Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-05-20 09:54:10

Tři Američané obviněni z účasti na neúspěšném pokusu o převrat v Kongu

JUST IN: Tři Američané jsou obviněni z účasti na neúspěšném pokusu o převrat v Kongu, při kterém zemřelo několik lidí. Podle armády Demokratické republiky... Článek Tři Američané obviněni z účasti na neúspěšném pokusu o převrat v Kongu se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-06-17 16:41:40

Při neúspěšném pokusu ruských vojáků překročit řeku ve městě Vovčansk bylo odříznuto 400 vojáků, ukazují záběry z bojiště.

Ukrajinské obranné síly zneškodnily a zajaly značný počet ruských vojáků v bojích o strategické město Vovčansk na severu Ukrajiny nedaleko ruských hranic. Tato porážka představuje vážnou ránu pro ochabující ruskou ofenzivní snahu na severní frontě, píše Forbes. The post Při neúspěšném pokusu ruských vojáků překročit řeku ve městě Vovčansk bylo odříznuto 400 vojáků, ukazují záběry z bojiště. first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2017-12-22 22:25:41

Jeffery: Zpráva, že uživatelské jméno nebo heslo je chybné, je nesmyslná

Vývojář Travis Jefferey tvrdí, že nemá smysl při neúspěšném přihlášení hlásit, že „uživatelské jméno nebo heslo je chybné“. Podle něj může útočník stejně uživatelské jméno poměrně snadno zjistit a jen se tím legitimní uživatel obírá o cenné informace.

Čas načtení: 2019-12-16 08:29:37

„Máš rád Turky? Máš rád ty pohanský psy?“

Známé sugestivní otázky Josefa Švejka v Haškově slavném románu jako by stály v základech postoje drtivé většiny z těch, kteří se u nás vyjadřují k současné kurdsko-turecké fázi občanské války v Sýrii. Švejk Turky rád neměl a s podobným despektem na ně pohlíží i většina diskutujících, politiky a novináře nevyjímaje. Ve hře jsou v našem případě atavismy dávného tureckého nebezpečí z dob počátků dunajské monarchie i západní propaganda posledních let kritizující politický vývoj v erdoganovském Turecku, které se stalo skutečnou hospodářskou i vojenskou velmocí, aniž si to většina z nás stihla uvědomit. To přes to, že Turecko je již řadu let velmi oblíbenou dovolenkovou destinací pro statisíce našich lidí. Avšak většina z těch, kteří tráví dny u moře na turecké riviéře, i menšina těch dobrodružnějších, kteří procestovali i odlehlejší končiny této nesmírně atraktivní země a získali větší zkušenost s místním životem, má o obecnějších souvislostech tamějšího dění značně zkreslené představy. Především paralely s naší středoevropskou zkušeností jsou velmi ošidné. Syrské klamy Potvrdilo se to již v případě Sýrie. Česká veřejnost pod dojmem své vlastní historické zkušenosti měla tendenci považovat odboj proti diktátorskému režimu prezidenta Asada za obdobu naší sametové revoluce a za chvályhodný odboj národa proti zkorumpovanému brutálnímu diktátorovi. Tento narativ byl také západním politickým a mediálním mainstreamem vytrvale šířen a mnozí u nás mu stále dodnes věří. Vývoj krize však tomu v reálu vůbec neodpovídal. Naopak, vše bylo jinak, a ukázalo se, že převažující západní výklad syrské krize byl vyloženě lživý. Diktátor překvapivě neodstoupil, měl se o koho opřít a dokázal dlouhá léta vytrvale vzdorovat snahám o násilné svržení. Dnes se zdá, že téměř plně zvítězil.  Rovněž se ukázalo, že ona údajná demokratická opozice, která prý chtěla nastolit v Sýrii demokracii západního typu, byla ve skutečnosti konglomerátem různých převážně islamistických sil, které byly masivně vyzbrojovány konzervativními monarchiemi Arabského poloostrova a Tureckem, a spíše než o demokracii a lidská práva jim šlo o vyřizování účtů sunnitské většiny s menšinovými náboženskými komunitami (alavity, křesťany, šíity, drúzy aj.), staletí žijícími na syrském území, o něž se opíral Asadův režim. Paradoxem je, že právě tyto minority, především křesťané, byly oním přirozeně prozápadním elementem v syrské společnosti a že Asadův režim byl sice v souladu s tradicemi regionu diktátorský a brutální, ale sekulární, vypočitatelný a nakloněný spolupráci se Západem.  Výsledkem geopolitického projektu tzv. arabského jara bylo zničení tradičních diktátorských, ale prozápadních režimů a zahájení experimentu Západu s islamisty. Nejvíce na to doplatily tradiční prozápadní síly. V Sýrii a v Iráku to prakticky znamenalo likvidaci po tisíciletí existujících křesťanských komunit jejich vyvražděním či vyhnáním do emigrace. Celá oblast je hospodářsky zničena, politicky rozvrácena a dlouhodobě destabilizována. Cíle však nikde dosaženo nebylo – Asad se udržel, a to proto, že nebyl pouhým diktátorem, ale hlavně také reprezentantem celé populace náboženských minorit, především alavitů, jimž v případě vítězství sunnitských islamistů hrozila fyzická likvidace.  Marné snahy Západu Na sektářském a etnickém rozdělení společnosti ztroskotaly i starší pokusy Američanů přebudovat podle západního vzoru Irák. Docílily pouze rozvratu. O Libyi není třeba hovořit. Proč se nedaří metodami východoevropského roku 1989 ani přímými intervencemi na Blízkém východě dosáhnout prozápadních změn?  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Jednou z hlavních příčin je struktura společnosti většiny zemí na Blízkém východě. Ta vychází z tradice osmanské říše a islámských představ o uspořádání společnosti. Jejich základ bychom mohli nazvat moderním a na dnešním Západě velmi populárním pojmem – multikulturalismus. Společnost se podle islámské tradice dělí na paralelně existující náboženské komunity – v osmanské říši tzv. millety (které se v realitě často, ale ne vždy překrývají i s etnickým rozdělením), které žijí podle různých tradic, a dokonce v rozdílných právních systémech vedle sebe. Mají mít rozsáhlou autonomii a jsou chráněny státem. Dominantní a nadřazené postavení má mít muslimská (sunnitská) komunita, jíž náleží politická moc, která garantuje bezpečnost a samosprávu ostatním komunitám. Takto strukturovaná společnost získává charakter jakési mozaiky, v níž příslušníci různých komunit žijí promíšeně vedle sebe v úzké interakci, aniž by však docházelo k asimilaci a vytváření jednotného homogenního národa. Naopak, existující náboženské a z nich plynoucí kulturní rozdíly se neustále reprodukují. Explicitní náboženský nárok islámu na světskou vládu vylučuje skutečné zrovnoprávnění nemuslimských minorit a komplikuje sekulární vládnutí. Politické občanství v západním pojetí je v těchto poměrech nedosažitelné a demokratické procedury nefunkční. Lidé volí podle své příslušnosti ke komunitě, nikoliv jako občané homogenního celku. Proto volby v zemích s podobnou společenskou strukturou nemohou přinést kýžené výsledky – vyhrává nejpočetnější minorita. Irák a Afghánistán jsou příkladem slepé uličky, do níž se pokusy o implantování demokratických západních vzorů v muslimském světě setkávají. Pro další příklady nemusíme chodit daleko – západní Balkán, po pět století součást osmanské říše, je dalším tragickým případem. Moderní evropský nacionalismus naroubovaný na tradiční mozaikovitou společenskou strukturu původně muslimské země vytváří neobyčejně třaskavou směs, z níž nalézt východisko bez násilí a etnických čistek je nesmírně obtížné. Tyto zkušenosti musejí být nám všem mementem s hrátkami s multikulturalismem v Evropě a záměrným vytvářením rozdílných kulturních enkláv na teritoriu evropských národních států. Osmanská říše není dobrý vzor k následování. Turecká cesta To si uvědomoval již otec moderního Turecka Mustafa Kemal Atatürk, který se rozhodl radikálně potlačit muslimskou tradici a nahradit ji tureckým nacionalismem orientovaným na Západ. Etnické čistky a výměny obyvatel zbavily Turecko největších obtížně asimilovaných křesťanských minorit – řecké a arménské, ty další byly tvrdě asimilovány. Přesto je východ země obydlen milióny Kurdů, z nichž mnozí poturčování vzdorují či se mu aktivně brání.  Atatürkův politický projekt byl a zůstal vysoce elitářský – masy venkovského obyvatelstva žily postaru. Jeho garantem byla armáda, která v zemi fakticky vládla celé XX. století a která tvrdou rukou neváhala násilně zasáhnout, kdykoliv se generálům zdálo, že se turecká politika odklání od původního sekulárního kurzu. Současně tvrdě potlačovala jakékoliv pokusy Kurdů vzepřít se útlaku.  Recep Tayyip Erdogan se stal politickým fenoménem tím, že se mu podařilo na základě islamismu najít klíč k obyčejným obyvatelům země a propojit tuto tradici s programem modernizace země a zpočátku se zdálo i s principy parlamentní demokracie. Nahrazení tvrdého tureckého nacionalismu důrazem na islámskou tradici mu umožnilo nalézt i kompromis s Kurdy a získat si jejich podporu. Zdálo se, že je na světě úspěšný model modernizace společnosti vycházející z místních islámských tradic, a tudíž hodný napodobení a následování i v dalších státech regionu. Erdoganovi se postupně podařilo zlomit nadměrnou moc armády, hlavní překážku obrazu Turecka jako demokratického státu. Země zažila obrovský hospodářský rozmach a zařadila se mezi dvacet největších světových ekonomik. Jeho úspěch obzvlášť vynikne ve srovnání s tradičním rivalem Řeckem, které se ve stejné době bez ohledu na členství v EU a stovky miliard eur z evropských dotací propadlo na samé dno bezprecedentní hospodářské katastrofy.  Erdoganovo Turecko se jako zářný úspěšný vzor stalo i patronem tzv. arabského jara. Podporovalo nástup nových islamistických režimů, které v arabských zemích vzešly ze svobodných voleb po svržení starých prozápadních diktatur.  Dramatické změny v arabském regionu však dostaly Turecko do blízkosti velmi nebezpečných soukolí. Různé síly ve světové politice spojovaly s restrukturalizací Blízkého východu prostřednictvím tzv. arabského jara různé ambice. Začala hra o přeformátování celého Blízkého východu, jak vznikl po první světové válce. Jde v ní o budoucnost Izraele, ropných monarchií Arabského poloostrova, vývoj v Íránu, návrat Ruska na světovou scénu a koneckonců i směřování projektu Evropské unie. Turecko je právě na křižovatce všech těchto vlivů.  Hledání nového formátu Ambiciózní Erdogan se snažil využít své počáteční silné pozice a začít hrát velmocenskou politiku v osmanské tradici. Rychle však poznal, že rozvratný příklad arabského jara ohrožuje i jeho samotného. Konfrontován s prvními pokusy o barevnou revoluci v roce 2013 (demonstrace na istanbulském náměstí Taksim) zjistil, že hlavní hrozba pro jeho režim přichází od velmi rozvětveného náboženského hnutí Hizmet jeho bývalého spojence muslimského teologa Fethulláha Gülena, od 90. let žijícího v USA. Tvrdé represe gülenistů vyústily v posilování autoritářských tendencí Erdogana, které zesílily po neúspěšném vojenském převratu v červenci 2016, po němž u prezidenta začalo vzrůstat podezření, že za pokusem o jeho svržení byly západní velmoci, které o přeformátování Blízkého východu usilují. Tento pocit získává svou logiku při pohledu na spoušť, kterou na Blízkém východě zanechala v posledních dvaceti letech politika Západu. Západními intervencemi a podporou tzv. arabského jara byl region totálně politicky a ekonomicky rozvrácen. Výsledkem jsou milióny migrantů, s nimiž západní levice spojuje zásadní přeměnu evropských národních států ve „společenství různých“, jak se kdysi o budoucnosti Německa explicitně vyjádřil bývalý německý prezident Gauck.  Erdogan se do projektu transferu migrantů do Evropy v roce 2015 aktivně zapojil a turecké orgány pod hlavičkou tzv. pašeráků úspěšně směrovaly proudy migrantů od syrských hranic na egejské pobřeží, do Řecka a dále do Evropy. Poté se nechal za miliardy eur přesvědčit kancléřkou Merkelovou, která by již další statisíce orientálních migrantů na německém území politicky neustála, aby se ochrany evropských hranic ujal místo pokryteckých evropských politiků sám.  Dnes Erdogan balancuje na tomto vroucím kotli zájmů a tlaků, které oslabují pozici jeho země i jeho osobně. Ve snaze udržet moc a zabránit rozvratu se stává stále autoritářštějším a přivlastnil si i kartu tureckého nacionalismu. Ta mu odcizuje Kurdy, kteří dříve byli jeho oporou. Rozpad Sýrie a Iráku, který hrozí, přitom vytváří riziko kurdské iredenty a dezintegrace východu Turecka. A zde bychom se měli zastavit a skutečně se pokusit zamyslet, co při uskutečnění takového scénáře ohrožuje nás samotné. Hrozby na dohled Z celého tragického vývoje posledních let na Blízkém východě vystupují do popředí dvě zásadní hrozby, které se dosud nenaplnily. Těmi jsou destabilizace dvou klíčových zemí regionu – Egypta a Turecka. Obyvatelstvo obou z nich se blíží 100 miliónům, v případě Egypta již snad byla tato hranice překročena. Egypt se již dostal za vlády Muslimského bratrstva na samotnou hranici propasti, za níž se rýsovaly obrysy občanské války, ekonomické katastrofy a exodu miliónů. Kam jinam než do Evropy. Obnovení tvrdé diktatury generála Sísího toto nebezpečí na čas eliminovalo. Turecko je druhé na řadě. Kurdský problém může být rozbuškou, která přivede zemi k rozvratu a následování neblahého příkladu jeho jižních sousedů. Blízký východ není regionem, v němž by se dala bezbolestně aplikovat práva národů na sebeurčení, měnit hranice a hledat racionální politické kompromisy. Vytvoření kurdského státu by mělo fatální destabilizující vliv nejen na Turecko a Sýrii, ale i na Írán a Irák. Kdo se po balkánských a syrských zkušenostech domnívá, že by vše mohlo proběhnout v míru a pokoji dohodou podle česko-slovenského vzoru, vůbec nic netuší. Proto bychom se na tureckou snahu eliminovat vojenskými akcemi kurdské nebezpečí na hranicích neměli dívat Švejkovou optikou, ani sledovat události pohledem nezaujatých sportovních fanoušků fandících slabšímu nebo se unášet detaily z bojiště a osobními sympatiemi. Bohužel vývoj na tureckých hranicích se nás samotných týká více, než si myslíme. Podaří-li se Turecko destabilizovat, skutečná cena pro Evropu a pro nás bude nesmírná. {/mprestriction}  Autor je výkonný ředitel Institutu Václava Klause a arabista.

Čas načtení: 2024-02-22 15:40:00

V Trumpových stopách? Biden zvažuje tvrdá opatření proti migrantům

Po neúspěšném jednání s republikány zvažuje Bílý dům exekutivní opatření, které by omezilo možnost migrantů žádat o azyl v USA. Takový krok by mohl vyvolat ostrý odpor zastánců migrace i progresivistů.

Čas načtení: 2024-02-29 17:00:01

Zešedivěla Marie Antoinetta přes noc? Moderní medicína si posvítila na slavnou legendu

Marie Antoinetta, rakouská arcivévodkyně a později francouzská královna, je jednou z nejvýraznějších postav světové historie. Její život byl plný luxusu, intrik a politických zvratů, ale také utrpení a tragického konce. Kdyby jen věděla, že její jméno bude znát v pozdějších dobách každý. Nebo snad právě po tom toužila, aby o ní jednou mluvil celý svět a nikdy nebyla zapomenuta? Cesta na smrt, ukončená popravou gilotinou během francouzské revoluce, je symbolem pádu monarchie a přelomového období ve francouzských dějinách. A nejen to. Lidé zemřou zbytečně, tvrdí Nostradamus i další věštec. Česko čekají velké změny Číst více Pomluvy a plýtvání státní pokladnou Pověstná kráska byla narozena jako dcera císařovny Marie Terezie a císaře Františka I. Štěpána. Později si vzala francouzského dauphina Ludvíka Augustina, pozdějšího Ludvíka XVI. Tato politická aliance měla posílit vztahy mezi Rakouskem a Francií, avšak po smrti Ludvíka XV. v roce 1774 se Marie Antoinetta stala francouzskou královnou v období, které bylo pro Francii čím dál těžší. A to ještě netušila, co ji opravdu čeká. Oběť sňatkové politiky vlastní matky tak musela začít rychle jednat. Nebylo to bez obtíží a nakonec ji to stálo život. Již od začátku jejího panování byla Marie Antoinetta kritizována pro svůj extravagantní životní styl a nedostatečný zájem o politické záležitosti. Říká se, že byla obviněna z plýtvání státními financemi a ignorování potřeb chudých, lidé ji začínali skoro nenávidět. Její pověst byla také poškozena skandály a pomluvami, které se kolem ní stále více šířily. Oblíbenost Marie Antoinetty mezi francouzským lidem rapidně klesala, což bylo ještě podníceno ekonomickými obtížemi a hladomorem, které sužovaly zemi. Sama britská autorka Antonia Fraser v knize Marie Antoinetta tohle vše ale vyvrací. Podle ní byla naopak královna velmi útlocitná a nikdy neřekla, že pokud lid nemá na chleba, má jíst koláče. Ten výrok pochází z díla Vyznání od Jeana Jacquese Rousseaua, které vyšlo, když byla Marie Antoinetta ještě malá. Dokonce měla své matce Marii Terezii napsat dopis, ve kterém se jí svěřila, že bez ohledu na vlastní útrapy si uvědomuje, že pro francouzský lid musí tvrdě pracovat. Jako jediná z královské rodiny prý také odmítala ničit obilná pole rolníků jízdou na koni.  Marie Antoinetta vydala čtyřletého syna na smrt, aniž by o tom věděla. Žil mezi vlastními výkaly Číst více Vězení, hrůza a vznik legendy Vrcholným bodem jejího pádu byla Francouzská revoluce v roce 1789, kdy byla monarchie zrušena a král Ludvík XVI. a Marie Antoinetta byli uvězněni. Během svého věznění byla Marie Antoinetta oddělena od svých dětí a čelila neustálým výslechům a ponižování. Její postavení se ještě zhoršilo po neúspěšném pokusu o útěk z Francie v roce 1791, což vedlo k obvinění z velezrady. Dne 16. října 1793 byla Marie Antoinetta odsouzena k smrti gilotinou. Její poprava proběhla v Paříži dne 16. října 1793. Přestože se snažila zachovat si důstojnost, její smrt byla pro mnohé symbolem pádu monarchie a konec éry starého režimu. Marie Antoinetta odcházela z tohoto světa ve věku pouhých 37 let.  Legendy o tom, že jí zešedivěly vlasy, nejsou ale pravděpodobně založené na pravdě. Web Heathline přinesl informaci, že stres sám o sobě náhlé zešedivění nezpůsobuje, ačkoliv se to samé traduje například o Thomasi Moorovi, který je spojen s příběhem Anny Boleynové. Chronický stres ale k postupnému šedivění přispět může, a tak není vyloučené, že Marie Antoinetta šedivá při popravě byla, nedošlo k tomu ale přes noc. I tak ale vznikl „syndrom Marie Antoinetty“, který ukazuje právě na náhlé zešedivění a pravděpodobně dává nezapomenout na noc, která byla tragickým vyústěním bouřlivého života krásné královny. Zdroj: bigen-usa.com, iflscience.com, ncbi.nlm.nih.gov KAM DÁL: Záletná spisovatelka Božena Němcová: Konec spekulací, o jejím původu je konečně jasno.

Čas načtení: 2024-03-01 13:42:00

Tvůrci vkládají naděje do snímku Duna: Část druhá, očekávají miliardové tržby

Los Angeles - Provozovatelé kin s očekáváním vyhlíží první víkend uvedení sci-fi eposu Duna: Část druhá, uvedl server Financial Times. Snímek by jim mohl po nevýrazné prázdninové sezoně a neúspěšném...

Čas načtení: 2024-03-02 00:00:00

Hlavně jezdit! Ledecká je konečně bez antibiotik a hledá správné lyže

Krůček po krůčku se vrací ve Světovém poháru na přední příčky. Cítí, že se vše lepší. Kromě výkonů na úrovni konečně drží i zdraví. A tak Ester Ledecká před závěrečnými závody lyžařské sezony hlásí: „Jsem evidentně na dobré cestě.“ Ráda by ještě na sklonku zimy předvedla, co se v ní skrývá. Možná i proto, aby definitivně utišila hlasy o neúspěšném ročníku.

Čas načtení: 2024-03-12 00:00:00

Znamínková, Marie - Střípky ztracené minulosti

Po neúspěšném pokusu o útěk ze sídla se Jessica dostane do spáru vědců. Přestože Silvestr s experimentováním na Jessice nesouhlasí, nemá jinou možnost, protože si stále nemůže vzpomenout, co se před pěti lety stalo. Zvědavost a touha znát pravdu ho motivují k tomu, aby se při hledání odpovědí nevzdával. Možná mu v hledání odpovědí dokáže pomoci skupina členů sídla. Jenže co když to, co hledá, je větší, než si sám dokáže představit? Co když lži a intriky začaly o dost dříve? Datum vydání: 11.03.2024

Čas načtení: 2024-03-15 16:45:05

Jan Hnízdil: Největší podvodníci (nejen) v českých dějinách

Až dosud byl za největšího podvodníka v českých dějinách považovaný Josef Harry Jelínek (nar. 1905). Po neúspěšném pokusu vystudovat medicínu se, vždy elegantní a... Článek Jan Hnízdil: Největší podvodníci (nejen) v českých dějinách se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-03-15 12:34:15

Generace: Střípky ztracené minulosti [Marie Znamínková / Pointa]

Po neúspěšném pokusu o útěk ze sídla se Jessica dostane do spáru vědců.

Čas načtení: 2024-03-25 18:47:39

Ukrajina analyzovala trosky sestřelené ruské rakety. Jde o Zirkon, nejnovější a nejutajovanější střela ve výzbroji Ruské federace

Rusko dnes opět použilo svou nejnovější raketu ZM22 Zirkon k úderu na Kyjev. Jedná se o druhé veřejně známé použití této rakety po neúspěšném pokusu o útok na Kyjev 7. února 2022. Tehdy s největší pravděpodobností poškozená raketa dopadla na silnici v Desnianském okrese, píší deníky Defence Express a Ukrainska Pravda.

Čas načtení: 2024-04-08 07:59:00

Nálada na bodu mrazu. Výhru jsme si nezasloužili, uznal sparťan Panák

Když sparťanští fotbalisté po neúspěšném domácím ligovém utkání proti Mladé Boleslavi (1:1) přišli poděkovat před tribunu za bránou, spíkr skalních fanoušků do megafonu bojovným hlasem zaburácel: „Společně to dáme.“

Čas načtení: 2024-04-08 07:59:00

Nálada na bodu mrazu. Výhru jsme si nezasloužili, uznal sparťan Panák

Když sparťanští fotbalisté po neúspěšném domácím ligovém utkání proti Mladé Boleslavi (1:1) přišli poděkovat před tribunu za bránou, spíkr skalních fanoušků do megafonu bojovným hlasem zaburácel: „Společně to dáme.“

Čas načtení: 2024-04-14 17:03:21

Basketbalistky USK získaly v Eurolize bronz. Deklasovaly domácí Mersin

Basketbalistky USK Praha získaly euroligový bronz. Po neúspěšném pátečním semifinále v utkání o třetí místo deklasovaly v tureckém Mersinu domácí výběr 95:67. Při sedmé účasti ve Final Four v historii vybojovaly potřetí medaili. Vedle bronzu v sezoně 2018/19 soutěž před devíti lety vyhrály. Ve finále se utkají od 18:00 SELČ obhájce titulu Fenerbahce Istanbul a Villeneuve-d’Ascq.

Čas načtení: 2024-04-23 17:02:56

Webový portál České tiskové kanceláře byl napaden neznámým hackerem

V úterý dopoledne umístil neznámý hacker na zpravodajský web České noviny, provozovaný Českou tiskovou kanceláří (ČTK), falešné texty o údajném neúspěšném atentátu na slovenského prezidenta Pellegriniho. The post Webový portál České tiskové kanceláře byl napaden neznámým hackerem first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-04-24 17:30:00

Justičním odborům došla trpělivost s platy, vstoupily do stávkové pohotovosti

Odborový svaz justice vyhlásil po pondělním neúspěšném jednání s vedením ministerstva spravedlnosti, na kterém požadoval zvýšení platů alespoň o 4000 korun, stávkovou pohotovost. Platy v justici jsou nyní v průměru o 15 procent nižší než ve zbytku...

Čas načtení: 2024-04-24 17:30:00

Justičním odborům došla trpělivost s platy, vstoupily do stávkové pohotovosti

Odborový svaz justice vyhlásil po pondělním neúspěšném jednání s vedením ministerstva spravedlnosti, na kterém požadoval zvýšení platů alespoň o 4000 korun, stávkovou pohotovost. Platy v justici jsou nyní v průměru o 15 procent nižší než ve zbytku...

Čas načtení: 2024-04-25 13:06:00

V kariéře bych nic neměnil, říká loučící se Buchtele. Chybí mu jen zlatá tečka

11 sezon, 505 extraligových zápasů a 263 kanadských bodů. Taková je bilance hokejového útočníka Jana Buchteleho v dresu pražské Sparty. Víc už ale třiatřicetiletý forvard svoje čísla za klub z hlavního města nerozšíří. Po neúspěšném semifinále proti Třinci se s klubem rozloučil a pokračovat bude na jiné adrese. „Ve Spartě jsem byl strašně rád. Je mi líto, že jsem nedokázal ani jednou udělat zlatou tečku,“ líčí zkušený hokejista v emotivním rozhovoru na klubovém webu.

Čas načtení: 2024-05-05 17:14:36

Štusák, Miloslav

Autor: agnes Datum: 05.05.2024 17:14:36 Příjmení:Surname:ŠtusákStusakJméno:Given Name:MiloslavMiloslavJméno v originále:Original Name:Miloslav ŠtusákFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:plukovník (in memoriam)Colonel (in memoriam)Akademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:14.03.1911 Česká Třebová / 14.03.1911 Česká Třebová / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease: 27.02.1943 Lamanšský průliv poblíž Ile Vierge 27.02.1943 English Channel near Ile Vierge Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- stíhací pilot- fighter pilotJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three) - sestřelen německým stíhačem nad Lamanšským průlivem během operačního letu, zahynul při neúspěšném pokusu opustit na padáku svůj poškozený letoun Supermarine Spitfire Mk.VC (AR520/RY- ) - shot down by a German fighter over the English Channel during an operational flight, he died in an unsuccessful attempt to parachute his damaged Supermarine Spitfire Mk.VC (AR520/RY- )Související články:Related Articles:Zdroje:Sources: RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu: 7. část. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-12-2. www.osobnostiregionu.czhttps://www.vets.cz/vpm/miloslav-stusak-1215/www.facebook.comrafaci.czwww.vuapraha.czhttps://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/1375www.cwgc.org