Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-06-16 08:00:01

Aféra Watergate: pád nejmocnějšího muže světa. Průběh případu

V roce 1972 běžela naplno kampaň za znovuzvolení prezidenta Richarda Nixona, tomu stál v cestě k druhému funkčnímu období demokratický kandidát George McGovern. A právě v kancelářích volební kampaně tohoto kandidáta byly na konci května 1972 instalovány odposlechy. Ty však nefungovaly správně, a tak se 17. června skupina pěti lupičů vrátila do budovy Watergate. Když se slídilové chystali vloupat do kanceláře s novým mikrofonem, jeden z členů ostrahy si všiml, že někdo přelepil několik dveřních zámků v budově. Strážný zavolal policii, která dorazila právě včas, aby je chytila při činu. Nebylo okamžitě jasné, zda jsou zloději spojeni s prezidentem, i když podezření se objevilo, když detektivové našli mezi věcmi lupičů kopie telefonního čísla Výboru pro znovuzvolení prezidenta Nixona. Richard Milhous Nixon 9. 1. 1913 – 22. 4. 1994 Republikánská strana 1947–1950: člen Sněmovny reprezentantů 1950–1953: senátor 1953–1961: viceprezident Dwighta D. Eisenhowera 1969–1974: 37. prezident USA Pro FBI to byla citlivá kauza Dle oficiálních stránek FBI byl již v den vloupání do sídla Demokratického národního výboru úřadující ředitel FBI L. Patrick Gray informován dálnopisem o incidentu a o tom, že jeden ze zatčených byl bezpečnostním důstojníkem Výboru pro znovuzvolení prezidenta. Od začátku bylo jasné, že se nejedná o obyčejné vloupání, a FBI se okamžitě ocitla v politicky nejcitlivějším vyšetřování ve své historii. Nakonec, navzdory některým problémům ve vlastních řadách, bylo neocenitelné vyčerpávající úsilí úřadu vyřešit aféru Watergate. Nixon volby drtivě vyhrál I když stopy vedly k osobám blízkým prezidentské volební kampani, prezident se snažil od incidentu distancovat. Dle serveru history.com pronesl Nixon v srpnu projev, v němž přísahal, že se jeho zaměstnanci v Bílém domě na vloupání nepodíleli. Většina voličů mu věřila a v listopadu 1972 byl prezident znovu zvolen s drtivým náskokem před demokratickým sokem. Později vyšlo najevo, že Nixon nemluvil pravdu. Několik dní po vloupání například zařídil, aby lupičům byly poskytnuty stovky tisíc dolarů z „utajených fondů“. A nejen to, Nixon a jeho poradci vymysleli plán, jak instruovat Ústřední zpravodajskou službu (CIA), aby bránila FBI ve vyšetřování zločinu. To však bylo ještě závažnější než samotné vloupání, šlo o zneužití prezidentské moci a úmyslné maření spravedlnosti. Atentát na amerického prezidenta Reagana: Ztratil 50 procent krve a vtipkoval. Střelám se postavili policisté Číst více Všichni prezidentovi muži Dle serveru watergate.info zájem veřejnosti upoutali dva novináři deníku Washington Post Bob Woodward a Carl Bernstein, kteří zveřejnili informace, jež získávali od tajemného informátora s pseudonymem Deep Throat. Informace spojovaly s loupeží přímo prezidenta Spojených států Richarda Nixona. Reportáže nakonec novinářům vynesly Pulitzerovu cenu a staly se základem jejich bestselleru Všichni prezidentovi muži. Ve skutečnosti byli novináři zřejmě využiti samotnou FBI, která cítila, že se prezident úspěšně snaží její vyšetřování mařit. Mohlo by o tom svědčit i to, že v roce 2005 vyšlo najevo, že jejich tajemný informátor byl ve skutečnosti bývalý zástupce ředitele FBI Mark Felt. Smyčka se zatahuje kolem prezidenta Vedle FBI a reportérů Washington Post se do věci vložil soudce John J. Sirica a členové senátního vyšetřovacího výboru. Tlak na okolí prezidenta se stupňoval a bylo zřejmé, že se aféra blíží k samotnému vládci Bílého domu. Ve stejné době začali někteří aktéři aféry pociťovat, že jejich fabulace jsou neudržitelné. Někteří z Nixonových poradců, včetně poradce Bílého domu Johna Deana, svědčili před velkou porotou. Vyšlo tak najevo, že Nixon tajně nahrával každý rozhovor, který se odehrával v Oválné pracovně. Pokud by se prokurátoři dostali k těmto nahrávkám, měli by důkaz o prezidentově vině. Nixon se samozřejmě snažil pásky ochránit. A zatímco jeho právníci se oháněli tím, že prezidentovo exekutivní privilegium mu umožňuje nechat si nahrávky pro sebe, soudce Sirica, senátní výbor a nezávislý zvláštní žalobce Archibald Cox byli odhodláni je získat. Lincolnovi předpověděl smrt jeho vlastní sen. Amerického prezidenta zastřelil slavný herec Číst více Neobviněný spoluspiklenec Zarputilý žalobce Cox nepřestal požadovat nahrávky. Prezident Nixon proto nařídil, aby byl vyhozen. To vedlo k protestní rezignaci několika úředníků ministerstva spravedlnosti. Později byla tato událost označena jako sobotní masakr. Tlak na prezidenta však neustával, a proto Nixon musel souhlasit s tím, že některé pásky vyšetřovatelům předá. A ani výměna žalobce nepomohla. Velká porota jmenovaná novým zvláštním prokurátorem obvinila 1. března sedm bývalých Nixonových poradců z různých přečinů souvisejících s aférou Watergate. Porota, která si nebyla jistá, zda může obvinit úřadujícího prezidenta, nazvala Nixona „neobviněným spoluspiklencem“. V červenci Nejvyšší soud nařídil Nixonovi, aby nahrávky odevzdal. Zatímco prezident otálel, Justiční výbor Sněmovny reprezentantů odhlasoval impeachment Nixona za maření spravedlnosti, zneužití pravomoci, krytí trestných činů a několik porušení ústavy. Rezignace byla nevyhnutelná Nakonec 5. srpna Nixon zveřejnil nahrávky, které poskytly nepopiratelný důkaz o jeho spoluvině na zločinech Watergate. Tváří v tvář téměř jistému impeachmentu ze strany Kongresu Nixon 8. srpna 1974 rezignoval a následující den opustil úřad. O šest týdnů později, poté, co viceprezident Gerald Ford složil prezidentskou přísahu, omilostnil Nixona ode všech zločinů, které spáchal v době, kdy byl v úřadu. Pro Nixona tak aféra skončila, ale aféra měla dlouhodobý dopad na americký politický život a vytvořila atmosféru cynismu a nedůvěry ve vládu a stát. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Inspirací génia pacifického jazzu byly drogy

Čas načtení: 2024-07-20 09:39:51

Tlak na Bidena je extrémní. Dva vysoce postavení demokraté se domnívají, že by mohl opustit prezidentské volby během dnů

USA – Dva vysoce postavení demokraté ve Sněmovně reprezentantů sdělili deníku CBS News, že se domnívají, že prezident Biden by mohl opustit prezidentské volby v roce 2024 během tří až pěti dnů po nátlakové kampani ze strany předních zákonodárců své vlastní strany, včetně vůdce senátní většiny Chucka Schumera a vůdce menšiny ve Sněmovně reprezentantů Hakeema […] The post Tlak na Bidena je extrémní. Dva vysoce postavení demokraté se domnívají, že by mohl opustit prezidentské volby během dnů first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2022-03-31 10:12:14

Čas na impeachment

Pravomoc prezidenta republiky omilostnit pravomocně odsouzeného provinilce je nesystémové opatření, narušující soustavu kroků k zjišťování viny a ukládání trestů. Ladislav Jakl se kdysi trefně vyjádřil, že je nástrojem nespravedlnosti. Proto se opakovaně objevují návrhy na zrušení tohoto prezidentova privilegia. Jsem přesvědčen, že stát, který nedokáže spolehlivě ochránit občany před účinky selhávání justice, musí mít milost prezidenta republiky jako pojistný ventil pro případy selhání justice, jež se nepodařilo napravit standardními postupy. Dále je milost prezidenta republiky jediným nástrojem pro řešení nesnesitelných životních situací odsouzených, pro jejichž nápravu nemá trestní právo přiměřený nástroj. Je ale zcela nezbytné, aby nositel pravomoci ji užíval jen ve veřejném zájmu a nenechal se při rozhodování o žádostech vést vztahem k osobám blízkým. Vztah polistopadových prezidentů k institutu milosti byl rozdílný. Václav Havel byl až „marnotratný“ a jednotlivé případy jeho „podivných milostí“ vyvolávaly veřejné pohoršení. Václav Klaus proto již před zvolením oznámil, že „milostí bude jako šafránu“. Vymyslel pak složitý a pracný způsob vyhodnocování žádostí, jehož používáním se snažil předejít opakování „podivných milostí“. Počet udělených milostí skutečně snížil a otazníky nad jím udělenými milostmi se skutečně vyskytly jen v zanedbatelném počtu. Neodmítl ale milost prezidenta úplně, a přece jen pomohl střízlivému počtu nešťastníků. Miloš Zeman v trendu zpochybňování institutu prezidentské milosti pokračoval jeho zásadním odmítnutím: zpočátku tvrdil, že milosti nebude udělovat vůbec. Přesto jich pár nakonec udělil. Když Zeman udělil milost Jiřímu Kajínkovi, vyvolalo to nesmírný rozruch. V Poslanecké sněmovně proběhl seminář o institutu milosti vedený Helenou Válkovou. Vystoupila na něm řada právníků zářných jmen, kteří se ale v názorech nesjednotili. Nicméně rozsudek nad Kajínkem vždy vzbuzoval pochybnosti nezpochybnitelných odborníků, o občanských aktivistech nemluvě, takže rozruch rychle utichl. Nevyjasněná zůstává podružná otázka, proč Zeman vybočil ze zajetých kolejí právě v tomto případě. V roce 2018 se spolek Chamurappi ujal případu nespravedlivě odsouzené Michaely Schneidrové, spolupracovnice Aleny Vitáskové, kterou soudy poslaly do vězení na sedm let. Podali jsme v její prospěch podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Sice jsme získali porozumění ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, ale stížnost nakonec podána nebyla. S jeho doporučením jsme podali žádost o milost prezidenta republiky přímo na Hrad, ač podle prezidentova rozhodnutí místem pro přijímání žádostí bylo právě ministerstvo. Nezávisle na nás se nešťastnice souběžně ujal Jaroslav Soukup, ředitel TV Barrandov. Umožnil jí vystoupení v pořadu TV Barrandov a v pořadu Týden s prezidentem upozornil na její případ prezidenta republiky. Zeman tehdy tvrdil, že o případu nikdy neslyšel, ale obstará si informace a rozhodne. Ředitel právního odboru jeho kanceláře měl sice k dispozici text našeho podnětu ke stížnosti pro porušení zákona s kritikou rozsudků, ale prezidentovi dodal kompilát z odůvodnění rozsudků okořeněný nepravdivým tvrzením, že paní odsouzená nenastoupila do vězení ve stanovené lhůtě. Prezident pak žádost o milost zamítl. Schneidrová musela strávit sedm měsíců ve Světlé n.Sázavou v „domě smutku“ na přiléhavé adrese „Rozkoš 990“. V prosinci 2018 ale Nejvyšší soud ČR zrušil její rozsudek a v dalším řízení u obecných soudů dosáhla pravomocného zproštění obžaloby. Prezident republiky v tomto případě propásl možnost ušetřit zbytečného trýznění prokazatelně nevinnou odsouzenou. A mimo jiné zpochybnil způsobilost svou a jeho právních poradců vyhodnotit objektivně rozsudek. Přímým protikladem výše uvedeného případu je udělení milosti šéfovi Lesní správy Lány Miloši Balákovi. Byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, peněžité pokutě a dočasnému zákazu činnosti. Prezident republiky smazal jeho odsouzení v plném rozsahu. Balák nevyčerpal mimořádné opravné prostředky, jimiž by možná dosáhl aspoň nějakého zmírnění, například změny z nepodmíněného trestu na podmíněný. Nelze proto tvrdit, že mu nezbýval jiný nástroj k nápravě možná (?) nespravedlivého rozsudku než milost prezidenta republiky. Nebudu se zabývat výčtem právních pochybení, jichž se prezident republiky dopustil, neb k tomu se vyjadřují nezpochybnitelní odborníci, například v článku na České justici Eliška Wagnerová, bývalá předsedkyně Nejvyššího a místopředsedkyně Ústavního soudu. Za podstatné považuji, že prezident použil svou pravomoc ve prospěch odsouzeného, který patří k osobám zprostředkovaně blízkým jeho úřadu, popřípadě jeho osobě. Použití se tím mění ve zneužití. Kdyby prezident republiky nebyl chráněn imunitou, bylo by na místě napadnout jej trestním oznámením pro zneužití pravomoci úřední osoby. Je pozoruhodné, že jeho nepřístojnost vyvolala bouři téměř výlučně jen v odborných kruzích. Politici, kteří se nestyděli uvažovat o impeachmentu v době těžké nemoci prezidenta, dosud nezahájili řízení o jeho odvolání z úřadu, ač tentokrát viditelně zneužil svou pravomoc k soukromému prospěchu. Je to ovšem jen další důkaz jejich nezájmu o kvalitu právního prostředí České republiky.

Čas načtení: 2024-07-18 11:00:01

Biden není první prezident USA, který čelí narážkám na mentální zdatnost. „Starý“ Reagan později přiznal alzheimera

Prezident USA Joe Biden za sebou nemá dobré týdny. Zejména v Pensylvánii, kde měl tři vystoupení v rámci prezidentské kampaně, opět nabil ostrými těm lidem, kteří tvrdí, že už by se o prezidentský post znovu ucházet neměl. Své posluchače totiž zasypal nepravdivými a zavádějícími tvrzeními o celé řadě témat od svých příjmů a odvodů na daních přes platby seniorů za léky až po špatně uvedené demografické údaje a poněkud zcestné povídání o cestách do Iráku. Narážky na jeho špatné mentální zdraví se tak logicky dál množí. Propírání blábolů prezidenta USA dokázal zastínit jen atentát na Donalda Trumpa. Dá se však předpokládat, že Bidenova prohlášení přijdou velmi brzy opět na přetřes. Nutno však říct, že vystudovaný právník není první, kdo musí dokazovat, že mu hlava slouží tak, jak má. Putin vyhlíží vítězství Trumpa. Katastrofa pro Ukrajinu, problémy pro Evropu Číst více Byl zmatený a reagoval špatně V roce 1994, pět let poté, co Ronald Reagan opustil Bílý dům, napsal bývalý prezident národu dopis, ve kterém odhalil, že je „jedním z milionů Američanů, kteří trpí Alzheimerovou chorobou“. Už deset let před veřejně oznámenou diagnózou ale provázely jeho kampaň za znovuzvolení obavy o jeho věk a mentální bystrost. „Pouštěl se do něj tisk, veřejnost, ale i nejužší okruh jeho spolupracovníků. Zpochybňovali schopnost tehdy nejstaršího prezidenta znovu vykonávat důležitou funkci,“ uvedl Moravec. Tyto otázky otevřela debata proti Walteru Mondaleovi, ve které Reagan působil zmateně a často reagoval „mimo mísu“. Jako by si veřejnost po debaklu začala stále více uvědomovat prezidentův věk. Wall Street Journal, který byl všeobecně považován za sympatizující s Reaganem, zveřejnil článek s titulkem „Nová otázka v prezidentském závodě: Ukazuje nyní nejstarší prezident USA svůj věk?“. Všechno se otočilo O dva týdny později, na druhou a poslední debatu mezi Mondalem a Reaganem, přišel prezident připravený na otázky týkající se jeho věku a duševní zdatnosti. Pronesl dnes už známou glosu, která veřejnost přesvědčila, že to s ním asi nebude tak zlé: „V této kampani nebudu řešit problém věku. Nehodlám pro politické účely zneužívat mládí a nezkušenost svého protivníka.“ Geniální a naprosto „reaganovské“. Mondale získal v prezidentských volbách v roce 1984 pouze v jednom státě. Později řekl, že jeho odmítnutí využít Reaganovu způsobilost pro úřad znamenalo, že jeho kampaň fakticky skončila druhou debatou. „Věděl jsem, že mě tam dostal.“ Problémy staronového prezidenta tím ale rozhodně neskončily. Drogový boss Pablo Escobar by měl radost: S jeho hrochy si neví rady policie ani armáda Číst více Může si to dovolit prezident USA? Když se provalilo, že Reaganova administrativa prodávala tajně zbraně do Íránu a z prodeje financovala povstalce Contras v Nikaragui, byl prezident znovu pod drobnohledem. „Důvěrná zpráva z Bílého domu, která byla zveřejněná těsně před Reaganovým odchodem z úřadu v roce 1989, prezidenta vykreslila jako nepozorného a nešikovného. Tvrdili to o něm jeho spolupracovníci i zaměstnanci. Prý všechno, po čem toužil, bylo sledovat filmy a seriály ve své rezidenci,“ vypočítával Moravec. Na jeho obranu je ale třeba říci, že žádné zprávy o Reaganově duševním stavu neukázaly na to, že by byl nezpůsobilý vykonávat funkci prezidenta USA. Otázka však je, zda to jde jen tak hodit za hlavu a říct si, že některé dny jsou dobré a některé prostě špatné. Neřeší se tu totiž způsobilost paní učitelky z mateřské školy, ale prezidenta USA. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Tchaj-wan je pro Čínu začátek, chce dominovat celému světu. Přijde sbližování s Ruskem, Evropa je slabá, říká generál Šedivý.

Čas načtení: 2020-07-13 16:56:43

Problém 49/51 aneb Možná by to chtělo nějaké jiné myšlenky…

Polské volby dopadly těsným vítězstvím současného prezidenta Dudy nad varšavským primátorem Trzaskowskim. Je zajímavé, že Duda je v postkomunistické éře teprve druhým polským prezidentem, kterému se podařilo obhájit mandát. Komorowski prohrál, Wałęsa prohrál, Kaczyński zahynul při letecké havárii, jenom Kwaśniewski dokázal v roce 2000 vyhrát znovu, a to dokonce v prvním kole. Reakce jsou očekávatelné. Někteří slaví, jiní vyhrožují přestěhováním do České republiky (opravdu!), inu jako obvykle. Ale poměr 51:49, kterým volby zase jednou skončily, je tak trochu nanic. Druhá kola dopadají podobně těsným poměrem častěji. Naše poslední prezidentské volby skončily skoro přesně tímtéž poměrem hlasů jako polské, soudem zrušené druhé kolo rakouských voleb roku 2016 ještě těsněji. Přitom je nápadné, že v prvních kolech těch samých voleb byl mezi kandidáty značný odstup (PL: Duda 43 procent, Trzaskowski 30 procent, CZ: Zeman 39 procent, Drahoš 27 procent, Ö: Hofer 35 procent, Bellen 21 procent), což naznačuje, že v druhém kole volby hodně lidí hlasovalo spíš proti nějakému kandidátovi než pro toho svého. Musím říci, že ve mně hlodá pocit, že takový systém není úplně OK a že by bylo na místě jej nějak “vytunit”. Kdyby to byl motor, určitě se v něm už vrtají inženýři, aby nedělal takové rány. Hlavní negativní důsledek je pitomá, blbá polarizace mezi pozicemi, které spousta lidí ani nezastává, jenom jsou do nich nahnáni logikou zápasu o moc. Hodně poslední dobou píšu o cancel culture a myslím si, že není úplná náhoda, že je tak silná zrovna v anglosaském prostoru. Ty systémy dvou stran, které jsou pro anglosaské pojetí demokracie typické, degenerují politickou soutěž na něco mezi sportovním utkáním a válkou. Pak není divu, že na Twitteru narážíte na intelektuální rowdies, jejichž hlavní zábavou je vymlátit duši z někoho, kdo nešťastnou náhodou zabloudil do jejich sektoru. Když sledujete ty politické boje v médiích, máte dojem, že národy se rozdělily do znepřátelených, znenáviděných kmenů, které se jednoho dne pustí do občanské války. Přitom to tak není; ty skutečně radikální postoje zastává jen několik procent lidí a mezi nimi je něco, co autoři studie „Hidden Tribes“ nazvali vyčerpaná majorita. Ten termín je neuvěřitelně výstižný a vsadil bych se, že při jeho přečtení teď většina čtenářů pokývala hlavou: to jsem přeci já! V reálném světě tvoří obyvatelstvo něco jako spojité spektrum a je politicky rozházeno po celé mapě. Bavíte-li se s lidmi, narazíte třeba na liberála, který chce omezit imigraci z Afriky, národovce, který má rád gaye, ochránce životního prostředí, kterému genderová politika leze krkem, nebo i levičáka, který podporuje právo držet a nosit zbraně. Jednotliví lidi do těch jednoduchých, stereotypních stranických škatulek zas tak moc nezapadají. Ale volby je nutí obléct nějaký dres a v případě binární volby „Losna nebo Mažňák“ jsou ty dresy jenom dva. A někteří se s tím dresem tak ztotožní, že začnou druhou stranu opravdu nenávidět a představovat si ji jako ďábly na pochodu. Ani v Čechách vůči tomu nejsme imunní. Už v roce 2013 před druhým kolem historicky první přímé prezidentské volby bylo nápadné, jaké hysterii lidi propadali. Rok 2018 byl ještě horší. Toto je velká designová chyba. Přístup „vítěz bere všechno“ jde proti základnímu principu demokracie, kterým je reprezentace různých názorů. 1:0 je sice technicky vzato taky reprezentace, ale strašně hrubá. Zisky a ztráty jsou příliš velké, hraje se o neúměrně vysoké sázky. Kdo prohraje, byť jen o pár hlasů, přišel o hodně. Poražená strana se pak má tendenci mstít v rámci institucí, kde má převahu, což jsou v tom anglosaském světě třeba univerzity, ale šíří se to i jinam. Schválně by mě zajímalo, kolik lidí může dneska ve Varšavě v klidu říct u firemního oběda, že volili Dudu. Další negativum je, že do takového souboje vstupují prvky “kulturní války” a adekvátně se vyhrocují. Teď v Polsku to byly otázky jako potraty, LGBT apod. Hlavní dva protikandidáti se od sebe chtějí odlišit co nejvíce, takže zaujímají naprosto razantně protilehlé postoje, které přitáhnou maximum mediální pozornosti. A ten, kdo vyhraje, je pak zavázán ten program realizovat. Což také může znamenat realizaci extrémní pozice v něčem, u čeho by širší veřejnost dala přednost nějakému kompromisu. Pak to za pět let změní, volby dopadnou o pár procent jinak, a dojde k prudkému přepólování. Je to jak držet jednu ruku v horké vodě a druhou ve ledové – teoreticky dobrý průměr, prakticky utrpení. Toto je špatně fungující mechanismus a myslím, že by stálo za to uvažovat nad tím, jak jej vylepšit. U některých otázek je nutné se s binárním charakterem hlasování smířit. Nelze například být i nebýt členem EU, nebo být napůl monarchií a napůl republikou. U prezidentského úřadu bych si ale uměl představit mechanismy, které vůli voličů respektují trochu více. Například bychom mohli mít jen jednokolovou volbu s tím, že nezíská-li nikdo přes padesát procent hlasů, rozdělí se funkční období mezi několik nejúspěšnějších kandidátů. Třeba mezi tři nejlepší, s případnými dodatečnými podmínkami, např. aby ten třetí měl aspoň deset procent. A každý by si na tom Hradě odkroutil poměrnou část času, podle toho, kolik procent hlasů dostal. Jeden třeba tři roky, druhý dva. Toto není technicky až tak velký problém zařídit, protože v zemích jako ČR nebo Polsko prezident nezodpovídá za dlouhodobé projekty typu výstavby dálniční sítě. (USA nebo Francie, kde má prezident exekutivní moc, jsou jiný oříšek.) Výhody ale vidím velké. Jednak by nikdo nebyl nucen volit „menší zlo“; ale hlavně by takový volební model generoval daleko lepší kandidáty. Najednou by totiž ten člověk musel prodat sám sebe a svoje myšlenky, ne jenom to, že ve druhém kole snad dokáže dát dohromady o trochu širší koalici než jeho oponent. Přestalo by se vyplácet zákulisní taktizování a hledání nepříliš výrazných osobnosti, jejichž hlavní výhodou je to, že nasírají méně lidí. Větší šanci uspět by měli lidé, kteří jsou osobnosti skutečné. Další výhody? Velká část voličů by také byla aspoň po nějaký ten rok či dva nahoře reprezentována někým, o koho opravdu stojí, ne jenom někým, koho volili s kolíčkem na nose. A jelikož by jednotliví uchazeči soutěžili s více protikandidáty, nenavádělo by je to do binárních situací „já jsem anti-Zeman, anti-Duda, anti-Hofer“. Mělo by to jednu nevýhodu: vítěz by nemohl příliš slavit. Jeho zisk by nebyl absolutní, žádný Čingischán triumfálně přehlížející zástupy kvílejících a pokořených nepřátel. Ale za sebe říkám, že bez toho bych se jako volič klidně obešel. Chvilku si to člověk užije, pokud jeho strana vyhrála, ale ta dlouhodobá negativa za to nestojí.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2024-04-14 16:00:01

Lincolnovi předpověděl smrt jeho vlastní sen. Amerického prezidenta zastřelil slavný herec

John Wilkes Booth byl známý herec a sympatizant Konfederace. Byl to právě on, kdo se rozhodl, že provede vůbec první atentát na amerického prezidenta. Příležitost se mu naskytla 14. dubna 1865, kdy se Abraham Lincoln rozhodl navštívit večerní představení ve Fordově divadle ve Washingtonu. Tamní prostředí známý herec znal, neboť tam opakovaně účinkoval, znal i místní zaměstnance. Paradoxem je, že jej velmi obdivoval i samotný Lincoln, který jej dokonce pozval na svou druhou inauguraci. Samotný herec tehdy zalitoval, že už tuto příležitost nevyužil k Lincolnovu odstranění. Úspěšný byl až v divadle. Tento útok přišel pouhých pět dní poté, co se konfederační generál Robert E. Lee vzdal své masivní armády u Appomattox Court House ve Virginii, čímž fakticky ukončil americkou občanskou válku. Věc Konfederace už byla ztracena. Atentát na amerického prezidenta Reagana: Ztratil 50 procent krve a vtipkoval. Střelám se postavili policisté Číst více Lincoln měl podivný sen Tři dny před svou smrtí se měl Lincoln blízkým svěřit se svým snem. Zdálo se mu, že v noci slyšel na chodbách Bílého domu podivné zvuky. Snažil se najít zdroj zvuků, které zněly jako truchlení davu lidí. V jednom z pokojů nalezl katafalk, na němž ležela mrtvola zabalená do pohřebního roucha. V místnosti byli vojáci, kteří drželi čestnou stráž, a několik dalších lidí, kteří hleděli na mrtvolu. Ta byla zahalena, tvář byla zakryta. Jeden z truchlících řekl, že je to prezident, kterého zabil vrah.  Vrah si při útěku zlomil nohu Na stránkách loc.gov se můžeme dočíst o posledních minutách slavného prezidenta. Abraham Lincoln se rozhodl zhlédnout ve Fordově divadle představení komedie „Náš americký bratranec“. Doprovázela jej manželka Mary Todd, osmadvacetiletý důstojník major Henry R. Rathbone a jeho snoubenka Clara Harris. Během představení se do prezidentské lóže vplížil Wilkes Booth s připravenou pistolí. Vystřelil na hlavu prezidenta Spojených států, který se po zásahu sesunul dopředu. Přítomný důstojník se okamžitě vraha snažil zpacifikovat, ten na něj však zaútočil nožem a pořezal ho. I přes to byl vrah nucen opustit lóži skokem přes zábradlí. Booth skočil z balkonu, zachytil se však ostruhou své levé boty o vlajku přehozenou přes zábradlí a při dopadu si zlomil nohu. I když byl zraněný, vyběhl zadními dveřmi a zmizel na koni do noci. Při svém útěku zranil nožem ještě další osoby. Manžele popravili za špionáž proti USA. Další špion se ukryl v Československu Číst více Prezident zraněním podlehl Server history.com popisuje další události po atentátu. V publiku přítomný třiadvacetiletý lékař Charles Leale přispěchal do prezidentské lóže okamžitě poté, co uslyšel výstřel a křik Mary Lincoln. Našel prezidenta zhrouceného na židli, ochrnutého a snažícího se dýchat. Snažil se mu poskytnout první pomoc, zjistil, že kulka je v hlavě moc hluboko. Bylo vyloučeno, aby v tomto stavu byl Lincoln transportován k ošetření kamkoliv daleko. Několik vojáků jej proto odneslo do penzionu přes ulici a položilo ho na postel. Do domu dorazili i další lékaři. Dospěli k závěru, že Lincolna nelze zachránit a pravděpodobně zemře během noci. Viceprezident Andrew Johnson, členové Lincolnova kabinetu a několik jeho nejbližších přátel stáli na stráži u prezidentovy postele v penzionu. První dáma ležela na posteli ve vedlejším pokoji se svým nejstarším synem Robertem Toddem Lincolnem po boku, přemožena šokem a zármutkem. Lincoln byl prohlášen za mrtvého 15. dubna 1865 v 7:22 ve věku 56 let. Lincoln neměl být jedinou obětí těchto dní Téměř ve stejném okamžiku, kdy Booth spáchal atentát na prezidenta, další z příznivců Konfederace Lewis Powell zaútočil na Lincolnova ministra zahraničí Williama Henryho Sewarda v jeho domě na Lafayette Square. Seward se tehdy zotavoval z nedávné nehody kočáru. Powell vstoupil do jeho sídla a tvrdil, že má dodávku léků od jeho lékaře. Sewardův syn Frederick byl brutálně zbit, když se snažil zabránit Powellovi v přístupu ke dveřím jeho otce. Powell následně dvakrát podřízl ministrovi hrdlo. K jeho smůle však měl ministr krk pevně zafixován a vrah si nevšiml, že vlastně jen prořízl obvaz, aniž by svou oběť zranil. Vrah prezidenta byl dopaden za dvanáct dní, zatýkání nepřežil Booth po svém činu dělal vše pro to, aby unikl pronásledovatelům. Použil koně, skrýval se u spoluspiklenců, z Ameriky chtěl odcestovat lodí. To se mu však nepodařilo. Dne 26. dubna vojáci Unie obklíčili stodolu ve Virginii, kde se Booth s dalším společníkem skrývali. Vojáci stodolu zapálili, aby psance z jejich skrýše vyhnali.   Zatímco Boothův společník se vzdal, prezidentův vrah zůstal uvnitř. Až když bylo vedro nesnesitelné, vyrazil ze stodoly ven s napřaženou zbraní. Jeden ze seržantů jej postřelil, shodou okolností jej zasáhl v téměř stejném místě, jako on zasáhl v divadle svou oběť. Byť ochrnutý, ještě několik hodin žil. Prý se těsně před skonem podíval na své ruce a prohlásil: „K ničemu, bylo to k ničemu.“ Čtyři z Boothových spoluspiklenců byli odsouzeni za účast na atentátu a 7. července 1865 popraveni oběšením. Patřila mezi ně i Mary Surratt, jejíž penzion se stal útočištěm spiklenců. Stala se první ženou popravenou federální vládou. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Život a smrt Malého prince. Záhada Saint-Exupéryho

Čas načtení: 2024-11-12 07:00:01

Podívejte, jak vypadají synové prezidenta Pavla. První dáma není jejich maminkou

Prezident Petr Pavel měl velký vzor ve svém tatínkovi. Respektoval ho, také se ho ale coby autority obával. Nakonec se dal jako on k armádě, i když občas o svém rozhodnutí zapochyboval, jak sám vzpomínal v knize V první linii. Dnes tak mohl být úplně někým jiným než generálem ve výslužbě a prezidentem České republiky. Na kdyby se však nehraje. Rodák z Plané u Mariánských Lázní je také otec dvou dnes už dospělých synů Petra a Jana. Tátu podpořili, pak se stáhli Oba kluky má z prvního manželství s Hanou Pavlovou, kterou si vzal v roce 1986. Současná první dáma Eva Pavlová tak jejich matkou není, ovšem ona má zase z předchozího vztahu dceru Evu. Zatímco o ní se toho moc neví, o synech prezidenta je více informací. Otce totiž v jeho prezidentské kampani podporovali, i když se po inauguraci víceméně stáhli do ústraní. „Naše dospělé děti mají svůj život. My jsme je od ničeho neodrazovali, ale ani jsme je nijak do toho procesu uměle nevtahovali. Bude určitě na nich, do jaké míry a jestli vůbec se budou chtít do něčeho zapojit,“ tvrdil Pavel.  Petr Pavel se svým pořadem na sítích zabodoval. Tohle by Zeman s Babišem nikdy nedokázali Číst více Kateřina Zemanová jako odstrašující příklad Petr i Jan se sice shodli, že pokud by táta potřeboval pomoci, nenechají ho na holičkách, nejsou ale blanickými rytíři, zázraky nedokáží. I proto je možná lepší, že dál žijí své životy, ve kterých jsou úspěšní, a nehrnou se do něčeho, kde je výsledek nejistý. Ostatně dcera bývalého prezidenta Miloše Zemana by o tom mohla vyprávět dlouhé hodiny. Kateřina Zemanová se snažila být aktivní, než na ni praskla záliba v pornovečírcích. Takže nejenže neudělala žádnou díru do světa coby prezidentova dcera, ještě schytala pořádnou ostudu. Nikdo se příliš nedivil, že papínka nechala svému osudu a vzala do zaječích. Dědeček prezident a babička prezidentová Nikdo samozřejmě netvrdí, že Petr či Jan mají rádi podobné mejdany. I když se na nich ve velkém praktikuje zevrubný průzkum „protivníka“, což jim vzhledem k rodinným vazbám nemusí být úplně neznámý pojem. Každopádně člověk nikdy neví, co kde vyplave, novinář je totiž tvor zvídavý a také velmi šťouravý. Pro vládu byli Piráti nedospělí, říká transgender Georgia Hejduková a odchází. Hřib se zachoval chladně Číst více Prezidentův mladší syn žije dlouhodobě v Německu, starší bydlí kousek od Tanvaldu. Ani jeden z nich nezapře podobu s dnes už velmi slavným otcem. Petr Pavel je na ně pyšný, což na něm ostatně bylo vidět vždycky, když o nich mluvil. Mimochodem, prezidentský pár je díky svým dohromady třem potomkům zasloužilým dědečkem a zasloužilou babičkou. Mají totiž celkem čtyři vnoučata, dvě holky a dva kluky. Jisté je, že až se Petr Pavel a Eva Pavlová jednou odstěhují z prezidentské vily do milovaného Černoučku, nudit se určitě nebudou. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Politické vraky kolem Miloše Zemana zakládají stranu. Sídlo mají v rodinném domě.

Čas načtení: 2024-02-29 06:10:00

Prezidentské volby v USA: Termíny, kandidáti a volební systém

USA čekají v listopadu 2024 prezidentské volby. I když volební průzkumy předpovídají souboj mezi současným prezidentem Joe Bidenem a Donaldem Trumpem, ve hře jsou i další. Kdy budou ve Spojených státech prezidentské volby probíhat, jací jsou kandidáti a kdy budeme znát jejich výsledky?

Čas načtení: 2024-03-16 19:47:00

Rusové stáli frontu na volby v Praze. Moskva viní Ukrajinu z terorismu, odvolil i Kadyrov

Na ruské velvyslanectví v Praze-Bubenči přišlo během pátku hlasovat v prezidentských volbách víc než 1600 ruských občanů, kteří v Česku například pracují nebo studují. Ambasáda to uvedla na sociálních sítích. Prezidentské volby se v Rusku konají od pátku do neděle, v Česku mohli ruští občané volit pouze v pátek. V Moskvě odvolil Putinův protikandidát Leonid Sluckij, který dorazil k urně s matkou Natalií. Odvoleno má mj. i Dmitrij Medvěděv, ministr obrany Sergej Šojgu či Ramzan Kadyrov, vůdce Čečenska, která už v polovině voleb hlásí 75% účast.  Moskva dnes obvinila Ukrajinu ze snahy ovlivnit nynější ruské prezidentské volby pomocí „teroristických aktivit“ a vymoci si tak větší vojenskou pomoc ze Západu. 

Čas načtení: 2024-03-17 21:40:00

Fraška, ruské divadlo a baťuška car. Čeští politici strhali Putinovo vítězství

Byla to fraška. Tak reaguje řada českých politiků poté, co v Rusku proběhly třídenní prezidentské volby s jasným výsledkem - drtivým vítězstvím Vladimira Putina, který potvrdil svou jasnou vládu nad Kremlem a byl zvolen na dalších 6 let. Ministerstvo zahraničí uvedlo, že volby nebyly demokratické. O tom jsou přesvědčeni i jednotliví vládní představitelé, podobná slova však zní i od opozice.

Čas načtení: 2024-03-23 09:10:00

Výsledky voleb na Slovensku 2024: Sčítání hlasů ONLINE

První kolo prezidentské volby na Slovensku startuje dnes. Slovenské volby jsou jednodenní, volební místnosti zavírají ve 22:00. První předběžné výsledky voleb by měly být známy ještě dnes. Sčítání hlasů bude nějaký čas trvat, konečné volební výsledky, respektive výsledky prvního kola prezidentské volby se dozvíme až v neděli. Pokud první kolo voleb nerozhodne o vítězi, uskuteční se za 14 dní na Slovensku druhé kolo prezidentské volby.

Čas načtení: 2024-03-23 22:00:00

Volby na Slovensku ONLINE: Na většině míst začíná sčítání. Ve dvou místnostech se stále volí

Slovenské prezidentské volby začaly v sobotu 23. března. Zuzana Čaputová svůj mandát neobhajuje. Tak jako v Česku, pokud o vítězi nerozhodne první kolo, do druhého kola postoupí dva kandidáti s nejlepšími volebními výsledky. Na prezidenta kandiduje jedenáct uchazečů, volební průzkumy však ukazují na dva favority mající stabilně nejvyšší volební preference. Lídry prezidentské volby jsou Peter Pellegrini a Ivan Korčok. Konečné volební výsledky prvního kola bychom se měli dozvědět v neděli. Jaký je aktuálně vývoj kolem voleb?

Čas načtení: 2024-06-02 12:57:50

Tohle se v Česku zatím nestalo. Prezidentské volby na Islandu ovládala úspěšná podnikatelka

Na Islandu vyhrává prezidentské volby podnikatelka a investorka Halla Thomassdottirová. Thomasdottirová získala 32,8 % hlasů. Její nejbližší soupeřka, bývalá premiérka Katrine Jacobsdottirová, získala 25,7 %. Informovala o tom agentura Bloomberg. The post Tohle se v Česku zatím nestalo. Prezidentské volby na Islandu ovládala úspěšná podnikatelka first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-07-18 06:00:00

Buchert: Senilní Biden prezidentství nezvládá. Trump atentát využije, ale volby mu vyhrát nemusí

Americké prezidentské volby se jeví čím dál jednoznačněji. Atentát na Donalda Trumpa někteří komentátoři vykládají tak, že mu vyhrál volby. Naopak Bidenova čím dál více zjevná pomatenost mu šance na znovuzvolení silně snižuje. Co rozhodne americké prezidentské volby? O čem bude předvolební kampaň? A kdo je lepší – senilní Biden nebo nepředvídatelný Trump?

Čas načtení: 2024-07-20 09:39:51

Tlak na Bidena je extrémní. Dva vysoce postavení demokraté se domnívají, že by mohl opustit prezidentské volby během dnů

USA – Dva vysoce postavení demokraté ve Sněmovně reprezentantů sdělili deníku CBS News, že se domnívají, že prezident Biden by mohl opustit prezidentské volby v roce 2024 během tří až pěti dnů po nátlakové kampani ze strany předních zákonodárců své vlastní strany, včetně vůdce senátní většiny Chucka Schumera a vůdce menšiny ve Sněmovně reprezentantů Hakeema […] The post Tlak na Bidena je extrémní. Dva vysoce postavení demokraté se domnívají, že by mohl opustit prezidentské volby během dnů first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-09-09 14:04:32

Google ovlivňuje prezidentské volby. Cardone ukázal důkaz

Americký podnikatel Grant Cardone dokázal, že Google ovlivňuje současné prezidentské volby. Další důkaz, o kterém jsme již nedávno psali. (Foto: X) Google zakazuje reklamy... Článek Google ovlivňuje prezidentské volby. Cardone ukázal důkaz se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2020-07-13 16:56:43

Problém 49/51 aneb Možná by to chtělo nějaké jiné myšlenky…

Polské volby dopadly těsným vítězstvím současného prezidenta Dudy nad varšavským primátorem Trzaskowskim. Je zajímavé, že Duda je v postkomunistické éře teprve druhým polským prezidentem, kterému se podařilo obhájit mandát. Komorowski prohrál, Wałęsa prohrál, Kaczyński zahynul při letecké havárii, jenom Kwaśniewski dokázal v roce 2000 vyhrát znovu, a to dokonce v prvním kole. Reakce jsou očekávatelné. Někteří slaví, jiní vyhrožují přestěhováním do České republiky (opravdu!), inu jako obvykle. Ale poměr 51:49, kterým volby zase jednou skončily, je tak trochu nanic. Druhá kola dopadají podobně těsným poměrem častěji. Naše poslední prezidentské volby skončily skoro přesně tímtéž poměrem hlasů jako polské, soudem zrušené druhé kolo rakouských voleb roku 2016 ještě těsněji. Přitom je nápadné, že v prvních kolech těch samých voleb byl mezi kandidáty značný odstup (PL: Duda 43 procent, Trzaskowski 30 procent, CZ: Zeman 39 procent, Drahoš 27 procent, Ö: Hofer 35 procent, Bellen 21 procent), což naznačuje, že v druhém kole volby hodně lidí hlasovalo spíš proti nějakému kandidátovi než pro toho svého. Musím říci, že ve mně hlodá pocit, že takový systém není úplně OK a že by bylo na místě jej nějak “vytunit”. Kdyby to byl motor, určitě se v něm už vrtají inženýři, aby nedělal takové rány. Hlavní negativní důsledek je pitomá, blbá polarizace mezi pozicemi, které spousta lidí ani nezastává, jenom jsou do nich nahnáni logikou zápasu o moc. Hodně poslední dobou píšu o cancel culture a myslím si, že není úplná náhoda, že je tak silná zrovna v anglosaském prostoru. Ty systémy dvou stran, které jsou pro anglosaské pojetí demokracie typické, degenerují politickou soutěž na něco mezi sportovním utkáním a válkou. Pak není divu, že na Twitteru narážíte na intelektuální rowdies, jejichž hlavní zábavou je vymlátit duši z někoho, kdo nešťastnou náhodou zabloudil do jejich sektoru. Když sledujete ty politické boje v médiích, máte dojem, že národy se rozdělily do znepřátelených, znenáviděných kmenů, které se jednoho dne pustí do občanské války. Přitom to tak není; ty skutečně radikální postoje zastává jen několik procent lidí a mezi nimi je něco, co autoři studie „Hidden Tribes“ nazvali vyčerpaná majorita. Ten termín je neuvěřitelně výstižný a vsadil bych se, že při jeho přečtení teď většina čtenářů pokývala hlavou: to jsem přeci já! V reálném světě tvoří obyvatelstvo něco jako spojité spektrum a je politicky rozházeno po celé mapě. Bavíte-li se s lidmi, narazíte třeba na liberála, který chce omezit imigraci z Afriky, národovce, který má rád gaye, ochránce životního prostředí, kterému genderová politika leze krkem, nebo i levičáka, který podporuje právo držet a nosit zbraně. Jednotliví lidi do těch jednoduchých, stereotypních stranických škatulek zas tak moc nezapadají. Ale volby je nutí obléct nějaký dres a v případě binární volby „Losna nebo Mažňák“ jsou ty dresy jenom dva. A někteří se s tím dresem tak ztotožní, že začnou druhou stranu opravdu nenávidět a představovat si ji jako ďábly na pochodu. Ani v Čechách vůči tomu nejsme imunní. Už v roce 2013 před druhým kolem historicky první přímé prezidentské volby bylo nápadné, jaké hysterii lidi propadali. Rok 2018 byl ještě horší. Toto je velká designová chyba. Přístup „vítěz bere všechno“ jde proti základnímu principu demokracie, kterým je reprezentace různých názorů. 1:0 je sice technicky vzato taky reprezentace, ale strašně hrubá. Zisky a ztráty jsou příliš velké, hraje se o neúměrně vysoké sázky. Kdo prohraje, byť jen o pár hlasů, přišel o hodně. Poražená strana se pak má tendenci mstít v rámci institucí, kde má převahu, což jsou v tom anglosaském světě třeba univerzity, ale šíří se to i jinam. Schválně by mě zajímalo, kolik lidí může dneska ve Varšavě v klidu říct u firemního oběda, že volili Dudu. Další negativum je, že do takového souboje vstupují prvky “kulturní války” a adekvátně se vyhrocují. Teď v Polsku to byly otázky jako potraty, LGBT apod. Hlavní dva protikandidáti se od sebe chtějí odlišit co nejvíce, takže zaujímají naprosto razantně protilehlé postoje, které přitáhnou maximum mediální pozornosti. A ten, kdo vyhraje, je pak zavázán ten program realizovat. Což také může znamenat realizaci extrémní pozice v něčem, u čeho by širší veřejnost dala přednost nějakému kompromisu. Pak to za pět let změní, volby dopadnou o pár procent jinak, a dojde k prudkému přepólování. Je to jak držet jednu ruku v horké vodě a druhou ve ledové – teoreticky dobrý průměr, prakticky utrpení. Toto je špatně fungující mechanismus a myslím, že by stálo za to uvažovat nad tím, jak jej vylepšit. U některých otázek je nutné se s binárním charakterem hlasování smířit. Nelze například být i nebýt členem EU, nebo být napůl monarchií a napůl republikou. U prezidentského úřadu bych si ale uměl představit mechanismy, které vůli voličů respektují trochu více. Například bychom mohli mít jen jednokolovou volbu s tím, že nezíská-li nikdo přes padesát procent hlasů, rozdělí se funkční období mezi několik nejúspěšnějších kandidátů. Třeba mezi tři nejlepší, s případnými dodatečnými podmínkami, např. aby ten třetí měl aspoň deset procent. A každý by si na tom Hradě odkroutil poměrnou část času, podle toho, kolik procent hlasů dostal. Jeden třeba tři roky, druhý dva. Toto není technicky až tak velký problém zařídit, protože v zemích jako ČR nebo Polsko prezident nezodpovídá za dlouhodobé projekty typu výstavby dálniční sítě. (USA nebo Francie, kde má prezident exekutivní moc, jsou jiný oříšek.) Výhody ale vidím velké. Jednak by nikdo nebyl nucen volit „menší zlo“; ale hlavně by takový volební model generoval daleko lepší kandidáty. Najednou by totiž ten člověk musel prodat sám sebe a svoje myšlenky, ne jenom to, že ve druhém kole snad dokáže dát dohromady o trochu širší koalici než jeho oponent. Přestalo by se vyplácet zákulisní taktizování a hledání nepříliš výrazných osobnosti, jejichž hlavní výhodou je to, že nasírají méně lidí. Větší šanci uspět by měli lidé, kteří jsou osobnosti skutečné. Další výhody? Velká část voličů by také byla aspoň po nějaký ten rok či dva nahoře reprezentována někým, o koho opravdu stojí, ne jenom někým, koho volili s kolíčkem na nose. A jelikož by jednotliví uchazeči soutěžili s více protikandidáty, nenavádělo by je to do binárních situací „já jsem anti-Zeman, anti-Duda, anti-Hofer“. Mělo by to jednu nevýhodu: vítěz by nemohl příliš slavit. Jeho zisk by nebyl absolutní, žádný Čingischán triumfálně přehlížející zástupy kvílejících a pokořených nepřátel. Ale za sebe říkám, že bez toho bych se jako volič klidně obešel. Chvilku si to člověk užije, pokud jeho strana vyhrála, ale ta dlouhodobá negativa za to nestojí.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2024-02-28 09:19:00

Hrad vloni zamítl až třetinu žádostí o informace. Lidi zajímaly názory i budoucnost

Hradní kancelář loni odmítla téměř třetinu žádostí o informace, na Hrad jich doputovalo 215. Z dat prezidentské kanceláře vyplývá, že se rok od nástupu prezidenta Petra Pavla situace výrazně nezměnila a odmítá zhruba stejné množství žádostí o informace jako za první prezidentské období Miloše Zemana.

Čas načtení: 2024-02-28 09:38:59

Hrad vloni zamítl až třetinu žádostí o informace. Lidi zajímaly názory i budoucnost

Hradní kancelář loni odmítla téměř třetinu žádostí o informace, na Hrad jich doputovalo 215. Z dat prezidentské kanceláře vyplývá, že se rok od nástupu prezidenta Petra Pavla situace výrazně nezměnila a odmítá zhruba stejné množství žádostí o informace jako za první prezidentské období Miloše Zemana.

Čas načtení: 2024-02-28 09:38:59

Hrad vloni zamítl až třetinu žádostí o informace. Lidi zajímaly názory i budoucnost

Hradní kancelář loni odmítla téměř třetinu žádostí o informace, na Hrad jich doputovalo 215. Z dat prezidentské kanceláře vyplývá, že se rok od nástupu prezidenta Petra Pavla situace výrazně nezměnila a odmítá zhruba stejné množství žádostí o informace jako za první prezidentské období Miloše Zemana.

Čas načtení: 2024-02-28 11:07:18

Rusko zahájilo prezidentské volby na Ukrajině

Předčasné hlasování v ruských prezidentských volbách začalo v odlehlých oblastech země a v některých částech okupované Ukrajiny, informoval v pondělí prokremelský list Izvestija s... Článek Rusko zahájilo prezidentské volby na Ukrajině se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-02-28 14:29:00

Mlčenlivá hradní kancelář za Zemana i Pavla. I pod novým prezidentem odmítá třetinu žádostí o informace

Hradní kancelář loni odmítla téměř třetinu žádostí o informace, na Hrad jich doputovalo 215. Z dat prezidentské kanceláře vyplývá, že se rok od nástupu prezidenta Petra Pavla situace výrazně nezměnila a odmítá zhruba stejné množství žádostí o informace jako za první prezidentské období Miloše Zemana. Uvedl to server iRozhlas.cz a Radiožurnál s odkazem na výroční zprávy ohledně rozsahu poskytovaných informací podle zákona za posledních deset let. Žadateli jsou novináři, aktivisté, ale…

Čas načtení: 2024-02-29 06:10:00

Prezidentské volby v USA: Termíny, kandidáti a volební systém

USA čekají v listopadu 2024 prezidentské volby. I když volební průzkumy předpovídají souboj mezi současným prezidentem Joe Bidenem a Donaldem Trumpem, ve hře jsou i další. Kdy budou ve Spojených státech prezidentské volby probíhat, jací jsou kandidáti a kdy budeme znát jejich výsledky?

Čas načtení: 2024-03-15 10:00:00

10:00 Studio ČT24

Témata: Prezidentské volby v Rusku; Výsledky českého průmyslu a stavebnictví; Dodávky dělostřelecké munice pro Ukrajinu; 85 let od nacistické okupace; Prezidentské volby v Rusku (komentář); Nadprůměrně teplé počasí; Výsledky českého průmyslu a stavebnictví; Pět let od první stávky za klima v ČR; Situace v Izraeli a v Gaze (komentář)[online]

Čas načtení: 2024-03-16 19:47:00

Rusové stáli frontu na volby v Praze. Moskva viní Ukrajinu z terorismu, odvolil i Kadyrov

Na ruské velvyslanectví v Praze-Bubenči přišlo během pátku hlasovat v prezidentských volbách víc než 1600 ruských občanů, kteří v Česku například pracují nebo studují. Ambasáda to uvedla na sociálních sítích. Prezidentské volby se v Rusku konají od pátku do neděle, v Česku mohli ruští občané volit pouze v pátek. V Moskvě odvolil Putinův protikandidát Leonid Sluckij, který dorazil k urně s matkou Natalií. Odvoleno má mj. i Dmitrij Medvěděv, ministr obrany Sergej Šojgu či Ramzan Kadyrov, vůdce Čečenska, která už v polovině voleb hlásí 75% účast.  Moskva dnes obvinila Ukrajinu ze snahy ovlivnit nynější ruské prezidentské volby pomocí „teroristických aktivit“ a vymoci si tak větší vojenskou pomoc ze Západu. 

Čas načtení: 2024-03-17 08:40:00

Poslední den ruské volební frašky: Dojde na protest na počest Navalného?

V Rusku dnes končí třídenní prezidentské volby. Podle všeobecného očekávání si v nich zajistí již pátý mandát současný vládce Kremlu Vladimir Putin, který nečelí žádné skutečné konkurenci. Nezávislí experti v Rusku i v zahraničí nepovažují volby za svobodné ani spravedlivé. Spolupracovníci zesnulého Alexeje Navalného vyzvali k nedělnímu symbolickému protestu.

Čas načtení: 2024-03-17 17:38:00

Ruská volební fraška: Protestní fronty na počest Navalného! A desítky zatčených

V Rusku dnes končí třídenní prezidentské „volby“. Podle všeobecného očekávání si v nich zajistí již pátý mandát současný vládce Kremlu Vladimir Putin, který nečelil žádné skutečné konkurenci. Nezávislí experti v Rusku i v zahraničí nepovažují volby za svobodné ani spravedlivé. Na řadě míst voliči vyrazili volit v pravé poledne na protest proti Putinovi, k němuž vyzvali ruští disidenti včetně Alexeje Navalného, než zemřel ve vězení. Do fronty u velvyslanectví v Německu se zařadila i jeho vdova Julija Navalná.

Čas načtení: 2024-03-17 21:40:00

Fraška, ruské divadlo a baťuška car. Čeští politici strhali Putinovo vítězství

Byla to fraška. Tak reaguje řada českých politiků poté, co v Rusku proběhly třídenní prezidentské volby s jasným výsledkem - drtivým vítězstvím Vladimira Putina, který potvrdil svou jasnou vládu nad Kremlem a byl zvolen na dalších 6 let. Ministerstvo zahraničí uvedlo, že volby nebyly demokratické. O tom jsou přesvědčeni i jednotliví vládní představitelé, podobná slova však zní i od opozice.

Čas načtení: 2024-03-17 20:54:00

„Fraška! Baťuška car mandát lidu nepotřebuje.“ Čeští politici strhali Putinovo vítězství

Byla to fraška. Tak reaguje řada českých politiků poté, co v Rusku proběhly třídenní prezidentské volby s jasným výsledkem - drtivým vítězstvím Vladimira Putina, který potvrdil svou jasnou vládu nad Kremlem a byl zvolen na dalších 6 let. Ministerstvo zahraničí uvedlo, že volby nebyly demokratické. O tom jsou přesvědčeni i jednotliví vládní představitelé, podobná slova však zní i od opozice.

Čas načtení: 2024-03-22 11:20:00

Volby na Slovensku ONLINE: Slováci si zvolí prezidenta

Slovenské prezidentské volby začínají v sobotu 23. března. Zuzana Čaputová svůj mandát neobhajuje. Tak jako v Česku, pokud o vítězi nerozhodne první kolo, do druhého kola postoupí dva kandidáti s nejlepšími volebními výsledky. Na prezidenta kandiduje jedenáct uchazečů, volební průzkumy však ukazují na dva favority mající stabilně nejvyšší volební preference. Lídry prezidentské volby jsou Peter Pellegrini a Ivan Korčok. Konečné volební výsledky prvního kola bychom se měli dozvědět tuto neděli. Jaký je aktuálně vývoj kolem voleb?