Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-05-11 11:44:50

S dětmi na Oravu

Slovensko už dlouho patří mezi oblíbené dovolenkové cíle Čechů. Najít důvody není až tak těžké: blízkost Slovenska, možnost domluvit se nebo rozumné ceny ubytování, stravování a dalších služeb. V neposlední řadě je to pak velká koncentrace přírodních i dalších krás. Mnoho turistů vyráží do Tater nebo do Slovenského ráje. My tentokrát za cíl našich cest … Pokračování textu S dětmi na Oravu → Příspěvek S dětmi na Oravu pochází z Život na cestách Podobné články: Hrad Lukov – zajímavý v každém ročním období Do Katovic s dětmi Zřícenina Rabštejnek, Pardubický kraj

Čas načtení: 2022-09-24 17:48:29

Do Katovic s dětmi

Rozlehlé starobylé centrum jako třeba v Krakově v polských Katovicích nenajdete, ale stejně je to zajímavé město, které jde v posledních letech hodně nahoru… ne nadarmo se občas zmiňuje srovnání s Ostravou. Technické památky, hodně zeleně, moderní novostavby, zajímavé kulturní akce, zoologická zahrada… To samé lze najít i v největším městě v české části Slezska. … Pokračování textu Do Katovic s dětmi → Příspěvek Do Katovic s dětmi pochází z Život na cestách Podobné články: Zoo Praha, Česká republika Jak naplánovat výlet s dětmi a neutratit ani korunu? Vydejte se s nimi nakrmit zvířátka do Vysokého Chvojna. Hrad Lukov – zajímavý v každém ročním období

Čas načtení: 2024-05-11 11:44:50

S dětmi na Oravu

Slovensko už dlouho patří mezi oblíbené dovolenkové cíle Čechů. Najít důvody není až tak těžké: blízkost Slovenska, možnost domluvit se nebo rozumné ceny ubytování, stravování a dalších služeb. V neposlední řadě je to pak velká koncentrace přírodních i dalších krás. Mnoho turistů vyráží do Tater nebo do Slovenského ráje. My tentokrát za cíl našich cest … Pokračování textu S dětmi na Oravu → Příspěvek S dětmi na Oravu pochází z Život na cestách Podobné články: Hrad Lukov – zajímavý v každém ročním období Do Katovic s dětmi Zřícenina Rabštejnek, Pardubický kraj

Čas načtení: 2020-01-23 11:59:31

Daniel Prokop: Slepé skvrny (ukázka z knihy)

Pracovat, mít osobní život, udržovat si přehled o politickém a společenském vývoji a přitom se nezhroutit – to občas může vypadat jako nadlidský úkol. Zvlášť v době, kdy jsou politické kampaně postaveny spíše na emocích než na informacích, médii se šíří dezinformace a společnost namísto problémů, jako je budoucnost práce či podoba vzdělávání, řeší bulvární kauzy svých představitelů. Analytik Daniel Prokop v knize Slepé skvrny pohlíží na problémy a výzvy současného Česka i světa. Neřešená chudoba a exekuce, nerovné vzdělávání a omezené životní šance, nárůst populismu a neschopnost na něj reagovat, mýty o veřejném mínění zastiňující realitu – to vše souvisí s klesající důvěrou Čechů v demokracii a s její životaschopností ve stále složitější realitě.   Ukázka z knihy:   KAPITOLA PRVNÍ: CHUDOBA   Sociální bydlení dlužíme dětem             Česko nepatří mezi nejchudší země. Patří spíš k zemím, kde se chudoba nejvíce přenáší do života dětí, například tak, že chudoba rodiny více než jinde ovlivňuje úspěšnost dětí ve škole. Nebo tím, že u nás každý rok 1 800 dětí ve věku do tří let končí v kojeneckých ústavech – u dvou třetin z nich přitom hrají roli právě sociální důvody. Proč tomu tak je? Jedna z odpovědí se už roky válí pod stolem českých premiérů a ministrů. Je to nedokončený a neschválený zákon o sociálním bydlení, který by pomáhal rodinám v bytové nouzi.             Ne každý chudý člověk je špatný rodič. Nouze však zvyšuje možnost výskytu jevů, které děti poškozují: horší výživa v raném dětství, stres, rozpad domácnosti, nedostatek rozvojových aktivit a menší životní aspirace lidí okolo dítěte. A pak je tu ono bydlení. Dlouhodobé americké a francouzské výzkumy ukázaly, že mezi chudými mají horší výsledky ve škole ty děti, jejichž bydlení je neuspokojivé. Rizikové je zejména hromadné bydlení spojené s velkým hlukem, stresem a absencí soukromí a nestabilita bydlení vedoucí k častým změnám škol, kam děti docházejí.             Jak je to v Česku? Podle zprávy organizace Lumos se u nás v bytové nouzi nachází přes dvacet tisíc dětí. Zhruba čtyřicet procent z nich žije s rodinami a matkami na ubytovnách a v azylových domech. Šedesát procent bydlí v bytech, kde chybí základní vybavení jako teplá voda, koupelna či kuchyň, nebo přespávají u známých. Desítky tisíc dalších dětí pak žijí v lehčích formách špatného bydlení – často se stěhují, hrozí jim ztráta bydlení kvůli tomu, že rodiče nezvládají platit nájem, do jejich bytu zatéká či není dost vytopený. Velký výzkum Medianu z roku 2015 pro Nadaci Sirius na 6 500 rodinách s dětmi přitom dokládá, že v Česku existuje také vztah mezi bydlením a problémy dětí ve škole, a to i v rámci desetiny nejchudších rodin. Mezi nimi rovněž platí, že výrazně častěji trpí školními problémy děti z těch chudých rodin, které se často stěhovaly, bydlely na ubytovnách či v azylových domech nebo v extrémně přeplněných bytech.             Můžete namítnout, že je to tím, že všechny tyto problémy se týkají lidí s nízkým vzděláním, nezaměstnaných nebo těch, u nichž je neuspokojivé bydlení důsledkem rozpadu domácnosti. A podstatnou roli zde hrají právě tyto okolnosti, nikoli kvalita bydlení. Tato námitka však padá, protože i při kontrole všech těchto faktorů nekvalita bydlení dvojnásobně zvyšuje šanci, že děti budou mít potíže ve škole.             Jako u každého sociálního problému je to samozřejmě složitější – u stěhování záleží na frekvenci. Bydlení může mít často spíše nepřímý vliv: na zdraví dítěte či na školní docházku, kterou může ovlivňovat vzdálenost bydlení od školy. Hlavně život na ubytovně představuje pro děti prostředí nižších aspirací, horšího životního stylu, vyššího výskytu závislostí a také omezené sociální vazby s okolím.             Ať už jsou však vlivy přímé, či nepřímé, důsledky řešíme velmi náročně v rámci vzdělávání. Podle zpráv ombudsmanky navíc stále platí, že část dětí skončí v kojeneckém ústavu kvůli tomu, že rodina ztratí bydlení. Dítě umístěné v kojeneckém ústavu stojí stát šedesát až osmdesát tisíc korun měsíčně. Azylové domy, kam se po ztrátě bydlení dostávají matky s dětmi a žijí v nich i několik let, přes dvacet pět tisíc měsíčně. Život v předražených ubytovnách stát dotuje miliardami ročně na příspěvcích a doplatcích, a proto je současný systém absurdní i z finančního hlediska. Avšak daňoví poplatníci netuší, kolik na neexistenci efektivní politiky bydlení doplácejí.             Čistě tržní mechanismy přitom situaci asi hned tak nevyřeší. V Česku je extrémně vysoký podíl vlastnického bydlení, který stát podpořil slevami na daních a privatizací svého bytového fondu. Nájemních bytů je málo a některé skupiny jako matky samoživitelky, Romové či důchodci jsou na trhu s nimi znevýhodněni – jak vinou opatrnosti pronajímatelů, tak kvůli neschopnosti splatit vstupní kauce. Výstavba zejména ve velkých městech nestačí uspokojovat poptávku. Velká část bytového fondu je neobsazená a nerekonstruovaná, ale vlastníkům se díky rostoucím cenám nemovitostí vyplatí je v tomto stavu ponechávat coby investici do budoucna.             Bude tedy asi potřeba přijmout zákon o sociálním bydlení, který by definoval bytovou nouzi a stanovoval, kdo a jakým způsobem má lidem v takové nouzi pomoci. Někteří politici z takového zákona mají strach, ale podle výzkumu agentury Median z roku 2017 ho podporuje okolo sedmdesáti procent Čechů a většina voličů všech politických stran. Detaily zákona vnímají rozdílně, ale shodují se na tom, že jednou z jeho prioritních cílových skupin mají být rodiny a samoživitelky s dětmi. Právě na ně také cílí programy housing first, které jako první pomoc poskytují právě bydlení. U samostatně žijících bezdomovců totiž možná má smysl postupný návrat, u rodin s dětmi je naopak potřeba co nejrychlejší stabilizace a návrat do společnosti.               Poslední verze zákona o sociálním bydlení, která spadla pod stůl v roce 2017, měla mnohé nedostatky a vyznačovala se polovičatostí a přílišnou rozmáchlostí. Polovičatost spočívala v tom, že zákon obcím nepřikazoval, ale spíše doporučoval poskytnout bydlení lidem v nouzi. A také v tom, že na sociální byt jste měli nárok až po šesti měsících bytové nouze – samoživitelka by tedy musela opustit nájemní bydlení a přežít minimálně rok v azylovém domě, než se její situace vyřeší. Během té doby se už ale dvakrát až třikrát přestěhovala a děti musely měnit školy – s ohledem na ně už zkrátka bylo pozdě. Třetí polovičatostí zákona bylo, že nezaručoval, že sociální byty nebudou vznikat vedle sebe a nedojde ke stejné segregaci chudých, jen v lepších a levnějších bytech.             Naopak příliš rozmáchlý byl zákon v definici, kdo má na sociální bydlení nárok. Měly to být rodiny a lidé z ubytoven, azylových domů a bez standardního domova. Ale kromě toho i domácnosti, které dávají na bydlení více než čtyřicet procent svých příjmů a poté jim zbude maximálně 1,6násobek životního minima. Tyto parametry splňovala například rodina se dvěma dětmi do šesti let, která má čistý příjem dvacet pět tisíc korun a za nájem dá deset tisíc. Taková rodina trpí nedostatkem, ale pokud žije v levnější lokaci, není extrémně chudá. Bohužel v Česku této definici odpovídá asi desetina populace. Kritici této podoby zákona tak namítali, že by vznikl přetlak žadatelů o byt a v důsledku dlouhé fronty, za něž by se platilo efektivitou pomoci. Pro posouzení tohoto argumentu chybí informace, kolik lidí z oné desetiny, která na něj má nárok, by vůbec mělo o sociální byt zájem. Riziko je tu však vzhledem k počtu využitelných bytových jednotek velké.             Příjmově založenou definici lze kritizovat i z jiných stran. Netýká se rodin, které ji těsně nesplní, ale na trhu s byty jsou nějak diskriminované či z jiných důvodů nemohou najít kvalitní bydlení. Netýká se to jen Romů. Jedním z problémů například u matek samoživitelek je neschopnost hradit vstupní kauci za nájem. Samoživitelka se dvěma malými dětmi a čistým příjmem devatenáct tisíc včetně všech podpor a alimentů, která platí za bydlení osm tisíc, definici nesplňuje. Zbývá jí „moc“ peněz. Její bydlení je však dost možná nekvalitní – a na kauci ke slušnému bytu bude šetřit hodně dlouho. Ale i kdyby na ni měla, pronajímatelé se jí a rizika nesplácení bojí.             Podle části kritiků by tak bylo správné nárok na sociální bydlení podmínit rovněž nedostatečností bydlení aktuálního – jeho velikostí, stavem, základní vybaveností, stabilitou. Tyto faktory souvisejí s potížemi dětí ve škole či se zdravím mnohem více než to, zda domácnost dává na nájem třicet pět či čtyřicet pět procent příjmu. Naopak by se mohla uvolnit příjmová definice, aby do ní „spadla“ také naše bezradná samoživitelka. Takový systém by cíleněji mířil na řešení problémů v oblasti bydlení místo na řešení chudoby jako takové.               Nicméně lidem lze s bydlením pomáhat i jinými způsoby, například takzvanými dávkami v okamžité mimořádné pomoci. Sociálka už dnes může samoživitelce či rodině dát jednorázově patnáct tisíc na splacení nájemní kauce. I kdyby se jen pětině takových rodin podařilo udržet v nájemním bydlení, bylo by to řádově levnější než jim platit azylové domy, dětem pěstouny a kojenecké ústavy či řešit sociální bydlení. Český stát se však bojí, a proto nárok na takovou okamžitou dávku musíte prokazovat dlouhé měsíce.             Draze zaplacená neschopnost včas pomoci je obecně symptomem českého sociálního systému. Naučili jsme se řešit problémy tím, že je vytlačíme za naše hradby. Včasná pomoc je vidět a vyžaduje odpovědnost. Když rodiny a matky přesuneme do azylových domů, ubytoven a ústavů a miliardové náklady rozpustíme v rozpočtu, nikdo si ničeho nevšimne.             Problémem je také to, že náklady na neexistenci sociálního bydlení nese většinou stát. Ať už v provozu všemožných institucí, či v miliardových doplatcích a příspěvcích na bydlení. V případě schválení zákona o sociálním bydlení by se část nákladů přesunula na obce. Ty se tomu ovšem brání, protože jsou v komfortní situaci: za jejich neaktivitu platí někdo jiný. Kdyby se obcím dalo o deset miliard z daní více a musely by hradit zmíněné příspěvky a služby, asi by začaly levné obecní byty používat více a včas.             Bylo by také dobré zvážit současnou extrémní podporu vlastnického bydlení. Daně z nemovitosti jsou u nás skoro nejmenší z celé OECD a slevou na hypotéku můžete na daních stále ušetřit dvanáct tisíc korun ročně. Stát takto každý rok vydá přes miliardu, která jde z velké části střední a vyšší třídě. Na druhé straně Česká národní banka asi správně omezuje poskytování hypoték, aby na ně nedosáhli žadatelé s nízkými příjmy. Těm tak ale nezbude ani vlastnické, ani „vyprodané“ nájemní bydlení. Přesměrování každé miliardy, která má takto negativní vedlejší účinky, do rekonstrukce obecních bytů či včasné pomoci s bydlením by zachránilo stovky rodin a ulehčilo rozpočtu.             Smysl má i diskuse o cíleném zdanění nemovitostí, jež může mít hodně podob: od danění druhé vlastněné nemovitosti přes danění prázdných nemovitostí po progresivní daně podle ceny nemovitostí. Jenže v Česku spoléháme na vysoké zatížení práce a mizivé majetkové daně, což jednak odrazuje od práce a také to neodráží skutečnost, že většina nerovností u nás je majetková, nikoli příjmová. Někde se danit musí, tak proč ne tam, kde můžeme podporovat uvolňování prázdných bytů na trhu? To přece není žádný komunistický výmysl. Ostatně guvernér České národní banky Jiří Rusnok či liberální sociolog bydlení Martin Lux, kteří o těchto daních mluví, nejsou zrovna komunisté.             Daň z prázdné nemovitosti ve Francii vedla dlouhodobě k uvolnění třinácti procent prázdných bytů na trh a ve Vancouveru se to podle předběžných údajů týkalo patnácti procent. Vzhledem k odhadu počtu prázdných bytů v Praze by to znamenalo uvolnění čtyř až šesti tisíc bytů. To sice dlouhodobě bytovou krizi nevyřeší, ale na pár let by ji mohlo zmírnit, a navíc přinést desítky milionů na opravu obecních bytů a sociální bydlení. Je otázka, zda tyto přínosy vyváží nechtěné zatížení lidí, kteří s byty nespekulují. Rozhodně to však není tak neefektivní nástroj, jak se před evropskými volbami v roce 2019 snažil médiím namluvit šéf developery sponzorované TOP 09.             Hlavně bychom však neměli vše slepě blokovat rétorikou zásluhovosti, která jakoukoli slabost přisoudí osobnímu selhání, které zpětně opravňuje nepomáhat. Tato logika má tři typy problémů. V extrémní podobě vždy narazí na to, že bychom museli zrušit i veřejné školství, zdravotnictví a obecní služby – aby nepřebíraly náklady za to, že se rodina „nezasloužila“ a dítě je více nemocné a horší ve škole. Děti navíc za své bydlení nemůžou – možnost „zasloužit se“ o svou budoucnost bychom jim asi neměli brát dřív, než si ji uvědomí. A za třetí, není pragmatická, protože i neřešit problémy něco stojí – neúspěch ve vzdělávání se promítá do vyšší nezaměstnanosti, chudoby, dávek, zdravotních problémů. Oblíbená metafora pravice říká „žádný oběd není zdarma“. Je to velká a mnohem univerzálnější pravda, než si její apologeti vůbec uvědomují. Ani odmítnutí včasného obědu zdarma, tedy brzké pomoci a prevence dalších problémů, totiž není oběd zdarma.   Daniel Prokop (*1984) je sociolog zaměřující se na politický a sociální výzkum. Je odborníkem na kvantitativní metody a zavedl řadu inovací v českých volebních výzkumech. Působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Za seriál analytických článků o české společnosti „Úvod do praktické sociologie“, zveřejňovaných v Salonu Práva, získal v roce 2016 Novinářskou cenu.   Nakladatelství Host, Brno, 2019, 1. vydání, brož., 256 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-06-10 12:26:00

MORA s dětskou kapelou Čiperkové i letos

Praha 10. června 2024 (PROTEXT) - Tradiční česká značka MORA, která je synonymem rodinné pohody, propojuje své aktivity s oblíbenou českou dětskou hudební kapelou Čiperkové. Jejich písničky a vystoupení zná snad každé dítě. Aktuálně Čiperkové nazpívali novou, už třetí verzi populární písničky MO-MO-MÓ-MORA a představili ji na nedávném Čiperkafestu. Písnička samotná i spojení s oblíbenou dětskou kapelou je symbolické. Ukazuje, že značka MORA je středobodem rodinného života napříč generacemi a je plná života už od roku 1825 - nejen u nás, ale i ve světě.Česká dětská hudební kapela Čiperkové, založená v roce 2014, vystupuje téměř každý víkend po celé ČR, v divadlech, na festivalech a dalších akcích. Publikum tvoří děti předškolního věku a rodiny s malými dětmi. Čiperkové mají i vlastní velmi úspěšný YouTube kanál s mnoha miliony zhlédnutí. Spolupráce se značkou MORA se datuje už od roku 2019, kdy byla v rámci Čiperkafestu upečena největší bublanina v ČR zapsaná v České databance rekordů.„Spolupráce s dětskou hudební kapelou Čiperkové nás skutečně těší. Je radost pracovat s nadšenými, talentovanými dětmi, které dovedou přenášet radost z hudby, pohybu a setkávání na přítomné publikum. To tvoří rodiny s malými dětmi, které jsou podstatnou částí cílové skupiny naší značky MORA,“ uvádí Anna Vrbovcová, brand manažerka značky MORA pro ČR a SR.Před čtyřmi lety vznikla první písnička a klip MO-MO-MÓ-MORA, která vyjadřuje hodnoty značky a vystihuje to, že je MORA součástí rodin napříč generacemi. Třetí verzi této písničky nazpívali právě Čiperkové a vůbec poprvé ji představili veřejnosti na nedávném Čiperkafestu, na němž samozřejmě nemohla chybět značka MORA se svými soutěžemi a odměnami pro malé účastníky. Tradiční česká značka MORA a Čiperkové se brzy potkají na další významné akci.„Značka MORA byla, je a bude středobodem domácnosti. Spolu se členy rodiny prožívá radostné i všední chvíle už po mnoho generací. V příštím roce tu bude už neuvěřitelných 200 let od doby, kdy byly v Mariánském Údolí v Hlubočkách u Olomouce položeny základy této ikonické české značky. Nové nazpívání písničky dětskou kapelou považujeme i v tomto smyslu za symbolické vyjádření toho, že MORA je a bude plná života,“ uzavírá Anna Vrbovcová.MORA je součástí celé řady živých akcí a kulturních či sportovních eventů určených pro rodiny s menšími i většími dětmi, například právě proběhlého Světového poháru ve vodním slalomu 2024, který MORA dlouhodobě sponzoruje. A o něco později to bude i oblíbený ČEZ Lipno Sport Festival, jehož je MORA rovněž dlouhodobým partnerem. V lipenském festivalu se angažuje legendární olympijská vítězka Kateřina Neumannová – ambasadorka značky MORA.Tradiční česká značka MORA stále přináší svým zákazníkům nové a spolehlivé výrobky s nejmodernějšími funkcemi pro aktivní život v kruhu rodiny. O tom svědčí i to, že je dlouhodobou jedničkou na tuzemském trhu sporáků a také jednou z nejvýznamnějších značek v kategorii vestavných kuchyňských spotřebičů v ČR. Úspěšně působí i na mnoha dalších trzích.MORA PLNÁ ŽIVOTAwww.mora.czFotogalerie je umístěná zde: https://1drv.ms/f/s!AlDUuB6kZhh4gY5yfClwxcFFYZbYHQ?e=n4qOyC Zdroj: MORAČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2019-12-01 16:48:27

Louskáček, vánoční sen podporuje sociálně slabé rodiny s dětmi

Obnovená premiéra klasického baletu Louskáček, vánoční sen se uskuteční v neděli 1. prosince 2019 v Divadle na Vinohradech. Titulní roli Klárky a Prince zatančí sólisté přední baletní scény v Praze – Sophie Benoit a Giovanni Rotolo. Diváci se mohou těšit na vynikající výkony tanečníků, pohádkový příběh s výpravnou scénou a kostýmy. Toto představení přinese radost také rodičům s dětmi ze sociálně slabých rodin, kterým poskytuje sociální služby nezisková organizace Diakonie ČCE – Středisko křesťanské pomoci v Praze. Postavu strýčka Drosselmeyera, průvodce dějem baletu, ztvární sólista Viktor Svidró. V dalších rolích se představí tanečníci Tanečního centra Praha – konzervatoře, Pražského komorního baletu a studenti mezinárodní baletní školy First International Ballet School. „Jedná se o ojedinělý edukativní projekt. Choreografie je tanečníkům šitá na míru. Letos probhla generační výměna, děti odrůstají, a tak jsem připravila kompletně nové obsazení včetně hlavních hrdinů,“ uvádí Veronika Iblová, choreografka a režisérka představení. Balet bude uveden celkem v deseti představeních. Obnovená premiéra se koná 1. prosince od 15 hodin v pražském Divadle na Vinohradech. Představení pořádá agentura Czech Jazz Art, která formou vstupenek podpoří neziskovou organizaci Diakonie ČCE – Středisko křesťanské pomoci v Praze, která pomáhá sociálně slabým rodinám s dětmi a provozuje také azyl pro matky s dětmi. Výpravný balet Louskáček, vánoční sen je inspirován dílem romantického spisovatele E. T. A. Hoffmanna (v originále Louskáček a Myší král). Baletní libreto A. Volkova inspirovalo slavného skladatele P. I. Čajkovského, který vytvořil nezapomenutelné a oblíbené dílo. V baletu jsou vylíčeny barvitě události kouzelné štědrovečerní noci, kterou putuje Klára se svým ochráncem – princem Louskáčkem do jeho pohádkové říše a zase zpět ke své rodině. Veronika Iblová vytvořila vánoční představení pro celou rodinu. Diváci se mohou těšit na představení, které je vtáhne do kouzelné vánoční atmosféry spolu s překrásnou hudbou Čajkovského, potěší je pohádkovým baletním příběhem, výpravnými kostýmy a scénou. „Publikum jistě zaujmou výborné výkony sólistů a dalších tanečníků, kteří tančí s velkým nasazením a chutí. Jedná se o projekt, na kterém se potkávají takřka tři generace. Těm nejmladším je pět let a ti nejstarší jsou opravdu zkušení profesionálové,“ doplňuje Veronika Iblová, ředitelka školy First Internationleal Balt School. Ohlasy na představení: „Celý balet zakončil potlesk, ale i výskot a další výkřiky naznačily, že se balet obecenstvu líbil. Představení baletu Louskáček, vánoční sen se i přes složitost nastudování vydařilo.” Lenka Trubačová, Taneční aktuality „Scénu zaplaví radost, dětem září oči a vy jim pak odpustíte i to, že občas některé šibalsky mrkne do hlediště na rodiče či známé.”  Johana Mücková, ČT 24 O First International Ballet School Tato první mezinárodní baletní škola v České republice vznikla v roce 2010, je zaměřená na výchovu dětí a mladých umělců a nabízí vzdělání na nejvyšší úrovni v oblasti klasického baletu s prvky moderního tance. Škola je výjimečná v mnoha ohledech a výuka je vedena výhradně v anglickém jazyce.

Čas načtení: 2018-06-16 16:33:40

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane… Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo, a pro dítě si jde. Má však zcela jiné motivy, než jaké si myslí lidé ve městě. Oplakávat by se dalo na obou stranách. Propleteným způsobem se tu setkávají dva různé, leč i tak velice podobné světy. Příběh se vine jako říčka, bublá jako močál, Luna se z malého dítěte stává děvčátkem, posléze i mladou slečnou a všechno spěje k těm jejím osudovým třináctým narozeninám. Vedle ní stojí ta, která ji vychovala. Ta údajně „zlá“ čarodějnice Xan a množství dalších podivných bytostí, které tuší, že se schyluje k důležité době. A ta tajemství, která vznikla nedopatřením mezi Xan a Lunou, jsou nakonec tím nejmenším, co vůbec v celém příběhu bylo. Nádherný konec příběhu je strhující a rozhodně vás nenechá vydechnout. Dobře si všechno pamatujte, protože autorka ke konci strhne děj jako lavinu a nezůstane kámen na kameni.   „Moc se ptáš. Nikdo neví, co čarodějnice s těmi dětmi, které sebee, dělá. Na to se nikdo neptá. Nemůžeme se ptát – copak to nechápeš? Příliš to bolí. Dobře. Pojídá je. Už jsi spokojená? Ne. To si opravdu nemyslím. Matka mi vyprávěla, že sní jejich duši a jejich těla bez duše od té doby bloudí po zemi. Neschopna žít. Neschopna umřít. Duchem nepřítomna se bezcílně potulují světem. Nemyslím, že je to pravda. Zahlédli bychom je, nemyslíš?  Viděli bychom aspoň jednoho, jak jde kolem. Za všechny ty roky.“ No, a to je asi to, o čem příběh doopravdy je – o spoustě DOMNĚNEK, které jsou někdy opravdu jen domněnkami, protože… se někdo bojí se na něco zeptat víc. Pravda, tím mě příběh trochu dral nervy, protože s tam neustále opakovalo právě to. Na druhou stranu tu názorně můžeme vidět, jak nevyslovené ze strachu, může ovlivnit děj. A jaká je to škoda. A to platí i v životě. Že by právě to bylo to „za třetí“, za které autorka dostala svou literární cenu? Kelly Barnhillová je autorkou pěti knih pro děti a mládež, napsaných v žánru fantasy. Ačkoli se i první čtyři setkaly s vřelým přijetím kritiků a získaly několik ocenění, teprve pátá – Dívka, která upíjela měsíc – přinesla Barnhillové doslova famózní úspěch. Byla oceněnou význačnou Cenou Johna Newberyho, čímž ale výčet cen a chvály nekončí. Spisovatelka žije v Minnesotě s manželem a třemi dětmi. Vydalo nakladatelství Argo, 2018 Renata Petříčková [pt_view id=”8f01f87e0f”]

Čas načtení: 2022-10-22 19:24:19

Vlakem k podzimním mazurským jezerům

Před pár lety jsme psali o omezování lůžkových vlaků. Situace se trochu změnila a noční spoje mají dokonce přibývat. Toto je noční vlak Praha-Varšava: odjezd z Prahy po desáté večerní, příjezd do polského hlavního města před desátou ranní. Co můžete čekat: ve standardní variantě trochu stísněné prostory kupé, které je ale čisté a moderně zařízené. … Pokračování textu Vlakem k podzimním mazurským jezerům → Příspěvek Vlakem k podzimním mazurským jezerům pochází z Život na cestách Podobné články: Stručný průvodce cestováním vlakem po Japonsku Do Katovic s dětmi Památník bitvy u Verdunu, Lotrinsko, Francie

Čas načtení: 2021-01-21 00:00:00

Prázdniny s dětmi. Horor nebo dovolená?

Mnoho matek se obává, že dovolená s dětmi v pravém slova smyslu není možná. Ale je to tak? Je s příchodem dětí do rodiny konec relaxace a volných dnů? Děti a dovolená – jde to dohromady? Slyšeli jste někdy, že galeje s dětmi pokračují i na dovolené. Že je to shon, práce a řehole, jen na jiném míst ...

Čas načtení: 2015-12-28 00:00:00

Stát příští rok opět zvýhodní rodiny s dětmi

Mnoho z českých rodin si nemůže dopřát vše, co by si přály. Stát se jim proto snaží alespoň trochu ulehčit život. Už letos pocítily rodiny s dětmi daňové zvýhodnění. Příští rok rodiny se dvěma a více dětmi ušetří ještě více. Zvýhodnění stále roste Letos vzrostla daňová sleva na druhé dítě o 200 Kč ...

Čas načtení: 2014-10-22 00:15:00

Cestování s dětmi nemusí být stresující!

Cestování s dětmi sice není žádná legrace, na druhou stranu se ale také nemusí jednat o horor. Nejde přitom pouze o samotný přesun do cílové destinace, ale důležitý je rovněž její výběr, protože ne všude je to pro malé „caparty“ ideální. Jak cestovat s dětmi? Až už se chystáte vyrazit po vlastní ...

Čas načtení: 2021-02-03 00:00:00

Jak mluvit s dětmi o smrti

Díky pandemii se stále častěji setkáváme se smrtí někoho blízkého. Smrt je vždy nečekaná, zasáhne všechny blízké a nejvíce děti. Jak s dětmi mluvit o smrti, když odejde někdo z rodiny? Jak mluvit s dětmi o smrti? Když milovaná osoba zemře, děti cítí a projevují svůj žal různými způsoby. To, jak se ...

Čas načtení: 2019-01-24 22:15:00

Kam s dětmi na výlet? Zkuste zábavní park

Zážitkový park Fábula je ideální místo pro výlet s dětmi za každého počasí. Park leží v malém městečku Kamenice nad Lipou. V okolí je hned několik ubytovacích zařízení. Můžete si sem udělat výlet s dětmi po známé, úzkokolejné trati, z Jindřichova Hradce. Pokud milujete parní lokomotivy, nenechte si ...

Čas načtení: 2021-01-25 14:01:04

Inženýrky dětských osudů z OSPOD škodí dětem i matce

Mezi lidem obecným je hojně rozšířená pověra, že nejdůležitější osobou ve výchově dítěte je matka, jejíž lásku nic nenahradí. Je to ale pouze pověra, kterou vyvracejí úvahy a postupy některých inženýrek dětských osudů z oddělení sociálně právní ochrany dětí (OSPOD). Vyvedly mě z mylné víry v platnost pověry, když jsem se zapletl do jejich sporu s matkou samoživitelkou tří kouzelných dětí ve věku 5-9-14 let.  V rámci činnosti ve specializované zájmové organizaci občanů jsem občas pomohl žadatelům o podmínečné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Zatím mám štěstí, že nikdo z našich chráněnců se nevrátil k trestné činnosti. Mou poslední „obětí“ je Romka Bibiana, odsouzená za bagatelní trestnou činnost, jejíž cestu k resocializaci dláždí neuvěřitelné „roztomilosti“ ze strany inženýrek dětských osudů z OSPOD. Dosahují takových rozměrů, že občas uvažuji, zda jsem jí neublížil, když jsem jí pomohl k opuštění vlídného prostředí malé ženské věznice. Tam byla pro svou milou povahu hvězdou, oblíbenou jak kolegyněmi, tak personálem a její život plynul poklidně v kolejích vymezených vězeňským řádem. K jejím nejlepším vlastnostem panovalo zachování dobrého vztahu s dětmi. Každý, kdo se vrací z vězení na svobodu, má s vybudováním nového života spoustu starostí. Není v zájmu společnosti, aby se mu do cestu vršily nadbytečné potíže. Bibianě je přidává OSPOD s neuvěřitelnou umanutostí. V době jejího odchodu za mříže OSPOD navrhl soudu svěření jejích dětí, dnešní „prvňačky“ Karolínky a čtrnáctiletého Romana, do pěstounské péče údajně pečlivě prověřené babičky Marie. U ní děti setrvaly déle než čtyři roky a zejména na Romanovi se její péče nehezky podepsala. Výběru pěstounky ve skutečnosti asi nikdo velkou péči nevěnoval, protože si za úroveň své péče nakonec vysloužila odsouzení ke krátkému nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Když už zanedbávání dětí trvalo hodně dlouho, OSPOD podal soudu dva oddělené návrhy na odebrání dětí pěstounce a jejich umístění do ústavní péče. Soud samozřejmě vyhověl již počátkem listopadu 2020 vydáním předběžných opatření. V té době skutečně jiná možnost nebyla, ale OSPOD odebrání neprovedl. Probral se k životu až po 19.listopadu 2010, kdy se nečekaně pro něj vrátila k rodině matka Bibiana a začala se v rámci svých omezených možností o děti starat. Dočasně se s nimi usadila v domácnosti své mladší sestry Amálky. Tam je nyní veselo. Při návštěvě si tam připadám jako v dětské skupině a hodnotím domácnost jako malý dětský ráj. Obě sestry se o děti starají, jak nejlépe dovedou, poskytují jim láskyplnou péči. Sociální pracovnice matce opakovaně vysvětlila, že pro ni její návrat nic neznamená, neboť nemá kde s dětmi bydlet a v každém případě jí je nechá odebrat. Chovala se k ní jako k bývalé vězenkyni přezíravě. Její rozhodnutí je nepřátelské i vůči Romanovým mladším sourozencům, kteří ho milují. Karolínce už OSPOD asi neublíží, protože matka podala 10. ledna 2021 soudu návrh na dočasné svěření obou dětí a v případě dcery uspěla. Zato v případě Romana OSPOD vydal 19. ledna příkaz k jeho nástupu do diagnostického ústavu a na něm trvá. Svůj velmi opožděný, zato o to tvrdší postup odůvodňuje převážně kritikou jeho chování v době jeho života u pěstounky a tváří se, že jeho matka se neosvědčila, když za dva měsíce nestihla napravit následky víceleté zanedbané pěstounské péče. Také poukazuje na to, že matka nemá vlastní byt: i to je argument pro odebrání dětí. V době, kdy chlapec tráví většinu času doma pod dohledem matky, považují inženýrky dětských osudů za naléhavou potřebu chránit jej před možným úrazem při rvačce ve škole, která je zavřená. Také si stěžují, že Roman nezvládá nároky distanční výuky. Mají pravdu: ale jak je může zvládat, když žije v přeplněném bytě rodiny, která nemá na zaplacení internetu a dospělí v jeho dosahu mají v nejlepším případě ukončené základní vzdělání. Není ale všem dnům konec. Bibiana napadla soudní rozhodnutí o umístění Romana do diagnostického ústavu včas podaným odvoláním. Soud 1. stupně je postoupil odvolacímu soudu 19. ledna, tedy týden před Romanovým nástupem do diagnostického ústavu. Nelze vyloučit, že odvolací soud matce vyhoví a její syn se vrátí domů. V tom případě by dvakrát v krátkém čase po sobě prodělal změnu prostředí a také by se dvakrát rozechvěla srdce jeho mladších sourozenců. Profesionální psycholog by asi souhlasil s tím, že opakované změny prostředí dítěti nic dobrého nepřinesou. Na to ale inženýrky dětských osudů nemyslí: děti přece nejsou o nic citlivější než kusy starého nábytku a nelze nic namítat proti jejich šoupání z místa na místo. Cesta z bláta vede přes odstěhování Bibiany s jejími dětmi do samostatného bytu. Fronta na sociální byt u městského úřadu je ale nekonečná a společnost Společnou cestou, s. r. o., poskytující azylové ubytování, nemá žádný volný byt. Jediná cesta k rychlému získání bytu a anulování argumentu OSPOD je pronájem od soukromého majitele. To je ale nákladná záležitost. Nicméně Bibiana chovala naději, že dosáhne spasení, neboť jí nejmenovaná ušlechtilá nadace slíbila dotaci ve výši 30 tisíc korun. To by jí na pronájem malého bytu víceméně stačilo. Jenže naděje padla po jednání mezi sociální pracovnicí a ředitelkou nadace. V písemném prohlášení sice OSPOD doporučil poskytnutí dotace bez specifikace částky, nicméně bezprostředně po odchodu sociální pracovnice ředitelka nadace oznámila snížení částky na 20 tisíc korun. Odůvodnila to tím, že na základě informací sociální pracovnice se jí případ přestal líbit. Dvacet tisíc je v tomto případě tolik co zrušení slibu, protože s touto částkou se byt pronajmout nedá a Bibiana nemá žádný zdroj na vyrovnání chybějící částky. Aby toho nebylo málo, OSPOD zmařil svěření Romana do ambulantní péče Výchovného ústavu a Střediska výchovné péče Klíčov, které si vyjednala jeho matka. Postarala se o to kurátorka, která za tím účelem do ústavu zatelefonovala. Inženýrky dětských osudů tímto způsobem bezohledně zošklivily Bibianě zkrácení trestu odnětí svobody a ani já se nemohu radovat z úspěchu, kterým vyhovění našemu návrhu na její propuštění určitě je. Chce snad někdo vědět, o který OSPOD se jedná a kdo jsou zmíněné inženýrky dětských osudů? Vím, ale zatím nepovím. Stále si ještě dělám naději, že někde probleskne zdravý selský rozum, na odsun Romana do diagnostického ústavu nedojde, nějaký majitel bytu projeví důvěru k matce tří dětí a nadace jí vstupní náklady přece jen uhradí. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-08 15:10:04

Promoření učitelů

Pan ministr Robert Plaga (ANO) je náhle samá rozhodnost – v polovině května půjdou děti do škol. Ještě nedávno se řešilo, že nejrozumnější by bylo tento rok uzavřít „kontumačně“ a nechat proběhnout jen maturity. Začal to profesor Roman Prymula svým „řízeným promořením“, které zní podobně jako „kontrolovaná tsunami“. Ti, kdo se zaklínají starostí o HDP, zajásali – děti půjdou do škol, rodiče do práce! Ekonomika je zachráněna. Jen se bohužel nikdo z krizového štábu ani z ministerstva školství nezamyslel nad tím, že ve školách prostě mezi dětmi předepsané rozestupy není možné udržet. A že školy představují průsečík celé společnosti a prostředí, jímž se viry mezi populaci šíří nejrychleji. Ohlasy na akci – „děti do škol“ se různí. Od nadšených, které zní zejména z tábora těch, co celou dobu tvrdí, že tahle „chřipečka“ se hrozně přeceňuje a že ekonomické škody se nedají vyvážit starostí o životy, přes mírné optimisty až po zděšené rodiče i učitele. K těm zděšeným se řadím i já. Napřed se mluvilo o tom, že mezi dětmi mají být metrové rozestupy, děti budou mít roušky a budou si často mýt ruce. Protože znám realitu, skončí to u toho mytí rukou. Pokud bude dost mýdla. Kdo by zajistil miliony roušek? Kam nacpeme děti, které se „vytřídí“ při metrových rozestupech do stran, vpřed i vzad? Všichni víme, že je to neuskutečnitelné, pokud bychom neučili na stadionech, jak sdílejí na fcb různí vtipálkové. Při dodržení předepsaných rozestupů by ve třídě mohla naráz sedět pouze čtvrtina obvyklého počtu dětí. V krizovém štábu si poslední dobou každý říká, co chce. Žádné promoření prý nebude, ale postupná imunizace. A školy otevřeme. Do poloviny května budeme mít inteligentní karanténu. A pak neinteligentní promoření stáda. Nic jiného to totiž nebude. Buď kontroluji nákazu, nebo otevřu školy a školky. Není nic mezi tím. My, kteří známe hygienické návyky dětí, si iluze neděláme. Vezměme si takovou Prahu. Ráno dítě nastoupí s rouškou do MHD, řádně se zpotí a rouškou se utře. Pak přijde do školy, řekněme, že si vezme novou roušku – asi doma ušitou do zásoby – a usedne do lavice. Ve třídě je v květnu a červnu běžně přes 30 stupňů. Za chvíli je propocené i s rouškou. Mezitím čte, píše, mluví, potí se. Rouška je za chvíli k ničemu. A to nemluvíme o přestávkách, kdy děti budou určitě dodržovat metrové rozestupy, svačit budou asi piškoty, které se dají pod roušku podstrčit, pít budou asi brčkem a na záchod budou ukázněně chodit po dvou… Nevím, jak si to představuje ministr školství či krizový štáb, ale já si to radši nepředstavuji. Takto epidemiologicky obohacené dítě se vrátí domů, kde jsou sourozenci, rodiče a někdy ještě i prarodiče. Viry a bakterie coby bezpříznakový přenašeč poctivě rozdá a druhý den vyrazí opět do školy pro nové obohacení. A to nemluvím o těch, kteří jsou s nimi ve třídě a snaží se s nimi učit, tedy učitelích. A nejen v případě výuky jazyků se snaží také rozumět tomu, co dítě huhlá pod rouškou. Marně se snažím přijít na to, co naši vládu a krizový štáb vedlo k tomuto rozhodnutí, kterým zahodí veškerou karanténu, na kterou jsme si pracně zvykali. V době, kdy většina učitelů už konečně „zmákla“ metody výuky online a pochybuji, že je někde u nás škola, kde se online neučí. Jedině že by došlo na uplatnění hořkého vtipu, že koronavirus je něco jako důchodová reforma. Otevřít restauraci a otevřít školu totiž není to samé, i když to někomu tak připadá. Nikde není tak těsné spolužití jednotlivců jako v našich často přeplněných třídách. Společné stravování, společné toalety, v daleko větší míře zatížené než kdekoli jinde. Běžné jsou konflikty mezi dětmi, řešené „dotykově“ či „face to face“. Jak to učitelé uhlídají, netuším. A upřímně – netuší to nikdo. Buďto o tom rozhodující činitelé neví, nebo je jim to jedno. Před promořením varoval prezident Lékařské komory Milan Kubek svým dopisem krizovému štábu. Naše zdravotnictví není ve stavu, kdy by mohlo zvládat nápor jen o něco málo větší, než je ten současný. Trpí stejnými neduhy jako školství – je podfinancované a personálně poddimenzované. O školách se vysloveně nezmínil, ale po otevření škol nastane zatížení jednotek intenzivní péče velmi rychle. První na řadě budou učitelé, tedy převážně učitelky. Jedna kolegyně trefně poznamenala: „Ano, v květnu bychom se ve škole potkali. Pro mnohé z nás to bude setkání poslední.“  Jak napsal ředitel jedné střední školy, Mgr. Štefan Klíma, v dopise Hamáčkovi, Plagovi a Prymulovi: „Chtěl bych podotknout, že průměrný věk učitelů je 47 let (statistický údaj nedávno zveřejněný). To znamená, že většina učitelů je v kritickém věku! Stejně tak je třeba si uvědomit, že velká část učitelů má zdravotní problémy související se školním stresem – vysoký tlak, či cukrovku. Již tak zdecimovaný učitelský stav může být tedy velmi ohrožen.“  K tomu přistupuje riziko spojené s poddimenzovaným zdravotnictvím – většina starších učitelů by mohla být v případě potřeby připojení na dýchací přístroj „vytříděna“ z důvodu věku. Jako „starým“ by jim v době přetížení poddimenzovaných kapacit jednotek intenzivní péče byla odepřena podpora dýchání umělou plicní ventilací nebo mimotělním okysličením krve. Jako se dělo a děje v Itálii, Francii a Španělsku. Pro dokreslení dodávám, že podle statistik máme ještě méně JIP lůžek než Itálie. U nás na 100 tisíc obyvatel připadá 11 lůžek s podporou životních funkcí. V Itálii jich mají na 100 tisíc obyvatel 12. A podle obrázků kolon vojenských náklaďáků odvážející zemřelé na COVID-19, které krematoria nestačí pálit, už víme, že i to je zoufale málo. Ještě minulý týden v Itálii na koronavirus umíralo téměř tisíc lidí denně. Většina proto, že pro ně nebylo dost dýchacích přístrojů, které jejich životy mohly zachránit. Co se děje v USA, raději asi vědět nechceme. Nebo v jiné zemi, kde zkoušeli „promořit stádo“ v kombinaci se špatnou kondicí veřejného zdravotnictví, tedy ve Velké Británii. Nevím, jak komu, ale mně se „na poli“ padnout nechce. Proto do školy, navzdory volání „kapitánů průmyslu“ nenastoupím. Buď doučím školní rok distančně, nebo se školství bez mých služeb bude muset nadále obejít. Stejné dilema prodělává mnoho mých kolegyň a kolegů. Nemohli by nám to pánové z krizového štábu, stejně jako rodičům, ulehčit a nechat nás nastoupit v září? Kdy už přece jen díky pokročení epidemie v čase a také testování bude jasnější, jak na tom skutečně jsme? {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2023-07-26 15:22:34

Jak vybrat vhodnou dovolenou s dětmi

Cestování s dětmi je vždy nádhernou příležitostí pro rodinnou sounáležitost, vzrušení z nových zážitků a vytvoření nezapomenutelných vzpomínek. Přesto může být plánování rodinné dovolené výzvou. Jak vybrat tu nejvhodnější destinaci, která uspokojí potřeby a zájmy celé rodiny? Jak zajistit, aby cestování bylo pro všechny pohodlné a bezpečné? Jaké aktivity vybrat, aby se děti nudit a […] Příspěvek Jak vybrat vhodnou dovolenou s dětmi je z webu Napovíme.cz.

Čas načtení: 2024-02-26 16:30:01

Násilník s katanou děsil ženy v Praze. Zhlédl se v životě westernového psance

Případ začal urgentním telefonátem na linku 158. Vyděšená žena v něm tvrdila, že prodavačka v pražském obchodním domě Bílá labuť byla znásilněna. Na místo však vyrazili i kriminalisté specializující se na vraždy – mordparta. Brzy se potvrdilo, že zde byli správně.  Dámské toalety, kam je ochranka zavedla, připomínaly bitevní pole, i člověk s velkou fantazií mohl jen stěží odhadovat, co za hrůzy se zde staly. Zkušený kriminalista zůstal, dle svých slov, koukat s otevřenou pusou. Nebohá, teprve devatenáctiletá prodavačka útok přežila, ale vypovídat hned nemohla. Bylo to kvůli zraněním, která jí pachatel způsobil. Vyšetřovatelé zpovídali, koho jen mohli, nikdo si ale pachatele, který musel být od krve, nevšiml, a to přesto, že bylo odpoledne a obchod byl plný lidí. Nenašlo se nic, ani vlákno z pachatelova oděvu.   Nejhorší vrazi: Lidé jsou fascinováni zvrácenými zločiny. Série o Jeffrey Dahmerovi na Netflixu to dokazuje Číst více Kovboj s vlajkou na zádech Kriminalisté zjistili, že neznámý muž dívku bil pažbou pistole, kopal ji a také ji znásilnil (na což si dívka nepamatovala). Když upadla do bezvědomí, tak ji ještě okradl. Surově jí strhl náušnice a prstýnek. Sexuální predátoři takové věci kradou svým obětem jako trofej. Napadená dívka byla v šoku a střípky toho, co si pamatovala, sdělila empatické vyšetřovatelce.  Posun v případu nastal, když se jiná prodavačka svěřila se svou zkušeností s nechutným podivínem. Přišel k ní do parfumerie, chtěla mu nabídnout parfém, ale se zlou se potázala. Muž na ni namířil dva prsty a dělal, jako by vystřelil. Policii popsala člověka s koženým kloboukem, mastnými hnědými vlasy a džínovou bundou, na které měl přes celá záda nášivku americké vlajky. Pro detektivy to byly markanty, které také leccos vypovídaly o povaze pachatele.   Popis muže měly všechny hlídky v Praze, žádný další poznatek však nepřicházel. Vyšetřovatelé z mordparty dokonce ten den jezdili po celém městě, věřili, že takového muže určitě v davu nepřehlédnou. Štěstí tenkrát neměli, ale další dny jim přálo.  Šílenec zaútočil katanou  Z místního oddělení Strašnice se detektivům ozval bystrý strážník, který si všiml, že napadení v Bílé labuti má podobné znaky jako to, které se stalo v místním obchodě. Neznámý muž v klobouku pronásledoval v noci dívku. Když na něj zakřičela, namířil na ni pistoli, povedlo se jí ale utéct.  Muž odpovídající popisu o pár dní později zaútočil na dívku, která vystupovala z výtahu. Tehdy si šílenec vzal do ruky katanu. Dívka se před mečem instinktivně zakryla rukou, což jí zachránilo život. Dlaň ovšem měla skoro rozseklou napůl. Také jí pomohlo, že hlasitě křičela. Deviant byl stále více nebezpečnější, nakonec vše vyřešil jeden ubrečený telefonát.  Na stopě domácího násilníka Jiná mladá žena se skryla se svými dětmi v bytě rodičů. Důvod byl, že jim manžel vyhrožoval smrtí a také nebohou paní bil. Když poté dala policistům popis manžela, bylo jim hned jasné, že je to „jejich člověk“. Rozhodli se, že počkají v onom bytě, až se agresor sám ukáže. Mezitím mohli sledovat strach a paniku, jakou měla žena a její děti ze svého příbuzného. Detektivové se nezalekli, když muž dlouho do bytu nepřicházel, a rozhodli se ho jít hledat na místo jeho bydliště. Když se manželka s dětmi kvůli bezpečí odstěhovala, muž si v bytu udělal víceméně squat, kde bydlel s bezdomovci a chvíli zde měl zadržovat a znásilňovat nezletilou dívku.  Smyčka se stahuje Když se trojice policistů přiblížila ke dveřím bytu pachatele, nemuseli si lámat hlavu se vstupem, bylo otevřeno. Z bytu se linul odporný zápach a byly slyšet intimní zvuky. Policisté s pistolemi v rukou a hlasitým výkřikem vyděsili muže ležícího na pohovce a sledujícího pornografický film. Vedle sebe měl položenou, ještě krvavou, japonskou katanu.  Pedofil napadal školačky v Místku a na Těšínsku. Po šesti letech usvědčili muže, který pracoval s dětmi Číst více Nakouknutí do mysli predátora Vyšetřovatelé se nestačili divit. Byl to recidivista, který měl na svědomí mnoho krádeží, byl osmkrát trestaný a ústavně se léčil kvůli sexuální deviaci. Na svobodě v léčbě nepokračoval a k doktorům přestal chodit. Kriminalistům vysvětloval, že ženám, které napadl, vlastně dělal službu, že jim chtěl udělat dobře. Žádné zpytování svědomí u něj nikdy nenastalo. Dotyčný pracoval v archivu, ze kterého kradl věci, jako staré knihy, velmi cennou rumunskou zástavu nebo právě zmíněnou katanu. Meč byl skutečně japonský, nejednalo se o repliku. Vyšetřovatel obdaroval tohoto výtečníka více než 10 obviněními, u soudu poté dostal 14 let a sexuální detenci. Krást nepřestal nikdy, westernová móda jej bavila pořád, kolem krku si nechal vytetovat „provazu stop“. Pomoc obětem domácího násilí Případ byl ukázkový v tom, že se napadené ženy, hlavně manželka predátora, rozhodly, že si tento zločin nenechají pro sebe. Důležité je také zdůraznit, že v případě znásilnění nemusí nutně jít o pohlavní styk, ale o jakékoliv sexuální chování, se kterým dotyčný nesouhlasí. Opustit agresora je někdy velice těžké, přesto na to nemusí být člověk sám. Pomoc můžete najít na lince 116 006, nebo můžete kontaktovat Rosa Centrum (pro ženy) či Magdalenium.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Vrah běžkyně žil dvojí život: Lektor na VUML ve dne a zloděj v noci.

Čas načtení: 2024-04-02 17:20:00

Aplikace přispěje k ochraně životního prostředí

Praha 2. dubna 2024 (PROTEXT) - Mobilní aplikace přispěje k ochraně životního prostředí a turistům ukáže méně vytížené krásy české přírody Upozornit na problém nadměrného počtu turistů, kteří navštěvují přírodní lokality a zatěžují tak životní prostředí i místní infrastrukturu, a nabídnout méně známá místa k výletu. O to se snaží nová mobilní aplikace a on-line portál s názvem EPU. Aplikace také podrobně informuje o pravidlech pohybu a chování v oblastech se zvýšenou ochranou přírody, zejména pak v národních parcích a chráněných krajinných oblastech (CHKO). Uživatelům nabízí i informace týkající se fauny a flory, ohrožených druhů a ekosystému v dané oblasti. Mobilní aplikaci na základě odborných podnětů ze správ národních parků a Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) vyvinula společnost Gatyer společně s IT firmou Algodos. Záštitu projektu poskytlo Ministerstvo životního prostředí a generálním partnerem je skupina Veolia, která se dlouhodobě věnuje ochraně životního prostředí. „Věříme, že tato mobilní aplikace je správným krokem ke snižování negativních vlivů turistického ruchu na životní prostředí a že osloví širokou veřejnost. Chceme uživatele aplikace přimět k odpovědnosti za ochranu přírody a zachování biodiverzity ohrožených míst,“ říká Ladislav Cirhan, ředitel společnosti Gatyer, která se zabývá mimo jiné informačními i navigačními systémy a udržitelným turismem. Aplikace je navržena tak, aby uživatelům ukázala i méně známá místa a vedla je k udržitelné turistice s ohledem na okolní přírodu. V současnosti si můžete vybrat z nabídky více než 170 výletů po celé České republice a další trasy budou i nadále přibývat. U každé trasy je uvedena vzdálenost, celkové převýšení, krátký popis a předpokládaná vytíženost trasy. Výlety v chráněných územích jsou navíc schvalovány správci jednotlivých oblastí, a pokud trasa neprochází místy, kde vysoká návštěvnost ohrožuje okolní přírodu, mají štítek „overtourism friendly“. „Naše krajina vyniká mimořádnou pestrostí, a proto je velmi důležité, abychom ji co nejvíce chránili. V lokalitách národních parků a chráněných krajinných oblastí najdeme ty nejvzácnější ekosystémy. Věřím, že mobilní aplikace k ochraně těchto mimořádných přírodních lokalit přispěje a zároveň podpoří turisty k výletům do méně navštěvovaných, přitom stejně zajímavých míst. Nadměrná zátěž některých našich přírodních dominant má negativní dopady na samotnou přírodu a je potřeba to začít řešit, komentuje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). „Osobně se mi velmi líbí, že aplikace ukáže předpokládanou vytíženosti tras a pomůže třeba rodinám s dětmi vybrat alternativy v okolí. Stejně tak v ní uživatelé najdou mnoho poznatků o živé přírodě v místě výletu i praktické informace o konaných akcích ve všech lokalitách,“ dodává. Aplikace EPU také upozorní na trasách výletníky na zajímavá místa, která by jinak mohli minout bez povšimnutí. Mohou v ní také sbírat virtuální druhy rostlin a živočichů, o kterých se formou krátkých zajímavostí dozví spoustu informací a ke každému druhu si navíc mohou vyplnit i zábavné kvízy. Díky odborným podkladům a podnětům ze správ národních parků a AOPK ČR sdružuje aplikace na jednom místě aktuální informace o národních parcích a chráněných krajinných oblastech. Uživatelé jsou tak informováni o aktualitách, pořádaných akcích, uzavírkách či dočasných omezeních. Velkým přínosem pro uživatele jsou chytré notifikace, které informují o vstupu do chráněných území, poskytnou důležité informace o pravidlech chování a vysvětlí důvody případných zákazů či dočasných omezení. „Aplikace vyplňuje prázdné místo v informačním prostoru – cílí na rodiny s dětmi nebo seniory s dětmi – což je stále rostoucí podíl návštěvníků Šumavy a nabízí jim nové lokality a scenérie, dosud málo navštěvované a vhodné pro klidnou a bezpečnou návštěvu přírody. Na Šumavě vznikly v minulém roce dvě studie zabývající se usměrněním cestovního ruchu, a právě tato nová aplikace naplňuje jeden z cílů vyplývající z obou studií – odkrýt atraktivity i méně navštěvovaných částí Šumavy a jejího předhůří,“ vítá aplikaci ředitel Správy národního parku Šumava Pavel Hubený. „Bez více jak dvouleté spolupráce s národními parky a AOPK ČR bychom velmi těžko získávali důležité informace z těchto oblastí. Proto bychom chtěli všem ředitelům parků a pracovníkům, kteří s námi aktivně komunikovali, vyjádřit poděkování,“ říká Marek Mejstřík, manažer společnosti Algodos, který je zodpovědný za obsah. Tváří a patronem projektu je moderátor a publicista Vladimír Kroc. „Motto ‚Ukážeme vám tajemství přírody a vy nám pomůžete o ni pečovat‘ výstižně vypovídá o poslání, které chceme uživatelům aplikace a návštěvníkům výjimečných míst naší přírody sdělit.“ Aplikace také poskytuje komunitní platformu, kde mohou uživatelé snadno pořádat různé dobrovolnické akce, exkurze, společné výlety či nahlásit závadu na trase. Komunita může sloužit také pro sdílení zážitků a fotografií, uživatelé mohou diskutovat o trasách a získávat cenné rady od ostatních cestovatelů. Na svém profilu pak uživatelé přehledně vidí, jaké druhy již objevili, jaké absolvovali trasy i své příspěvky v komunitě nebo události, kterých se zúčastní. Materiály ve vyšším rozlišení: https://ftp.algodos.cz/epu/media/ Video: https://www.youtube.com/watch?v=dv-r95V1uh4&ab_channel=Eupure Kontakt: Ladislav Cirhan cirhan@gatyer.com ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.

Čas načtení: 2023-01-04 12:57:12

Crikvenica – oblíbené místo pro rodiny s dětmi – co tam vidět a navštívit?

Crikvenica se nachází u ústí potoka Dubračina v zálivu Kvarner, který je považován za nejkrásnější část Chorvatského pobřeží – jen 35 km od města Rijeka. Pláž v Crikvenici byla vytvořena nánosy písku z řeky. Město bylo pojmenováno po Paulínském klášteře, který založil kněz Nikola IV Frankopan v roce 1412 při ústí řeky Dubračina do moře.… Přečíst » The post Crikvenica – oblíbené místo pro rodiny s dětmi – co tam vidět a navštívit? appeared first on Skompasem.cz.

Čas načtení: 2024-04-11 09:06:51

Slabikář vás s dětmi vezme na okouzlující cestu vesmírem

Hraní deskových her s dětmi předškolního věku je občas docela oříšek. Pravidel zatím nezvládnou mnoho, takže o svých dospěláckých hrách si můžete nechat jen zdát. Her pro děti tohoto věku existuje mnoho, ale často jsou jen předělávky Člověče, nezlob se. Článek Slabikář vás s dětmi vezme na okouzlující cestu vesmírem se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2024-04-26 12:12:15

Mikro-teatro pořádá pravidelné kurzy pro rodiče s dětmi

Brno, 26. dubna 2024 - Mikro-teatro pořádá pravidelné kurzy pro rodiče s dětmi v Brně. Divadelní představení pro děti i dospělé jsou k vidění v prostoru kláštera na Josefské 1. Kromě divadelních představení začalo Mikro-teatro pořádat pravidelné kurzy a setkávání pro rodiče s dětmi, které se těší velké oblibě. Celý článek...