Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-04-11 06:30:00

Krátké vlny: Bruselská kovářova kobyla a co čeká nový europarlament

O tom, jak Evropská komise používáním služby Microsoft 365 porušila několik klíčových pravidel ochrany údajů, a další střípky z Bruselu.

Čas načtení: 2024-02-17 19:20:09

Žádné drobné střípky, ale kompletní únik. Xiaomi 14 Ultra bude neskutečné dělo

Xiaomi příští týden představí svůj nejvybavenější smartphone Xiaomi 14 Ultra nabídne dechberoucí parametry i povedený design Připravte si téměř 40 tisíc korun Už příští neděli se uskuteční tisková konference společnosti Xiaomi, která na globální trh uvede řadu smartphonů Xiaomi 14. Oproti čínskému trhu se nedočkáme modelu Xiaomi 14 Pro, ale smutní být nemusíme – namísto něj totiž čínský výrobce odhalí ještě vybavenější smartphone Xiaomi 14 Ultra. Z minulých úniků a spekulací jsme o tomto telefonu získali poměrně ucelenou představu, nyní nám chybějící dílky do skládačky doplňuje server WinFuture.de. Přečtěte si celý článek Žádné drobné střípky, ale kompletní únik. Xiaomi 14 Ultra bude neskutečné dělo

Čas načtení: 2019-09-17 11:33:06

Vzpomínky Jindry Hojera z Rychlých šípů by Foglar asi nedočetl

Možná je pro někoho překvapení, že existuje stejnojmenný předobraz „prostředního“ člena klubu Rychlých šípů Jindry Hojera a že je ten muž nadále mezi námi. A co víc, jmenuje se skutečně Jindřich Hojer. Narodil se 30. července 1924 v pražských Holešovicích a vystudoval Akademické gymnázium Na příkopě (nejstarší v republice) a na vysoké škole chemii (1945–1950). Už na gymnáziu potkával budoucího sbormistra Národního divadla Jarmila Burghausera, který byl stejně jako celoživotní Jindřichův kamarád Václav Černý (pozdější profesor ČVUT a předloha Červenáčka) ve Foglarem vedeném skautském oddílu Praha 2, takzvané Dvojce. „O přestávce si vypravovali, co dělali o oddílové schůzce, kde byli na výletě a co tam prožili,“ vzpomíná Jindřich Hojer v nedávno vydané knize Střípky ze života Jindry Hojera. „Mně se to začalo líbit, tak jsem do oddílu chtěl chodit taky.“ Ale nebylo to zcela jednoduché a mimo jiné bylo třeba počkat, až odejde některý odrůstající nebo náhle vzdorný chlapec: členů smělo vždy být jen pětačtyřicet. Jindrovi bylo jedenáct let, když s ním Václav Černý zamířil na loď kotvící u vltavského břehu. Zatékalo do ní, ale uvnitř čekala klubovna plná kluků a večer dorazil sám Foglar. Černý, přezdívaný Černoch, mu řekl: „Jestřábe, tohle je Jindra Hojer.“ A spisovatel si světlovlasého chlapce prohlédl a spíše řečnicky se tázal: „Tak ty chceš jít k nám do oddílu?“ „Ano,“ odvětil nejistě Jindra. „Tak dobře, tak to s tebou zkusíme,“ podal mu Foglar levici. Jindra natáhl pravou ruku a bylo mu vysvětleno: „My si podáváme levou, ta je od srdce.“ To se stalo v květnu 1936 a 24. prosince 1938 se alter ego Jindry Hojera prvně vynořuje v pěti obrázcích ze zadní strany Mladého hlasatele. Nakreslil je doktor práv Jan Fischer. „Buďte bez starosti, Černí jezdci mají u mne vroubek. Ale jen rychle, rychle!“ sděluje Jindra Mirku Dušínovi a Jarkovi Metelkovi, když je uzavírá do bedny jako do úkrytu před pronásledovateli. Těsně předtím si vyňal z úst stéblo, které mělo podle Foglara symbolizovat hochovu nečinnost před nalezením aktivních přátel a následným vstupem do klubu. Jak se zdá, Foglar o svolení s využitím reálného jména neprosil na kolenou, ale přímočaře chlapci řekl, že je „potřebuje“ a že není třeba se bát ostudy. Ta slova se potvrzují dodnes a Hojer (Červenáčkovo „ublízané“ potěšení“) se stal spolu s ostatními čtyřmi členy Rychlých šípů legendou. Ve Dvojce strávil jeho reálný předobraz takřka pět let, takže zažil i další dvě z kluboven: v Říční ulici a ve vodárenské věži u Jiráskova mostu. Tam pak byly dveře zapečetěny nacisty. V létě 1936 Hojer sice ještě nemohl na tábor, protože neměl složenou nováčkovskou zkoušku, ale v letech 1937 a 1939 už pobyl v mytické Sluneční zátoce u oblouku Sázavy mezi Vilémovicemi a Ledčí. První z těchto táborů se jmenoval Tábor zpěvu, druhý Tábor ohňů. Na tábor pořádaný v Podkarpatské Rusi (1938) vybrán nebyl, anebo jej rodiče nepustili, zažil ale ještě svůj třetí tábor v moravských Ketkovicích na řece Chvojnici (1940). Jenže ten již byl nuceně rozpuštěn a otec nato Hojerovi skauting ze strachu před nacisty zakázal. Nutno dodat, že se rodiče o chlapce již od jeho narození velmi báli a žil „jako v bavlnce“, protože paní Hojerové zemřeli před ním po porodech již dva synové. Pan Hojer sice už roku 1941 také zemřel, ale syn se už (určitě také vzhledem k již vyššímu věku) k Foglarovi a Dvojce nevrátil. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Ve své knize bohužel Jindřich Hojer na tato léta prakticky nevzpomíná a věnuje se – s některými mezerami – prvořadě následujícímu životu, v jehož většině ztratil s Foglarem kontakt. A sice je pravda, že na jednom místě odkazuje na knižní sborník Jestřábe, díky (2000), jenž dal dohromady s už zmiňovaným přítelem Václavem Černým a do kterého sám napsal jednu kapitolu, ale ani tamní kapitola není žádnou vzpomínkou a Hojer v ní vypráví o jím iniciovaném pátrání po místě Foglarova dětského švýcarského pobytu. Popravdě řečeno ale i celý Hojerův životopis končí už stranou 36 a většinu knihy nato vyplňují líčení jeho pozdních putování po Řecku a Itálii. Ale už notnou část oné úvodní autobiografie vlastně zabraly až přehnaně podrobné popisy svatební cesty do Petrohradu, tehdejšího Leningradu. Zajímavější je čtvrtý oddíl svazku Příběhy ze života pana Šmodrchy a pátá část Něco málo na závěr, i zde ale Foglar ostrouhá. Předposlední kapitola místo toho líčí natáčení televizní upoutávky na křest jiné Hojerovy knihy Záhadné hlavolamy pro chytré hlavičky (2019) a finální dovětek se vrací právě k těmto Hojerovým hlavolamům. A tak se Foglar spolu s Hojerem objeví jen na fotografii z besedy na straně pět. Opět se setkali teprve roku 1986 a nutno přece jen uznat, že se nám dostává alespoň snímků z Hojerových návštěv divadelního představení Rychlé šípy: účastní se totiž „kulatých“ repríz. Kniha je z velké části zachycením dosti běžného a místy i banálního života dvakrát ženatého vysokoškoláka, který se napodruhé vrátil k první lásce. Není nezajímavé ty vzpomínky proložené humornými povídkami prolistovat, ale sotva by vznikly, kdyby kdysi nedošlo na oněch pět let u Foglara (1936–1940). Velice přejme Jindřichu Hojerovi jeho dílo, pro ctitele jeho alter ega Jindry Hojera se ale může klidně stát až nejapným zklamáním! A Foglar by je nejspíš nedočetl.   Jindra Hojer: Střípky ze života Jindry Hojera. Ilustrovala Hana Krauseová. Vydalo vydavatelství Ing. Lukáš Zeman – E-SMILLE.cz. Pardubice 2019. 192 stran. 3000 výtisků

Čas načtení: 2024-05-05 12:00:46

Nové střípky o Nintendo Switch 2: výrazně plynulejší hraní, dočkáme se 240 fps?

Očekávaný nástupce konzole Nintendo Switch by mohl nabídnout hraní ve více něž 60 snímcích za vteřinu Vyplývá to z nejnovější verze populární technologie Bezel Engine, ve kterém se objevila podpora až 240 fps Tak vysokou snímkovou frekvenci nová konzole patrně nenabídne, mohlo by se však jednat o náznak různých grafických režimů Neuplyne týden, aniž bychom se nedozvěděli něco nového o očekávaném nástupci konzole Nintendo Switch. Například před několika dny jsme se dozvěděli, že při vložení do dokovací stanice by Switch 2 – jak chystanou konzoli neoficiálně překřtili fanoušci i média – mohl nabídnout hraní v rozlišení až 4K. Nejčerstvější spekulace se pro změnu týkají snímkové frekvence, která by za určitých okolností mohla přesáhnout 60 fps, případně nabídnout stále populárnější režim se 40 snímky za vteřinu, který pro řadu hráčů představuje zajímavý kompromis mezi plynulostí herního zážitku a detailní grafiky. Přečtěte si celý článek Nové střípky o Nintendo Switch 2: výrazně plynulejší hraní, dočkáme se 240 fps?

Čas načtení: 2024-06-08 12:00:16

Poslední střípky před uvedením iOS 18: novinky pro Zprávy, aplikace se přiblíží WhatsAppu

V novém iOS 18 přibude několik zajímavých vylepšení také pro aplikaci Zprávy Uživatelé budou mít možnost reagovat libovolným smajlíkem – jako na WhatsAppu Již v pondělí večer Apple odhalí softwarové novinky, z nichž nejvíce už několik týdnů vyčnívá iOS 18. Jak ale průběžně informujeme, aplikace a uživatelské rozhraní nedostane jen novinky spjaté s umělou inteligencí (AI), ale také několik sympatických designových a funkčních vylepšení. Jako třeba obligátní novinky pro aplikaci Zprávy. Přečtěte si celý článek Poslední střípky před uvedením iOS 18: novinky pro Zprávy, aplikace se přiblíží WhatsAppu

Čas načtení: 2024-10-14 12:00:54

První střípky informací o Samsungu Galaxy S25 FE. Dočkáme se slim verze?

Galaxy S24 FE se ještě nestihl ohřát na pultech obchodů a už se spekuluje o nástupci Ten by měl nabídnout ještě tenčí tělo a čipset od MediaTeku Dočkat bychom se měli až v příštím roce Jihokorejský gigant Samsung tradičně představuje své nové zařízení začátkem roku, což je termín, který se pomalu, ale nezadržitelně blíží. V poslední době se nicméně spekuluje také o novém zařízení z ranku dostupných vlajkových modelů, které Samsung označuje písmeny FE. S nimi má společnost ze Soulu problematický vztah a ačkoli jsou tyto modely minimálně u části zákazníků velmi oblíbené, do jejich pravidelného představování se firma příliš nehrne. Nyní se objevily další spekulace ohledně modelu Galaxy S25 FE, která by měla spatřit světlo světa už v příštím roce. Přečtěte si celý článek První střípky informací o Samsungu Galaxy S25 FE. Dočkáme se slim verze?

Čas načtení: 2024-11-20 00:00:00

Mařík, Jakub - V nefritové kleci

"V NEFRITOVÉ KLECI SE SKRÝVÁ NEJEDNA HROZBA A LIDSTVO JEŠTĚ NEMÁ VYHRÁNO… Válka možná skončila, ale Korzáři nejsou jediným nebezpečím, které na posádku UTSS Salamis v mrazivé temnotě hlubokého vesmíru čeká. Nejlepší akční sci-fi série posledních let, kterou otevřel román Ve stínu slunce a po pěti dílech ukončil román V jámě lvové, je kompletní. Ještě však chybí poslední střípky… Jakub Mařík ve sbírce V nefritové kleci opětovně dokazuje, že je mistrem akce i vesmírného dobrodružství. V nefritové kleci se skrývá nejedna hrozba a lidstvo ještě nemá vyhráno… Být vesmírným mariňákem neznamená pouze bojovat v první linii. Občas se dostanete do mnohem komplikovanějších problémů, které s válkou vůbec nesouvisí. Ať už jde o infekci mimozemským parazitem, neplánovaný střet s teroristy na rozestavěné stanici, záchrannou misi do hnízda obřích pavouků, či obyčejnou snahu dostat se včas ke svatebnímu oltáři… Na své si přijdou všechny frakce tvořící široké spektrum posádky UTSS Salamis – ať už jde o nejvyšší velení, řadové mariňáky, letce, techniky, popřípadě agenty tajných služeb. Společně tvoří nezdolný tým, ale i jako jednotlivci dokážou zázraky. Protože zkrátka musí. Sbírka V nefritové kleci přináší sedmero adrenalinových příběhů, které vás provedou nejrůznějšími zákoutími nebezpečného vesmíru, od důlních šachet, přes svět zachvácený vulkanickou katastrofou, až po kopule zachraňující umírající planetu. A právě touto poslední knihou definitivně završuje Jakub Mařík akční sci-fi ságu UTSS Salamis. V jeskyních na Velebitu loví družstvo mariňáků mimozemské tvory ohrožující místní kolonii. Major Gelu na stanici Mombasa rozehrává nebezpečnou partii, která z něj udělá noční můru operativců rozvědky. V koloniálním krytu na Ivaru pátrá doktorka Erbakanová po zdroji smrtících parazitů. Idylická dovolená na planetě Gauguin se pro piloty Jolly a Aicarda mění v zoufalý boj o přežití. A v mexické kolonii Durango se UTSS Salamis neplánovaně zaplete do prvního ozbrojeného střetu od války s Korzáry. Akce, napětí, hlášky i překvapivé zvraty – to všechno a mnoho dalšího na vás čeká v osmi příbězích ze světa oceňované akční sci-fi Jakuba Maříka. Vydejte se znovu do vesmíru, kde Korzáři jsou jen jednou z mnoha hrozeb, s nimiž se lidstvo musí vypořádat. ____ „Jakub Mařík přichází s epilogem k nejlepší akční sci-fi posledních let. Hrdinové z UTSS Salamis se vracejí, a vy si to nenechte ujít!“ – PEVNOST Nejlepší akční sci-fi série posledních let, kterou otevřel román Ve stínu slunce a po pěti dílech ukončil román V jámě lvové, je kompletní. Ještě však chybí poslední střípky… Jakub Mařík ve sbírce V nefritové kleci opětovně dokazuje, že je mistrem akce i vesmírného dobrodružství. V nefritové kleci se skrývá nejedna hrozba a lidstvo ještě nemá vyhráno… Být vesmírným mariňákem neznamená pouze bojovat v první linii. Občas se dostanete do mnohem komplikovanějších problémů, které s válkou vůbec nesouvisí. Ať už jde o infekci mimozemským parazitem, neplánovaný střet s teroristy na rozestavěné stanici, záchrannou misi do hnízda obřích pavouků, či obyčejnou snahu dostat se včas ke svatebnímu oltáři… Na své si přijdou všechny frakce tvořící široké spektrum posádky UTSS Salamis – ať už jde o nejvyšší velení, řadové mariňáky, letce, techniky, popřípadě agenty tajných služeb. Společně tvoří nezdolný tým, ale i jako jednotlivci dokážou zázraky. Protože zkrátka musí. Sbírka V nefritové kleci přináší sedmero adrenalinových příběhů, které vás provedou nejrůznějšími zákoutími nebezpečného vesmíru, od důlních šachet, přes svět zachvácený vulkanickou katastrofou, až po kopule zachraňující umírající planetu. A právě touto poslední knihou definitivně završuje Jakub Mařík akční sci-fi ságu UTSS Salamis. Datum vydání: 19.11.2024

Čas načtení: 2025-03-05 20:30:38

Střípky z MWC: supersport od Xiaomi, roboti a pomocník s operací páteře

Na MWC bylo k vidění spousta technologií budoucnosti Některé už jsme viděli dříve, jiných se teprve ještě dočkáme Vybrali jsme pro vás ty nejzajímavější, na které se nedostalo v samostatném článku Největší mobilní akce roku, MWC v Barceloně, se pomalu chýlí ke konci a ty nejzajímavější novinky jsme vám prezentovali v rámci našeho zpravodajství. Na obří výstavní ploše se toho nicméně nachází tolik, že kdybychom vám měli napsat o všem, měli bychom až do konce roku vystaráno. V tomto článku jsme pro vás vybrali několik drobných střípků, na které jsme na výstavišti narazili a na které se bohužel samostatného textu nedočkali, ať už z kapacitních a časových důvodů, nebo jen zkrátka proto, že už jsme je podrobněji rozebírali dříve. Přečtěte si celý článek Střípky z MWC: supersport od Xiaomi, roboti a pomocník s operací páteře

Čas načtení: 2025-04-08 16:30:05

První střípky o Snapdragonu 8 Elite 2: druhá generace jader Oryon a podpora LPDDR6

Qualcomm chystá druhou generaci svého výkonného mobilního čipsetu Snapdragon 8 Elite Podle čínských zdrojů bychom se měli dočkat znatelně vyššího výkonu Čip má být vyráběn novou generací 3nm procesu, kromě toho dostane nová jádra i větší grafickou mezipaměť Qualcomm před nedávnem překvapil odhalením čipsetu Snapdragon 8s Gen 4, který je určený do téměř vlajkových smartphonů – jeho výkon je srovnatelný s předloňským top čipsetem Snapdragon 8 Gen 3, s nímž sdílí i minulou generaci procesorových jader Kryo. Vlajkový procesor pro příští generaci nejvýkonnějších smartphonů chystá Qualcomm až na druhou polovinu letošního roku, a podle posledních informací z Číny se můžeme těšit na pořádný skok. Přečtěte si celý článek První střípky o Snapdragonu 8 Elite 2: druhá generace jader Oryon a podpora LPDDR6

Čas načtení: 2025-11-24 12:00:59

První střípky o iOS 27: v hlavní roli optimalizace a konečně pořádná AI

Apple usilovně pracuje na nových verzích svých operačních systémů Novinek bude poskrovnu, v Cupertinu dbají především na čistění kódu a optimalizaci Nejvíce vylepšení máme očekávat v rámci balíku Apple Intelligence Apple v letošním roce výrazně přepracoval svoje operační systémy. Jednak sjednotil jejich číselné označení, a také znatelně proměnil jejich vizuální podobu – napříč všemi platformami nasadil designový jazyk Liquid Glass, který si hraje s průhledností skla a lomem světla. Tento vzhled má definovat prostředí operačních systémů od Applu v příštích několika letech, takže se nedá předpokládat, že příští generace jablečných platforem přinesou z hlediska designu nějaké větší změny. To ostatně tvrdí i Mark Gurman ze serveru Bloomberg, podle kterého mají nadcházející verze systémů Applu přinést vylepšení hlavně pod kapotou. Přečtěte si celý článek První střípky o iOS 27: v hlavní roli optimalizace a konečně pořádná AI

Čas načtení: 2025-12-23 10:54:07

První trailer na Nolanovu Odysseu ukazuje jen střípky. Je to ještě větší projekt, než jste čekali

Vyšel první trailer na mytologický epos Christophera Nolana Odyssea. Ukazuje jen náznaky zdaleka nejambicióznějšího projektu v jeho kariéře. Článek První trailer na Nolanovu Odysseu ukazuje jen střípky. Je to ještě větší projekt, než jste čekali se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2026-01-22 16:30:23

Xiaomi 18 šokuje výbavou: Tohle měly doteď jen ty nejdražší mobily!

První střípky informaci o Xiaomi 18 jsou velmi pozitivní Týkají se fotovýbavy a také možné volby procesoru K oficiálnímu představení by mělo dojít někdy okolo září letošního roku Xiaomi patří mezi největší světové výrobce chytrých telefonů a i když je značka velice silná ve střední a nižší třídě (skrze své dceřiné značky Redmi a Poco), přeci jen velkou míru pozornosti na sebe strhávají především vlajkové modely. Ty v posledních letech představuje Xiaomi postupně, přičemž nyní nejeden fanoušek čínského výrobce netrpělivě čeká na základní vlajkový model s číselným označením 18. O něm toho stále mnoho nevíme, nicméně nyní přišel známý leaker Digital Chat Station s několika střípky informací, které nám dávají o trochu lepší představu, co můžeme očekávat. Přečtěte si celý článek Xiaomi 18 překvapí výbavou: tohle měly doteď jen ty nejdražší mobily

Čas načtení: 2011-06-01 00:00:00

Skleněné mozaiky dle Marka Roberta / Mozaikové obrazy

Originální umělecké mozaiky Marka Roberte jsou sjednoceny ve škatulce smysluplného označení: „provokativní umění“. Každý mozaikový obrazec je vytvořen ručně ze skleněné dlažby o celkovém počtu min. 2 000 kousků. Rozmanitě barevné střípky jsou hodiny a hodiny přebírány tak, aby byly vtěsnány do přen ...

Čas načtení: 2017-08-05 05:00:00

Instagram - Od počátků až dodnes

Sdílení fotek se za poslední roky stalo opravdovým hitem internetu, ať už jde o selfie, vymazlené umělecké snímky či obyčejné střípky ze života. Snad každý má občas potřebu se nějakou tou fotografií pochlubit. A přesně od toho existuje Instagram, který za ty léta prošel spoustou změn a dnes nabízí m ...

Čas načtení: 2009-03-19 00:00:00

Buď trendy s New Yorkerem! / New Yorker oblečení 2009

New Yorker je, ač by se podle názvu mohlo zdát, že jde o americkou značku, německý módní řetězec, který se v České republice už pět let drží na špičce oblíbenosti mezi mladými lidmi. Není divu, New Yorker totiž nabízí trendy módu za nízké ceny. Střípky z historie První obchod společnosti New Yorke ...

Čas načtení: 2023-12-29 08:47:00

Filmové a seriálové tipy, týden #52: Český teambuilding, španělský Berlín a král záhad na Netflixu

České seriály i pracovní dýchánky nebo překřtěná El Casa de Berlín? Nenechte si ujít poslední filmové a seriálové střípky roku...

Čas načtení: 2024-02-12 10:46:11

Paní jara [Leonarda Sold / Nakladatelství Canc]

Příběh Vesny, bohyně jara. Když svět, jako ho dnes známe, už neexistuje. Když děti vyrůstají jen v ústavech. Když další válka zničila i poslední střípky lidskosti v nás, přichází ona.

Čas načtení: 2024-02-16 13:00:00

Eva Adamczyková poodhalila detaily z dětství i těžké kariérní momenty

Snowboardistka a zlatá medailistka ze Soči Eva Adamczyková představuje nový dojemný dokument, který mapuje její sportovní kariéru a náročné chvíle, které prožívala po těžkém zranění. Snímek také nechá diváky nahlédnout do soukromí úspěšné sportovkyně a ukáže střípky z jejího dětství.

Čas načtení: 2018-11-21 12:54:00

Syndrom vařené žáby

Člověk prochází celý život určitým vývojem a rozvojem, stává se účastníkem situací a stavů, které ho více či méně ovlivňují a mají větší či menší dopad na jeho pocitové vnímaní a psychickou pohodu. Stavy, které nejsou definovány jako nemoci, ale spíše pocity, které ovlivňují spokojenost člověka, můžeme označit pojmem: syndromy. Často se například setkáváme s definicí syndromu vyhoření, syndromu prázdného hnízda a dalšími pocitovými stavy. Slyšeli jste ale již o syndromu vařené žáby? Co si pod tímto označením můžeme představit? Jste si jistí, že v pozici vařené žáby nejste právě teď vy sami? Co si pod pojmem představit? Význam pojmu můžeme vysvětlit na tomto jevu: hodíme-li žábu do vroucí vody – ihned vyskočí. Vložíme-li ji ovšem do vody studené, kterou budeme pomalu zahřívat, žába zůstane v klidu, je jí sice teplo, ale ještě se to dá vydržet, je jí sice už docela nepříjemně horko, ale ještě se to… a uvaří se. V postupně rostoucí teplotě neodhadne chvíli, kdy je třeba vyskočit a uvědomění přijde, až je pozdě. Inkrementalismus Syndrom vařené žáby může být také jedním z vysvětlení principu inkrementalismu. Inkrementalismus – do češtiny překládán jako „zvyšování“, je přístup, kterým dotyčný člověk, skupina osob či dokonce celá společnost chce dosáhnout svých cílů postupným přidáváním požadavků, zpravidla na úkor druhých nebo k dosažení met, které jsou pro dotčené osoby nepřijatelné. Plíživě přidává jednotlivé střípky skládačky, která by jako celek nebyla v prvotní fázi přijata. Avšak postupné dávkování si dotčení lidé zpravidla ani neuvědomují. Tiše přijímají omezení, protože přece ještě není nejhůř a dá se to vydržet, těchto omezení však přibývá. Jsou-li prosazována malými změnami v dostatečně dlouhém časové období, člověk, aniž by si to uvědomil, se najednou ocitne v situaci, ve které být nikdy nechtěl a ze které se těžko dostává ven. Příkladem Inkrementalismus můžeme vysvětlit třeba na příkladu daní. Budou-li všechny daně a poplatky skokově zvýšeny najednou, mohou zákonodárci očekávat vlnu protestů, množství stávek a ohrožení stability státu. Zvýší-li však tuto daň o procento, za čas jinou o dvě, běžný občan tyto změny takřka nezaznamená. Tento manipulativní přístup se ovšem objevuje často i v mezilidských vztazích. V nefunkčních manželstvích, v zaměstnání a v jiných oblastech, kdy člověk snáší malé změny, kterými jej druhý omezuje. Těchto dílčích situací přibývá a dotyčný najednou zjistí, že to, co by na počátku nikdy nedovolil, se nyní stalo jeho každodenním životem. V plíživosti tohoto počínání tkví největší nebezpečí, protože si člověk zpravidla často ani neuvědomuje, že se mu něco nekalého děje. V této situaci se bohužel ve větší či menší míře ocitl každý z nás. Zkusme se zamyslet, zda jsme se svým životem a postavením ve společnosti spokojeni, zda právě my nejsme tou vařenou žábou, které hrozí reálné nebezpečí a vyskočme včas, dokud není pozdě.

Čas načtení: 2022-03-24 14:20:25

Zlaté časy OSINTu

Ještě, než začneme s dnešním článkem, je potřeba učinit jednu lingvistickou poznámku. V češtině máme takový drobný problém. Anglické slovo intelligence, které se kromě té lidské (či umělé) inteligence používá také v souvislosti se špionáží, nemá v našem jazyce jednoznačný ekvivalent. Fráze jako intelligence gathering překládáme jako „sběr informací“, což je zavádějící. Slovo „informace“ může vyvolat v čtenáři pocit jistoty a spolehlivosti, který v sobě ta původní intelligence nemá. Intelligence může být neúplná, špatně pochopená, nebo dokonce úmyslně zfalšovaná druhou stranou. Zahrnuje v sobě informace, dezinformace i naprosto jalový šum. Je celkem běžné, že různé nasbírané střípky oné intelligence si navzájem odporují. Pak je úkolem analytiků si je protřídit, vyhodnotit a nějak se v nich zorientovat – nebo, což je nepopulární, ale občas nezbytné, také konstatovat, že zatím v určité věci nemají jasno a nemůžou říci ani A, ani B. Nicméně v češtině jsme odkázáni na pojem „informace“, tak jej tedy v následujícím článku budeme používat. Jenom prosím při čtení berte v potaz to, že ty informace, o kterých hovoříme, jsou provázeny určitou měrou nejistoty. O čem se egyptským faraonům nesnilo Informace se odjakživa sbíraly z různých zdrojů, které se dnes podle anglické hantýrky označují zkratkami. Tak třeba HUMINT je human intelligence, informace získané od lidí. Můžou to být dobrovolně spolupracující agenti, osoby přinucené k donášení, nebo i jedinci, kteří vůbec nevědí, že jsou v něčím hledáčku (opilec chlubící se v hospodě tajným projektem, na kterém pracuje). HUMINT nepochybně fungoval už za egyptských faraonů. SIGINT je o dost novější vynález: zpracování toho, co zachytíte v dálkové komunikaci protivníka. Odposlechy, záznamy dat vyměňovaných po internetu (i mezi stroji, nejen mezi lidmi), v dřívějších časech čtení telegramů atd. Před 19. stoletím šlo jen o vzácně využívaný kanál, dnes jde o jeden ze zlatých standardů špionážní práce. No, a pak je také OSINT, což znamená open source intelligence, sběr informací z otevřených zdrojů. Za starých časů to byly třeba noviny, ale dnes je mohutně doplnil internet a zejména sociální sítě, na kterých na sebe lidé vykvákají tolik osobních detailů, že ještě před třiceti lety by s jejich zjištěním měl problémy i Mossad. V podstatě stačí je „shrabovat“ a vyhodnocovat, celá práce s jejich získáním se redukuje na sezení před monitorem. Teď to možná znělo trochu přehlíživě, protože to vyhodnocování je samozřejmě těžká práce. Kde najít přehled zničených tanků Ukrajinsko-ruská válka je zlatým věkem OSINTu, protože dnes má skoro každý v kapse zařízení, se kterým můžete dělat fotky, natáčet videa a, pokud je k dispozici mobilní síť, nahrávat je rovnou na internet. (Není-li k dispozici síť, stačí, když se občas ocitnete v dosahu wi-fi, třeba jen jednou za den.) Kromě toho se dnes na bojištích často používají i drony s kamerami. Zároveň ale ještě nejsme tak daleko, aby se dala úplně rutinně vyrábět falza (deepfakes) s libovolným obsahem, která by ani odborníci nerozlišili od reality. Spatříte-li tedy hořící trosky nějaké helikoptéry na poli, je celkem pravděpodobné, že jde o skutečný sestřel. Tahle skutečnost dala vznik organizacím, které tento druh fotek a videí sbírají a vedou na jejich základě „válečnou statistiku“ nezávislou na bojujících stranách. Což je dobře, protože oficiální prohlášení bojujících států mají přirozeně tendenci nafukovat ztráty nepřítele a nešířit se příliš o vlastních ztrátách. A moc jim tedy věřit nemůžete. Největší OSINT server zabývající se současnou válkou na Ukrajině je Oryx, provozovaný dvěma Nizozemci. Oryx už funguje nějakou dobu a zatím má reputaci celkem neutrálního a poctivého zdroje. Reputace je vůbec nejsilnějším atributem OSINT projektů; náhodné chyby se tolerují, ale pokud je někdo chycen při systematickém „kladení palce na misky vah”, ztracenou profesionální pověst už zpátky nezíská. Chcete-li se ponořit do databáze Oryxu, můžete se například podívat na ztráty letadel, roztříděné podle typů – helikoptéry, bezpilotní prostředky, klasická letadla – a podle druhu ztráty – opuštěná technika, ukořistěná technika, zničená technika. Kompletní ztráty mapuje jiná stránka, ze které se například dozvíte, že doložitelně zničených ruských tanků bylo ve chvíli, kdy toto píšu, 109 a ukořistěných – překvapivě o něco více, 111. Čečenský Tik-Tok batalion OSINT není zrovna triviální práce a neposkytuje úplný obrázek o situaci. První problém, který musejí sběratelé OSINTu řešit, je zjištění, odkud příslušný záznam (fotka, video) vlastně pochází a kdy byl pořízen, a také, zda nejde o duplikát už existující informace. Bojová technika ruské výroby se používá i jinde, třeba v Sýrii, a na Ukrajině se bojuje od roku 2014, takže do sbírky zachycující současné boje by mohly proniknout i starší záznamy. Ty je potřeba vyfiltrovat. Naštěstí to není až tak obtížné, protože většinou platí, že ty starší záznamy se už na internetu objevily dříve (málokdy se stane, že by někdo natočil sestřelení vrtulníku a „sušil si to video doma“ až do další války za několik let) a když máte dostatečně velkou komunitu čtenářů, tak vás někdo na takovou skutečnost upozorní. Kolektivní paměť lidstva je celkem dobrý korektor. U čerstvých záběrů pomáhá takzvaný geotagging, protože moderní telefony umějí přidávat do videí a fotek informace o GPS souřadnicích místa, kde vznikly. Toto není „neprůstřelné“, protože lokalizační informace se dají zfalšovat. Musejí se tedy brát v úvahu další okolnosti – například je-li vidět na videu vesnická či městská ulice s fasádami, vývěsními štíty obchodů atd., můžete srovnat její podobu s předválečnými záběry z Google Maps. Můžete také srovnávat aktuální počasí (sníh, déšť), polohu keřů, stromů, řek, terénních vln atd. V poli nebo v lese někdy pomůžou charakteristické stavby na horizontu (vodojemy, věže kostelů, přístavy, letiště). Pokud toto všechno sedí, dá se říci, že míra spolehlivosti fotky či videa se zvyšuje. A naopak, pokud nějaký detail zásadně nesedí, je to důvod zbystřit a začít hledat další drobné chyby prozrazující, že jde o fake. (Koho by zajímaly detaily o takové práci, najde je zde.) Naštěstí se na tomto ověřování podílejí i komunity fanoušků. Více očí víc vidí a více mozků si všimne většího množství detailů. Pokud jde pouze o záznam boje z pohledu pěchoty a nic více, je nutno vždycky poněkud pochybovat o tom, jestli náhodou nejde o divadýlko za účelem propagandy. (Hodně takových videí vypouštějí Kadyrovovi Čečenci, kterým se také začalo poněkud posměšně říkat „Tik-Tok batalion“.) Sebrat několik chlapů v uniformách a zastřílet si směrem k nejbližšímu lesu, to může udělat každý, a nic moc to nestojí. Je-li ale k vidění složitější bojová scéna včetně ničení pohybující se techniky, pravděpodobnost, že jde o původní a neupravené záběry skutečné války, tím roste. V případě letecké techniky pomáhá s ověřováním detailů i skutečnost, že existuje poměrně mnoho nadšenců obléhajících (i v míru) různá letiště a zapisujících si, kdy kde co přiletělo a jak dlouho se to tam zdrželo. To se týká i vojenských strojů, ke kterým existují sice neúplné, ale poměrně rozsáhlé databáze jejich označení. (A hackeři se občas postarají o to, aby někde „šlohli“ oficiální databáze přímo ze serverů druhé strany.) U řady sestřelených strojů je jejich číslo stále ještě čitelné a může opět posloužit k ověření, že takové letadlo existovalo a že patřilo k jednotce, která v dané oblasti operuje. A naopak, vynoří-li se v dubnu video s letadlem, které bylo sestřeleno koncem března, můžete hned usoudit, že jde o dřívější záznam. Informační asymetrie: žádný kolaps ruského válečného úsilí nenastal Největší slabinou OSINTu v současné ukrajinsko-ruské válce je jeho asymetrie. Ukrajinci dodávají do světa daleko větší množství video- a fotomateriálu, kdežto na ruské straně posbírali vojákům před invazí mobilní telefony a tím je připravili o možnost dělat totéž. (Separatistů z Doněcku a Luhansku se to netýkalo, ti publikují průběžně, ale jde jen o značně omezený úsek současné linie kontaktu.) Tím pádem v OSINT databázích drtivě dominuje zničená ruská technika, kdežto o ztrátách ukrajinské techniky nemáme ani zdaleka takový přehled. Není to až tak zásadní problém, protože ona i samotná ta válka ve skutečnosti je poněkud asymetrického rázu. Rusové potřebují k obsazení a udržení ukrajinského území dostatek těžké techniky, kdežto Ukrajinci se snaží je „vykrvácet“ zejména útoky na roztažené zásobovací linie, k čemuž nejsou tanky ani helikoptéry potřeba. (Něco jiného by bylo znovudobytí Chersonu nebo zlomení obklíčení Mariupolu, to se jen s pomocí dronů a raket odpalovaných z ramene patrně udělat nedá.) Ale ve světové laické veřejnosti tím vzniká dojem, že ruská armáda na ukrajinském území už musí být skoro na lopatkách, což tedy zatím není. Ofenzíva se zarazila, ale žádný kolaps ruského válečného úsilí dosud nenastal. Tato asymetrie, způsobená právě zabavením mobilů, byla z hlediska informační války chyba, a Rusové si jí všimli. V posledních zhruba deseti dnech je vidět, že se začali přizpůsobovat. I oni už vydávají videa útoků na ukrajinské pozice a OSINT databáze se pomalu začínají plnit i z té druhé strany. Sice jde spíš o profesionálně natočené záznamy, ale pokud jejich detaily sedí, není důvod je ignorovat. Nelze lhát ani laikům Von Clausewitz kdysi přišel s pojmem „mlha války“, der Nebel des Krieges (přesná formulace zněla trochu jinak, ale na tom nesejde). Označoval tak míru nejistoty, která zahaluje vidění velitelů, řadových vojáků i světové veřejnosti, která vývoj na bojišti sleduje. V současné době je „mlha války“ stále stejně relevantní jako dřív, ale poněkud „zřídla“. Někdy dokážeme i ze značné vzdálenosti zahlédnout věci, o kterých by se ještě za druhé světové války nemohlo profesionálním špionům ani zdát. Nebude to tak věčně, protože možnosti falšování médií v laboratořích neustále rostou. Někdy roku 2040 se můžeme dočkat i naprosto dokonalých „videozáznamů“ z bitvy, ve které jsou bronzoví čínští draci někde nad Okinawou sestřelováni pomocí japonských titanových vibrátorů velikosti XXXXL. Pak už nebude jen tak možné říci, který záznam vypadá spolehlivěji a který ne. Ale rok 2022 je zlatou érou OSINTu a to, mimo jiné, znamená, že nám laikům nemůže v těch ověřitelných záležitostech nikdo lhát příliš.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2022-03-11 08:43:12

O armádě, která bojuje stejně, jako cvičí

Současné nepříliš velké úspěchy ruské invaze na Ukrajině vzbuzují v mnoha lidech otázku. Je ta ruská armáda opravdu v tak žalostném stavu, nebo jde jen o elaborátní strategii, při které jdou nejdřív na jatka ty nejhorší jednotky a teprve pak bude následovat opravdová ofenziva tvrdých chlapů a nejlepšího vybavení? Tu druhou spekulaci jsem v poslední době slyšel asi osmkrát. Hodně lidí si nechce připustit možnost, že by velká ruská armáda byla takový papírový tygr. Nuže, myslím si, že situaci lépe pochopíme, půjčíme-li si k uvažování dva poznatky, které se neustále opakují na blogu ACOUP, což je jednomužný projekt profesora vojenské historie Breta Devereauxe. Jeho autor se specializuje na Římany, ale rozsah má očividně široký a ony se ostatně také některé ty věci opakují už od doby faraónů. První Devereauxova lekce: každá armáda odráží společnost, ze které vznikla V podstatě to ani nejde jinak. Jestliže jde o mnohonárodnostní říši (Rakousko-Uhersko), bude i její vojsko mluvit mnoha jazyky a velení s tím musí počítat. Jestliže jde o zemi s vysokým procentem negramotných (Afghánistán), nemůžete předpokládat, že si vojáci za domácí úkol přečtou manuál. Chudé země budou mít hůře vybavenou armádu než bohaté, výjimky jako trestuhodně zanedbaný Bundeswehr jen potvrzují pravidlo. Italští vojáci budou určitě víc pít víno a zpívat, od Finů se to čekat nedá, ale jako národ osamělých lovců budou mít zase skvělé snajpry (a vskutku). Británie coby mořeplavecký stát má silné námořnictvo. Japonci, poslušní do roztrhání těla, bojovali za druhé světové války (i předtím) až suicidálním způsobem. Decentralizovaní Švýcaři si dodnes udržují miliční model armády. A ruský voják bude nepochybně tolerovat nedostatek jídla a zimu lépe než jeho kolegové ze západu, ale zase asi zažil od svých spolubojovníků dost šikany na to, aby pak některé z nich třeba s chutí nechal ve štychu, nastane-li k tomu příležitost. No, a teď se tedy podívejme na Rusko. Putinovo Rusko je stát, ve kterém byli oligarchové politicky tvrdě zkroceni, ale ekonomicky se jim stále daří. Dokud jsou poslušní, můžou si hrabat, jak se jim zachce. Ruská ekonomika z velké části stojí a leží na vývozu nerostných surovin, což je obor, který má tendenci přitahovat spíš mafiány než mozky – všude na světě. Propast mezi tím, jak bohaté je Rusko na všechny možné druhy přírodních surovin, a mezi životní úrovní běžného Rusa, je také docela dramatická. Jiné státy založené na podobném principu (ropná království) sice taky mají tisíce princů a boháčů, ale snaží se aspoň přerozdělit zisky z prodeje ropy mezi zbytek svých občanů natolik, aby byla jejich životní úroveň uspokojivá a nelákalo je to k nějakému džihádu apod. To v Rusku neplatí, tam je mezi vládnoucí vrstvou a řadovým Rusem poměrně značná propast a vždycky byla. Takže taková propast bude i v armádě. Může být armáda funkční, když zbytek státní struktury je zkorumpovaný? Proč by měla tvořit nějakou ojedinělou výjimku? Koneckonců těch peněz, které se v ní točí, je hodně – ideální terč pro to, pořádně ji vytunelovat a nějak to zakamuflovat před carem, který sedí daleko, předaleko a do provincií zas tak dobře nedohlédne. Druhá Devereauxova lekce: každá armáda bojuje tak, jak předtím cvičila Zase, v podstatě to nejde jinak. Ve vysoce stresové situaci upadají lidi do zajetých postupů (je to pořád lepší než zpanikařit). Před pár dny vyšel velmi dlouhý článek na serveru RUSI, který rozpitvává záhadně slabou přítomnost ruského letectva na bojišti. Jeho gró zní, že Rusové cvičí svoje piloty v podstatně menším rozsahu než NATO, které vydává za cvičení obrovská množství peněz. Žádné desítky letadel ve vzduchu naráz, které by musely koordinovat svoji činnost s pozemním vojskem a námořnictvem, žádné realistické nasazení protileteckých zbraní, ale jen daleko jednodušší úkoly typu „leťte někam ve dvou a svrhněte bombu na označený cíl”. Pak ale samozřejmě v ostrém boji nemůže to letectvo předvádět stejné výkony, jako když koaliční jednotky rozbily roku 1991 Husajnovu armádu napadrť. Cvičení jsou drahá. Chcete-li simulovat opravdu velké operace, nemůže to být nějak řádově levnější než vést tu válku pár dní doopravdy. Množství vystřílené munice a spáleného paliva je fantastické, stejně tak opotřebení strojů; jedna letová hodina vrtulníku nebo stíhačky vyjde na statisíce korun. Aspoň vám v rámci cvičení nikdo tu techniku skutečně neničí, ale i tak je to velmi drahý špás. A Rusko má přitom HDP srovnatelné s Itálií čili poměrně malou mocností. Respektive před sankcemi mělo. Itálie si už dávno nemůže dovolit vést velké pozemní války sama, leda v rámci NATO. (Ano, na paritu kupní síly je Rusko bohatší než Itálie, ale zas takový drastický rozdíl to není.) Pak ale ta ruská armáda nemůže být moc dobře vycvičená. Z principu, nejsou na to peníze a ta armáda je přitom poměrně velká, tudíž se ty peníze ještě rozřeďují. Klidně je možné, že by se teď Rusům na Ukrajině dařilo lépe, kdyby svého času tu armádu osekali třeba na třetinu její současné velikosti, ale dopřáli té zbylé třetině prvotřídní výcvik a vybavení. Tanková dopravní zácpa Když jsem napsal článek, ve kterém byla fotka tlustého pilota ze sestřeleného Suchoje, dostal jsem od řady čtenářů verbální výprask, že je to povrchní, stupidní, podle jednoho člověka nelze soudit celou armádu atd. Nuže, ano, mohl jsem si to odpustit, ale některé věci by se neměly stát ani jednou nebo sporadicky, a taková obezita v kokpitu stíhačky patří mezi ně. Pokud třeba potkáte elektrikáře, který olizuje dráty v otevřené zásuvce, nesvěřujte mu proboha svůj dům, i kdyby vás ujišťoval, že to dělá jen každého 1. srpna a zbylých 364 dnů v roce se chová normálně. Takové věci se prostě nemají stávat vůbec. Ukážeme si nyní dvě videa obsahující chyby, na které člověk nemusí být žádný Guderian, von Clausewitz ani Devereaux, aby je viděl. První z nich, tanková kolona na předměstí Kyjeva napadená Ukrajinci. (Zvuk je z hovoru, který údajně Ukrajinci odposlechli.)   Vidíte tu „dopravní zácpu” zhruba patnácti vozidel v čase 0:20 a dále? To by se vůbec nemělo stávat. Nikdy. Toto je zastavěné území, poměrně nepřehledné, z každé boudy na vás může vylézt nějaký ten zahradní skřítek se sv. Javelinem na rameni a udělat z vás sekanou. Nikdy nevíte, čím vším nepřítel disponuje a co se proti vám chystá použít. A základní zásada je, že si ta vozidla v takové situaci mají udržovat určitý odstup. Jinak by se mohlo stát i to, že jeden zásah z nějaké těžší zbraně poškodí nebo zničí ne jedno, ale dvě či více vozidel naráz. Toto by správně měli mít ti tankisté nadrilováno až do podvědomých reflexů. Nemají. Ještě si navíc v takové skrumáži navzájem překážejí a ze čtvrtého či pátého vozidla nemají moc šanci vidět, co se děje před nimi, přitom v relativně malé vzdálenosti kolem 50 metrů. Z tanků se obecně kouká dost blbě a správně by je v zastavěném území měla doprovázet početná pěchota, sledující právě to, jestli z těch zahradních bud nevylézají nepřátelští skřítkové. Není tam. Kde je? Jak se chytit do pasti Další video, nejspíš od doněckých nebo luhanských separatistů. Rusové vesměs sebrali svým vojákům mobily, takže většina videí z druhé strany je od separatistů. Nakonec ale prašť jako uhoď, ti separatisté bojují po ruském způsobu a jsou vycvičeni Rusy. Video je pěkně chaotické a hodně skáče, málokdo by dokázal držet rovně mobil, když se po něm střílí. Ale stejně chvílemi uvidíte, že ta silnice je v některých úsecích lemovaná zátarasem z ostnatého drátu. To není běžný prvek ukrajinského venkova. To tam ten nepřítel nachystal, aby vám v daném místě znemožnil z té silnice utéct a rozptýlit se po okolní krajině. Takovým místům, připraveným k nemožnosti úniku, se v anglické hantýrce říká kill zone, a překlad snad ani není potřeba. Žádný kompetentní velitel do něčeho takového dobrovolně nevleze, leda by měl superjistotu, že už žádný nepřítel v okolí nezbyl. Tato jednotka vpochodovala do celkem zjevné kill zone za bílého dne a taky to předvídatelným způsobem schytává. No nic, konec videí. Armády odrážejí společnosti, ve kterých vznikly, a bojují tak, jak jsou vycvičeny. A současná válka na Ukrajině z toho není žádnou výjimkou.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.