Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-02-22 07:55:00

Klíčové technologické trendy pro rok 2024 podle nejnovějších průzkumů

Praha 22. února 2024 (PROTEXT) - Minimalizace dopadu digitálního odvětví na životní prostředí, důležitost robustních zálohovacích řešení anebo vzestup generativní umělé inteligence. To a mnohé další bude hrát důležitou roli v oblasti technologických trendů pro rok 2024. Předpověď, která bude formovat svět IT pro aktuální rok, uveřejňuje společnost vshosting, český lídr v oblasti spravovaných hostingových řešení. Poznatky vychází z nejnovější prognózy společnosti Gartner a dalších oborových průzkumů, na které vshosting poukazuje.Hostingové řešení musí reflektovat změny na trhuV současnosti se společnosti potýkají s mnohými výzvami, ať už jde o problémy s dodavatelskými řetězci až po geopolitické napětí. "Náš závazek poskytovat odolná hostingová řešení je v souladu s voláním průmyslu po infrastrukturách, které se dokáží rychle přizpůsobit těmto vyvíjejícím se požadavkům," uvedl Damir Špoljarič, spoluzakladatel a CEO společnosti vshosting.Optimalizace cloudu v centru pozornostiVelmi se klade důraz na vytváření cloudových řešení na míru, která přesně odpovídají specifickým potřebám každé společnosti. Tento přístup pomáhá firmám snižovat výdaje a zároveň zvyšovat efektivitu, což potvrzují i poznatky společnosti Gartner. Vshosting dlouhodobě předchází aktuální trendy a firmy neškatulkuje do univerzálních balíčků, řešení optimalizuje pro každého klienta zvlášť.Repatriace cloudu jako způsob snížit výdaje a zvýšit výkonSpolečnost Citrix ve svém průzkumu uvádí, že za poslední tři roky se 93 % IT manažerů věnovalo tomu, jak přesunout některé služby z cloudu zpět do vlastní infrastruktury. Tento trend potvrzuje i vshosting. Přemístění datových zátěží z veřejného cloudu do lokálního prostředí je vnímáno jako účinný způsob, jak snížit výdaje na cloudové služby a současně zvýšit výkon a zabezpečení systémů.Zvýšený důraz na odolnost proti ransomwaruV reakci na rostoucí počet ransomware útoků zdůrazňuje vshosting důležitost robustních zálohovacích řešení, která jsou odolná vůči těmto kybernetickým hrozbám. Klíčem je využití osvědčených postupů jako jsou funkce soft-delete a prevence snah o smazání dat, čímž se zajistí, že se podniky z takových útoků mohou rychle a bezpečně zotavit.Závazek k environmentální udržitelnostiDigitální odvětví se snaží minimalizovat svůj dopad na životní prostředí a ve všech oblastech tohoto sektoru se prosazuje zavádění ekologičtějších obchodních postupů. S důrazem na zlepšení energetické efektivity a pomoci firmám v efektivním řízení jejich uhlíkové stopy se IT společnosti stále více přizpůsobují evropským normám, čímž přispívají k zajištění lepšího životního prostředí pro následující generace.AI jako přelom v inovacích a efektivitěVzestup generativní umělé inteligence nabízí podnikům zcela nové možnosti pro inovace. Očekává se růst v oblasti implementace AI modelů hostovaných přímo firmami. Tento krok umožní společnostem nejen personalizovat produkty a služby na míru specifickým potřebám zákazníků, ale také výrazně zrychlit a optimalizovat interní pracovní procesy.Kontejnerizace a Kubernetes mají i nadále pro firmy velký přínosKubernetes má i nadále důležitou roli při správě kontejnerových aplikací. Tato technologie je klíčová pro efektivitu a snižování nákladů. Využití kontejnerizace pomáhá podnikům rychleji uvádět nové funkce aplikací na trh a optimalizovat využití dostupných zdrojů.Společnost vshosting je největším poskytovatelem prémiového hostingu v České republice. Vznikla v roce 2006 a k dnešnímu dni pečuje o více než 8000 serverů českých i zahraničních internetových projektů. Mezi internetové servery, kterým zajišťuje vshosting provoz, patří například internetové obchody GymBeam, Košík.cz, Notino, Pilulka a stovky dalších, ale i technologické společnosti jako Shoptet nebo Shopsys. Firma vshosting hostuje více než 60 % českého a slovenského e-commerce trhu a disponuje vlastním datacentrem. Více informací najdete zde.    

Čas načtení: 2024-07-16 17:00:01

Hemingway založil plovoucí republiku uprostřed Atlantiku a prohlásil se prezidentem

Aby Leicester Hemingway zmírnil diplomatické napětí, trval na tom, že jeho plovoucí národ o rozměrech 6 × 12 stop bude „mírovou mocností a nebude pro Jamajku představovat žádnou hrozbu“. Mnoho lidí mu fandilo, řada z nich si myslela, že chce nastolit daňový ráj, zemi bez útlaku a tyranie či něco podobného. To ale nebyly jeho pohnutky. „Jako vášnivý sportovní rybář chtěl pomoci chránit rybolov v Karibiku,“ vysvětlil Čtidoma.cz Moravec. Už v roce 1962 založil International Marine Research Society. A příjmy z New Atlantis (Nové Atlantidy) dle jeho vize mohly podpořit mořský výzkum a snad i výstavbu akvária na Jamajce. A ano, v neposlední řadě mu šlo o to, aby jeho podnik byl ziskový a aby se co nejvíc pobavil. Také věřil, že jeho pokus bude pravou zkouškou demokracie. Ernest Hemingway si budoval pověst proutníka. Ve skutečnosti měl v intimním životě velké problémy Číst více Využil zákon o vlastnictví ostrova Leicester získal finanční prostředky na uskutečnění svých plánů v roce 1962, kdy vyšla jeho kniha Můj bratr, Ernest Hemingway, tedy pouhý rok poté, co se slavný spisovatel zastřelil brokovnicí. „Výnosy z prodeje mu poskytly zdroje a čas potřebný k převozu starých železničních kol a náprav, bloků motorů automobilů, kabelů a průmyslového odpadu z Jamajky na tři míle dlouhou písečnou ‚pláž‘. Vyhozením vytvořil nejen podklad pro ekologickou katastrofu, ale také základnu pro kotvení voru.“ Stavba Nové Atlantidy pomohla Leicesterovi vystoupit ze stínu jeho staršího bratra. Důležitou roli v jeho příběhu sehrál americký prezident Millard Fillmore, který rozpoznal důležitost guána (trus mořských ptáků používaný jako přírodní hnojivo pro plodiny). Díky němu vznikl zákon, který v kostce říká něco v tom smyslu, že každý Američan si může nárokovat neobydlený ostrov obsahující guáno a vláda Spojených států by jeho nároky měla chránit. Hemingway tento zákon využil a tvrdil, že jeho ostrov musí vláda USA akceptovat a ochraňovat, protože je v mezinárodních vodách. Místo mincí „dary“ moře Leicester nechtěl ztratit americké občanství a prohlásil se čestným občanem Nové Atlantidy, způsobilým zastávat úřad. Aby doplnil občany, rekrutoval malou skupinu britských státních příslušníků, kteří mohli mít dvojí občanství. „Mezi nimi byla například britská socialistka lady Pamela Bird sídlící na Jamajce a americký manažer Cunard Line Sidney Jones,“ usmíval se Moravec. Na voru však vlastně nikdo nežil. Leicester v roce 1965 pro New York Times přiznal, že jediné, co člověk mohl na palubě dělat, bylo „procházet se a zdravit vlajku, což všechno pravidelně děláme“. Doufal, že se mu podaří provizorní ostrov zvětšit. První zasedání Kongresu Nové Atlantidy proběhlo 2. února 1965 v 5:30 ráno. Hemingway si poznamenal: „Návrhy stanov, které odmítají vraždy, únosy, znásilnění, loupeže a parkování na hlavních tepnách během pracovní doby.“ Taktéž se rozhodl zakázat hazard a občané jeho země neměli platit daně. Později toho dne občané Nové Atlantidy přijali ústavu a „otce zakladatele“ zvolili prezidentem. Aby podpořil důležitost Nové Atlantidy, zavedl Leicester peněžní jednotku zvanou skrupule. Jedna skrupule se rovnala 50 americkým centům. Místo ražby mincí se noví obyvatelé Atlantidy obrátili na materiály nalezené na moři. Jednalo se o žraločí zub (100 centů), háček na ryby (50 centů) a kus rozbitého sudu (10 centů).  Babiš chce definitivně zničit okamurovce. Se sociální demokracií se mu to povedlo Číst více Konec ostrova i velkého snílka Nové atlantské poštovní známky, stejně jako v mnoha malých zemích, sloužily jako hlavní zdroj příjmů. Na jedné z prvních známek mikronároda v ceně 60 centů byl Winston Churchill, popisovaný jako „světový státník 20. století“. Nová Atlantida také vytiskla 50centovou známku na poctu viceprezidenta USA Huberta Humphreye a 100centovou známku chválící ​​prezidenta Lyndona B. Johnsona jako „ochránce celého svobodného světa“. Další známky vzdávaly hold Dominikánské republice a 4. pěší divizi americké armády, jejíž tažení ve druhé světové válce Ernest i Leicester zaznamenávali jako novináři. Mezi založením Nové Atlantidy a formálním přijetím její vlády se plocha voru více než ztrojnásobila. Ale Leicester měl ještě větší plány rozšíření. „V září 1964 řekl listu New York Herald Tribune, že plánuje potopit ‚několik přebytečných námořních plavidel‘. New York Times uvedl, že cílem Leicestera bylo udělat ostrov půl míle dlouhý, dostatečně velký, aby ‚pojal maják, krátkovlnnou rozhlasovou stanici, celnici a poštu‘,“ doplnil pro Čtidoma.cz Moravec. Veškeré snahy však utnula bouře v roce 1966, která vor zničila a s ostrovem byl amen. Leicester se však začal zajímat o podvodní pátrání po důkazech o „skutečné“ Atlantidě. Úspěšný ale nebyl. A v roce 1982, když se od lékařů dozvěděl, že mu kvůli cukrovce musí amputovat obě nohy, se stejně jako jeho bratr a otec zastřelil. Zbraní, kterou si půjčil od souseda. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Nejnebezpečnější chemikálie na světě: Botulotoxin, VX, sůl, nebo obyčejná dezinfekce?

Čas načtení: 2020-09-16 19:54:46

Ministři Zaorálek a Petříček podepsali memorandum o prezentaci českého kulturního bohatství v zahraničí

Ministr kultury Lubomír Zaorálek a ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček ve středu 16. září podepsali memorandum o spolupráci obou resortů při podpoře a koordinaci prezentace české kultury v zahraničí. Podle mluvčí ministerstva zahraničí Zuzany Štíchové potvrdili ministři podpisem memoranda potvrdili důležitost role kultury v politice vnějších vztahů České republiky a zavázali se k zefektivnění spolupráce českých institucí na projektech v zahraničí.  Nově deklarovaná spolupráce ministerstev kultury a zahraničních věcí má rozvíjet kulturní diplomacii ve všech jejích aspektech se zájmem nejlepšího možného uplatnění české kultury v zahraničí.  „Od začátku mého působení na ministerstvu kultury mluvím o nutnosti posílit prezentaci naší kultury v zahraniční. Pravda, aktuální situace způsobena pandemii covid-19 nám kulturní výměnu značně znemožnila. Nicméně je nutné si stanovit parametry pro budoucí prezentaci, jakmile pandemie odezní a my se budeme moci vrátit k normálu“, řekl ministr kultury Lubomír Zaorálek. Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček dodal: „Je nepochybné, že česká kultura patří k našim nejlepším vývozním artiklům. Ministerstvo zahraničních věcí se prostřednictvím své sítě zastupitelských úřadů a ve spolupráci s příspěvkovou organizací Česká centra snaží co nejlépe využívat svých možností při prosazování národních zájmů. Pevně věřím, že podpis tohoto memoranda o spolupráci povede k ještě lepší koordinaci a větší efektivitě při zahraniční prezentaci jak české kultury, tak i České republiky jako celku.“ Memorandum vytyčuje oblasti spolupráce zejména v rámci kulturních a kreativních průmyslů, které již nyní přispívají k rozvoji ekonomiky a v budoucnosti budou získávat na významu. Oba resorty se proto v memorandu zavazují mj. k propagaci Česka jako destinace vhodné k natáčení filmů a podpoře české literatury v překladu v zahraničí. Ministerstva budou podporovat prezentaci českých umělců na významných mezinárodních veletrzích, stejně jako propagovat české památky a tradiční umění i řemeslo. Oba ministři si od podepsání memoranda slibují ucelenější působení České republiky při prezentaci kultury v zahraničí.   Text memoranda Preambule Ministerstvo zahraničních věcí a Ministerstvo kultury, vědomy si mimořádného významu kultury jako nezastupitelného faktoru posilování dobrého jména a mezinárodní vážnosti ČR pokládají za žádoucí nadále rozvíjet společnou podporu prezentace našeho kulturního bohatství v zahraničí včetně prezentace českého kulturního a kreativního průmyslu, a to též v zájmu posilování vazeb mezi českou společností a Evropou a světem. Obě ministerstva jsou připravena naplňovat strategii kulturní diplomacie, rozvíjející podporu a prezentaci české kultury v zahraničí v zájmu dalšího zefektivnění mezikulturního dialogu a dalšího posilování role kultury v politice vnějších vztahů České republiky.   Článek I – Vytvoření a nastavení činnosti společné Pracovní komise pro českou kulturní diplomacii Hlavním úkolem Komise bude vypracování budoucího akčního plánu kulturní prezentace ČR v zahraničí, který stanoví prioritní oblasti a sektory podpory české kultury ve světě, a to vždy na roční období s výhledem na další dva roky. Ve své práci bude Komise vycházet jednak z vládou schválené Koncepce české zahraniční politiky, jednak z principů vytyčených Ministerstvem kultury, jimiž se řídí státní kulturní politika, a také z priorit stanovených Komisí pro jednotnou prezentaci ČR. K účasti v uvedené Pracovní komisi budou vedle příslušných zástupců obou ministerstev a jejich příspěvkových organizací přizváni veřejně ustavení aktéři v oblasti kulturního exportu a zahraniční kulturní výměny. Akční plány budou předkládány ke schválení ministrům kultury a zahraničních věcí.   Článek II – Účinná spolupráce a koordinace mezi ministerstvy Obě ministerstva a jejich příspěvkové organizace budou usilovat o zvyšování efektivity řízení realizovaných zahraničních aktivit, o uzavírání společných dohod podle rozsahu či charakteru konkrétních akcí, či o participaci při exportu kulturních služeb, na jejichž základě budou moci vznikat společné kulturní projekty v zahraničí. Tyto činnosti budou vykonávat v souladu se svými kompetencemi dle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných úředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s vládou schválenými relevantními dokumenty, zejména se Státní kulturní politikou na léta 2015-2020 (s výhledem do roku 2025), Inovační strategií ČR 2019-2030 a Koncepcí jednotné zahraniční prezentace ČR. Obě strany potvrzují svoji vůli k úzké a efektivní spolupráci a koordinaci v zájmu nejlepšího možného uplatnění české kultury v zahraničí a šíření dobrého jména České republiky obecně.   Článek III – Oblasti spolupráce Kulturní a kreativní průmysly Kulturní a kreativní průmysly jsou klíčovým nástrojem prezentace ČR v zahraničí, a to díky specifickému potenciálu pro tvorbu vysoké přidané hodnoty, a díky možnosti využívat ve světě dobré jméno českých tvůrců, produktů či podniků při dlouhodobém budování značky České republiky a jejích součástí – obcí, krajů, podniků či institucí. MZV a MK, ve spolupráci s MPO, proto budou v rámci meziresortní Komise pro jednotnou zahraniční prezentaci ČR spolupracovat při péči o dobré jméno České republiky, při strategickém plánování národních výstav, expozic a dalších aktivit na zahraničních trzích a při posilování kulturní diplomacie.   Literatura Ministerstvo kultury bude, zejména prostřednictvím Českého literárního centra/Moravské zemské knihovny, podporovat prezentaci české literatury na významných knižních veletrzích prostřednictvím národních stánků a podporou vysílání autorů na autorská čtení, a to ve spolupráci se zastupitelskými úřady, s Českými centry. ZÚ a ČC pak budou, rovněž ve spolupráci s MK, podporovat šíření české literatury v překladu v zahraničí: tj. napomáhat koordinaci aktivit na ose autor/literární agent-překladatel-nakladatel a napomáhat účinné medializaci konkrétních knižních titulů vydaných v překladu.   Film Oba resorty se zasadí o prohloubení spolupráce se Státním fondem kinematografie, a to ve věci prezentace a propagace českých filmů a propagace České republiky jako destinace vhodné k natáčení. Spolupráce bude reflektovat principy audiovizuální v oblasti výroby, monetizace a distribuce v oblasti audiovize. Dále bude uzavřeno separátní memorandum o spolupráci mezi Státním fondem kinematografie, Národním filmovým archivem a Českými centry týkající se podpory prezentace českého filmu v zahraničí.   Neprofesionální umění a nemateriální kulturní dědictví Ministerstvo kultury podpoří ve svém dotačním programu účast amatérských těles na prestižních evropských a celosvětových festivalech a soutěžích. Obě ministerstva budou usilovat o hlubší spolupráci mezi Českými centry a organizacemi zabývajícími se touto částí kulturního dědictví. ¨ Obě ministerstva zintenzivní spolupráci v oblasti prezentace nehmotného kulturního dědictví ČR.   Výstavy a veletrhy Ministerstvo kultury bude podporovat národní prezentace na významných mezinárodních veletrzích tzv. „performing arts“, dále i v oblasti kulturních a kreativních průmyslů. Ministerstvo zahraničních věcí se v mezích svých možností bude podílet na podpoře českých prezentací a bude prostřednictvím zastupitelských úřadů a Českých center usilovat o smysluplné propojení s dalšími aktivitami v dotyčné destinaci. Ministerstvo kultury bude i nadále ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí podporovat prezentace českého umění a českých uměleckých sbírek, mimo jiné prostřednictvím národní prezentace v česko-slovenském pavilonu na Mezinárodním bienále výtvarného umění v Benátkách.   Muzea Ministerstvo kultury bude podporovat ještě užší spolupráci mezi muzejními organizacemi Ministerstva kultury a Ministerstvem zahraničí, včetně Českých center, při podpoře českého kulturního dědictví v zahraničí s důrazem na postavení české kulturní identity a kulturního dědictví v evropském i celosvětovém kontextu.   Památky Oba resorty, jejich orgány a věcně příslušné příspěvkové organizace budou podporovat spolupráci v oblasti prezentace hmotného kulturního dědictví České republiky v zahraničí. Dané subjekty zváží podobu a míru využití hmotného kulturního dědictví pro propagaci České republiky a bohatosti jejího památkového fondu v zahraničí.   Krajanské spolky Obě strany budou usilovat o spolupráci s krajanskými spolky na úrovni kulturních aktivit, které přispívají k pozitivnímu obrazu České republiky. Ministerstvo kultury se bude podílet na metodické podpoře kulturních aktivit krajanských spolků, jakožto významné součásti našeho kulturního dědictví.   Spolupráce v oblasti rozvojové spolupráce Ministerstvo zahraničních věcí ve spolupráci s Ministerstvem kultury bude i nadále věnovat pozornost ochraně a obnově kulturního dědictví ve vládou stanovených cílových zemích humanitární, stabilizační a rozvojové spolupráce, a to bilaterální i v součinnosti s příslušnými mezinárodními organizacemi.   Spolupráce v oblasti ekonomické diplomacie Ministerstvo zahraničních věcí ve spolupráci s Ministerstvem kultury budou společně podporovat „vývoz“ české kultury a kreativního průmyslu jako nástroje pro posilování vnějších ekonomických vztahů ČR s pozitivními hospodářskými dopady pro ČR. Zapojení do Společného nástroje financování ekonomické diplomacie se formou cílených služeb a prezentace příležitostí v zahraničí zefektivní prezentaci české kultury a kreativního průmyslu v zahraničí. Zapojení kapacit zastupitelských úřadů a využití synergií ve formě společné mezirezortní spolupráce umožní aktivní a přitom finančně hospodárný přístup k podpoře české produkce výrobků a služeb spojených s daným odvětvím, zejména s přihlédnutím na cílenou podporu rozvoje jednotlivých regionů ČR.   Článek IV - Plány činnosti a kontaktní osoby Do konce kalendářního roku sjednají pověření zástupci obou ministerstev plán aktivit, v němž se stanoví úkoly, termíny a zodpovědné osoby. V prvním čtvrtletí dalšího roku proběhne vyhodnocení výsledků spolupráce v předešlém roce a výhled aktuálních projektů na daný rok. Za Ministerstvo zahraničních věcí se zmocňuje jednáním ředitel odboru veřejné diplomacie a krajanů. Za Ministerstvo kultury se zmocňuje jednáním ředitel odboru mezinárodních vztahů.   Článek V – Obecné závěry a podoba naplňování dohody Toto memorandum se uzavírá na dobu neurčitou. Změny a doplnění jsou možné ve formě číslovaných písemných dodatků podepsaných oběma stranami. Pro platnost dodatku se vyžaduje dohoda obou smluvních stran o celém jeho obsahu {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-08 20:02:49

Petra Dvořáková: Psaní si nechávám jako svůj svobodný prostor

Loni se v románu Dědina vrátila do kraje svého dětství, v novém románu Chirurg těží ze svých zkušeností bývalé zdravotní sestry. Pro spisovatelku Petru Dvořákovou je podstatná důkladná znalost prostředí, o kterém píše – a na jejích prózách je to znát.    V posledních letech vydáváte rok co rok novou knihu, kde pořád berete inspiraci a jak vypadá váš obvyklý pracovní den? Víte, on to není záměr, spíš se mi to nějak sešlo. U mě to funguje tak, že vždycky nejdřív přijde nápad a ten mě přinutí psát knihu. Nikdy nezačínám tím, že bych si řekla: chci napsat knihu, a začnu pátrat, o čem by to mohlo být. A jakmile mám nápad, tak pracovní náplň je jasná – vstanu velmi brzy a v podstatě píšu až do večera, každý den, dokud není text nahrubo hotový. Samozřejmě je to taky díky tomu, že synové jsou dospělí, nemám žádné velké starosti a můžu se věnovat tomu, co mě baví. Na druhou stranu, byly roky – a vím, že zase můžou přijít –, kdy nápad nebyl, a tudíž nebyla ani kniha.   Na svém kontě máte nejen prózy určené dospělým čtenářům, ale i několik knih pro mládež. Pro kterou z těchto cílových skupin píšete raději a z jakých důvodů? Tohle se asi nedá jednoznačně zodpovědět. Rozhodně je psaní pro děti jiné než pro dospělé. Ostatně i pro děti v různém věku člověk píše různě a klade to na něho jiné nároky. Na obojí musí být člověk nějak naladěný, nastavený. Pro děti mám možná větší sklon psát ve chvílích, kdy se s nimi potkávám, kdy s nimi mluvím. Vidím, co je skutečně zajímá, vnímám jejich vidění světa, prožívání, inspirují mě.    S loňským románem Dědina jste sklidila nemalý úspěch u kritiky, ovlivnilo to nějak vaši práci na aktuální novince? Vůbec ne. Psaní knih si nechávám jako svůj absolutně svobodný prostor, kde si dělám, co chci a jak chci. Bez ohledu na kritiku, úspěch či neúspěch konkrétní knihy. Snažím se respektovat pouze jediné – literatura má být komunikace mezi autorem a čtenářem. Usiluju o to, aby to tak bylo. Protože jinak nemá smysl knihu vydávat, pokud bych psala pro své ego, tak si můžu text strčit do šuplíku a pak se jím sama donekonečna opájet.   Jak už napovídá název románu Chirurg, jeho děj jste zasadila do lékařského prostředí, které coby bývalá zdravotní sestra velmi dobře znáte. Nakolik vám to ulehčilo psaní? Samozřejmě to, že jsem kdysi pracovala na operačním sále, mi umožnilo postihnout detaily a atmosféru, které bych sebelepším sbíráním informaci nezískala. A popravdě – kdybych to prostředí neznala, vůbec bych si netroufala psát něco takového. Považuji za hodně důležité, aby prostředí, o kterém člověk píše, bylo dobře napsané. Sama jako čtenář vždycky trpím, když vidím, že autor si o něčem něco přečetl na Wikipedii a získal z toho dojem, že o tom může psát. To je vždycky poznat. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Po nářečí z Vysočiny, jehož výrazné použití v Dědině ocenila řada čtenářů i kritiků, se tak ke slovu dostaly medicínská terminologie a lékařský slang. Musela jste si potřebnou slovní zásobu nějak osvěžit? Víte, já jsem ze zdravotnictví víc než šestnáct let pryč, takže jsem především musela ověřovat informace – medicína se za tu dobu nesmírně posunula, a když tam mám popsané nějaké medicínské postupy, kontrolovala jsem jejich aktuálnost a správnost. Ten slang a terminologie se zas až tolik nemění a v člověku to zůstává.   Příběh někdejšího slibného chirurga, který kvůli problémům s alkoholem zabředne do dluhů a je nucen opustit i s rodinou Prahu a hledat druhou šanci na malém městě v pohraničí, nutí čtenáře hledat si cestu k člověku, který opakovaně lže svým blízkým, podvádí manželku a kvůli alkoholickým excesům ohrožuje i životy druhých lidí, ovšem přitom se snaží dbát na etiku a zachovat si jakousi profesní čest. Jaký je váš pohled na doktora Hynka Grábla?  Když jsem ten rukopis během korektur s trochou odstupu četla, tak jsem si říkala, že on opravdu dělá věci, ke kterým jsem hodně kritická a těžko bych pro ně měla třeba v partnerském životě pochopení. Ale i přesto jsem si uvědomovala, že ho z nějakého důvodu mám ráda. Možná proto, že jsem si dovolila ten luxus vžít se do něj a koukat na život a svět jeho očima. A taky myslím, že je to postava, která sice spoustu věcí opravdu hodně pokazí, ale na druhou stranu – má v sobě pořád to dobrý. A dokáže se k tomu vrátit. Taky už jsem dost stará na to, abych věděla, že v životě každý člověk naseká tolik chyb a selhání, že ani svého chirurga nedokážu soudit. Myslím, že není ani černý ani bílý, tak jako nikdo z nás.   A měly některé z postav nebo samotná nemocnice svůj reálný předobraz?  To vůbec ne. Já vlastně hned od začátku věděla, jak má ten příběh běžet a k tomu jsem si domodelovávala postavy a charaktery jednotlivých doktorů. Ale asi je pravda, že v každé nemocnici najdete obdobnou typologii, pokud jde třeba o lékaře. Jak vždycky říkám: každá nemocnice má svého primáře Sovu, ale i doktora Cvacha.   Téma alkoholismu je v české společnosti i beletrii trvale přítomno, kde všude jste hledala inspiraci pro jeho literární ztvárnění?  Bohužel naše společnost má tak intenzivní vztah k alkoholu, že v tomto ohledu se můžete inspirovat prakticky kdekoliv. Já sama pár alkoholiků kolem sebe zažila a mám k alkoholu dost odtažitý postoj. Ale myslím, že ty psychologické mechanismy u lidí, v nichž se rodí závislost, jsou velmi podobné – člověk si to pořád omlouvá, myslí si, jak to má pod kontrolou, pořád si nedá říct, pak se ocitne na dně a je ochotný si to přiznat. A pak je velkou otázkou, zda a co s tím zvládne udělat.   Operační sál se pro vašeho antihrdinu stává jakýmsi útočištěm před problémy vnějšího světa – nekonečnými dluhy, manželčinými výčitkami, synovou revoltou. Druhou takovou oázu pak nachází v náruči své milenky (nepříliš překvapivě mladé sestřičky). Může dnes ještě podobnou funkci plnit i literatura?  Tak úplně obecně se dá utéct do čehokoliv a literatura k tomu určitě prostor nabízí. A může do ní utéct jak autor, který ji tvoří, tak čtenář, který skrze četbu žije životy knižních postav a nachází v tom náhradní svět. A pokud bych měla mluvit konkrétně o sobě – strašně ráda utíkám do života svých postav, které tvořím. Ale taky se nesmírně ráda vracím do toho svého obyčejného života, kde se cítím šťastná a spokojená.   V knize poukazujete na důležitost fungujícího vztahu doktor-sestra. Je to v něčem podobné vztahu autora a jeho redaktora?  Jednoznačně, tyhle týmy musí vždycky fungovat, musí tam být nějaká souhra. U doktora a sestřičky, zvlášť na sále, se to hodně pozná – když je to sehraný tým, vždycky jsou nižší rizika, že se něco pokazí. U autora a redaktora je to totéž. Stejně tak to platí i pro scenáristu a dramaturga. V tvůrčích profesích je nesmírně důležité, aby ti lidi byli schopni nějak zahlédnout ten samý obraz, příběh s jeho atmosférami, rytmem, dojmy. Pokud se autor a redaktor míjejí, výsledek nikdy nebude dobrý.    V jednom rozhovoru jste prozradila, že román Dědina, tvořený jednotlivými obrazy z venkovského života, jste ve skutečnosti vystavěla podle důmyslného klíče, který však málokdo postřehl. Oplývá něčím podobným i na první pohled přímočarý a lineární příběh Chirurga?  Máte pravdu, Chirurg je takový lineárnější, stavba podobného příběhu neumožňovala nějaké složitější „kódování“. Tím ale nechci říct, že kniha nemá ambici dotknout se nějakého důležitého tématu. Pro mě to tady je – krom problémů v lékařském prostředí – krize středního věku, vztah ke stárnoucím rodičům i vyhoření z letitého manželství. A ta věčná otázka, jestli a jak se dá ze všech těch problémů dostat alespoň trochu se ctí.   Na čem pracujete nyní? Zaslechl jsem něco o dalších rozpracovaných knihách? Aktuálně dokončuji korektury na knize Vrány, která vyjde v listopadu. Je to taková novela, příběh dvanáctileté, velmi talentové holčičky a její rodiny. Psala jsem ho poměrně dlouho a zkusila si v něm zase jiný způsob psaní. A vidíte – když o tom mluvíte – Vrány jsou stavěné podle určitého klíče, ale ten opravdu prozrazovat nebudu, na to musí čtenář přijít sám. {/mprestriction}  Petra Dvořáková (*1977) vystudovala střední zdravotnickou školu a pracovala jako zdravotní sestra, poté dálkově vystudovala filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Literárně debutovala knihou rozhovorů Proměněné sny (2006), za kterou obdržela cenu Magnesia Litera v publicistické kategorii. Od té doby se etablovala jako úspěšná prozaička (Já jsem hlad, 2009; Sítě – příběhy (ne)sebevědomí, 2016; Dědina, 2018) i oceňovaná autorka knih pro děti a mládež (Julie mezi slovy, 2013; Flouk a Líla, 2015; Každý má svou lajnu, 2017). Nyní jí v nakladatelství Host vychází nový román Chirurg.

Čas načtení: 2019-10-19 16:57:21

Trápení Aleny Vitáskové kvůli jmenování Renaty Vesecké pokračuje

Zatímco sdělovací prostředky věnovaly 15.října značnou pozornost vyhlášení rozsudku nad lékařem Jaroslavem Bartákem, umocněnou odvysíláním bohatých obrazových záznamů z hlavního líčení, následující den celkem v tichosti skončilo u Okresního soudu v Jihlavě dokazování a odezněly závěrečné řeči v dalším kroku pronásledování bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové. Paní obžalovaná rozhněvala při výkonu své funkce mnoho lidí: neuspokojené zájemce o její funkci a jejich spojence, majitele solárních elektráren, jimž se postarala o odebrání licence, obchodníky s energiemi, jež připravila o peníze zablokováním zvyšování prodejních cen, a podněcovatele dalšího „dotačního tunelu“, jímž mělo být subvencování provozu bioplynových stanic, jež nepovolila. Dali jí pocítit, že se nevyplácí mocným sahat do kapes: od roku 2013 ji orgány činné v trestním řízení vláčí nejdříve po výslechových místnostech policie, pak po soudních síních. Aby si pojistili korunování úsilí o její vytlačení z funkce a o odeslání „do tepláků“, kromě stíhání, souvisejícího s vydáním licencí fotovoltaickým elektrárnám holdingu Z-Group, ji začali pronásledovat kvůli jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní Energetického regulačního úřadu. Trestní stíhání jí ztěžovalo život po celou dobu výkonu mandátu předsedkyně Energetického regulačního úřadu. Vesecká se při své práci nedopustila žádného pochybení Ani jedna z jejích kauz není dosud uzavřená a Alena Vitásková tak nadále žije na skřipci očekávání dalšího vývoje. Ve věci nepřímé účasti na kauze fotovoltaických elektráren ji senát Aleše Novotného Krajského soudu v Brně odsoudil k trestu odnětí svobody na dobu osm a půl roku let, ale Vrchní soud v Olomouci ji zprostil obžaloby. Aspoň v této záležitosti si mohla konečně užívat klidu, ale nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podal v její neprospěch dovolání, a tak se v listopadu znova postaví před senát Aleše Novotného. Hlavní líčení v této věci bylo zahájeno 2.června 2014. Trestní stíhání kvůli jmenování Renaty Vesecké vyvolal udavač z prostředí ČEZu, který má důvod považovat ji za škodnou. Vyústilo v obžalobu, podanou okresním státním zástupcem Kamilem Špeldou a následně v soudní řízení u Okresního soudu v Jihlavě, kde se jím zabývá senát Zdeňka Chalupy. Uložil jí podmíněný trest, ale Krajský soud v Brně vyhověl senátem Haliny Černé odvolání státního zástupce a vrátil věc soudu prvního stupně k doplnění dokazování a novému rozhodnutí. Obžaloba Kamila Špeldy stojí na tvrzení, že se Alena Vitásková dopustila trestného činu jmenováním Renaty Vesecké do funkce, pro kterou neměla zákonem předepsanou sedmiletou praxi v energetice. Státní zástupce dokonce usoudil, že vyplácením mzdy Renatě Vesecké způsobila škodu státu, protože pracovní úkony nekvalifikované místopředsedkyně jsou nulitní. Renata Vesecká skutečně praxi neměla. Neměl ji ani jeden z jejích předchůdců Blahoslav Němeček, který přišel do úřadu po roční praxi na ministerstvu obchodu a průmyslu a hned se stal jeho místopředsedou. Jenže za jeho časů tento požadavek ještě nebyl zakotven v zákoně. Nelze ale popřít skutečnost, že Renata Vesecká řádně docházela do zaměstnání a během svého působení se nedopustila žádného pochybení, čili její mzda byla podložena řádně vykonanou prací. Neměla praxi v energetice, ale jako bývalá nejvyšší státní zástupkyně měla nesporně velkou praxi ve vytváření právních norem, kterou by asi na žádné pozici v energetice nezískala. Vytváření norem přitom patřilo k velmi důležité části náplně činnosti Energetického regulačního úřadu. Ukázka právního formalismu Zákonodárce vymezil kvalifikační kritéria nekompromisně, ale asi jej vůbec nenapadlo, že by se o funkci mohl ucházet uchazeč se zcela mimořádnou kvalifikací, získanou ve funkci, která je náročnější a má vyšší prestiž než úřad místopředsedy Energetického regulačního úřadu. Odsouzení Aleny Vitáskové kvůli tomuto „pochybení“ považuji jako laik za příklad přepjatého právního formalismu, za který občas kritizuje obecné soudy Ústavní soud. Například podle ústavního nálezu sp. zn. I.ÚS 563/11 z 13. listopadu 2012: Pokud obecný soud aplikuje na daný případ právní předpisy sice formálně souladně s jejich textem, avšak odhlédne od reálných společenských vztahů, dopustí se přepjatého formalismu. Vrozená zdvořilost mi nedovoluje vyjádřit se jako laik k názoru Kamila Špeldy, že vyplácením mzdy „nekvalifikované“ Renatě Vesecké vznikla státu škoda. Jeho případné označení za projev přepjatého právního formalismu by vystihovalo jeho hrůznost zcela nedostatečně.   Alena Vitásková se hájí, že obsazení funkce místopředsedy pro řízení právního úseku bylo vzhledem k velikosti právního úseku úřadu a náročnosti agendy nezbytné pro zajištění hladkého chodu úřadu. Nedařilo se jí získat právníka s předepsanou kvalifikací, takže musela být ráda, když jí pomoc nabídla Renata Vesecká. V období před jednáním 16. října 2019 získal soud od Energetického regulačního úřadu kopie dopisů, jimiž se Alena Vitásková obrátila na různé složky resortu spravedlnosti s žádostí o pomoc při získávání právníků pro práci v jejím úřadě a s nimi dodejky z datové schránky. Posílily se tím pozice obhajoby, protože paní obžalovaná dopisy předložila již dříve, ale jejich adresáti, vyslechnutí jako svědci v tomto řízení, sice nevylučovali, že je dostali, ale nepamatovali se na ně a v archivech jejich úřadů se nenašly. K tomu dodávali, že by stejně nedokázali pomoci. Důkazy, získané přímo soudem od Energetického regulačního úřadu, jsou nezpochybnitelné. Pořeba právnických úkonů skutečně narostla Dne 16. října dospělo dokazování provedením dvou posledních výslechů ke konci. Svědkyně Daniela Zemanová, prezidentka Soudcovské unie, posílila účinek předložení výše zmíněných dopisů sdělením, že si pamatuje, že se paní obžalovaná obrátila na Soudcovskou unii se žádostí o pomoc při řešení personálních problémů. S paní obžalovanou se tehdy sešla. K jejímu svědectví nebyly žádné otázky. Paní obžalovaná ve vyjádření k němu vysvětlila, že soudci o práci na Energetickém regulačním úřadu neprojevili zájem. Následoval výslech svědka Otto Golda, bývalého místopředsedy Energetického regulačního úřadu. Soud jej již slyšel v první části hlavního líčení, ale podle pokynu odvolacího soudu jej musel předvolat znova. Předseda senátu, senát ani státní zástupce na něj neměli žádné otázky, proto předseda senátu přenechal jeho výslech obhájci Tomáši Gřivnovi. K jeho otázce na personální situaci v Energetickém regulačním úřadu svědek vysvětlil, že nebyla dobrá, nedařilo se získávat právníky k práci v úřadu. Nástup Renaty Vesecké byl dobrodiním. V této souvislosti kritizoval energetický zákon, jehož tvůrce zřejmě nepočítal s příchodem do úřadu pracovníka s výjimečnou kvalifikací a nadhodnotil důležitost praxe, získané přímo v oboru. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Svědek přece jen vyvolal zájem státního zástupce, který ho zpytoval, zda měl právnické vzdělání. Svědek vysvětloval, že je sice neměl, ale nedostatek vyvažoval velkou manažerskou praxí. Státní zástupce se jej dále tázal, zda skutečně narostla potřeba právnických úkonů v Energetickém regulačním úřadu ve srovnání se dřívějším obdobím a dostal kladnou odpověď. Ověřil si, že svědek nastoupil do Energetického regulačního úřadu v roce 2013. Zjišťoval rozsah jeho kompetence a ptal se na názor na potřebnost obsazení funkce místopředsedy, řídícího právní úsek ústředí ERÚ. Svědek potřebnost potvrdil s tím, že až 90 procent úkonů úřadu má povahu právnického jednání. Předseda senátu pak účastníkům nabídl k seznámení některé listinné důkazy. Paní obžalovaná neměla zájem o vyjádření k výpovědi svědka a k předloženým listinám. Protože strany neměly další návrhy na dokazování, předseda senátu je prohlásil za ukončené a vyzval k závěrečným řečem, jako obvykle nejdříve státního zástupce. Podle státního zástupce stát utrpěl škodu Kamil Špelda se ve svém poměrně krátkém vystoupení držel názorové linie, kterou tvrdošíjně zastává od sdělení obvinění. Oporu hledal především ve zrušeném rozsudku zdejšího soudu, ale i v odůvodnění zrušujícího usnesení senátu Haliny Černé. Podle jeho názoru nové dokazování nepřineslo nic nového a bylo zbytečné. Prokázalo se, že Alena Vitásková hledala pro úřad právníky, ale pojem „místopředseda Energetického regulačního úřadu“ při tom nepadl. Všiml si ale, že jednání paní obžalované mělo nejen věcnou, ale i subjektivní stránku. Vysvětlil to ovšem tak, že jednala úmyslně a účinek jejího postupu skutečně nastal. Úvaha o motivaci nemá podle něj oporu v zákoně. K veřejně prospěšnému cíli nelze jít nezákonnými prostředky. Nesouhlasil ale se způsobem, jakým se odvolací soud vypořádal s jeho úvahami o způsobené škodě a trval na tom, že rozhodnutím Aleny Vitáskové stát utrpěl škodu. Navrhl pak, aby soud opakovaně vyhověl obžalobě a uložil paní obžalované nepodmíněný trest v trvání tři a půl roku. Kamil Špelda se nerozhlíží doprava ani doleva a nedbá společenských souvislostí. Jeho ocenění práce paní obžalované je v příkrém rozporu s míněním prezidenta republiky, který jí udělil státní vyznamenání. Obhájce Tomáš Gřivna poukázal především na závaznost právního názoru odvolacího soudu, který se státní zástupce snažil zpochybnit. Sám se ovšem s některými úvahami odvolacího soudu také nemůže ztotožnit, a to s těmi, které jdou v neprospěch paní obžalované. Ze závěrů odvolacího soudu vyzvedl především konstatování, že jednáním Aleny Vitáskové nebyla státu způsobena škoda. Mohla by nanejvýš spočívat v rozdílu mezi platem místopředsedy a vrchního ředitele sekce, ale odvolací soud připouští, že ředitelský plat by mohl být vyšší než místopředsedův. Odvolací soud také uznal, že je třeba přihlížet k povaze pohnutky jednání paní obžalované. Státní zástupce tuto okolnost přehlížel již v přípravném řízení a v tomto směru ve svých úvahách pokračuje. Ostatně i zdejší soud v původním rozsudku konstatoval, že pohnutkou jednání paní obžalované nebyla snaha opatřit prospěch Renatě Vesecké. Funkci bylo třeba obsadit Tomáš Gřivna pak vyhodnotil výsledky výslechů svědků. Z části svědectví vyplývá, že v době, kdy Alena Vitásková řešila obsazení funkce místopředsedy pro řízení právního úseku prudce narůstal objem právní agendy úřadu, přičemž úsek byl nedostatečně obsazen a potřeba jeho odborného řízení rovněž vzrostla. Toto dokazování bylo v stávajícím řízení prohloubeno. Obhájce nesouhlasil s názorem státního zástupce, že snahy Aleny Vitáskové směřovaly pouze k náboru právníků obecně. Z výpovědí svědků vyplývá, že problému obsazení funkce místopředsedy si byli při jednání s ní vědomi. Nebylo možné problém vyřešit výběrem ze stávajícího kádru právníků. Svědci z větší části potvrdili potřebnost obsazení funkce. Potvrdili také efektivnost jednání Renaty Vesecké. Pozitivní hodnocení rozhodnutí Aleny Vitáskové o obsazení funkce místopředsedy Energetického regulačního úřadu vynesli oba poslední svědci: předsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová a Otto Gold, bývalý místopředseda úřadu. Svědci Tomáš Lichovník, bývalý prezident Soudcovské unie a Lenka Bradáčová, bývalá předsedkyně Unie státních zástupců, si sice nepamatovali na dopisy Aleny Vitáskové, ale připustili, že nějaká jednání o řešení personálních problémů právního úseku úřadu proběhla. Obhájce se vyslovil i ke svědectvím, která byla pro Alenu Vitáskovou nepříznivá. Jejich nositeli byli bývalí příslušníci vedení Energetického regulačního úřadu, které nezvládlo „licenční boom“ v roce 2010, a po nástupu paní obžalované do funkce úřad opustili. V době, kdy Alena Vitásková rozhodovala o obsazení funkce místopředsedy, již v úřadě nepůsobili, takže jejich znalost poměrů je pochybná. Svědek Antonín Panák byl v minulosti sám místopředsedou úřadu, pověřeným řízením právního úseku, takže jeho popírání potřebnosti obsazení funkce je nevěrohodné. Svědek Blahoslav Němeček byl také místopředsedou úřadu a stal se jím, ačkoli v době nástupu měl za sebou pouze jednoroční praxi ministerského úředníka. Ve funkci setrval, i když později energetickým zákonem byla stanovena podmínka sedmileté praxe v oboru. Ze shrnutí výsledků dokazování podle obhájce vyplývá, že pohnutkou obžalované byl veřejný zájem o zajištění řádného chodu úřadu a jejím jednáním nevznikla škoda, ani nevznikl nikomu neoprávněný prospěch. Navrhl proto její zproštění a postoupení nároku Energetického regulačního úřadu na náhradu škody do občanskoprávního řízení. Pošlou nositelku státního vyznamenání do vězení? Alena Vitásková pak ve své závěrečné řeči uvedla, že si jistá, že se nedopustila trestného činu. Názor rozvedla v podstatě v souladu se závěry obhájce. Poukázala i na to, že na rozdíl od Blahoslava Němečka, který měl oprávnění zastupovat úřad navenek v plném rozsahu, pravomoc Renaty Vesecké směřovala jen dovnitř úřadu. Kritizovala skutečnost, že ještě po dvou letech od jejího odchodu materiální zájmy úřadu stále zajišťuje opatrovnice – jihlavská advokátka, ustanovená státním zástupcem. Své stanovisko pak stručně shrnula v posledním slově, v němž připomněla udělení státního vyznamenání prezidentem republiky. Předseda senátu po krátké poradě senátu vyhlásil odročení jednání za účelem vyhlášení rozsudku na 1. listopadu 2019. Paní obžalovaná po opuštění soudní síně projevila před novináři mírný optimismus. Některé z nich ale více než její osud zajímalo její vysoce estetické obutí. Výraz státního zástupce při opuštění soudní síně byl spíše zachmuřený. Předpověď rozhodnutí zdejšího soudu je obtížná. Myšlení soudců bývá sešněrováno jako do šněrovačky právním formalismem. Pokud převáží v jejich přístupu k výsledkům dokazování tato vlastnost, v zásadě vyhoví návrhu státního zástupce. Rozmnoží tak kuriozní rozsudky o odeslání nositelky státního vyznamenání do vězení. S větší mírou pravděpodobnosti můžeme odhadnout, co se bude dít po vyhlášení rozsudku: jedna strana se určitě odvolá, takže senát Haliny Černé dostane další příležitost.

Čas načtení: 2019-10-12 17:09:32

Šúsaku Endó: Hluboká řeka (ukázka z knihy)

Poslední román japonského autora Šúsakua Endóa se zaměřuje na hledání smyslu života tváří v tvář utrpení. Endó, kterého celý život zajímala náboženská zkušenost, v této knize rozšiřuje záběr a vedle křesťanství a buddhismu zahrnuje do knihy i indický hinduismus. Hlubokou řekou z názvu knihy je posvátná indická řeka Ganga. Skupina japonských turistů se vydává na cestu do Indie a s sebou si přiváží své bolesti, ztráty, hledání. Mezi postavami najdeme čerstvého vdovce, který se vyrovnává se ztrátou manželky, válečného veterána, kterému se vracejí vzpomínky na trýznivé okamžiky za války, kněze prožívajícího krizi víry, ženu prožívající nenaplněné manželství a vracející se ke své studentské lásce. Ukázka z knihy: Kapitola sedmá BOHYNĚ Isobeho by nikdy ani ve snu nenapadlo, že bude někdy v hodně vzdálené zemi sedět v hotelovém pokoji a v duchu se ohlížet zpět na svůj manželský život. Ve svých životních plánech vždy počítal s tím, že on jako muž zemře dříve než jeho žena, ale příliš už neuvažoval o tom, jak ona potom bude žít. Předpokládal, že na živobytí jí postačí jednak příjem ze starobního pojištění a jednak také jejich naspořené peníze. Jeho nejasnou představou, skrytou kdesi v podvědomí, bylo, že až přijde ten čas, nějak už se to vyřeší. Při bližším zamyšlení byl Isobe prostě mužem starého tradičního ražení, který svému manželství nepřikládal hlubší význam a důležitost.             „Miloval jsem svou ženu vůbec?“             Tuto otázku si Isobe kladl po manželčině smrti ve dnech osamění a prázdnoty pokaždé, když jeho pohled padl na některou z věcí a předmětů denní potřeby, jež patřívaly jeho manželce, ať to byly jídelní hůlky, ložní pokrývky či šaty pověšené ve skříni. A snažil se při tom vyrovnat s těžko slovy vyjádřitelnými pocity lítosti a smutku. Ale jako většina japonských manželů se během svého manželství vůbec nikdy vážně nezamyslel nad tím, co je to vlastně láska.             Manželský život pro něho byl dělbou práce mezi mužem a ženou, kteří si oba mají navzájem pomáhat a pečovat o své potřeby. Žijí spolu pod jednou střechou, ale když rychle pominou pocity počáteční zamilovanosti, stává se otázkou, co dál, jak kdo z nich bude moci být tomu druhému užitečný, jaké mu poskytne pohodlí a péči. Na rozdíl od manželství v cizích zemích nebylo důležité, zda manželka ve snaze podporovat manželovu kariéru bude společensky aktivní, anebo bude o sebe maximálně pečovat, aby byla neustále žensky atraktivní. Za nejdůležitější manželčinu povinnost považoval to, aby den co den, když se muž nervově vyčerpaný vrátí ze zaměstnání domů, ona pro něho připravila místo, kde by si mohl dokonale odpočinout a ona by dovedla trpělivě snášet i jeho špatnou náladu a nároky.             V tomto slova smyslu jeho žena Keiko byla určitě dobrou manželkou. Ani doma, ani mimo dům si nikdy nedovolila mluvit do jeho záležitostí. Pravda, co se zjevu týče, měla své nedostatky, ale vždy se chovala rezervovaně a držela se skromně stranou.             Kdysi v proslovu, který měl na svatební hostině jednoho z mladších kolegů, prohlásil: „Manželka by měla být pro svého muže něco jako vzduch. Když se vám nedostává vzduchu, jste v potížích, ale vzduch je očím neviditelný. Nemluví vám do věcí. Pokud se manželka stane takovým vzduchem, pak manželství bude úspěšné a trvalé.“             Z řad mužů kolem stolu se ozval smích, někteří mu dokonce zatleskali.             „Pro manželský život stačí, když je tichý a monotónní.“             Isobe si již nyní nevzpomínal, jak se při tomto projevu tvářila jeho žena, sedící na vedlejším sedadle. Protože manželka toho večera ani v taxíku, ani po návratu domů neřekla jedno jediné slovo, předpokládal, že s obsahem jeho řeči souhlasila.             Jenže on v tom svém proslovu nezmínil jednu důležitou věc. A sice tu skutečnost, že taková tichá, obyčejná a bezvýrazná, tedy podle Isobeho slov ideální manželka, postupem času začne být únavná.             A upřímně řečeno, právě v době, kdy se konala tato svatba, procházel Isobe obdobím, k němuž dochází v každém manželství – prostě jej žena začala unavovat. Jedním z důvodů bylo právě to, že jejich manželský život byl až příliš obyčejný, klidný a monotónní. Když si manželé začnou být navzájem vzduch, tak jak o tom hovořil ve svém projevu, a manželka přestane být pro svého manžela čímkoli jiným než právě jen a jen tou manželkou, přestane být pro muže i ženou.             Isobe v žádném případě nepovažoval Keiko za špatnou manželku. Ale v té době, kdy byl stále ještě mužem v nejlepších letech, si ve své sobeckosti začal hledat i něco jiného než manželku. To, co hledal, byla žena v pravém slova smyslu. O rozvodu samozřejmě ani v nejmenším neuvažoval. Nebyl už žádný mladík, a tak si moc dobře uvědomoval, že manželka a milenka nejdou spolu moc dobře dohromady. Upřímně si přiznával, že asi dvakrát nebo třikrát si trochu zahrával s ohněm. Požár z toho naštěstí nikdy nebyl.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} ~ Jednou z jeho partnerek byla majitelka italské restaurace na Ginze, kde jeho firma občas pořádala pracovní večeře a posezení. Byl to zajímavý podnik, protože v něm podávali jak domácí japonská jídla, tak italskou kuchyni, což bylo pro pohoštění různých zákazníků firmy velice výhodné.             Ta žena se v zájmu obchodu vždy oblékala a líčila tak, aby vypadala mnohem mladší, než byl její skutečný věk. Nebála se nosit červené šaty, do vlasů si vázala po dívčím způsobu černé stuhy, a na bíle prostřené stoly kladla talíře rukama, jejichž prsty poutaly pozornost dokonalou manikúrou. Ve snaze mít co nejspokojenější zákazníky, věnovala pozornost každému detailu a vždy se snažila, aby i ti, kdo restauraci navštívili poprvé, odcházeli spokojeni a s dobrým dojmem.             Tato podnikatelka, která byla pravým protipólem jeho manželky, byla pro Isobeho partnerkou, jež mu poskytovala v dostatečné míře vše, co mu v tehdejší době manželka poskytnout neuměla. Dokonce se té ženě svěřoval s různými starostmi, mluvil s ní i o tom, že jejich adoptivní dcera, která tenkrát chodila do nižší střední školy, ho zcela bezdůvodně nenávidí. Načež ona mu se smíchem odpověděla: „Naše dcera byla taky taková! Jednu dobu strašně nesnášela mého manžela, vůbec na něj nepromluvila a vyhýbala se mu.“             „A proč?“             „Protože její otec měl ve zvyku pít různé přípravky a nápoje na posílení zdraví a vitality. Děti si v tom věku vysní, jak by měl vypadat ideální otec, a když se skutečný otec od toho ideálu až příliš odlišuje, pojmou k němu téměř nenávist.“             „Jaký asi má být takový ideální otec?“             „Je to sportovec vysoké štíhlé postavy, ale především je hodný a laskavý,“ odpověděla mu opět se smíchem. „Zkrátka a dobře takový ten tatínek, jaký se vidí v amerických filmech. Jenže její otec se pořád tvářil strašně unaveně a na nádraží, přímo na nástupišti a všem na očích, do sebe lil posilující nápoje na obnovu životní energie. A celou neděli nedělal nic jiného, než že koukal na televizi. Dospívající dívka pak má pocit, že ji otec zradil a vůbec mu na ní nezáleží.“             Smích té ženy se silně podobal smíchu herečky Kiwako Taičiové, která se často objevovala na televizních obrazovkách. Když se to tak vezme, vlastně i rysy její tváře a postava Isobemu připomínaly slavnou herečku.             „Aha, takže otec, co pije posilující drinky, dětem tedy vadí, ano?“             Isobe v duchu porovnával tuto ženu, která mu v rozhovoru odpovídala tak hbitě, jako když tenisový míček létá ze strany na stranu, se svou manželkou. Jeho manželka by mu na jeho otázku s největší pravděpodobností řekla: „To je proto, že s ní mluvíš příliš příkře. Mluvíš s ní, jako bys mluvil s hochem.“             Isobe s touto ženou chodil po barech, ale pouze při jedné příležitosti došlo mezi nimi k něčemu, co by se dalo nazvat chvilkovým nedopatřením. Ale ta chytrá žena moc dobře věděla, že Isobe není natolik lehkomyslný, aby se kvůli ní rozváděl a zřekl své rodiny. A i Isobe si uvědomoval, že pro muže, kterému se pomalu blíží padesátka, by rozvod byl pohromou.             Isobe do dnešního dne neví, zda mu manželka na tyto zálety přišla nebo ne. Každopádně se o nich ani slovíčkem nezmínila. I když o nich možná věděla, tvářila se, že neví. Když to nakonec skončilo, cítil se Isobe trochu provinile, ale rozhodně neměl pocit, že by byl manželce nevěrný. Jeden nebo dva takové flirty nemají podle něho na manželský svazek žádný vliv. Zkrátka a dobře, jeho manželka se mu prostě stala bytostí, která pro něho byla ženou asi tak, jako jeho sestra. Namísto toho si mezi sebou v průběhu let vytvořili pevný, ale očím neviditelný vztah vzájemné solidarity, který postupem doby ještě sílil.             Dal by se tento vztah solidarity nazvat manželskou láskou? Tenkrát Isobemu něco takového vůbec nepřišlo na mysl, ale když jeho manželka onemocněla rakovinou a ošetřující lékař mu sdělil, kolik času jí ještě zbývá ze života, prožil šok a zmocnil se jej děs ze ztráty celoživotní družky. Nebe venku za oknem mělo v tu chvíli olověnou barvu a zvenčí se ozýval hlas prodavače pečených batátů.             Pak následovalo to její sténání a slova, která se měla stát jejím posledním přáním. Isobeho by nikdy nenapadlo, že jeho manželka může projevit tak silnou a vášnivou emoci. Žili spolu sice dlouhá léta, ale o tom, že jeho žena ve svém srdci chová podobné přání, neměl nejmenší tušení. A on jí dal svůj slib a tento jeho slib začal pro něho po troškách nabývat stále hlubšího významu… Takže teď kvůli němu přijel až do této cizí země…   Šúsaku Endó (1923–1996), přední japonský romanopisec, kritik a dramatik se narodil v Tokiu, žil v Manždusku a studoval v Evropě. Coby katolík se v Japonsku každý den zakoušel náboženskou diskriminaci, ve Francii zas rasismus. V roce 1966 vyšel jeho historický román Mlčení, vyznamenaný Tanizakiho literární cenou, který přinesl autorovi světovou proslulost. Pozdější próza Samuraj o střetu prvních Japonců přicházejících do Evropy se západní kulturou, získala Nomovu literární cenu. Posledním významným Endóovým dílem je Hluboká řeka, v níž je téma hledání smyslu života umístěno na pozadí konfrontace japonské a indické spirituality a kultury.   Přeložila Vlasta Winkelhöferová, nakladatelství Vyšehrad, Praha, 2019, 1. vydání, váz., 284 stran.

Čas načtení: 2024-05-29 08:32:13

Princezna Kate čelí obrovské výzvě po zveřejnění zásadní zprávy

Založení iniciativy pro rané dětství Princezna z Walesu, Kate, zahájila v březnu 2023 iniciativu Business Taskforce for Early Childhood. Tato pracovní skupina spadající pod Královskou nadaci se zaměřuje na podporu raného dětství a její nedávno zveřejněná zpráva zdůrazňuje důležitost tohoto období pro budoucnost ekonomiky. Významná zpráva a její klíčové body Královská nadace zveřejnila tento týden […]

Čas načtení: 2024-07-15 08:25:00

Jak na onboarding nového zaměstnance z hlediska kybernetické bezpečnosti? Poradí aliance All4Cyber

Praha 15. července 2024 (PROTEXT) - Onboarding nového zaměstnance je komplexní proces, který vyžaduje jasné administrativní a personální kroky. Vstup nového kolegy do firmy je důležitým momentem, který může významně ovlivnit jeho budoucí výkon a loajalitu k organizaci. Aleš Roman, Sales Director společnosti IdStory, která je členem aliance All4Cyber, zdůrazňuje, že „onboarding je mnohem víc než jen první den v práci. Jde o podporu nového zaměstnance v průběhu celé jeho adaptace na nové pracovní prostředí." Zásadní je také pečlivé zvážení aspektů IT a kybernetické bezpečnosti. Správně nastavený proces může významně snížit rizika spojená s neoprávněným přístupem k firemním datům a systémům.Integrace IT a kybernetické bezpečnosti dnes představuje ještě významnější část tohoto procesu než dříve. „Je nezbytné, aby každý nový člen týmu pochopil, jak důležitá je ochrana citlivých dat a jakým způsobem může přispět k celkové kybernetické odolnosti společnosti," říká Roman.Správná bezpečnostní kultura od prvního dnePředstavte si typickou situaci: Nováček přijde plný elánu, ale čeká týdny na přístupy a nemůže tak plnohodnotně pracovat, protože v průběhu své práce postupně zjišťuje, kam všude mu přístup chybí. A jak to často ve firmách, kde nemají identity management, vypadá? Při cestě na oběd pak potká Pepa Frantu z IT a řekne mu: „Dej tomu nováčkovi stejné přístupy jako má Maruška.“ Nikde o tom není záznam, kam všude má přístupy, a jaké vlastně dostal. Při odchodu zaměstnance nebo při bezpečnostním auditu to pak může být velký problém. Představte si, že vám odejde obchodník, kterému zůstane přístup k datům zákazníků, a ten pak data pak začne prodávat konkurenci. Škody pak mohou jít do miliónů korun.Při vytvoření uživatelského účtu a přidělení přístupových práv novému zaměstnanci je tak důležité uplatňovat princip nejnižších privilegií, kdy zaměstnanec dostane přístup pouze k těm systémům a datům, které nezbytně potřebuje pro výkon své práce. Tento přístup minimalizuje potenciální škody v případě kompromitace účtu.Podle Aleše Romana je pro zajištění bezpečnosti firemních dat klíčové také nastavení správných přístupových práv. „Je třeba najít rovnováhu mezi uživatelským komfortem a bezpečnostními požadavky. Řešením může být například využití systému jednotného přihlašování (SSO), který zjednoduší správu identit a přístupů."Dalším důležitým aspektem je školení nových zaměstnanců v oblasti kybernetické bezpečnosti. Zaměstnanci by měli být seznámeni s firemními bezpečnostními politikami, zásadami silných hesel, rozpoznáváním různých typů útoků, jako jsou např. phishingové e-maily, a dalšími potenciálními hrozbami. Pravidelná školení a simulované kyberútoky pomáhají udržovat povědomí o bezpečnosti na vysoké úrovni. „Legendární žluté lepicí papírky s hesly přilepenými na monitorech můžeme ještě stále vidět ve spoustě kanceláří,“ podotýká s úsměvem Aleš Roman.Neméně důležitá je i technická stránka onboardingu. Nový zaměstnanec by měl obdržet firemní zařízení (počítač, telefon aj.) s předinstalovaným bezpečnostním softwarem, jako je antivirus, firewall a VPN pro bezpečný vzdálený přístup. Služební zařízení by měla být striktně oddělena od těch soukromých a pravidelně aktualizována.„Investice do kvalitního bezpečnostního softwaru a hardwaru se rozhodně vyplatí. Pomáhá chránit nejen firemní data, ale i samotné zaměstnance před kybernetickými hrozbami. Kombinace technických opatření a pravidelného školení je základem pro vytvoření bezpečného pracovního prostředí," dodává Aleš Roman.Jde o kontinuální proces, který vyžaduje pravidelné přehodnocování přístupových práv, monitorování aktivit a průběžné vzdělávání. V organizacích se stává pravidlem, že alespoň jednou ročně nechají přidělená práva přeschválit, aby měli jistotu, že takto přidělená práva jsou v pořádku.Začlenění IT a kybernetické bezpečnosti do onboardingu je nezbytné pro budování silné bezpečnostní kultury ve firmě. „Investice do kvalitního onboardingu se vrátí v podobě bezpečnějšího a efektivnějšího pracovního prostředí. Tím může být nový zaměstnanec nejen úspěšně integrován do týmu, ale také se stát důležitým článkem v řetězci kybernetické obrany firmy,“ uzavírá Aleš Roman.V případě dotazů ohledně nastavení bezpečného onboardingu nových zaměstnanců se neváhejte obrátit na odborníky z aliance All4Cyber, kteří vám rádi pomohou s implementací nejlepších praxí ve vaší organizaci. O alianci All4CyberAll4Cyber je aliance firem poskytujících řešení v oblasti kybernetické bezpečnosti. Vznikla spojením renomovaných firem v této oblasti: Antesto, CNS, DATASYS, DATRON, IdStory a TeskaLabs. Aliance poskytuje komplexní řešení kybernetické bezpečnosti pro soukromý i veřejný sektor, a to v souladu s platnou legislativou v čele s požadavky nové směrnice NIS2 a ZKB. Aliance se zavázala ke spolupráci, vzájemnému předávání zkušeností a šíření osvěty o komplexním tématu kybernetické bezpečnosti. Členové All4CyberAntestoSpolečnost Antesto byla založena v roce 2014 jako poskytovatel servisních služeb v oblasti ICT a specializovaného softwaru pro finanční poradce. Od roku 2019 se zaměřuje na oblast kybernetické bezpečnosti, která získává v posledních letech větší důležitost v mnoha aspektech podnikání. Firma disponuje specialisty, kteří aktivně sledují nové trendy i produkty v této oblasti a rozšiřují své znalosti tak, aby pomáhali klientům čelit kybernetickým útokům a hrozbám, které na ně v dnešní době mohou čekat. Antesto patří ke zkušeným IT profesionálům v oblastech návrhu řešení a následné implementace automatizovaného bezpečnostního či penetračního testování, pokročilého monitoringu, analýzy síťového provozu či Next Generation Firewallingu (NGFW vč. IPS/IDS).CNSS více než 30 lety zkušeností na evropském a americkém trhu je společnost CNS, a. s., spolehlivým partnerem v oblasti IT služeb a kybernetické bezpečnosti. Specializuje se na outsourcing IT, kybernetickou bezpečnost, implementaci ISMS a ISO norem a vývoj software na zakázku. Více než 20 let také působí na poli šifrování a zabezpečení datových přenosů, a to včetně R&D projektů s předními českými univerzitami. Zaměřuje se především na odvětví zdravotnictví, pro které poskytuje řešení pro zabezpečení citlivých dat pacientů a IT infrastruktury. Působí také ve státní správě, logistice a výrobě. Specializuje se na ISMS, ISO 27001, šifrování a přenosy dat nebo audit kybernetické bezpečnosti.DATASYSDATASYS, přední společnost v oblasti kyberbezpečnosti s více než 30letými zkušenostmi, poskytuje komplexní řešení pro ochranu dat, informací a služeb. Firma nabízí širokou škálu řešení a produktů, které pomáhají zabezpečit IT prostředí, ať už jde o oblast správy logů, SIEM systémů, monitorování bezpečnostních událostí ve službě eSOC, řízení privilegovaných identit a přístupů (PIM/PAM) a dalších aspektů kyberbezpečnosti. Řešení a odborné poradenství DATASYS pomáhají identifikovat bezpečnostní hrozby, posilovat ochranu systémů a splnit legislativní požadavky. Bezpečnostní řešení a služby od DATASYS využívají např. ministerstva, vodárenské, plynárenské a energetické společnosti, nemocnice, průmyslové podniky i obchodní řetězce.DATRONTechnologická společnost DATRON se sídlem v České Lípě působí na trhu už více než 30 let. Specializuje se na vývoj aplikací, síťovou infrastrukturu a vzdělávání v oblasti ICT. DATRON se zaměřuje na kompletní přípravu dodávky IT projektů, od návrhu řešení přes předprodejní podporu až po realizaci. Ve svých pobočkách v České Lípě, Praze, Ostravě a Brně zaměstnává více než 50 odborníků. Společnost působí po celé České republice a na Slovensku. V současnosti dosahuje ročního obratu 1 miliardy Kč.IdStoryIdStory je česká IT firma s globálním dosahem. Vyvíjí vlastní platformu pro Identity & Access Management – IdStory. S více než 16 lety zkušeností v oblasti informačních technologií se společnost stala lídrem na trhu IAM v České republice. Specializuje se na automatizaci správy identit na koncových systémech z jednoho místa. IdStory uchovává informace o všech důležitých událostech a změnách týkajících se životního cyklu identit. Mezi klienty IdStory, které důvěřují profesionálnímu přístupu a inovativním řešením, patří firmy napříč celým segmentem trhu od zdravotnictví přes veřejnou správu a služby až po velké nadnárodní společnosti.TeskaLabsČeskou technologickou a vývojářskou společnost TeskaLabs založili v roce 2014 Vladimíra Tesková a Aleš Teska. Firma se dlouhodobě zabývá vývojem pokročilých softwarových produktů pro kybernetickou bezpečnost, jako je log management, SIEM a PKI řešení kybernetické bezpečnosti, které pomáhají firmám plnit vysoké bezpečnostní standardy. Renomé si firma vydobyla také účastí v prestižním globálním akcelerátoru TechStars, kde byla prvním českým startupem nebo dlouholetým úspěšným působením ve Velké Británii. Služby a bezpečnostní řešení od TeskaLabs dnes využívají firmy a instituce napříč odvětvími od velkých mediálních domů přes telekomunikační a energetické společnosti, nemocnice i průmyslové podniky po organizace státní správy. Kontakt: Mariana PohlováPR & mediaE-mail: mariana@tempusmedia.czwww.tempusmedia.cz 

Čas načtení: 2024-07-31 17:44:22

Finanční i nefinanční benefity pro modré límečky: Cesta k loajalitě a spokojenosti

V současném rychle se měnícím podnikatelském světě se stává výzvou nejen přilákat, ale i udržet si kvalifikované pracovníky s modrými límečky. V tomto článku se zaměříme na důležitost rozšíření nabídky benefitů za hranice tradičních finančních odměn. Prozkoumává, jak personalisté mohou přistupovat k inovativním strategiím, které zlepšují pracovní prostředí a zvyšují celkovou spokojenost zaměstnanců, čímž přispívají k dlouhodobému závazku a loajalitě.

Čas načtení: 2024-08-05 00:00:00

Pro manažera je klíčové pochopit, že různé generace fungují odlišně

V rámci konference HR Know How 2024, organizované společností People Management Forum, poskytla Barbora Daňková rozhovor pro HR News. V něm představila společnosti TCC online a LutherOne, kde zastává vedoucí pozice. Zároveň se vyjádřila k moderním přístupům v oblasti řízení lidských zdrojů, včetně využití novodobých technologií. Barbora Daňková zdůraznila důležitost porozumění mezigeneračním rozdílům, poukázala na to, že různé generace přinášejí do pracovního prostředí odlišné hodnoty a pracovní…

Čas načtení: 2024-02-13 15:25:50

Důležitost pravidelného užívání kotvičníku po čtyřicítce

Tato rostlina má mnoho zdravotních přínosů, které mohou přispět ke kvalitě života a celkovému pohodlí. Zde jsou nejdůležitější důvody, proč bychom měli po čtyřicítce zahrnout kotvičník do svého pravidelného režimu. Podpora hormonálního zdraví S postupem [...] The post Důležitost pravidelného užívání kotvičníku po čtyřicítce appeared first on magazín Energie života.

Čas načtení: 2024-02-06 13:31:27

Bezpečnost na silnici - Proč stojí za to dbát na stav pojistek ve vašem autě?

Bezpečnost na silnici - Proč stojí za to dbát na stav pojistek ve vašem autě? redakce Út, 02/06/2024 - 13:31 Vybavení a Doplňky Klíčová slova: pojistková skříň Fabia 1 pojistková skříň Octavia 2 bezpečnost na silnici pojistkové skříně Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Jak fungují pojistky ve vašem vozidle? Pojistky jsou elektrické součásti, které slouží k ochraně elektrických obvodů vašeho vozu před přetížením a přehřátím. Každá pojistka má určitou hodnotu proudu, který může nést. Pokud se v elektrickém okruhu objeví nadměrný proud, pojistka se přeruší a tím zabrání poškození zařízení nebo způsobení požáru. Důležitost správně fungujících pojistek Správně fungující pojistky jsou klíčové pro bezpečnost vašeho vozidla. Pokud by například došlo k přetížení některého z elektrických okruhů a pojistka by se nepřerušila, mohlo by to vést k závažnému poškození elektrických zařízení nebo dokonce k požáru. To by nejenom ohrozilo vaši bezpečnost na silnici, ale také by to mohlo způsobit vážné škody na vašem vozidle. Pojistková skříň Fabia 1 Pojistková skříň Fabia 1 obsahuje různé pojistky, které zabezpečují různé elektrické okruhy ve vašem vozidle. Je důležité pravidelně prověřovat stav těchto pojistek a zajistit, že jsou v dobrém stavu. Pokud zjistíte, že některá z pojistek je poškozená nebo přerušená, je nezbytné ji co nejdříve vyměnit. To zajistí, že elektrické zařízení ve vašem voze bude nadále fungovat správně a bezpečně. Pojistková skříň Octavia 2 Pojistková skříň Octavia 2 má podobnou funkci jako pojistková skříň Fabia 1, ale může obsahovat jiné typy pojistek a mít odlišnou konfiguraci. Je důležité, abyste byli seznámeni s tím, jaké pojistky jsou ve vašem vozidle použity a jaké mají hodnoty proudu. To vám umožní lépe sledovat stav pojistek a provádět potřebné údržbové práce. Bezpečnost na silnici je zásadním aspektem každého řidiče. Správně fungující pojistky ve vašem vozidle jsou nedílnou součástí této bezpečnosti. Pravidelná kontrola stavu pojistek, včetně pojistkové skříně Fabia 1 a pojistkové skříně Octavia 2, je důležitým krokem k zajištění bezpečnosti a spolehlivosti vašeho vozu. Nezanedbejte tuto údržbu a mějte vždy na paměti, že bezpečnost na silnici je na prvním místě. Potřebujete další informace o tom, jak se starat o svůj vůz? Navštivte https://schema-pojistek.com/  Přidat komentář Každý řidič by měl mít na paměti, že bezpečnost na silnici je jednou z nejvyšších priorit. Jednou z klíčových součástí tohoto bezpečnostního opatření je správně fungující elektrický systém vašeho vozidla. A jedním z nejdůležitějších prvků tohoto systému jsou pojistky. V tomto článku se zaměříme na důležitost správného stavu pojistkové skříně ve vašem autě, s důrazem na pojistkovou skříň Fabia 1 a pojistkovou skříň Octavia 2.

Čas načtení: 2020-04-20 10:36:53

Zemřela herečka Jitka Pelikánová. Pro Itálii a západní společnost vůbec má Pražské jaro a jeho následky neobyčejný význam, říkala

Herečka, tanečnice a autorka Jitka Frantová Pelikánová zemřela ve věku 87 let v Římě. Jejím manželem byl politik a publicista Jiří Pelikán. Připomínáme ji rozhovorem, který poskytla Literárním novinám v roce 2014 při příležitosti vysílání filmové podoby jejího představení Moje pražské jaro v Praze na mezinárodní konferenci Itálie a československá svoboda 1968–1989. Rozhovor s ní vedla Dagmar Sedlická.   Pražské jaro roku 1968 je zvlášť pro mladou generaci vzdálenou historickou kapitolou. Jak je toto představení vnímáno v Itálii a jak u nás? A co vlastně stálo u nápadu tak staré vzpomínky vynést na světlo světa? K třicátému výročí Pražského jara Jiří Pelikán, tehdy již těžce nemocný, připomínal tuto důležitou část českých dějin na konferencích po celé Evropě. Když jsem mu řekla, že se musí šetřit, tak mně odpověděl: „Až potom, teď nemám čas, protože za 10 let už si na naše boje nikdo nevzpomene.“ Když se pak přiblížilo čtyřicáté výročí a já jsem byla už sama, pokládala jsem to za svoji morální povinnost. Úspěch byl tak velký, že jsem tomu ani nemohla uvěřit. Italské publikum v Římě, v prestižním Piccolo Teatro v Miláně, v Terstu na italských festivalech, ale také v divadle v Praze a Brně bylo doslova dojaté. Dostalo se mi i oficiálního ocenění ze strany italského prezidenta Giorgia Napolitana, který zaštítil moje představeni s L’Alto Patronato, je to prestižní patronát, což se stalo na divadelní představení vůbec poprvé. Byl přítomen na premiéře a následně mě vyznamenal vysokým řádem „Commendatore“ za zásluhy. Po tom všem, zájmu, dojetí i úspěchu jsem si teprve uvědomila důležitost toho představení zvlášť pro mladé publikum, pro které mnohé bylo objevné.   Jak byste tu důležitost popsala? Myslím nejen vzhledem k představení, ale i k samotným událostem Pražského jara – z dnešního úhlu pohledu? Mottem představení je citát ze Senecy: „Dokud bude existovat lidstvo, bude také chybovat.“ Důležité je vyvodit z chyb důsledky. Pelikán chtěl, aby se hlavně mladí poučili z chyb, kterých se v dobré vůli a víře dopustila minulá generace.  Ptáte se na smysl událostí Pražského jara? Pro Itálii a západní společnost vůbec má pražské jaro a jeho následky neobyčejný význam, protože znamenalo v celosvětovém měřítku začátek rozkladu mezinárodního, do té doby jednolitého komunistického hnutí. Pád Berlínské zdi a sametová revoluce, které se připomínají daleko častěji, byly logickým důsledkem Pražského jara.   Jak 21. srpen 1968 postihl váš osobní život? Především mě coby manželku Pelikána vyhodili z divadla Rokoko, odvážný ředitel karlínského divadla, kde jsem právě hostovala, mně sice nabídl novou smlouvu, ale brzy jsem měla zakázanou veškerou uměleckou činnost.   Jiří Pelikán se ještě oficiálně a na krátký čas stal v Římě kulturním atašé. Jak v té době vypadal váš život? Brežněv chtěl tehdy doslova Pelikánovu hlavu. Pokládal československou televizi za centrum kontrarevoluce. Proto byl Pelikán donucen odevzdat klíče od televize, byl vyloučen ze strany, zbaven poslaneckého mandátu a později i státního občanství. Bylo rozhodnuto odstranit ho do ciziny, aby nepřekážel v normalizaci. A tak byl jmenován prvním radou československého velvyslanectví v Římě zodpovědným za tisk a kulturu. Byl to děsivý skok nazpět. Atmosféra a myšlení tam byly jako v padesátých letech, což byl pro Pelikána zvláště po Pražském jaru velký šok. Funkcionáři ambasády museli bydlet pohromadě a vrátný pečlivě zapisoval každý pohyb a každou návštěvu. Všichni byli pod stálou kontrolou. Asi tak, jako byly v Sovětském svazu v hotelích „děžurné“. Nakonec se mi podařilo najít byt mimo tento objekt, který jsme si museli ale platit sami. Po deseti měsících, přesně 21. srpna 1969, byl Jiří odvolán a měli jsme se okamžitě vrátit do Prahy. Vzhledem k tomu, že Jiří mluvil šesti jazyky a měl velmi hluboké mezinárodní kontakty z doby, kdy byl prezidentem Mezinárodního svazu studentstva, po poradě s profesorem Šikem a Zdeňkem Hejzlarem a dalšími přáteli, bylo rozhodnuto, že v cizině může být užitečnější než doma. Nebyly to snadné roky. Ztratili jsme všechno. Zůstali jsme bez práce, bez peněz, bez dokumentů, bez znalosti jazyka a neustále pronásledovaní českou tajnou policií.   Jak v zahraničí vypadaly vaše nové divadelní začátky? Kdy a jak jste zvládla italštinu? V Itálii jsem nikoho neznala a nikdo neznal herečku Frantovou. Italsky jsem neuměla ani slovo. Přesto jsem na začátku měla štěstí. Díky znalosti němčiny jsem hrála v Německu, když jsem ještě žila v Praze. Měla jsem za sebou několik televizí, desítky programů v rádiu. Ale pak jsem na vlastní kůži poznala, že v exilu je najednou všechno jinak. Neměla jsem už záda kryta vykonanou prací, nebyla jsem host, jemuž se s úsměvem vše promine, včetně akcentu. Nic mi nedarovali.   Jak se dá naučit hrát ve čtyřech jazycích? V podstatě to je jednoduché. Je nutno jazyk studovat, učit se, učit se, učit. Ale na hraní to nestačí. To je jen technický základ. Aby člověk v té oné řeči mohl hrát, musí v té řeči myslet a cítit, a to se nedá naučit. Je to téměř nemožné. Prostě mě hodili do vody a řekli plav, tak jsem plavala. Dodnes, když dostanu novou roli, tak musím začít studovat o měsíc dříve než ostatní, abych se v řeči dostala na jejich úroveň. Naštěstí ráda studuji, baví mě to a když to pak zvládnu, tak jsem šťastná. Jednou mě jedna významná česká herečka řekla: Ty se máš, ty umíš jazyky… jenže člověk se je musí naučit a za tím jsou stovky hodin práce. A taky to stojí peníze, a ty pro nás byly v té době velký problém. A pak je nutno obstát ve světové konkurenci mezi herci, kteří hrají ve své mateřštině.   Jak fungovala italská pomoc české emigraci? To bylo složité. Vše vysvětluje podrobně Pelikán ve své poslední knize z roku 1999 Io, esule indigesto (Já nestravitelný exulant). Ve stručnosti: Pelikán na začátku doufal v politickou pomoc italských komunistů, protože na začátku odsoudili sovětskou invazi. Ale Rusové si na ně došlápli a oni ze dne na den otočili a postavili proti disidentům zeď. Dopisy odeslané Berlinguerovi, Occhettovi a dalším funkcionářům zůstaly bez odpovědi. Dokonce v září 1970 vysoký komunistický funkcionář Cossutta při oficiální návštěvě v Praze prohlásil, jak stojí v zápisech z této návštěvy, že: „Komunistická strana italská se rozešla s českými disidenty v exilu, že odsuzuje jejich stanovisko a že se nezúčastní žádného veřejného setkání ať už v rozhlase nebo televizi, kde by byli disidenti přítomni.“ O tom jsme věděli. Jedinou opravdovou politickou podporu našel Jiří v socialistické straně Bettina Craxiho, který díky finanční pomoci umožnil vydávání časopisu Listy, jenž byl tajně dopravován a rozšiřován v Československu. To se nemohlo líbit ani v Praze, ani v Moskvě, a tak udělali vše, aby ho zničili – známými metodami. Falšováním dokumentů, anonymními dopisy, dopisy s fotografiemi představujícími mrtvoly a nakonec, když psychologický nátlak neměl žádný efekt, poslali poštou balík s výbušninou do našeho bytu v Římě. Tento „dárek“ měl Pelikána definitivně zlikvidovat. Následně, díky své inteligenci a osobní a politické odvaze se rozhodl Craxi kandidovat Pelikána do prvních voleb do Evropského parlamentu. Pokládal za důležité, aby se dostal do Evropského parlamentu politik, který by reprezentoval utlačované země Ale to bylo až v roce 1979. Těch prvních deset let bylo skutečně velmi těžkých, a to pro oba.   Když se díváte zpět – jak moc vlastně politika ovlivňovala „harmonii vašeho života“? Na začátku našeho vztahu mi Pelikán řekl: Ty se mi nepleť do politiky a já se ti nebudu plést do divadla. Když vám ale domů začnou chodit balíčky s bombou, tak se to prostě začne jedno s druhým hodně proplétat. Život mě naučil zacházet s politikou tak, aby mi nebránila uskutečňovat vlastní sny. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-09 16:40:25

Změníme klima?

Nešla jsem na jedinou stávku za klima. A nepůjdu. Před většinou svých vrstevníků o tom radši nemluvím. Ale někdy se to provalí. Ty jsi nebyla stávkovat? Ani jednou?! Proč? Ptají se, většinou útočně nebo lítostivě. Ptala se mě i babička, opatrně a s obavami v hlase. Považuje mě totiž za aktivistku. Když zjistila, že jsem se toho nezúčastnila a ani to neplánuji, s úlevným výdechem postavila vodu na čaj a začala vyprávět o čerstvě rozečtené knížce. Nejsou rozruch a vzrušené debaty, které vzbudila studentská stávka za klima, samy o sobě důkazem toho, že stávky mají smysl? Není snad dobře, že tolika mladým lidem záleží na životním prostředí? Není skvělé, jak informovaní a aktivní jsou (jsme)? Ale jo… říkám si a strašně se mi nechce pokračovat dál. Přiznávám, příšerně mě všechen ten rozruch a řeči vytáčí. Nemůžu si pomoct.   „Jsme skupina českých středoškoláků a středoškolaček a na naší budoucnosti nám záleží více než na našem vzdělání. Není nám jedno, že generace našich rodičů a prarodičů ničí naši zemi a naši budoucnost,” píše česká součást mezinárodního hnutí Fridays for Future na svých stránkách v sekci O nás. My, středoškoláci, ale naši zemi a naši vlastní budoucnost ničíme taky. Každý den. Pijeme brazilskou kávu z jednorázových kelímků, jezdíme autem, kupujeme z daleka dovážené jídlo v plastových obalech, někdy taky jíme maso, kouříme, občas si zaletíme na dovolenou… a obdobně bychom mohli ještě dlouho pokračovat. Jsme zkrátka součástí naší společnosti, dnešního systému. A pokud se k tomu všemu nebudeme vzdělávat, nejen že budeme jednou žít na planetě značně poznamenané globální změnou klimatu (ne-li zničenou), ale ještě s tím nebudeme umět nic udělat. A potom to bude už opravdu jenom na nás. Jak jinak ale máme dotlačit politiky, představitele velkých firem, zkrátka ty mocné k tomu, aby se něco doopravdy změnilo? Jak jinak než pomocí davů lidí v ulicích říct, dělejte něco, prosím, záleží nám na tom a cítíme se bezmocní? No jo no… na tom něco je, ale můžeme se k těm davům s čistým svědomím připojit, když k tomu sami více či méně přispíváme? Není to trochu pokrytecký?   Pokud by na stávku za klima dorazil akcionář ČEZu nebo provozní ředitel počeradské elektrárny, nejspíš by nebyl vítán. Dobrovolně se podílí na fungování byznysu, který jednoznačně životnímu prostředí škodí a ke změně klimatu přispívá. Co kdyby ale přišel stávkovat místní chemický technik nebo stážista? Uklízečka kanceláří? A co rodiny, které žijí z jejich platů? Mají se ti cítit provinile? Obyvatel Mělníka, v jehož domácnosti se topí díky místní uhelné elektrárně, by se ale určitě zúčastnit mohl. Pravděpodobně by ho ani nenapadlo brát na sebe část zodpovědnosti za její fungování. Neneseme ale všichni, jako čeští občané, politickou vinu za fungování uhelných elektráren? Neneseme všichni, jako obyvatelé Země, vinu za celou klimatickou krizi? Máme se tedy úplně všichni cítit provinile? A pokud ne, kde je ta hranice? To je blbá otázka… Žádná hranice mezi odpovědnými a ostatními neexistuje. Lidstvo je odpovědné, takže jednotlivci taky.   Úzkostný pocit viny jako reakce na vědomé a opakované selhávání, který očekává potrestání (v tomto případě ve formě zničené planety) je nutně destruktivní. Jsme-li totiž opravdu jako jednotlivci zodpovědní, selháváme bezmála ve všem, co denně děláme. Jedinou možností, jak se osvobodit od dlouhodobého nepříjemného pocitu, by byla léta strávená v odloučení od současné společnosti, ve snaze přežívat z toho, co člověk sám vypěstuje a uloví. Nepramení-li pocit viny ze strachu před trestem, ale z racionálního porovnání našeho konání s vlastními hodnotami, se zvnitřněnou morálkou, je-li uvědoměním si, že jsme překročili námi stanovené hranice, může se pro nás stát užitečným nástrojem. Proč říkám užitečným? Kdyby se větší část lidí opravdu radikálně rozhodla, že bude žít svépomocí na jednom místě, ke krizi klimatické bychom měli ještě rychle a nepřehledně měnící se společnost. Někdo by možná řekl krizi společenskou. Pokud se ale dokážeme cítit provinile aniž bychom se jen dlouze utápěli v úzkostných a bojácných emocích, pak se můžeme snažit zlepšovat věci postupně, tak, jak máme zrovna sílu, podle svého svědomí, a hlavně bez zbrklého rozboření dosavadního systému. Co? Možná to nemusí být dva pocity viny, ale jeho dvě fáze… ne? Když uděláme něco špatně, nejsme vždycky nejdřív úzkostní? Nebojíme se v první chvíli vždycky potrestání? Ať jako materiálního postihu nebo jako odsouzení druhými lidmi. K tomu aktivnímu provinilci se přece musíme nějak dostat. „Ujasnit si svou vinu znamená zároveň ujasnit si svůj nový život a jeho možnosti. Z tohoto ujasnění vyvěrá vážnost a rozhodnutí,” píše Karl Jaspers ve své knize Otázka viny. Uff... zpátky ke stávce. A není tedy stávkování za klima výsledným činem toho rozhodnutí, není tou možností, o které mluví Jaspers? No… když to řeknu takhle nahlas, taky se mi to zdá trochu málo… jít na pár pátečních dopolední křičet hesla a pochodovat s transparenty. „Víme, že se někteří politici chtějí v pátek zúčastnit naší stávky. Nechoďte, jděte do své práce a začněte ji dělat pořádně. Vy jste ti u moci a jedině vy máte možnost zachránit naši budoucnost. Věnujte se klimatické politice. My jdeme stávkovat proto, že nemáme jinou možnost. Vy ji máte. Využijte ji.“   Studie ze Stanfordské univerzity, která nese sebevysvětlující název Moral Self-Licensing: When Being Good Frees Us to Be Bad, dala dohromady vícero starších experimentů a studií, které fenomén morálního (sebe)licencování v nějaké formě přibližovaly. V jednom z experimentů se po účastnících chtělo, aby si představovali situace, které jim byly zadány. Po experimentu mohli přispět charitativní organizaci. Ukázalo se, že účastníci, kteří si představovali, že dělají něco altruistického (pomáhají bezdomovci, zdarma doučují atp.) přispěli méně než ti, kteří si nepředstavovali, že dělají nějaké dobré skutky. K podobným závěrům docházeli i ostatní uvedené studie. Mohlo by to tedy znamenat, že máme každý nějakou “denní dávku” pomáhajících činů? Možná i skautský “každodenní dobrý skutek” poukazuje na zdánlivou, ale hluboce zakořeněnou počitatelnost dobra. Anna C. Merritt, Daniel A. Effron a Benoit Monin, autoři zmíněné studie definují fenomén morálního licencování takto: „Dobré skutky v minulosti nás mohou osvobozovat k nemorálnímu, neetickému nebo jinak problematickému chování. Chování, kterého bychom se jinak vyvarovali kvůli strachu z pocitu vlastní nemorálnosti a působení nemorálně.“ Možná, že i stávkování za klima je dobrým skutkem v minulosti. Pokud chodíme stávkovat, splnili jsme svoji denní, týdenní, možná i měsíční dávku snahy a teď je to na někom jiném. My jsme svůj díl na pomoc globální klimatické krizi odpracovali…   Samotné označení krize (z řečtiny rozhodná chvíle nebo doba, volba, soud, vysvětlení či řešení, vyvrcholení) může být zavádějící. Chce zdůraznit, že globální změna klimatu je obrovský problém. Sice tím strhává více pozornosti a upozorňuje tak na svoji důležitost, zároveň ale vyvolává pocit, že je příliš veliký a my, jako jednotlivci, s tím nic nenaděláme. Na tak důležitá rozhodnutí prostě nejsme dostatečně kvalifikovaní a zkušení. Výsledkem toho můžeme úplně rezignovat na každodenní snahu a o to víc slepě nadávat a svalovat vinu na naše politické a ekonomické představitele. Žádný z původních významů slova ale nemá negativní náboj. Nemají nic společného se stagnací, bezvýchodnou situací nebo vyděšenou nehybností. Řecké slovo krisis naopak předpokládá naši aktivitu, přemýšlivost, nápaditost, osobní zápal a odvahu rozhodovat a konat přes možnost neúspěchu a špatného soudu. „Změňte politiku, ne klima. Politici, probuďte se!“ hlásaly 20. září transparenty na Staroměstském náměstí. Tak by možná bylo lepší křičet: “My všichni, probuďme se, měňme životní styl, ne klima, přemýšlejme, zůstaňme nadšení a zapálení, vytrvejme!” Tyhle hesla dokonce jsou v českém prostředí slyšet, ale v trochu jiném kontextu.   „Každý člověk se počítá, každý krok pro demokracii má smysl. Nesklánějme hlavy a pojďme vytrvale dál za svým cílem,” píše Milion chvilek pro demokracii ve svém letošním prohlášení ke dni české státnosti. Problémy české politiky, kauzy Andreje Babiše nebo Zemanovo porušování Ústavy jsou sice pro českého občana nejspíš o něco představitelnější než klimatická krize, ale zdají se být neskutečně složité a neovlivnitelné. Mikuláš Minář i celý spolek přesto dlouhodobě vyzývá k angažovanosti a osobní iniciativě každého člověka a zdůrazňuje jeho důležitost. Jádro jejich činnosti totiž není v obřích viditelných demonstracích, ale v podpoře pomalé mravenčí práce tisíců lidí, kteří se snaží debatovat, vzdělávat se, ale také naslouchat a porozumět druhým lidem. V prohlášení Vytrváme spolek píše: „Jedno špatné rozhodnutí ho (potenciál) ale může zničit, protože k čemu je demonstrace s nejasným či nelegitimním cílem, která nemůže ničeho pozitivního dosáhnout? Můžeme sice vykřičet své zklamání či zlobu, ale taková akce nakonec jen prohloubí frustraci lidí a zanechá pocit bezvýchodnosti.“ A to se u stávek za klima bohužel děje. Ale až bude z projevů organizátorů znít méně jednoduchého obviňování politiků a více, tak jako v jednom z prohlášení Milionu chvilek Každý může, půjdu stávkovat za klima. Hrdě a radostně.   Esej studentky pražského gymnázia Jana Keplera Elišky Peřichové zvítězil v letošním (již jedenáctém) ročníku literární soutěže Knihovny Václava Havla. Knihovna letos vyzvala mladé lidi, aby se pokusili formulovat, jak vnímají tvář země, ve které žijí. Studenti spojovali tvář České republiky s národní identitou i tváří lidskou, snažili se varovat před ekologickým marketingem firem, který je cílen jen na zisk, reflektovali mediální obraz ochránců klimatu. V porotě soutěže zasedli: spisovatelka Petra Dvořáková, básník Jonáš Hájek, kritička a editorka Karolína Jirkalová, novinář Ondřej Kundra a geobotanik Jan Albert Šturma. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-22 07:55:00

Klíčové technologické trendy pro rok 2024 podle nejnovějších průzkumů

Praha 22. února 2024 (PROTEXT) - Minimalizace dopadu digitálního odvětví na životní prostředí, důležitost robustních zálohovacích řešení anebo vzestup generativní umělé inteligence. To a mnohé další bude hrát důležitou roli v oblasti technologických trendů pro rok 2024. Předpověď, která bude formovat svět IT pro aktuální rok, uveřejňuje společnost vshosting, český lídr v oblasti spravovaných hostingových řešení. Poznatky vychází z nejnovější prognózy společnosti Gartner a dalších oborových průzkumů, na které vshosting poukazuje.Hostingové řešení musí reflektovat změny na trhuV současnosti se společnosti potýkají s mnohými výzvami, ať už jde o problémy s dodavatelskými řetězci až po geopolitické napětí. "Náš závazek poskytovat odolná hostingová řešení je v souladu s voláním průmyslu po infrastrukturách, které se dokáží rychle přizpůsobit těmto vyvíjejícím se požadavkům," uvedl Damir Špoljarič, spoluzakladatel a CEO společnosti vshosting.Optimalizace cloudu v centru pozornostiVelmi se klade důraz na vytváření cloudových řešení na míru, která přesně odpovídají specifickým potřebám každé společnosti. Tento přístup pomáhá firmám snižovat výdaje a zároveň zvyšovat efektivitu, což potvrzují i poznatky společnosti Gartner. Vshosting dlouhodobě předchází aktuální trendy a firmy neškatulkuje do univerzálních balíčků, řešení optimalizuje pro každého klienta zvlášť.Repatriace cloudu jako způsob snížit výdaje a zvýšit výkonSpolečnost Citrix ve svém průzkumu uvádí, že za poslední tři roky se 93 % IT manažerů věnovalo tomu, jak přesunout některé služby z cloudu zpět do vlastní infrastruktury. Tento trend potvrzuje i vshosting. Přemístění datových zátěží z veřejného cloudu do lokálního prostředí je vnímáno jako účinný způsob, jak snížit výdaje na cloudové služby a současně zvýšit výkon a zabezpečení systémů.Zvýšený důraz na odolnost proti ransomwaruV reakci na rostoucí počet ransomware útoků zdůrazňuje vshosting důležitost robustních zálohovacích řešení, která jsou odolná vůči těmto kybernetickým hrozbám. Klíčem je využití osvědčených postupů jako jsou funkce soft-delete a prevence snah o smazání dat, čímž se zajistí, že se podniky z takových útoků mohou rychle a bezpečně zotavit.Závazek k environmentální udržitelnostiDigitální odvětví se snaží minimalizovat svůj dopad na životní prostředí a ve všech oblastech tohoto sektoru se prosazuje zavádění ekologičtějších obchodních postupů. S důrazem na zlepšení energetické efektivity a pomoci firmám v efektivním řízení jejich uhlíkové stopy se IT společnosti stále více přizpůsobují evropským normám, čímž přispívají k zajištění lepšího životního prostředí pro následující generace.AI jako přelom v inovacích a efektivitěVzestup generativní umělé inteligence nabízí podnikům zcela nové možnosti pro inovace. Očekává se růst v oblasti implementace AI modelů hostovaných přímo firmami. Tento krok umožní společnostem nejen personalizovat produkty a služby na míru specifickým potřebám zákazníků, ale také výrazně zrychlit a optimalizovat interní pracovní procesy.Kontejnerizace a Kubernetes mají i nadále pro firmy velký přínosKubernetes má i nadále důležitou roli při správě kontejnerových aplikací. Tato technologie je klíčová pro efektivitu a snižování nákladů. Využití kontejnerizace pomáhá podnikům rychleji uvádět nové funkce aplikací na trh a optimalizovat využití dostupných zdrojů.Společnost vshosting je největším poskytovatelem prémiového hostingu v České republice. Vznikla v roce 2006 a k dnešnímu dni pečuje o více než 8000 serverů českých i zahraničních internetových projektů. Mezi internetové servery, kterým zajišťuje vshosting provoz, patří například internetové obchody GymBeam, Košík.cz, Notino, Pilulka a stovky dalších, ale i technologické společnosti jako Shoptet nebo Shopsys. Firma vshosting hostuje více než 60 % českého a slovenského e-commerce trhu a disponuje vlastním datacentrem. Více informací najdete zde.    

Čas načtení: 2024-05-28 07:00:00

Společně proti kyberhrozbám: Aliance All4Cyber spojuje přední firmy v oboru kybernetické bezpečnosti

Praha 28. května 2024 (PROTEXT) - V době, kdy se otázka kybernetické bezpečnosti stává stále zásadnějším momentem každodenní reality jednotlivců i organizací, vstupuje na český trh aliance All4Cyber. Nezávislé oborové sdružení, tvořené předními poskytovateli řešení v oblasti kybernetické bezpečnosti, vzniklo s cílem poskytovat komplexní služby, šířit osvětu a předávat zkušenosti v soukromém i veřejném sektoru. Aliance také reaguje na aktuální legislativu, ať už je to evropská směrnice NIS2, nebo nový Zákon o kybernetické bezpečnosti. Zakládajícími členy All4Cyber jsou renomované společnosti Antesto, CNS, DATASYS, DATRON, IdStory a TeskaLabs.Všichni členové aliance All4Cyber se mohou pochlubit dlouholetými zkušenostmi v oblasti kybernetické bezpečnosti nejen na českém a slovenském trhu, ale i v USA a ve Velké Británii. Díky tomuto spojení je aliance All4Cyber schopna nabízet komplexní řešení v oblasti ochrany proti kybernetickým hrozbám od vstupní analýzy a zajištění služeb auditu kybernetické bezpečnosti přes pořízení a implementaci nástroje pro zálohování a archivaci, zabezpečení komunikační sítě a nástroje pro segmentaci datové komunikační sítě, pořízení a implementace nástroje pro analýzu a monitoring síťového provozu, multifaktorovou autentizaci, SIEM či SOC až po pořízení kryptografického systému zajišťujícího ochranu informací mezi datovými centry a uživatelskými pracovními stanicemi přenášených po nezabezpečeném komunikačním prostředí různých poskytovatelů apod.Cíle a mise aliance All4CyberV souladu s nejnovějšími legislativou, včetně evropské směrnice NIS2 a zákona o kybernetické bezpečnosti (ZKB), si aliance klade za cíl nejen poskytovat špičková a komplexní bezpečnostní řešení, ale také aktivně přispívat k osvětě veřejnosti a kultivaci trhu v oblasti kybernetické bezpečnosti.Aliance All4Cyber se zavázala k vzájemnému předávání znalostí a zkušeností mezi svými členy a ke spolupráci na projektech, které mají za cíl rozšíření povědomí o důležitosti kybernetické bezpečnosti v každodenním životě.„Vědomí síly spolupráce je základem vzniku All4Cyber. Společně jsme se zavázali ke sdílení znalostí a zkušeností, kultivaci trhu a edukaci veřejnosti. Kybernetická bezpečnost je neustálou výzvou, která ovlivňuje každého z nás, a je naší společnou odpovědností tuto oblast neustále zlepšovat," říká Vladimíra Tesková, spoluzakladatelka, spolumajitelka a COO společnosti TeskaLabs, která je členem aliance All4Cyber.Aliance All4Cyber chce přinášet inovativní pohledy a řešení srozumitelná nejen odborníkům, ale i široké veřejnosti. V rámci svých aktivit plánuje aliance sérii vzdělávacích aktivit, jejichž cílem je osvětlit důležitost a dopady kybernetické bezpečnosti na každodenní život. Členové All4Cyber se rovněž aktivně účastní tematických projektů, jako jsou konference a workshopy, a podporují dialog mezi odborníky, soukromým i veřejným sektorem nebo zájemci z řad široké veřejností.All4Cyber určuje pravidla hryDíky silnému zázemí svých zakládajících členů a širokému spektru dosud realizovaných projektů má All4Cyber unikátní možnost poskytovat vysoce efektivní a na míru přizpůsobená řešení, která reflektují specifické potřeby jak velkých korporací, tak středních i menších podniků. Aliance také hodlá využít své mezinárodní zkušenosti k implementaci best-practice přístupů, které byly úspěšně aplikovány ve více zemích.Aliance nastiňuje dlouhodobou viziAliance All4Cyber vidí kybernetickou bezpečnost jako běh na dlouhou trať. Její členové jsou připraveni neustále sledovat aktuální trendy a reagovat na nejnovější vývoj v oblasti hrozeb i obranných technologií, aby zajistili, že jejich klienti a široká veřejnost jsou co nejlépe informováni a chráněni.„Všichni členové naší aliance si uvědomují rostoucí hrozbu kybernetických útoků a chtějí sdílet své znalosti a zkušenosti, aby pomohli firmám a organizacím v České republice chránit se,“ podotýká Vladimíra Tesková. „Věříme, že právě spolupráce profesionálů je klíčem k úspěšnému boji proti kybernetickým hrozbám,“ uzavírá Vladimíra Tesková.Více informacíPro další informace o alianci All4Cyber, jejích službách a nadcházejících aktivitách navštivte www.all4cyber.cz, LinkedIn, nebo nás kontaktujte na info@all4cyber.cz. O alianci All4CyberAll4Cyber je aliance firem poskytujících řešení v oblasti kybernetické bezpečnosti. Vznikla spojením renomovaných společností: Antesto, CNS, DATASYS, DATRON, IdStory a TeskaLabs. Aliance poskytuje komplexní řešení kybernetické bezpečnosti pro soukromý i veřejný sektor, a to v souladu s platnou legislativou v čele s požadavky nové směrnice NIS2 a ZKB. Aliance se zavázala ke spolupráci, vzájemnému předávání zkušeností a šíření osvěty o komplexním tématu kybernetické bezpečnosti. Členové All4CyberAntestoSpolečnost Antesto byla založena v roce 2014 jako poskytovatel servisních služeb v oblasti ICT a specializovaného softwaru pro finanční poradce. Od roku 2019 se zaměřuje na oblast kybernetické bezpečnosti, která získává v posledních letech větší důležitost v mnoha aspektech podnikání. Firma disponuje specialisty, kteří aktivně sledují nové trendy i produkty v této oblasti a rozšiřují své znalosti tak, aby pomáhali klientům čelit kybernetickým útokům a hrozbám, které na ně v dnešní době mohou čekat. Antesto patří ke zkušeným IT profesionálům v oblastech návrhu řešení a následné implementace automatizovaného bezpečnostního či penetračního testování, pokročilého monitoringu, analýzy síťového provozu či Next Generation Firewallingu (NGFW vč. IPS/IDS).CNSS více než 30 lety zkušeností na evropském a americkém trhu je společnost CNS, a. s., spolehlivým partnerem v oblasti IT služeb a kybernetické bezpečnosti. Specializuje se na outsourcing IT, kybernetickou bezpečnost, implementaci ISMS a ISO norem a vývoj software na zakázku. Více než 20 let také působí na poli šifrování a zabezpečení datových přenosů, a to včetně R&D projektů s předními českými univerzitami. Zaměřuje se především na odvětví zdravotnictví, pro které poskytuje řešení pro zabezpečení citlivých dat pacientů a IT infrastruktury. Působí také ve státní správě, logistice a výrobě. Specializuje se na ISMS, ISO 27001, šifrování a přenosy dat nebo audit kybernetické bezpečnosti.DATASYSDATASYS, přední společnost v oblasti kyberbezpečnosti s více než 30letými zkušenostmi, poskytuje komplexní řešení pro ochranu dat, informací a služeb. Firma nabízí širokou škálu řešení a produktů, které pomáhají zabezpečit IT prostředí, ať už jde o oblast správy logů, SIEM systémů, monitorování bezpečnostních událostí ve službě eSOC, řízení privilegovaných identit a přístupů (PIM/PAM) a dalších aspektů kyberbezpečnosti. Řešení a odborné poradenství DATASYS pomáhají identifikovat bezpečnostní hrozby, posilovat ochranu systémů a splnit legislativní požadavky. Bezpečnostní řešení a služby od DATASYS využívají např. ministerstva, vodárenské, plynárenské a energetické společnosti, nemocnice, průmyslové podniky i obchodní řetězce. DATRONTechnologická společnost DATRON se sídlem v České Lípě působí na trhu už více než 30 let. Specializuje se na vývoj aplikací, síťovou infrastrukturu a vzdělávání v oblasti ICT. DATRON se zaměřuje na kompletní přípravu dodávky IT projektů, od návrhu řešení přes předprodejní podporu až po realizaci. Ve svých pobočkách v České Lípě, Praze, Ostravě a Brně zaměstnává více než 50 odborníků. Společnost působí po celé České republice a na Slovensku. V současnosti dosahuje ročního obratu 1 miliardy Kč.IdStoryIdStory je česká IT firma s globálním dosahem. Vyvíjí vlastní platformu pro Identity & Access Management – IdStory. S více než 16 lety zkušeností v oblasti informačních technologií se společnost stala lídrem na trhu IAM v České republice. Specializuje se na automatizaci správy identit na koncových systémech z jednoho místa. IdStory uchovává informace o všech důležitých událostech a změnách týkajících se životního cyklu identit. Mezi klienty IdStory, které důvěřují profesionálnímu přístupu a inovativním řešením, patří firmy napříč celým segmentem trhu od zdravotnictví přes veřejnou správu a služby až po velké nadnárodní společnosti.TeskaLabs Českou technologickou a vývojářskou společnost TeskaLabs založili v roce 2014 Vladimíra Tesková a Aleš Teska. Firma se dlouhodobě zabývá vývojem pokročilých softwarových produktů pro kybernetickou bezpečnost, jako je log management, SIEM a PKI řešení kybernetické bezpečnosti, které pomáhají firmám plnit vysoké bezpečnostní standardy. Renomé si firma vydobyla také účastí v prestižním globálním akcelerátoru TechStars, kde byla prvním českým startupem nebo dlouholetým úspěšným působením ve Velké Británii. Služby a bezpečnostní řešení od TeskaLabs dnes využívají firmy a instituce napříč odvětvími od velkých mediálních domů přes telekomunikační a energetické společnosti, nemocnice i průmyslové podniky po organizace státní správy. Kontakt pro média:Mariana PohlováPR & media E-mail: mariana@tempusmedia.czwww.tempusmedia.cz 

Čas načtení: 2024-07-11 14:33:14

Důležitost Čerstvosti Surovin v Italské Kuchyni

Italská kuchyně je známá po celém světě nejen svou jedinečnou chutí a rozmanitostí, ale také důrazem na kvalitu a čerstvost surovin. Tento fakt je klíčový pro vytvoření autentických italských pokrmů, které osloví vaše chuťové buňky a poskytnou vám opravdový gastronomický zážitek. Lokální a Sezónní Suroviny: Italové tradičně preferují lokální a sezónní produkty. To nejenže zaručuje […] The post Důležitost Čerstvosti Surovin v Italské Kuchyni appeared first on OnlineZena.cz - Internetový časopis pro ženy.

Čas načtení: 2024-07-16 17:00:01

Hemingway založil plovoucí republiku uprostřed Atlantiku a prohlásil se prezidentem

Aby Leicester Hemingway zmírnil diplomatické napětí, trval na tom, že jeho plovoucí národ o rozměrech 6 × 12 stop bude „mírovou mocností a nebude pro Jamajku představovat žádnou hrozbu“. Mnoho lidí mu fandilo, řada z nich si myslela, že chce nastolit daňový ráj, zemi bez útlaku a tyranie či něco podobného. To ale nebyly jeho pohnutky. „Jako vášnivý sportovní rybář chtěl pomoci chránit rybolov v Karibiku,“ vysvětlil Čtidoma.cz Moravec. Už v roce 1962 založil International Marine Research Society. A příjmy z New Atlantis (Nové Atlantidy) dle jeho vize mohly podpořit mořský výzkum a snad i výstavbu akvária na Jamajce. A ano, v neposlední řadě mu šlo o to, aby jeho podnik byl ziskový a aby se co nejvíc pobavil. Také věřil, že jeho pokus bude pravou zkouškou demokracie. Ernest Hemingway si budoval pověst proutníka. Ve skutečnosti měl v intimním životě velké problémy Číst více Využil zákon o vlastnictví ostrova Leicester získal finanční prostředky na uskutečnění svých plánů v roce 1962, kdy vyšla jeho kniha Můj bratr, Ernest Hemingway, tedy pouhý rok poté, co se slavný spisovatel zastřelil brokovnicí. „Výnosy z prodeje mu poskytly zdroje a čas potřebný k převozu starých železničních kol a náprav, bloků motorů automobilů, kabelů a průmyslového odpadu z Jamajky na tři míle dlouhou písečnou ‚pláž‘. Vyhozením vytvořil nejen podklad pro ekologickou katastrofu, ale také základnu pro kotvení voru.“ Stavba Nové Atlantidy pomohla Leicesterovi vystoupit ze stínu jeho staršího bratra. Důležitou roli v jeho příběhu sehrál americký prezident Millard Fillmore, který rozpoznal důležitost guána (trus mořských ptáků používaný jako přírodní hnojivo pro plodiny). Díky němu vznikl zákon, který v kostce říká něco v tom smyslu, že každý Američan si může nárokovat neobydlený ostrov obsahující guáno a vláda Spojených států by jeho nároky měla chránit. Hemingway tento zákon využil a tvrdil, že jeho ostrov musí vláda USA akceptovat a ochraňovat, protože je v mezinárodních vodách. Místo mincí „dary“ moře Leicester nechtěl ztratit americké občanství a prohlásil se čestným občanem Nové Atlantidy, způsobilým zastávat úřad. Aby doplnil občany, rekrutoval malou skupinu britských státních příslušníků, kteří mohli mít dvojí občanství. „Mezi nimi byla například britská socialistka lady Pamela Bird sídlící na Jamajce a americký manažer Cunard Line Sidney Jones,“ usmíval se Moravec. Na voru však vlastně nikdo nežil. Leicester v roce 1965 pro New York Times přiznal, že jediné, co člověk mohl na palubě dělat, bylo „procházet se a zdravit vlajku, což všechno pravidelně děláme“. Doufal, že se mu podaří provizorní ostrov zvětšit. První zasedání Kongresu Nové Atlantidy proběhlo 2. února 1965 v 5:30 ráno. Hemingway si poznamenal: „Návrhy stanov, které odmítají vraždy, únosy, znásilnění, loupeže a parkování na hlavních tepnách během pracovní doby.“ Taktéž se rozhodl zakázat hazard a občané jeho země neměli platit daně. Později toho dne občané Nové Atlantidy přijali ústavu a „otce zakladatele“ zvolili prezidentem. Aby podpořil důležitost Nové Atlantidy, zavedl Leicester peněžní jednotku zvanou skrupule. Jedna skrupule se rovnala 50 americkým centům. Místo ražby mincí se noví obyvatelé Atlantidy obrátili na materiály nalezené na moři. Jednalo se o žraločí zub (100 centů), háček na ryby (50 centů) a kus rozbitého sudu (10 centů).  Babiš chce definitivně zničit okamurovce. Se sociální demokracií se mu to povedlo Číst více Konec ostrova i velkého snílka Nové atlantské poštovní známky, stejně jako v mnoha malých zemích, sloužily jako hlavní zdroj příjmů. Na jedné z prvních známek mikronároda v ceně 60 centů byl Winston Churchill, popisovaný jako „světový státník 20. století“. Nová Atlantida také vytiskla 50centovou známku na poctu viceprezidenta USA Huberta Humphreye a 100centovou známku chválící ​​prezidenta Lyndona B. Johnsona jako „ochránce celého svobodného světa“. Další známky vzdávaly hold Dominikánské republice a 4. pěší divizi americké armády, jejíž tažení ve druhé světové válce Ernest i Leicester zaznamenávali jako novináři. Mezi založením Nové Atlantidy a formálním přijetím její vlády se plocha voru více než ztrojnásobila. Ale Leicester měl ještě větší plány rozšíření. „V září 1964 řekl listu New York Herald Tribune, že plánuje potopit ‚několik přebytečných námořních plavidel‘. New York Times uvedl, že cílem Leicestera bylo udělat ostrov půl míle dlouhý, dostatečně velký, aby ‚pojal maják, krátkovlnnou rozhlasovou stanici, celnici a poštu‘,“ doplnil pro Čtidoma.cz Moravec. Veškeré snahy však utnula bouře v roce 1966, která vor zničila a s ostrovem byl amen. Leicester se však začal zajímat o podvodní pátrání po důkazech o „skutečné“ Atlantidě. Úspěšný ale nebyl. A v roce 1982, když se od lékařů dozvěděl, že mu kvůli cukrovce musí amputovat obě nohy, se stejně jako jeho bratr a otec zastřelil. Zbraní, kterou si půjčil od souseda. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Nejnebezpečnější chemikálie na světě: Botulotoxin, VX, sůl, nebo obyčejná dezinfekce?

Čas načtení: 2024-10-10 13:30:00

Konference Brand Management podesáté: Kreativita znamená hlavně odvahu. Máte ji?

Praha 10. října 2024 (PROTEXT) - To, že něco dokážeme změřit, ještě neznamená, že je to důležité, říká John Hegarty, legendární kreativec a klíčový řečník letošního ročníku konference Brand Management. A naopak, právě to, co neumíme vyčíslit, může být to podstatné, co bychom neměli přehlížet. Snaží se tak poukázat na skutečnost, že kreativitu, odvahu pouštět se do tvůrčí práce, která vybočí z řady a vaši značku odliší a vyzdvihne, změřit nelze. Přesto bez ní není možné budovat úspěšnou značku.Právě "Married to Creativity" byl podtitul letošního, už 10. ročníku konference, jejímž cílem je přinášet různé pohledy na důležitost budování značek pro růst byznysu.Kreativita se točí kolem nápadů, originálních kampaní a nástrojů, které pro šíření povědomí o značce můžeme využít. Cenotvorba ale nejspíš na první dobrou mnoho lidí nenapadne. Přesto ji jako tajnou zbraň pro budování odolné značky představila ve své úvodní přednášce Mary Kyriakidi, Global Thought Leader ze společnosti Kantar.A převést vnímanou hodnotu značky na čísla Kantar umí: podle jeho dat tvoří tzv. nehmotná aktiva značky, tedy především síť asociací v hlavách potenciálních spotřebitelů, v průměru okolo 32 % hodnoty firmy. Toto číslo navíc od loňska stouplo a u úspěšných brandů to může být i polovina tržní hodnoty společnosti. Tzv. pricing power, kterou bychom mohli trochu neobratně přeložit jako „cenovou sílu“ nebo "moc cenotvorby", představuje schopnost značky obhájit si v myslích spotřebitelů svou cenu a moci ji zvyšovat, aniž by se vystavovala riziku nižších prodejů.Na konkrétních příkladech pak Kyriakidi ukázala, jak na změnu ceny reagují značky s nízkou nebo naopak vysokou cenovou elasticitou. Svůj příspěvek zakončila jasným poselstvím, že právě budování značky přispívá ke snižování cenové senzitivity.Byznys a kreativita v souladu"Zní to tak bizarně, že mě to zajímá." Tak reagoval párový terapeut Petr Kačena na nabídku vystoupit na konferenci pro marketéry a mluvit o principech kvalitního vztahu, které jsou přenositelné do budování vztahů mezi byznysem a kreativitou v rámci firmy nebo i mezi agenturou a klientem.Ve svém vystoupení se věnoval konfliktům. Protože kvalitní vztah definuje mj. i to, zda se lidé umějí dobře usmiřovat. Dál vyzdvihl důležitost fungujícího sdílení očekávání a definici společných cílů. Následovala jeho diskuze s Janem Binarem, CEO agentury McCann Prague a zástupci společnosti Lasvit, konkrétně zakladatele Leona Jakimiče a designérky Márie Čulenové.Lasvit je příkladem úzké spolupráce byznysového a kreativního oddělení, které stojí na důvěře a na charakteristikách, které jednotlivá oddělení přesahují. "Leon má vždy jasnou vizi a neustále se snaží překonávat dosavadní hranice," popsala svého šéfa Maria Čulenová, která ve své pozici senior designérky prokazuje podle Jakimiče také obrovské manažerské schopnosti. "To je jedinečná kombinace, která se sice částečně dá naučit, ale lepší je prostě takového člověka cíleně hledat. Mária dokáže týmu jasně komunikovat společné cíle a pěstovat vnitřní motivaci," reagoval Leon Jakimič.Inspirativní přístup ve vztahu klient - agentura ukázali Jerzy Hołub, vice prezident marketingu a komunikace pro Polsko, Česko a Slovensko v Mastercard, a Costin Bogdan, šéf kreativy pro Mastercard Europe v agentuře McCann WorldGroup. Klíčem k úspěchu je podle nich společná oddanost kreativitě, která s sebou nese také ochotu společně riskovat. Ve spolupráci s řetězcem Carrefour během covidové pandemie na základě dat vytipovali nákupní špičky a motivovali zákazníky, aby naopak chodili nakupovat mimo nejvytíženější časy, a tím minimalizovat šíření viru.Po začátku ruské invaze na Ukrajinu se Mastercard zaměřil na projekty podporující ekonomickou inkluzi. Zmapovali regiony v Polsku podle nabídek pracovních míst, aby usnadnili uprchlíkům začlenění do místní ekonomiky a podpořili je v soběstačnosti. V další fázi určili, jaké kombinace sousedících podniků se navzájem podporují v návštěvnosti a tedy tržbách. Vyšla z toho například spojení knihkupectví a klenotnictví, barber shopů a restaurací nebo květinářství vedle pekařství. Cílem kampaně bylo zmírnit domněnky, že ukrajinští uprchlíci berou práci místním, a naopak posílit solidaritu, podporu a začlenění. Projekt bodoval na Cannes Lions a odnesl si SDG Grand Prix (cíle udržitelného rozvoje) a titanového lva.Všichni jsme v hájiKlíčový řečník letošního roku, sir John Hegarty, je výjimečný v mnoha ohledech. Například je jediným kreativcem, který za svůj přínos oboru dostal řád od královny. Některé jeho kampaně se dnes dají právem nazývat legendárními. Zmínit můžeme více než dvacetiletou práci pro značku Levi’s a slavnou reklamu "Launderette" z roku 1985, kterou nyní značka čerstvě oprášila v titulní roli se zpěvačkou Beyoncé. Dál slavné slogany Keep Walking pro Johnnie Walker nebo Vorsprung durch Technik pro Audi.Hegarty je celoživotním propagátorem kreativity jako tvůrčí síly, která se pojí s odvahou riskovat, posouvat hranice a tvořit něco, co se vymyká, působí na emoce a tím podporuje zapamatovatelnost. A tedy kýženým způsobem buduje brand. Jeho klíčový příspěvek nesršel daty ani nepropagoval neméně důležitou "evidence-based" perspektivu. Snažil se vyburcovat publikum k větší nespoutanosti a rebelii. Na množství příkladů demonstroval, že reklama může mít ambici stát se součástí pop kultury a bavit své diváky na rozdíl od převažující průměrnosti a zaměnitelnosti, která se často zaštiťuje pre-testy a výzkumy. Cizojazyčný claim pro propagaci německé automobilky na britském trhu šel zcela proti převládajícímu domnělému stereotypu o animozitě mezi Brity a Němci. Výsledkem je navzdory tomu čtyři desetiletí trvající vztah agentury BBH, kterou Hegarty spoluzaložil, a Audi coby nositele jednoho z nejznámějších sloganů."Padesát let znovu a znovu sleduji, že kreativita dokáže vyřešit jakýkoliv problém. Reklamní branže je teď ale v háji. My všichni se na tom podílíme," nebral si servítky John Hegarty a připomněl, že ředitelé marketingu by měli sovu pozici nazývat spíš "head of entertainment" - nebo k ní tak alespoň přistupovat. Jeho brojení proti výzkumům a analytickému myšlení je bezesporu částečně cílenou provokací, nicméně jeho snahou je upozornit na to, že nesprávně uchopená data kreativitu spíš pohřbívají. On sám jí ale směle nazývá kyslíkem pro růst byznysu.Zašlá sláva televize. Nebo…?Druhý programový blok nabídl příběhy konkrétních značek a také nové přístupy k vývoji a nasazení kampaně. Hana Kloučková, výkonná ředitelka agentury Confess Research, ukázala, jaký rozdíl může být mezi deklarací spotřebitelů v průzkumech a jejich podvědomou reakcí a jak toho využít např. při komunikaci benefitů značky nebo při vymýšlení sloganu. To, co tvrdíme v průzkumech, je často zkresleno naší pamětí, post-racionalizací, snahou vypadat inteligentnější nebo jen leností. Confess Research ovšem používá různé metody na principu neurověd k měření podvědomých reakcí jako například povrchové napětí kůže nebo reakční čas na určité otázky a porovnává je s vědomými tvrzeními respondentů. Na případových studiích značek včetně Rohlíku, Košíku, AirBank, Zentivy a dalších ukázala mezery ve spotřebitelských tvrzeních oproti poznatkům využívajícím neurovědu.Pavel Ctibor ze skupiny Publicis připomněl a na reálných datech ukázal, jak ovlivňuje fragmentace mediální krajiny dlouho používané metriky ohledně efektivity televize. To, co se v krátkém časovém úseku může zdát jen jako statistická chyba, je ve skutečnosti prokázaný dramatický pokles korelace mezi "share of voice" a mentální dostupností. Výsledkem je, že stejné investice do TV reklamy přinášejí výrazně menší výsledky. Ctibor vidí východisko v cross-mediálním plánování a "attention planningu".Nutnost změny v přístupu k TV kampaním potvrdila i Ľubica Mieresová, marketingová manažerka Kofoly. Zatímco v roce 2022 šlo 70 % mediálních investic Kofoly do televize, letos byl poměr opačný: stejný objem šel naopak do ostatních kanálů. Brand tracking totiž ukázal, že pro mladou generaci se Kofola stává spíš „retro“ značkou než stále relevantní ikonou. S jejím pojetím lásky se gen Z už příliš neztotožňuje. Kofola se rozhodla jít cestou eventů. Spojila se s hudebními festivaly, kde ve svých fan zónách pořádala mj. svatby á la Las Vegas, seznamku, taneční hodiny nebo vysílala podcasty o lásce. Spustila iniciativu na podporu komunit, která opravovala turistické stezky v ČR a na Slovensku a navázala spolupráci s influencery a podcastery. Její ambicí bylo tvořit reálné zážitky mimo digitální prostředí.Značka KitKat se také zaměřila na mladé a zkusit naopak cestu on-linu. Cílem bylo zlepšit pozici z 15. příčky mezi čokoládovými tyčinkami v roce 2015, kdy 70 % prodejů tvořil formát Chunky, na ukousnutí pořádného podílu v kategorii a nadpoloviční prodeje ikonického „four finger“ formátu. E-sport na profesionální i hobby úrovni, pre-testy veškerého obsahu na sociálních sítích a „posedlost top of mind“ budováním značky. To byl recept na úspěch podle Stanislavy Růžičkové, šéfky marketingu cukrovinek v Nestlé pro region CEE. Aktuálně zaujímá KitKat 2. místo ve své kategorii, což představuje jednu snědenou tyčinku každých 1,7 sekundy na českém a slovenském trhu.Podobně působivá čísla v růstu prodejů prezentoval brand manažer značky Proud spadající pod Plzeňský Prazdroj, Jakub Marek. A s KitKatem tuto case study spojuje také velké odhodlání a tomu úměrné investice do podpory. Výchozí situací bylo zjištění, že od roku 2018 ubyl na trhu jeden milion hektolitrů piva. Zejména mladí se od jeho konzumace odklánějí. Prazdroj se rozhodl přijít s moderní novinkou české provenience, protože ač mladší generace pivu neholdují, zároveň jsou věrní českým značkám. Odlišný positioning se projevuje v chuti, moderních on-trade podnicích i zaměření na open air akce.Jakub Marek uvedl, že marketingový rozpočet této novinky byl srovnatelný s rozpočtem Pilsneru a v době nasazení představoval 10 % investic celé pivní kategorie. "Důležité bylo si věřit, jít do toho, i když jsme neměli všechno stoprocentně hned vyladěné, a rychle se učit," shrnul svůj příspěvek Marek s tím, že vsadit na tzv. light users se s promyšlenou strategií může vyplatit.Reklama (vás) musí bavitPo případových studiích došlo v závěrečném programovém bloku na kreativní přístupy k budování značky. Daniel Seman z agentury Marketup nabídl příklady úspěšných zahraničních kampaní, které měly virální potenciál a dokázaly se dostat i mimo zónu sociálních sítí. Apeloval na přítomné - zcela v duchu přednášky sira Johna Hegartyho -, že obsah je dar, pro diváky by měl mít nějakou hodnotu. "A pokud to nebaví nás jako tvůrce, jak by to mohlo bavit čtyři generace cyniků s iPhonem v ruce?"Platforma NaDa Research kombinující díky Janu Tučkovi ze STEM/MARK a Ondřeji Veisovi z agentury NMS data ze 170 kategorií, pěti tisíc značek a 20 tisíc respondentů, umožňuje k číslům přistupovat opravdu kreativně. Tak, jako to udělal před necelými 50 lety Antonín Panenka na evropském šampionátu, kdy se po pečlivém nastudování statistik brankářských zákroků rozhodl kopnout penaltu na střed a zajistit československému týmu zlatou medaili. Za domnělým riskem případně jen štěstím byla pečlivá příprava, která se zapsala do sportovních dějin. Tuček a Veis pobavili publikum například přehledy o tom, jak by dopadly poslední volby do poslanecké sněmovny, kdyby volili jen vegetariáni, nebo jaká je korelace vztahu k práci u uživatelů značky Ford či BMW.Mediaboard se prostřednictvím Zdeňka Jodase zaměřil na vztah mezi PR a marketingem a upozornil na stále přetrvávající tendence škrtat rozpočet pro public relations, ale zároveň po něm vyžadovat KPI’s jako po interních marketérech. Připomněl, jaký vliv pro budování značky PR může mít a jakých chyb v přístupech se vyvarovat. Radana Labajaová ze Skupiny Prima nabídla přehled formátů a využití televizního product placementu a Andy Sitta, šéf Seznam Brand Studia, přiblížil, jak na tvorbu kreativního obsahu, který diváky zaujme, namísto aby "jen" propagoval značku. Vyzdvihl skutečnost, že má ve svém týmu spoustu bývalých novinářů. "Jsou zvyklí, že v centru příběhu je čtenář, ne značka. Vědí, jak to udělat, aby to lidi bavilo," dodal Sitta.Odvážnou a vtipnou tečkou za 10. ročníkem konference Brand Management byl příspěvek Milana Šemeláka, zakladatele projektu Stage on Mars. V jeho zážitkových workshopech mohou formou improvizačních her celé firemní týmy objevovat kreativitu, prozkoumávat byznysové výzvy nebo se společným zážitkem stmelit.Brand Management z produkce společnosti Blue Events a ve spolupráci s agenturou McCann Prague navštěvuje opakovaně čtyři sta až pět set seniorních marketérů a top manažerů nejvýznamnějších českých značek napříč obory. Akci partnersky podpořily společnosti Tesco Media, Plzeňský Prazdroj a řada dalších.www.blueevents.eu Zdroj: Blue EventsČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-11-25 09:56:13

Pavel napsal Trumpovi

Prezident Petr Pavel minulý týden v dopisu pogratuloval nově zvolenému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi k úspěchu ve volbách. Prezidentská kancelář dopis zveřejnila na webových stránkách Hradu. Pavel připomněl jak důležitost euroatlantických vazeb, tak důležitost plnění závazků v rámci NATO.

Čas načtení: 2024-02-16 20:50:00

České pivovarnictví vzbudilo zájem v Brazílii

Lednové živé vysílání populárního brazilského podcastu Beer School bylo věnováno českému pivovarnictví a zdůraznilo důležitost a potenciál

Čas načtení: 2021-03-11 13:42:08

Ruda Pečenka (Seznam.cz): Chceme zahraničním klientům ukázat, jak je Sklik na českém trhu důležitý

Na pomyslné křeslo pro hosta v nové epizodě podcastu Nejen o reklamě tentokrát usedl Ruda Pečenka. Jako manažer konzultačního oddělení má Ruda v Seznamu na starosti třeba Sklik nebo RTB. S Martinem Jandorou si povídali o tom, co se stihlo v loňském roce a co ho naopak čeká letos. Ruda se Martinovi svěřil s tím, že pro jeho tým rok 2020 znamenal především upevnění pracovních rolí. S příchodem nového obchodního ředitele přišel totiž i prostor pro nové strategie a vytyčení kompetencí v týmech. Z projektů, které se v loňském roce podařilo realizovat, Ruda zmínil třeba spolupráci s Business Intelligence, se kterou připravili automatizaci a poloautomatizaci analýz, nebo nový web Sklik Akademie, který pomáhá manažerům i specialistům s orientací v Skliku. Martina také zajímalo, jakým způsobem vzdělávají trh a představují technologické novinky. „Vzdělávání konzultantů a také trhu je něco, do čeho investujeme nejvíce času. Kvartálně máme například různé vzdělávací bloky, ale nejdůležitější je, aby se každý konzultant vzdělával také sám a uměl tyto informace předat trhu.“ Ruda se svým týmem chtějí trh naučit to, aby více chápal důležitost brandových a akvizičních formátů. V Skliku je možné brandové formáty plánovat, pracovat s nimi a to je něco, co se klienti musí dozvědět. Jedna z Martinových otázek směřovala i na plány rozšířit Sklik mezi zahraniční klienty: „S kolegy ze zahraničního obchodu bychom rádi klientům ukázali, co Sklik dovede a jak je Sklik na českém trhu důležitý. Také pro ně připravujeme školení, kde jim chceme všechno podrobně vysvětlit.“ Co dalšího v epizodě uslyšíte: Seznam True View a jeho rozšířeníZa jak dlouho je možné vyrůst z "optíka" na samostatného optimalizátoraPrezentuje Ruda raději online nebo offlineJak tráví volný čas

Čas načtení: 2022-10-11 00:00:00

Kybernetické útoky jsou moderní hrozbou nejen pro státy, ale i pro jednotlivé firmy. Jak jim předejít?

Není potřeba být zrovna znalcem nejmodernějších technologií a programování, abyste chápali extrémní důležitost zabezpečení všech citlivých dat. Nezáleží na tom, zdali jste jednotlivec, nebo máte na starosti chod celé společnosti, vždy se ve vašem počítači nachází spousta kriticky důležitých informac ...

Čas načtení: 2009-10-06 20:00:00

Beze strachu na internet

Komerční sdělení Přemýšleli jste někdy o své přítomnosti na internetu? Doba, kdy osobní webové stránky znamenaly něco převratného, je nenávratně pryč. Skoro každá domácnost je v síti, lidí na internetu přibývá a narůstá tak důležitost bojovat o své místo na slunci v kyberprostoru. Nastává tedy otáz ...

Čas načtení: 2021-06-22 00:00:00

27. června 2021 je Mezinárodní den slunečních brýlí

Na neděli 27. června 2021 připadá Mezinárodní den slunečních brýlí. Cílem svátku je upozornit na důležitost nošení brýlí, které chrání zrak před ultrafialovým zářením. Den každoročně vyhlašuje americké neziskové sdružení optického průmyslu, k hlavní myšlence se ale připojují už i české společnosti j ...

Čas načtení: 2015-09-04 00:00:00

V čem vykročit do ulic? - Dámské podzimní boty pro rok 2015

Pro každou z žen je obuv jednou z nejdůležitějších částí jejich outfitu. Od bot se velice často odvíjí celková vizáž, a proto si jich velice hledíme a máme jich mnohem větší množství nežli muži. Pro každou příležitost se hodí jiný typ obuvi a značná důležitost se přikládá i barvám. Jaké budou dámské ...

Čas načtení: 2013-03-22 13:00:00

Přivítejte jaro s novou H&M Conscious kolekcí!

Ekologie patří mezi hlavní témata dnešní doby a její důležitost není opomíjena ani v módním světě. Švédský řetězec H&M se řadí mezi ty značky, kterým tento problém není lhostejný, a i letos tak přišlo H&M s Conscious kolekcí, jež je pod heslem „více udržitelné módy“ nejen stylová, ale i ekologická. ...

Čas načtení: 2012-11-07 00:00:00

Statement náhrdelníky jsou letošní nutností!

Určitě není třeba zdůrazňovat důležitost šperků, vždyť která žena by je nemilovala. Dnes se zaměříme na současný trend podzimu a zimy 2012 – statement náhrdelníky, tedy výrazné a veliké šperky. Dodají naprosto nový vzhled obyčejným černým šatům, oversize svetru či bílé halence, zkrátka každému jedno ...

Čas načtení: 2011-09-10 00:00:00

Trendy doplňky na podzim 2011!

Všichni víme, že důležitost doplňků není radno podceňovat. Nejenže dotváří celý outfit, ale činí ho originálním a zajímavým. Většinou právě doplňky přitahují největší pozornost, a proto bychom je měli volit a vybírat pečlivě. Dnes se podíváme, jaké doplňky budou tou správnou volbou pro podzim 2011! ...

Čas načtení: 2013-05-10 12:20:00

Kousek romatické četby od Karolíny Světlé

Karolína Světlá patří k těm autorům, o kterých se učíme ve škole, češtináři je považují za klasiky, které bychom měli znát, ale skoro nikdo je nečte. Náhodou se mi při posezení v čajovně dostala do ruky knížka Karoliny Světlé Kříž u potoka. Karolina Světlá psala v době, kdy Česká republika byla součástí Rakousko-Uherska, úředním jazykem byla němčina. Čeština byla považována za jazyk nižších vrstev. Byla to ale také doba, kdy se češství a čeština začíná dostávat ke slovu a objevují se vlastenci, kteří jsou na svoje češství hrdí. To vydání knížky Kříž u potoka, které se mi dostalo do ruky, bylo vydáno v roce 1930 ke stoletému výročí jejího narození, byl zachován i ten archaický jazyk, který by od četby spolehlivě odradil většinu dnešní mladé generace, která je nucena číst ve škole „povinnou literaturu“. Karolina Světlá je představitelkou vesnického románu, inspiraci čerpala v Podještědí, kde se narodil její manžel a kam jezdili na léto. Hrdinkou románu je osiřelá Eva, která je přijata do rodiny mlynářky, která ji opravdu miluje a stará se o ni jako o vlastní. Když Eva vyroste, provdá se do rodiny Potockých, která je známá tím, že v ní ženy vždy trpěly nedobrým zacházením od mužů. Ke sňatku ji nevede ani láska, ani ji nenutí rodina, ta ji naopak odrazuje. Chce udělat v životě něco dobrého, rozhodne se tedy svou láskou vykoupit „prokletou“ rodinu Potockých. Její manžel ji zpočátku velmi miluje, ale po čase ho láska přejde, začne si připadat méněcenný vedle pracovité a schopné ženy, jejíž zálibou je čtení knih. Čím dál víc času tráví mimo domov, chodí do hospody a najde si i milenku. Nicméně láska a pokora jeho ženy a také proradnost jeho milenky ho přivedou k rozumu a konec by byl skoro happy endem, kdyby nebylo tragické smrti manželova bratra, který se snažil pomoci ve složité situaci.Nevím sice, jak vypadal vesnický život v té době, ale připadalo mi, že je podaný poněkud idealizovaně. Jako by autorka těm vesničanům nadržovala. Jako by chtěla příznivým obrazem venkovanů chtěla povzbudit českou hrdost. Je dost pravděpodobné, že takový motiv měla, vzhledem k tomu, že se stýkala s českými intelektuály, např. s Janem Nerudou nebo Boženou Němcovou.Karolína Světlá se taky zasazovala o ženská práva, o zlepšení situace chudých žen prostřednictvím vzdělání apod. Dneska bychom to považovali za sociální práci a ten názor, že vzdělání je cestou k lepšímu životu, ten mi rozhodně nepřipadá zastaralý. Naopak. Myslím, že důležitost znalostí a dovedností je dnes mnohem důležitější než dříve. I když vzdělání a znalosti není synonymum. Nicméně vzdělání má dnes velkou prestiž a (skoro) každý rodič chce, aby jeho dítě studovalo a dosáhlo vysokého postavení. Řemeslo a práce rukama už takovou prestiž nemá. Pokud jde o mě, tak si spíš budu vážit schopnéh a pracovitého ševce nebo truhláře než sebevědomého frajera, který zbohatl bez toho, aby lidem poskytoval nějakou skutečnou hodnotu.