou lidé méně chytří, méně vzdělaní a mnohem pobožnější. To je varující.   Nelze přece palestinské inteligenci vyčítat, že odchází. Její příslušníci chtějí žít – jako každý jiný člověk – naplněné životy, a pokud nevidí šanci žít je na Západním břehu, zvolí odchod. Já jim to nezazlívám, jen konstatuji, že sionisté mají radost, když vidí, že se jim jejich politika daří. Já obecně neobviňuji lidi za to, že odcházejí. I mnozí Izraelci, například jeden můj bývalý student, odcházejí pryč z Izraele. I oni ztratili naději na smysluplné řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Já to chápu, je přirozené, že chtějí žít tam, kde mohou prožít dobrý život. Problémem je, že pokud odejdou oni, kdo se dostane do čela? Fanatičtější a krutější lidé. {/mprestriction}  Šlomo Sand (*10. září 1946, Linec) je izraelským historikem dějin nacionalismu a politických idejí 20. století. Narodil se rodičům, kteří přežili holocaust. V současnosti je emeritním profesorem historie na Telavivské univerzitě. Je autorem řady knih. Po světě ho proslavila kniha Jak byl vynalezen židovský národ (hebrejsky 2008). Byla přeložena do více než dvaceti jazyků. V češtině byla publikována v roce 2015 (nakladatelství Rybka). Čeští čtenáři si mohou přečíst i její neméně známé pokračování – Jak byla vynalezena země izraelská (nakladatelství Dauphin). V poslední době Sand obrátil svou pozornost i k Francii, v níž často pobývá a v roce 2016 napsal – do češtiny dosud nepřeloženou – knihu o úpadku francouzských intelektuálů: La fin de l’intellectuel français? De Zola a Houellebecq (Konec francouzského intelektuála? Od Zoly k Houellebecqovi).

Čas načtení: 2024-04-26 06:00:01

Izrael udělal v Gaze mnoho chyb, říká generál Šedivý. Promluvil o přímém zapojení USA do bojů

Vzdálenost mezi Íránem a Izraelem je dostačující na detekci odpalu raket či bezpilotních prostředků. Času na přípravu protiletadlového systému Iron Dome i aktivaci letectva je tedy z pohledu židovského státu dost. „Spojenci také v případě útoku Íránu prokázali jednoznačnou podporu Izraeli. Dokonce se proti Íránu postavilo i Jordánské království, což pravděpodobně Íránští politici nepředpokládali. Jenže to nemusí trvat navždy,“ řekl Čtidoma.cz generál Jiří Šedivý. Američané ani Britové neuspěli Írán si je dnes téměř stoprocentně jistý, že spojenci Izraele nijak netouží po rozšíření stávajícího konfliktu. „Prezident Biden jednoznačně potvrdil odhodlání USA bránit Izrael. Tyto obavy vyústily v posílení přítomnosti USA v regionu. I když USA dnes nepředpokládají, že by situace mohla znamenat další přímou účast jejich vojáků v konfliktu na Středním východě, určité nebezpečí stále existuje a rozhodně to nelze vyloučit,“ uvažoval Šedivý. Světová válka je o něco blíž. Írán s Izraelem přidaly další střípek do mozaiky, říká generál Šedivý Číst více Zároveň připomněl skutečnost, že se oproti původnímu záměru již několik měsíců nedaří eliminovat útoky Hútíů přesto, že intenzivní snahu vyvíjí jak americké, tak i britské letectvo. Stejně tak není vyřešen Libanon a útoky Hizballáhu z jeho území na Izrael. Turecko na straně teroristů Přesto má podle všeho Izrael problém, který může gradovat. „Spojenci na Jeruzalém stále více tlačí, aby omezil rozsah pozemní operace v Pásmu Gazy, což vytváří napětí mezi nimi a Izraelem. To může v dalším vývoji znamenat, že se pomoc spojenců Izraele začne zmenšovat z obavy ze zažehnutí rozsáhlého konfliktu, ve kterém by v závěru nebyl jen Izrael, ale proti němu i další státy v jeho okolí.“ „Akce“ v Gaze má totiž potenciál narušovat i jednotu spojenců v rámci NATO. Před pár dny se potkal prezident Turecka s vůdcem Hamásu a nazval ho bratrem. Členy Hamásu označil za hrdiny a vyzval ostatní muslimy ke sjednocení se v podpoře spravedlivého boje Hamásu. „Nebylo to poprvé, kdy se Recep Erdogan postavil za Hamás. Dne 25. října 2023 prohlásil, že ‚Hamás není teroristickou skupinou, ale skupinou bojovníků za osvobození, kteří brání svou zemi‘. A 15. listopadu loňského roku při projevu v parlamentu označil Izrael za ‚teroristický stát‘ a dění v Pásmu Gazy za genocidu. V případě Turecka je evidentní dlouhodobý posun směrem od transatlantických hodnot,“ poukázal na nebezpečí bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR. Očekáváte tedy, že Izrael pod tlakem alespoň částečně upustí od své operace v Gaze? Nezdá se to. Pozemní operace v Pásmu Gazy bude pokračovat, i když tlak na Izrael je dlouhodobý. Od počátku, kdy bylo zřejmé, že nebude úkol zničit Hamás splněn během několika týdnů, ale že bude zapotřebí mnohem delšího období, spojenci Izraele upozorňovali na nutnost úměrnosti vedení operace v Gaze. Ačkoli jsme téměř všichni předpokládali, že Izrael má detailní přehled o tom, jak vypadá infrastruktura Hamásu v Pásmu Gazy, a že rozhodnutí rozdělit území Gazy na severní a jižní povede k rychlému zničení Hamásu, nestalo se tak. Vedení Izraele tedy chybovalo? Předpoklad, že se většina Palestinců soustředí na jihu Pásma Gazy a po ukončení bojů v severní části se vrátí do svých, možná poničených, ale přesto domovů, jednoznačně nebyl správný. Dnes vidíme, že se něco takového nepodařilo a že pro zničení Hamásu musí být vedena operace v celém území Pásma Gazy. S čímž jde ruku v ruce utrpení civilistů a obrovské počty obětí… Ano. Je-li pravda, že je více než 34 tisíc obětí mezi palestinskými civilisty, je to něco, co nemůžou přehlížet ani spojenci Izraele. Platí to i přesto, že v těchto počtech je zahrnuto asi 13 tisíc bojovníků Hamásu. Izrael oznámil, že zaútočí na Rafáh. Je to něco, co mezi něj a jeho spojence může vrazit ještě větší klín? Pravdou je, že úmysl provést útok na Rafáh děsí téměř každého politika spojenců Izraele. Je zřejmé, že se proti postupu Izraele staví velká část veřejnosti i ve státech západní Evropy a USA. Mimo to se Izrael dopustil i jiných chyb, než co už jsme zmínili. Vědci už vědí, proč se vrací rakovina. Tohle totiž dělají mrtvé buňky Číst více Jakých? Jednou z nich je úder na konvoj humanitární organizace World Central Kitchen, kde zahynulo i sedm členů této organizace včetně občanů evropských států. Izraelské vyšetřování sice tvrdí, že se jednalo o hrubou chybu, nicméně zvedlo to vlnu dalšího odporu. Je tu i útok Izraele na důstojníky Revolučních gard Íránu v Damašku, který nebyl Izraelem jasně zdůvodněn. Určitě však byl proveden v souvislosti se situací v Pásmu Gazy s cílem omezit vliv Íránu a podporu Hamásu v tomto konfliktu. Jsme svědky toho, jak takový útok může dále eskalovat. Proto bude pokračovat i tlak spojenců na Izrael, aby zmírnil intenzitu bojů. Izraelský premiér Netanjahu se k tomu ale podle všeho nemá, je to tak? Ano. Benjamin Netanjahu jasně řekl, že od záměru úplně zničit Hamás neustoupí a že další na řadě je, i přes odpor spojenců, útok na Rafáh. Izrael předpokládá, že se v Rafáhu ukrývá vedení Hamásu. Vše tedy zřejmě dál poběží přesně podle představ izraelských vojenských plánovačů. Tím spíš že Benjamin Netanjahu zmínil, že datum zahájení této fáze operace je stanoveno. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Jasnovidka pomohla policii s otřesným případem.

Čas načtení: 2024-04-25 06:00:01

Světová válka je o něco blíž. Írán s Izraelem přidaly další střípek do mozaiky, říká generál Šedivý

Írán před pár dny odpověděl na útok Izraele z 1. dubna, kdy při zásahu objektu íránského konzulátu v Damašku zemřeli dva generálové íránských revolučních gard – Mohammad Rezá Zahádí a Mohammad Rahímí – a pět íránských důstojníků. „Odpověď byla předvídatelná, takový útok nemohli nechat jen tak. Na rozdíl od jiných případů ale Írán nevyužil k odvetě svých ‚spojenců‘, například Hizballáh,“ vysvětlil Čtidoma.cz generál Jiří Šedivý. Íránský režim vedl poměrně masivní útok na stát Izrael (až 300 raketami a bezpilotními prostředky) přímo ze svého území. „Podle pozdějších zpráv dokonce došlo před útokem ke konzultaci s Moskvou,“ uvažoval bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky. Jsme kvůli tomuto úderu blíž globálnímu konfliktu? Určitě se nejedná o stav, kdy bychom mohli uvést, že tento konkrétní útok přímo povede ke globálnímu konfliktu. Ovšem zcela určitě je jedním z kamínků mozaiky, která se postupně skládá a která může „obraz“ globálního konfliktu vytvořit. Je to další, vyšší úroveň stále více doutnajícího problému na Středním východě. Ukrajina musí počítat s tím, že válku nevyhraje, říká generál Šedivý. Mluví o devastaci a bídě národa Číst více Považujete za zásadní, že byl útok veden z íránského území? Zcela jednoznačně. Jinak řečeno, dva suverénní státy se dostaly do přímého konfliktu při použití zbraní, i když spolu přímo nesousedí. Do tohoto musíme vzít v úvahu i odpověď Izraele, který 19. dubna provedl odvetný úder na vojenskou základnu poblíž města Isfahán. V této oblasti jsou i íránská jaderná zařízení včetně toho nejdůležitějšího, tedy Natanzu. Ovšem ani útok Íránu, ani útok Izraele nebyl výrazně efektivní. Očekávala se masivnější odpověď Íránu? Ano, taková byla obecná očekávání. Ale před mohutnějším úderem režim odrazovaly USA. Asi to zabralo. Většina íránských střel a bezpilotních prostředků byla zničena a podobné zprávy hlásil i Írán. Pozdější satelitní průzkum sice ukázal na zásah systému protivzdušné obrany, přesto velké škody izraelský útok nezpůsobil. Mohli mít Izraelci i jiný motiv k útoku než „jen“ zničit co nejvíc infrastruktury a sil nepřátel? Dá se spekulovat ještě o jiném účelu. Izrael potřeboval takovou situaci. Poprvé našel důvod k přímému útoku na území Íránu a poprvé mohl testovat, jak je silná protivzdušná obrana nepřítele tam, kde má vybudována jaderná zařízení. Vlažná odpověď tedy může být vlastně průzkum skutečného stavu v místě, které je dlouhodobě kritické pro íránský jaderný program. S tím by souvisela i dlouhodobá prohlášení představitelů Izraele, že chtějí zničit íránský jaderný program, souhlasíte? Přesně tak. Izraelci mnohokrát avizovali, že při rozvoji íránského jaderného programu, který se bude blížit k možnosti vyrobit jadernou nálož schopnou dopravit raketu na území Izraele, provede Izrael letecký útok na tato zařízení. Podobně jako to kdysi udělal v případě Iráku nebo Sýrie. Útok na území, z hlediska obrany neznámé, by se velmi pravděpodobně setkal s neúspěchem. Podobně dopadli Američané při pokusu osvobodit své rukojmí 24.–25. dubna 1980 v rámci operace Orlí spár. Ta selhala a zahynulo při ní osm amerických vojáků. Vědci už vědí, proč se vrací rakovina. Tohle totiž dělají mrtvé buňky Číst více Izrael si tedy „šikovně“ ověřil skutečný stav obrany… Může to tak být. Izrael má dnes ověřené základní parametry případného budoucího zničujícího úderu na jaderná zařízení Íránu v této oblasti. Írán si je tohoto určitě vědom, a proto jeho odpověď byla velmi opatrná. Uvědomuje si totiž, že v takovém konfliktu by v současné době neměl velkou šanci na úspěch. Kdy by se jeho šance zvýšily? Až bude po agresi Ruska na Ukrajině. Mohl by počítat s pomocí Ruska tak, jak nyní Írán pomáhá Putinovu režimu na Ukrajině. Je rovněž známo, že už dnes Rusko v rámci svých možností Íránu poskytuje raketovou techniku a vyspělá letadla. Rusko pravděpodobně předalo Íránu zbraně, které zdokonalily obranu Íránu proti útoku z Izraele. Například se uvádí systém S-400.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Jasnovidka pomohla policii s otřesným případem.

Čas načtení: 2024-09-03 10:00:00

Downing Street trvá na tom, že Spojené království zůstává „pevným spojencem“ Izraele poté, co Netanjahu označil drobné embargo na britský vývoz zbraní do Izraele za „ostudné"

 Mluvčí Keira Starmera odmítá, že by rozhodnutí britské vlády poškodilo diplomatické vztahy s IzraelemÚřad britského premiéra  trvá na tom, že Spojené království zůstává „pevným spojencem“ Izraele poté, co Netanjahu označil rozhodnutí o zákazu prodeje určitých britských zbraní Izraeli  za „ostudné"Na rdopoledním  brífinku v Downing Street mluvčí premiéra odmítl, že by rozhodnutí pozastavit prodej některých zbraní Izraeli poškodilo diplomatické vztahy s touto zemí. Na otázku týkající se ranního prohlášení Benjamina Netanjahua se mluvčí nechtěl zabývat tvrzením, že to, co Spojené království dělá, je „ostudné“. Rozhodnutí však obhajoval a uvedl, že Spojené království zůstává „pevným spojencem“ Izraele. Řekl: "Svou povinnost uplatňovat zákon o vývozních licencích bereme vážně. Zůstáváme pevným spojencem Izraele. Proto jsme v dubnu přijali opatření k sestřelení íránských raket namířených na Izrael, čímž jsme zabránili značným ztrátám na životech. Naší snahou je, aby tento ničivý konflikt skončil, a intenzivně spolupracujeme s mezinárodními partnery na pokroku v dosažení dohody o příměří na obou stranách."- Podle britských propalestinských poslanců z Nezávislé aliance je „více než ostudné“, že Spojenému království trvalo tak dlouho, než začalo jednat o zákazu prodeje  zbraní Izraeli.Nejméně pět ze sedmi levicových labouristických poslanců, kteři byli v červenci vyloučeni ze strany poté, co se vzbouřili při hlasování o omezení přídavků jen na dvě děti, se na sociálních sítích vyjadřuje k rozhodnutí omezit prodej některých zbraní do Izraele. Všichni sice chtějí, aby vláda šla ještě dál, ale někteří se snaží, aby jejich prohlášení vyznělo pozitivně.Tohle je od Zary Sultany, která vládě příliš chvály nedává."Včera bylo potvrzeno, že izraelská stíhačka F-35 - částečně vyrobená v Británii - se podílela na nedávném útoku na „bezpečnou zónu“ v Gaze, při němž zahynulo 90 lidí.O několik hodin později britská vláda odmítla pozastavit licence týkající se F-35.VŠECHNY prodeje zbraní do Izraele musí skončit."

Čas načtení: 2014-08-03 18:13:29

8 tipů na cestu do Izraele

Původně jsem psal o zkušenostech z cesty do Izraele v době míru. I když křehkého, tak stále míru. V posledních ... Read more

Čas načtení: 2020-11-21 19:16:03

Melody Sucharewiczová: Islamismus se dá porazit jen silou a solidaritou

Melody Sucharewiczová je rodilá Mnichovanka, která od svých devatenácti let žije v Izraeli. Nějakou dobu jezdila po světě jako neoficiální vyslankyně své nové vlasti a prezentovala izraelské pozice a zájmy v médiích. Momentálně si dodělává doktorát na Katedře válečných studií v Londýně. Do německého Weltu napsala Sucharewiczová před pár dny článek, který jsem s jejím svolením přeložil a rád bych jej také okomentoval. Nenávist k Západu a antisemitismus jsou na palestinských autonomních úřadech společenským a politickým konsensem. Samozřejmě se tím podněcuje terorismus. Evropa by s tím mohla něco dělat – ale nedělá. července 2017: tři teroristé zahájili palbu poblíž mešity al-Aksá v Jeruzalémě. Dva izraelští policisté zahynuli, jeden další utrpěl těžké zranění. Teroristé pocházeli ze severního Izraele, z arabského města Umm al-Fahm. V Umm al-Fahmu vládne už 21 let islamistické hnutí, které bylo mezitím zakázáno, a zaštiťuje se sloganem „al-Aksá je v nebezpečí“. Teroristé den před akcí propašovali zbraně do komplexu budov a schovali je v mešitě. Izrael v reakci na to instaloval detektory kovu, aby zabránil dalším útokům a ochránil modlící se muslimy v mešitě. Následuje organizovaná kampaň ze strany palestinských autonomních úřadů, palestinských imámů a islamistů po celém světě. Nejhlasitější protest přichází od tureckého prezidenta Erdogana, který říká, že Izrael „chce obsadit mešitu al-Aksá“. Vyzývá „muslimy celého světa“ k tomu, aby „al-Aksá aktivně chránili“ a zabránili izraelským vojákům prolít tam krev muslimů. „Neudělali jsme dost pro to, abychom znovu ovládli Jeruzalém,“ pohrozí. „Všichni rádi zemřeme pro al-Aksá“ Výsledkem nenávistných kázání a rozhořčeného pokřiku je kromě zběsilých protestů a výtržností také facebookový příspěvek Omara al-Abeda: „Můj naostřený nůž vyslyší volání al-Aksá.“ Chce zemřít jako slavný mučedník a přitom zabíjet „prasata a opice“, tj. Židy. Vtrhne tedy do domu židovské rodiny, která právě slaví narození nejmladšího vnuka. Pobodá sedmdesátiletého dědečka, jeho ženu, jejich dceru a syna. Synova manželka uteče s pěti malými dětmi do prvního patra. Soused uslyší křik a zneškodní fanatického vraha. Kromě matky a dětí přežívá útok jen babička. „Všichni rádi zemřeme pro al-Aksá,“ říká Omarův otec. Jeho matka rozdává sladkosti jako oslavu útoků a na videu dává najevo svou hrdost. 16. říjen 2020: terorista uřízne poblíž Paříže hlavu francouzskému učiteli za to, že ukazoval svým žákům karikatury Mohameda. Macron zdůrazňuje, že chce zintenzivnit boj s islamistickým terorismem. Následuje organizovaná kampaň ze strany radikálních imámů a radikálních muslimů celého světa. Nejhlasitější protest přichází od tureckého prezidenta Erdogana. Nejde o vraždu, ale o francouzskou reakci na ni. „Macron uráží islám.“ „Měl by se nechat vyšetřit u psychiatra.“ „Muslimové mají právo zuřit a zabít miliony Francouzů v odvetě za jejich masakry (míněno v období kolonialismu, pozn. MK),“ říká bývalý malajský premiér Mahathir bin Mohamad. V pásmu Gazy zapalují Palestinci obrazy Macrona za to, že „napadl islám“. Následuje útok v Nice, další useknutá hlava. Ten samý vzorec, ale posílený, a posiluje jej Turecko. Islamisté vraždí ve jménu fundamentalistické ideologie. Demokraté se snaží chránit nevinné civilisty. Extremisté využívají situaci a mobilizují k hněvu a násilí – za pomoci mikrofonu a klávesnice, které slouží jako zbraň. Následuje další atentát. Vzorec je ten samý, kontext nikoliv. U Palestinců je radikalizace oficiálním socializačním programem – ve škole, v mainstreamových médiích, v městském plánování (školy a náměstí jsou pojmenovávány po teroristech). Glorifikace sebevražedných atentátníků a „mučedníků“, nenávist k Západu a antisemitismus jsou společenským a politickým konsensem. Jen od roku 2015 zavraždili palestinští teroristé 87 Izraelců, zranili 1539, spáchali 217 útoků nožem, 239 střelnou zbraní a 80 autem, vystřelili na Izrael 2500 raket a granátů. Od roku 2018 se přidala novinka, draci a balóny naložené výbušninami, které způsobují požáry a zničily už více než 500 hektarů půdy. Izrael stěží dokáže systematické radikalizaci ze strany palestinských úřadů a Hamásu zabránit. Evropa by mohla. Jako největší dárce by EU v čele s Německem mohla podmínit přítok peněz tím, že Palestinci přestanou provozovat oficiální radikalizační politiku. Mohla by. Místo toho tečou peníze evropských daňových poplatníků do oficiálních mezd teroristů, do školních osnov podněcujících nenávist a do neziskovek, které tento hodnotový systém palestinských úřadů šíří do zbytku společnosti. Teď, když vraždy rezonují čím dál více a dějí se stále častěji, snad – doufejme – dojde ke změně přístupu. Evropa se musí probudit ze své životu nebezpečné strnulosti a odevzdanosti. Nebezpečí nemá jen podobu extremisty se zbraní v ruce nebo s návodem na výrobu výbušnin staženým do počítače. Dlouhodobým nebezpečím pro zbytek Evropy jsou rostoucí skupiny mladých muslimů, pro které je islamismus populární kulturou podobně jako pro jiné Lady Gaga; kteří považují Erdoganovy extremistické výroky za cool, kteří útočí na muslimské dívky nenosící šátek, utlačují svoje sestry a kteří pociťují pochopení, sympatie a náklonnost k vrahovi učitele Patyho. Syrský YouTuber, který po vraždě Patyho vyšel do ulic Berlína-Neuköllnu s postavou Macrona, bičoval ji, urážel a křičel přitom „Alláhu akbar!“, je oslavován jako rocková hvězda. Houf mladých muslimů se popral, aby si pořídili selfíčka, jak se širokým úšklebkem sledují hořící masky s Macronovou tváří. Tolerance islamismu coby populární kultury je znamením selhání evropských elit. Pochybný pláštík kritiky Izraele Příliš dlouho jsme se dívali stranou a doufali, že terorismus a radikalizace skončí samy. Příliš dlouho jsme tolerovali pochody al-Kuds v Berlíně, při kterých se pod pochybným pláštíkem kritiky Izraele provolávaly islamistické a antisemitské slogany. Příliš dlouho se váhalo se zákazem islamistické teroristické organizace Hizballáh. Evropská „pohostinnost“ byla dlouhá léta zneužívána k teroristickým útokům, radikalizaci, obchodu s drogami a s lidmi. Příliš dlouho jsme akceptovali, že turecké, arabské a íránské satelitní televize vedou mladé muslimy k protizápadním hodnotám. Příliš dlouho jsme se smiřovali s tím, že se němečtí učitelé musejí vyhýbat tématu holocaustu, protože mají strach z agresivních reakcí „soft-radikálů“. Příliš často jsme nechávali islamistické organizace a jedince spolupracovat s veřejnou mocí a získávat tak na prestiži. Například teď, kdy měla být sympatizantka islamistů zaměstnána jako poradkyně na ministerstvu zahraničí; po protestech z toho naštěstí sešlo. Příliš často jsme ignorovali teror proti Izraeli. Příliš málo bylo odsouzení a zněla příliš tiše. Příliš často se řečníci odvolávali na „spirálu násilí“, rétorický pojem, který mezi politiky a v médiích relativizuje poměr mezi islamistickými teroristickými organizacemi a Izraelem, který má stejně jako Francie, Německo či Rakousko povinnost chránit svoje civilní obyvatelstvo. Před teroristy, kteří se schovávají v nemocnicích. Před raketami skladovanými ve školách. Před fundamentalisty, kteří podřezávají kojencům hrdla. Appeasmentem a tolerancí netolerovatelného ukazuje Evropa svoji slabost, nevědomost a politickou naivitu. Tím nechala vyrůst obludu, která teď útočí na kořeny demokracie a svobody. Ničí nevinné životy a chce ochromit nejkrásnější a nejsvobodnější města Evropy. Chce spálit synagogy, vzít kostely útokem, zničit kulturní život a nahradit duhové vlajky LGBT hnutí vlajkami černými. Chce. Ale nestane se to. Výroky Macrona po atentátech v Paříži a Nice, Sebastiana Kurze po vídeňském útoku a také Angely Merkelové ukazují potřebnou dávku solidarity, síly a nekompromisnosti, která až dosud v boji proti této obludě scházela. Stát Izrael bojuje s touto příšerou už od svého vzniku. Už od svého vzniku stojí na straně Evropy jako val chránící západní hodnoty. Izrael podporuje Evropu v boji proti terorismu spoluprací v bezpečnostní oblasti. Díky ní se podařilo už několika atentátům zabránit. Je čas změnit přístup: terorismus je terorismus. Paříž, Vídeň, Drážďany, Tel Aviv jsou na stejné lodi. Tato příšera se dá porazit jedině silou a solidaritou. O obojím ví Izrael svoje. Melody Sucharewicz, narozená roku 1980 v Mnichově, je poradkyně pro politickou komunikaci a strategii. V letech 2006-2007 byla zvláštní velvyslankyní Izraele v Německu. My Evropané jsme stejně jako Židé nečistí káfiři Konec překladu, začátek (mého) komentáře. Těžké je býti diplomatem. K lidem, na které chcete zapůsobit – v tomto případě tedy k Němcům – musíte mluvit “po jejich způsobu”, což znamená například chválit kancléřku Merkelovou, která přitom v rámci boje proti islámskému extremismu byla až dosud asi stejně užitečná jako pádlo ve vaně – a realističtí Izraelci si toho zajisté museli dobře všimnout. Charakteristickým rysem merkelovské politiky je právě ta váhavost a odsouvání problémů, srovnání s daleko aktivnějším (i když ne vždy úspěšným) Sebastianem Kurzem vůbec nesedí. That said, samotné jádro sdělení, totiž že ten ponurý, destruktivní, fanatický kult smrti je vlastně jen jeden, jde naprosto k věci. Západní levice si předělala izraelsko-palestinský konflikt k obrazu svému a snaží se jej narvat do úzké škatulky národně osvobozeneckého zápasu, přičemž cíleně ignoruje ten náboženský prvek, který buď nechápe, nebo snad nechce chápat. Poslechnete-li si některé ty bláboly vysílané v palestinských médiích, nemůžete se vyhnout dojmu, že ten základní problém není v okupaci a porážce samotné (takových míst, kde jeden vládne druhému, je v islámském světě plno), ale v tom, že je to okupace a porážka od nevěřících Židů. To je ta pravá pohana, kterou se Hamás a spol. neustále snaží smýt krví. V jejich ideálním světě má nečistému káfirovi přináležet maximálně tak role poníženého občana druhé kategorie, ne-li přímo otroka. Jenže on, proti všem slibům od Alláha, nějak nechce a nechce prohrát a podrobit se… Samozřejmě, my Evropané jsme také nečistí káfiři. A když se nečistí káfiři vzpěčují podřízenému postavení, které je jim předurčeno, je potřeba je zastrašit. Aby si snad nedej bože nemysleli, že jsou svobodní; že si mohou malovat proroka, který podle zákonů islámu zpodobněn být nesmí, nebo dokonce říkat o něm, co chtějí. Dále už následuje ten samý „recept“ co v Jeruzalémě: nůž, bomba, pistole. Vůbec nechápu, co si Evropa vlastně slibuje od toho, že posílá peníze a dary do Palestiny. Možná v tom někdo vidí soucitnou, morálně čistou pomoc. Ale při tom, jaké poměry tam panují, mě napadá zcela jiné přirovnání. Je to jak přilévat benzín do ohně na sousedově zahradě a vůbec se nezabývat možností, co udělají ty poletující jiskry s mým vlastním domem. Tenhle druh pomoci se nám jednoho dne zatraceně vymstí.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2024-03-18 09:00:00

Izraelský historik Lee Mordechai: Věcné svědectví o absolutně katastrofální situaci v Gaze, způsobené Izraelem

1/ I’m an Israeli academic. My community is too silent about the ongoing war in Gaza. Here is how I see things based on reading hundreds of articles and watching thousands of videos and images about the war. This tweet chain contains my conclusions as a sort of executive summary.— Lee Mordechai (@LeeMordechai) March 16, 2024 Absolutně zásadní faktografická analýza jednání Izraele vůči Palestincům. Zdroj v angličtině ZDEPovinné čtení pro Jana Lipavského, Petra Pavla a Petra FialuThe English original of this mater-of-fact, fundamental analysis of the behaviour of Israel towards Palestinians is HERE 15. března 2024 Shrnutí Já, Lee Mordechai, povoláním historik a izraelský občan, podávám v tomto dokumentu svědectví o strašlivé současné situaci v Gaze, jak se události vyvíjejí. Obrovské množství důkazů, které jsem viděl a na které se z velké části odvolávám dále v tomto dokumentu, mi stačí k tomu, abych byl přesvědčen, že Izrael v současné době páchá genocidu na palestinském obyvatelstvu v Gaze. Současná válka je zdánlivě izraelskou reakcí na masakr Hamásu ze 7. října 2023, válečný zločin a zločin proti lidskosti, který byl spáchán v rámci dlouholetého konfliktu mezi Izraelci a Palestinci, jehož počátek lze datovat do roku 1917 nebo 1948 (či jiných dat). Ve všech případech se nedomnívám, že historické křivdy a zvěrstva ospravedlňují další zvěrstva v současnosti. Proto považuji reakci Izraele na akce Hamásu ze 7. října za naprosto nepřiměřenou. Odstavce shrnutí obsahují shrnutí mnohem delších oddílů níže. Každý níže uvedený oddíl obsahuje několik desítek odkazů, které vedou k podpůrným důkazům, na nichž zakládám své hodnocení. V posledních pěti měsících Izrael opakovaně masakroval Palestince v Gaze, což mělo za následek smrt více než 30 000 Palestinců - z nichž přibližně 70 % tvoří ženy a děti - do okamžiku napsání tohoto textu. Další desítky tisíc lidí byly zraněny. Tato čísla jsou pravděpodobně podhodnocená, vezmeme-li v úvahu, že Izrael záměrně zničil systém zdravotní péče v Gaze, který je jediným nezávislým zdrojem těchto čísel (z nichž vychází i Izrael, včetně jeho premiéra a armády). Izrael se aktivně snaží způsobit smrt civilního obyvatelstva Gazy. Děje se tak prostřednictvím ničení institucí, které podporují život - jako jsou nemocnice nebo humanitární agentury -, a také tím, že pásmo Gazy dusí od základních potřeb: potravin, vody a léků. V důsledku toho již lidé v Gaze (především děti) začali umírat hlady a dehydratací. Kvůli nedostatku léků se náročné lékařské zákroky, jako jsou amputace a císařské řezy, provádějí bez anestezie. Izrael šel ve snaze zničit strukturu palestinské společnosti ještě dál, když se záměrně zaměřil na kulturní instituce, jako jsou univerzity, knihovny, archivy, náboženské budovy a historické památky. Izraelský diskurz dehumanizoval Palestince do té míry, že naprostá většina izraelských Židů výše uvedená opatření podporuje. Nespočet videí z pásma Gazy nahraných vojáky izraelské armády svědčí o rozsáhlém týrání Palestinců (včetně krutého násilí a dehumanizace), všudypřítomném a normalizovaném rabování a bezohledném ničení všeho druhu majetku bez větších následků. Tento obsah potvrzují i palestinská svědectví, která popisují zkušenosti Palestinců se smrtí, ničením a týráním během jejich zadržování izraelskými bezpečnostními složkami a aparátem. Všechny důkazy, které jsem viděl, jasně naznačují, že cílem Izraele je etnicky vyčistit pásmo Gazy, ať už částečně, nebo úplně. Klíčoví členové izraelské vlády učinili v různých okamžicích války prohlášení potvrzující tento záměr. Několik izraelských ministerstev plánovalo nebo pracovalo na usnadnění takového konce. Izrael vyklízí značné části pásma Gazy demolicí a buldozerováním a zároveň buduje izraelskou vojenskou infrastrukturu a snaží se Palestince zahnat do omezených oblastí již tak hustě osídleného pásma Gazy. Jedním z cílů války je podle izraelské vlády propuštění rukojmích, z nichž více než 130 zůstává v zajetí Hamásu. I zde však důkazy naznačují, že vojenská operace není cestou k jejich propuštění. Do dnešního dne Izrael osvobodil prostřednictvím vojenských operací přesně tři rukojmí, zatímco mnoho dalších přímo či nepřímo svými akcemi zabil. Izraelská společnost je v současné době v otázce rukojmích rozdělena, což je přinejmenším částečně důsledkem akcí izraelské armády a izraelské vlády. Celosvětová pozornost věnovaná Gaze odvedla pozornost od Západního břehu Jordánu. Tam operace Izraele prostřednictvím jeho vojenských sil nebo osadníků od počátku války vedly k zabití stovek Palestinců, etnickým čistkám nejméně 15 místních komunit a prudkému nárůstu násilí a týrání ze strany izraelského státu i židovských osadníků. Vše výše uvedené bylo umožněno díky silné podpoře většiny mainstreamových médií v Izraeli i na Západě, především ve Spojených státech, Velké Británii a Německu. Proválečná kampaň - podporovaná jak státem, tak mainstreamovými médii v těchto místech - legitimizuje izraelské násilí a akce, odvádí pozornost od mnoha událostí v Gaze a přispívá k dehumanizaci Palestinců.

Čas načtení: 2024-04-29 06:00:01

Írán se na Ukrajině učí, od Rusů má i zbraně. Generál Šedivý vyřkl nepříjemnou prognózu

Americký prezident Joe Biden krátce po izraelském útoku na íránský konzulát v Damašku varoval Írán před odvetou. Bylo zřejmé, že USA budou stát za Izraelem. Ale z průběhu událostí, které následovaly, víme, že odpověď USA byla poměrně nevýrazná. Rusko předává své zkušenosti „USA připravily své letecké síly k odražení předpokládaného íránského úderu na Izrael přesunutím letadlové lodě USS Gerald R. Ford a USS Eisenhower do prostoru Středního východu jako demonstraci odhodlání zasáhnout. Jenže počátkem ledna byla USS Gerald R. Ford stažena zpět do Norfolku,“ vysvětlil generál Jiří Šedivý. Požadavky ukrajinského prezidenta nejsou reálné, říká generál Šedivý. Kritizoval evropské politiky Číst více Podle bývalého náčelníka Generálního štábu Armády České republiky měly americké zpravodajské služby poměrně přesné informace o případné íránské odvetě. „Ale že by USA měly v plánu provést pozemní nebo leteckou operaci na území Íránu k podpoře Izraele, se nedá předpokládat,“ uvedl bývalý elitní voják. Jenže i to by se mohlo změnit. Zásadní roli v tom hraje Rusko, respektive jeho ochota a rychlost předávat svému spojenci zkušenosti z války na Ukrajině. Přebírá Írán ruské know-how, je mezi těmito režimy úzké spojenectví? Írán zcela určitě přebírá řadu zkušeností z ruské agrese na Ukrajině. Faktem je i to, že Rusové v rámci svých omezených možností vyzbrojují Írán. Přesto v těchto dnech Írán ještě není připraven na zásadní krok, jako třeba citelně zasáhnout Izrael. To ale neznamená, že v budoucnosti k něčemu takovému nepřistoupí. Což se nám sice nemusí líbit, realita je ale bohužel taková. Proč íránské drony nebyly před pár dny úspěšné? Na Ukrajině přitom své cíle pravidelně zasahují. Území Izraele, na které byl úder cílen, je velmi malé. Tedy soustředění se na toto malé území zároveň definuje podobu finální fáze letu. Na rozdíl od podmínek ukrajinského bojiště, které umožňuje nejenom manévr, ale i velký prostor pro výběr cílů v relativně velké vzdálenosti od sebe. Na Ukrajině také není tak velká hustota protiraketových a protiletadlových prostředků. Připomínám jen urgentní žádosti ukrajinského prezidenta k dodání nejméně systémů Patriot a další požadavky. Objev v mayském chrámu odhalil, jak civilizace skončila. Dnes se blížíme do stejného bodu Číst více Podoba mezi íránským úderem a těmi ruskými tedy neexistuje? Jedinou podobnost s ruským vedením vzdušných úderů na Ukrajinu vidím v počtu bezpilotních prostředků a raket vyslaných na Izrael. Zásadně nevyšel úmysl zahltit izraelský obranný systém Iron Dome tak, aby se nepodařilo zasáhnout všechny útočící cíle a aby několik nezasažených dopadlo na určené objekty. Sofistikovanost provedení úderu zkrátka byla velmi vzdálená současnému vedení ruských vzdušných úderů bezpilotními prostředky a raketami na Ukrajině. Část dronů a raket byla sestřelena letectvem USA, Velké Británie a Jordánska. Zbytek silami Izraele – letectvem a systémem Iron Dome. Čím to bylo? Ani rakety, ani drony nebyly naprogramovány na složitou dráhu, kde manévr ztěžuje zjištění cílů a následně zásah protileteckými a protiraketovými prostředky. Doba, po kterou se rakety a drony pohybovaly na dráze k území Izraele, byla dostatečná k účinnému zásahu. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Dvě letadla vrazila do Smědavské hory. Údolí v Jizerských horách se stalo smrtelnou pastí.

Čas načtení: 2024-05-08 10:00:00

Gaza: Spojené státy pozastavily dodávky bomb do Izraele kvůli obavám z Rafáhu

 Vysoce postavený představitel americké administrativy uvedl, že rozhodnutí bylo učiněno minulý týden kvůli obavám z plnohodnotného útoku Izraele na RafáhUSA minulý týden pozastavily dodávku bomb do Izraele, sděluje vysoký úředníkAdministrativa amerického prezidenta Joea Bidena minulý týden pozastavila dodávku zbraní do Izraele v reakci na zjevné kroky Izraelců směřující k invazi do města Rafáh na jihu Gazy, sdělil agentuře Reuters a dvěma dalším tiskovým agenturám vysoký představitel administrativy.Biden se snažil zabránit plnohodnotnému útoku Izraelců na Rafáh, kam se před boji na jiných místech Gazy uchýlily statisíce Palestinců.Úředník, který hovořil pod podmínkou anonymity, uvedl, že když se zdálo, že se izraelští představitelé blíží k rozhodnutí o vpádu do Rafáhu, „začali jsme od dubna pečlivě přezkoumávat navrhované transfery konkrétních zbraní do Izraele, které by mohly být použity v Rafáhu“.„V důsledku tohoto přezkumu jsme minulý týden pozastavili jednu dodávku zbraní. Skládá se z 1 800 bomb o hmotnosti 2 000 liber a 1 700 bomb o hmotnosti 500 liber,“ uvedl podle agentury Reuters úředník. Agentury Associated Press a Agence France-Presse přinesly podobné vyjádření vysokého amerického představitele.„Zaměřujeme se zejména na konečné použití 2 000librových bomb a na dopad, který by mohly mít v husté městské zástavbě, jak jsme viděli v jiných částech Gazy. Ještě jsme neučinili konečné rozhodnutí, jak s touto dodávkou naložit,“ uvedl úředník.Čtyři zdroje agentuře Reuters sdělily, že zásilky, které byly odloženy nejméně o dva týdny, se týkaly společné munice pro přímý útok vyrobené společností Boeing, která přeměňuje hloupé bomby na přesně naváděné, a také bomb malého průměru.

Čas načtení: 2024-08-02 10:00:00

Krize na Blízkém východě: Biden: Zabití vůdce Hamásu "nepomáhá" jednání o příměří v Gaze

Americký prezident rovněž uvedl, že den po zavraždění Ismaila Haníji vedl "velmi otevřený" rozhovor s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem.- Atentát na Ismaila Haníju v Teheránu "nepomáhá" snahám o vyjednání příměří ve válce Izraele v Gaze, prohlásil americký prezident Joe Biden den po zabití vůdce Hamásu.V projevu k novinářům, kde vítal zpět americké občany propuštěné v rámci čtvrteční výměny vězňů s Ruskem, Biden uvedl, že měl dříve během dne "velmi přímý" rozhovor s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, přičemž pro zdůraznění zopakoval "velmi přímý".Dodal: "Máme základ pro příměří. Měl by s ním pohnout a oni by s ním měli pohnout hned."V dřívějším prohlášení Bílého domu se uvádělo, že Biden Netanjahuovi sdělil, že Washington je odhodlán bránit bezpečnost Izraele "proti všem hrozbám ze strany Íránu" a že Biden "potvrdil svůj závazek vůči bezpečnosti Izraele proti všem hrozbám ze strany Íránu, včetně jeho zástupných teroristických skupin Hamás, Hizballáh a Húsíové"."Prezident jednal o úsilí podpořit obranu Izraele proti hrozbám, včetně obrany proti balistickým raketám a bezpilotním letounům, a to včetně nového obranného rozmístění americké armády," uvádí se v prohlášení.K oběma představitelům se v telefonátu připojila viceprezidentka USA a demokratická kandidátka na prezidentku Kamala Harrisová, která ve věci války v Gaze nasadila vůči Izraeli ostřejší tón, aniž by se odchýlila od politiky Bidenovy administrativy. 

Čas načtení: 2024-03-13 09:00:00

Hlad je v Gaze využíván jako "válečná zbraň", konstatuje šéf zahraničních věcí EU

- Palestinský občan Izraele získal - bezprecedentně - azyl ve Spojeném království poté, co svědčil, že by mu v jeho vlasti hrozilo pronásledování na základě jeho rasy, muslimské víry a názoru, že v Izraeli "vládne režim apartheidu". Je pozoruhodné, že mu Británie udělila azyl, aby ho ochránila před Izraelem, normálně považovaném za zemi spřátelenou se Západem"Hasan", jehož pravá totožnost není z důvodu jeho vlastní ochrany zveřejněna, se ve Spojeném království účastnil propalestinských protestů a jeho právníci rovněž argumentovali tím, že by se kvůli svému aktivismu vystavil po návratu zvýšenému riziku nepřátelské pozornosti od izraelského státu.Jeho právníci v úterý uvedli, že podle nich je rozhodnutí britského ministerstva vnitra v případě Palestince, který má izraelský pas, bezprecedentní.Čtyřiadvacetiletý Palestinec strávil většinu svého života ve Spojeném království. Požádal o azyl, aby se vyhnul deportaci do Izraele, a ve středu se mělo konat slyšení před soudem prvního stupně. Ministerstvo vnitra však v pondělí nečekaně ustoupilo a Hasanovi azyl udělilo, čímž se vyhnulo slyšení, při němž jeho právní tým hodlal argumentovat tím, že palestinští občané Izraele nejsou v bezpečí, a to zejména ti, kteří jsou ochotni promluvit.Podle Hasanova přesvědčení, jak uvedli jeho právníci, vládne v Izraeli "režim apartheidu, který se dopouští systematické a všudypřítomné diskriminace, pronásledování a násilí, jež se dotýká všech aspektů palestinského života".

Čas načtení: 2024-04-03 10:00:00

Britská vláda pod tlakem konzervativců, aby přestala vyzbrojovat Izrael

 Britští liberální demokraté rovněž vyzývají k zastavení vývozu zbraní do Izraele poté, co bylo v Gaze zabito sedm humanitárních pracovníkůMinistři jsou pod tlakem konzervativních poslanců z Dolní i z Horní sněmovny, aby zastavili vyzbrojování Izraele poté, co při izraelském útoku  v Gaze zahynulo sedm humanitárních pracovníků.Tři konzervativci řekli ve středu, že by Spojené království mělo po útoku, při němž zahynuli tři britští humanitární pracovníci, zastavit vývoz zbraní do Izraele.Jejich vystoupení přišlo poté, co Peter Ricketts, který byl vládním poradcem pro národní bezpečnost v době premiérství Davida Camerona, řekl, že "nastal čas" vyslat signál a přestat vyvážet zbraně. David Jones, konzervativní poslanec za Clwyd West, řekl, že izraelský útok na konvoj s humanitární pomocí byl "mimořádný"."Vláda by měla urychleně přehodnotit své dodávky zbraní a vyslat Izraeli důrazné varování ohledně jeho chování. Izrael má plné právo se bránit a plné právo jednat přiměřeně - to se netýká lidí, kteří se snaží konat dobro," řekl."Vzhledem k tomu, že jsme byli svědky zabití tří britských občanů - všichni z nich jsou bývalí vojáci - způsobem, který je přinejlepším nedbalý, myslím, že bychom skutečně měli přehodnotit naše dodávky zbraní do této země.

Čas načtení: 2024-04-14 21:26:03

Bill Cooper v roce 1992: Pravým cílem Izraele je nastolit světovou vládu

William Cooper, bývalý zpravodajský důstojník a autor knihy o globalistech Hle, bledý kůň, vysvětlil, co bylo podle něj skutečným účelem založení Izraele v roce... Článek Bill Cooper v roce 1992: Pravým cílem Izraele je nastolit světovou vládu se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-04-14 17:30:00

ŽIVĚ: Biden vzkazuje Bibimu, že protiútok Izraele nepodpoří

V živém přenosu můžete sledovat níže aktualizované dění na Blízkém východě na AC24.cz. (Foto: X) 19:34 Biden vzkazuje Bibimu, že protiútok Izraele nepodpoří Biden... Článek ŽIVĚ: Biden vzkazuje Bibimu, že protiútok Izraele nepodpoří se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-04-15 17:30:00

ŽIVĚ: Letecké společnosti pozastavují lety do Izraele kvůli napětí

V živém přenosu můžete sledovat níže aktualizované dění na Blízkém východě na AC24.cz. (Foto: X) 20:30 Letecké společnosti pozastavují lety do Izraele kvůli napětí... Článek ŽIVĚ: Letecké společnosti pozastavují lety do Izraele kvůli napětí se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-04-19 10:19:59

Írán hrozí vývojem jaderných zbraní. Mohla by to být reakce na útok Izraele

Íránští představitelé vydávají důrazná varování v souvislosti se stupňujícím se napětím ve vztazích s Izraelem. Ahmad Haqtalab, vrchní velitel íránských Revolučních gard, naznačil možnost, že Írán může vyvinout jaderné zbraně, pokud Izrael zaútočí na jeho atomová zařízení. Prohlásil, že Írán by mohl v reakci na hrozby ze strany Izraele přehodnotit svou jadernou politiku. The post Írán hrozí vývojem jaderných zbraní. Mohla by to být reakce na útok Izraele first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-04-29 10:00:00

Někteří američtí činitelé v interní zprávě konstatují, že Izrael v Gaze porušuje mezinárodní práv

Společné podání čtyř úřadů americké vlády uvádí, že ujištění Izraele ohledně akcí v Gaze nejsou „ani důvěryhodná, ani spolehlivá“, a poukazuje na rostoucí rozpory na ministerstvu zahraničíPodle interního memoranda amerického ministerstva zahraničí, do kterého nahlédla agentura Reuters, někteří vysocí američtí činitelé sdělili ministru zahraničí Antony Blinkenovi, že nepovažují za „důvěryhodná ani spolehlivá“ ujištění Izraele, že používá zbraně dodané USA v souladu s mezinárodním humanitárním právem.Podle memoranda o národní bezpečnosti (NSM), které v únoru vydal prezident Joe Biden, musí Blinken do 8. května podat Kongresu zprávu, zda považuje za věrohodné ujištění Izraele, že jeho používání amerických zbraní neporušuje americké ani mezinárodní právo.

Čas načtení: 2024-04-29 10:00:00

Někteří američtí činitelé v interní zprávě konstatují, že Izrael v Gaze porušuje mezinárodní právo

Společné podání čtyř úřadů americké vlády uvádí, že ujištění Izraele ohledně akcí v Gaze nejsou „ani důvěryhodná, ani spolehlivá“, a poukazuje na rostoucí rozpory na ministerstvu zahraničíPodle interního memoranda amerického ministerstva zahraničí, do kterého nahlédla agentura Reuters, někteří vysocí američtí činitelé sdělili ministru zahraničí Antony Blinkenovi, že nepovažují za „důvěryhodná ani spolehlivá“ ujištění Izraele, že používá zbraně dodané USA v souladu s mezinárodním humanitárním právem.Podle memoranda o národní bezpečnosti (NSM), které v únoru vydal prezident Joe Biden, musí Blinken do 8. května podat Kongresu zprávu, zda považuje za věrohodné ujištění Izraele, že jeho používání amerických zbraní neporušuje americké ani mezinárodní právo.

Čas načtení: 2024-05-12 10:00:00

Chaos a kontroverze na soutěži Eurovize v Malmö jako přesvědčivá metafora stavu, v němž je náš svět

Foto: Belgická televize na protest proti účasti Izraele symbolicky na chvíli vypnula přímý přenos z MalmöŠvýcarsko vyhrálo soutěž Eurovize po kontroverzním fináleNemo vyhrál 68. ročník písňové soutěže s písní The Code po problematické soutěži, kterou zastínily protesty proti zařazení Izraele do soutěže a šokující odchod z fináleŠvýcarsko vyhrálo 68. ročník písňové soutěže Eurovize a ukončilo tak problematickou a místy bouřlivou soutěž, kterou zastínily spory o zařazení Izraele a diskvalifikace nizozemského soutěžícího jen několik hodin před začátkem velkého finále.Švýcarský zpěvák Nemo, který se označuje za nebinárního, vstupoval do večera jako třetí favorit podle bookmakerů, ale svým nadšeným vystoupením s písní The Code vyřadil favorizované Chorvatsko a Izrael.

Čas načtení: 2024-06-03 10:00:00

Dopis do Haagu je reakcí na skandální premiérovy výroky

TZ Ne naším jménem! – Za spravedlivý mír na Blízkém východě   Zástupci hnutí Ne naším jménem odeslali v pondělí 3. 6. 2024 avizovaný dopis k Mezinárodnímu trestnímu soud v Haagu, ve kterém vyjádřili podporu žádosti hlavního prokurátora Karima Khana o vydání žaloby na představitele Hamásu a Izraele kvůli podezření z páchání zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. Konec beztrestnosti Izraele Zástupci hnutí Ne naším jménem! oceňují, že přes západními novináři odhalené systematické mnohaleté vydírání a zastrašování představitelů Mezinárodního trestního soudu (ICC) a spolupracujících palestinských lidskoprávních organizací se tito nenechali odradit a současný hlavní prokurátor ICC žádost o zatykač na představitele Izraele skutečně podal. „Snaha o zastrašování bývalé hlavní prokurátorky ICC a přímé vyhrožování jí i její rodině ze strany ředitele Mosadu, které teď vyplulo na povrch díky investigativně Guardianu a magazínu +972, připomíná mafiánské praktiky“, říká k tomu členka Ne naším jménem! Jana Ridvanová a dodává: „Čeští vládní představitelé by ústy premiérova poradce Tomáše Pojara spíše vystoupili z ICC, než aby nechali vyšetřovat válečné zločiny izraelské armády, a to přestože se jako ‚nejmorálnější armáda světa‘ jistě nemá důvod tohoto vyšetřování nijak obávat.“