Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2026-06-29 16:19:00

Summit NATO v Turecku: Okamura řekl větu, která zaujala sál

V Turecku se před červencovým summitem NATO sešli předsedové parlamentů členských zemí. Česko zastupovali Tomio Okamura a Miloš Vystrčil, kteří shodně ujišťovali, že respektují mandát vlády, ale v pohledu na Ukrajinu se rozešli. Vystrčil mluvil o nutnosti pokračovat v podpoře Kyjeva a navyšovat výdaje na obranu. Okamura naopak zdůraznil, že obrana začíná doma, a před zástupci parlamentů řekl, že „i špatný mír je lepší než žádný mír“. Podle jeho slov následoval potlesk.

Čas načtení: 2019-10-24 14:55:44

Europoslanci předělali návrh na uvalení zbrojního embarga proti Turecku na dovoz dětí Islámského státu ze Sýrie do EU

O pravdivosti prvorepublikového pořekadla, podle nějž je „telegrafní sloup smrkem, který prošel parlamentem“, se tento týden přesvědčil český europoslanec Ivan David (SPD). V reakci na tureckou invazi do kurdské oblasti Rojava na severu Sýrie předložil jménem frakce Identita a demokracie (ID) návrh rezoluce o zavedení embarga na vývoz zbraní a munice do Turecka a o zastavení plateb z rozpočtu EU Turecku. Europoslanci z ostatních frakcí jeho návrh přepracovali na dovoz dětí bývalých bojovníků Islámského státu do EU a vytvoření koridoru pro příchod džihádistických veteránů do Evropy. Turecké tanky překročily syrskou hranici do Kurdy obývané oblasti Rojava 9. října v půl dvanácté dopoledne našeho času. Shodou okolností ve stejný den od 15 hodin odpoledne začínalo v Bruselu dílčí zasedání Evropského parlamentu. Český europoslanec Ivan David na začátku jednání požádal o zařazení nového bodu „Reakce na tureckou agresi do kurdské oblasti Rojava v severní Sýrii“ s možností předložit k hlasování rezoluci. Diskuse o válce v Sýrii byla umožněna. Proti možnosti předkládat rezoluce a hlasovat o nich se však postavil předseda evropské komise Jean-Cloude Juncker. „Turecko je pro EU příliš důležitým obchodním partnerem, než aby si parlament mohl dovolit hlasovat o nějakých sankcích,“ řekl. Na jeho žádost většina europoslanců o 15 hlasů zamítla možnost hlasovat o rezoluci. Takže poslanci o válce jen planě řečnili. V mezičase použila turecká armáda proti civilistům v kurdském městě Seré Kaniyé fosforové bomby, které jsou mezinárodně zakázané úmluvou o zákazu chemických zbraní. Fotografie dětí popálených fosforovými bombami obletěly celý svět. Lékaři, kteří zraněné děti ošetřovali, jim z popáleného masa odebrali vzorky, které odeslali do laboratoří Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPWC). Po provedení chemické analýzy ústředí OPWC v Haagu koncem minulého týdne potvrdilo, že skutečno došlo k útoku zakázanou fosforovou municí. Dále došlo k mnoha zločinům proti lidskosti ze strany protureckých džihádistických milicí, eufemisticky nazývaných Syrská národní armáda. Nejen brutální vražda kurdské političky Hevrin Chalafové, ale i další vraždy civilistů i zajatých bojovníků a bojovnic YPG a YPJ a hanobení mrtvých, zejména žen. Tento týden začalo ve Štrasburku další plenární zasedání Evropského parlamentu. Frakce ID předložila návrh znovu a písemně. „Návrh ID je jednoduchý. Zavést okamžitě proti Turecku povinné embargo na vývoz zbraní munice a všeho co lze použít pro vedení války. A k tomu ihned zastavit veškeré platby z rozpočtu EU do Turecka,“ představil v pondělí 21. října Ivan David stručně návrh ostatním poslancům. Migrační výpalné EU na financování války Za poslední tři roky poslala EU Turecku devět miliard eur (asi 234 miliard Kč) na péči o uprchlíky. Brusel peníze uvolnil po mohutné migrační vlně, které se v roce 2015 převalila z Turecka do EU. Tehdy Schengenskou hranici nelegálně překročilo více než milion lidí. Značnou část peněz na uprchlíky však Erdoganova vláda defraudovala a použila na vojenský útok do kurdského kantonu Afrín v severní Sýrii, který od roku 2018 okupuje. Těsně před zahájením vojenské invaze do kurdské oblasti Rojava v severní Sýrii turecký prezident Erdogan vznesl na EU požadavek na dalších 32 miliard eur (asi 832 miliard Kč) na zaopatření syrských uprchlíků. A opět pohrozil EU zaplavením migranty. Německý ministr vnitra Horst Seehofer (CSU) mu je při návštěvě Ankary 7. října bez konzultací s ostatními zeměmi slíbil jménem celé EU. Dva dny poté turecké tanky vpadly do Rojavy. Připomínka Mnichova a Paktu Molotov-Ribbentrop Potvrzení informací o fosforovém útoku na civilisty přimělo i ostatní frakce k žádosti o předložení rezoluce jako společného návrhu všech frakcí v EP. Návrh rezoluce o zbrojním embargu a zastavení plateb do Turecka byl ostatními frakcemi v EP vzat za základ společného návrhu rezoluce k situaci v severní Sýrii. Poslanci ostatních frakcí do něj přidávali další body metodou, která připomíná českou pohádku „Jak pejsek a kočička vařili dort“. V úterý 22. října šokovaly řadu europoslanců oznámené výsledky jednání mezi ruským prezidentem Vladimírem Putinem (JR) a tureckým prezidentem Recepem Erdoganem (AKP). Poslanci večer sledovali tiskovou konferenci obou prezidentů na televizích v kancelářích nebo v restauracích. Řadě z nich to připomněla nejtemnější okamžiky jejich národní historie. „To je jako pakt Molotov-Ribbentrop, po němž si naši zemi rozporcovali Hitler a Stalin.,“ řekl v reakci na oznámení, že turecké armádě Rusové umožní zabrat třicetikilometrové pásmo podél hranic obývané Kurdy, polský konzervativní poslanec Zbygniew Kuźmiuk (PiS). Rakouský poslanec Georg Mayer (FPÖ) připomněl anšlus Rakouska v roce 1938. „Už když Turci zabrali Afrín, tak jsem říkal, že to může být začátek další dlouhé velké války. Jako když Hitler zabral Rakousko,“ konstatoval Mayer. Ivan David dodal, že mu to připomíná Mnichov 1938. „Moji předkové taky museli prchat z českého pohraničí, které nás Hitlerovi donutili odevzdat Britové a Francouzi,“ řekl český europoslanec. Kurdové podle něj nyní zažívají během krátké doby dvojí zradu. „Napřed je Turkovi předali Američané. A když se v nejvyšší nouzi obrátili na Asada a Rusy, tak ti jejich území de facto předali Erdoganovi taky. Všechny ty fráze o zachování územní celistvosti Sýrie jsou jen kecy,“ ulevil si Ivan David. Toxický dort bruselských pejsků a kočiček Šok z dohody Putin-Erdogan přiměl některé poslance do společného díla doplnit některé užitečné body. Například zavedení osobních sankcí na tureckého prezidenta Recepa Erdogana, členy jeho vlády a vysoké představitele armády, které předložila komunistická frakce GUE/NFL. Konzervativní frakce přidala návrh na uvalení cel na dovoz zemědělské produkce z Turecka. Jakoukoli využitelnost rezoluce však vzápětí znehodnotilo nově přidané ustanovení z dílny lidovců, podle něhož by „na Turecko uvalené ekonomické sankce neměly poškodit tureckou ekonomiku“. Zelení do textu přispěli odstavcem, podle něhož „by EU neměla zapomínat na děti evropských bojovníků Islámského státu, kterým by mělo být umožněna repatriace ze Sýrie do EU.“ Řada z nich přitom prodělala vojenský a teroristický výcvik, včetně poprav. Socialisté návrh ještě více vylepšili odstavcem, podle nějž by „uprchlíkům, které na dobytá území hodlá přesídlit Turecko, mělo být umožněno emigrovat do EU.“ Velká část z nich jsou váleční veteráni teroristických organizací Islámský stát, An-Nusrá a Al-Kajdá, kteří v Turecku získali azyl před stíháním pro válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané v Sýrii. A z dobytého území kolem Tal Abyad a Ras al Ain se asi těžko stáhnou, aby přenechali místo skutečným uprchlíkům. Koneckonců tam už vyvěsili svou vlajku, která by klidně mohla být symbolem pro návrat IS. Paskvil, pro který nelze hlasovat Nad výsledkem „společné práce“ všech frakcí, který byl předložen ve středu 23. října večer, řada poslanců z Polska, Maďarska a Rakouska jen nevěřícně kroutila hlavou. „Pro mě jako původního iniciátora návrhu rezoluce je společný návrh nepřijatelný. To, co zbylo z našeho původního návrhu na ekonomické sankce proti Turecku, je příliš málo a příliš pozdě na to, aby to mohlo nějak ovlivnit tragický osud lidí v Rojavě,“ řekl Ivan David po přečtení finální verze. Dodal, že jde požádat, aby byl vyškrtnut ze seznamu předkladatelů, protože pod něčím takovým nechce být podepsán. Stejnou žádost vzápětí vznesli i další východoevropští poslanci z konzervativní frakce. „Jediné, co by v této situaci mohlo pomoci zastavit agresora Turecko, je uvalení totální ekonomické blokády ze strany EU. Tedy zákaz dovozu jakéhokoli zboží z Turecka, zákaz vývozu jakéhokoli zboží – nejen zbraní a munice – do Turecka a zákaz všech plateb z EU do Turecka. Jenže nic takového se nestane. I pouhý povinný zákaz vývozu zbraní a munice do Turecka v Radě blokuje německá vláda. Jakékoli omezení obchodních styků s Tureckem odmítá Evropská komise,“ vysvětlil rozhořčený český europoslanec. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  Kdo vládne EU Výsledek společné práce podle něj ukazuje na to, že probruselskými frakcemi – tedy lidovci, socialisty a RENEW jsou blokovány veškeré návrhy na uvalení skutečně účinných ekonomických sankcí proti Turecku. Je tomu tak proto, že nadnárodní korporace jako Philips, Renault, Mercedes či Siemens do Turecka přestěhovaly z Evropy mnoho výrobních kapacit. Zákaz obchodu s Tureckem by jejich investice v této zemi znehodnotil. Přesunutí výroby z EU do Turecka však způsobilo zánik pracovních míst v Evropě a poškozuje ekonomiku EU. Kromě toho však pomáhá Turecku získávat ekonomické zdroje na válku. Řada výrobních továren nadnárodních korporací v Turecku je provozována ve společných podnicích s firmou OYAK, která je v přímé správě turecké armády. Turecká část rozdělovaných dividend jde bez zdanění mimo státní rozpočet rovnou na zbrojení. Evropská komise podle Ivana Davida bude blokovat zavedení skutečně účinných ekonomických sankcí proti Turecku, „dokud turecká armáda nedorazí na předměstí Bruselu“. Řada poslanců soukromě přiznává, že současná geopolitická situace je velmi nebezpečná i pro členské země EU. Mnozí z nich si na základě podnětu svých voličů připomněli dva roky starý projev tureckého prezidenta Erdogana, který na sjezdu své islamistické strany AKP veřejně vyhlásil, že jeho cílem je „Turecko od Vídně po Čínu a od Kavkazu po Saharu“. Evropský parlament momentálně ovládající většina však nedovolí ostatním, aby udělali něco opravdu účinného.

Čas načtení: 2019-11-13 08:02:04

Jak demokratický Západ hájí své „hodnoty“ i za cenu válečných zločinů a zločinů proti lidskosti

Západ ve skutečnosti vyznává pouze dvě hodnoty. Zisk a dividendy. Postup EU a většiny jejich členských států v reakci na tureckou agresi ukazuje, že politici západních zemí jsou ochotni ze sebe udělat neuvěřitelně směšné figury jen proto, aby nenarušili zisky nadnárodních korporací kdysi evropského původu. A výplatu dividend, k jejichž tvorbě přispívá i ničení pracovních míst v EU a které z části slouží i k vyzbrojování budoucího nepřítele evropských zemí. Už celý měsíc trvá turecká agrese s poetickým názvem „Pramen míru“, která ohlášeně a očekávaně začala po stažení amerických sil ze severní Sýrie. Cílem agrese je dobytí severovýchodní Sýrie zvané Rojava / Západní Kurdistán, obývané převážně Kurdy, ale i křesťany a Araby, a její přetvoření na „bezpečnou zónu“, do níž mají být nastěhováni arabští uprchlíci z dob syrské občanské války, kteří už v Turecku dost vadí. Kurdové, křesťané a Arabové v Rojavě, jejichž spojené Syrské demokratické síly (SDF) odrazily útok Islámského státu (ISIL), žili pokojně v uspořádání, které i přes určité nedostatky bylo a je tím nejdemokratičtějším zřízením, jež lze v dané oblasti nalézt. Respektuje nejen různá náboženství, ale i ženy, které pod severosyrskou samosprávou mají stejná práva a postavení jako muži. Svědčí o tom i množství žen v uniformách SDF, křesťanských milic HSNB a dalších. Ženy z těchto jednotek už také mají mnoho mrtvých. Po bojích s velkými ztrátami na životech civilistů a vyhnání 300 tisíc obyvatel z jejich domovů bylo 17. října Američany a Turky dojednáno příměří, během kterého se kurdské jednotky SDF měly stáhnout na 32 kilometrů od hranic s Tureckem v pásmu dlouhém přes 400 kilometrů. Kurdů se nikdo na nic neptal. Proturečtí syrští džihádisté, někdejší „umírnění rebelové“, kteří vedou většinu pozemních bojů na území Sýrie, ho samozřejmě nedodržovali a bojovalo se dál, za tureckého bombardování. Velký boj se sváděl o hraniční města Tal Abyad a Ras al Ain, kurdsky Serékaniyé, které nakonec padly do rukou džihádistů a začaly masakry civilistů. V době příměří! Toto takzvané příměří potvrdila dohoda mezi Putinem a Erdoganem v úterý 22. října za stejných podmínek: Kurdové se stáhnou z oblastí, které uhájili před ISIL a podél hranic budou hlídkovat společné turecko-ruské patroly dohlížející na řádný odchod SDF. Rusko jen tak mimochodem zaručilo civilnímu obyvatelstvu bezpečí. Tedy na papíře. Toto oficiální příměří trvá dosud – a stále se bojuje. Jak 8. listopadu napsal na svém twitteru generál SDF Masloum Abdi: „Od začátku „příměří“ padlo 182 bojovníků SDF a byly zabity desítky civilistů. Dalších 30 tisíc civilistů nově vyhnal turecký agresor z jejich domovů a 1100 km2 bylo nově okupováno.“ Po dobu trvání agrese padly stovky bojovníků SDF a zabity byly stovky civilistů. Uprchlíků je kolem 400 tisíc. Kdysi se tomu říkalo „etnické čistky“. Zprávy o nedodržování příměří chodí po celou dobu. Svědectví vydávají fotografové, vojáci, zdravotníci a lékaři – marně. Kvůli údajnému příměří zrušil prezident Trump vlažné sankce vůči Turecku. A stejně nyní postupuje i Německo, jehož ministr zahraničí Heiko Maas (SPD) označil turecké dodržování příměří za důvod, proč blokovat neslané nemastné sankce, které na Turecko po dlouhém a ostudném váhání navrhla uvalit rezoluce Evropského parlamentu. Člověk se marně ptá, proč si Erdogan může dovolit beztrestně anektovat cizí území, zabíjet civilisty, dokonce používat chemické zbraně, což sice dosud nebylo oficiálně potvrzeno, ale lékaři z místa jednoznačně trvají na tom, že byl proti civilistům použit bílý fosfor. Jiný diktátor byl za „zločiny proti vlastnímu lidu a použití chemických zbraní“ postaven na oficiální světový pranýř a byly proti němu vyhlášeny rozsáhlé sankce. Dokonce se mu říká „řezník Assad“. Aniž bych chtěla zlehčovat zločiny baasistického režimu, Erdogan je také slušný pronásledovatel vlastního lidu, a to nejen příznivců hnutí duchovního Fettuláha Gülena, kterého viní z pokusu o puč v roce 2016, ale zejména Kurdů. V současném vzepětí nacionalistických a válečných vášní v Turecku se ještě zvýšily perzekuce proti této národnostní menšině, obžalované na principu kolektivní viny z „terorismu“. Ve vězeních se ocitly další stovky lidí, kteří si dovolili kritizovat „Pramen míru“. Pokrytecké chování Západu i Ruska má dva důvody. Za prvé jsou to ekonomické zájmy. Velké evropské koncerny jako Mercedes, Siemens a Renault mají v Turecku továrny větší než ve svých zemích. A kdyby je Erdogan zestátnil za „podporu terorismu“, šlo by o citelný úbytek dividend. Turecko je také skvělý odběratel zbraní. Jak Afrín loni, tak Rojavu dnes válcují německé tanky Leopard s džihádistickými posádkami. A Rusko poté, co domluvilo dodávku systémů S 400, považuje Turecko také za dobrého obchodního partnera. Další důvod je „strategický“. Turecko je pevnou součástí NATO, jak hlásají představitelé členských států včetně generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga. I zmíněný německý ministr zahraničí Maas hájí svůj appeasement vůči Turecku tím, že jiný postup by Erdogana uvrhl do náruče Ruska a Číny. A touto nadějí se zřejmě opájí i Putin – že Turecko odejde od NATO, případně bude sloužit jako ruský trojský kůň v Alianci. Proč by ale Erdogan odněkud odcházel, když takto má veškeré výhody a naprostou beztrestnost z obou stran? To velké stratégy nenapadlo. Naprosto geniálním tahem pak byla dohoda s Tureckem o uprchlících, která EU staví do pozice kasičky třesoucí se strachy. Kdykoli stačí říct – pošlu vám uprchlíky, když mi nepomůžete vytvořit „bezpečnou zónu“, a Evropa nevidí, neslyší a platí. Navzdory evropské úslužnosti začal Erdogan v pondělí 11. listopadu s „odsunem“ evropských bojovníků ISIL ze svých vězení do Evropy. Vskutku, kdo má takové spojence, už nepotřebuje nepřátele. Turecko tedy hájí naše „západní hodnoty“. Čím dál víc lidí si ale klade otázku, co za hodnoty hájí džihádisté vražděním civilistů, popravami zajatých bojovníků nejen SDF, ale i syrské vládní armády, hanobením mrtvol především žen, rabováním opuštěných domů a obchodů a cílenými útoky na zdravotníky, sanitky a nemocnice. Čím dál více se džihádisté zaměřují také na křesťany, zejména arménské. Navazují tak na genocidu Arménů z roku 1915. Přicházejí zprávy o ničení a rabování křesťanských kostelů. V pondělí 11. listopadu byli v Kámišlí cíleně zavražděni dva kněží katolické arménské církve a třetí byl těžce zraněn. Současné boje mezi SDF spolu se Syrskou arabskou armádou na jedné straně a protureckými džihádisty na straně druhé se odehrávají v oblasti města Tal Tamer, kde žije křesťanská menšina. Mnoho jich už muselo opustit své domovy a pouhá existence křesťanů na Středním východě je při postupu turecké armády a jejich „proxies“ čím dál ohroženější. Vymazání čehokoli, co nepatří k radikálnímu islámu, je stabilní součástí turecké invazivní politiky. V Afrínu se džihádisté zaměřili na jezídy, které nutili pod hrozbou smrti konvertovat k islámu a zničili jim desítky svatyň. V Rojavě jsou cílem kromě Kurdů samých převážně křesťané a jejich symboly. Evropa na to neříká nic, na své křesťanské kořeny už dávno rezignovala. Čím pak jsou naše západní hodnoty vznešenější než ty čínské a ruské? A jde skutečně o hodnoty? O tom mnohé vypovídá i fakt, že poté, co se američtí vojáci stáhli z Kurdy obydlených území a nechali jejich obyvatele Turecku napospas, posílili svá postavení na syrských ropných polích. Krev je levná, ropa je drahá. To jsou naše skutečné hodnoty? Neměli bychom se rázně ozvat svým vládám, že pro to opravdu nemáme pochopení? A že nehodláme obchodní zájmy koncernů hájit tak dlouho, dokud turecká armáda doplněná džihádisty nebude na předměstí Prahy, Berlína nebo Bruselu? Naše země je, díkybohu, na té osvícenější straně. Proti agresi se opakovaně vyslovil nejen prezident Miloš Zeman, ale i Karel Schwarzenberg a pak především Česká pirátská strana, jejíž předseda Ivan Bartoš je součástí všech prokurdských aktivit od loňské agrese do Afrínu a postupuje v souladu s Kurdským občanským sdružením v ČR. Konalo se několik demonstrací, které útok jednoznačně odsoudily a kde promluvili i další politici a kurdští aktivisté. Poslanecká sněmovna ČR pak přijala usnesení, které tureckou agresi jednoznačně odsuzuje. Na půdě Evropského parlamentu zvedl otázku turecké agrese v den jejího začátku, tedy 9. října, europoslanec Ivan David (SPD) za frakci Identita a demokracie (ID). Bohužel tehdy se o rezoluci proti Turecku nesmělo ani hlasovat a pozdější rezoluce je vůči Turecku tak citlivá, že neznamená prakticky nic. Neobsahuje ani povinný zákaz vývozu zbraní ani zastavení plateb z rozpočtu EU do Turecka. Její účinnost asi nejpřesněji vystihuje odstavec, který stanoví, že „protiturecké ekonomické sankce by neměly poškodit tureckou ekonomiku“.

Čas načtení: 2019-10-07 14:12:23

Zní zrady zvon a začíná další kolo tureckých vojenských agresí

Došlo k tomu, čeho jsem se obávala a o čem jsem již mnohokrát psala. Američané se stahují ze Sýrie. Čili děje se to, co příznivci Asada u nás dlouho požadovali. Bylo by to fajn, kdyby to nemělo hnusnou pachuť – zradu. Protože stažení US vojáků ze severní Sýrie nic jiného není. ¨ A není to ani vítězství Asada, který bude mít za sousedy místo Kurdů a koalice, která vybojovala územní vítězství ve válce proti Islámskému státu (IS), turecké džihádisty a blíže nespecifikované „syrské uprchlíky“, kteří se za žádnou cenu nechtějí vrátit na území spravovaná syrským režimem. Kolik z nich je Syřanů a kolik je bojovníků IS a nejrůznějších islamistických bojůvek, těžko říct. Sousedství nic moc. Ze Sýrie zbyde poušť a Damašek Na místě Asada bych si tedy vybrala Kurdy. Ale těžko říct, do jaké míry může Asad vůbec do něčeho mluvit. Na vytvoření „bezpečné zóny“ pro uprchlíky se dohodli Rusko, Turecko a Írán a v neděli 6. října po telefonátu s Erdoganem dal Turecku zelenou k vpádu do Sýrie – opět – i Trump. S notnou dávkou arogance či hlouposti, těžko říct, dodal, že Turecko přebírá „péči“ o zajaté džihádisty umístěnými v táborech pod kontrolou Kurdy vedených SDF. Zní to jako špatný vtip: IS se dostává pod komando státu, který ho stvořil, vyzbrojil a po celou dobu jeho existence jej podporoval nákupem kradené ropy a dalších cenností. Dále tento nevyzpytatelný státník pravil, že USA tureckou operaci ani nepodporují, ani se nepostaví proti ní. Kurdové nemohou očekávat vůbec žádnou pomoc. Erdogan chce „bezpečnou zónu“ až po Deir es Zor, kde skončila bitva proti IS a kde je ropa. Pásmo kolem hranic je zdrojem vody, ropy a potravin. Ať už se Erdogan s Trumpem dohodnou při setkání o čemkoli, jakékoli hloubce zóny, ze Sýrie zbyde poušť a Damašek. Uprchlickou vlnu, kterou obsazování severní Sýrie vyvolá, si asi neumíme představit. V „malém“ jsme to mohli vidět v Afrínu, odkud uteklo „jen“ 150 tisíc lidí, převážně Kurdů. Zbytek je neustále terorizován okupanty. Mučení a únosy žen, únosy za účelem vydírání výkupného, ale i vraždy jsou na denním pořádku, jak konstatovala i zpráva OSN. Kurdy Erdogan smrtelně nenávidí a v Rojavě jsou velká města, kam chce nastěhovat své „uprchlíky“, kteří mu doma už vadí. Jak budou proturečtí džihádisté a turecká armáda jednat s Kurdy v „bezpečné zóně“, je tedy víc než jasné. Pro ně bezpečná nebude. Slova o „vyčištění“ oblasti od teroristů znějí jednoznačně. Nedivím se tedy na rozdíl od některých komentátorů tomu, že Kurdové demonstrují proti okupaci Rojavy Turky a přejí si zůstat pod „amerikou okupací“. Asi chtějí žít. Hloupost a bezmocnost Západu je děsivá. Na jedné straně marketér místo prezidenta, kterému jsou životy nějakých Kurdů ukradené. Hlavně když Turecko zůstane v NATO. Na druhé straně Evropa, která zná jediný prostředek, jak čelit vydírání – platit. Minulý týden byl v Turecku spolkový ministr vnitra Horst Seehofer (CSU) a slíbil další peníze na „zadržování uprchlíků v Turecku“. Tedy i na invazi do Sýrie, i když takto by to jistě nikdy neřekl. Turecko požaduje od EU 28 miliard eur, abychom byli v obraze, o jaké sumy jde. Kolik půjde na péči o uprchlíky a kolik na sanaci domácí ekonomiky či přímo do kapsy Erdoganovy rozsáhlé rodiny, to se dá těžko říct. Za něco se jistě koupí i další tanky koncernu Rheinmetall, které v nejbližších hodinách podniknou agresi do severosyrské oblasti Rojava, kde nyní funguje kurdská samospráva. Jak napsal na FB jeden můj mladý přítel, Česká republika by měla díky své historii a nesčetným zradám stát naprosto jasně na straně národa ohroženého likvidací. Ale Česká republika nemá vlastní zahraniční politiku a premiér Babiš vznik „bezpečné zóny“ dokonce výslovně podpořil. Hloupost se vrší na hloupost. Nevím, zda se jednotky YPG/YPJ budou bránit – ale divila bych se, kdyby ne. Kdo se chce dívat například na město Kobání, které Kurdové doslova vyrvali IS ze spárů a znovu postavili, jak v něm hospodaří džihádisté? Proti druhé největší armádě NATO a bez jakékoli protivzdušné obrany ale nemají šanci. Kdo by teď myslel na Krym? Ocitovala bych několik vět z FB statusu svého přítele Aliho Ertana Topraka, Kurda žijícího v Německu, politika CDU, který se – většinou marně – snaží upozorňovat německé politiky na to, že sázet na slovo, které dá Erdogan, je marné, a že podpora Kurdů je podpora demokratického směřování Blízkého východu. Ale v politice, obzvláště německé, už dlouho nejde o nic jiného než o kšefty německých a nadnárodních koncernů. Demokracie není zobchodovatelná. Ali také nastiňuje vývoj, ke kterému může v oblasti dojít: - Západ dává v Sýrii přednost „Kurdů prosté“ zóně osídlené Araby věrnými islámu než sekulárními a západně orientovanými Kurdy. - Západ dává nacionalistickému a islamistickému Erdoganovi bianco šek na obsazení kurdských oblastí Sýrie. - Turecko pokračuje ve své politice anexe a nemusí se bát žádných sankcí ze Západu. Kdo by teď myslel na Krym? - To, co se děje v Afrinu od března 2018, plánuje turecká vláda podél celé severní syrské hranice a severního Iráku do Íránu: „Kurdů prosté“ osady s věrnými islámskými Araby. - Ani NATO, ani EU nejsou schopny hájit své vlastní hodnoty proti islamistům. - Turecko bylo a je největším podporovatelem IS a dalších džihádistů v regionu. Více než absurdní je, že nyní má převzít odpovědnost za vězně Islámského státu, který budovalo a podporovalo celé roky. (To fakticky znamená, že džihádističtí váleční zločinci zajatí v bojích s Kurdy dostanou od Erdogana amnestii – pozn. autorky.) - Islámský stát po léta terorizuje evropská hlavní města a brutálně zabíjí stovky lidí v Evropě. - Desítky tisíc kurdských žen a mužů přišly o život nejen při obraně vlastního území, ale při záchraně území obývaných jinými národnostmi od okupantů džihádistického IS. Bez Kurdů a jejich místních spojenců sloužících Západu jako pozemní síly by IS nikdy nemohl být poražen. Kurdové hájili hodnoty a bezpečnost Západu. Jako poděkování jsou znovu zrazeni. - Nyní mají Kurdové pouze dvě možnosti, vzdát se nebo přenést válku do celého Turecka. - Zda to byla chytrá strategie Západu, dovolit člověku, který ve své vlastní zemi nastolil bezprávný a svévolný režim, dát volnou ruku, to ukáže čas. - Prezident politicky a ekonomicky více než churavějícího Turecka Recep Erdogan potřebuje tuto válku, aby si udržel své mocenské postavení doma. - Je také jasné, že Západ nemá v Sýrii koho co poučovat. - A ještě jedna věc: pokud by Turecko mělo být touto válkou destabilizováno, nebude válka v Sýrii a vlna uprchlíků odtud nic ve srovnání s tím, co se bude dít v Turecku. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Zvolily hanbu. Budou mít válku Opakuje se situace z let 1939 a 1939. V září 1938 nacistický diktátor Adolf Hitler požadoval vydání pohraničních oblastí Československa, obývaných převážně sudetskými Němci. Pro něj to byl jen předstupeň k okupaci zbytku území Čech a Moravy, které přišlo 15. března 1939. S ním spadly Německu bez boje do spárů rozsáhlé zbrojní a ostatní průmyslové kapacity sousedního vyspělého Československa. A také nemalé zdroje zemědělských produktů, které hodlal použít a – jak se krátce poté ukázalo – i použil na velkou válku, která je dnes označována jako 2. světová. Západní politici si bláhově mysleli, že nasměrovali Hitlera na Východ, zatímco on se pak dohodl s SSSR na válečném rozporcování Polska. A vzápětí vojensky vtrhl na Západ: do Belgie, Nizozemí, Dánska, Francie, Norska. Letecky útočil i na Velkou Británii. Spojenectví s Hitlerem si nepomohli ani Sověti. V roce 1941 vojensky vtrhl i do SSSR. Z Mnichovské bezpečnostní konference v září 1938 se bristký premiér Neville Chamberlain vracel se slovy, že zachránil mír pro tehdejší generaci. Obětování zrazených Čechoslováků, kteří 20 let před tím Britům i Francouzům pomohli porazit Německo v 1. světové válce, považoval za „přijatelnou cenu“. Pozdější britský válečný premiér Winston Churchil zradu Československa komentoval slovy: „Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. Budou mít válku.“ Totéž platí i o vztahu Evropanů k Turecku a zrazeným Kurdům. Rojava není konečnou destinací Recepa Erdogana. Pro tamní Kurdy je to domov, který za cenu krvavých ztrát uhájili proti džihádistům z IS. Pro Erdogana je to jen místo, které je zdrojem nerostných surovin a potravin, které potřebuje na další válku. Veřejně vyhlásil, že jeho cílem je Turecko rozkládající se od Vídně po Perský záliv. To by nás VŠECHNY mělo znepokojovat nejvíc...

Čas načtení: 2024-04-09 00:30:51

Průjem v Turecku

Obecně vzato, se v Turecku nemusíte bát nějaké zákeřné choroby nebo nějaké velkého nebezpečí. Česká republika ale nemá s Tureckem dohodu o bezplatném poskytnutí zdravotní péče pro své občany, a proto je nutné, abyste se na pobyt v Turecku připojistili.  Nicméně, i může vás v Turecku přepadnout průjem, žaludeční křeče a plynatost  Způsobeno to může […] Článek Průjem v Turecku se nejdříve objevil na Uzdravím.cz - magazín o zdraví, medicíně a farmacii.

Čas načtení: 2019-12-15 09:01:56

Proč si parlamenty velmocí vzpomenou na oběti genocidy až po sto letech, kdy už pro oběti není možné nic udělat?

Senát Kongresu USA schválil rezoluci, která označuje turecké vyvražďování Arménů genocidou. Došlo k ní před více než 100 lety. Tehdy představitelé všech velmocí raději hleděli jinam. Stejně jako dnes v případě turecké likvidace kurdského etnika na severu Sýrie, prováděné Tureckem „salámovou metodou“. Zapomenutá genocida. Ne, není to ta arménská, kterou konečně po více než stu letech uznal i americký Senát – přes odpor Trumpa – a hodil tím poněkud vidle do přátelského vztahu mezi dvěma prezidenty, kteří si tak dobře rozumí. Není to ani genocida ve Rwandě, ani holokaust. Je to dnes a denně probíhající plíživá genocida kurdského národa. Na straně agresora je to téměř vždy Turecko. Počínaje první opravdu velkou genocidou v Dersimu z let 1937/38, spadající na vrub „osvíceného“ zakladatele Turecka Kemala Atatürka. Přes masakr v Roboskí z roku 2011 na kurdsko-irácké hranici, kdy bylo z letadel postříleno 34 lidí přecházejících hranici, z toho většina mladistvých a dětí. Pokračovat můžeme brutální vojenskou kampaní proti silám PKK v tureckém Kurdistánu po ztroskotání mírových rozhovorů v roce 2015, kdy byly v Diyarbarkiru a Cizre srovnány se zemí celé čtvrti i s jejich obyvateli. Z těch mimotureckých je nejbrutálnější asi genocida v Iráku pod režimem Saddáma Husajna v letech 1988 a 1989, kdy při „operaci Anfal“ bylo postříleno a zplynováno asi 50 až 100 tisíc civilistů a zničeno asi 400 vesnic. Cílem tehdy nebyli jen Kurdové, ale i Asyřané, Turkmeni, Jezídi a Židé. Kam kamery raději nehledí Po loňské operaci „Olivová ratolest“, jejímž výsledkem je naprostá demografická změna v syrském kantonu Afrín, kde se místo uprchlých kurdských rodin usazují proturečtí džihádisté i s rodinami, nám nyní probíhá operace „Pramen míru“. Čím poetičtější název, tím větší masakr. Cílem je oficiálně „bezpečná zóna“ do které prý chce Turecko nastěhovat syrské uprchlíky v řádu milionů lidí. Erdogan deklaruje tento plán už dlouho a většina tzv. západního i východního světa dělá, že mu to věří. Zatím Turecko obsadilo z plánované zóny podél celé hranice se samosprávnou oblastí pod kurdskou správou v severní Sýrii do hloubky 32 až 35 kilometrů pás mezi městy Tel Abyad a Ras al Ain, a hned tam zavádí stejné pořádky jako v Afrínu. Proturečtí džihádisté, které mimochodem stále podporují západní země coby „protiasadovské rebely“, konfiskují domy a majetek, vyhánějí lidi, rabují obchody, znásilňují, mučí, zabíjejí. Do městské správy se dosazují turečtí úředníci. Tabulky a nápisy v kurdštině nahrazuje turečtina. O zločinech proti lidskosti a válečných zločinech, které byly spáchány v rámci vytváření „bezpečné zóny“, o použití chemických zbraní, už bylo i u nás napsáno mnoho. Evropa jako celek ale téměř nereaguje. Podle představitelů států EU, s čestnou výjimkou francouzského a českého prezidenta, probíhá výstavba bezpečné zóny velmi dobře. Jinak by přece neposílali Turecku miliardy eur na „uprchlickou politiku“. Přičemž je jasné, jak říká v rozhovoru pro Junge Welt německý lékař Michael Wilk, který opakovaně a s neúnavným nasazením pracuje ve válečných zónách, že „každé jedno euro končí v turecké válečné pokladně“. Evropa a Evropská unie financují genocidu, vyhánění a válečné zločiny. Ve jménu Dobra, jak jinak. Pokud by EU neplatila, Erdogan by do ní opět vyslal uprchlíky. Mezitím jich vyrobil dalších nejméně 300 tisíc. Lidí z pásma u hranic, kteří utekli před bombardováním a rabováním. Někteří do iráckého Kurdistánu, ale většina je v šílených podmínkách v uprchlických táborech mimo bojové zóny nedaleko severosyrského města Hasaka. Nedostává se jim vůbec ničeho. Tito uprchlíci ale oficiálně pro Evropu neexistují. To by musela uznat, že „bezpečná zóna“ zas tak bezpečná není. A pokud by to uznala a zastavila penězovod do Turecka, Erdogan „vypustí“ uprchlíky. Evropa se chová jako Římská říše před svým zánikem. Svou ochranu svěřila barbarům. Sama nemá žádné prostředky, jak se Erdoganovi bránit. Vlastně má, ekonomické sankce, ale ty vyhlásit nechce. To by mohli tratit příjemci dividend nadnárodních koncernů, kteří mají v Turecku své „dcery“. Ano, pohled na mrznoucí děti v blátem pokrytém uprchlickém táboře – tady jsou skutečně děti, nemusí je na focení shánět – je smutný. Ale pro ty, kteří skutečně ovládají EU a vlády jejích členských států asi pořád veselejší než špatné čtvrtletní výkazy. Podivná územní celistvost Sýrie Nyní panuje v severní Sýrii zvláštní stav. Oficiálně je tam příměří, sjednané v říjnu nejprve Američany, pak Rusy, které samozřejmě džihádisté přidružení k druhé největší armádě v NATO nerespektovali a nerespektují. Rusové vstoupili do Kobání, nejkrvavěji vybojovaného města z dob bojů proti ISIL, ale nijak se nevměšují. Jak opět říká dr. Wilk, nezabraňují ani náletům tureckých letadel, ani se nezapojují do bojů v nedaleké Manbídži, kde kurdské síly stále svádějí tvrdé boje s džihádisty. Jejich přítomnost je čistě symbolická. Taková kvazi vojska OSN, která ničemu nebrání. Projedou se spolu s Turky městem Kobání, což musí být pro jeho obyvatel strašný zážitek a není divu, že létají kameny. Do bojů u Tal Tamer i jinde, kde proti Národní syrské armádě, jak se vznešeně říká džihádistům z FSA, stojí Kurdy vedené Syrské demokratické síly (SDF) bok po boku s režimní Syrskou arabskou armádou, se Rusové nezapojují. Na některých místech bojů se do obrany země nezapojuje ani SAA. V Tal Tamer bojují především asyrské křesťanské milice – součást SDF. Zdá se, že osud minimálně oblasti mezi Tal Abyad a Ras al Ain, kurdsky Seré Kaniyé, je zpečetěn. Stejně jako dříve oblasti kolem Jarablu a celého Afrínu. Už se staví betonové zdi jako všude, kde vládnou Turci. Jak to přesně Putin myslel s tou územní celistvostí Sýrie, mi není úplně jasné. Asi myslel Damašek a okolí. Američané obsadili ropná pole u Deir es Zor a libují si, že ropa je v bezpečí. Jestli existuje dokonalý obraz cynismu a zrady, pak je to chování prezidenta Trumpa. Podle něj Erdogan dělá „good job“ v Sýrii a bezpečná zóna je na dohled. Ropa se má dobře – a čert vem nějaké Kurdy, bývalé spojence. Je jen dobře, že v této situaci americký Senát odhlasoval rezoluci, označující a uznávající tureckou genocidu Arménů z roku 2015. Erdogan je velmi citlivý na pojmenování masakrů, které mají Turci na svědomí, a patřičně zuří. Vrchní velitel Syrských demokratických sil generál Mazloum Abdi, zvaný také Mazloum Kobane, sice na svém twitterovém účtu tento akt přivítal a vidí v něm naději, že genocidy už v 21. století nejsou akceptovatelné, ale obávám se, že je to spíše jen povinné vyjádření optimismu. Vždyť to uznání trvalo sto let... Hrátky s ďáblem Zdá se tedy, že Rusové mají šanci „uvolnit Turecko z NATO“. A nejen mu dodat další raketové systémy S 400. Dokonce Turkům chtějí sdílet technologie tohoto protiletadlového systému. Bylo by dobře, kdyby Turecko z NATO odešlo, alespoň by snad ubyla jedna ruka, která ho drží nad ekonomickou propastí a dovoluje mu vše, co si zamane, včetně vyhrožování členským zemím EU Kypru a Řecku vojenským napadením. Nebo chystanou „vojenskou pomoc“ oficiální libyjské vládě, která vládne už jen v Tripolisu. A kterou doposud pomalu zatlačovaly do moře s ruskou materiální pomocí oddíly generála Haftara. Ale protože není mechanismus, jak vyloučit člena z NATO, a Turecko je „stále příliš důležitý spojenec na jihovýchodní výspě NATO“, a to i kdyby Erdogan hrál s hlavami kurdských dětí kuželky, situace se v dohledné době nijak nezmění. Erdogan bude nejžádanější „nevěsta“ pro Východ i Západ, které samozřejmě všechno projde. Jen si říkám, jakou roli v celém tom výjimečném vztahu k Turecku hrají Trump Towers v Istanbulu a další Trumpovy akvizice v Turecku stejně jako fakt, že hlavní zahraniční poradce prezidenta Putina, Dimitrij Peskov, je ausgerechnet turkolog. Saladdin Ahmed, profesor politických věd na Union College in Schenectady ve státě New York, napsal pro The Jerusalem Post 9. prosince: „Kurdové jsou již dlouho jedním z nejvíce znevýhodněných národů na Středním východě, který vytvořili evropští kolonizátoři, a poslední kampaň Turecka je jen pokračováním genocidní politiky, která trvá posledních 100 let. Nakonec však nejde jen o životy tisíců Kurdů; samotné hodnoty kosmopolitního humanismu, na nichž byl evropský projekt založen, jsou v nebezpečí.“ Když nebudeme stát spolu s Kurdy, kdo se postaví za nás? {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-09-12 15:28:24

V Turecku padaly plastové kroupy. Místní obyvatelé chtějí odpovědi

V Turecku padaly plastové kroupy, místní obyvatelé požadují vyšetřování tohoto nezvyklého jevu. (Foto: X) V Turecku došlo k neobvyklému a alarmujícímu jevu: místo obvyklých... Článek V Turecku padaly plastové kroupy. Místní obyvatelé chtějí odpovědi se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2020-04-15 03:16:43

Válka mezi dvěma státy NATO za naprostého nezájmu světa?

Je to taková klasika. Jakmile začne Turecko někde provokovat a rachotit zbraněmi, nastane informační embargo. Jako v případě agrese do syrského Afrínu, jako v případě agrese do syrské Rojavy a dalších kurdských oblastí i v Iráku. Ticho až ohlušivé, a když už to nejde úplně ignorovat, vyjádří se „znepokojení“. O sankcích pak ani slovo, nebo jen takových, „které neohrozí tureckou ekonomiku“, jak zní bezzubá rezoluce Evropského parlamentu, přijatá loni v říjnu po turecké invazi do severní Sýrie. Teď Turecko už velmi otevřeně válčí proti syrskému režimu v Idlíbu a někteří američtí politici vyzývají k podpoře Turecka proti diktátoru Assadovi, zejména pokud by se vzdalo ruských systémů S-400. Jsou ochotni „plně ho podpořit při bojích v Idlíbu“, kde „chrání civilisty“ před syrskými a ruskými útoky a bombardováním. Mezi zmíněné „civilisty“ jsou zahrnuti i džihádisté z An Nusra. Kay Bailey Hutchison, stálý zástupce Spojených států v NATO, uvedl, že v případě, že Turecko stáhne ze svého území S-400, které přijalo, ale ještě se neaktivovalo, USA poskytnou Turecku „balíček podpory“ pro Idlíb. NATO je ochotno pomoci Turecku v Idlíbu proti Assadovi a Rusku, ale velmi pravděpodobně není ochotno pomoci Řecku, které je rovněž člen NATO, proti Turecku. Od konce února turecké provokace, které po léta se stoupající intenzitou spočívají především v narušování řeckých teritoriálních vod a vzdušného prostoru, eskalovaly nájezdy migrantů na řeckou hranici. Tyto útoky na řeckou hranici a hraniční řeku Evros byly podporované tureckými ozbrojenými silami, jak konstatovala i zpráva německé zpravodajské služby BND. Nyní se zdá, že turecká drzost nezná mezí. Jak známo, Turecko se angažuje v Libyi na straně „mezinárodně uznané“ vlády Faíze Sarrádže, tedy vlády národní jednoty (GNA). Loni vyhlásila Rada bezpečnosti OSN embargo na vývoz zbraní do Libye. Rezoluce Rady bezpečnosti OSN jsou závazné pro všechny členské státy. Turecké lodě byly opakovaně přistiženy dokonce při nelegálním pašování těžkých zbraní. Ve vodách kolem Libye provádějí námořní blokádu k vynucení embarga lodě pod vlajkou EU. Často však místo hlídkování lovily migranty a převážely je na řecký ostrov Kréta. V době, kdy se zabývaly jinou než kontrolní činností, proplul vzniklou mezerou konvoj tureckých nákladních lodí doprovázených osmi fregatami tureckého vojenského námořnictva. Jedna fregata raketami zaútočila na pozice Libyjské národní armády (LNA) vedené polním maršálem Chalífou Haftarem, čímž bylo fakticky ukončeno několikaměsíční příměří sjednané OSN. Z ostatních tureckých lodí se vzápětí vylodily tisíce džihádistů ze Sýrie a tureckých vojáků, které Erdogan vyslal na pomoc islamistickým milicím vedeným libyjským „premiérem“ Faízem Sarrádžem. Džihádisté se poté pokusili o útok k proražení blokády kolem Tripolisu, v níž je drží LNA. Pří útoku islamistům pomáhaly turecké stíhačky F-16. Minulý týden řecké lodě ve svých teritoriálních vodách zadržely další tureckou loď, vezoucí těžké zbraně do Libye. Řecká vláda podle serveru el.gr v sobotu 11. dubna vyhlásila zákaz přeletů přes své území všech letadel směřujících do Libye. Všem lodím mířícím do Libye Řecko zakázalo plavbu ve svých pobřežních vodách. Zákaz je fakticky namířen proti tureckým lodím a vojenským letadlům. Žádná jiné země totiž momentálně neporušuje embargo OSN zbrojní dodávky do Libye. Turecká vláda poté řeckou uzávěru k vynucení rezoluce Rady bezpečnosti OSN označila za „námořní pirátství“. V mezinárodní navigační příručce NAVTEX turecké navigační služby varovaly před řeckým loďstvem údajně ohrožujícím civilní plavidla. V závěru oznámení NAVTEX 20051/20 turecká navigační služba varuje před plavbou kolem řeckých ostrovů s tím, že turecké vojenské námořnictvo a pobřežní stráž připravuje operaci k zajištění volného průjezdu v Egejském moři a středomoří. Tento „nárok“ Erdogan odvozuje od loňské dohody mezi Tureckem a vládou v Tripolisu, o de facto rozdělení ostrovů v Egejském moři mezi Libyi a Turecko. Řecko, zahnané do kouta, nyní dokonce vyhrožuje potopením tureckých lodí, které převáží zbraně do Libye. Řecké námořnictvo a tajné služby také zaznamenaly, že Turci upravují tankery na převoz migrantů na řecké ostrovy. Řekové vědí, že jsou v tom víceméně sami. V situaci, kdy řecká ekonomika je poničená „dluhovou pomocí“ převážně německých bank a současná pomoc EU je maximálně slovní. Turecko naproti tomu je „vážený spojenec“ v budoucí možné válce proti Rusku. Je hýčkáno a všechno se mu promine, i válečné zločiny. Má od EU zajištěn stálý přísun peněz. Rusko je k němu také shovívavé, protože z nějakých důvodů doufá, že ho z NATO „odloupne“.  Málokdy se najdou takové podmínky pro všehoschopného autokrata, jakým je turecký prezident Recep Erdogan. A on toho využívá – právě v době koronakrize, která sice postihla i Turecko, ale s umíráním vlastních obyvatel si diktátoři velkou starost nedělají. V době koronakrize možná zaútočí na řecké ostrovy, jak před časem prognózoval institut Eastmed Strategic Studies.  Ze zpráv se nic nedozvíme, pokud opravdu nedojde k ostré střelbě. Obávám se, že si až poté přečteme noticku, že Řecko se po domluvě od partnerů v NATO, tedy Turecka, Německa, Velké Británie a USA rozhodlo podepsat „kompromisní dohodu“ s Tureckem, ve které se vzdává části ostrovů s tím, že Turecko a spřátelení džihádisté opravdu potřebují pro své operace větší „Lebensraum“. Neboť Turecko je pro své partnery obchodní i vojenské nepostradatelné, Řecko nikoli. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-23 13:29:31

Mé roky s filmem Zer, jehož režiséra pronásledují turecké úřady

Kurdský režiséř Kazim Öz, jehož film Zer se mi podařilo uvést do českých kin, začíná točit nový milostný snímek Život sněhové vločky. Scénář si vysnil a napsal během cest po několika kontinentech, kde Zer sbíral ocenění na mnoha festivalech. Doma jej kvůli zásahu cenzury téměř nesměl promítat. Režisér natáčí pod nepředstavitelným tlakem. V současnosti je za účast na demonstraci proti kácení stromů v Gezi parku v Istanbulu, kvůli stavbě obříhu supermarketu, obžalován z členství v teroristické organizaci. Od kamery musí každou chvíli odcházet na výslechy na policejní stanici. Souzen má být v únoru a prokurátor pro něj požaduje až 15 let vězení. Chtěl by za každou cenu dokončit svůj nový film odehrávající se v turecké části Kurdistánu. Zer, ach Zer, ach Zer, ach Zer Čí milá je Zer? Zer je moje milá, moje milovaná Moje dlouhovlasá vysoká láska   Potkal jsem Zer u pramene Pod ořechovým stromem Naše oči se setkaly I ořešák se na nás usmíval Zer, ach Zer   Později jsem přišel znovu k ořechovému stromu A viděl jsem, že uschnul Plakali jsme oba Dvě moje slzy Dva ořechy ze stromu Zer, ach Zer, ach Zer.... Čí milá je Zer? Toto je milostná píseň pastýře, který ztratil svou lásku ve sněhové bouři a už ji nikdy nepřestal hledat, i když musel do exilu. Je to ústřední píseň filmu, se kterým jsem strávila dva roky. Od prvního promítání v berlínském kině Babylon poté, co tento snímek mého přítele, kurdského režiséra Kazima Öze, získal na festivalu Mannheim-Heidelberg hned dvě ceny – diváků a kritiky FIPRESCI. Předseda poroty tehdy řekl, že Kazim svůj film netočil, ale přímo skládal. A je to tak, film je zkomponován z příběhu, krajiny snímané Kazimovou kamerou a hudby. Kazim Öz v době, kdy začal natáčet film o mladém muži, který náhle uprostřed komfortního, ale neuspokojivého života v New Yorku zjistí, že s jeho původem je to jinak, než mu říkali, měl za sebou už několik oceňovaných dokumentárních filmů o tureckém Kurdistánu a tvrdém životě v něm, ale i poetických dokumentů o neobyčejných lidech. A také celovečerní filmy – epický příběh Bouře (turecky Bahoz, kurdsky Firtina) zasazený do doby, kdy nejen v Istanbulu nabývala na síle kurdská revolta, a snímek Fotografie o krátkém přítelství dvou mladých mužů na pozadí konfliktu mezi tureckým státem a kurdskou guerilou. Zer je Kazimův třetí celovečerní film. Hlavní hrdina Jan, „věčný student“, zjistí, že jeho babička, kterou viděl až na sklonku jejího života, je Kurdka. Nebýt písně, kterou mu zpívala jednou večer v nemocnici, nikdy by se to pravděpodobně nedozvěděl. Ani to, že jeho jméno „Jan“ znamená v kurdštině „Bolest“. Babička je ve skutečnosti jedno ze „ztracených dětí Dersimu“, které byly odvezeny z Kurdistánu a adoptovány tureckými rodinami poté, co jejich rodiny byly povražděny v jednom z největších masakrů, kterých se turecký stát dopustil na Kurdech, tehdy alevitských Kurdech z oblasti Dersim ve východním Turecku. V letech 1938 a 1939 tam bylo podle oficiálních údajů tureckého státu postříleno, zplynováno a jinak povražděno 16 tisíc lidí. Dodnes má turecký stát problém s tím, kdykoli se někde mluví o kterémkoli masakru, kterých uměl a umí pořádat desítky. Zdá se podivné, že Kazim dokonce dostal podporu od tureckého ministerstva kultury, ale začínal točit v roce 2014, v době, kdy probíhala mírová jednání mezi tureckým státem a Kurdskou stranou pracujících (PKK). Po jejich krachu se situace prudce otočila a na istanbulském filmovém festivalu v dubnu roku 2017 bylo dokonce stejným ministerstvem kultury požadováno, aby Kazim některá „citlivá“ místa vystříhal, což neudělal, místo toho jen proložil film začerněnými místy s nápisem – cenzurováno. Vysloužil si tím odmítnutí od většiny tureckých kin. Další dva roky tedy strávil na cestách po festivalech, kde Zer nasbíral více než desítku různých cen, včetně cen za scénář, kameru a režii, nejčastěji však cenu publika. Kazim tak dostal film k publiku na třech kontinentech. V Turecku kromě Istanbulu a kurdských oblastí promítán nebyl. Kde Zer viděli, o tom svědčí asi 16 sad titulků, které jsou na DVD filmu, včetně japonštiny – a češtiny. Česká republika je jedinou zemí bývalé východní Evropy, kde se film promítal a titulky jsem překládala já – ne tedy z turečtiny a kurdštiny, což jsou jazyky, kterými se ve filmu mluví nejvíc, ale z angličtiny. Film mě při premiéře okouzlil. I když se zabývá otevřenými ranami historie, není to film o masakru jako takovém, ale o tom, jak se vyrovnat s bolestnou rodinnou historií, jak překonat to, co mělo být cílem genocidy – neexistence povědomí o vlastním původu. K tomu kouzelná kamera a píseň o dívce Zer, která celá zazní až na konci filmu. Jan, hlavní postava filmu, studuje hudbu, poslouchá přednášky o původu blues a jazzu, a uvědomí si, že jeho kořeny jsou někde jinde. „Nemůžeme rozumět hudbě, pokud nejdřív neporozumíme sociálně podmíněným dimenzím hudby a autentické kultuře a podmínkám, za kterých určitá forma hudby vzniká,“ říká profesor na přednášce o původu hudby a jejích forem. Po babiččině smrti se tedy Jan vydává na cestu do Kurdistánu, do vesnice, kde píseń o dívce Zer měla vzniknout. Kazimova kamera nás vede tureckým Kurdistánem až k místu, které už ale není a ani nemůže být jako kdysi. Od premiéry v Babylonu uplynuly víc než dva roky. Přeložila jsem titulky, sehnala kina ochotná promítat: Aero, Lucerna, Pilotů. Slavnostní promítání za účasti režiséra dokonce zaštítil Jiří Dědeček, předseda českého PEN klubu. Místní kurdská komunita i mí přátelé mi pomohli, za což jsem jim velmi vděčná. Mezitím se doba dále měnila k horšímu a v listopadu loňského roku byl režisér Kazim Öz zatčen a obviněn z „členství v ozbrojené teroristické organizaci“. Člověk, který nikdy nedržel v ruce zbraň. Těchto obvinění padají v Turecku stovky a tisíce, stačí být Kurd.Ve vazbě byl jen dva dny, ale stále je pod soudním dohledem, musí se pravidelně hlásit na policii a čeká na soud, který byl odročen na polovinu února. Prokurátor pro něj požaduje až 15 let odnětí svobody za účast na demonstracích a pohřbech, za držení zakázaných knih a podobně. Kazim na cestách se ZER napsal scénář k dalšímu snímku Život sněhové vločky. V rozhovoru pro kurdská média uvedl, že bude šťastný, když ho nechají film natočit, pak ať ho zavřou. Z toho, co vím, půjde o milostný příběh, do kterého opět zasáhne realita rozděleného Turecka. Moc mu přeji, aby mohl film natočit, práce ho drží nad propastí vědomí, že ho může čekat až 15 let v tureckém kriminále. Ráda bych ho opět promítala i u nás. Peníze shání, jak se dá, i přes fundraising. Jakákoli pomoc je vítána. Na závěr bych citovala samotného Kazima Öze. V této tekuté době je důležité mít na paměti, kam člověk patří: „Bez ohledu na to, kam jdeme, bez ohledu na to, jak se měníme v životě, máme zděděný repertoár hodnot přežití, zformovaný naší kulturní a historickou minulostí, stejně jako naši DNA. Jak přesně traumatická událost, kterou zažili předkové před generacemi, přispěla k naší současné osobnosti? Pokud zvážíme, čím prošla celá řada předků, jejich celkovou historii, zjistíme, že naše vlastní tzv. různé zkušenosti jsou možná jen kapkou vody v oceánu. Obvykle máme tendenci zapomínat vlastní minulost, původ a zkušenosti našich předků kvůli každodennímu boji o přežití. Nicméně naše osobnost, současný život i naše budoucnost jsou nezbytným pokračováním naší historie. I proto se mnoho uměleckých děl zabývá zkoumáním člověka jako sebe sama. Kdo jsem? Proč tu jsem? Proč existuji? Jak jsem se zde ocitl? Všechny tyto otázky se v umění stále vracejí a jsou znovu a znovu zpracovávány.“ A mimochodem, Zer znamená Zlatá... {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-10 14:46:18

Rezervoár zla aneb Následky turecké invaze pro bezpečnost Evropy

Tak se to stalo, turecká armáda zaútočila na syrský Kurdistán (Rojavu). Normálně bych asi tento článek zařadil do série „Říše na Bosporu“, jenže jedna věc tomu brání: tentokrát nejde jen o Erdoganovu sólo-akci, schválily to i opoziční strany (kemalistická CHP a „Strana Dobra“), jedině prokurdská strana HDP se postavila proti. Toto se zdá být celoturecký projekt. Skoro všichni anglicky mluvící Turci, kteří se účastní online diskusí, tvrdí, že boj proti kurdským milicím je jen jednou ze dvou skutečných příčin, proč se celá akce koná. Druhou a snad ještě důležitější má být to, vytvořit v severní Sýrii prostor, kam by se z tureckého území dali „nahrnout“ běženci, kteří se momentálně nacházejí v Turecku. (Píšou o tom i New York Times.) Tedy převážně Syřané, kterých je v Turecku zaregistrováno 3,6 milionu, ale dost bych se divil, kdyby se přitom „nesvezli“ i nějací ti Afghánci, Pákistánci či Bangladéšané, kteří přišli do Turecka s cílem dostat se dále do Evropy. V takových situacích se notoricky na papíry moc nekouká. To může být právě ten důvod, proč invazi podporují skoro všechny strany zastoupené v tureckém parlamentu. Ani v Turecku totiž kulturní konflikty mezi místními lidmi a migranty z chudších a zaostalejších částí světa nejsou zrovna malé. Poslední dobou se turecké úřady snaží o přesun běženců zpátky na východ země. Asi aby je měly po ruce, až začne finální deportace do Sýrie, a aby to nevidělo na vlastní oči moc cizinců ze Západu, kteří přeci jen dávají přednost pohodlnějšímu životu v pobřežních metropolích jako Istanbul a Izmir. To je mimochodem z pohledu místních Kurdů katastrofální zpráva, daleko horší než pouhá vojenská okupace. Okupační síly mohou jednoho dne sbalit své balalajky a odjet zpátky domů, však jsme to zažili taky; ale takový populační přesun znamená, že původní obyvatelstvo bude najednou ve své vlasti menšinou, i když tu žije od starověku. Asi jako by nám sem soudruh Brežněv kromě tanků poslal i čtyři miliony nových „Čechoslováků“. Nicméně z našeho pohledu je to také špatná zpráva, protože právě v tom území, které se Turci rozhodli okupovat, se nacházejí záchytné tábory plné zajatců z Islámského státu. Proto jsem tenhle článek pojmenoval „Rezervoár zla“. Před pár dny se na CEVRU konala debata „Děti a ženy Islámského státu“ s novinářkami Lenkou Klicperovou a Markétou Kutilovou. Byl jsem tam; kdo jste nebyli, celý záznam z akce je na YouTube a můžete se na něj podívat ZDE. Byla hodně zajímavá. Kdo by stál o stručný „výcuc“: ty tábory jsou obrovské, největší z nich, Al-Húl, má nějakých 70 tisíc obyvatel. (Psalo se o něm i na iDnes.) Dospělí, kteří tu jsou drženi, patří k nejfanatičtějším příznivcům IS, kteří s ním ustupovali až do poslední vesnice. Platí to i o ženách, jedna ze zadržených prý řídila továrnu na bomby apod. No, tak to je ten rezervoár zla, po kterém jsem pojmenoval tento článek, a tenhle rezervoár nám turecká invaze jaksi otevře. Turecko vůbec mělo k Islámskému státu podivně blízko, nakupovalo od něj ropu a zajišťovalo mu tím ekonomickou životnost. A obě novinářky říkaly, že když se vyptávaly zadržených žen na to, jak se dostaly do Islámského státu (zvenčí), tak se vesměs dozvídaly, že „normálně“, v klidu překročily hranice z Turecka, žádné schovávání pod rouškou temnoty v horách apod. Zkrátka jedna z členských zemí NATO měla s největší teroristickou entitou světa přátelský sousedský vztah. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Až dosud se marně řešilo, co vlastně s lidmi zavřenými v Al-Húlu a podobných institucích bude. Nikdo o ně moc nestojí a Kurdové v Rojavě zrušili trest smrti. Turecká invaze tuto otázku ovšem možná „vyřeší“ za nás. Kurdové nemají dost sil na to, aby hlídali tábor nacpaný sedmdesáti tisíci nepřátelsky naladěných radikálů a odráželi tureckou armádu zároveň (a vskutku tam již propukla vzpoura vězeňkyň). Takže se dá čekat, že zadržovaní se ocitnou na svobodě. Kolik z těch lidí skončí v Evropě a dostane sice ne azyl, ale aspoň strpění čili Duldung? Jak rozhodl Soudní dvůr EU: „… ani zločinec nepřestává být uprchlíkem, i když mu stát nepřizná tento statut a může na území pobývat zákonně. Společný azylový systém EU vycházející z Ženevské konvence včetně zásady nevracení uprchlíka do země, kde mu hrozí mučení nebo nelidské zacházení, je nutné bezpodmínečně dodržovat.“ Zrovna ta poslední slova vedou člověka k myšlence, že slepý fanatismus má různé formy, nejen ty náboženské, a že zajatci jednoho takového fanatismu jsme v současné době my. Docela by mě zajímalo, kdo bude v Evropě ten první Spartakus, který řekne, že Ženevskou konvenci a společný azylový systém je nutno vzhledem k zásadní změně světových poměrů minimálně přejednat, ne-li zrušit. A nahradit něčím novým, co nebudou moci soudy vykládat jako právně závazný sebevražedný pakt. Nebo jestli se takový Spartakus nenajde, a jestli bude potřeba další katastrofy rozměrů druhé světové války, než ten svůj současný kurz konečně zkorigujeme. Oni by se i ti tehdejší signatáři Ženevských dohod, kteří bez větších výčitek svědomí posílali německé válečné zločince na popraviště, asi dost divili, co všechno si dnes ve jménu jejich myšlenky necháme líbit.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2019-10-10 10:26:34

Evropský parlament nechal Kurdy Turecku napospas

Ve středu 9. října byl na pořadu jednání v Evropském parlamentu (EP) i bod „Turecká agrese do Sýrie“, tedy do oblasti Rojava, kterou obývají převážně Kurdové a kterou jejich jednotky ubránily před Islámským státem za cenu obrovských ztrát. Tváří v tvář tomu, co bylo na spadnutí, nemohl zůstat zcela nečinný ani Evropský parlament. Český poslanec Ivan David předložil za frakci ID návrh rezoluce, odsuzující agresi a navrhující konkrétní sankce proti Turecku včetně zákazu vývozu zbraní, a také zažádal o možnost návrhy rezolucí na plénu předkládat. Tento návrh byl poslanci zamítnut o pouhých 15 hlasů, takže zůstalo u pouhého „žvanění“. Mezitím zahájilo Turecko nejprve bombardování severní Sýrie, převážně pozic SDF na periferiích velkých měst, jako jsou Kobání, které se stalo symbolem hrdinského odporu Kurdů proti IS, dvousettisícového města Kamišlí a dalších. Tisíce lidí jsou na útěku, takže „bezpečná zóna“ pro uprchlíky funguje bezchybně. Jsou už hlášeny první civilní oběti. A celý svět přihlíží tomu, co dohodlo Rusko – které se „nehodlá vměšovat“, a tím pádem nic nedělá ani Asadův režim, navzdory velkohubým prohlášením – s Tureckem a Íránem. Dokonce se aktivizují i íránské jednotky, které jsou v zemi na pozvání Asada. Osud Kurdů se zdá být tři čtvrtě roku poté, co dobyli poslední baštu Islámského státu v Baghúzu na východě země, zpečetěn. Mouřenín posloužil, mouřenín může jít. Ale v tomto případě nemůže ani jít, nýbrz má být „eliminován“, slovy Erdogana. Mnozí říkají, že Kurdové si za to můžou sami, měli si lépe vybrat. Ale oni na výběr nikdy neměli, snaží se jen udržet na svém území, ze kterého se je už jednou vyhnal syrský režim za diktátora Háfize Asada, který se snažil oblast arabizovat. A díky boji s IS a za cenu velkých obětí v době, kdy Asadova armáda byla v hluboké defenzívě u Damašku, dobyli svá území zpět. A spolu s nimi osvobodili od IS v rámci mezinárodní koalice třetinu Sýrie. Tato koalice je ale nyní ponechala Turecku napospas. V zemi sice ještě zůstávají nějací američtí a britští vojáci, ti se ale bojů nesmí účastnit. Trump rozhodl – přes velký odpor většiny amerických politiků napříč stranami. Mezi kritiky jeho rozhodnutí patří nejen Demokraté, ale i Republikáni. Senátor Lindsey Graham se snaží dohodnout se svými protějšky z Demokratické strany alespoň ekonomické sankce proti Turecku, tedy to, o čemž se v Evropském parlamentu hlasovat nesmí, neboť Turecko je „příliš důležitý obchodní partner“, jak sdělil na plénu EP dosluhující předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Vojenská agrese Turecka do Sýrie s poetickým názvem „Pramen míru“ tedy může nerušeně pokračovat. A tisíce džihádistů ve vězeních na severosyrském území se mohou těšit na tureckou amnestii. Protože právě Trump uvedl ve svém tweetu z pondělí 7. října, že Turecko převezme odpovědnost za zajaté džihádisty. Ti koneckonců Trumpa nezajímají, protože jak citoval ve středu rakouský Der Standard některé z jeho výroků z posledních dnů, zajatí džihádisté nejsou žádné bezpečnostní riziko pro Spojené státy, neboť „uprchnou do Evropy“. A Kurdové koneckonců nepomohli Američanům ve 2. světové válce, což je také dobrý důvod ponechat je svému osudu. To není vtip, ale citace dalšího výroku Donalda Trumpa. Jedno z vězení, kde jsou drženi ti nejtvrdší džihádisté, bylo včera při bombardování „náhodou“ zasaženo také a není jasné, zda se někteří vězni nemohli dostat na svobodu. „Turecké ozbrojené síly svými vzdušnými silami a dělostřeleckou podporou zasáhly 181 cílů teroristických organizací,“ ohlásilo turecké ministerstvo obrany. Možná tuto věznici zahrnulo do počtu také. Jinak jsou pro Turky teroristé pouze kurdské SDF, YPG a YPJ. A celý svět svým přihlížením a starostmi o „bezpečnost hranic Turecka“ toto pojetí teroristů potvrzuje. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Společný návrh rezoluce Evropského parlamentu o tureckém útoku proti kurdskému regionu Rojava v severní Sýrii (Jádro textu rezoluce, o které se nesmělo hlasovat.) Evropský parlament (…) A. vzhledem k tomu, že turecké síly podnikají vojenskou agresi proti provincii Afrin v severní Sýrii, kterou okupují od března 2018; B. vzhledem k tomu, že turecké ozbrojené síly bombardují místy v oblasti Rojava na severu Sýrie, které jsou obývány převážně Kurdy; C. vzhledem k tomu, že Turecko se dopouští válečných zločinů, jak je definováno v platném mezinárodním právu; D. vzhledem k tomu, že Turecko jako řádný člen NATO svým jednáním v Sýrii narušuje Alianci NATO a ohrožuje bezpečnost Evropy; E. vzhledem k tomu, že Turecko podniká vojenské akce proti sousedním členským státům EU, včetně námořní blokády u pobřeží Kypru; F. vzhledem k tomu, že turecké letectvo provádí vojenské provokace narušováním řeckého vzdušného prostoru; G. vzhledem k tomu, že turecká vláda uplatňuje územní nároky na Kypr a Řecko v rozporu s Lausannovou smlouvou z roku 1923; H. vzhledem k tomu, že Turecko představuje hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost, jak je definováno v kapitole VII. Charty OSN; I. vzhledem k tomu, že kroky Turecka v severní Sýrii podkopávají boj proti islámskému extremismu a vybízí k obnovenému kalifátu; 1. vyzývá Turecko, aby okamžitě ukončilo okupaci provincie Afrin v severní Sýrii; 2. vyzývá tureckou vládu, aby ukončila útočné vojenské operace proti oblasti Rojava v severní Sýrii obývané převážně Kurdy; 3. naléhavě žádá Turecko, aby upustilo od nepřátelských vojenských akcí proti členským státům EU; 4. vyzývá členské státy, aby zavedly zákaz vyvážet do Turecka zbraně, střelivo, vojenský materiál a veškeré zboží, které lze použít k vedení války; 5. naléhavě žádá členské státy, aby zajistily okamžité ukončení všech plateb, včetně plateb z rozpočtů EU a vyčleněných pro Turecko; 6. naléhavě žádá všechny občany členských států EU, aby neprodleně opustili Turecko, aby se zabránilo porušování mezinárodního práva, aby se nestaly oběťmi rukojmí, které praktikoval režim prezidenta Erdogana; 7. vyzývá členské státy EU, aby společně připravovaly a prováděly vojenská opatření k zajištění bezpečnosti a územní celistvosti a nezávislosti všech členských států EU hraničících s Tureckem; 8. vyzývá Radu bezpečnosti OSN, aby provedla opatření k odrazení Turecka od jeho militaristických ambicí v jeho sousedství; 9. naléhavě žádá Severoatlantickou radu, aby neprodleně zvážila kroky Turecka s ohledem na jeho členství v Alianci NATO; 10. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedovi Komise / vysokému představiteli Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku, členským státům, turecké vládě, Severoatlantické radě a žádá aby byla tato zpráva přeložena do turečtiny.

Čas načtení: 2024-06-19 14:21:04

All Inclusive zájezdy do top míst letoviska Marmaris. Zájezd od 9 990 Kč

Zatímco ty nejlevnější nabídky zájezdů míří do velkých a rušných letovisek jako je Alanya, Side nebo Antalya s dlouhými rovnými plážemi, my vybíráme zájezdy do hotelů v okolí letoviska Marmaris. Místní letoviska jsou o poznání klidnější a přitom nabídnou kompletní zázemí i možnosti výletů po překrásném pobřeží se zalesněnými kopci, mnoha zátokami i ostrůvky. Všechny zájezdy jsou dostupné v termínu 25.6. – 2.7. s odletem z Brna. Hotel Meril Turunc **** za 9 990 Kč 150 metrů od pláže v klidné části historického centra Hotel Marbas Select Beach **** za 10 990 Kč přímo na pláži v letovisku Icmeler, které je hodnoceno jako jedno z nejhezčích v Turecku Hotel Faros Premium Beach ***** za 13 990 Kč přímo na pláži v letovisku Icmeler, které je hodnoceno jako jedno z nejhezčích v Turecku Hotel Lalila Blue Suites ***** za 13 990 Kč přímo na pláži jižní část hlavního letoviska Marmaris Tyto a další levnější zájezdy v jiných částech Turecka najdete v našem srovnávači - dovolená v Turecku.

Čas načtení: 2024-12-29 17:44:35

Démonická tvář zachycena v průběhu bouřky v Turecku

Během nedávné bouřky v Turecku místní obyvatele vyděsil zvláštní pohled na oblohu: něco, co vypadalo jako obličej vytvořený mraky. (Foto: X) Tento neobvyklý jev... Článek Démonická tvář zachycena v průběhu bouřky v Turecku se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-03-04 09:10:45

Hyundai zahájí výrobu elektromobilů v Turecku, zkrátí tak jejich cestu do Evropy.

Společnost Hyundai Motor Türkiye posiluje své výrobní kapacity a podporu udržitelnosti rozhodnutím zřídit v Turecku výrobu elektromobilů. Značka Hyundai tak pokračuje v realizaci plánů na minimalizaci své uhlíkové stopy a současně podporuje místní ekonomiku i globální přechod na zelenou mobilitu. Nové modely s elektrickým pohonem vyráběné v tureckém závodě İzmit v blízké budoucnosti rozšíří produktovou […]

Čas načtení: 2025-05-11 19:36:22

Zelenskyj je připraven na setkání s Putinem v Turecku, vyzývá k okamžitému příměří

Prezident Volodymyr Zelenskyj 11. května prohlásil, že je připraven setkat se 15. května v Turecku s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. (Foto: Depositphoto) „Nemá smysl... Článek Zelenskyj je připraven na setkání s Putinem v Turecku, vyzývá k okamžitému příměří se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-05-12 10:00:00

Trump naznačil, že by se mohl připojit k Putinovi a Zelenskému na čtvrtečních rozhovorech mezi Ruskem a Ukrajinou v Turecku

 Americký prezident na tiskové konferenci v Bílém domě prohlásil, že by odletěl do Turecka, aby se zúčastnil rozhovorů, „pokud by to považoval za užitečné“.Trump naznačil, že by se mohl připojit k Putinovi a Zelenskému na čtvrtečních rozhovorech v Turecku..Zde je úplná citace:    „Nepodceňujte čtvrtek v Turecku, prezident Erdogan je skvělý hostitel. Spolupracujeme s ním, mimo jiné i v otázce Sýrie...Myslím, že to bude... možná dobré setkání, máte potenciál pro dobré setkání. Setkání se nemělo konat, ale já jsem trval na tom, aby se konalo. ...    Ze čtvrtečního setkání v Turecku můžete mít dobrý výsledek... a věřím, že oba lídři tam budou. Uvažoval jsem, že tam přiletím. Nevím, kde budu ve čtvrtek, mám spoustu schůzek... Je tu možnost, že tam pojedu, pokud se věci vyvinou správně.“

Čas načtení: 2025-05-15 10:11:09

Putin a Trump nechávají Zelenského na holičkách a vynechávají mírové rozhovory v Turecku

Naděje, že se lídři Ukrajiny a Ruska sejdou ve čtvrtek v Turecku k mírovým rozhovorům, byly zmařeny, když se ruský prezident Vladimir Putin a... Článek Putin a Trump nechávají Zelenského na holičkách a vynechávají mírové rozhovory v Turecku se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-06-03 12:02:00

Turkcell dosahuje globálního prvenství v infrastruktuře 5G

Istanbul (Turecko) 3. června 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - V Istanbulu proběhl první provozní test plně duplexního rádiového spojení na světě s rychlostí 50 Gb/sSpolečnost Turkcell (NYSE: TKC; BIST: TCELL) oslavila ve spolupráci se společností Huawei celosvětové prvenství. V inovativním testu dosáhla rychlosti 50 Gb/s, což představuje významný milník v bezdrátové komunikaci. Její průkopnická technologie, která umožňuje současný přenos a příjem dat na stejné frekvenci, představuje významný krok na cestě k digitalizaci Turecka. Technologický ředitel společnosti Turkcell, prof. dr. Vehbi Çağrı Güngör, uvedl: "Rychlost, které jsme dosáhli, umožňuje současný přístup k hlasovým a datovým službám v síti 5G přibližně 10.000 uživatelům. Tento test je hmatatelným důkazem našeho úsilí převést digitální infrastrukturu naší země do budoucnosti."Přední turecká technologická společnost a mobilní operátor Turkcell úspěšně dokončila ve spolupráci se společností Huawei první provozní zkoušku plně duplexního rádiového propojení (Full Duplex Radio Link) na světě. V tomto průlomovém testu dosáhlo jediné spojení pracující ve spektru pásma E (80 GHz) rychlosti 50 Gb/s. Společnost tak prostřednictvím technologie nové generace uskutečnila průlom v bezdrátovém přenosu, který je zároveň důležitým milníkem pro vývoj infrastruktury 5G.Příprava na 5G s technologií připojení nové generaceRostoucí poptávka po streamování videa, rozšířené realitě (AR) a aplikacích s nízkou latencí s sebou přináší potřebu kapacitnější a rychlejší komunikační infrastruktury. Přímým řešením tohoto problému je řešení plně duplexního rádiového spojení (Full Duplex Radio Link) vyvinuté společností Turkcell ve spolupráci s Huawei. Inovativní technologie, která bude nasazena v síťových infrastrukturách 5G, umožňuje přenos dat rychlostí až 50 Gb/s na spoj díky integrované struktuře antény s vysokou izolací, zdokonalené účinnosti využití spektra a algoritmům pro prevenci rušení.Güngör: "Připravujeme digitální infrastrukturu naší země na budoucnost"Prof. dr. Vehbi Çağrı Güngör, technologický ředitel společnosti Turkcell, uvedl s poukázáním na světové prvenství v nasazení této technologie následující: "Ve společnosti Turkcell je naším cílem jednak rozšířit nasazení optických vláken, ale i posílit naši síť prostřednictvím technologií rádiového spojení nové generace. V rámci této strategie chceme poskytovat rychlé, udržitelné a efektivní připojení v rozsáhlých oblastech pokrytí - od venkovských regionů až po geograficky náročná území. Test, který jsme provedli se společností Huawei, je konkrétním odrazem naší vize připravit digitální infrastrukturu Turecka na budoucnost. Díky technologii plně duplexního spojení (Full Duplex) budeme schopni efektivněji vyhovět rostoucím datovým nárokům našich uživatelů s rychlostí až 50 Gb/s. Tento test, díky němuž získá přibližně 10.000 uživatelů současný přístup k hlasovým a datovým službám prostřednictvím sítě 5G, má zásadní význam jak pro naše probíhající přípravy na 5G, tak pro splnění digitálních očekávání našich zákazníků."Zeng: "Základy pro infrastrukturu 5G"James Zeng, prezident produktové řady rádiových spojů společnosti Huawei, uvedl: "Obě značky jsou i nadále plně připraveny podporovat digitální transformaci Turecka a přispívat ke snahám této země o dosažení globálního vůdčího postavení v digitální éře. Je nám ctí, že můžeme společně s Turkcell realizovat první řešení plně duplexního rádiového spojení na světě. Dosažení rychlosti 50 Gb/s v pásmu E znamená nejen urychlení digitální transformace Turecka, ale zároveň vytváří i základy pro infrastrukturu 5G. Současně tento pokrok tvoří pevný podklad pro podporu hospodářského růstu a rozvoje společnosti."Co je test plně duplexního rádiového spoje (Full Duplex Radio Link)?Tato technologie umožňuje mikrovlnným spojům používaným v bezdrátové komunikaci vysílat a přijímat data současně na stejné frekvenci. Tím se výrazně zvyšuje efektivita přenosu dat a posiluje výkonnost sítě.O SPOLEČNOSTI HUAWEISpolečnost Huawei je předním světovým poskytovatelem infrastruktury pro informační a komunikační technologie a chytrých zařízení. Se zhruba 208.000 zaměstnanci působí ve více než 170 zemích a regionech, aby poskytla své služby více než třem miliardám lidí z celého světa. V Turecku působí již 23 let.O SPOLEČNOSTI TURKCELLTurkcell je technologická a telekomunikační společnost se sídlem v Turecku, která nabízí jedinečné portfolio hlasových, datových a IPTV služeb prostřednictvím svých mobilních a pevných sítí spolu s digitálními službami pro spotřebitele, podniky a techfin sektor. Skupina Turkcell působí ve třech zemích: Turecku, Bělorusku a Severním Kypru. Od července 2000 je společnost Turkcell kótována na newyorské burze cenných papírů i na burze BIST a zůstává tak jedinou společností s dvojí kótací na těchto burzách. Více informací na www.turkcell.com.trFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2700724/Turkcell_Building.jpg KONTAKT: ancky.zhou@huawei.com 

Čas načtení: 2025-08-07 15:50:19

PATRIOT PAC-2/GEM+

Autor: Admin Datum: 07.08.2025 15:50:19 Nizozemsko provozuje americký protiletadlový raketový systém PATRIOT od roku 1987, kdy byl zařazen do výzbroje nizozemské armády jako součást protivzdušné obrany NATO. Systém je dislokován na základně De Peel, kde sídlí velitelství pozemní protivzdušné obrany (Defensie Grondgebonden Luchtverdedigingscommando). Systém je provozován 802. perutí, která je tvořená šesti letkami: logistickou letkou, letkou velení a řízení a čtyřmi bojovými letkami, z nichž každá tvoří kompletní palebnou jednotku. Čtvrtá bojová letka byla aktivována 1. července 2024. PATRIOT v nizozemské armádě slouží k ochraně proti letadlům, střelám s plochou dráhou letu i balistickým raketám a byl nasazen v několika mezinárodních misích, například v Turecku nebo na Slovensku. Nizozemské systémy PATRIOT byly nasazeny v Turecku jako součást opatření NATO na posílení protivzdušné obrany této země. V roce 2003 byly mobilní raketové systémy PATRIOT z Nizozemska přepraveny do jihovýchodní části Turecka, konkrétně do oblasti Iskenderun, kde byly rozmístěny pro ochranu tureckého vzdušného prostoru před možnými hrozbami, hlavně z oblasti Sýrie. V roce 2012 pak NATO rozhodlo o rozmístění systémů PATRIOT na tureckém území u hranic se Sýrií kvůli rostoucím obavám z ostřelování tureckých oblastí. Turecku tyto systémy vedle Nizozemska poskytlo například i Německo. Počet nasazených baterií byl omezený a mise měla čistě obranný charakter.Od roku 2018 probíhala rozsáhlá modernizace systémů PATRIOT všech čtyř nizozemských palebných jednotek. Tyto systémy byly postupně odeslány do závodu Letterkenny Army Depot v USA, kde prošly revizí a technickými úpravami, které prodloužily jejich životnost až do roku 2040. Modernizace zahrnovala nové radarové konfigurace, vylepšené odpalovací zařízení, aktualizovaný software a schopnost integrace s nejnovějšími protokoly NATO. PATRIOT v Nizozemsku používá jak starší rakety MIM-104E (PAC-2 GEM-T), tak moderní MIM-104F (PAC-3) s výrazně lepší manévrovatelností a systémem „hit-to-kill“ pro přesný zásah balistických raket.V roce 2022 byla jedna palebná jednotka (baterie) PATRIOT rozmístěna na letecké základně Sliač na Slovensku jako součást posílení východního křídla NATO po ruské invazi na Ukrajinu. V roce 2023 však Nizozemsko oznámilo její stažení, přičemž obranu nadále zajišťovaly německé a americké jednotky. Další nasazení proběhlo v Polsku, kde nizozemské jednotky posílily obranu vzdušného prostoru poblíž ukrajinských hranic. V roce 2024 Nizozemsko oznámilo iniciativu na dodání kompletního systému PATRIOT Ukrajině, a to ve spolupráci s dalšími evropskými státy. Nizozemsko poskytlo klíčové komponenty ze svých zásob a vyzvalo partnery k doplnění dalších dílů a munice. Cílem bylo co nejrychleji dodat Ukrajině plně funkční systém včetně výcviku obsluhy.Na fotografiích níže je zachycena palebná jednotka nizozemského systému PATRIOT, stejně jako velitelská a zabezpečovací technika, provozovaná u 802. perutě na cvičení, které se konalo ve výcvikovém prostoru Marnewaard v únoru 2022.

Čas načtení: 2026-05-02 10:24:45

Muž v Turecku přicházel o slepice skrze díru ve zdi. Pak přišel objev století

V 60. letech 20. století se v regionu Cappadocie v Turecku odehrál jeden z největších archeologických objevů moderní doby – zcela náhodou. (Foto: Facebook... Článek Muž v Turecku přicházel o slepice skrze díru ve zdi. Pak přišel objev století se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení:

Letecká dovolená v Turecku s polopenzí a ubytováním ve 4* hotelu od 5 980 Kč

Přemýšlíte kam letos vyrazit na dovolenou u moře a váháte, zda vůbec zvažovat dovolenou v Turecku? Bezpečnostní situace v Turecku je v posledních letech velmi diskutovaným tématem a díky nepokojům na