Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-07-19 10:04:22

Nejabsurdnější snahy o likvidaci lidí na sociálních sítích za poslední dobu aneb Tři případy majora Mazače

Gary Garrels byl až donedávna kurátorem oddělení maleb a soch v sanfranciském muzeu moderního umění. Už není, rezignoval pod nátlakem petice na serveru Change.org, která jej označila za rasistu a bílého supremacistu. Což dokládají tím, že řekl, že „budou i nadále kupovat díla bílých umělců“. Rozumíte, nikoliv jenom bílých umělců, ale i bílých umělců. A ještě prý použil slova o diskriminaci naruby. Jak praví petice: „Názory a činy jako tyto ještě stále tvoří skvrnu na našich komunitách.“ Komentář MK: Umělecká sféra je v USA silně doleva a San Francisco je neoficiálním hlavním městem amerického progresivního hnutí. Pravděpodobnost, že by umělecký kurátor v SF byl nějakým skrytým nacistou, je asi tak 0,0 nic. Nejspíš tedy právě „sežrali svého“, friendly fire, blue on blue. Toto je přesně ten moment, kdy si říkáte, jestli v pozadí celé akce náhodou nebyla snaha nějakého ctižádostivého soudruha o získání Garrelsova křesla. Mexičan bílým rasistou Emmanuel Cafferty je přes svoje irské příjmení tříčtvrtinový Mexičan, který na samotném jihu Kalifornie, v San Diegu, pracoval pro místní elektrárenskou a plynárenskou společnost. Někdo jej vyfotil na křižovatce, jak při řízení dělá údajné gesto bílých rasistů. Tím je míněno „OK“, takové to OK, které odedávna doprovází obrázky tlustých kuchařů na štítech restaurací. Fotka Caffertyho se ocitla na Twitteru (mezitím už je zase pryč) a začal klasický virtuální lynč. Cafferty tvrdí, že si jen protahoval prsty, ale stejně ho tohle foto stálo práci. Jeho případ zaujal i novináře Yaschu Mounka, který o něm napsal článek do The Atlantic. „Člověk se může poučit ze svých chyb,“ řekl mi. „Ale co si mám vzít z tohohle? Bylo to, jako když vás zasáhne blesk.“ Na podporu Caffertyho vznikla také petice na Change.org, nasbírala 6500 podpisů, tedy daleko více než ta zaměřená proti Garrelsovi. Požadavkem petice je, aby jej firma přijala zpět. Ale pokud je mi známo, neměla tato žádost žádný úspěch. Komentář MK: Mexický dělník na jihu Kalifornie – typický rekrut budoucích Waffen SS? V hlavách některých lidí očividně ano. A když už jsme u nacistického Německa, jehož stíny tak straší dnešní americké progresivce; při čtení petice, která se staví na Caffertyho obranu, jsem si zavzpomínal na pasáž z Remarqueovy knihy Čas žít, čas umírat, kde se opilý nacistický pohlavár chlubí Graeberovi, že dostat člověka do koncentráku pro něj není žádný problém. Pak se odmlčí a dodá, že zpátky už to tak snadno nejde. Drze usnula na protirasistické online akci Patricia Simon vyučuje (zatím ještě stále) na divadelní škole. I ona má ovšem budoucnost nejistou, i proti ní vznikla petice s cílem ji odvolat. Bezprostředním důvodem jmenovaným v textu bylo to, že drze usnula na protirasistické online akci a někdo ji u toho vyfotil. Jako vždy, i ona je obviňována ze systematicky rasistického chování, aniž by to bylo v textu petice nějak konkrétněji podloženo. Komentář MK: Zaujalo mě slovo sizeist, případně fatphobic, které se opakuje v komentářích signatářů (skoro 2000 podpisů). Zajímalo by mě, co to v dnešní nálepkovací atmosféře znamená. Dovolila si snad říci studentům herectví, že Bajaja a Sněhurka by neměli mít dohromady čtyři sta kilo? Kdo ví. Stejně jako v případě Garyho Garrelse, i zde silně pochybuji, že by učitelka herectví skutečně usilovala o vyhnání barevných studentů z fakulty. Takže se nejspíš zase snaží “sežrat svoji”, friendly fire, blue on blue. Skalpy bezvýznamných lidí Společným prvkem všech tří incidentů je, že jde o vcelku bezvýznamné lidi. V diskusních fórech občas narazíte na snahu romantizovat Digitálního Molocha coby hnutí utlačovaných, kteří po letech náhle získali hlas a pohánějí tímto způsobem ku zodpovědnosti ty velké, bohaté a mocné. Ach, kdeže. Ty skutečně mocné či proslulé lidi není zase tak snadné smazat ze světa. Mají peníze, nějaký vliv a také příznivce, kteří se za ně v nouzi postaví. Veškerý běs na Twitteru zatím nedokázal smést J. K. Rowlingovou do propadliště dějin, bez ohledu na zvolené prostředky. A takový Elon Musk také za svůj život natweetoval nemálo podivností či kravin – a je ve svých firmách šéfem dál. Zdaleka nejzranitelnější demografií, přímo ideálními obětmi Molocha, jsou lidé, kteří v životě dosáhli nějakého mírného úspěchu (dejme tomu toho kurátorského křesla v sanfranciském muzeu), ale od opravdových velkých ryb je dělí několik příček na sociálním žebříku a o jejich budoucnosti rozhoduje nějaký nervózní šéf nebo ustrašená dozorčí rada. A myslím si, že pachatelům je to přes veškeré ty obřadné kecy o privilegiích a sociální spravedlnosti ve skutečnosti jedno. Kill je kill, v Counterstriku i na Twitteru. Než byste udolali jednoho skutečně významného protivníka, posbíráte mezi bezbrannými jedinci těch skalpů třeba dvacet.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-05-20 19:00:01

Fascinovalo ho peklo, vymyslel „marxismus“ a chtěl zničit starý svět rodiny

„Někdy se zdálo, že Marxe posedli démoni. Marx měl ďábelský pohled na svět a ďábelskou zlomyslnost. Někdy to vypadalo, že ví, že koná skutky zla.“ Tato slova ve své knize napsal vynikající životopisec Robert Payne. Má duše patří peklu Umírněnější Paul Kengor, autor knihy Ďábel a Karl Marx, přiznává, že sice nenalezl žádný důkaz, že by zakladatel vědeckého komunismu uctíval Satana nebo byl posedlý démonem, ale podíváme-li se na jeho poezii, vytváří velmi znepokojivý, destruktivní a temný obraz. Marx psal o sebevražedné dohodě, o prodání duše ďáblu. „Tak nebe jsem ztratil, dobře to vím,“ napsal v jedné básni v roce 1837, deset let před svým Manifestem. Další verš působí jako proroctví o zvrácené ideologii, která jen ve 20. století poslala na smrt více než 100 milionů lidí: „Má duše, kdysi věrná Bohu, je vyvolena pro peklo.“ Služba vlasti za komunistů: Odmítli jsme přísahat věrnost po boku SSSR a začalo peklo, vzpomíná pamětník Číst více Lákavý obal skrývá ničivé jádro Spousta lidí si dodnes neuvědomuje rozsah zkázy, kterou Marxovo učení přineslo světu. Anebo v neznalosti rčení, že strom se pozná po ovoci, oddělují Marxe jako člověka od ideologie, která nese jeho jméno a kterou jeho následovníci údajně nepochopili nebo zneužili. Kengor ale připomíná, že to, s čím Marx vystoupil, nebyla primárně žádná sociální spravedlnost nebo soucit s chudými a ponižovanými dělníky. Koneckonců Marx neznal dělnické prostředí osobně, sám žil po většinu života v nadbytku. Nebyl to ani zájem o člověka v dehumanizovaném prostředí světa práce, jak by řekl Erich Fromm. Chtěl zničit starý svět rodiny Marxovo učení nebylo na prvním místě ani ekonomickou teorií. Marxovi šlo především o radikální přestavbu světa. Ta ale předpokládá naprosté zničení starého světa s jeho rodinnými tradicemi, kulturou, politikou a tak dále. V dopise Arnoldu Rugeovi z roku 1843 Marx vyzývá k nemilosrdné kritice stávajícího řádu, „nemilosrdné v tom smyslu, že se neodchýlí ani od vlastních objevů, ani od konfliktu s mocí“. Není náhoda, že oblíbeným Marxovým citátem byl Mefistofelův výrok z Goethova Fausta „Vše, co existuje, si zaslouží zkázu“. Kterak zbožného mladíka svedl sám kníže pekel Na předním místě se mělo jednat o naprostou eliminaci náboženství, které Marx nazval opiem lidstva. Paul Kengor se domnívá, že u Marxe mohlo jít o víc než jen o odmítnutí Boha a náboženství. Marx možná uzavřel jakousi smlouvu se samotným Satanem. Když odešel na vysokou školu, naprosto se od Boha odvrátil. Pak už to s ním šlo rychle z kopce. Ačkoliv pocházel z rabínské rodiny, stal se silně antisemitským. Kengor v knize také dokládá, že Marx byl otevřeným rasistou. Zmiňuje též, že jeho dvě dcery se zabily v sebevražedném paktu se svými manželi. Marx musel být naplněn temnotou, ať již byl ve spolku s nějakou duchovní silou, nebo ne. Kengor má blízko ke křesťanskému pohledu, podle něhož konečnou inspirací ateistického komunismu nebyl Karl Marx, ale spíše Lucifer, který mu vnukal myšlenky. Když mozek naplní pekelné výpary Autorem podobně laděné knihy Marx a Satan je reverend Richard Wurmbrand, který si za Ceausesca odseděl za svou víru 14 let v rumunském vězení. Wurmbrand ukazuje mladého, bohabojného křesťana, který se přes noc záhadně stal luciferiánem. Projevil to ve svých divadelních hrách, které znepokojovaly jeho otce. Podobně jako byl Hitler neúspěšným malířem, byl prý Karl Marx neúspěšným dramatikem. Následující ukázka pochází z Marxova díla Hráč: „Pekelné výpary stoupají a plní mozek, až se zblázním a mé srdce se úplně změní. Vidíte ten meč? Kníže temnot mi ho prodal. Pro mě bije čas a dává znamení. Stále odvážněji hraji tanec smrti.“ Mrtví se vrací na zem: Poznáte je po čichu, přijít mohou kdykoliv, tvrdí dochované záznamy Číst více Marxovi potomci dnes Karl Marx má i v dnešním světě dostatek sympatizantů a jeho učení své stoupence. Svědčí o tom i skutečnost, že mu v roce 2018 v jeho rodném Trevíru odhalili sochu, kterou městu k dvoustému výročí Marxova narození darovala Čína – jedna z posledních komunistických zemí. Slavnostního aktu se zúčastnil i tehdejší předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a další významní politici. Juncker odmítl Marxovu vinu: „Za to, že jeho pozdější následovníci použili hodnoty, které formuloval, a slova, která k popisu těchto hodnot nalezl, jako zbraně proti jiným, nelze povolávat k zodpovědnosti Karla Marxe.“ Mnozí konzervativně zaměření lidé mají odlišný názor a jsou přesvědčeni, že takzvaný neomarxismus neboli kulturní marxismus kulturně ničí současný západní svět s ještě horšími následky, než jak svého času klasický marxismus zdevastoval východní Evropu hospodářsky. Kdo si hraje s ohněm… Přemýšliví lidé si rádi „hrají“ s myšlenkami. Ale zahrávat si se zvrácenými idejemi, ať už působí jakkoliv „cool“, se může krutě vymstít. A těžko to pak svádět na našeptávající čerty. Pol Pot, strůjce obludné genocidy v Kambodži, také začínal v Paříži jako kavárenský marxista. I básníci rádi zabrousí do „temného umění“ a ztotožňují se se Satanem jako symbolem vzpoury. Ale to, co začíná „pouhým“ psaním nenávistných, temných nebo „revolučních“ básní, může končit jejich tragickou a doslovnou realizací. Nedávný příklad slovenského básníka-atentátníka nám to ukázal více než názorně. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Dr. Satan: Udělal si z masových vražd výnosný byznys  

Čas načtení: 2024-06-06 00:00:00

POSTOJ: Niterný rasismus bojovníků proti rasismu

Rasistou je ten, kdo si myslí, že lidé určitého etnika, lidově rasy, jsou horší, než lidé jeho vlastního etnika.

Čas načtení: 2024-06-06 00:00:00

POSTOJ: Niterný rasismus bojovníků proti rasismu

Rasistou je ten, kdo si myslí, že lidé určitého etnika, lidově rasy, jsou horší, než lidé jeho vlastního etnika.