EUR 24,260 
|| 
JPY 13,141 || 
USD 21,269 || Český hasičský sbor předvedl práci kynologů v terénu. Několik jich spolu s takzvaným USAR týmem odletělo do Venezuely, kde pomáhají pátrat po přeživších po ničivém zemětřesení. Oblast v pondělí zasáhly následné otřesy.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2020-01-22 15:25:52
Vynucená rezignace ředitelky Památníku Lidic rozhořčila její podřízené. Podle nich nemohla odsoudit práci historika Vojtěcha Kyncla, který objevil dokument, že jedna z lidických žen nahlásila četníkům židovskou podnájemnici, protože by tím popřela základní odborné a vědecké principy. Za ředitelku se v dopise ministrovi kultury postavila i poslední přeživší lidická žena Jaroslava Skleničková. „Věřím a doufám, že už minuly časy, kdy byly naše lidické osudy ideologicky vykládány a účelově manipulovány,“ napsala mu. Zveřejňujeme stanovisko zaměstnanců i dopis Jaroslavy Skleničkové. Výzva k podpoře nezávislosti vědy a kultury V Lidicích se teď odehrává boj o nezávislost. Týká se nejen této paměťové instituce, ale i všech ostatních vědeckých organizací. Právě proto se na vás obracíme s prosbou o vyjádření podpory. Paní ředitelka Lehmannová byla donucena ze svého místa odejít, a to za velkého nátlaku ze strany zástupce zřizovatele organizace, ministra kultury Lubomíra Zaorálka. Odmítla totiž odsoudit a distancovat se od kvalifikované odborné práce a jejího autora, zaměstnance Historického ústavu Akademie věd Vojtěcha Kyncla jen proto, že jím zjištěné poznatky nezapadají do černobílé interpretace dějin Lidic. Odmítla to udělat proto, poněvadž by tím popřela základní odborné a vědecké principy. Jako zaměstnanci si velmi dobře uvědomujeme, že lidický památník je značně specifickou institucí tím, že se věnuje živým dějinám. Je to pro nás všechny vědomý závazek a privilegium, které nebereme na lehkou váhu. A právě to je předmětem situace, v níž se nacházíme. Součástí výše uvedené vědecké práce je i informace o tom, že jedna z lidických žen krátce před tragédií měla nahlásit četníkům svou židovskou podnájemnici. Dcera této lidické ženy je jedním z přeživších lidických dětí. Je pochopitelné, že informace týkající se její maminky, která byla prezentována v červnu 2019 v reportáži České televize, se jí osobně hluboce dotkla. Máme pochopení pro to, že v listopadu 2019 sepsala otevřený dopis, kterým se spolu se sedmi dalšími přeživšími lidickými dětmi obrátila mimo jiné na ministerstvo kultury a kterým oznámila ukončení spolupráce s Památníkem Lidice. Musíme se však bránit falešnému obvinění ředitelky Lehmannové a celého památníku z překrucování faktů o lidické historii. Jakkoli chápeme bolest, kterou bádání přineslo, jsme povinni bránit se nařčení, že se jedná o dehonestaci lidických žen a dětí. Autoři dopisu podali kvůli uvedené reportáži České televize stížnost Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Ta podnět po projednání odložila s tím, že zdroje použité v reportáži jsou doložené a spor je na úrovni historicko-vědeckého zkoumání. Následně se autoři dopisu vyjádřili médiím, že chtějí, aby ústavní činitelé „zjednali ve státní organizaci Památník Lidice nápravu.“ Tento bezprecedentní nátlak navíc přichází v situaci, kdy jsme zcela nově svědky emotivních diskusí dotýkajících se zvláště interpretací druhé světové války, a kdy se objevují cílené snahy o politické zneužití Památníku Lidice. Problematické je i to, že jeden z osmi přeživších na otevřeném dopise podepsaných nám potvrdil, že uvedený dopis nepodepsal a že se od něj distancuje. Ředitelka Lehmannová se opakovaně pokoušela vzniklou situaci řešit, a to i přesto, že byla zprvu odmítána. Nevzdala se a kýžené schůzky se jí dostalo. Ve chvíli, kdy už bylo řešení na spadnutí, oznámila starostka obce Lidice Veronika Kellerová, která se jednání účastnila, že paní Marie Šupíková, které se celá věc dotýká osobně, potřebuje čas na rozmyšlenou a schůzku ukončila. Následně sama oznámila do médií, že dohoda se nekoná. Namísto urovnání napětí se tak paní starostka zasadila o jeho pokračování. Situace vyústila 20. ledna 2020, kdy byla Martina Lehmannová ministrem kultury postavena před volbu rezignovat, nebo být odvolána. Ministr Zaorálek se následně během tiskové konference vyjádřil, že mu jde o to „…jak vystupuje památník, nejde mi o zkoumání odborných věcí“. Je zcela nepřijatelné, aby se v takovéto situaci ministr nepostavil za svou příspěvkovou organizaci a nehájil její nestrannost. Rovněž je absurdní, když svůj tlak na odchod ředitelky nejen nepopírá, ale ještě jej vysvětluje jejím údajným nedostatkem empatie. Jako nejsmutnější na celé záležitosti vnímáme to, že Jana Bobošíková, předsedkyně místního Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) a starostka Veronika Kellerová ve svém tažení proti ředitelce Lehmannové zneužily přeživší lidické děti, které použily jako štít, proti kterému si nikdo se základy slušného vychování nedovolí vystoupit. Ministr Zaorálek bez ohledu na skutečnou podstatu celé záležitosti vyhověl tlaku ČSBS a obce Lidice a v zájmu vlastního klidu obětoval nejen ředitelku Lehmannovou, ale i nezávislost celého Památníku Lidice a jeho odbornou pověst. Z tohoto důvodu my, zaměstnanci Památníku Lidice, nechceme mlčet a přihlížet tomu, jak je role vědeckých a paměťových institucí relativizována, jak je historie a věda politizována a jak se pod tlakem určité skupiny lidí vytváří „Historie na přání“. Vyzýváme tedy všechny, kterým není vytrácení se svobody z veřejných institucí lhostejné, aby se připojili k našemu Vyjádření podpory ředitelce Památníku Lidice. Zároveň přikládáme vyjádření paní Jaroslavy Skleničkové, poslední žijící lidické ženy, abychom rozptýlili mylný dojem o tom, že všichni přeživší lidické tragédie jsou proti paní ředitelce. Naopak, z celkem 12 dosud žijících svědků lidické tragédie jich několik zcela jasně podpořilo právě lidický památník i s jeho odstupující ředitelkou. Filip Petlička, jménem zaměstnanců Památníku Lidice Dopis Jaroslavy Skleničkové ministrovi kultury Vážený pane ministře, jsem poslední žijící lidická žena. Zažila jsem onu osudnou tragédii, ale také jsem v koncentračním táboře Ravensbrück poznala soudržnost lidických pozůstalých. S lítostí proto vnímám rozkol nás, posledních pamětníků těch událostí. Záleží mi na tom, jak jsou Lidice a historické události kolem nich prezentovány, záleží mi na hledání pravdy. Napsala jsem dvě knihy vzpomínek (první byla přeložena do němčiny a angličtiny), přes svůj věk spolupracuji s Památníkem, kdykoliv jsem požádána, a absolvuji besedy a přednášky. V Lidicích bydlím a dokud ještě žiji, chci ve jménu té historické pravdy pro Lidice pracovat. Proto mě velmi znepokojila zpráva o rezignaci ředitelky Památníku paní Martiny Lehmannové. Paní ředitelka zřejmě neustála tlak lidické organizace Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS), která sdružuje část přeživších lidických dětí a které předsedá paní Bobošíková. Byla zvolená na schůzi, kam jsem já ani další dvě tehdy ještě žijící „poslední ženy“ nebyly pozvány. Ze svazu jsme poté na protest proti tomuto způsobu volby vystoupily. Od té doby byl náš (nyní už jen můj) hlas svazem ignorován. Situace se vyostřila vloni v červnu po odvysílání kontroverzní reportáže České televize, která vzbudila nelibost některých pamětníků a vyvolala ostrou kritiku nejen vůči autorům, ale i vůči ředitelce Památníku, která v reportáži také neutrálně vystoupila. Spolupráce skupiny „lidických dětí“ s Památníkem zcela ustala. Účastnila jsem se schůzky, kde se paní ředitelka Lehmannová pokoušela situaci zklidnit, a také jsem apelovala na smíření ostatních pamětníků. Zůstala jsem však osamocená. Nevhodně načasovaná reportáž ČT, kterou ředitelka nemohla ovlivnit, posloužila k diskreditaci její osoby i její práce. Já si však na činnost Památníku nemohu stěžovat. Z mého pohledu funguje dobře, důstojně a se vší zodpovědností. Věřím a doufám, že už minuly časy, kdy byly naše lidické osudy ideologicky vykládány a účelově manipulovány. Proto se také obracím na Vás, pane ministře, abych Vás o tom, co si o tom myslím já, poslední přeživší žena informovala. Velmi bych si proto přála, abyste rezignaci paní ředitelky nepřijal. S pozdravem, Jaroslava Skleničková {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-01-21 16:42:06
Odvolání, nebo rezignace. To dal na výběr ministr kultury Lubomír Zaorálek ředitelce Památníku Lidice Martině Lehmannové poté, co jí vyčetl nedostatečou empatii pro jednání s přeživšími. Jde o to, že ředitelka vystoupila v reportáži České televize, která vycházela z práce historika Vojtěcha Kyncla, podle něhož matka jednoho z lidických dětí měla krátce před lidickou tragédií v roce 1942 nahlásit četníkům svou židovskou podnájemnici. Předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu v Lidicích Jana Bobošíková a starostka obce Lidice Veronika Kellerová podaly po odvysílání proti reportáži stížnost. V plném znění zveřejňujeme rezignační prohlášení Martiny Lehmannové, stanovisko zaměstnanců i aktuální děkovný dopis Jany Bobošíkové ministrovi. Připojujeme i původní stížnost adresovanou České televizi. Tiskové prohlášení ředitelky Památníku Lidice k její rezignaci Několika přeživším vyhlazení obce Lidice se nelíbí výsledky odborného bádání nezávislého odborníka, neboť se osobně dotýkají jejich blízkých. Obvinili proto Památník Lidice i mě osobně jako ředitelku, že nectíme a překrucujeme fakta o lidické historii. Namísto podpory nezávislosti odborného poznání a často bolestivého vyrovnávání se s dějinami, což je kromě jiného úkolem této příspěvkové organizace ministerstva kultury, rozhodl ministr kultury Lubomír Zaorálek, že mám skončit ve funkci ředitelky památníku. Rezignaci jsem se nakonec rozhodla podat sama proto, že k ministrovi kultury již nadále nemám důvěru. Paměťová instituce Památník Lidice je velmi specifická. Připomíná historii, která je stále živá. Její odborná i popularizační práce je proto nesmírně důležitá zejména v situaci, kdy jsme opět svědky emotivních diskusí dotýkajících se zvláště interpretací druhé světové války. Neustále se objevují cílené snahy o politizaci odkazu Památníku Lidice. O to důležitější je v takových časech podpora odborné práce a skutečné nezávislosti paměťových institucí ze strany zřizovatele. V této citlivé situaci mě zaskočil přístup ministra kultury Lubomíra Zaorálka, který mě 20. ledna pozval na schůzku, během níž mi sdělil, že si mohu vybrat mezi rezignací a odvoláním. To je jeho řešení situace, která vznikla v návaznosti na reportáž České televize, odvysílané v červnu 2019. Ta obsahovala informace z materiálu, na němž v roce 2015 pracoval zaměstnanec Historického ústavu Akademie věd Vojtěch Kyncl. Podle tohoto archivního materiálu měla matka jednoho z lidických dětí krátce před lidickou tragédií nahlásit četníkům svou židovskou podnájemnici. Na tuto reportáž některé z přeživších lidických dětí reagovaly v listopadu 2019 otevřeným dopisem, v němž oznámily své ukončení spolupráce s Památníkem Lidice. Můj postoj k celé věci, který nebyl a ani nemohl být kategorický k žádné straně sporu, vnímali jako nepřátelský. V dopise adresovaném ústavním činitelům nařkli mě a Památník Lidice z neznalosti a překrucování faktů o lidické historii. S pisateli se ministr kultury Lubomír Zaorálek následně sešel a setkání s nimi ve snaze urovnat situaci jsem absolvovala i já. Jakkoli naprosto chápu emoce, které tyto informace mohly způsobit, není přípustné, aby paměťová instituce, kterou Památník Lidice je, badatelské výstupy okamžitě napadala nebo je ignorovala. Ve chvíli, kdy pro tento zásadní postoj nezávislosti a kritického myšlení nemám ve svém zřizovateli oporu, nemohu Památník Lidice jako ředitelka nadále vést. Svým přístupem ministr kultury bohužel snahám o politizaci odkazu Památníku Lidice nahrává. To jsou hlavní důvody mé rezignace k 21. 1ednu. Památník Lidice má obrovský význam pro Českou republiku i pro svět. Úkolem památníku je ale podávat historii v plné šíři, kriticky, neodmítat diskusi ani o věcech, které nejsou příjemné. Pokud mám zrekapitulovat své téměř tříleté působení, musím konstatovat, že pro Památník Lidice jsem dělala maximum možného. Do instituce jsem nastoupila v roce 2017, kdy se podařilo s Českou televizí domluvit speciální čtyřhodinový pořad o Památníku Lidice a důstojně jím připomenout 75. výročí vyhlazení obce Lidice. I díky této medializaci došlo v tomto roce k radikálnímu zvýšení návštěvnosti památníku. Společně s novým týmem se podařilo nastartovat mezinárodní zakotvení významné vědomostní soutěže pro děti a mládež „Lidice pro 21. století“. Soutěž rozvíjí znalosti historie a kritické myšlení. Vedle tradiční účasti dětí z Česka a Slovenska se jí v loňském roce nově úspěšně účastnily děti z Polska, letos ji rozšiřujeme do německy mluvících zemí. Podařilo se mi také rozvíjet a navazovat kontakty s obdobnými muzei a památníky po celém světě i v České republice. Do vysoce kvalitní sbírky současného světového umění jsme získali nové akvizice. Zahájili jsme kroky pro zápis jedinečné sbírky prací oceněných v rámci Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice do Centrální evidence sbírek ministerstva kultury. Zaměřili jsme se také na dlouhodobě neřešenou otázku vlastnictví pozemků v areálu pietního území. Na svou práci pro Památník Lidice jsem a zůstanu hrdá. Mgr. Martina Lehmannová, odstupující ředitelka Památníku Lidice Prohlášení pracovníků Památníku Lidice My, níže podepsaní prohlašujeme, že nesouhlasíme s přijetím rezignace ředitelky Památníku Lidice, příspěvkové organizace Ministerstva kultury ČR, paní Mgr. Martiny Lehmannové. Ředitelka Památníku Lidice rezignovala po dlouhodobém nátlaku ze strany obce Lidice reprezentované starostkou obce, paní Veronikou Kellerovou a ze strany Českého svazu bojovníku za svobodu, reprezentovaného oblastní organizací Lidice, která je vedená paní Ing. Janou Bobošíkovou. Ministerstvo kultury se k nátlaku připojilo a paní Martinu Lehmannovou vyzvalo k rezignaci. Paní Bobošíková a paní Kellerová vedou dlouhodobou štvavou kampaň proti Památníku Lidice a jeho ředitelce. Situace vyeskalovala během roku 2019, kdy se, nejen mediální, útoky vůči ředitelce a vedení Památníku stupňovaly. Celá řada vykonstruovaných a absurdně vyhrocených kauz vedla k bezprecedentnímu nátlaku na osobu paní Martiny Lehmannové. Ministr kultury, Lubomír Zaorálek, se k nátlaku postavil tak, že pro zachování svého politického statu quo postavil ředitelku Památníku Lidice do situace, kdy si musela vybrat mezi rezignací a odvoláním. Práce odvedená paní Lehmannovou v pozici ředitelky Památníku Lidice a Památníku Ležáky pozvedla úroveň těchto celosvětově významných míst paměti. Paní Lehmannová svou činností přispěla k šíření významu památníků jako důležitých paměťových institucí, které v průběhu jejího působení vstoupily do progresivní éry reagující na výzvy 21. století. V době rostoucího extremismu ve společnosti mají lidé jako paní Lehmannová ve vedení těchto institucí své nezastupitelné místo. Žádáme, aby se Ministerstvo kultury nerozhodovalo ad hoc na základě nepodložených stížností, které jsou ze strany paní Bobošíkové a paní Kellerové opakovaně předkládány, a to jen kvůli vlastnímu politickému profitu a bez ohledu na profesní kvality a na vysokou úroveň odvedené práce. Chápeme jako nepřijatelné, aby byl vytvářen tlak ze strany ČSBS, obce Lidice a ministra kultury kvůli vykonstruované kauze, ve které byla Martina Lehmannová nucena k odsouzení a odmítnutí nezávislé vědecké práce. Pokud by tak učinila, popřela by demokratické, vědecké i občanské principy. Donucení k rezignaci tak vnímáme jako popírání historických faktů, politizaci vědy a kultury, a to za účelem „politického klidu“ ministra kultury. Žádáme, aby se v demokratickém státě 21. století neděly věci, jako je rezignace progresivní, profesionální a schopné ředitelky z politických důvodů. Věříme, že připojením se k tomuto vyjádření i Vy vyjádříte svůj postoj k situaci, která byla uměle vytvořena skupinou lidí, kteří sledují svůj vlastní politický profit a z osobních, nikoliv profesních důvodů, naplňují své cíle pomocí lží a manipulace. Toto prohlášení podpory sepisujeme a předkládáme my, zaměstnanci Památníku Lidice, kteří vyjadřujeme svou podporu paní Martině Lehmannové a věříme, že 30 let po Sametové revoluci ještě může pravda vítězit. Za zaměstnance Památníku Lidice: Bc. Filip Petlička, Michal Šutinský, Mgr. Stanislava Doleželová, Mgr. Viktor Janák, Mgr. Markéta Jonášová, Bc. Jitka Bůžková, Mgr. Roman Škoda, Mgr. Barbora Buchtelová, Ing. Dagmar Kosová, Sylva Novotná, Mgr. Michaela Brábníková, Mgr. Tereza Feltlová, Lenka Knorová, Petra Zahrádková, Dis. Prohlášení Lidičtí děkují Děkujeme ministru kultury Lubomíru Zaorálkovi a dalším ústavním činitelům včetně prezidenta republiky Miloše Zemana, předsedy Vlády České republiky Andreje Babiše, předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Radka Vondráčka i zesnulého předsedy Senátu Parlamentu České republiky Jaroslava Kubery, že na základě zodpovědného vyhodnocení závažnosti dlouhodobého vývoje v Památníku Lidice přispěli k nápravě křivd páchaných na obětech lidické tragédie. Rezignace odstupující ředitelky Památníku Lidice navrací Památníku zřizovaném ministerstvem kultury obsah garantovaný Zřizovací listinou, neboť základním účelem Památníku Lidice byla a je „péče o trvalé uchování vzpomínky na vyhlazení obce Lidice a utrpení jejich občanů, kteří se dne 10. června 1942 stali obětí nacistického násilí, a zachování jména obce Lidice jako celosvětového symbolu obětí válečných zločinů.“ Přeživším lidickým dětem pak jejich kroky navrátily důstojnost i víru v demokratické principy našeho státu. Zejména ministru kultury panu Zaorálkovi patří naše poděkování i z hlediska elementární lidskosti, ohleduplnosti a slušnosti: průkaznými argumenty nepodložené jednoznačné nařčení lidické ženy Alžběty Doležalové z udavačství vedlo k závažnému zhoršení zdravotního stavu její dcery, přeživšího lidického dítěte, paní Marie Šupíkové. Stejně jako ministr kultury jsme hluboce přesvědčeni, že bez přeživších a dlouhodobé spolupráce s nimi nemá Památník žádný smysl. Vážíme si proto toho, že Ministerstvo kultury jako zřizovatel Památníku Lidice přeživší chrání, cení si jejich názorů a jejich nelehkých životních osudů. Jsme rádi, že se ministr kultury Lubomír Zaorálek drží historické pravdy, respektuje ji, a důsledně dbá na to, aby nedocházelo k její relativizaci. Odchod Martiny Lehmannové, které přeživší nedůvěřují, tak otevírá možnost obnovení spolupráce přeživších lidických dětí s Památníkem Lidice. Zároveň však neznamená, že nebudeme nadále požadovat nápravu i u dozorových orgánů médií. V celé situaci, která donutila přeživší obrátit se na nejvyšší ústavní činitele České republiky, byla činnost odstupující ředitelky paní Lehmannové pouze jednou ze složek celého problému. Dále proto budeme usilovat o nápravu a narovnání situace i u těch subjektů, které – snad v dobré víře – šíří o lidických ženách a dětech spekulace vydávaná za fakta. V tomto našem úsilí za hledání a uchování nestranné historické pravdy budeme i nadále činit veškeré potřebné kroky v intencích právního řádu České republiky. To je totiž naší povinností vůči přeživším i zemřelým obětem lidické tragédie. Jana Bobošíková, předsedkyně OV ČSBS Lidice Stížnost na Českou televizi Předsedkyně OV ČSBS Lidice Jana Bobošíková a starostka obce Lidice Veronika Kellerová odeslaly dne 7. 8. 2019 k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání Stížnost na porušení vyváženosti a objektivity vysílání ČT ze dne 10. 6. 2019 a žádost o zjednání nápravy. Česká televize v den 77. výročí vyhlazení obce Lidice německými nacisty odvysílala v rámci pořadu Reportéři ČT reportáž V předvečer tragédie. Tato reportáž obviňuje zesnulou lidickou občanku Alžbětu Doležalovou z údajného udavačství a lidické občany ze „záměrného zapomnění“ na tento – neprokázaný – čin. Stížnost poukazuje na porušení zásady vyváženosti a objektivity celodenního vysílání České televize. Domnělé udavačství paní Doležalové bylo opakovaně zpochybněno řadou historiků včetně archiváře Archivu hl. města Prahy Vojtěcha Šustka, badatele Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslava Čvančary či vedoucího Oddělení využívání a evidence Národního archivního dědictví Státního oblastního archivu v Praze Mgr. Martina Sováka. Historik Vojtěch Kyncl, který v reportáži svůj výklad historie představil, navíc archivní zápis o zatknutí Štěpánky Mikešové prokazatelně neobjevil jako první: tento zápis byl znám nejpozději od roku 2002 např. historiku plk. PhDr. Eduardu Stehlíkovi či Jaroslavu Čvančarovi. Zápis v památníku četnické stanice Buštěhrad dále není právně relevantní a je historiky považován za zpochybněný a nevěrohodný. České televizi byly tyto údaje a tyto pochybnosti známy, přesto je autoři v rámci pořadu neuvedli a přispěli tak v den výročí tragédie k relativizaci německého nacistického zločinu. Stížnost proto vyzývá Českou televizi buď ke korigování uvedených tvrzení a následně omluvě, nebo k jednoznačnému a nezvratnému prokázání viny lidické ženy paní Doležalové na základě několika věrohodných a právně relevantních zdrojů v souladu se zásadami archívního bádání.
Čas načtení: 2026-02-11 10:32:10
Další přeživší rituálního zneužívání popisuje satanské rituály a lov dětí elitami v lese
Max Lowen, která se označuje za přeživší satanistického rituálního zneužívání, MK Ultra a obchodování s dětmi, v nedávném virálním videu popsala extrémně šokující zážitky... Článek Další přeživší rituálního zneužívání popisuje satanské rituály a lov dětí elitami v lese se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2021-10-27 15:02:40
Česká televize odvysílá čtyři exkluzivní jazzové koncerty
Česká televize a pořadatelé festivalu JazzFestBrno pokračují ve spolupráci z doby úplného zákazu živé kultury a fanouškům jazzu připravili v rámci projektu JazzFestBrno on Screen další čtyři hudební přenosy. Od 28. října do 18. listopadu odvysílá ČT art každý čtvrtek exkluzivní koncertní záznam. V prvních třech koncertech se představí kapely Post Noisy Pots, The Survivors a Jiří Levíček Trio, které před kamerami České televize zahrály během Mezinárodního dne jazzu v brněnském Besedním domě, sérii pak zakončí koncert tria David Dorůžka – Piotr Wyleżoł – Jeff Ballard natočený na střeše výškové budovy v areálu Vlněna v působivé kulise západu slunce nad Brnem. Všechny koncerty odvysílá ČT art krátce před půlnocí. Post Noisy Pots, 28. října Kapela The Noisy Pots působí ve složení Michal Šupák (klavír, syntezátory) a Jakub Tengler (bicí souprava). Pro festivalově-televizní projekt však upravila repertoár, pozměnila název, a hlavně si přizvala dalšího člena. Jako host se představí Antonín Dlapa (kytara, basová kytara). Unikátní zvuk Post Noisy Pots vzniká spojením kýblů, hrnců a dalších „nástrojů“ z kuchyně či garáže v kombinaci s elektronikou a syntezátory. V projektu pro JazzFestBrno ukazují odvrácenou tvář. Ale ne tak docela. Doménou hudebníků z této kapely je totiž improvizace, obzvlášť ta ovlivněná afroamerickou hudbou. The Survivors, 4. listopadu Kapelu The Survivors tvoří Jiří Slavík (klavír, klávesy, saxofon, kytara, zpěv), Jiří Levíček (klavír, klarinet, vokály) a Jakub Tengler (bicí, vokály). „Přeživší“ vznikli v Praze v roce 2017, a to původně pod jménem Open Office. Poté, co na ně během prvního zahraničního open air koncertu v Saudské Arábii spadla světelná rampa, se jméno kapely změnilo do nynější podoby. Autorská hudba tohoto seskupení je inspirována celou řadou hudebních žánrů, od brazilské a africké tradiční hudby po jazz či písňovou tvorbu. Kapela se snaží přímočaře komunikovat dětskou radost ze společného muzicírování s nadějí, že ji nakonec všichni přeživší posluchači budou brát vážně. Letos vydali The Survivors svoje debutové album Děti a rodiče inspirované osobnostmi jako Jan Werich, Radek Pastrňák či Ivan Mládek. Jiří Levíček Trio, 11. listopadu STAY IN TUNE je nový projekt klavíristy Jiřího Levíčka stojící na vlastních kompozicích a originálních úpravách jazzových standardů. Trojice (vedle Jiřího Levíčka se představí Peter Korman na kontrabas a Martin Novák na bicí nástroje) rozvíjí improvizaci na stručných aranžích kolem jedné konkrétní hudební myšlenky, se kterou pak volně pracuje. Výrazová jednota a prostor pro kolektivní improvizaci při zachování hlavního kurzu jsou základními rysy projevu tohoto seskupení. David Dorůžka – Piotr Wyleżoł – Jeff Ballard, 18. listopadu Trio David Dorůžka (kytara) / Piotr Wyleżoł (piano, fender Rhodes, Prophet 5) / Jeff Ballard (bicí) vystoupilo v Brně ve světové premiéře, zároveň to ale bylo tak trochu znovushledání starých známých. Dorůžka totiž s Ballardem vystupoval již v roce 2008 a o pár let později působil v kapele Piotra Wyleżoła, s níž se objevil například na festivalu JazzBaltica nebo v londýnském South Bank Center. Toto konkrétní složení je ovšem zbrusu nové stejně jako jeho repertoár a představuje hudebníky v poněkud električtěji znějícím hávu, než jak je publikum znalo doposud. Hra Dorůžky i Wyleżoła je charakteristická svojí slovanskou melodikou a lyrismem, které se tentokrát pojí s Ballardovou živelnou rytmickou energií, jíž tolik vynikal například ve formacích Chicka Corey, Kurta Rosenwinkela nebo Brada Mehldaua.
Čas načtení: 2024-04-25 10:07:10
Přeživší muž popsal, co šíleného elity pro zábavu dělají s dětmi
Anneke Lucas se narodila do globálního satanistického kultu a po celé dětství byla rituálně zneužívána a mučena. (Foto: Youtube) Nyní měla rozhovor s přeživším... Článek Přeživší muž popsal, co šíleného elity pro zábavu dělají s dětmi se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2024-04-28 11:00:01
Americká ponorka se potopila vlastním torpédem. Osud přeživších byl horší než smrt
Do října 1944 se jednalo o jednu z nejúspěšnějších amerických ponorek druhé světové války, která dominantně operovala v Tichém oceánu. Dokázala potopit za svou krátkou bojovou kariéru celkem 33 válečných plavidel v Pacifiku, japonské lodě se jí právem obávaly. Nicméně po slávě přišla náhle katastrofa, kterou nikdo nečekal. Ale popořádku. Fantom Pacifiku Ponorka USS Tang z třídy Balao byla objednána v závěru roku 1941, spuštěna na vodu v lednu 1943 a zařazena do služby v říjnu tohoto roku. Ponorka měla být nasazena v rámci Pacifiku na rozmanité mise a likvidovat vybraná japonská plavidla. Dlužno říct, že se jí to dařilo výborně. Seriálový Rapl. Bývalý bodyguard Hynek Čermák se těší na stáří s kočkou v klíně a dýmkou v ústech Číst více Na svou první misi vyplula USS Tang z tichomořské základny Pearl Harbor v lednu 1944 a hlídkovala v prostoru Mariánských a Karolínských ostrovů a hned zaznamenala první námořní zářezy. Americká ponorka poslala ke dnu 6 japonských plavidel a celková tonáž potopených lodí činila 18 000 tun. A ponorce, která se postupem času stávala postrachem japonských hladinových lodí, se dařilo i nadále. Další úspěchy přišly záhy Ve Žlutém a Východočínském moři si USS Tang připsala další úspěchy. Potopila 10 japonských lodí, celková tonáž plavidel, která klesla nenávratně ke dnu, činila 16 292 tun. Nejinak tomu bylo dál, když na další misi USS Tang operovala u japonského ostrova Honšú. Za více než měsíc americká ponorka zlikvidovala 7 nepřátelských lodí, jednu z nich dokonce svým palubním kulometem. Druhá světová válka skrývá pravdu: Okolnosti zkázy lodi RMS Lancastria jsou přísně tajné do roku 2040 Číst více Zdálo se, že USS Tang je prakticky nezničitelná či nepřítelem neohrozitelná. Jenže každá sláva jednou končí, i když u americké ponorky přišla zkáza zcela nečekaně. Ponorka patrolovala v Tchajwanském průlivu a zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že se schyluje k tragédii. USS Tang zneškodnila 10. října 1944 dvě japonské nákladní lodě a o necelé dva týdny později vyplula vstříc rozsáhlému konvoji. Potopena vlastním torpédem V troufalém útoku vypálila na jednotlivá plavidla konvoje torpéda, potopila je, několik lodí pouze poškodila. Dne 23. října 1944 se dvě japonské lodě pokusily ponorku potopit taranováním (úmyslnou srážkou), jenže USS Tang včas podnikla úhybný manévr, vyčkala na příhodnou pozici a obě je poslala ke dnu. Po těchto zářezech však velitel ponorky Richard O’Kane s hrůzou zjistil, že plavidlo má v torpédometu pouze jediné torpédo. Otázkou tak bylo, na jaký cíl se použije. O’Kane rozhodl o tom, že torpédo vyšle na poškozenou japonskou bitevní loď. Tu opustil konvoj již předtím, a byla tak ponechána svému osudu. Ponorka vypálila své poslední torpédo na japonskou loď, kterou mělo definitivně dorazit. Stalo se však něco těžko vysvětlitelného. Vinou porouchaného naváděcího mechanismu se torpédo vrátilo směrem k ponorce a zasáhlo ji v zadní části. Následoval obrovský výbuch a z 87 členů posádky jich zbylo pouhých 9 včetně velitele. Nesnáze nekončí Jenže pro přeživší začaly další nečekané strasti. Sice je zachránila kolem plující japonská fregata, ta je však eskortovala do zajateckého tábora, kde panovaly otřesné podmínky. Japonci chtěli ze zajatců doslova vymlátit citlivé vojenské informace a podrobili skupinu brutálnímu mučení. Nicméně přeživší námořníci měli kus štěstí, protože už byl konec války a tábor posléze osvobodili Američané. USS Tang tak představuje v americké námořní historii skutečný unikát. Jedna z nejúspěšnějších ponorek v Pacifiku, jež si připsala významné zářezy japonských válečných plavidel, se na vrcholu slávy sama potopila vlastním torpédem. Zdroj: history.com, Business Insider KAM DÁL: Tichý zabiják: Před novou jadernou ponorkou se třesou strachy i v Číně.
Čas načtení: 2024-05-11 13:51:00
Jediný přeživší smrtelné nehody helikoptéry s Kellnerem promluvil
David Horváth poskytuje podrobnosti o nehodě heli-ski v březnu 2021 pro deník Alaska News, při níž zahynulo pět lidí včetně českého miliardáře Petra Kellnera.... Článek Jediný přeživší smrtelné nehody helikoptéry s Kellnerem promluvil se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2024-09-28 21:45:00
Zemřela Jaroslava Skleničková (†98): Poslední přeživší žena lidické tragédie
Ve věku 98 let v pátek zemřela Jaroslava Skleničková, poslední přeživší žena lidické tragédie. Jako šestnáctiletá byla spolu s matkou, starší sestrou Miloslavou a ostatními ženami poslána do koncentračního tábora v Ravensbrücku, jejího otce Jaroslava Suchánka nacisté s dalšími lidickými muži zastřelili a vesnici srovnali se zemí. Skleničková zemřela tiše a v péči rodiny ve svém domě v Lidicích.
Čas načtení: 2024-10-08 10:00:00
Nové izraelské nálety v jižním BejrútuIzraelská armáda podle zpráv zahájila nové nálety na jižní předměstí Bejrútu.Při izraelském náletu v Damašku zahynulo sedm civilistů včetně žen a dětí, uvedlo ministerstvo obranySyrské ministerstvo obrany uvedlo, že při úterním izraelském náletu na obytnou budovu v Damašku zahynulo sedm lidí včetně žen a dětí.Nejméně 11 dalších osob bylo při útoku zraněno, uvedlo ministerstvo a dodalo, že se jedná pouze o předběžné údaje, neboť záchranáři stále hledají přeživší pod troskami.Jak jsme již dříve informovali, Syrská observatoř pro lidská práva se sídlem ve Velké Británii uvedla, že při náletu byli zabiti čtyři lidé.Podle novináře agentury AP, který byl na místě, úder zničil první tři patra budovy ve čtvrti Mezzeh východně od Damašku. Ve zprávě agentury AP se píše: „Dům byl zasažen:Trosky zasypaly okolí a rozdrtily několik aut. Na místo přijely sanitky a bagry, aby zachránily přeživší a odklidily trosky. Generální tajemník OSN António Guteres sdělil irské televizní stanici RTÉ, že Izraelské obranné síly (IDF) opustily mírové stanoviště 6-52 na libanonské hranici, kde byly umístěny irské jednotky. Prokurátoři v Nizozemsku zvažují žádost o zahájení trestního řízení proti vysokým představitelům izraelských zpravodajských služeb za maření vyšetřování Mezinárodního trestního soudu (ICC).Žádost podala minulý týden skupina 20 stěžovatelů, z nichž většina jsou Palestinci, a žádá nizozemskou prokuraturu, aby prověřila obvinění, že se Izrael pokusil zmařit vyšetřování zločinů na okupovaných palestinských územích, které provádí ICC.Podle právníků skupiny bylo trestní oznámení podáno v reakci na vyšetřování deníku Guardian, které odhalilo, jak se izraelská rozvědka po dobu devíti let snažila podkopat, ovlivnit a údajně zastrašit úřad hlavního žalobce ICC.Společné vyšetřování s izraelsko-palestinskou publikací +972 Magazine a hebrejsky psaným listem Local Call přimělo nizozemskou vládu, aby na začátku tohoto roku vyjádřila své obavy izraelskému velvyslanci v Nizozemsku. Izraelský deník Haaretz v úterý ve svém hlavním úvodníku obvinil izraelského ministra financí Bezalela Smotricha a izraelskému ministra národní bezpečnosti Itamara Ben-Gvira z „prosazování nebezpečné agendy“ a tvrdí, že tato dvojice „bezostyšně využívá 7. října k osídlení Gazy Izraelci.V úvodníku se píše: Ministr financí Bezalel Smotrich a ministr národní bezpečnosti Itamar Ben-Gvir se drží svého poslání využít historickou příležitost, která podle nich spadla židovskému národu do klína 7. října loňského roku. Jejich cílem je obsadit pásmo Gazy a osídlit ho židy a tento cíl diktuje jejich postoje, včetně nezodpovědné ochoty obětovat izraelská rukojmí. To také stojí za jejich požadavkem přenést odpovědnost za humanitární pomoc v Gaze na Izraelské obranné síly. Problém je v tom, že jejich okupačním touhám se dostává pozorného sluchu ze strany premiéra Benjamina Netanjahua. Smotrichovi je jedno, co si myslí IDF... a neskrývá, že jeho cíle jsou jiné než ty, které si vytyčila vláda. A přestože je ministrem financí, podobně lhostejný je i k vysokým ekonomickým nákladům na správu pomoci Gaze. To vše jsou esoterické úvahy pro někoho, kdo považuje přenesení odpovědnosti za humanitární pomoc za krok na cestě k nastolení faktické vojenské vlády v Gaze. Smotrich a Ben-Gvir prosazují nebezpečnou agendu, která je v rozporu s deklarovanými cíli války i se zájmy suverénního Izraele, který se stále považuje za součást rodiny národů. Nesmí jim být dovoleno uskutečnit svůj plán, a tím ohrozit Izrael.
Čas načtení: 2024-10-08 10:00:00
Nové izraelské nálety v jižním BejrútuIzraelská armáda podle zpráv zahájila nové nálety na jižní předměstí Bejrútu.Při izraelském náletu v Damašku zahynulo sedm civilistů včetně žen a dětí, uvedlo ministerstvo obranySyrské ministerstvo obrany uvedlo, že při úterním izraelském náletu na obytnou budovu v Damašku zahynulo sedm lidí včetně žen a dětí.Nejméně 11 dalších osob bylo při útoku zraněno, uvedlo ministerstvo a dodalo, že se jedná pouze o předběžné údaje, neboť záchranáři stále hledají přeživší pod troskami.Jak jsme již dříve informovali, Syrská observatoř pro lidská práva se sídlem ve Velké Británii uvedla, že při náletu byli zabiti čtyři lidé.Podle novináře agentury AP, který byl na místě, úder zničil první tři patra budovy ve čtvrti Mezzeh východně od Damašku. Ve zprávě agentury AP se píše: „Dům byl zasažen:Trosky zasypaly okolí a rozdrtily několik aut. Na místo přijely sanitky a bagry, aby zachránily přeživší a odklidily trosky. Generální tajemník OSN António Guteres sdělil irské televizní stanici RTÉ, že Izraelské obranné síly (IDF) opustily mírové stanoviště 6-52 na libanonské hranici, kde byly umístěny irské jednotky. Prokurátoři v Nizozemsku zvažují žádost o zahájení trestního řízení proti vysokým představitelům izraelských zpravodajských služeb za maření vyšetřování Mezinárodního trestního soudu (ICC).Žádost podala minulý týden skupina 20 stěžovatelů, z nichž většina jsou Palestinci, a žádá nizozemskou prokuraturu, aby prověřila obvinění, že se Izrael pokusil zmařit vyšetřování zločinů na okupovaných palestinských územích, které provádí ICC.Podle právníků skupiny bylo trestní oznámení podáno v reakci na vyšetřování deníku Guardian, které odhalilo, jak se izraelská rozvědka po dobu devíti let snažila podkopat, ovlivnit a údajně zastrašit úřad hlavního žalobce ICC.Společné vyšetřování s izraelsko-palestinskou publikací +972 Magazine a hebrejsky psaným listem Local Call přimělo nizozemskou vládu, aby na začátku tohoto roku vyjádřila své obavy izraelskému velvyslanci v Nizozemsku. Izraelský deník Haaretz v úterý ve svém hlavním úvodníku obvinil izraelského ministra financí Bezalela Smotricha a izraelskému ministra národní bezpečnosti Itamara Ben-Gvira z „prosazování nebezpečné agendy“ a tvrdí, že tato dvojice „bezostyšně využívá 7. října k osídlení Gazy Izraelci.V úvodníku se píše: Ministr financí Bezalel Smotrich a ministr národní bezpečnosti Itamar Ben-Gvir se drží svého poslání využít historickou příležitost, která podle nich spadla židovskému národu do klína 7. října loňského roku. Jejich cílem je obsadit pásmo Gazy a osídlit ho židy a tento cíl diktuje jejich postoje, včetně nezodpovědné ochoty obětovat izraelská rukojmí. To také stojí za jejich požadavkem přenést odpovědnost za humanitární pomoc v Gaze na Izraelské obranné síly. Problém je v tom, že jejich okupačním touhám se dostává pozorného sluchu ze strany premiéra Benjamina Netanjahua. Smotrichovi je jedno, co si myslí IDF... a neskrývá, že jeho cíle jsou jiné než ty, které si vytyčila vláda. A přestože je ministrem financí, podobně lhostejný je i k vysokým ekonomickým nákladům na správu pomoci Gaze. To vše jsou esoterické úvahy pro někoho, kdo považuje přenesení odpovědnosti za humanitární pomoc za krok na cestě k nastolení faktické vojenské vlády v Gaze. Smotrich a Ben-Gvir prosazují nebezpečnou agendu, která je v rozporu s deklarovanými cíli války i se zájmy suverénního Izraele, který se stále považuje za součást rodiny národů. Nesmí jim být dovoleno uskutečnit svůj plán, a tím ohrozit Izrael.
Čas načtení: 2024-10-09 10:00:00
Při izraelském útoku na sever Gazy zahynulo devět členů jedné rodiny, Izrael dále zesílil útoky
Devět členů jedné rodiny bylo zabito při izraelském útoku na obytnou budovu ve čtvrti Shejaia ve městě Gaza, informuje podle agentury Reuters palestinská tisková agentura Wafa v souvislosti s tím, jak Izrael stupňuje své útoky na tuto oblast.Palestinská tisková agentura Wafa přináší zprávy z uprchlického tábora Nuseirat v centrální části Gazy, který je častým terčem izraelských útoků.Podle informací z lékařských zdrojů byli tam dnes tři Palestinci zabiti a další zraněni, když izraelská armáda bombardovala stan, v němž byli ubytováni vysídlenci na severozápadě tábora. Při izraelském náletu v Damašku zahynulo nejméně sedm civilistů, uvedlo syrské ministerstvo obranySyrské ministerstvo obrany uvedlo, že při úterním izraelském náletu na obytnou budovu v hlavním městě Damašku bylo zabito sedm lidí, včetně žen a dětí.Nejméně 11 dalších osob bylo při útoku zraněno, uvedlo ministerstvo a dodalo, že se jedná pouze o předběžné údaje, neboť záchranáři stále hledají přeživší pod troskami.Syrská observatoř pro lidská práva se sídlem ve Spojeném království uvedla, že při náletu bylo zabito devět lidí, včetně pěti civilistů.Úder zničil první tři patra budovy ve čtvrti Mezzeh východně od Damašku, uvedl novinář agentury AP, který byl na místě činu. Ve zprávě agentury AP se píše: „Děje se tak v důsledku válečných událostí:Trosky zasypaly okolí a rozdrtily několik aut. Na místo přijely sanitky a bagry, aby zachránily přeživší a odklidily trosky.Jednašedesátiletý elektrikář Adel Habib, který bydlí v zasažené budově, řekl agentuře AFP, že zásah byl jako „soudný den“.Byl jsem na cestě domů, když došlo k výbuchu a komunikace a elektřina byly přerušeny, takže jsem se již nemohl spojit s rodinou.Bylo to nejdelších pět minut mého života, než jsem uslyšel hlasy své ženy, dětí a vnoučat.Podle libanonského ministerstva zdravotnictví bylo při úterních izraelských útocích zabito 36 lidí a 150 jich bylo zraněno.Libanonské ministerstvo zdravotnictví v úterý pozdě večer uvedlo, že při izraelských útocích bylo za posledních 24 hodin zabito 36 lidí. Dalších 150 lidí bylo podle něj v Libanonu zraněno.Nejnovější údaj zvyšuje celkový počet lidí zabitých v Libanonu od října 2023 na 2 119, většina z nich v posledních dvou týdnech, uvedlo ministerstvo.Jižní předměstí Bejrútu jsou již několik dní po sobě terčem intenzivních izraelských úderů. Libanonská státní média informovala o masivních destrukcích způsobených úterními údery, včetně zřícení čtyř přilehlých obytných budov v oblasti Burj al-Barajneh v Dahiyeh, jižním předměstí Bejrútu, kde byl před týdnem a půl zabit dlouholetý vůdce Hizballáhu Hassan Nasrallah.„Jižní předměstí Bejrútu je stále vystaveno sérii úderů, z nichž poslední zasáhl hlavní silnici v Al-Kafaat a způsobil masivní destrukci“ v několika čtvrtích jižního Bejrútu, uvedla libanonská Národní tisková agentura.
Čas načtení: 2024-10-11 11:44:00
Nobelova cena za mír za rok 2024 putuje do Japonska
Letošní Nobelovu cenu za mír získala v pátek japonská organizace Nihon Hidankyo sdružující přeživší výbuchů atomových bomb ve městech Hirošima a Nagasaki v roce 1945. Nobelův výbor podle americké televize CNN organizaci ocenil za to, že "prostřednictvím svědeckých výpovědí prokázala, že jaderné zbraně již nikdy nesmí být použity". Nihon Hidankyo usiluje o vytvoření světa bez jaderných zbraní. "Jednoho dne už přeživší atomové bomby z Hirošimy a Nagasaki nebudou mezi námi jako svědci historie. Ale díky silné kultuře připomínání a trvalému odhodlání nové generace v Japonsku předávají zkušenosti a poselství svědků dál," okomentoval výbor rozhodnutí.
Čas načtení: 2024-10-25 10:00:00
Izraelské nálety zabily v Gaze nejméně 72 lidí
Třicet osm mrtvých v Chán Júnisu, včetně 13 dětí z jedné rodiny, přeživší se prohrabávají troskami On what planet is this acceptable..?💔 pic.twitter.com/CRBXdBIWy4— Pelham (@Resist_05) October 25, 2024 Při izraelských operacích v pásmu Gazy bylo za pátek zabito nejméně 72 lidí, uvedli představitelé nemocnic na obléhaném území, ačkoli komunikační potíže na severu pásma znamenají, že konečný počet obětí může být mnohem vyšší.V centrálním městě Chán Júnis bylo v pátek brzy ráno při náletech zabito 38 lidí, včetně nejméně 13 dětí z jedné rodiny, jak ukázaly nemocniční záznamy. Příbuzní kolébali jejich pohmožděná a polámaná těla v márnici nedaleké evropské nemocnice, než byla pohřbena, v některých případech několik dětí do rubáše.Další přeživší prosívali trosky po úderu, který zasáhl čtvrť Manara, a hledali v nich věci, jako je oblečení a dokumenty. Saleh al-Farra, který při útoku přišel o svého sedmnáctiletého bratra a patnáctiletou sestru, uvedl, že si pamatuje, jak se rodina snažila přesunout doprostřed budovy do bezpečí, než přímý zásah zřítil konstrukci a on ztratil vědomí.
Čas načtení: 2025-05-04 08:34:13
„Vytáhli dítě z kočárku a zastřelili jako holuba.“ Němečtí přeživší promluvili
Vyhnání sudetských Němců z Československa po druhé světové válce patří k nejkontroverznějším kapitolám moderní české historie. (Foto: X) Příběhy, jako ten o matce, jejíž... Článek „Vytáhli dítě z kočárku a zastřelili jako holuba.“ Němečtí přeživší promluvili se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2025-06-13 14:00:00
Nejdřív bylo škubnutí, pak pilotův třesoucí se hlas a nakonec náraz a horko. Tak médiím popsal okamžiky před čtvrteční havárií letadla Air India na západě Indie jediný přeživší Ramesh Viswashkumar. Muž cestoval s dalšími 241 lidmi, kteří při pádu letadla do obydlené oblasti za letištěm v Ahmadábádu zemřeli. Jde o nejhorší leteckou havárii za posledních deset let, při níž podle úřadů zemřelo nejméně 265 lidí.
Čas načtení: 2025-06-13 14:00:00
Letadlo plulo vzduchem, pak přišel náraz a horko, líčí jediný přeživší havárii Air India
Nejdřív bylo škubnutí, pak pilotův třesoucí se hlas a nakonec náraz a horko. Tak médiím popsal okamžiky před čtvrteční havárií letadla Air India na západě Indie jediný přeživší Ramesh Viswashkumar. Muž cestoval s dalšími 241 lidmi, kteří při pádu letadla do obydlené oblasti za letištěm v Ahmadábádu zemřeli. Jde o nejhorší leteckou havárii za posledních deset let, při níž podle úřadů zemřelo nejméně 265 lidí.
Čas načtení: 2025-06-22 15:30:00
Jediný přeživší havárie boeingu pohřbil bratra: I se zraněními nesl rakev
Vishwas Kumar Ramesh, jediný přeživší tragického pádu dreamlineru Air India, osobně doprovodil rakev svého bratra Ajaye na pohřeb ve vesnici Bucharwada. I přes zranění ji nesl na ramenou a během obřadu se zhroutil. Bratři se vraceli z návštěvy příbuzných, když se jejich let zřítil krátce po startu. Katastrofa si vyžádala 270 obětí a stala se nejhorší leteckou nehodou v Indii za poslední dekádu.
Čas načtení: 2025-07-15 10:00:00
WCNSF - “wounded child, no surviving family.” "zraněné dítě žádní přeživší příbuzní". Často jsou příliš malí na to, aby pochopili, že jejich rodiče jsou mrtví. "Všechno, co se v Palestině děje, jako například zacházení s těmito dětmi, se stane i v dalších oblastech světa." -- Tarek LOUBANI AMY GOODMAN: Stejně jako všichni ostatní lékaři, kteří pracovali v Gaze, jste léčil děti. Od izraelské blokády území se objevila v této souvislosti nová zkratka „WCNSF“, což znamená „zraněné dítě, žádní přeživší příbuzní“. Můžete nám na závěr povědět některé z příběhů těchto dětí?
Čas načtení: 2025-07-26 09:57:06
aneb židovská dobrodružství křesťanského chlapce, když skončilo šoa Wetzky, Karl von: Říkali mi Gojele, Maraton, 2025 Částečně autobiografický román česko-německého spisovatele Karla von Wetzky se odehrává krátce po druhé světové válce. Dvanáctiletý Heinrich-Adolf má být i se svou matkou odsunut do Německa, vydávají se proto do střediska na severní Moravě, které shromažďuje Němce z českých zemí určené k vysídlení. Shodou okolností a vinou úřednické chyby se ale dostávají do městečka, v němž se soustřeďují přeživší Židé chystající se na cestu do Palestiny. Matka zde díky své odbornosti získává práci a pro chlapce, později nazývaného Gojele, nastává období plné zvratů, těžkých zkoušek, ale také čas naplněný přátelstvím, nezištnou pomocí a dobrodružstvím. Dosavadní vidění světa a nacistická ideologie, kterou mladému hrdinovi ve škole vtloukali do hlavy, se střetávají s dosud nepoznaným a naprosto odlišným světem Židů, jejich tradic, jazyka, náboženství, ale i kuchyně. Přes zakořeněnost vzájemných zkreslených představ o světě toho druhého a přes nevraživost přecházející často až v nenávist si německý chlapec nachází k židovským obyvatelům městečka cestu – a oni k němu –, učí se jejich jazyk a proniká do kultury, která ho ovlivní na celý život. Stručná anotace Příběh německého chlapce, který se po válce omylem dostane do moravského městečka, kde se soustřeďují přeživší Židé chystající se do Palestiny. Postupně k nim nachází cestu, což ho ovlivní na celý život. O knize mj. napsali „Jazyk vypravěče je neotřelý, často originální, nápaditý. Román je čtivý, ale není to prvoplánové vyprávění příběhů. Závěr románu je plný zvratů v rychlém sledu na malé ploše a přináší působivou pointu.“ Petr Dvořáček, překladatel „Realističnost zde nespočívá v přesnosti popisu, realistická je tu i fikce, protože vystihuje základní pozadí, podklad, „fólii“ příběhu: krutě realistické je tedy především toto trvale přítomné, i když nijak příliš explicitně a často zmiňované historické pozadí, ze kterého to vše vyrůstá.“ Petr Dvořáček, překladatel „Střídání poloh, tragických, groteskních i humoristických, dává textu dynamiku stejně jako střetávání chlapcových náhledů, zvyků a ideologických předsudků s tradičním židovským náboženským přístupem i zkušeností pronásledovaného národa. V neposlední řadě jde také o jakýsi památník do zapomnění upadajících časů: prolínání národů, jazyků, náboženských praktik na poměrně malém evropském prostoru mizí či spíše již zmizelo.“ Daniela Petříčková O autorovi Karl von Wetzky (Karel Vrchovecký), česko-německý spisovatel německého původu, se narodil roku 1935 v Opavě. V Československu vykonával různá zaměstnání. Od šedesátých let působil jako novinový redaktor a spolupracoval také s rozhlasem a televizí. V sedmdesátých letech publikoval česky převážně literaturu faktu s historickou tematikou. V roce 1978 přesídlil do Západního Německa a publikoval zde německy řadu povídek. V roce 1994 vydal svůj nejznámější a umělecky nejhodnotnější německy psaný román Říkali mi Gojele. Wetzky zemřel v roce 2001 na srdeční selhání během svého studijního pobytu ve Spojených státech.
Čas načtení: 2025-08-03 07:03:52
Na konci druhé světové války vyjel transport, který se dodnes připomíná jako ztělesnění krutosti. Do odkrytých vagónů nacisté natlačili tisíce vězňů, kteří čelili mrazu, hladu a naprosté bezmoci. Mnozí cestu nepřežili. Ti, kteří vyskočili v naději na útěk, často narazili na kulky strážců SS. O tomto transportu se ví jen málo. Co však zůstalo, jsou otřesná svědectví, která mrazivý příběh vlaku oživují i po desetiletích. The post Vlaky smrti: Někteří lidé zemřeli už během transportu, některé přeživší pak velitel dokonce zastřelil po vyhození z vlaku first appeared on Pravda24.