Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2019-07-10 22:05:29

Jan Dočekal – náš surrealista v brazilském kulturním magazínu

Respektovaný brazilský, potažmo jihoamerický a středoamerický, internetový čtrnáctideník Agulha Revista de Cultura, vydávaný v São Paulu, věnoval od ledna letošního roku devět svých čísel 100. výročí vzniku surrealismu. Mezi zúčastněnými autory a umělci, na jejichž tvorbu je přičiněn odkaz, je moravský historik umění, publicista a výtvarník Jan Dočekal (*1943), jehož články pravidelně přináší web Literárních novin. Dle koncepce editora Floriana Martinse, výrazné osobnosti výtvarného a slovesného umění v portugalsky a španělsky mluvících zemích, magazín obsahuje sérii článků o tendencích vývoje, specifikách a přínosech surrealismu v rozličných zemích světa. Dvě z osmi tematických čísel Martins sestavil z textů a ilustrací kolektivu autorů k různým aspektům teoretické a tvůrčí existence zakladatele surrealismu André Bretona. Četní zahraniční surrealisté byli v polovině prvního desetiletí nového věku nakloněni novým kontaktům s našimi surrealisty. Stěžejní postavou, kardinálním prostředníkem byl Arnošt Budík, z Brna pocházející český historik umění se zaměřením na surrealismus, básník a kolážista žijící v Bruselu. Z impulsu jeho blízkých styků s předními surrealisty z Francie, Belgie, Británie, Kostariky, Chile a z dalších zemí byla v roce 2006 uskutečněna velká surrealistická výstava v tehdy nové třípodlažní galerii Čertův ocas upravené v bývalém Mohelském mlýně na řece Jihlavě východně od Třebíče. Českou, respektive moravskou část nové mlýnské expozice obstarali členové severomoravsko-vysočinské surrealistické skupiny Stir up v čele s kunsthistorikem a malířem Václavem Pajurkem. Arnošt Budík je jejím zahraničním členem. Tam, v Čertově ocasu, tehdy, 1. května 2006, počaly se brzy hojné výstavní kontakty členů skupiny Stir up s početnými evropskými, středoamerickými a jihoamerickými autory. Do popředí se záhy vysunuli skrze své výstavní popudy surrealisté z Chile, vpředu s Enrique de Santiagem, a z Kostariky, vpředu s Alfonsem Peñou a Amirah Gazelovou. V posledních deseti letech zorganizovali několik mezinárodních přehlídek, na něž pozvali, spolu s jinými surrealisty, rovněž členy skupiny Stir up.    Přátelství přes oceán, sycené valnou měrou elektronickou korespondencí a postupně rozšiřovaným vzájemným obeznamováním se s projevy umělců na druhé straně, promítlo se neformálně do letošního edičního plánu Brazilce Floriana Martinse, otce internetového měsíčníku Agulha Revista de Cultura. A zde, vyzván Martinsem, vstupuje mezi autory a rovněž mezi ty, o kterých se píše, Jan Dočekal. V letošním březnovém čísle je první díl článků orientovaných na podoby surrealismus v různých zemích. Jan Dočekal píše o činnosti již zmíněné skupiny Stir up (text přeložil emeritní český diplomat Zdeňka Poláčka). Pod titulkem Skupina Stir up jde k 25. výročí existenceautor sumarizuje činnost skupiny od založení v roce 1995. Všímá si jejích kontaktů se zahraničními surrealisty, kteří se představili v minulých letech v galerii v Mohelském mlýně. V souvislostech je uvedeno, že důležitou součástí vstupů skupiny Stir up mezi výtvarnou veřejnost, i zahraniční, je vydávání časopisu Styxus, o něž pečují grafik Josef Bubeník a polygraf Lubomír Kerndl, který je současně kurátorem Galerie Čertův ocas. O dva měsíce později je v Agulha Revista de Cultura série článků ponejvíce od Kostaričana Alfonso Peñi, i u nás známého výtvarníka, publicisty, editora a kurátora mezinárodních výstav. Přibližuje deset současných surrealistů. Jedním z nich je Jan Dočekal. Pod titulkem Librorum aeternum Peña píše: "Český tvůrce Jan Dočekal, vizuální umělec, básník, novinář a analytik globálního surrealizmu, je realizován ve svém blogu a v různých digitálních a tištěných médiích. Čeští surrealisté jsou pod vedením nespoutaného Arnošta Budíka seskupeni ve skupině Stir Up, dědice skupiny Lacoste (1960 -1970). Mezi její členy patří mimo jiných Linda Filipová, Václav Pajurek, Lubomír Kerndl, Josef Bubenik, Gabriela Kopcová.    Jan Dočekal je strůjcem pozdravů a bratrských přátelství. Je vždy pozorný k výměně, k uměleckému vzájemnému ovlivňování, vždy je "očním poradcem" v tom, co je nazýváno surrealistickým bratrstvím. Stejným způsobem si vyměňujeme digitální "kouřové signály" (e-maily), děláme to s materiálovými zásilkami, které jdou oběma směry (knihy poezie, katalogy, koláže). Jeho vztah s americkými surrealistickými kolegy je relevantní a kladný. Jejich přátelské vazby jsou prostorem k vystavování v Chile, v projektech Grupo Derrame, v Mexiko City v "zákopu" pilotovaném Ricardem Echávarrim v Centru surrealistických studií, nebo nedávno v edici Triplo V / magazines Matérika (Portugalsko / Kostarika). Tam to bylo dvaadvacet tzv. surrealistických dvojčlenů, spojnic básníků a vizuálních umělců. Se solidaritou náš přítel publikuje komentáře a recenze v českých novinách a časopisech. Píše o mimořádné práci časopisu Agulha, a edice Arc Edições, o expozici a svazcích věnovaných Ludwigu Zellerovi a Susaně Waldové, přibližuje činnost editorů a kurátorů Ximena Olguína a Enrique de Santiaga, uznale hodnotí tvůrčí a organizační práci Amirah Gazelové, především v novém vydání velkolepých surrealistických básní Jezdecká želva od Césara Mora (Art Edition, Costa Rica). V doslovném a poetickém smyslu: To vše vytváří příjemný dojem, oddanost náročnému hledání a umělecké solidaritě. Librorum aeternum byl název zatím poslední Dočekalovy výstavy. Konala se v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě v České republice. Leitmotivem inscenace byla láska, již umělec zažívá skrze psaní, a knihy. Je to poezie v plné svobodě, moudrost, znalost knihy v různých kulturách a dialog. Metoda umělce spočívá ve sbírání starých knih, volných listů, fragmentů hřbetů. Stejně tak se jeho přátelé starají o svazky, které najdou na nejneobvyklejších místech. (…) Nůžky, štětce… A uvidíte malé a střední formáty, geometrické obrazce, skvrny, abstrakce, laguny kardinálních čísel, poezie v pohybu, transparentní tahy štětcem na papíře… Texty tančí mezi symboly a grafikou. Literární návrhy, šifrovaný jazyk, hodně rytmu a ještě více rytmu, jsou to hlasy, které zpívají v souzvuku. A stejně tak můžeme udržet dialog s černým humorem, s  utopií a s rozpory skutečností. Dočekal vytváří "paralelní realitu". Používá odkazy, které odhalují jeho svět, jeho humor a také jistou skepsi."  Další velké uvedení Jana Dočekala v magazínu Agulha Revista de Cultura, tentokrát obrazové, bylo v režii Floriana Martinse v květnovém vydání. V pokračování seriálu článků k 100. výročí vzniku surrealismu, shrnujících historii surrealismu v rozličných zemích, Martins vybral pro ilustrační doprovod deseti obsáhlých textů čtyřicet šest Dočekalových koláží. Je to největší dosavadní prezentace našeho autora v jeho více než půlstoleté tvorbě, současně rovněž nejširší časopisecké uvedení současného českého výtvarníka v Brazílii. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Floriano Martins napsal v úvodu: "Tentokrát se zde setkáváme s umělcem z České republiky Janem Dočekalem (1943), jehož tvorba je pozoruhodným spojením kvašů a koláží. V našich dopisových rozhovorech mně řekl: Jako každé ovoce lidského ducha je surrealismus vyjádřením jedince. Je neopakovatelným dojmem z daru tvoření. I dílo se skrytým významem může přitahovat svou jedinečností. Žádné skutečné umění není vytvořeno dle specializovaných příruček. Samotná identita tvůrce, odvozená z jeho daru tvořivosti a z radosti ze svobodného uskutečňování myšlenek, nabízí jedinečnou poetiku. Její prezentace není měřitelná žádnou technickou normou. Je to plod spontánní moci, erupce tvořivosti. Cílem tvorby je vždy duchovní konstrukce, která poskytuje svobodu tvůrci i kritikovi."  Pestrý a obsahem interesantní publicistický program k 100. výročí vzniku surrealismu Agulha Revista de Cultura v čele s redaktorem a editorem Florianem Martinsem vyvrcholí v čase našeho léta speciálním vydáním. Stěžejní bude anketa autorů z různých koutů světa na téma Historie a přítomnost surrealismu. K účasti byl pozván také Jan Dočekal.  

Čas načtení: 2021-05-19 18:27:01

Martina Formanová se ve své nové knize vyrovnává se smrtí svého muže

„Umlkly Milošovy oblíbené písničky, které jsme si pouštěli, jako by měl kdykoli vejít a připojit se k nám. Obývákem se nenese kouř jeho doutníků ani vůně espressa s kapkou Baileys ani zvuk CNN ani, ani…“ píše Martina Formanová v nové knize Nalakuj to na růžovo, v níž se vyrovnává se smrtí manžela Miloše Formana (†2018).  V knize, kterou Martina Formanová navazuje na předchozí autobiografické prózy Skladatelka voňavého prádla a Snědla dětem sladkosti, se setkáváme se zralou ženou reflektující svůj život po smrti manžela Miloše Formana. S pomocí deníku zpracovává svůj smutek a prázdnotu ze ztráty člověka, po jehož boku strávila dvacet tři let a s nímž vychovala dva syny. První zápis je ze srpna 2018, poslední z letošního, již pandemického února. S nadsázkou, sebeironií a upřímností autorka popisuje cestu k zotavení. Nečekanou součástí duševní terapie se pro ni stávají lekce stand-upu, který spojil její touhu po komunikaci, smysl pro humor i dávné vzpomínky na chvíle strávené v dětském recitačním kroužku v rodném Brně.   Ukázka z knihy SRPEN 2018 / Sama Jak to, že už je devět, když já jsem tak strašně nedospalá?      Jo, vlastně. Včera sedm vražd.      To jsem se nemohla ovládnout a zůstat u jedné, u dvou?      Nemohla. Ovládání se zjevně patří mezi moje nejslabší stránky.   Tenhle večerní rituál – pár vyřešených vraždiček coby pohádka na dobrou noc – se v poslední době pěkně zvrhl. Dříve jsem forenzní vyšetřování zločinů sledovala poměrně civilizovaně a nahodile. Od doby, co trávím u televize většinu dne, se mi ale jednotlivé případy postupně začaly slévat v jeden nekontrolovatelný tok ubodání, uškrcení, zastřelení či otrav jedem. A já sedím v Milošově křesle, tupě těm jatkám přihlížím, ani nevím proč. Snad že tyhle příběhy mají vždy „happy end“ – jeden vrah vyfásne doživotí, druhý dvaadvacet let natvrdo, a tu ženskou, co otrávila milence i manžela, tak tu pošlou na smrt. Paráda.   Dům je tichý a já jsem tu sama. Dívat se v noci na násilí asi vůbec nedává smysl.      Na druhou stranu se však jedná o poměrně logické vyústění pestrého televizního programu, který sleduji během dne: reality show Můj třísetkilový život, Zpackané plastické operace a zejména pak pořad přinášející zvrácené uspokojení Dr. Pimple Popper neboli Doktorka Beďarová. Poté, co jsem zhlédla tyto skvosty kabelového vysílání, je pár mrtvol už jen hezkou třešničkou na dortu. A koukat na něco jiného nejsem schopna.      Zprávy mě nezajímají a u filmů vždy po chvíli zjistím, že jsem ztratila niť příběhu. Myšlenky se mi zatoulávají do šťastnějších časů, případně mi mozek vypne úplně (s tím se ovšem potýkám dlouhodobě), a když zaměřím svou pozornost zpět na obrazovku, nechápu: A tohle je kdo? Její bratr? Nebo soused? A proč se jako pohádali?      Ne. Na hranou tvorbu teď prostě nemám.   V 9:05 volávám sestře Simoně. Dnes má ale volno, vybavím si. Počkám tedy, až se vzbudí a ozve se sama.      Ploužím se do kuchyně osvěžit se citronádou a nabudit se kafem. Jenže tam už čeká armáda mých čtyř koček a tří psů.      „Dejte mně pokoj, sobci. Každej myslíte jen na sebe,“ nadávám jim, zatímco otvírám konzervy se žrádlem. Protože já blbec bych si tu kávu ani nevychutnala, kdyby na mě tak hladově a žalostně koukali.      Psi šťastně zblajznou, cokoli jim podám (ráno jsou to jen kostičky na čištění zubů), kočky v momentě, kdy zjistí, že jsem podlehla jejich citovému vydírání, radikálně změní své chování. Najednou se tváří, jako by zrovna dorazily coby porotci na nějakou gurmánskou soutěž, a váhavě zkoumají mou nabídku. Co nám to tady… ošklíbají se nad mým dnešním menu, ačkoli ještě před pár dny požadovaly výhradně značku Sheba s příchutí hovězího ve vlastní šťávě. Dnes by však nejspíš daly přednost tuňákovi nebo krevetám, což jsem já, krutá majitelka, nevycítila.      Že si vůbec lámu hlavu s tím, co si o mně myslí kočky, napomínám se.      Jenže pak si uvědomím, že kromě těch zvířat tu se mnou nikdo jiný není.      Takže co udělám?      Otevřu konzervy s mořskými plody.      Hovězí ve vlastní šťávě dostanou navečer psi, kteří by snědli, cokoli jim nasypu do misek, pravděpodobně včetně hřebíků.      Kdepak kočky. Psi, to jsou parťáci.   / Starosti a radosti Skypuju s rodiči.      Nutno říct, že naši jsou sice čtyřicet let šťastně rozvedeni, ovšem posledních zhruba dvacet roků spolu trávívají dovolené i veškeré svátky. Ukázalo se, že klíčem k jejich harmonickému vztahu je sdílení kratších časových úseků – týdne, maximálně dvou, během nichž jsou ještě schopni ovládnout se a nesklouznout k rozepřím, které nedořešili v roce 1972.   Máma se, jako vždy, strachuje o délku mého spánku, dostatečný přísun vitamínů, o životy svých vnoučat, aktuální povětrnostní podmínky a další asi tisícovku potenciálních rizikových faktorů, jejichž příval se mi podaří zarazit někde před polovinou. I tak probereme více než čtyři stovky druhů nebezpečí, jejichž hrozbu jsem musela vehementně popřít a vyvrátit.      Táta mě informuje o slevách v Tescu, své cestě na polikliniku a ke kontejneru s odpadky, což mi připomene, že jim chci zajistit společný lázeňský pobyt v Luhačovicích, jenž je snad oba přivede na jiné myšlenky.      Až se později, v kalifornském časovém pásmu posunutém o tři hodiny, probudí Simča, absolvuje s nimi tentýž dialog. Po něm bude následovat náš telefonický rozhovor, který konverzaci s rodiči vyhodnotí a pro dnešek uzavře. Se Simou si ale během dne zavoláme ještě několikrát, mluvíme totiž tak často, že to Miloše v počátcích našeho soužití mátlo.      „Jé, to je Simča, promiň –,“ vyskočila jsem třeba s mobilem od sledování televize.      „Nevolala ona už před chvílí?“ divil se.      „No ale to mi jen volala, že nemá čas, že se ozve později,“ vysvětlovala jsem s takovou samozřejmostí, že ji záhy Miloš přijal za svou.      Bejvávalo.   / Sestry I. Venku den jak lusk.      Terasa je obrostlá divokou vinnou révou, na níž již dozrávají tmavě modré kyselkavé hrozny. Na keře trubače rostoucí stranou se slétávají kolibříci. Mám chuť sednout si tam s kávou, pozorovat je, jak slastně nasávají nektar z jeho nádherných květů, a nechat se prohřívat a laskat teplým dopoledním sluncem. Alias program „důchodcův sen“.      Tak to ne, musím přece pracovat.   V počítači kliknu na soubor s názvem Sestry, velmi volnou filmovou adaptaci mé první knížky Skladatelka voňavého prádla.      Respektive její asi devatenáctý začátek.      Koukám na ty svoje mladičké protagonistky, variace mne samotné a sestry Simčy, a jsou mi vzdálené jak neandrtálcům hodinky.      Ve verzi rozepsané v době Milošova odchodu jsou tahle naše alter ega dvě odvážné, dychtivé holky, které právě otevírají dveře do života. Co otevírají! Ony je rozkopnou, lačně nedočkavé všeho, co čeká za nimi.      Jo, tohle jsem kdysi byla já.   DUBEN, KVĚTEN 2018 / V mlze První týdny po Milošově smrti si pamatuju pouze mlhavě. Ale ne jako v té chuchvalcově bílé mlze, co vás obklopí, když vyjedete lanovkou na Sněžku. Spíš v matně ponuré, jaká bývá v kalných ránech, kdy jste navíc zoufale vyčerpaní.      Synové se museli pár dnů po pohřbu vrátit na univerzity, odletěli i Petr s Matějem.      Umlkly Milošovy oblíbené písničky, které jsme si pouštěli, jako by měl kdykoli vejít a připojit se k nám. Obývákem se nenese kouř jeho doutníků ani vůně espressa s kapkou Baileys ani zvuk CNN ani, ani…      Jen bílej kocour si každý večer mňoukavě stěžuje, že nikdo nejde spát nahoru.      Ale do ložnice já nemůžu, ve své prázdnotě se zdá ještě větší, neutěšenější. Místo toho jsem si ustlala vedle kuchyně, u sebe v kanceláři, tak ať se kocour v případě námitek laskavě přesune tam a přestane mi připomínat, co už je i tak zřejmé. Domem se téměř neslyšně pohybovala pouze hospodyně Marissa. Tak potichu zřejmě proto, aby mi nepřipomínala, co rovněž bylo nasnadě – že již není nezbytně nutné, aby docházela pětkrát týdně.      Chtěla si prostě udržet svůj džob, proto se pustila do všeho, co jen bylo možné v domě vylepšit. Tu kolem mě proklouzla s kladivem, tu se šicími potřebami či barvou a natěračskou štětkou. Že budu muset její aktivity alespoň částečně brzdit, jsem s hrůzou zjistila, když jsem ji zastihla, jak přitlouká elektrický prodlužovací kabel k liště po straně pokoje. Činila tak zcela jistě v dobrém úmyslu, aby o něj někdo nezakopl. Jen zázrakem jsem ji zastavila dřív, než se hřebík střetl s proudem a ji naplnila zcela jiná energie, než kterou překypovala obvykle. To by mi ještě scházelo.   / M Club Forever! Občas se zase sejdeme s naším M Clubem. Už je to pár let, co jsme se začali vídat. Posléze se z těchto našich „schůzí s nulovou agendou“ staly ty nejpříjemnější večeře, a ke konci vlastně i jediné společenské příležitosti, jichž se chtěl Miloš účastnit. Pojmenování klubu bylo nasnadě, neboť jména všech čtyř členů začínala na písmeno M. A bylo i nasnadě, proč bylo pro každého z nás tak důležité, že setkání neměla pražádný jiný důvod, než společně strávit čas, jíst, plkat, zpívat. Miloš byl významný, Mia slavná, Marek úspěšný a já – já byla na základce členkou recitačního kroužku.      Marka jsme poznali na podzim 2007.      „Ahoj Martino, přiletíme s Ivankou do New Yorku,“ zavolal mi tehdy Karel (myšleno Gott; ale neuvedeno z důvodu mého vyjadřovacího minimalismu, nebo možná proto, že psát u přátel příjmení mi zní trochu udavačsky). „On tam zrovna bude i náš kamarád Marek s přítelkyní, tak bychom si mohli dát večeři všichni dohromady, co říkáš?“      Společný večer nakonec proběhl zcela v Markově režii ve výtečné francouzské restauraci, kde k lahodným pochoutkám navíc doporučil vína ročníků spojených s událostmi významnými pro naši historii: 1968 a 1989. Po vínech následoval šláftruňk v baru. Kdo by ale myslel na spaní? Neskutečný koncert zábavných historek a vtipů pokračoval dál, takže nás do postelí rozehnaly až první náznaky svítání.      Hned měsíc na to měl Miloš začít připravovat v Národním divadle jazzovou operu Dobře placená procházka, což však narazilo na dosti podstatný zádrhel. Jelikož dohodnutý honorář stěží pokrýval letenku 1. třídou, ukázalo se nezbytné najít sponzory, kteří by zafinancovali Milošův pobyt v Praze i další produkční náklady.      No a tu vstoupil znovu na scénu Marek, původně zcela anonymně.      Po pár týdnech celodenních divadelních zkoušek a večerů, které trávil se svou pražskou rodinou, se Miloš rozhodl poděkovat neznámému štědrému mecenáši a povečeřet s ním v restauraci Aromi. K jeho překvapení byl oním velkorysým patronem právě Karlův kamarád. V Aromi s Markem hravě navázali na debaty z newyorského setkání. Posezení, plánované původně na necelé dvě hodinky, se opět protáhlo do časného rána.      Jejich, a potažmo naše, přátelství zpečetily desítky, či spíše stovky společných večeří a zážitků. Markovo světoběžnictví s sebou neslo nejen spoustu zajímavých příhod – od potápění se se žraloky po setkání s domorodci na Papui-Nové Guineji, ale protože žil mezi Prahou a Římem, také lehkost, s níž se dokázal objevit tu v Paříži, tu v Curychu, Lyonu či u nás v Conouši. A tak samozřejmě, jako si jej oblíbil Miloš, ho přijala i Mia. (Ano, Farrow.)      S Miou se Miloš neseznámil při práci, nýbrž na hromadném setkání umělců žijících mimo Hollywood. Né, dělám si srandu! Miiny děti i vnoučata navštěvovaly stejně jako naši synové místní Montessori školu, jejíž vedení se rozhodlo využít dvou legend světové kinematografie pro jednu z výročních charitativních akcí. Na příjemně strávený společný čas na jevišti školního divadélka jsme navázali i v soukromí.      A tak se poskládal náš šťastný čtyřlístek.      Nechali jsme si všichni natisknout na trička logo M Club, každý narozeninový dort zdobilo dekorativní M a při každé schůzi jsme si zapěli písničku „Love“ z jednoho Miina filmu. Já nám k ní vytiskla a rozdala text, dokonce jsem se zamýšlela, zda bych zvládla zahrát její melodii na ukulule. Jenže to bych musela absolvovat lekce a cvičit, na čemž bohužel můj hudební doprovod ztroskotal.      Během těchto setkání nikdo znenadání nevytáhl scénář, který by Miloš ideálně režíroval, ale přinejmenším si ho přečetl a opatřil dramaturgickými poznámkami, nikdo nepožadoval kontakt na Miina agenta, nebo na kohokoli z jejích věhlasných kolegů, nikdo jakoby náhodou Markovi nepředhodil „skvělý byznys plán, který tutově vydělá mraky peněz, jen jaksi potřebuje subvencovat do začátku“, nikdo nesháněl informace či drby, kterými by se mohl blýsknout na jiné párty.      Postupně jsme si vybrali restaurace, v nichž se téhle naší podivné, směšné skupince od pětačtyřiceti let nahoru, co si neustále nadšeně připíjela „Na zdraví! Cheers!“ i irským „Sláinte! M Club Forever!“ a pokaždé si zazpívala a řehtala se a rozčilovala nad politikou a nespravedlnostmi světa, nedivili, ba naopak, vítali nás coby své nejmilejší hosty. Stačilo zavolat a požádat o rezervaci a pokaždé jsme měli svůj stůl a na něm často i drinky, které už obsluha dopředu znala.      Naše Forever bývalo tak euforické, že jsme mu sami uvěřili.      A náhle jsme se ocitli bez toho vlastně nejdůležitějšího článku celého klubu, jenž nás de facto spojil dohromady.      Jídáváme nyní ve stejných hospodách, broukáme si a tlacháme, ale nic už není stejné. A to, co nás teď nejvíc pojí, je společně sdílený smutek.   / Růžová došla Ten vůbec nejzoufalejší moment poté, co jsem ztratila Miloše, si však pamatuju zcela přesně, neboť přišel naprosto nečekaně.      Konečně jsem se přiměla začít opět chodit do tělocvičny, ale když jsem tam mířila, přepadlo mě dobře známé mně se nechce. Projížděla jsem právě středem města New Milford, znechuceně přemítala o činkách a posilovacích přístrojích, když jsem si uvědomila, že stejnou cestou jezdívám do New Yorku.      Vždyť já nemusím do žádné tělocvičny, můžu jet prostě dál, přes Danbury a Yonkers do Města. A můžu tam zůstat přes noc, nebo týden, jelikož o zvířata se postará Eddie a mě osobně už v Conouši nikdo nepotřebuje, nečeká.      Vždyť já můžu jet na letiště a odletět ještě dnes večer do Prahy. Nebo do Mexika. Kamkoli. Protože mě už nikdo nepotřebuje, nečeká!      A ačkoli teoreticky nejspíš znělo to obrovské pole možností snově, ve skutečnosti mě téměř fyzicky bolavě sevřel pocit samoty.      Doteď jsem se neustále něčemu a někomu přizpůsobovala. Škole, dětem, manželovi. Veškerý můj volný čas byl ohraničen nároky a požadavky druhých jako závorami, a mně přišlo přirozené a uspokojující je respektovat a naplňovat. Jenže najednou jsou závory pryč a přede mnou nedozírná pláň, na které budu muset nakonec vytyčit mantinely svého nového života.      Veškerá rozhodnutí ohledně mé budoucnosti ležela už jen a jen na mně.      Mohla jsem s nimi začít hned teď.      Do tělocvičny. A šupem!   Martina Formanová pochází z Brna, vystudovala scenáristiku na Filmové akademii múzických umění v Praze a od poloviny devadesátých let žije ve Spojených státech amerických. Je autorkou autobiograficky laděných próz Skladatelka voňavého prádla (2002) a Snědla dětem sladkosti (2012), novel Trojdílné plavky (2007) a Nevěra po americku (2011), románů Ten sen (2009) a Případ Pavlína (2014) a sbírky Povídky na tělo (2017). Napsala rovněž dva scénáře, které se staly předlohou k televizním filmům. Připravuje se realizace jejího nejnovějšího scénáře inspirovaného Skladatelkou voňavého prádla.   Vydalo nakladatelství Prostor roku 2021, 216 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-26 15:45:00

Kosmická loď Starliner od Boeingu by mohla letět v květnu. Pokud se zase něco nepokazí

Po letech neúspěchů se Boeing a NASA připravují na další pokus o vypuštění kosmické lodi Starliner. Podle Space.com a dalších serverů by k tomu mohlo dojít počátkem května. „Právě teď není dřívější datum startu než 1. květen,“ řekl manažer Commercial Crew Program Steve Stitch na páteční tiskové ...

Čas načtení: 2024-05-02 16:10:00

Jak na efektivní správu kontejnerových klastrů napříč datovými centry i cloudy

Kontejnerizace je hitem posledních let a její popularita stále roste. Efektivní správě kontejnerových klastrů napříč datovými centry a cloudy, škálování a zabezpečení kontejnerizovaných aplikací se bude věnovat program konference Kontajnery v praxi, která se uskuteční 15. května 2024 v hybridním formátu - v prezenční formě v Lindner Hotelu Gallery ...

Čas načtení: 2024-05-10 14:44:00

V programu konference TechEd 2024 je 50 přednášek a představení platformy M5Stack

Letošní ročník největší tuzemské IT konference TechEd, která proběhne hybridně ve dnech 21. - 23. května 2024 v Praze, již představila kompletní program. Mezi speakery se objeví přední odborníci české, slovenské, ale i zahraniční IT scény.  ...

Čas načtení: 2024-05-16 08:02:38

FOTO: Jízda králů a koncert na Vltavě oslavily českého světce Jana Nepomuckého

Více než třistaletou tradici mají Svatojánské slavnosti Navalis, které se každý květen konají v Praze. Jejich součástí je oblíbená Jízda králů zapsaná na seznamu UNESCO, při níž se jezdci v krojích vydají s průvodem na Karlův most k soše Jana Nepomuckého. Program doplnila také plavba benátských lodí a seskok parašutistů završený koncertem na Vltavě.

Čas načtení: 2024-05-20 01:00:00

Oslavte Světový den včel v Technologickém parku při slavnostním otevření včelí stezky

Brno, 20. května 2024 - Před 7 lety byl 20. květen na popud Slovinska vyhlášen Světovým dnem včel. Jedná se tedy o mladý svátek. A je tomu přesně 7 let, co se v Technologickém parku Brno díky společnosti EPRIN rozbzučely první včelíny. V letošním roce k nim přibudou ještě další dvě stanoviště. Vznikne tak včelí stezka doplněná hravými panely pro děti a rodiny, které se chtějí o včelách dozvědět více. Slavnostní otevření stezky v pondělí 20. května tak bude zároveň oslavou Světového dne včel. Od 15 hodin je připraven bohatý program pro veřejnost, na kterém se v rámci kampaně #PripravBrno podílí také město. Celý článek...

Čas načtení: 2024-07-30 16:13:05

2024 / 07

Autor: Janko PALIGA Datum: 30.07.2024 16:13:05 LETECTVÍ A KOSMONAUTIKA100, 2024, č. 7Obsah čísla:Čadil, Jan: Dodány poslední H-1 pro české letectvo (4)Informujeme (5-11)Soušek, Tomáš: První L-39NG pro LOM Praha představen (12-15)Čadil, Jan: Berlínská ILA na vzestupu (16-17)Přibyl, Tomáš: Okamžik pravdy pro Ariane 6 (18-19)Špaček, Jaroslav: NATO Tiger Meet 2024 ve Schleswigu (20-25)Kučírek, Jiří: Leonardo a program Clean Sky 2 (26-27)Soušek, Tomáš: B-21 Raider pokračuje ve zkouškách (28-31)Přibyl, Tomáš: SpaceX představila nové skafandry (32-33)Matoulek, Jaroslav: Mil Mi-8T Vlasta (34-35)Karavantos, George: Korejské loučení s Phantomy II (36-40)Cvrkal, Milan; Kučírek, Jiří: Superjet-100 ve zkušebním procesu (41)Korbel, Petr: Křidélka pro L-39NG a další díly letadel ze Sušice (42-44)Přibyl, Tomáš: Indické kosmické ambice (45)Soušek, Tomáš: Speciální vojenské bizjety v kurzu (46-51)Máče, Jan: Fouga Magister na českém nebi (52-53)Stolár, Michal J.: Mitchelly na palubách lietadlových lodí (54-58)Korbel, Petr: Dvacet nových radarů pro Indii (59)Přibyl, Tomáš: Šedesát let s iontovým motorem (60-61)(lek): Tělesa vypuštěná a zaniklá: Květen 2024 (61)Fojtík, Jakub: Cvičné proudové letouny: Méně typů, více efektivity (62-67)Máče, Jan: Letadla 39-45: Junkers Ju 87A Stuka (68-69)Cvrkal, Milan: DC-8 NASA ve výslužbě (70-71)Přibyl, Tomáš: Donald Slayton, první šéfastronaut (72-75)Soušek, Tomáš: Konvertoplán Osprey v omezeném provozu (76-79)Kolmann, Petr: Polikarpov U-2/Po-2 (3. díl - dokončení) (80-86)Kolmann, Petr: Pouť déšť nepřekazil (87)Recenze (90)

Čas načtení: 2024-09-03 10:44:35

08.02.2024 - USA: byl zrušen program průzkumného vrtulníku FARA

Autor: FiBe Datum: 03.09.2024 10:44:35 Jako důsledek vzešlý z analýz nedávných konfliktů / válek byl zrušen program americké armády (US Army) ozbrojeného průzkumného vrtulníku FARA (Future Attack Reconnaissance Aircraft). Na počátku se přihlásilo pět kandidátů (AVX/L3, Bell, Boeing, Karem a Sikorsky), ale do užšího výběru byl vybráni pouze společnosti Bell Helicopter Textron Inc. s modelem Bell 360 Invictus (jednalo se o poměrně konzervativní návrh vrtulníku tradičního uspořádání s hlavním a vyrovnávacím rotorem, s posádkou sedící v tandemu) a Sikorsky Aircraft Corp. s modelem Sikorsky Raider X (neortodoxně řešený vrtulník s dvojicí koaxiálních nosných rotorů a zadní tlačné vrtule, s posádkou sedící vedle sebe).Jedná se de facto o krach už čtvrtého programu, který měl nahradit průzkumné vrtulníky řady Bell OH-58 Kiowa:program Light Helicopter Experimental / LHX (1982-2004) - Boeing / Sikorsky RAH-66 Comancheprogram Armed Reconnaissance Helicopter / ARH (2004-2008) - Bell ARH-70 Arapahoprogram Armed Aerial Scout / AAS (2012-2013)program Future Attack Reconnaissance Aircraft / FARA (2018-2024)Paradoxně šlo o program, který měl vysokou prioritu a měl vyplnit dlouholetou mezeru vzniklou právě po vyřazení vrtulníku Bell OH-58D Kiowa Warrior. Ale zkušenosti zejména z Ukrajiny ukazují, jak moc se změnil vzdušný průzkum. Roli nosičů senzorů ve velké míře převzaly bezposádkové vzdušné prostředky mnoha kategorií, které v prostředím prosyceném protivzdušnou obranou umožňují plnit požadované úkoly.Náklady na program FARA se pohybují okolo 2,4 miliard dolarů (z rozpočtu vlády USA), resp. ve stovkách milionů dolarů (z rozpočtů uchazečů). Jedním z mála dílčích úspěchů, který může být aplikován, je nový turbohřídelový motor General Electric T901 vzniknuvší z programu ITEP (Improved Turbine Engine Program, původně označovaný jako AATE / Advanced Affordable Turbine Engine), který nahradí motory řady General Electric T700 ve strojích řady Sikorsky UH-60 Black Hawk a řady McDonnell Douglas / Boeing AH-64 Apache. Jako další se mluví o závěsnících Modular Effects Launcher, které by také mohli dostat uvedené stroje. Nyní probíhá pečlivá analýza, která určí které další technologie je možné implementovat do stávajících strojů, resp. použít v běžících programech tak, aby vynaložené prostředky nepřišli vniveč.Dále bylo oznámeno:konec modernizace strojů Sikorsky UH-60L Black Hawk na standard UH-60V ke konci roku 2024 z důvodu výrazného nárůstu nákladů.namísto toho budou nakupovány stroje Sikorsky UH-60M Black Hawk.zpoždění při zavádění nových motorů General Electric T901 z důvodu doladění jejich integrace na stávajících strojích.vyřazení bezposádkových prostředků AeroVironment RQ-11B Raven a AAI RQ-7 Shadow.uzavření vývoje vrtulníku Boeing CH-47F Chinook Block 2 a jeho náběh do výroby.pokračování programu FLRAA (Future Long Range Assault Aircraft) s prvním operačně způsobilým strojem v roce 2030, viz aktualita ZDE.a v neposlední řadě závazek zvýšeného investování do výzkumu a vývoje, k rozšíření a zrychlení zavádění bezposádkových průzkumných prostředků do výzbroje americké armády.Zdroj:www.army.milwww.nationaldefensemagazine.orgwww.nationaldefensemagazine.orgwww.janes.com

Čas načtení: 2024-10-21 19:30:50

Tajemná pozvánka Nintenda rozluštěna. Firma chce stvořit nový herní svět

Na začátku října začalo Nintendo přijímat vybrané uživatele do tajemného programu Nintendo Switch Online: Playtest Program, jehož cílem bylo otestovat novou funkci služby. Objevilo se mnoho spekulací a teorií o tom, co Nintendo plánuje od podpory GameCube na Switch Online až po například návrat Miiverse. Nyní se však ukazuje, že Nintendo testuje nový druh hry. Nintendo…Přečtěte si celý článek: Tajemná pozvánka Nintenda rozluštěna. Firma chce stvořit nový herní svět

Čas načtení: 2024-03-06 09:43:57

Agonisté GLP-1 pro léčbu obezity - nový recept na úspěch?

Vzhledem ke stále rostoucí globální nadváze mění agonisté glukagonu podobného peptidu 1 (GLP-1) způsob léčby. Ve studiích dosahují léky s agonisty GLP-1 v závislosti na placebu úbytku hmotnosti 12 až 18 % - což překonává jakoukoli předchozí farmakologickou léčbu a vyvolává obrovskou pozornost a využití. V letech 2021-2023 se cena akcií 2 výrobců, společností Novo Nordisk a Eli Lilly, více než ztrojnásobila a jejich celková hodnota nyní přesahuje 1 bilion dolarů.Přesto panují v klinické praxi i na veřejnosti nejasnosti ohledně reálných nákladů, snášenlivosti a dostupnosti. Polovina dospělých v USA má zájem o užívání léku na hubnutí na předpis a 93 milionů splňuje kritéria pro zařazení GLP-1. Ceníkové ceny v USA jsou 12 000 až 16 000 USD ročně; i při maximálních vyjednaných slevách náklady pravděpodobně přesáhnou 6500 USD ročně. Pokud by všichni způsobilí dospělí v USA dostávali agonisty GLP-1 se slevou, roční náklady by činily 600 miliard dolarů - což se rovná všem ostatním výdajům na léky na předpis v USA dohromady. Existuje naděje, že konkurence sníží ceny, ale každý GLP-1 agonista je chráněn přibližně 20 patenty, mnohé z nich až do roku 2040 nebo i déle. I kdyby se současné ceny snížily, zkušenosti s jinými hlavními třídami léků naznačují, že budou zavedeny novější přípravky v této třídě, které budou mít další přínosy, ale budou mít nadále vysoké ceny a agresivní marketing, takže je nepravděpodobné, že se celkové náklady brzy významně sníží.Ve studiích, které prokázaly účinnost látek agonistů GLP-1, se úbytek hmotnosti zastaví do 12 až 18 měsíců. A pokud je lék vysazen, pacienti obvykle do jednoho roku znovu ztracenou hmotnost získají, což vede k doporučenému chronickému užívání. Pro plátce to vytváří nákladově nevýhodný scénář. K úbytku hmotnosti dochází na počátku, ale pak se zastaví a k udržení počátečního přínosu je třeba léta pokračovat v léčbě. To vysvětluje, proč i při zohlednění zdravotních přínosů a zvýhodněných cen nejsou tyto přípravky nákladově efektivní, s přírůstkovými náklady 237 000 až 483 000 USD na rok života s ohledem na kvalitu. V důsledku toho i při zohlednění zdravotních přínosů agonisté GLP-1 podstatně zvyšují náklady. V jedné analýze se celkové roční náklady na zdravotní péči u pacientů adherujících k léčbě zdvojnásobily, a to z přibližně 13 000 USD na osobu před zahájením léčby na 26 000 USD po jejím ukončení.Reálná dlouhodobá snášenlivost je rovněž nízká. V jedné rozsáhlé analýze bylo po jednom roce adherentních pouze 27 % pacientů, kterým byli předepsáni agonisté GLP-1. Protože se ztracená hmotnost po vysazení léku běžně znovu navrací, vzniká tím pro plátce další zapeklitý problém: velká počáteční investice do léčby může být neopodstatněná, pokud většina pacientů nakonec přestane lék užívat a jednoduše znovu přibere. Přístup k přípravkům GLP-1 je navíc stále nerovný podle rasy a etnické příslušnosti, příjmu a plátce.Tyto problémy s vysokou cenou, nízkou nákladovou efektivitou a špatnou dlouhodobou adherencí jsou pro plátce, lékaře i pacienty velmi závažné. Rozsáhlé snahy směřují k nalezení alternativ,7 jako je příděl agonistů GLP-1 (nebo jejich nehrazení). Některé programy kombinují starší, levnější léky na hubnutí (jako je fentermin/topiramát nebo bupropion/naltrexon, které dosahují placebem upraveného úbytku hmotnosti 4-5 %) s dietním koučinkem, vzhledem k základní roli výživy. Takové programy snižují náklady, ale mohou přinést nedostatečné výsledky. Starší léky mají malý vliv na hmotnost a samotný koučink často vede jen k mírným změnám ve stravování, zejména pokud jsou přítomny strukturální překážky, jako jsou nedostatečné finance, omezená doprava nebo jiné sociální potřeby.Pacienti, lékaři a plátci stojí před dilematem: zpočátku účinný, ale nákladný a obtížně udržitelný program chronického užívání agonistů GLP-1 vs. méně nákladná, ale méně účinná strategie starších léků a behaviorálního koučinku. Kombinace léčby agonisty GLP-1 s životním stylem může přinést větší výhody než kterákoli z nich samostatně,8 kombinovaný přístup však nemění ani dlouhodobé problémy spojené s náklady na GLP-1 nebo adherencí, ani strukturální nerovnosti přístupů poradenství v oblasti životního stylu. A zatímco příděly agonistů GLP-1 snižují náklady, mnoha pacientům upírají podstatný krátkodobý úbytek hmotnosti, kterého lze s těmito přípravky dosáhnout.Tváří v tvář tomuto dilematu lze zvážit alternativní řešení: nové paradigma počáteční, postupné léčby agonisty GLP-1 podporované dlouhodobým programováním životního stylu, které řeší strukturální překážky. Vzhledem ke kritické roli výživy to znamená nejen poskytovat rady, ale také zdravé potraviny: přístup Food Is Medicine (FIM) využívající medicínsky vhodné potraviny nebo jídla. Takový program by měl zahrnovat účinné poradenství a sledování v oblasti výživy, vaření, cvičení a spánku s využitím telezdraví, aplikací, vzájemné podpory, umělé inteligence a gamifikace. V tomto navrhovaném paradigmatu by všichni způsobilí pacienti dostávali agonisty GLP-1 a program FIM. Po 12 až 18 měsících by došlo k plánovanému ukončení podávání agonistů GLP-1 a pokračování programu FIM pro udržení hmotnosti.Dlouhodobé studie, jako je Program prevence diabetu, PREDIMED a CORDIOPREV, prokazují klinickou účinnost správné výživy. Kontrolované studie dále potvrzují klinický přínos strukturovaného výživového poradenství.9 Přesto může být udržení zdravých návyků obtížné, zejména pro marginalizované skupiny obyvatelstva, které se potýkají se strukturálními překážkami. Klíčovou inovací a poznatkem je proto řešení strukturálních překážek dlouhodobého udržování hmotnosti pomocí klinicky předepsaných, lékařsky vhodných potravin. Tím se zlepšuje dodržování pravidel pacienty a rovnost v oblasti zdraví a snižují se překážky týkající se nákladů, přístupu, znalostí a (v případě dodávky domů) času a dopravy. Kvaziexperimentální studie a některé, i když ne všechny, randomizované studie potvrzují přínosy FIM na kvalitu stravy, potravinovou bezpečnost, kardiometabolická rizika, sebeřízení nemocí a vlastní fyzické a duševní zdraví.10 Některé programy FIM se spojují s mírným snížením indexu tělesné hmotnosti o 0,4 až 0,6.10 Tyto programy se obecně nezaměřovaly na hubnutí nebo cvičení: program FIM integrující tyto prvky a navržený výslovně pro udržení hmotnosti by mohl být poměrně účinný.Kombinovaný program s agonisty GLP-1 a FIM by měl být individualizovaný (obrázek). U některých pacientů může být počáteční úbytek hmotnosti dlouhodobě udržován pomocí FIM a s ním spojené podpory životního stylu. U jiných může program pouze zpomalit opětovné nabývání hmotnosti a vyžadovat epizodické "posilovací období" s agonistou GLP-1. Pro ostatní bude nepochybně trvalý úbytek hmotnosti i nadále výzvou - v ideálním případě se bude jednat o zmenšující se podskupinu s tím, jak budou přibývat zkušenosti s kombinací agonistů GLP-1 a FIM.Současné důkazy ze studií výživy, behaviorálního poradenství a FIM spolu s rostoucími náklady na agonisty GLP-1 ospravedlňují investice do testování tohoto navrhovaného programu. Potravinové programy FIM obvykle stojí 50 až 150 dolarů měsíčně a programy stravování 250 až 350 dolarů měsíčně; optimální kombinace potravin a/nebo stravování by vyžadovala objasnění. Dokonce i s telezdravotnickou nebo digitální behaviorální podporou by čisté úspory, snášenlivost a účinnost stupňovitého programu GLP-1 agonista/FIM mohly být mnohem vyšší než samotné užívání GLP-1 agonisty, což by přineslo nákladovou efektivitu - nebo dokonce úsporu nákladů. Pokud by například tato léčba udržovala úbytek hmotnosti u 500 pacientů, kteří přestali užívat agonisty GLP-1, úspory na lécích by přesáhly 4 miliony dolarů ročně. Tento program by také mohl podpořit zdravotní rovnost v léčbě obezity tím, že by řešil finanční, vzdělávací a přístupové bariéry v oblasti výživy.Mohla by být s rozvojem programů agonistů GLP-1/FIM účinná, nákladově efektivní a spravedlivá léčba obezity na dosah? Nebo je naděje příliš velká a výzva příliš velká? Na tyto otázky lze odpovědět pouze prostřednictvím důkladného testování postupných přístupů využívajících agonisty GLP-1/FIM. V době, kdy klinický i veřejný pohled na agonisty GLP-1 osciluje mezi pozitivní a negativní hyperbolou, ale se skutečnými výzvami v oblasti nákladů, dlouhodobé snášenlivosti a spravedlivého přístupu - a kdy FIM vykazuje první příslib zlepšení rozdílů souvisejících s výživou - je čas spojit a otestovat tyto pokroky v novém paradigmatu, které by mohlo začít omezovat zdravotní, spravedlivou a nákladovou zátěž obezity. Zdroj: JAMA

Čas načtení: 2020-02-29 09:48:51

Silně věřící Žid, miláček žen i buddhistický mnich. Ukázka z biografie I’m Your Man – Život Leonarda Cohena

Čtyři roky předtím, než dvaaosmdesátiletý kanadský umělec Leonard Cohen zemřel ve spánku, vyšla v torontském nakladatelství jeho nejucelenější biografie I’m Your Man – Život Leonarda Cohena. Britské novinářce a publicistce Sylvii Simmonsové se podařilo navázat s Cohenem přátelský vztah, jenž vyústil v životopisné dílo, které odhaluje dosud nepublikovaná fakta. Cohen a Simmonsová spolu vedly dlouhé rozhovory, komplikovaný muž ji nechal nahlédnout do svých vzpomínek, deníků, myšlenek a snů. Simmonsová sleduje celé Cohenovo dílo – poezii, beletrii a hudbu – jako součást jeho umělecké osobnosti. Vyzpovídala zpěvákovy přátele, spolupracovníky, producenty a hudebníky, jakož i klíčové ženy v Cohenově mytologii, jež se staly jeho múzami – Marianne Ihlenovou (viz píseň So Long, Marianne), manželku přítele Suzanne Vaillancourtovou z Montrealu, matku jeho dětí Suzanne Elrodovou a pozdější partnerky Rebeccu De Mornayovou a Anjani Thomasovou. Cohen byl složitou osobností se zjevnými rozpory: silně věřící Žid, sofistikovaný muž a miláček žen, stejně jako zasvěcený buddhistický mnich. Kniha začíná v Montrealu, Cohenově rodišti, provází ho do Londýna, na řecký ostrov Hydra a do New Yorku šedesátých let, kde umělec započal svou hudební kariéru. Sledujeme jeho výstup na vrchol hudebního showbyznysu, jeho ústup do ústraní v polovině devadesátých let a provázíme ho na jeho celosvětovém turné o patnáct let později. Podle životopisu Simmonsové se Cohen mohl stát stejně tak písničkářem jako rabínem – narodil se v tradiční a prosperující židovské rodině, znal velmi dobře Písmo, byl vnukem význačného ruského rabína. Avšak silný zájem o světské radosti včetně hudby, sexu a drog z něho učinily jednu z ikon populární hudby. Vedle již dříve zdokumentovaných faktů Simmonsová přibližuje i méně známé události. Například Cohenovo vystoupení na festivalu na ostrově Wight v roce 1970, kdy zpěvák dokázal zklidnit zdivočelý statisícový dav, je všeobecně známé. Naopak překvapením je Cohenovo skandální vystoupení, které se odehrálo krátce předtím na jiném, francouzském festivalu. Přiopilý Cohen tehdy dorazil na pódium na koni a „byl vypískán a křičeli na něj, že je primadona a myslí si o sobě kdovíco, že je kapitalista a sympatizuje s fašisty, že si drží dům v Řecku a neřekne ani slovo proti tamní vojenské vládě.“ Simmonsová mapuje historii Cohenových slavných písní a zmiňuje též ironickou skutečnost, že album, na němž se poprvé objevilo legendární Hallelujah, nahrávací společnost v roce 1983 odmítla v USA vydat. V knize zaznívají i kritická hodnocení Cohenovy osobnosti coby sobeckého muže, vyhýbajícího se závazkům, který bezohledně opouští své partnerky. Obsahuje pasáže o manželství, buddhismu, terapii. Čtenář se dočte i o podivné události z roku 1977, kdy producent Phil Spector se slovy „Leonarde, miluju tě,“ přiložil Cohenovi k týlu pistoli a natáhl kohoutek. Nebo o Cohenově rozhodnutí koncertovat pro duševně nemocné v psychiatrických léčebnách během evropského turné v roce 1970. Kniha se zabývá také Cohenovými zkušenostmi s válkou (Cohen byl na Kubě v době invaze v zátoce Sviní v roce 1961 a v roce 1973 odcestoval do Jeruzaléma, aby se ve válce s Egyptem a Sýrií přihlásil do izraelské armády. Byl přidělen na zábavné turné v americkém stylu v Sinajské poušti a vystupoval pro vojáky až osmkrát denně.)   Ukázka z knihy „Here I Stand, I’m Your Man“ Aplaus byl ohlušující. Odrážel se mezi stěnami malého divadla a zněl Leonardovi v uších. Veškeré publikum bylo na nohou. Uběhla minuta, pak druhá. Leonard ještě nevydal hlásku, nikdo nezahrál ani tón, ale lidé nepřestávali aplaudovat. Leonard se plaše usmál. Smekl klobouk a položil si jej na srdce v gestu pokory, ale také jako štít. Přes všechno předchozí ubezpečování si nebyl předem jist, jak ho vlastně přijmou, a takováhle reakce ho těšila, ale také mu dělala starost, protože znamenala očekávání, které je třeba splnit. Ve skutečnosti ale od něj nikdo nic nečekal. Byl to první koncert. Právě tak jako on nevěděl, co čekat od lidí, neměli ani posluchači tušení, co mohou očekávat od něj. Neměli předem v podstatě žádné informace, protože Leonard trval na tom, že se to musí udržet v co největší tajnosti, takže si mohli představovat, že přijede starý pán s kytarou s nylonovými strunami a zazpívá jim písničky jejich mládí, možná s jednou či dvěma vokalistkami, jestli si je bude moci dovolit. Všichni věděli z médií o Leonardových finančních potížích, o tom, že starý mnich kvůli penězům musí mezi lidi s žebrací miskou.      Leonard tu teď před nimi stál v záři reflektorů ve svém elegantním obleku, s kloboukem a nablýskanými botami, a vypadal jako rabínská verze Franka Sinatry, jako Bohem vyvolený mafián. Doprovázely ho tři zpěvačky a několik hudebníků z jeho šestičlenné skupiny mělo rovněž obleky a klobouky, jako by hráli v kasinu v Las Vegas. Kapela spustila, Leonard si stáhl klobouk hluboko do čela a s mikrofonem v dlani, jako by to byla obětina, začal zpívat „Protanči mě do své krásy s hořícími houslemi“. Jeho hlas měl trochu hrubé okraje, ale byl hluboký a znělý – „Protanči mě panikou do bezpečí uvnitř“ (Dance Me to the End of Love). Malé pódium bylo plné muzikantů, nástrojů a techniky. Zpěvačky měl tak blízko, že by snad mohl natáhnout paži a přidržet se jich, kdyby mu hrozilo, že upadne. Zpíval, jako by sem přicestoval sám, aby těmhle lidem usazeným v hledišti sdělil osobní tajemství. Zpíval, jako by si s sebou na pódium nevzal nic kromě svého života plného písní.      Řekl divákům totéž, co pak zopakoval tisícům dalších – že tohle dělal naposledy „jako šedesátiletý, jako mládenec s bláznivým snem“. Přiznal, že má trému, ale povídal si s publikem, žertoval, projevil lítost nad nedávnými záplavami ve městě a složil hold místním básníkům, mimo jiné Fredu Cogswellovi, který před více než půlstoletím uveřejnil ve svém časopise Fiddlehead recenzi Leonardovy první knihy. Písně, které Leonard pro koncert zvolil, byly průřezem jeho kariéry, ale pomíjely nejtemnější a nejbrutálnější kusy. (Výjimku tvořila píseň The Future, leč i v té byl „anální sex“ zaměněn za něco méně anatomicky specifického.) V době, kdy Roscoe Beck dával dohromady kapelu, procházel Leonard písně, které už neslyšel celé roky, a vybíral ty, do kterých se pořád dokázal „ponořit“. Byl překvapen tím, jak mnoho jich našel, a tím, že si stále ještě pamatuje slova. Do výběru se mu dostávaly spíše chytlavější novější skladby než nepřikrášlené rané písně. Snad v tom hrála roli jistá opatrnost starého muže, ale spíše to bylo tím, že tyhle songy s velkou kapelou fungovaly lépe, a Leonard velkou kapelu potřeboval, aby přehlušil hlas pochyb. Dalším důležitým faktorem při výběru byla skutečnost, že se v těch starých písničkách většinou doprovázel sám na kytaru. A zatímco bylo pro Leonarda relativně snadné vrátit se k písním jako zpěvák, hrát na kytaru mu dělalo nesrovnatelně větší obtíže. Neměl ji v ruce tak dlouho, že musel vyměnit struny. Potřeboval dlouho a tvrdě cvičit, aby, jak řekl, „obnovil svůj um“, pokud šlo o Suzanne – jednu z mála písní, které odehrál bez úprav. Pokud teď na pódiu na něco hrál, byl to většinou syntezátor. S pokornou úklonou děkoval za aplausy po svých předstíraně vážných, jedním prstem odehraných sólech. Většinou ale jen zpíval. Někdy při tom vypadal jako prosebník s hlavou svěšenou nízko k mikrofonu ukrytému v dlaních, jindy jako zkušený showman, který se šňůrou od mikrofonu přehozenou nenuceně přes rameno okouzluje dav pečlivě nacvičenou choreografií. Ten komplikovaný tanec na pomezí sebevědomí, ironie a emocionální upřímnosti zvládal Leonard dobře a s půvabem.      Jeho kapela působila sehraně, elegantně, měla do poslední noty vypilovaný zvuk, přitom hrála opravdu potichu. „Říkali jsme si, že jsme nejtišší kapela na světě,“ vzpomíná Beck, „nebo přinejmenším nejtišší s elektrickými nástroji. V centru pozornosti měl být jednoznačně Leonardův hlas, šlo nám o to, aby publikum slyšelo každé jeho slovo.“ Leonard ale dopřával hudebníkům i prostor k sólovým projevům. Odstoupil v takových chvílích ze záře reflektorů a soustředěně, s kloboukem přiloženým na srdce, sledoval jejich výkon. Společně s publikem žasl, když Javier Mas hrál na laúd nebo dvanáctistrunnou kytaru, či když Sharon nastoupila v úvodu Boogie Street, jako kdyby ten výkon zažíval rovněž poprvé, a v pokoře jej obdivoval. Toho večera odehráli s krátkou přestávkou skoro tři hodiny. Nikdo nehraje tříhodinové koncerty, tím méně muž, kterému je přes sedmdesát a během posledních patnácti let odzpíval na pódiu jen pár písniček. Adam se snažil otce přesvědčit, aby program omezil na hodinu a půl, ale Leonard byl neoblomný. Kupodivu to vypadalo, že si pobyt na pódiu užívá. Nebyla to jen úleva, že se všechno to zkoušení vyplatilo, že kapela funguje a lidé ho rádi vidí – šlo o něco hlubšího. Odehrával se tu jakýsi nevyhnutelný rituál, docházelo k vzájemnému předávání darů, ke sdílení čehosi důležitého.      „Viděla jsem, jak se lidé pod pódiem chvějí a pláčou,“ vzpomíná Charley Webbová. „Nebyl to jen jeden člověk a nebyli to jen mladí. Nestává se tak často, abyste viděli dospělé plakat, a tak usedavě.“ Hattie Webbová říká: „Od toho prvního večera bylo z reakce publika vidět, že je to pro ně ohromný zážitek. A stejné to bylo i pro nás.“ Když měli první koncert za sebou a zamířili autobusem k dalšímu kanadskému městečku, všichni se uvolnili, i Leonard. Tyhle koncerty si vyvzdoroval. Když mu manažer ukázal program turné, zareagoval na to: „Do čeho jsi mě to uvrtal?“ „Přišel se seznamem podmínek,“ vzpomíná Robert Kory. „Řekl jsem mu: ‚Leonarde, při tomhle turné nebudou žádné kompromisy. Uděláme všechno přesně tak, jak to chceš, nebo to nebudeme dělat vůbec.‘ Každý detail odpovídal jeho představám, od tříměsíčního zkoušení po ty zahřívací koncerty.“      Absolvovali jich po východní Kanadě celkem osmnáct. „Nejhorší zapadákovy, jaké si dokážete představit,“ říká Rob Hallett. „Vzpomínám si, že v jednom z těch míst měli takovou tu tabuli s připevňovacími písmeny, hlásala, že v pondělí hraje místní dechovka, v úterý Leonard Cohen a ve středu imitátor Elvise Presleyho.“ Na jiném koncertě vylezly na pódium dvě mladé ženy, a když je ochranka odváděla, Leonard poznamenal: „Škoda že nejsem o dva roky mladší.“ Těžko říci, zda z něj mluvil sarkasmus, tesklivost, či obojí. Kory stanovil pravidlo, že v zákulisí nesmí být nikdo, kdo tam nemá co dělat – žádné schůzky, žádné návštěvy, dokonce ani slavní kamarádi, před koncerty ani po nich. Kory prohlásil, že tohle turné bude „stát na klidu a hlubokém odpočinku a Leonard bude mít veškerou podporu, kterou potřebuje, aby mohl večer co večer vystupovat“. Ve srovnání s předchozími turné Leonarda Cohena to byla významná změna, protože dřív ho poháněly cigarety, alkohol a drogy. (Na konci předchozí šňůry The Future kouřil Leonard dva balíčky cigaret denně a před každým koncertem vypil tři láhve Château Latour.)      Oficiální začátek turné proběhl 6. června v Torontu. Leonard tam po čtyři večery vyprodal tři tisíce sedadel v sále Sony Centre. Tentokrát na pódiu doslova hopsal jako malé děcko, jako ztělesnění veselé nálady a potěšení. Publikum v Torontu mělo sice na rozdíl od toho ve Frederictonu lepší představu, co čekat, ale tohle asi nečekal nikdo. „Pro mne to bylo také překvapení,“ podotýká se smíchem Roscoe Beck. Leonard během písně The Future předvedl lehkonohý taneček pokaždé, když došlo na text „tančící běloch“. Program se ještě prodloužil, přibyly čtyři písně, mezi nimi A Thousand Kisses Deep, jejíž text Leonard recitoval jako báseň do tichého zvuku kláves Neila Larsena, a If It Be Your Will – tu zpívaly sestry Webbovy a doprovázely se na harfu a kytaru. Během písniček byli posluchači tak dokonale tiší, že člověk málem slyšel, jak jim naskakuje husí kůže. Ale jakmile hudba dozněla, vypukly ovace vstoje, tak nekonečné, že kritik z Toronto Star psal o „zamilovanosti“.      Na tyhle koncerty už zástupci mezinárodního tisku mohli. Kritik z časopisu Rolling Stone se přiznal, jak ho znervózňovala představa muže „staršího než Jerry Lee Lewis“, který se vrací na pódium ve snaze vydělat si na důchod, ale koncert popsal jako „nádherný“. Leonard řekl časopisu Maclean’s, že se rozhodl – tentokrát na 100 procent –, že turné dokončí. „Jak se říká v Irsku, s pomocí Boží a dvou policistů, ať to trvá rok a půl, nebo dva.“ Čtyři dny po posledním koncertě v Torontu už byl Leonard se skupinou v Irsku, kde je čekaly tři večery po sobě v Dublinu. Pak měli den na přesun a další čtyři koncerty v řadě v Manchesteru. Následovalo vystoupení na mezinárodním jazzovém festivalu v Montrealu a hned nato další transatlantický let do Británie, aby zahráli na festivalu v Glastonbury. Tohle by byl vražedný časový rozvrh pro kohokoliv, a Leonardovi táhlo na čtyřiasedmdesát. Věděl předem, do čeho se pouští, a nestěžoval si. Do Glastonbury se ale netěšil.       Těšil se ovšem Michael Eavis, mlékař, který největší a nejoblíbenější rockový festival v Británii založil. Jak řekl, snažil se Leonarda přemluvit k účasti „skoro čtyřicet let“. Sestry Webbovy se těšily tolik, že přijely o dva dny dřív a vmísily se do davu. Když v den vystoupení dorazil Leonard se skupinou, byli ohromeni tím, co spatřili. Před sedmi týdny hráli ve Frederictonu pro sedm set lidí a tady teď měli hrát pro sto tisíc. „Bylo to tak…“ – Sharon Robinsonová hledá vhodné slovo, kterým by vyjádřila velikost, a pak se spokojí s „… obrovské. A velmi vzrušující.“ Leonard to vzrušení nesdílel. Festivaly neměl nikdy rád, bez ohledu na to, jak úspěšná vystoupení na nich absolvoval. Nebylo to jeho publikum, člověk nikdy nevěděl, komu vlastně hraje, na zvukovou zkoušku by bylo potřeba několik hodin, ale při festivalu na to není čas, a dostali instrukce, aby obvyklý program zkrátili na téměř polovinu, což drasticky nabouralo jeho rytmus. Pro perfekcionistu, člověka lpícího na zvycích a někoho, kdo potřebuje mít věci pod kontrolou, obzvlášť pokud jde o vystupování, jsou to samé nepříjemnosti. Leonard vyhlížel po straně pódia do publika. Bylo ještě denní světlo a dav se táhl do nedohledna. Vpředu u pódia se mačkali ti mladí. Leonard ustoupil do zákulisí a sklonil hlavu. Mohlo by se zdát, že se snad modlí, ale zpíval si Pauper ego sum, jsem chudák – latinský kánon, který si s kapelou kdysi dávno prozpěvovali v autobuse. Sharon a sestry Webbovy melodii převzaly a pak se připojil i zbytek skupiny. Zpívali kánon, ještě když vycházeli za bouřlivého aplausu na pódium. „Už nikdy se mi nepřihodí nic lepšího než Cohenův koncert toho večera,“ řekl Michael Eavis. Když Leonard začal zpívat Hallelujah, zapadalo slunce a „lidi to zvedalo ze země“. Někteří mladí posluchači, kteří zpívali nahlas, se možná divili, proč tenhle sympatický děda zpívá písničku, kterou znají od Jeffa Buckleyho, Rufuse Wainwrighta, z Amerického idolu a z Faktoru X, ale museli uznat, že mu jde moc dobře. Reakce publika byla nadšená a kritici se shodli s Eavisem, když Leonardovo vystoupení označili za vrchol festivalu. Leonard ani nikdo jiný ze skupiny neměl šanci přečíst si v ranních novinách recenze, protože tou dobou už cestovali do Skandinávie. Čekalo je náročné turné po Evropě, obnášející mimo jiné tři tříhodinové koncerty tři dny po sobě ve třech různých zemích. Všude, kde hráli, je vítal příval láskyplných citů publika.      V červenci, dva měsíce po začátku turné, čekal Leonarda v Británii první koncert ve velké hale. Dvacet tisíc míst v londýnské O2 aréně, velké kruhové scéně u Temže, se rychle vyprodalo. Rozlehlé pódium bylo vystlané tureckými koberci, aby působilo přívětivěji, ale i tak to vypadalo, jako by Leonard vystupoval v gigantickém, sterilním nakloněném pesaru. „Je to něco úžasného,“ pronesl s kamennou tváří, „sejít se zde, na druhé straně intimity.“ Kritik deníku London Evening Standard popsal publikum „přemožené úžasným výkonem“ a závěrečnou píseň Whither Thou Goest charakterizoval jako „poslední ze všech rozloučení“. Jenže konec turné byl zatím v nedohlednu.      V téhle aréně byly naplánované koncerty ještě v listopadu. Leonard zatím absolvoval další kolečko po Evropě včetně hvězdného vystoupení na britském festivalu Big Chill a turné po východní Evropě. Sharon Robinsonová vzpomíná, že všichni měli pocit, jako by byli „na stále se zvětšujícím, rostoucím kouzelném koberci, kde si člověk říká ‚Tak fajn, v severovýchodní Kanadě nás mají rádi, to je skvělé,‘ ale pak se setkáváte se stejným přijetím na stále větších a větších místech. Byl to zvláštní, postupně sílící pocit, že se účastníte něčeho opravdu speciálního.“ Sám Leonard řekl: „Posílají mne z místa na místo jako pohlednici.“ Když uvážíme, co o podobných situacích říkal dříve, je zajímavé, že dodal: „Je to opravdu úžasné.“      Chtěli ho všichni a všude; Leonard hrál pro nejpočetnější a věkově nejrůznorodější publikum své kariéry a všechny koncerty byly vyprodané. Během šestitýdenní pauzy na konci roku strávil chanuku s Adamem a Lorkou. Hallelujah přes Vánoce kralovalo britským žebříčkům (a to ve třech různých verzích včetně té Leonardovy). Pak v lednu 2009 turné pokračovalo na Novém Zélandu a v Austrálii. Leonard opět triumfoval – ale v těchto zemích se mu dařilo odjakživa, podobně jako v Británii, kde se i jeho nejhůře přijímaná alba dostávala do první desítky, a v Evropě, kde ho měli rádi právě pro ty vlastnosti, které severoamerický hudební průmysl zavrhoval – pro jeho černý humor, starosvětskou romantiku, existenciální melancholii a poetičnost. Příští zastávkou byla Severní Amerika. Na Leonarda tu čekalo největší turné po Spojených státech v jeho kariéře, prokládané koncerty v Kanadě. Většina amerických vystoupení se konala v menších sálech, ale také hrál například v amfiteátru Red Rocks nebo na festivalu Coachella. Leonard uvážlivě započal americkou část turné na známé půdě, v New Yorku. Koncert se konal v sále Beacon Theatre a hlediště bylo plné novinářů a zapřisáhlých fanoušků, kteří si o vystoupení dali vědět po internetu.      Časopis Rolling Stone popsal „totální chaos“ před budovou a „davy lidí zoufale shánějících vstupenky. Těch pár překupníků chtělo přes pět set dolarů za lístek.“ Časopis Billboard psal dokonce o sedmi stech dolarech za sedadlo. Na počest místa, které mu kdysi bylo domovem, přidal Leonard píseň Chelsea Hotel #2 (kterou nacvičil v soukromí svého pokoje a překvapil kapelu, když najednou na pódiu popadl kytaru a spustil). Program teď už trval přes tři hodiny. „Naštěstí měli na většině míst stanovenou zavírací hodinu,“ říká Robert Kory, „jinak by zpíval dál.“ Kritici i posluchači byli chválou bez sebe, a stejně reagovali všude, kam kapela dorazila. Koncerty byly vyprodané, překupníci šroubovali cenu lístků a publikum aplaudovalo vstoje. Vypadalo to, že najednou všude všichni mluví jen o Leonardovi a nahlas přemítají, jestli byl odjakživa tak dobrý, tak moudrý, tak zvláštní, tak skvělý. Po první části amerického turné se Leonard s kapelou vrátil do Evropy, kde odehráli dalších čtyřicet koncertů, některé na nových místech, třeba v Srbsku, v Turecku a v Monaku, ale často i tam, kde už sice vystoupili, ale zájem diváků dál trval. Čekalo je deset koncertů ve Španělsku, samé velké sály, všechny vyprodané, většina termínů v září, kdy měl Leonard oslavit pětasedmdesátiny. Během koncertu 18. září na velodromu ve Valencii se Leonard při zpěvu písně Bird on the Wire zhroutil. Členové kapely se kolem něj vyplašeně seběhli. Fanoušci v předních řadách natáčeli mobily, jak opatrně odnášejí z pódia jeho drobné, ochablé tělo. Vypadalo to, že se Leonard Cohen vyzpíval z tohoto světa a vybral si k tomu rodnou zemi svého milovaného Lorky. Vzadu v publiku vypukl zmatek. Po chvíli se na pódium vrátil Javier Mas a španělsky vysvětlil, že je Leonard v pořádku, nabyl vědomí a odvážejí ho do nemocnice, ale koncert nebude pokračovat a diváci dostanou zpátky vstupné. Lékaři mu diagnostikovali otravu z jídla. Několika členů kapely se to týkalo také, ale nikdo z nich nebyl vychrtlý pětasedmdesátiletý frontman. O dva dny později už byl Leonard zpátky v autobuse. Vypadal křehce, ale nezlomeně. Sedmdesáté páté narozeniny oslavil tříhodinovým koncertem před vyprodanou sportovní arénou v Barceloně.      V Montrealu vyšla v den jeho narozenin kniha s názvem Leonard Cohen You’re Our Man: 75 Poets Reflect on the Poetry of Leonard Cohen. Nejslavnější mezi těmito autory byla Margaret Atwoodová a šlo o benefiční projekt Jacka Locka, zakladatele Fondu pro veřejnou poezii. Cílem knihy bylo spustit ve škole Westmount High, kam Leonard chodil, na jeho počest program Poet-in-Residence, který bude propagovat poezii a umění a podporovat tvorbu slibných básníků. V New Yorku ten den odhalili na zdi u vchodu do hotelu Chelsea Leonardovu pamětní desku. Tento nápad prosadil Dick Straub a složili se na ni Leonardovi fanoušci z celého světa. Jejího slavnostního odhalení se účastnil Leonardův někdejší producent John Lissauer, Leonardův přítel, reportér Larry „Ratso“ Sloman a Leonardovi vždy oddaná sestra Esther. Leonardova pamětní deska se zde octla ve vybrané společnosti slavných spisovatelů – Dylana Thomase, Arthura Millera, Brendana Behana a Thomase Wolfa –, ale jen ta Leonardova se pyšnila citátem zmiňujícím světově proslavenou felaci, ke které došlo v pokoji tohoto hotelu.      Tři dny po narozeninách byl Leonard v Izraeli, kde naposledy koncertoval před více než dvaceti lety. Národní fotbalový stadion ve městě Ramat Gan poblíž Tel Avivu vyprodal všech padesát tisíc míst. Výtěžek z koncertu nazvaného „Koncert pro smíření, toleranci a mír“ měl být věnován izraelským a palestinským organizacím a charitám podporujícím mír. „Leonard rozhodl, že jestli tam má hrát, chce, aby tam ty peníze zůstaly,“ říká Robert Kory. I přesto došlo k polemikám. Když koncert ohlásili, našli se lidé, kteří psali do novin a protestovali na internetu ve snaze prosadit kulturní bojkot Izraele. V Montrealu proběhla malá demonstrace před jedním z Leonardových oblíbených lahůdkářství. Leonard zareagoval tím, že naplánoval na následující večer menší koncert v palestinském Rámaláhu na Západním břehu Jordánu, ale organizátoři této akce, Klub palestinských vězňů, od koncertu odstoupili, protože byli pod velkým tlakem a cítili, že se příliš zpolitizoval. Stejně zareagovala i organizace Amnesty International, která měla rozdělit zisk z akce. Leonard pak sám našel charitativní organizaci, která rozdělila téměř dva miliony dolarů vydělané koncertem v Tel Avivu.      Byla teplá letní noc, vzduch se tetelil nad svítícími tyčinkami, které lidé drželi ve výšce jako zelené svíce. Během tři a půl hodiny dlouhého koncertu se na velkých obrazovkách ukazovaly překlady písní. Hebrejský text písně Who by Fire vypadal jako stránka z modlitební knihy. Hallelujah věnoval Leonard všem rodinám, které ztratily děti v konfliktu, a vyjádřil svůj obdiv k těm, kteří navzdory tomu odolali „sklonu podlehnout v srdci zoufalství, pomstě a nenávisti“. Když řekl posluchačům: „Nevíme, kdy se sem zase dostaneme,“ viditelně to na ně zapůsobilo. Při Leonardově věku cítili z jeho slov váhu loučení, kterou recenzenti vnímali i v jeho posledním albu a v jeho poslední sbírce básní. Když Leonard dozpíval poslední píseň, zvedl paže k nebi a promluvil hebrejsky – Áronův potomek Cohen dal davu v hebrejštině birkat kohanim, kněžské „Áronské požehnání“.      Vrátili se do Spojených států a před další fází turné bylo pár dnů volna, když se Leonard dozvěděl, že Raméš Balsekar je mrtvý. Jeho duchovní učitel zemřel ve věku dvaadevadesáti let 27. září 2009 ve svém bytě v Bombaji, kam Leonard tak často chodil na satsang. Koncertní rozvrh mu sice bránil trávit s ním čas, ale pořád si psali e-maily. Ratneš Mathur vzpomíná: „Těsně předtím, než zemřel, jsem s ním hovořil. Zmínil se, že si s Leonardem píše, a řekl, že je dobře, že zase vystupuje.“ Turné pokračovalo v polovině října. Teď měli před sebou dalších patnáct koncertů včetně návratu do New Yorku, kde vystupovali v Madison Square Garden.      Vypadalo to, že se minulost a současnost neustále mísí. Zatímco Leonard začal psát nové písně a zkoušet je na pódiu – první z nich byla Lullaby –, jeho nahrávací společnost znovu vydala dvě stará kompilační alba z různých období – Greatest Hits, známé také jako The Best of Leonard Cohen (1975) a The Essential Leonard Cohen (2002), a také jeho první tři studiová alba z konce šedesátých a počátku sedmdesátých let. Album Songs of Leonard Cohen vyšlo se dvěma starými písněmi, které byly vydány poprvé: Store Room a Blessed Is the Memory, které natočil během nahrávacích frekvencí v roce 1967 a skončily tehdy nepoužité.* Znovu vydané album Songs from a Room také obsahovalo dvě přidané písně – dosud nevydané verze Bird on the Wire a You Know Who I Am, nazvané Like a Bird a Nothing to One. Leonard je složil s Davidem Crosbym předtím, než natočil album produkované Bobem Johnstonem. Nově vydané album Songs of Love and Hate mělo jedinou bonusovou skladbu, jednu z mnoha počátečních verzí písně Dress Rehearsal Rag. I ten jediný bonus byl podle Leonarda příliš mnoho. Neměl tyhle přídavky rád a nesouhlasil s nimi. Byl toho názoru, že ničí celistvost původního alba, a vymínil si do budoucna, aby to nahrávací společnost už nedělala. Jedním z dalších momentů, kdy se překryla různá časová období Leonardovy tvorby, bylo vydání dvou nových živých CD a DVD jen několik týdnů po sobě. Deska Live in London byla nahrána v roce 2008 během Leonardova prvního triumfálního vystoupení v londýnské O2 aréně. Album a DVD Live at the Isle of Wight 1970 nabídlo nedávno znovuobjevené nahrávky a záznam z vystoupení v roce 1970. Možnost porovnat tyto dva Leonardovy britské koncerty a zjistit, jak koncerty na začátku a na konci jeho kariéry, je fascinující. Vystoupení pod širým nebem v roce 1970 se koná za časného rána a deštivého počasí před šesti sty tisíci lidí. Leonard – neoholený, opilý a oblečený v safari obleku – hraje na kytaru s doprovodem své malé kapely zvané Armáda. Je to spontánní, intenzivní a okouzlující výkon, a je neuvěřitelné, jakou intimitu dokázal Leonard v tak rozlehlém a nepřívětivém prostoru vytvořit. O čtyři desetiletí později hraje prošedivělý a střízlivý Leonard v elegantním obleku pod střechou arény na syntezátor s devítičlennou skupinou, koncert je naplánovaný a secvičený s přesností vojenské operace, ale i tak je nádherný. A Leonard opět dokáže ten rozlehlý a anonymní prostor změnit v místo tak malé a intimní, jako bychom byli v ložnici.      Leonardova sebejistota na pódiu stále rostla, takže během turné v roce 2009 ve Spojených státech vyrukoval na pódiu s dalšími premiérově uvedenými písněmi Feels So Good a The Darkness. Program koncertů se stále rozrůstal, teď už obnášel přes třicet písní. Dokonce i v So Long, Marianne přibyla další sloka. Leonard stále vybrušoval k dokonalosti své vystupování na pódiu – vyskakoval na něj, seskakoval z něj, poklekal, prováděl tanečky během písně The Future, ke kterým sestry Webbovy dávno přidaly synchronizované hvězdy. Listopadový koncert v aréně kalifornského San Jose byl posledním koncertem roku 2009 a mnozí v publiku předpokládali, že to bude i Leonardův definitivně poslední koncert. Ženám vzhlížejícím ze skládacích kovových židlí k pódiu zde poskytl Leonard kromě obvyklého plného servisu navíc i nasazenou „masku starce“ při písni I’m Your Man. Během nekonečných přídavků mu pak dámy házely na pódium součásti své intimní garderoby v žertovné nápodobě poct, které sklízel Tom Jones.      Od toho prvního malého vystoupení v divadle ve Frederictonu už utekl rok a půl a Leonard během turné oslavil čtyřiasedmdesáté a pětasedmdesáté narozeniny. Časopisy psaly o jeho koncertní šňůře jako o nejlepším turné roku 2008 i 2009, z obchodního i hudebního hlediska. Tyhle dva roky koncertování dohromady vynesly přes padesát milionů dolarů. Ty peníze samozřejmě neskončily všechny v Leonardově kapse – zabezpečit tak ohromné turné, skupinu a technický personál znamenalo obrovské výdaje. Ale jak řekl promotér Rob Hallett: „Myslím, že se dá s jistotou předpokládat, že zahrádka zase kvete.“ Leonard si vydělal víc, než o kolik předtím přišel. Teď by mohl všeho nechat, pověsit kytaru na zeď a v životě už nevlézt na pódium. Jenže koncerty pro něj už dávno přestaly být pouhou výdělečnou činností. Leonard tohle turné chtěl a možná i potřeboval. A kupodivu v době a v odvětví, které trvalému zájmu o cokoli příliš nepřálo, přízeň publika nijak neochabovala. Turné na rok 2010 už bylo naplánované, mělo začít v květnu v Evropě a pak vést napříč Austrálií, přesunout se do Kambodže a na Havaj a skončit vítězným kolečkem po Severní Americe.      Ale v tuhle chvíli měl Leonard tři a půl měsíce jen pro sebe. A to doslova – byl už zase sám. Snad sehrály roli ty dva roky ježdění po turné, kdy Leonard nebyl s Anjani, snad byl věkový rozdíl mezi padesátiletou ženou a pětasedmdesátiletým mužem větší, než mezi čtyřicetiletou a pětašedesátiletým – Leonard i Anjani byli natolik diskrétní, že to nijak nekomentovali. „Vztahy nejsou stojaté, mění se a rostou,“ říká Anjani, která zůstala Leonardovou blízkou přítelkyní a spolupracovnicí. „Nemá smysl, abychom vám já nebo on něco vysvětlovali. Bude lepší, když vám pošlu něco, co napsal. Jmenuje se to ‚Pořád přemýšlím o písni, kterou bude zpívat Anjani‘. V té básni je všechno, co je potřeba vědět o našem vztahu. Řekla jsem mu, že jsem plakala, když jsem to četla, a on odpověděl: ‚Taky jsem plakal.‘“   Přemýšlím pořád o písni Bude ji zpívat Anjani Bude o našich životech spolu Bude moc povrchní nebo moc vážná Ale nic mezi tím Napíšu slova A ona melodii Já ji nesvedu zazpívat Bude na mě moc vysoko Ona ji zazpívá krásně Já jí budu opravovat zpěv A ona mně zase slova Až bude lepší než krásná Pak ji budeme poslouchat Ne často Ne vždycky spolu Ale tu a tam Po zbytek našich životů   Leonarda těšilo být zase zpátky v Montrealu, šlapat s Mortem prosincovým sněhem do lahůdkářství na hlavní třídě pro pečivo a hovězí jazyk, který měl Mort odjakživa rád, dřív než róši, a poslouchat, jak si starý kamarád stěžuje na nové kavárny a butiky, které rostou v jejich staré čtvrti jako houby po dešti. „On a já jsme tu déle než většina lidí,“ říká Rosengarten. „Jsme staří dědci. Vypadá to, že tu teď Leonard tráví víc času.“ Leonard zase jednou uvažoval o tom, že by se mohl v Montrealu usadit. Rodné město se pro něj trochu změnilo, a to v jiném ohledu, než na jaký si stěžoval Mort: lidé ho poznávali, oslovovali ho na ulicích a v restauracích. To dříve nebývalo. Jako správní Kanaďané si při tom většinou počínali velice slušně a Leonard si také vypěstoval jisté únikové metody, například chodil na večeři už odpoledne, kdy v podnicích nikdo nebyl. Jedna konkrétní osoba, krásná mladá zpěvačka, která ho oslovila v parku a představila se mu jako NEeMA, se stala jeho chráněnkou – Leonard koprodukoval její album Watching You Think a nakreslil její portrét pro obal.      Ale pak ho to zase začalo lákat do Los Angeles, kde měl děti a vnoučata – a také róšiho. Ten ve věku sto tří let pořád ještě vedl své zenové centrum, kam Leonard pořád ještě chodil meditovat, pokud byl poblíž. Když toho roku turné procházelo Los Angeles, Leonard vzal několik členů kapely k róšimu na časně ranní lekci. Když skončila, róši podal Leonardovi láhev Wu Ťia Pchi, aby ji otevřel, takže se v osm hodin ráno všichni sesedli u skleničky učitelova oblíbeného likéru. Byla to jedna z vzácných chvilek, kdy se Leonard napil alkoholu. Na turné sice s oblibou míchal drinky členům kapely, ale pro sebe si dělal proteinové nápoje ze syrovátky s čokoládovou příchutí. Devadesát minut klidného času mezi zvukovou zkouškou a začátkem koncertu trávil rád meditacemi ve své šatně. Meditoval i na palubě letadel. Seděl se vzpřímenými zády, s pohledem upřeným do země a s rukama složenýma dlaněmi vzhůru v klíně. Byl rád, že si může bez obav dovolit usnout. Uličkou tu nechodil žádný mnich s holí, který by ho dobře mířenou ranou probral k vědomí.      Od doby, kdy vedl život mnicha, už uplynulo deset let, ale i v téhle stejně nečekané (a pro samotného Leonarda snad ještě nečekanější) inkarnaci tvrdě pracujícího muzikanta zapřaženého v hudebním byznysu bylo možné nalézt mnohé paralely. Jednou z nich bylo to, že čas přecházel do jakéhosi podivného bezčasí. Leonardův život se rozplýval do šmouhy jasně daných aktivit, v níž nejen dny, ale i roky nerozlišitelně splývaly jeden s druhým. Nové desetiletí pro něj začalo s Hallelujah v čele žebříčků nejstahovanějších písní na iTunes roku 2010. Tentokrát to byla verze nazpívaná Justinem Timberlakem a Mattem Morrisem pro dobročinný televizní pořad Naděje pro Haiti. Leonard také obdržel první ocenění z letošního přídělu – v lednu dostal cenu Grammy za celoživotní zásluhy. „Nikdy by mě nenapadlo, že dostanu cenu Grammy,“ řekl ve svém děkovném proslovu. „Vlastně mě vždycky dojímalo, jak skromný je zájem Akademie o mou práci.“ (Jeho jedinou nahrávkou, které si Akademie zjevně vážila, byla recitace písňového textu jeho někdejší milenky Joni Mitchellové na albu, které na její počest vytvořil Herbie Hancock – toto album si vysloužilo cenu Grammy.) Ale Amerika dělala vše pro to, aby dohnala ztracený čas, pokud jde o docenění Leonardova díla. Kanadský konzulát v Los Angeles uspořádal na počest Kanaďanů oceněných Grammy oslavu, na které pronesl Leonard chválu své vlasti. „Můj pradědeček Lazarus Cohen přišel do Kanady v roce 1869 – do okresu Glengarry, do městečka Maberly. Můj předek, který dorazil do Kanady před sto čtyřiceti lety, se zde setkal s velkou pohostinností. Chci za to poděkovat této zemi, Kanadě, která nám umožnila žít, pracovat a prospívat v místě tak odlišném od všech ostatních na světě.“ * V září 2009 vyšlo také album k poctě Leonarda Cohena Songs of Leonard Cohen, které natočil rockový muzikant Beck se svými přáteli, mimo jiné s Devendrou Banhartem.   Z anglického originálu I’m Your Man, vydaného nakladatelstvím McClelland & Stewart v Torontu roku 2012, přeložil Pavel Pokorný. 520 stran. Nakladatelství Prostor 2020. První vydání.   Sylvie Simmonsová patří mezi nejvýznamnější soudobé hudební žurnalisty. Pochází z Londýna, na konci sedmdesátých let se přestěhovala do Los Angeles a začala psát o rockové hudbě pro časopisy Sounds, Creem, Rolling Stone, Music Life, Kerrang! a Q. Věnuje se beletrii i literatuře faktu, mezi její knihy patří životopis Serge Gainsbourga A Fistful of Gitanes (2001, Hrst gitanek) či sbírka povídek Too Weird For Ziggy (2004, Moc divná pro Ziggyho). Pobývala v Anglii, ve Spojených státech a ve Francii, nyní žije v San Franciscu, kde píše pro časopis MOJO a hraje na ukulele. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-21 09:24:56

Respect Festival 2024 oznamuje program

Respect Festival, nejvýznamnější tuzemská celoroční přehlídka world music, zveřejňuje program svého 27. ročníku a máte se na co těšit! Opět jsme pro vás namíchali tu nejpestřejší směs, kterou nikde jinde neuslyšíte, od mizejících tradic po současné globální fúze, od veteránů žánru po horké novinky. Uslyšíte hudebníky z Turecka, Pákistánu, Izraele, Finska, Francie, Mongolska i Velké Británie, tradičně silně zastoupený africký kontinent letos bude reprezentovat Mali, Maroko, Egypt, Nigérie, Niger a Alžírsko. Festival vyvrcholí 15. a 16. června dvoudenní Open Air přehlídkou na ostrově Štvanice, kam se […] The post Respect Festival 2024 oznamuje program first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Respect Festival 2024 oznamuje program

Čas načtení: 2021-03-26 11:19:48

Stanice ČT3 se stala trvalým programem České televize

Svůj sedmý program, stanici ČT3, spustila Česká televize loni v březnu, aby pomohla nejohroženější skupině obyvatel, kteří byli vinou koronaviru nuceni trávit čas doma, často o samotě. První vysílací den si nenechal ujít bezmála milion diváků, program se stal u publika staršího pětašedesáti let třetí nejvyhledávanější stanicí v Česku. ČT3, dosud vysílající v experimentálním vysílání, nově přechází na řádné vysílání jako trvalý program České televize. „Spuštěním ČT3 pár dní po vyhlášení prvního nouzového stavu jsme chtěli pomoct nejzranitelnější skupině populace, která musela kvůli koronaviru zůstat doma. Situace s pandemií i po roce pořád trvá, a jsem proto rád, že se nám povedlo původně experimentální vysílání proměnit na trvalé, a i nadále nabízet našim divákům program, který si tak oblíbili,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák. Programová nabídka ČT3 se opírá o výběr ze zlatého televizního fondu, nabízí oblíbené seriály, nostalgické komedie i tematické pořady a základní informační servis. Na obrazovku se po patnácti letech vrátily také hlasatelky. Program původně vysílal osm hodin denně, od 14. prosince se vysílání rozšířilo od šesté hodiny ranní až do dvaadvaceti hodin večer. Od února navíc program posílila speciální zpravodajská relace Zprávy ČT3, jež se vyznačuje přehlednějším grafickým zpracováním i klidnějším tempem moderace. Stanice ČT3, vysílající od 23. března 2020, je z pohledu spokojenosti diváků s vysíláním spolu s ČT art nejlépe hodnoceným programem na českém televizním trhu. Vyhledávají ji zejména diváci starší pětašedesáti let. V této skupině dosáhla ČT3 v průběhu loňského roku v čase svého vysílání podílu na sledovanosti 4,76 procenta. V reprezentativním výzkumu realizovaném po odstartování vysílání kanálu se 70 procent dotazovaných shodlo na tom, že spuštěním ČT3 napomáhá Česká televize nejohroženější skupině, tedy seniorům, překonat pandemii a ulehčit dopady nouzového stavu či karantény. Pro pokračování vysílání se jednoznačně vyslovila i Rada seniorů ČR. Zařazením programu Česká televize dle rady posiluje úlohu média jakožto významné paměťové instituce. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-07 17:43:16

Nová rakouská vláda: manželství z rozumu

Kancléř Sebastian Kurz povede novou vládu složenou z ÖVP a Zelených. Její program se dost drží u zdi. Několik měsíců po předčasných volbách doběhla v Rakousku jednání o nové vládě. Jejími členy jsou vůbec poprvé Zelení. A jelikož dřívější Kurzova vláda (ÖVP + FPÖ) provozovala poměrně striktní azylovou a migrační politiku, hodně českých čtenářů se zajímá o to, jak bude fungovat vláda nová. Někteří z nich přitom trochu panikaří. Proto jsem se ponořil jak do zveřejněného programu (PDF zde), tak do informací o tom, jak jednání probíhala a kdo obsadí kterou pozici, protože to je leckdy o dost důležitější než to, co stojí v programu. Můj celkový stručný závěr: všeobecně si myslím, že s novou rakouskou vládou nebudeme mít žádné kritické problémy. Je očekávatelným způsobem protijaderná, ale to je jev, který u našich jižních sousedů postihuje všechny strany včetně FPÖ. Spíš se divím Zeleným, že na takový program přistoupili, protože si toho prosadili nápadně málo. Moc možností Kurz neměl Nejdřív ještě krátce k jiným koaličním možnostem. Vítězná ÖVP má v parlamentu 71 poslanců, potřebuje tedy ještě aspoň jednu stranu k většině. Bezprostředně po volbách nevylučoval jejich vítěz Kurz žádnou variantu. Možnost velké koalice se SPÖ byla ale považována za hodně nepravděpodobnou; v Rakousku bývala velká koalice u moci historicky až příliš často a současná lídryně SPÖ Pamela Rendi-Wagner si s Kurzem moc nerozumí, i když nejsou vysloveně na kordy. Pokračování koalice s FPÖ stálo jako jedna z možností, ale strana sama se hned po volbách rozhodla, že raději půjde do opozice, a tento postoj opakovaně potvrdila. Přeci jen v nich nesklidila moc dobrý výsledek. FPÖ má vůbec opakovaně dost zvláštní politickou dynamiku, při které získává v opozici docela silnou podporu mezi voliči, pak vstoupí do vlády a tam si poměrně rychle zadělá na problémy, nejčastěji personálního rázu. Momentálně musí nový předseda Norbert Hofer (bývalý kandidát na prezidenta) zapracovat na image strany, značně pošramoceném různými akcemi bývalého vicekancléře Stracheho. Aféra Ibiza, která vedla k pádu vlády loni v květnu, dorazila i do českých médií. Stručně: Stracheho protivníci na něj ušili boudu a tajně natočili ještě před volbami poněkud připitého politika, jak se s nějakými rusky mluvícími dámami celé hodiny baví o tom, jaké kšefty by se daly udělat, například kolem novin Kronen Zeitung. O pár let později video zveřejnili. Už jenom to by asi stačilo ke konci kariéry, ale poté, co vyšlo najevo i to, že si předseda nosil podezřelé balíčky s hotovostí, jej nakonec strana v prosinci 2019 vyloučila úplně. (Na rozdíl od Johanna Gudenuse, který při akci tlumočil a po zveřejnění videa odešel z funkcí a ze strany sám.) Norbert Hofer se teď snaží bývalé voliče ujistit o tom, že se poměry do budoucna zlepší. Na tuto roli se celkem hodí. V prezidentských volbách získal přes dva miliony hlasů, na veřejnosti se chová slušně a není spojován s korupcí. Ale nepochybně to bude práce na pár let a do té doby nebude FPÖ takříkajíc regierungstauglich. Nu, a jelikož NEOS, nejmenší strana rakouského parlamentu, nemá dost poslanců, při vytváření vlády zbývala ÖVP buď varianta jednobarevné menšinové vlády, nebo koalice se Zelenými. Zelení si v roce 2017 prošli těžkou krizí, když se od nich odštěpila nová strana pod vedením Petera Pilze. (Viz článek o výsledcích voleb před dvěma lety.) Ta se do parlamentu tehdy dostala, když oni ne. V původní straně došlo ke změně vedení. Stereotypně pokrokářská Eva Glawischnig (článek o tom, čím se proslavila) byla nahrazena Wernerem Koglerem, ekonomem, který se hodně zajímá o životní prostředí, ale v tématech jako migrace a gender je nápadně vlažný. Ekologická opatření nejsou tvrdá Dobře, jak vypadá program nové vlády? Osmdesát procent tvoří položky, které nás z české perspektivy nemusejí moc zajímat. Podobně jako všichni, i nová rakouská vláda se zaklíná zvyšováním transparentnosti a odbouráváním byrokracie. (Hergot, nemělo by být už dávno po ní, mrše jedné?) Mezi drobné zajímavosti patří například zrušení publikační povinnosti ve státem vlastněném deníku Wiener Zeitung; v časech internetu je vydávání zákonů a vyhlášek v novinách anachronismus. Všeobecně se čeká, že pro Wiener Zeitung to bude těžká až fatální ekonomická rána. Zelení dostali prostor pro seberealizaci v ekologické oblasti, zejména v dopravě, které je věnován docela velký kus programu. I tam je ale většina navrhovaných opatření vcelku měkká – zvláště srovnáme-li je s radikálními požadavky až fantaziemi, které běžně zaznívají od představitelů pouličních hnutí. K letenkám se má platit příplatek 12 euro za osobu, ale žádná všeobecná daň z emisí CO2 zatím zavedena nebude. Mají být posíleny železnice a zavedeny levné roční síťové jízdenky v režimu 1-2-3, což znamená „1 euro denně za ježdění po jedné spolkové zemi, 2 po dvou zemích (například Vídeň a Dolní Rakousy), 3 eura po celém Rakousku“. Nejvyšší rychlost na dálnicích má být zredukována ze 140 km/h zpátky na 130 km/h. Stát má podporovat rekonstrukce budov tak, aby byly energeticky šetrnější, pozvolna omezovat vytápění fosilními palivy atd. Cílem je CO2 neutralita do roku 2040. V dalších oblastech, které si obvykle spojujeme se zelenou politikou, je vládní program nápadně konzervativní. Gender se ve 326 stranách textu vyskytuje jen pětkrát a o woke tématech typu transgenderových záchodků zde není ani slovo. Ani protivná Gender-sternchen, které v Německu ovládá čím dál větší prostor v tisku, se v textu nepoužívá, místo toho jsou tu sice rozvláčné, ale aspoň gramaticky správné formulace jako „Bürgerinnen und Bürger“ (občanky a občani). V migračních a azylových záležitostech pak program nové vlády vůbec nedává najevo, že by jej spoluvytvářeli Zelení. Ve školách má být zakázáno nošení hidžábu až do 14 let věku, což se zdůvodňuje nutností zabránit tomu, aby jej školačky nosily z donucení. Stát vypracuje akční plán proti projevům náboženského extremismu a politického islámu, který je v rámci vládního programu postaven na stejnou úroveň, jako extremismus politický. Ke zkoumání politického islámu bude zřízeno informační středisko. Bude věnována speciální pozornost vzniku paralelních společností a segregovaných čtvrtí. Zdaleka nejkontroverznější bezpečnostní opatření, které se na sjezdu Zelených také dost přetřásalo, je tzv. Sicherungshaft zum Schutz der Allgemeinheit (zajišťovací vazba pro ochranu společnosti), což by ale vyžadovalo změnu ústavy, a ta se spíše měnit nebude; opoziční FPÖ by sice byla pro, ale potřebnou většinou dohromady s ÖVP nedisponují, takže tento úmysl nejspíš zůstane jen na papíře. Osobně jsem v novém vládním programu našel jen jedno místo, které mě vysloveně štve a považuji jej za rizikové, a to je čtvrtstránka věnovaná tématu Verfolgung von „Hass im Netz“, čili Stíhání „nenávisti na internetu“. To zní dost orwellovsky, ovšem program je v tomto místě velmi stručný a vágní. Budou rakouští Zelení za zrádce? Rozložení křesel v novém kabinetu je také docela podstatné. Tři ministerstva získají Zelení, devět ÖVP, tři bezpartijní, každá strana bude mít ještě svého státního tajemníka, plus samozřejmě vicekancléř za Zelené a kancléř za ÖVP. Pod Zelené spadnou ministerstva spravedlnosti, infrastruktury a životního prostředí, sociálních věcí (ne ale rodinných záležitostí). ÖVP si nechala těžkotonážní resorty typu financí, obrany a vnitra. Školství dostane na starosti bezpartijní vědec Heinz Fassmann. Novinkou je ministerstvo pro integraci, které dostala na starosti Susanne Raab (ÖVP). To je autorka novelizace zákona o islámu (Islamgesetz) a zákazu zahalování obličeje (Burkaverbot). Do její agendy by měl patřit právě politický islám a boj proti vzniku paralelních společností. Tolik tedy deklarace úmyslů. Praxi teprve uvidíme. Za velký zdroj třenic a tahanic v budoucí vládě považuji hlavně peníze, protože programové prohlášení se zavazuje k redukci daňového zatížení a zadlužení Rakouska, což je s ekologickými projekty spíš asi neslučitelné. Jelikož ministerstvo financí si ponechala ÖVP, očekávejme každoroční boje o rozpočet, které mohou vládu i položit. Sečtu-li to a podtrhnu: pro zelená hnutí Evropy je tahle vláda spíše problém než vítězství. Rakouští Zelení ustoupili Kurzovi v tolika věcech, které jejich kolegové považují za kriticky důležité, že možná budou za zrádce. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-02-27 07:58:00

Program SiteFlow ® pomohl s rekonstrukcí vodovodů a kanalizací v Lysé nad Labem

Lysá nad Labem (Nymbrusko) 23. února 2024 (PROTEXT) - Program Siteflow ® nám pomohl dobře a rychle zvládnout projekt rekonstrukce vodovodů a kanalizací v Mírové ulici.V srpnu loňského roku dokončila firma Zepris, a.s. spolu se svými dodavateli stavbu – rekonstrukci ulice Mírová v Lysé nad Labem, kde jsme pracovali na projektu jednotné kanalizace, vodovodu, domovních přípojek včetně rekonstrukce čerpací stanice odpadních vod Litol. Druhou část projektu – dešťovou kanalizaci a rekonstrukci komunikace, chodníků a veřejného osvětlení zpracovala firma Pragoprojekt, a.s., pobočka Karlovy Vary. Vzájemná spolupráce a koordinace obou projektů probíhala díky použitému software bez komplikací.Díky snadné, příjemné a rychlé práci s programem SiteFlow ® jsme byli schopni efektivně zapracovávat změny během projektu, spolupracovat s projektanty silniční části, koordinovat průběh domovních přípojek a projekt zdárně dokončit.Parametry stavby/projektuSO 01 Jednotná kanalizace DN 400-1000 mm, délka 1 558 m, počet domovních přípojek 86 ks a 28 ks přípojek okapních svodů, délka přípojek 921,5 mSO 02 Čerpací stanice odpadních vod 80 m3, 2x 17 l/s, s hrubým předčištěním, odlehčovací komorou se sklopnými česlemi a přípojkou vodovodu a NN, s armaturním domkem,SO 03 Kanalizační výtlak DN 150 mm, délka 415 m zaústěný do uklidňovací šachty,SO 04 Vodovod DN 50 – 150 mm, délka 1396,5 m, počet domovních přípojek 86 ks celkové délky 545 m,SO 05 Přeložka plynovodu DN 200 mm, 79 m.Využití programu SiteFlow ®Program SiteFlow ® jsme využili při navrhování trasy, optimalizaci hloubek uložení - nivelety potrubí, koordinaci projektovaných sítí s okolními sítěmi, k automatickému vytvoření výkresové dokumentace – situací a podélných profilů, tvorbu výkazu výměr výkopových prací, pažení, podsypu, obsypu a zásypu atd. Projekční model navrhovaných sítí přináší zvýšení produktivity projekčních prací, zlepšení komfortu projektanta a maximální orientaci projektanta v projektem dotčeném území. Program používáme i ke koordinaci uložení jednotlivých přípojek. Díky jednoduchosti a lehkosti ovládání si už neumíme představit práci jiným způsobem.Program SiteFlow ® můžete využít pro usnadnění a zefektivnění projekčních prací při projektování trubních liniových staveb. Pro bezplatnou zápůjčku programu k vyzkoušení zašlete e-mail na info@aquion.cz! O programu SiteFlow ®Program Siteflow ® je samostatná aplikace specializovaná na projektování trubních liniových staveb a na simulační modelování vodovodů a kanalizací. Uživatel - projektant má několikanásobně vyšší produktivitu práce, pracuje za pomoci DMT, je schopen pracovat rychle, dobře a efektivně. Pracuje stejně na trase jako na niveletě, tj. může upravovat trasu v situaci anebo niveletu potrubí v podélném profilu. To spolu s použitím vestavěných knihoven eliminuje formální chyby v dokumentaci. Exporty výkresů – situací, řezů a podélných profilů do souboru formátu DXF jsou plně nastavitelné, včetně jazykových mutací výkresových výstupů. Automaticky leze vygenerovat do formátu xls výkopové práce, včetně podsypů, obsypů, zásypů, pažení a vrstev komunikace včetně zazubení, seznam vytyčovacích prvků, seznam dotčených pozemků, podklad pro výrobu šachtových den ad. Vyzkoušejte, budete příjemně překvapeni. Více naleznete zde: https://www.aquion.cz/software/7-siteflow/423-00siteflow-prezentace-191127ph .O společnosti AquionSpolečnost Aquion, s.r.o. působí na českém a slovenském trhu od roku 1993. Cíle společnosti Aquion jsou: Zajistit dobrý stav a vysokou životnost komunikací okolo objektů – poklopů, vpustí ad. (viz https://www.aquion.cz/produkty/53-01plastove-vyrovnavaci-a-roznaseci-prstence/296-0003zakladni-informace-o-prstencich2 ), Vylepit kvalitu vody dodávanou pro lidskou potřebu a v bazénech a vířivkách a zajistit rozvody TUV před Legionellou a u otevřených chladících systémů eliminovat nárůsty mikroorganismů, za současného snížení nákladů (viz https://www.aquion.cz/produkty/2-03dezinfekce-vody/31-01jak-kvalita-pitne-vody ). Pomoci vyřešit otázky kam s dešťovou vodu pomocí nového inovativního systému pro vsakování a nakládání se srážkovými vodami se zvýšenou životností, sníženým zanášením a rychlostí výstavby (informace o novém systému připravujeme, pokud vás zajímá tento nový systém, napište nám na info@aquion.cz). Díky dodávkám (4) malých vodoměrných šachet s vysokou životností, tepelnou odolností, jednoduchou konstrukcí a standardním prvky vodoměrné soupravy a vodoměru (viz: https://www.aquion.cz/produkty/vodomernesachty) pomáháme snižovat náklady majitelům nemovitostí i vodárnám při obsluze vodoměrů.Společnost Aquion vyvíjí program SiteFlow, a eVaK – vodohospodářský technicko-ekonomický informační systém s plány obnovy, evidencí provozní událostí ad. Jedná se o multidimenzionální databázové dvojče vodovodů a kanalizací (více zde: https://www.aquion.cz/software/evakr-provozni-a-majetkova-evidence ). eVaK je určen pro plánování životnosti infrastruktury, jeí obnovy a pomáhá vlastníkům, správcům a provozovatelům vaK zefektivnit různé dílčí činnosti za vysokých bezpečnostních standardů.Společnost Aquion vytváří projekty vodohospodářských stav a staveb technické infrastruktury od malého až po velký rozsah. Pracujeme na projektech technické infrastruktury stejně jako na projektech rybníků a úprav toků. Současně vytváříme studie a plány rozvoje systémů zásobování vodou a splaškového a dešťového odvodnění měst a obcí (například zde: https://www.aquion.cz/sluzby/56-generely-a-simulacni-vypocty/369-01jak-simulacni-vypocty-odvadeni-srazkovych-a-splaskovych-vod ). Vytváříme plány obnovy VaK. Vyhotovujeme posudky různých havarijních stavů. Posuzujeme odlehčovací komory pomoci emisní i imisní strategie. Provádíme návrhy vsakovacích konstrukcí. Zpracováváme provozní a manipulační řády, kanalizační řády, povodňové plány apod. Podrobnosti naleznete zde: https://www.aquion.cz/sluzby.VysvětlivkyDMT - digitální model terénuDXF - Data Exchange Format, textový veřejný formát souboru pro ukládání vektorové grafiky, textová obdoba binárního souboru dwg. ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2024-11-05 07:59:00

Úspěšný summit o inteligentních IP sítích Net5.5G urychlí globální komerční využití technologie Net5.5G

Istanbul (Turecko) 5. listopadu 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - V rámci fóra Ultra-Broadband Forum (UBBF) 2024 se dnes v Istanbulu uskutečnil summit Net5.5G Intelligent IP Network Summit s podtitulem „Zrychlením sítě Net5.5G směřujeme k inteligentní budoucnosti". Na summitu se sešly světové špičky z řad operátorů, průmyslových organizací, vládních agentur a prodejců zařízení a debatovaly o příkladech průkopnického využití poznatků z oblasti vývoje IP sítí Net5.5G a digitální transformace průmyslu. V rámci summitu byl také zahájen celosvětový program Net5.5G Pioneer Program, který by měl aktéry z řad průmyslu podpořit v tom, aby urychlily komerční využití sítě Net5.5G a podpořily rozvoj v oblasti pevných sítí.Generální ředitel firmy WBBA Martin Creaner pohovořil o trendech ve vývoji globálních sítí v éře umělé inteligence a nastínil, jakým směrem by se tento vývoj mohl ubírat. Zmínil se o tom, jak se v éře umělé inteligence neustále zvyšují požadavky na šířku vlnového pásma a také na počet připojení pro nástroje vytvářející obsah generovaný umělou inteligencí. Operátoři musí v sítích poskytovat diferencované služby. Proto společnost WBBA spustila program Net5.5G Pioneer Program, který si klade za cíl vybudovat vysokorychlostní a vysoce kvalitní infrastrukturu sítí typu end-to-end.Xu Huan, viceprezident pro oblast routerů z produktové řady datových komunikací společnosti Huawei, přednesl projev s názvem „Konvergovaná IP síť Net5.5G inspiruje k dalšímu růstu". Huan věří, že díky ultraširokopásmovým sítím 400GE/800GE, pružnému zajištění zkušeností vycházejících z protokolu SRv6 a slicingu a díky AND L4, které je součástí digitální mapy sítě, si operátoři budou moci vybudovat konvergované cílové sítě IP Net5.5G, a dosáhnout tak dalšího růstu.Zástupci předních světových operátorů, jako je například turecká společnost Turkcell Türkiye, na summitu sdíleli své zkušenosti s komerčním využitím sítě Net5.5G. Mehmet Durmus, zástupce ředitele pro IP/MPLS a sítě datových center společnosti Turkcell Türkiye, uvedl, že na základě vize s názvem Špičkové digitální služby pro lepší budoucnost bude společnost Turkcell pokračovat ve výstavbě sítí orientovaných na Net5.5G, komerčně využívat klíčové technologie, jako je 400GE/SRv6/digitální mapa sítě v cílové síti, budovat vysoce kvalitní síťovou infrastrukturu a neustále své produkty inovovat, aby mohla zákazníkům poskytovat špičkové digitální služby.Generální ředitel společnosti AICTO Mohamed Ben Amor přednesl projev s názvem „Arabsko-africký region na cestě k budoucí síťové infrastruktuře založené na technologii Net5.5G". Amor řekl, že společnost AICTO založila organizaci Arab IPv6 Council s cílem aktivně podporovat zavádění sítí Net5.5G v arabském a africkém regionu a realizovat program Arab Horizon 2030. Amor také uvedl, že společnost AICTO bude i nadále spolupracovat se všemi regionálními partnery na vybudování vysokorychlostní a vysoce kvalitní budoucí síťové infrastruktury založené na síti Net5.5G.Ibrahim Senyonga, generální ředitel Enterprise Business Unit společnosti MTN Uganda, řekl: „Jsme nadšeni, že můžeme spolupracovat se společností Huawei a poskytnout našim zákazníkům inovativní řešení architektury SASE. Tato spolupráce posílí naše postavení jakožto leadera na trhu podnikových služeb v jižní Africe a pomůže zákazníkům dosáhnout bezproblémové inteligentní transformace."V závěru summitu proběhlo slavnostní zahájení programu Net5.5G Pioneer Program. Konalo se také slavnostní předávání cen Net5.5G Pioneer Award. Ocenění získalo více než 10 operátorů, kteří při zavádění technologie Net5.5G dosáhli pozoruhodných výsledků, a přispěli tak k rychlejšímu rozšíření této technologie po celém světě.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2547954/image_5009699_25441735.jpg KONTAKT: Venzo Hu, huyuheng2@huawei.com 

Čas načtení: 2024-11-18 11:06:00

Program Hello CleanTech 3.0 vytvoří jedinečné spojení mezi inovativními start-upy a vedoucími firmami v oboru

Praha 18. listopadu 2024 (PROTEXT) - Velmi očekávaný třetí ročník programu Hello CleanTech, který pořádá společnost EIT InnoEnergy, nyní začíná přijímat přihlášky, což představuje klíčový okamžik pro inovace v oblasti čistých technologií v Evropě. V návaznosti na pozoruhodný úspěch předchozího ročníku, který představil téměř 300 průkopnických řešení a do kterého se zapojilo téměř 50 předních představitelů průmyslu, je Hello CleanTech 3.0 připraven katalyzovat další vlnu průlomových udržitelných technologií.Tento rok EIT InnoEnergy vytváří jedinečný most mezi inovativními start-upy a vedoucími firmami v oboru. Umožňuje také účastníkům získat odbornou podporu v oblasti rozvoje podnikání a technologií a získat finanční prostředky, včetně přístupu k předním fondům rizikového kapitálu. Mezi partnery programu patří např: AGH University of Science and Technology, Beamline, Boryszew Group, Chemovator, cofunder zone, Commercialization Reactor, Doral, E44, Enerco, Green Brother, Impact Prosper, InCarbZero, Inci, InnoAGH, Jagellonská univerzita, ORLEN Skylight, ORLEN VC, OVHcloud, Qemetica, Sabanci ARF Almost Ready to Fly, Silesian University of Technology, South Poland Cleantech Cluster, Vestbee, WEG a World Fund.Program Hello Cleantech nabízí začínajícím podnikům skutečné příležitosti navázat kontakt s investory a vedoucími představiteli v oboru a urychlit tak jejich cestu k získání finančních prostředků a partnerství. Program umožňuje společnostem v rané fázi vývoje diskutovat a testovat své technologie s klíčovými partnery z oboru, čímž jim poskytuje reálné ověření a zpětnou vazbu. Kromě toho propojení s finančními partnery a průběžné investiční diskuse, které náš program zprostředkovává, zajišťují, že začínající firmy jsou dobře připraveny a mají pozici pro budoucí růst, říká Marcin Lewenstein, Innovation Officer a Thematic Field Leader ve společnosti EIT InnoEnergy.Program se zaměřuje na osm strategických odvětví, která mají zásadní význam pro inovace v oblasti čistých technologií:• Skladování energie: Revoluční přístupy k účinnému a ekologickému uchovávání energie• Kritické suroviny: Řešení nové generace pro udržitelné hospodaření se zdroji• Zelené molekuly: Pokročilé systémy pro výrobu čistého vodíku a aplikace obnovitelných plynů• Dekarbonizace průmyslu: Průlomové technologie pro snižování emisí uhlíku v průmyslu• Oběhové hospodářství a bioekonomika: Inovativní řešení pro přeměnu odpadu na hodnotu a udržitelná materiálová řešení• Digitální řešení: Inteligentní technologie optimalizující účinnost zdrojů v různých odvětvích• Řešení pro datová centra: Špičkové přístupy k udržitelné digitální infrastruktuře• Další inovace: Převratná řešení mimo tradiční kategorieVybraní inovátoři dostanou bezprecedentní příležitosti k urychlení svého růstu. Účastníci získají přímý přístup ke specializovaným službám partnerů programu a budou moci využívat odborného mentoringu spojeného s technickým vedením po celou dobu své cesty. Prostřednictvím EIT InnoEnergy a partnerů budou mít účastníci na dosah ruky urychlené investiční příležitosti a také potenciální přístup k průmyslovým testovacím zařízením pro ověření svých řešení. Program také otevírá dveře k cenným kontaktům s globálními sítěmi rizikového kapitálu a vrcholí příležitostí představit inovace na exkluzivním Demo Day, kde účastníci předvedou svá řešení klíčovým osobám s rozhodovací pravomocí v průmyslu.Program Hello CleanTech se stal základním kamenem evropských inovací v oblasti čistých technologií. Jedinečná struktura programu zajišťuje, že každé inovativní řešení najde svého ideálního partnera - ať už je to investor, zákazník nebo strategický partner. Partneři budou předložené projekty posuzovat individuálně a vytvoří tak příležitosti pro přímou spolupráci se s nadějnými podniky.Kdo by se měl přihlásit? Hledáme ambiciózní začínající podniky, podnikatele, výzkumné pracovníky a inovátory, kteří vyvíjejí technologická řešení s velkým dopadem. Ať už se zabýváte revolučním skladováním energie nebo průkopnickými přístupy k průmyslové udržitelnosti, Hello CleanTech 3.0 vám nabízí platformu pro rozšíření vašeho dopadu.Jste připraveni změnit budoucnost?Přihlaste se do 10. prosince 2024. Navštivte https://www.hellocleantech.com/ a připojte se k přední evropské komunitě pro inovace v oblasti čistých technologií. Zdroj: 2020 Communications s.r.o. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2011-06-01 00:00:00

Bonus program od České spořitelny nejen pro Chytrou kartu

Banky v poslední době přicházej s různými službami klientům, kterými by upoutaly jejich pozornost a hlavně si zajistily jejich věrnost. Jedním z takových věrnostních programů je i Bonus program České spořitelny. Co je Bonus program? Bonus program je věrnostní program pro klienty České spořitelny, ...

Čas načtení: 2021-12-19 16:58:35

Inflace, ta neosobní lež – III., různé dodatky a zajímavosti

Milí čtenáři, v odpověď na dvojdílný článek o inflaci se mi sešlo tolik různých zajímavostí a komentářů, že z toho nakonec vznikl neplánovaný třetí díl. Otázka položená hned několikrát: co Amerika? Co se děje tam? Pozor na programy nákupu státních dluhopisů Šéf Federálního rezervního systému (Fed) Jerome Powell, mimochodem jeden z nepočetné množiny vysokých úředníků, které si Bidenova administrativa ponechala z té předešlé Trumpovy, vyhlásil protiinflační tažení. Zda s ním bude úspěšný, to zatím nevíme, ale aspoň tak byla opuštěna dřívější „zlehčovací” rétorika, podle které mělo jít o dočasný problém, jenž brzy pomine. Mimochodem, to, co údajně změnilo Powellův přístup, byl náhlý nárůst mzdových nákladů! Musím říci, že mě tento detail vzhledem k mému předchozímu článku velmi potěšil, i když to bylo poněkud sobecké potěšení. Ale každý autor se rád strefí. Co se konkrétních akcí týče, Fed od ledna zrychlí útlum svého programu nákupu státních dluhopisů. Očekává se i zvýšení úrokových sazeb, i když ne drastické. USA jsou v trochu jiné situaci než Evropa, protože dolar je stále hlavní světovou rezervní měnou, tudíž mají jeho správci větší prostor k různému manévrování. A v téhle souvislosti se musím podělit o následující animaci historie rezervních měn, na kterou jsem narazil na serveru Visual Capitalist. Jen si to pusťte, má to pouhou jednu minutu a je to velmi poučné. ¨ Tato animace docela pěkně ilustruje různé historické skutečnosti, například že: a) dnes již zaniklé britské impérium nebylo jenom fyzické, ale i finanční, a obě světové války s ním krutě zamávaly; také člověk pochopí, proč velcí světáci v prvorepublikových filmech a knihách přepočítávají různé částky na libry šterlinků; b) jestliže Británie si z první světové války odnesla těžké šrámy, Francii coby světovou velmoc tatáž válka úplně zničila a po chabém vzpamatování ji definitivně dorazila velká hospodářská krize 30. let. V podstatě je div, že se francouzské koloniální impérium udrželo až do začátku 60. let; c) v době, ve které nastoupila do Downing Street Margaret Thatcherová, byla Británie ekonomicky opravdu „těžký případ”, nacházející se na samotném dně šikmé skluzavky z dřívějších imperiálních výšin; d) v 80. letech 20. století byly německá marka a ECU, předchůdce eura, dohromady vůči dolaru o něco vážnější konkurencí než dnešní euro, které má setrvalý problém překročit 25 procent celého koláče; e) na obzoru zatím není žádný zjevný konkurent, který by mohl dolar sesadit. Čínské renminbi má na světovém koláči pořád ještě jen polovinu podílu, co dávno vyšumělá britská libra. Když už jsem zmiňoval ten program amerického Fedu na kupování domácích dluhopisů a jeho utlumování – jedna z věcí, kterou bychom měli sledovat velmi pozorně, je srovnatelný program ECB zvaný PEPP, v jehož rámci centrální banka nakupuje dluhopisy evropských států. Ony jsou totiž ty současné úrokové sazby tak nízko, že řada těch dluhopisů by byla pro soukromé kupce nezajímavá. PEPP je dočasný program, také už je pomalu utlumován a jednoho dne skončí. (Kdy?) To, čeho se obávám, je jiná věc – totiž, že jej pak vystřídá nějaký jiný program, který se bude formálně jmenovat jinak a u kterého se bude možno oficiálně tvářit, že jde o úúúúúplně něco jiného, ale který bude fakticky hrát stejnou roli nákupčího jinak neprodejných státních dluhopisů. On totiž už jednou podobný program existoval a jmenoval se pro změnu PSPP. No, uvidíme. Před pár měsíci se stalo, že Jens Weidmann, významný německý bankéř, rezignoval na svoji pozici předsedy Spolkové banky (a tím pádem i na křeslo v ECB) pět let předtím, než mu měl vypršet mandát. Weidmann byl přitom asi nejvýraznější a nejvlivnější „jestřáb“ v týmu ECB, který je považován za čím dál měkčí. Oficiálně šlo o rezignaci ze soukromých důvodů, ale to se říká skoro vždycky. Osobně bych nevylučoval možnost, že se nechce podílet na něčem, s čím zásadně nesouhlasí. Problematický spotřební koš Další zajímavé téma – spotřební koš a různé kreativní postupy v něm. Jak zmiňoval někdo v diskusi, současný český spotřební koš dává bydlení a energiím poměrně skromnou váhu 25 procent. Není to trochu podhodnocené? Neznám moc domácností, které by za bydlení a energie platily míň, zato však dost těch, které za ně platí i přes 30 procent svých příjmů. Podobně zajímavá otázka je i ta, jak se vlastně počítají pohyby v ceně u produktů a služeb, jejichž charakter se může v čase měnit. Takový plyn nebo elektřina jsou na tom ještě dobře, protože 1 kWh je pořád 1 kWh a metr krychlový je pořád metr krychlový; můžeme je meziročně srovnat a bude to férové srovnání. Co ale třeba různé balené potraviny? Zařadíme-li do toho srovnávaného koše, dejme tomu, jogurty, může mi tam někde v tichosti „proklouznout” skutečnost, že ta samá značka jogurtu pořád stojí 17,90 korun za jeden kelímek, ale výrobce mezitím zmenšil balení ze 150 gramů na 140 gramů. Takové triky se v maloobchodě dělají pořád. A vyhodnotit kvalitu služeb je ještě složitější než u zboží. V případě služeb se různé bonusy můžou měnit rok od roku dost zásadně, aniž by se změnila celková cena. Dobrým příkladem může být leasing auta, u kterého je škála doplňkových služeb dost široká: zimní pneumatiky, asistence, dálniční známka atd. Tam je možnost přidávat nebo naopak škrtat dost rozsáhlá. Zkuste pak takové nabídky nějak solidně meziročně srovnat. Celkově nemám ze spotřebního koše úplně nejlepší pocit. Záleží asi hlavně na tom, k čemu jej použijete. Coby orientační, velmi přibližná míra změny kupní síly je v pořádku. Ale pokud se na něm začnou točit nějací zaslepení factcheckeři a používat výsledné hodnoty coby absolutní, objektivní pravdu proti zlým dezinformátorům, tak to nebude vůbec dobře. Fronty na chleba v ulicích Istanbulu jsou varováním Poslední zastávka dnešního článku: Turecko, země, kterou už dvojciferná inflace tvrdě zasáhla. Abychom měli představu, jak to taky může vypadat, když dojde na lámání chleba. Respektive na to, že ani není co lámat. V New York Times vyšla reportáž popisující situaci právě v zásobování chlebem. Turecko se v posledních letech stalo dovozcem potravin, za které musí platit ve tvrdé měně, zatímco hodnota turecké liry je naprosto vepsí. Soukromí pekaři jsou podle všeho chyceni v nezáviděníhodné situaci. Prezident Erdoğan, který se obává o své znovuzvolení, dotlačil pekařský cech k tomu, aby zavedl povinné zastropování cen; vnucené ceny ovšem při slabosti domácí měny nestačí ani na pokrytí nákladů. Naproti tomu politická opozice v čele s istanbulským primátorem Imamoğluem, která si dělá naděje na vítězství v příštích volbách, začala péct „erární chleba” a dodávat „erární mléko”. Což zní velmi lidumilně, ale z hlediska těch živnostníků jde o masivní konkurenci, která je může zničit. (Jeden z pekařů si navíc stěžuje na to, že z magistrátu chodí kontroly rozdávající svévolné pokuty za nic.) Turecká inflace má trochu jiné kořeny než ta naše. Nejde primárně o snahu levně si půjčovat; prezident Erdoğan je nábožensky založen a drží se při svém rozhodování islámských principů, podle kterých je lichva hříchem. Řekl to i explicitně a také se mu za to dostalo veřejné pochvaly od velkého muftího ománského, Ahmeda Chálilího, který vyzval ostatní muslimské státy, aby Erdoğanova vzoru při snižování úroků následovaly. (Teď vás možná zaujalo, proč mluvím o prezidentovi, když stanovování úrokové sazby v Turecku je také formálně úkolem tamní centrální banky, nikoliv prezidenta. Jenže turecká centrální banka není nezávislá. Fakticky o ní rozhoduje Erdoğan, který už vyhodil několik neposlušných bankéřů a momentálně tam má dosazeného svého poslušného člověka.) Důsledky mohou ovšem být podobné bez ohledu na to, jaký má ta inflace původ. Nemůžeme tedy úplně říci, že jsme nebyli varováni. Fronty na chleba v ulicích bohatého a civilizovaného Istanbulu jsou upozorněním, že i my si zahráváme s ohněm.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2021-02-08 18:07:57

Tři desítky umělců vyzývají k podpoře české kultury. Na prknech Národního divadla se uskuteční kulturní festival

Národní divadlo – jedna z největších kulturních institucí se v sobotu 27. února promění v koncertní halu hned se třemi scénami, na nichž vystoupí sóloví umělci i kapely mnoha žánrů. Sejdou se, aby upozornili na stav, ve kterém se kultura bez možnosti pořádání akcí nachází. A také na to, že současná situace nezasáhla jen je samotné, ale mnoho dalších profesí, které se již téměř rok nemohou ke své práci vrátit. Přímý přenos koncertu Národ sobě – kultura tobě uvede ČT art, zahájení diváci uvidí i na ČT1. Národní divadlo v atmosféře podobné hudebnímu festivalu se třemi desítkami umělců a kapel, které sobě i svému publiku chtějí ve více než tříhodinovém koncertu zpříjemnit čas při čekání na zlepšení podmínek ke konání koncertů i divadelních a tanečních představení. Iniciátorem koncertu jsou pořadatelé pražského hudebního festivalu Metronome. Program se zaměří na prolínání žánrů a spolupráci známých umělců představujících často zcela rozdílné styly. Vystoupí i představitelé klubové scény a opomenuty nebudou ani umělecké či technické profese. „Od loňského března se České televizi podařilo odvysílat víc než sto přímých přenosů divadel, koncertů a tanečních i hudebních vystoupení. Už od počátku jsme tak reagovali na vzniklou složitou situaci, která se nás bohužel týká dodnes. Vyjádřit nejen podporu, ale i povzbudit. Což je ostatně i cílem tohoto koncertu. Proto, když jsme byli osloveni s tímto nápadem, neváhali jsme. A protože jsme sami aktivními tvůrci, víme, koho všeho se současná krize dotýká a bez kterých by žádné vystoupení nešlo realizovat. I proto nám dává smysl se spojit s jedním z největších festivalů u nás, a tak klasickou institucí, jakou je Národní divadlo. Abychom propojili kulturní sféru napříč a ukázali její rozmanitost. A také bychom rádi divákům zprostředkovali prožitek z akce, na kterou je nemožné se v této době dostat. Program je plný známých jmen, ale i interpretů, které jim mohou rozšířit obzory,“ říká generální ředitel Petr Dvořák. V přímém přenosu diváci uvidí legendy, jakými jsou Michal Prokop, Václav Neckář, Ivan Hlas, Jana Kratochvílová nebo Meky Žbirka. Ze stálic české scény se v programu objeví skupiny Monkey Business, Mig 21, Wohnout, zpěváci Dan Bárta, Ondřej Ruml či zpěvačka Klára Vytisková. Klasickou hudbu bude reprezentovat orchestr Opery Národního divadla pod vedením Jaroslava Kyzlinka nebo houslový virtuos Pavel Šporcl. „Neumíme si svět bez muziky představit, a tak sobota sedmadvacátého února bude věnovaná všem, kteří to mají taky tak. Propojování žánrů nás baví. Musím ale přiznat, že tolik žánrů v rámci jednoho koncertu jsme ještě nepropojovali. Na tuto akci se moc těšíme,“ podotýkají producenti festivalu Metronome. „Vítáme v Národním divadle umělce všech žánrů, aby společně potěšili diváky České televize a ukázali naději, že se česká kultura díky své síle a kvalitě vrátí před diváky v nejlepší formě," dodává ředitel Národního divadla Jan Burian. Z alternativnějších směrů do Národního divadla zamíří rapové hvězdy PSH, 7krát3 nebo Ota Klempíř, experimentální Noisy Pots, rockeři The Atavists, skupina Poletíme? označující svůj styl jako „turbošanson“, producent taneční hudby DJ Roxtar nebo world music dechovka Lovesongs Orchestra. K podpoře kultury se připojí divadelníci Vladimír Javorský a Anna Fialová z „domovské“ scény, nebo hostující La Putyka. Vystoupí také tanečníci Baletu Národního divadla, Radim Vizváry za Laternu magiku. Přímý přenos vysílá v sobotu 27. února od 20:10 program ČT art, zahájení koncertu živě odvysílá i program ČT1. Program koncertu je k dispozici na webu www.kulturatobe.cz.

Čas načtení: 2020-03-06 12:52:10

Knižní veletrhy v Lipsku a Paříži se kvůli koronaviru letos neuskuteční

Česká republika měla mít letos bohatý program na Lipském knižním veletrhu (12.–15. března) a po 12 letech se měla vrátit na knižní veletrh Livre Paris (20.–23. března). S ohledem na situaci s koronavirem v Evropě se ale oba veletrhy neuskuteční. České autorky a čeští autoři se do Lipska přece jen částečně vrátí, a i v Paříži částečně proběhne plánovaný doprovodný program. „Zdraví je to nejdůležitější a situaci sledujeme. Přesto jsme se po konzultacích s kolegy v Lipsku a našimi kooperačními partnery rozhodli v Lipsku realizovat komorní program mimo veletrh. Nabídneme pět akcí se sedmi autory v různých lokalitách s kapacitou pro zhruba 80 hostů,“ uvedl 6. března Martin Krafl, pověřený vedoucí Českého literárního centra, sekce Moravské zemské knihovny v Brně. V pondělí 9. března se v Literárním domě Lipsko – Dům knihy uskuteční od 19:30 literární večer Markéty Pilátové a Marka Tomana. Na dvě literární čtení se mohou zájemci těšit také v pátek 13. března. Od 20:15 hodin představí Ondřej Cikán nové německé překlady Josefa Váchala a Otokara Březiny, následně se od 22:00 hodin uskuteční literární večer s básněmi Adama Borziče a jejich překladatelkou Martinou Lisa. Debata čtyř autorů nazvaná Pašované květiny v dvojitém balení za účasti Viktorie Hanišové, Marka Šindelky, Kateřiny Tučkové a Marka Tomana s moderací novináře Mirka Schwanitze v Café Kowalski se odehraje v sobotu 14. března od 20:00 hodin. Celý komorní program české literatury uzavře v sobotu od 21:00 hodin v Schaubühne Lindenfels, kde se v loňském roce mimo jiné konalo v rámci zahájení Lipského knižního veletrhu vystoupení Kafka Bandu s Jaroslavem Rudišem a Jaromírem 99, literární pořad nazvaný Slezsko-saské, rakousko-české. Próza a poezie plná rozkoše ze Slezska, Saska, Rakouska a Čech. Přeložené polibky. Vystoupí na něm Ondřej Cikán, Ondřej Hložek a Matthias Senkel. Česká literatura se měla po 12 letech vrátit na knižní veletrh Livre Paris. Prezentace České republiky se zde měla uskutečnit 20. až 23. března. „I v tomto případě jsme si pro francouzsky mluvící publikum připravili doprovodný program, který je pořádán ve spolupráci s Českým centrem Paříž. Situace se mění každým dnem a podrobnější informace k alternativnímu programu v Paříži zveřejníme počátkem příštího týdne,“ doplnil Martin Krafl. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-09-12 18:27:19

Festival DAS FILMFEST uvede filmy Bruna Ganze i neznámý loutkový snímek na motivy knihy Karla Maye

Vzpomínky na doby, kdy bylo ještě Německo rozdělené na dvě části, pocta ikonickému švýcarskému herci Bruno Ganzovi, kultovní Karl May nebo rebelové bouřící se proti konzumu a konformitě… Festival DAS FILMFEST chystá zatím nejbohatší program ve své historii: více než pět desítek snímků aktuální německé, rakouské a švýcarské produkce uvidí letos návštěvníci hned ve čtyřech městech kromě Prahy a Brna nově také v Plzni a Jihlavě. Již 14. ročník festivalu německy mluvených filmů DAS FILMFEST, nabídne mezi 16. a 25. říjnem nabídne osm programových sekcí. Tradiční DAS FILMFEST SPEZIAL představí ty nejzajímavější, cenami ověnčené i divácky úspěšné snímky – například komedii Love Machine následující nejlepší tradici rakouského kabaretu; film o tom, jaké to je, když se vám pomalu hroutí život Půda pod nohama (Der Boden unter den Füßen), oceněný debut Melancholická dívka (Das melancholische Mädchen) nebo roadmovie 25km/h. Za pozornost stojí také mrazivé drama Běžec (Der Läufer). Chybět nebude ani nejnovější snímek Fatiha Akina U Zlaté rukavice (Der Goldene Handschuh). Sekce REBELLION & REVOLTE se zaměřuje na rebelující – a často výstřední – hrdiny, kteří se bouří proti společnosti. Letos bude k vidění například citlivé drama L’Animale či pestrý a vášnivý debut Rozbi moje srdce (Zerschlag mein Herz) Alexandry Makarové. Program představí i německého oscarového kandidáta Narušitel systému (Systemsprenger) či drsný film o šikaně a o síle sociálních médií Plavání (Schwimmen). Komedie Zač nás trestáš? (Womit haben wir das verdient?) vypráví příběh ateistické feministky, lékařky Wandy, která spadne z oblak, když jí její pubertální dcera Nina sdělí, že se rozhodla přestoupit k islámu. Letošní program vzdá také hold dvěma kulturním ikonám. Švýcarský filmový a divadelní herec Bruno Ganz patřil k nejvýznamnějším německy mluvícím hercům současnosti. Nejvíce se proslavil rolí Adolfa Hitlera ve filmu Pád třetí říše, a právě tento snímek stejně jako kultovní film Wima Wenderse Nebe nad Berlínem budou k vidění v rámci sekce RETROSPEKTIVE: BRUNO GANZ. Druhou osobností, které letošní program skládá poctu, je německý spisovatel, na jehož dobrodružných románech z divokého západu vyrostlo několik generací. Sekce KULT KARL MAY uvede čtyři snímky včetně u nás zcela neznámé loutkové adaptace Stopa vede ke Stříbrnému jezeru. Do dob minulého režimu zavede diváky v sekci TENKRÁT NA VÝCHODĚ (ES WAR EINMAL IM OSTEN) například animovaný snímek Fany a pes (Fritzi: Eine Wendewundergeschichte), který bude na festivalu uveden v předpremiéře, příběh o nenápadném osobním hrdinství Tichá revoluce (Das schweigende Klassenzimmer) či napínavý film Balón (Ballon) o odvážném pokusu o útěk na Západ s pomocí horkovzdušného balónu. Milovníky dokumentů se v sekci DIE DOKU čeká mimo jiné tabu prolamující dokument Vagína (#Female pleasure), snímek o vztahu mezi lidmi a zvířaty Zvířata a jiní lidé (Tiere und andere Menschen) nebo hudební dokumenty Protože žiješ jen jednou – Die Toten Hosen (Weil du nur einmal lebst – Die Toten Hosen auf Tour) a Berlin Bouncer. Ukázku toho, jak funguje populismus a politika emocí v praxi, nabídne snímek Tuzemsko (Inland) o voličích extrémní pravice. Přehlídka německých, rakouských a švýcarských filmů proběhne od 16. do 25. října v pražských kinech Lucerna, Atlas a Kino 35, v brněnském kině Art, plzeňském DEPO 2015 a jihlavském kině Dukla. Přesný program bude zveřejněn do konce září ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-01 11:11:49

Škoda Motorsport uvádí bonusový program pro zákaznické týmy ve FIA Mistrovství Evropy v rally

Start vozu Škoda Fabia ve FIA Mistrovství Evropy v rally (ERC) v roce 2024 může týmům ušetřit peníze. Škoda Motorsport spustila bonusový program pro nejúspěšnější zákazníky. Uzávěrka přihlášek je 15. března 2024. „Podporujeme naše věrné zákazníky a motivujeme týmy, aby startovaly s jedním z našich soutěžních vozů. Zároveň tím posilujeme pozici značky Škoda v ERC,“ … Škoda Motorsport uvádí bonusový program pro zákaznické týmy ve FIA Mistrovství Evropy v rally Pokračovat ve čtení »

Čas načtení: 2024-03-06 16:10:00

Chceš studovat a zároveň pracovat? Díky programu Work & Study na Unicorn University zvládneš obojí

Praha 6. března 2024 (PROTEXT) - Česká soukromá vysoká škola Unicorn University spouští program Work & Study. Ten je příležitostí pro všechny, kteří vidí svou budoucnost v oblasti IT a zároveň chtějí získat kvalitní vzdělání. Program totiž studentům umožňuje kombinovat juniorní IT pozici v prestižní technologické společnosti Unicorn se studiem bakalářského programu Softwarový vývoj na Unicorn University.Spolupráce vysoké školy a softwarové společnosti Unicorn dala vzniknout programu Work & Study, který propojuje praktické pracovní zkušenosti v prestižní firmě s akademickým vzděláním. „Studium je navíc částečně financované zaměstnavatelem, první rok studia je hrazen plně a následující roky z poloviny,“ zdůrazňuje Lukáš Debnár z náborového oddělení Unicorn University.Společnost Unicorn nabízí zájemcům pozice v oblastech vývoje, analýzy a testování, kde se již během studia mohou zapojit do práce na klíčových projektech. „Program je navržen tak, aby vyhovoval potřebám dnešních studentů i profesionálů, kteří se rozhodnou studovat. Proto probíhá výuka výhradně online, což umožňuje flexibilní kombinaci práce a vzdělávání,“ jmenuje další benefity Lukáš Debnár a dodává, že online jsou k dispozici také veškeré studijní materiály.Program je otevřený pro absolventy technických středních škol i gymnázií a umožňuje studentům začít pracovat v Unicornu nejpozději během druhého ročníku. „V současné chvíli je program primárně zaměřen na zájemce z Prahy, Liberce, Chrudimi, České Třebové, Pardubic a slovenského Prešova, ale otevřený je zájemcům z celého Česka a Slovenska, protože kvalitních ‚ajťáků‘ není nikdy dost,“ doplňuje Gabriela Černá z náborového oddělení společnosti.Pokud se chcete stát součástí programu Work & Study, není nic jednoduššího, než navštívit webové stránky, kde vyplníte online formulář. Na jeho základě budete pozváni k přijímacímu řízení ke studiu na Unicorn University a také k pohovoru na pracovní pozici do Unicornu. „Konečné rozhodnutí o přijetí kandidátů do programu je v kompetenci náborového oddělení společnosti Unicorn, které pečlivě vyhodnocuje každého uchazeče. To zaručuje, že do programu jsou přijímáni pouze ti nejvhodnější kandidáti, kteří prokáží jak akademické, tak profesní kvality odpovídající našim standardům. Chceme poskytovat kvalitní vzdělání a pracovní příležitosti pro budoucí generace špičkových IT profesionálů,“ uzavírá Gabriela Černá.Unicorn University je renomovaná soukromá vysoká škola, která nabízí kvalitní vysokoškolské vzdělání v oblasti informačních technologií, byznysu a datové analýzy. Soustředí se na systematické vzdělávání odborníků v akreditovaných bakalářských a magisterských programech s cílem maximalizace konkurenční výhody pro jejich budoucí uplatnění. Promyšlený vzdělávací systém řádně shrnuje a předává vyvážený komplex znalostí složený ze standardů dobré odvětvové praxe, aplikované výzkumné činnosti, korporátního přístupu a partnerské spolupráce s oborovými leadery.Unicorn je renomovaná evropská společnost poskytující ty největší informační systémy a řešení z oblasti informačních technologií. Dlouhodobě se soustředíme na vysokou přidanou hodnotu a konkurenční výhodu přinášenou našim zákazníkům. Působíme na trhu již od roku 1990 a za tu dobu jsme vytvořili řadu špičkových a rozsáhlých řešení, která jsou rozšířena a užívána mezi těmi nejvýznamnějšími podniky z různých odvětví. Zároveň vyvíjíme Unicorn Universe – Digital Twin Construction Kit. Tento produkt využívá internetová služba Plus4U k poskytování rozsáhlého portfolia služeb založených na robustních softwarových řešeních pro malé a střední podniky a koncové uživatele. Náš software pomáhá efektivnímu a šetrnému zacházení s přírodními zdroji a ohleduplnému chování k životnímu prostředí.Naším cílem je vzdělávat lidi a také společnost. Proto jsme v roce 2007 založili Unicorn University, která zároveň provozuje Unicorn Top Gun Academy – komplexní vzdělávací systém pro naše spolupracovníky, tedy pro všechny z nás. ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-04-29 09:22:00

V Praze se uskutečnilo historicky první česko-ukrajinské AI Fórum

Praha 29. dubna 2024 (PROTEXT) - Končí čtyřdenní návštěva ukrajinských expertů se specializací na téma umělé inteligence v Praze a okolí. V jejím rámci se třináctičlenná skupina ukrajinských odborníků z podnikatelských organizací, klastrů, univerzit i jednotlivých firem setkala se svými českými protějšky a absolvovala také program AI Fóra Česko & Ukrajina, které se konalo ve středu 24. dubna na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR. Organizátorem celé mise bylo sdružení CzechInno, ze svých fondů ji podpořily Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a Ministerstvo zahraničních věcí ČR.Nápad uspořádat misi specificky zaměřenou na téma umělé inteligence vzešel v loňském roce poté, co byla navázána intenzivní česko-ukrajinská spolupráce v oblasti prvních tří stěžejních témat podpory rozvoje digitálních inovací. Těmi jsou témata chytrých měst a regionů, chytré průmyslové výroby a kyberbezpečnosti. Rozšíření tematiky na oblast umělé inteligence pak bylo dalším logickým krokem, protože právě její vývoj souvisí jak s tematikou implementace nových technologií v průmyslu, ve veřejné sféře a má take nezanedbatelné kyberbezpečnostní konotace.“Intenzivní spolupráci s ukrajinskými partnery na poli podpory pronikání digitálních inovací do praxe ve firmách i veřejném sektoru jsme zahájili bezprostředně po začátku ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022,” komentuje historii vzájemné spolupráce výkonná ředitelka sdružení CzechInno Tereza Šamanová. “Překvapila nás nejen technologická vyspělost ukrajinských firem, které mohou svými novinkami vyvinutými i za podmínek, které na Ukrajině aktuálně panují, směle konkurovat svým zahraničním protějškům, ale zejména houževnatost a konzistentní přístup našich ukrajinských partnerů ke vzájemné spolupráci. Oba tyto aspekty nás neustále utvrzují v tom, že další prohlubování česko-ukrajinské technologické i obchodní spolupráce – a specificky např. na poli posilování kyberbezpečnosti a rozvoje umělé inteligence v nejrůznějších oblastech lidské činnosti – dává veliký smysl a jsme připraveni ji podporovat v našich aktivitách a projektech,” dodává Tereza Šamanová.Prahu a Dolní Břežany tak v tomto týdnu navštívilo celkem 13 ukrajinských expertů, jejichž cílem bylo nalézt své české protějšky pro společné projekty na podporu vývoje a implementace modelů umělé inteligence ve čtyřech oblastech: v průmyslu, péči o životní prostředí, zdravotnictví a ochraně veřejné bezpečnosti.Hlavním bodem programu mise bylo AI Fórum Česko & Ukrajina, které sdružení CzechInno ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, které v rámci vlády drží v gesci rozvoj umělé inteligence, uspořádalo ve středu 24. dubna právě v Praze v budově ministerstva průmyslu.Hlavním cílem fóra byla podpora B2B spolupráce v oblasti umělé inteligence (AI) mezi Českou republikou a Ukrajinou. Akce nabídla informační platformu, možnost navázání kontaktů a networking pro zájemce z obou zemí. Svými úvodními slovy akci otevřeli zástupci české vlády – vrchní ředitel sekce EU a zahraničního obchodu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR David Müller a vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný. Oba zdůraznili, že součástí dlouhodobé a konzistenční podpory české vlády směřované na Ukrajinu je i podpora budování intenzivnějších obchodních vztahů a také podpora budování kapacit ukrajinských struktur ve vztahu k perspektivnímu vstupu Ukrajiny do EU. Za to jim i české vládě z ukrajinské strany poděkoval ve svém úvodním slovu chargé d’affaires Velvyslanectví Ukrajiny v Praze Vitalij Usatyj.“Rád bych zdůraznil, že pro zájemce o hlubší česko-ukrajinskou spolupráci jsou zde k dispozici dva programy v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, z nichž lze ihned podpořit společné česko-ukrajinské projekty: program Aid for Trade Ukraine, jehož cílem je pomoci Ukrajině s nápravou škod způsobených válkou prostřednictvím zapojení českých společností, a také program Capacity Building for Ukraine, který je zaměřen na předávání českého know-how nejen v oblasti integrace do EU,” uvedl k tomu vrchní ředitel Sekce EU a zahraničního obchodu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR David Müller. “Budeme se tedy, i v návaznosti na AI Fórum Česko & Ukrajina a na misi k tématu umělé inteligence, těšit na další prohlubování česko-ukrajinské spolupráce a na nové projekty podané do těchto programů,” uzavřel David Müller.Program akce následně představil škálu informací a zejména konkrétních tipů na prohloubení česko-ukrajinské spolupráce v oblasti strategické podpory rozvoje umělé inteligence a zejména jejího využívání v praxi v průmyslu i dalších oblastech.Lucie Schaffelhoferová z Ministerstva průmyslu a obchodu ČR představila čerstvě aktualizovanou Národní strategii umělé inteligence a z druhé strany vedoucí mise ukrajinských expertů Alexandre Yurchak – prezident Ukrajinské klastrové aliance a předseda ukrajinské Asociace inteligentní automatizace – shrnul aktuální situaci ve strategické podpoře i faktickém rozvoji umělé inteligence na Ukrajině: ta sice dosud nemá svou vládní strategii rozvoje umělé inteligence, ale ukrajinské firmy i výzkumné organizace jsou v oblasti vývoje i nasazení AI v praxi velmi aktivní a připravené k okamžité spolupráci se svými českými protějšky.V programu akce se následně představilo na patnáct konkrétních nabídek spolupráce z české i ukrajinské strany v oblasti nasazení umělé inteligence v průmyslu, ochraně životního prostředí, zdravotnictví i posilování veřejné bezpečnosti. Účastníky zaujal například projekt “Smart Bucha”, jehož cílem je - a to i s pomocí českých chytrých technologií - posílit bezpečnost obyvatel malých měst v okolí Kyjeva a zvýšit schopnost jejich okamžité reakce na abnormální či krizové situace. Inspirací pro něj byla loňská návštěva delegace k tématu chytrých měst a regionů v Plzni: tam jsou v návaznosti na iniciativu Správy informačních technologií města Plzně chytré technologie včetně zvukových detektorů s umělou inteligencí, chytrých kamer, dronů se strojovým viděním nebo robotů umožňujících prohledávání a záchranu osob v těžko přístupných prostorách součástí integrovaného záchranného systému kraje a systémů pro řízení dopravy v městě Plzni.Obsah akce shrnul ředitel spolku prg.ai Lukáš Kačena slovy: “Dnes jsme slyšeli spoustu tipů k prohloubení spolupráce, důležité je ale nezůstat jen u slov a přejít od nich k činům: pojďme tedy pokračovat v započaté spolupráci a prohlubovat ji na dalších společných projektech.”Příští misí ukrajinských expertů, kterou připravuje sdružení CzechInno za podpory ministerstva průmyslu a ministerstva zahraničních věcí, bude tematická mise věnovaná chytrému průmyslu. Její zástupci zamíří v říjnu na Mezinárodní strojírenský veletrh 2024 a v rámci svého programu navštíví výzkumné a firemní provozy v Brně a okolí s cílem identifikovat témata dalších společných česko-ukrajinských projektů.Mise ukrajinských expertů do ČR k tématu Umělá inteligence se uskutečňuje v rámci programu PROPED 2024, který podpořilo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, MInisterstvo zahraničních věcí ČR a na jeho realizaci se podílí Velvyslanectví ČR v Kyjevě s organizační pomocí sdružení CzechInno.Konference AI Fórum Česko & Ukrajina je zařazena do kontextu podpory česko-ukrajinské B2B spolupráce v oblasti digitálních inovací, jejímž koordinátorem je na české straně sdružení CzechInno, na ukrajinské straně pak Ukrajinská klastrová aliance.Jejími hlavními tématy jsou chytrá města a regiony, chytrý průmysl, kyberbezpečnost a umělá inteligence. Ke všem těmto tématům jsou organizovány tematické mise, konference a bilaterální setkání odborníků s cílem identifikovat témata pro projekty obchodní i strategické spolupráce mezi Českem a Ukrajinou v bezprostřední souvislosti s tématem implementace digitálních inovací v oblasti průmyslu i do správy věcí veřejných.Ta může být podpořena např. z programů Aid for Trade - Ukraine nebo Capacity Building for Ukraine, které implementuje Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.Zdroj: CzechInno ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-04-30 13:30:00

Školení v programu Huawei DigiTruck podle zprávy podporuje zvyšování příjmů, zaměstnanost a rozvoj podnikání

Nairobi (Keňa) 30. dubna 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Keňská vláda a společnost Huawei Kenya dnes zveřejnily nezávislou hodnotící zprávu o školení digitálních dovedností poskytovaném v rámci programu DigiTruck.Program DigiTruck, který společnost Huawei spustila v Keni v roce 2019 v rámci iniciativy TECH4ALL , je mobilní učebna na solární pohon vybavená internetovým připojením, notebooky a chytrými telefony. DigiTruck, vyrobený z použitého přepravního kontejneru namontovaného na korbu nákladního automobilu, cestuje do odlehlých keňských komunit a poskytuje mladým lidem bezplatné školení v digitálních dovednostech, které jim umožňuje plnohodnotnější zapojení do digitální ekonomiky.Zprávu o programu představili tajemník kabinetu pro informace, komunikace a digitální ekonomiku Eliud Owalo a zástupce generálního ředitele společnosti Huawei Kenya Steven Zhang na summitu Connected Africa.Při zahájení summitu závěry zprávy vyzdvihl a program ocenil také J. E. prezident Ruto."Vidíme zde dopad jednoduchého zásahu na podporu mladých lidí, který potvrzuje přísliby našeho spolupracujícího přístupu a význam partnerství při dosahování odvážných cílů," uvedl J. E. William Ruto, prezident Keňské republiky.Jednou z klíčových výhod programu DigiTruck je jeho mobilita, která umožňuje pořádat školení v těžko dostupných komunitách."Podpora optimálního využití digitální infrastruktury nezbytně vyžaduje odpovídající úroveň digitálních dovedností. Zde se uplatní právě program DigiTruck se svou schopností proniknout do velmi odlehlých oblastí, které bychom za normálních okolností nedokázali s výukou digitálních dovedností pokrýt," vysvětlil tajemník kabinetu ministerstva informací, komunikací a digitální ekonomiky Eliud Owalo. "Chceme tedy společnosti Huawei vyjádřit své poděkování za tento inovativní vzdělávací program a ujistit vás o další budoucí spolupráci na programu digitálního školení při realizaci naší agendy digitální transformace."Kurzy mají rozsah 40 hodin a obsahují školení nejen v oblasti digitálních kompetencí, ale i tzv. měkkých dovedností, jako je založení online podniku, vytvoření životopisu a podávání online žádostí o zaměstnání. Průzkum mezi 800 z více než 4000 mladých lidí, kteří jím během čtyř let prošli, odhalil, že program svým absolventům poskytuje významné a hmatatelné pozitivní výsledky. Klíčová zjištění průzkumu jsou mj. následující:• 93 % respondentů uvedlo zlepšení pracovních předpokladů.• 79 % respondentů uvedlo, že své digitální dovednosti předávají dalším lidem ve svých komunitách, čímž přispívají ke kultuře emancipace.• Respondenti uvedli pokles míry nezaměstnanosti o 6 % a samostatné výdělečné činnosti o 7 %.• 35 % respondentů přisuzuje zvýšení svých příjmů zahájení podnikání díky svým novým digitálním dovednostem."Cílem projektu DigiTruck bylo již od samého počátku proniknout do odlehlých oblastí, oslovit mladé lidi, kteří zde obvykle nemají mnoho příležitostí, a působit po celé zemi," uvedl zástupce generálního ředitele společnosti Huawei Kenya Steven Zhang. "Náš DigiTruck nemá jen nabízet digitální dovednosti, ale i šířit poselství o důležitosti digitálních kompetencí a nadchnout pro naši věc i ostatní."S nástupem digitální éry v Keni se digitální kompetence změnily z luxusu v nutnost.Iniciativa DigiTruck, která je společným úsilím ministerstva informací, komunikací a digitální ekonomiky, společnosti Huawei a dalších partnerů, stojí v čele snah posílit mladou generaci v Keni prostřednictvím těchto nezbytných dovedností.Stručný přehled zprávy je ke stažení zde .Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2399764/Mr_Eliud_Owalo_ICT_Ministers_Lesotho_Sahrawi_South_Sudan__PS.jpg  KONTAKT: Chris Chen, chris.chencong@huawei.com PROTEXT 

Čas načtení: 2024-06-05 11:17:00

Mindwell spouští digitální terapeutický program Syndrom vyhoření

Praha 5. června 2024 (PROTEXT) - Digitální terapie Mindwell, která je určena pro péči o duševní zdraví a umožňuje systematickou péči nejčastějších psychických poruch, jakými jsou úzkosti a deprese, nově nabízí program Syndrom vyhoření.„Syndrom vyhoření je stav celkového vyčerpání organismu v důsledku dlouhodobého intenzivního stresu. Příčiny nejčastěji nacházíme v pracovní oblasti, ale také v osobním životě, jako jsou existenční těžkosti, nesoulad ve vztahu, dlouhodobá péče o členy rodiny. Dalším nezanedbatelným faktorem vzniku syndromu vyhoření je naše osobnost, především to, jak zvládáme stres, naše přesvědčení o sobě a světě, smyslu toho, co děláme, a v neposlední řadě také genetické dispozice,“ uvádí terapeutka Jiřina Maršálková.Charakteristické pro syndrom vyhoření je vyčerpání a únava, ke které se přidávají pocity ztráty smyslu veškerého počínání, neefektivity a zvýšeného cynismu. Podle kvalifikovaných odhadů odborníků se v České republice s tímto problémem potýká zhruba až 20 procent populace.„Zajištění pohody zaměstnanců a poskytování příležitostí k péči o jejich fyzické i duševní zdraví by mělo být klíčovou prioritou každé organizace. Lidé tráví průměrně třetinu života v práci, což představuje až 90 tisíc hodin v zaměstnání. Vytvoření podpůrného a zdravého pracovního prostředí může významně přispět nejen k jejich celkové spokojenosti a produktivitě,“ dodává k problematice spoluzakladatelka a výkonná ředitelka projektu Mindwell Jelena Holomany.Výzkumy ukazují, že syndrom vyhoření má kvantifikovatelné negativní dopady na pracovní výkon zaměstnanců. Například zdravotní sestry s vysokou mírou vyhoření měly až 3,2krát větší pravděpodobnost špatného hodnocení pracovního výkonu svými nadřízenými v porovnání s těmi, které nevykazovaly známky vyhoření (BioMed Central). Data z dalších výzkumů uvádějí, že pracovní výkon zaměstnanců trpících vyhořením může klesnout až o 30 procent. „Když člověk dosáhne poslední fáze syndromu vyhoření, doporučuje se mu nejen nevracet se do práce, kde vyhořel, ale také změnit odvětví, ve kterém se pohybuje,“ upozorňuje profesor Ján Praško, autor terapeutických programů Mindwell.„Na program Syndrom vyhoření přispívá ZP MV ČR, ale rádi bychom, aby v budoucnu přispívali i další pojišťovny. Program je především určený pro firmy, které ho mohou svým zaměstnancům nabízet v rámci benefitů a předcházet tak vyhoření svých zaměstnanců. Péče o duševní zdraví totiž může snižovat fluktuaci zaměstnanců až o 50 procent,“ doplňuje Jelena Holomany.Terapeutický program Syndrom vyhoření je dostupný online, tedy odkudkoliv, kde je možné připojit se na internet. Program obsahuje 7 modulů (+ nultý jako tutoriál), které se postupně otevírají a tematicky na sebe navazují. Každý modul zahrnuje psychoedukaci (texty, videa, audionahrávky, kazuistiky), techniku kognitivně-behaviorální terapie a interaktivní cvičení, kde klient uplatňuje naučené dovednosti. Tuto část (modul) terapie podstupuje klient samostatně, což mu dává prostor na zamyšlení, pocit soukromí a možnost rozdělení si modulu dle svých časových možností. Klient má v modulu prostor na popis své aktuální situace nebo na jakýkoliv dotaz, na který mu odpoví terapeut. Terapeut přichází v poslední fázi každého modulu, a to vzdáleně s písemní zpětnou do 7 dní. O službě MindwellMindwell je digitální terapie založena na postupech kognitivně-behaviorální terapii, která pečuje o duševní zdraví a nabízí systematické řešení nejčastějších psychických poruch. Aktuálně nabízí terapeutické programy deprese, úzkost a syndrom vyhoření. Autorem terapeutických programů je přední český psychiatr a psychoterapeut profesor Ján Praško, spoluautorkou a odbornou garantkou je klinická psycholožka Marie Ocisková. Mindwell je strategickou investicí zdravotnického holdingu AKESO, mimo jiné provozovatele Nemocnice Hořovice, AKESO Polikliniky v Praze, Rehabilitační nemocnice Beroun a Centra duševní rehabilitace v Berouně. Zdroj: tiskový servis Mindwell ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.