EUR 24,260 
|| 
JPY 13,141 || 
USD 21,269 || Prezident Petr Pavel na summit NATO v Ankaře pojede, hlavou delegace bude premiér, uvedl Andrej Babiš (ANO) na tiskové konferenci po jednání vlády. Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) doplnil, že prezident do Ankary poletí separátně jiným letadlem, než vláda a zbytek delegace.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2025-04-07 14:57:06
Bývalá moderátorka pořadu České televize 168 hodin Nora Fridrichová přišla o akreditaci do Poslanecké sněmovny. Napsal to server Odkryto.cz jejího bývalého kolegy z ČT Jiřího Hynka. Podle zdůvodnění, které Fridrichová poskytla, novinářka nesplnila podmínky pro udělení oprávnění. V e-mailu, který obdržela od sněmovního odboru médií a marketingu, podle serveru stojí, že Fridrichové on-line projekt nepřináší zpravodajství o jednání Poslanecké sněmovny a jejích orgánů, což je účelem novinářských akreditací. Pro ŽivotvČesku.cz Fridrichová uvedla, že »přišla o akreditaci v éře vlády, která si dala ochranu médií jako jednu ze svých priorit«.
Čas načtení: 2026-05-15 11:52:00
EU zakázala digitální svlékání. Grok to ignoruje. Management toho zneužívá
Praha 15. května 2026 (PROTEXT) - Grok svléká, EU zakazuje. A 55 % zaměstnanců stále neví, co se děje s jejich firemními daty.Evropský parlament schválil zákaz nástrojů generujících sexualizovaný obsah bez souhlasu zobrazených osob. Účinnost: prosinec 2026. AI nástroj Grok, provozovaný společností xAI Elona Muska, tuto schopnost má dnes. Bezpečnostní experti varují, že regulace sama o sobě nestačí, klíčem je vzdělání zaměstnanců.Grok, chatbot společnosti xAI, disponuje schopností generovat věrohodný sexualizovaný obsah z běžných fotografií reálných osob. Tato funkce zůstává aktivní přesto, že Evropský parlament v rámci revize nařízení o umělé inteligenci: AI Act, dohodl její zákaz. Nová pravidla, prosazená mimo jiné českou europoslankyní Markétou Gregorovou, vstoupí v platnost 2. prosince 2026. Do té doby jsou takzvané nudifier aplikace v právním vakuu.Španělská ministryně pro mládež požádala generální prokuraturu, aby prošetřila, zda provoz podobných nástrojů nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu. Elon Musk, jehož AI laboratoř Grok provozuje, mezitím po čtyřměsíčním působení opustil funkci poradce americké vlády pro efektivitu a vrátil se k řízení Tesly. Chatbot nadále funguje beze změny.Regulace nezastaví to, co zastaví vzděláníOdborníci upozorňují, že legislativní zákazy řeší pouze nejviditelnější projevy bezpečnostních rizik AI. Každodenní firemní praxe přitom vykazuje závažná systémová selhání jiného druhu. Zaměstnanci vkládají důvěrné smluvní dokumenty do veřejných chatbotů, přijímají výstupy AI bez kritického ověření a stávají se terčem sofistikovaných phishingových útoků generovaných jazykovými modely.„Zákon nezakáže vašim zaměstnancům vkládat citlivá firemní data do veřejných AI modelů. Zákon nezakáže slepě přijímat halucinace jako fakta. To dokáže jen vzdělání,“ konstatuje Aleš Pilný, CEO vzdělávací a konzultační akademie TAYLLORCOX.88 %firem AI pravidelně využívá74 %zaměstnanců ji používá každý den33 %prošlo formálním školením55 %nemá vzdělání v bezpečnosti datZdroj: McKinsey & Company, Bain & Company, World Economic ForumPřeloženo do řeči firemního managementu: ve většině organizací dnes pracují lidé, kteří denně manipulují s citlivými daty v prostředí, kterému nerozumí. V případě bezpečnostního incidentu - úniku dat, deepfake phishingu nebo strategického rozhodnutí učiněného na základě chybného výstupu AI - nese odpovědnost firma, nikoliv nástroj, který incident způsobil.ISO 42001: systém, ne jen zákonMezinárodní norma ISO 42001, která definuje systém řízení umělé inteligence, jde podle odborníků za hranice zákonné regulace. Nestanovuje seznam zakázaných nástrojů, ale nastavuje interní procesy, odpovědnosti a audit trail — doložitelný důkaz, že organizace AI aktivně řídí a nekontrolovaně neadoptuje.„Vzdělání ochrání vaši firmu dřív, než to udělá zákon. Dva dny investice do vzdělání jsou méně než jeden incident.“Vzdělávací a konzultační akademie TAYLLORCOX, která jako jediná organizace v ČR a SR disponuje trojitou akreditací ATO (Accredited Training Organisation), ACO (Accredited Consulting Organisation) a RCB (Registered Certification Body) akreditovanou dle ISO/IEC 17021-1, spustila program AI Core™ (AI|C) dvoudenní intenzivní kurz zahrnující 23 praktických laboratoří zaměřených na bezpečnou práci s AI, prompt engineering, detekci syntetických médií a kritické vyhodnocování výstupů jazykových modelů. Program je zakončen mezinárodní certifikací dle ISO/IEC 17024.Grok bude mít od 2. prosince 2026 se svlékáním v EU legislativní utrum. Otázka, zda budou vaši zaměstnanci zítra ráno otevírat AI nástroje s porozuměním jejich bezpečnostním implikacím, zákon nevyřeší.O TAYLLORCOX S.R.O.TAYLLORCOX je přední česká a slovenská akreditovaná vzdělávací a konzultační akademie s trojitou akreditací ATO + ACO + RCB, působící v Praze a Bratislavě, kterou viditelně zastupuje především Aleš Pilný a dále Radek Nedvěd. Je jedinou organizací v ČR a SR, která tuto kombinaci akreditací drží. Portfolio organizace zahrnuje akreditované kurzy, certifikace, audity, assessmenty a konzultace v oblastech ITSM, projektového řízení, kybernetické bezpečnosti a umělé inteligence.Zdroj: Aleš Pilný, TAYLLORCOXwww.tx.cz PROTEXT
Čas načtení: 2020-05-15 09:49:37
Letní filmová škola v Uherském Hradišti bude
Letní filmová škola v Uherském Hradišti proběhne i v letošním roce. Známý filmový festival se ovšem zkrátí na šest dnů a namísto tradičního termínu na přelomu července a srpna se uskuteční 7. až 12. srpna 2020. Ředitelka festivalu Radana Korená doufá, že se na „koronaviročník” bude ještě dlouho vzpomínat, stejně jako tomu bylo po „povodňovém“ roce 1997. „Mám radost, že se našemu týmu podařilo udržet vizi konání Filmovky a že vše směřuje k tomu, že skutečně bude! Je jasné, že kvůli dodržení všech hygienických a bezpečnostních norem bude velmi jiná, než jak ji všichni známe. Jsem ovšem přesvědčená o tom, že to bude ročník, na který nikdo nezapomene a atmosféra v sálech bude osobnější a srdečnější než obvykle,“ říká Radana Korená. Návštěvníky budou čekat v podstatě všechny sekce, na které jsou zvyklí. „Zachováme i obě letní kina, byť v poněkud pozměněné podobě. Konat se bude i doprovodný program – dětský program, divadelní představení, koncerty či výstavy. Vše samozřejmě v komornějším provedení a za dodržení potřebných bezpečnostních a hygienických opatření,“ uvádí Radana Korená. Z programu je zatím jasné to, že letošní sekce Terra festivalis bude věnována Izraeli. Představí devět zástupců současného izraelského filmu, promítnou se například snímky Tel Aviv v plamenech (Sameh Zoabi, 2018) a Pracující žena (Michal Aviadová, 2018). „Ožehavá současnost dnešního Izraele je reflektována i prostřednictvím tamější kinematografie – místní tvůrci se v rámci svých filmů vyjadřují k politické i společenské situaci. Někteří tak činí prostřednictvím ostrých dramatických řezů, jiní pomocí ironie či dokonce humoru,“ říká dramaturg sekce Jan Jílek. V předpremiéře bude uveden polský film Corpus Christi, který byl nominován na Oscara a sbírá ceny na filmových festivalech: MFF Benátky (Cena Edipo Re, Cena Label Europa Cinemas), Festiwal polskich filmów fabularnych v Gdyni (Cena diváků, nejlepší režisér, scénář a herečka ve vedlejší roli). Případná účast hostů ze zahraničí závisí na aktuálním stavu průchodnosti hranic a podmínek jejich překročení v souvislosti s testy na koronavirus. Festival bude letos kratší i kvůli finančním problémům. „Bohužel očekáváme velké finanční výpadky z řad partnerů – například Zlínský kraj v současnosti zamítl dotační podporu mnoha kulturním akcím v kraji, na konci minulého roku s námi ukončil spolupráci náš dlouhodobý hlavní partner a rovněž podpora z evropského programu MEDIA je zatím nejistá. Příjmy z akreditací ovlivní také výrazně nižší počet návštěvníků, kteří na Filmovku přijedou,“ vysvětluje Radana Korená. Podle ministra kultury Lubomíra Zaorálka je třeba se postupně vracet k normálnímu životu, k čemuž patří i kulturní a společenské akce: „Pokud tedy bude epidemiologicky vývoj nadále příznivý, jsme domluveni s ministrem zdravotnictví, že od 25. května by mohl být počet návštěvníků kulturních akcí navýšen na 500 osob a zároveň bychom mohli na konci května říct, kolik lidí se bude moci účastnit přímo letních akcí.“ Akreditace na Letní filmovou školu bude možné získat začátkem července. I letos bude festival zprostředkovávat různé typy ubytování, přesné informace zveřejní se spuštěním akreditací. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-07-21 16:42:00
Copak je to za Rusa? Francie má obavy, odmítla tisíce žádostí o akreditaci
Francouzské bezpečnostní služby odmítly udělit více než 4000 akreditací na olympijské hry v Paříži, které začnou v pátek 26. července. Ministr vnitra Gérald Darmanin prohlásil, že důvodem pro neudělení akreditací byly například obavy ze špionáže, kybernetických útoků či napojení na radikální islamisty.
Čas načtení: 2024-09-22 09:13:00
Hlásili jsme se do štábu ODS. Takto jsme dopadli
„Je nám to velmi líto, ale vaší žádosti o akreditaci bohužel nemůžeme vyhovět z důvodu naplněné kapacity prostor,“ napsal mluvčí Občanské demokratické strany Robert Skyva ParlamentnímListům.cz poté, co zažádaly o akreditaci na sledování výsledků voleb s „modrými ptáky“. A tohle se dělo dál.
Čas načtení: 2025-04-07 09:00:00
Zákaz pobíhání Nory Fridrichové po sněmovně má peprné pokračování
Bývalá hlavní tvář 168 hodin, Nora Fridrichová, má podle vlastních slov utrum. Byla jí zamítnuta žádost o akreditaci. Podle odboru médií a marketingu totiž vytváří „nesouvisející placený obsah“. S tím Fridrichová nesouhlasí a natočila o tom video. Zastali se jí třeba také Světlana Witowská nebo Marek Švehla. Komentátor Petr Holec ale pro ParlamentníListy.cz uvedl: „Mělo to stejnou hodnotu jako trollové ze socek a ti taky nemají akreditaci ve sněmovně.“ Podle něho je rozhodnutí správné.
Čas načtení: 2025-04-07 09:15:00
Nora Fridrichová po konci v ČT narazila: S novým projektem nesmí do Sněmovny!
Bývalá moderátorka pořadu České televize 168 hodin Nora Fridrichová přišla o akreditaci do Poslanecké sněmovny. Napsal to dnes server Odkryto.cz jejího bývalého kolegy z ČT Jiřího Hynka. Podle zdůvodnění, které Fridrichová Odkryto.cz poskytla, novinářka nesplnila podmínky pro udělení oprávnění. V e-mailu, který obdržela od sněmovního odboru médií a marketingu, podle serveru stojí, že Fridrichové on-line projekt nepřináší zpravodajství o jednání Poslanecké sněmovny a jejích orgánů, což je účelem novinářských akreditací.
Čas načtení: 2025-04-07 18:02:00
Fridrichové odepřeli přístup do Sněmovny. Případ nechá prověřit Pekarová Adamová
Novinářka Nora Fridrichová přišla o akreditaci pro vstup do Poslanecké sněmovny ČR. Oznámení jí přišlo z nepodepsaného parlamentního e-mailu, uvedla bývalá reportérka České televize na síti X. Důvodem má být, že nesplňuje podmínky pro udělení oprávnění. Akreditaci přitom pro svůj on-line projekt získala začátkem letošního března. Na stížnost Fridrichové zareagovala předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová, která slíbila věc prošetřit.
Čas načtení: 2025-04-07 17:33:00
Nora Fridrichová po konci v ČT narazila: Nesmí do Sněmovny! Pekarová žádá prošetření
Bývalá moderátorka pořadu České televize 168 hodin Nora Fridrichová přišla o akreditaci do Poslanecké sněmovny. Napsal to dnes server Odkryto.cz jejího bývalého kolegy z ČT Jiřího Hynka. Podle zdůvodnění, které Fridrichová Odkryto.cz poskytla, novinářka nesplnila podmínky pro udělení oprávnění. V e-mailu, který obdržela od sněmovního odboru médií a marketingu, podle serveru stojí, že Fridrichové on-line projekt nepřináší zpravodajství o jednání Poslanecké sněmovny a jejích orgánů, což je účelem novinářských akreditací.
Čas načtení: 2025-04-07 18:27:14
Fridrichové odepřeli přístup do Sněmovny. Případ nechá prověřit Pekarová Adamová
Novinářka Nora Fridrichová přišla o akreditaci pro vstup do Poslanecké sněmovny ČR. Oznámení jí přišlo z nepodepsaného parlamentního e-mailu, uvedla bývalá reportérka České televize na síti X. Důvodem má být, že nesplňuje podmínky pro udělení oprávnění. Akreditaci přitom pro svůj on-line projekt získala začátkem letošního března. Na stížnost Fridrichové zareagovala předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová, která slíbila věc prošetřit.
Čas načtení: 2025-05-13 09:22:00
Otrokovice jsou prvním městským vzdělávacím a certifikačním střediskem ECDL/ICDL
Otrokovice 13. května 2025 (PROTEXT) - Město Otrokovice s hrdostí oznamuje, že získalo mezinárodní akreditaci pro provozování vzdělávacího a certifikačního střediska mezinárodního konceptu digitální gramotnosti a digitálních kompetencí ECDL/ICDL v České republice.Široká veřejnost, úředníci, zaměstnanci firem, ale především žáci a studenti škol budou mít možnost skládat mezinárodně uznávané zkoušky z celé řady oblastí digitálních technologií přímo ve městě, kde žijí, pracují nebo studují.„Chceme, aby tento projekt podporoval nejen naše školy, ale také aby pomáhal široké veřejnosti. Věřím, že se zapojí nejen samotní žáci, ale i lidé, kteří se chtějí vzdělávat, zlepšit si své digitální dovednosti nebo zvýšit svoji kvalifikaci,“ uvedla starostka města Otrokovice Hana Večerková.Jedinečnost městského projektu spočívá v tom, že akreditaci nezískala konkrétní škola, jak je tomu obvyklé všude jinde v ČR, ale celé město jako zřizovatel škol a školských zařízení. Certifikační zkoušky ECDL tak budou dostupné na všech třech základních školách ve městě – v ZŠ Trávníky, ZŠ T.G.M. i ZŠ Mánesova. Město bude mít, kromě jiného, naprosto objektivní informace o úrovni výuky uživatelských digitálních znalostí a dovedností ve školách, jejichž je zřizovatelem.„Zavedením mezinárodně uznávaného systému ECDL/ICDL podporujeme žáky v rozvoji digitálních dovedností, které jsou uplatnitelné napříč obory,“ doplnila Barbora Galatík Šopíková, vedoucí odboru školství a kultury Městského úřadu Otrokovice, který stál za vznikem tohoto projektu.Rozhodnutí města co nejefektivněji a zcela konkrétními kroky podpořit rozvoj uživatelských digitálních dovedností svých občanů velmi vhodně doplňuje současnou vzdělávací politiku státu, která upřednostňuje vzdělávání v oblasti profesních digitálních dovedností, jako je například programování, 3D modelování a tisk nebo robotika. O mezinárodním konceptu ECDL/ICDLECDL/ICDL – European, resp. International Certification of Digital Literacy and Digital Skills je celosvětově rozšířený vzdělávací a certifikační koncept v oblasti digitálních kompetencí, který vznikl za podpory Evropské komise v polovině 90. let minulého století.Koncept ECDL/ICDL definuje mezinárodní standardy (minimální vzdělávací obsah) v podobě tzv. ECDL sylabů. Tyto sylaby pokrývající celou škálu oblastí, ve kterých jsou digitální technologie využívány a jsou průběžně na mezinárodní úrovni aktualizovány. Koncept ECDL/ICDL zároveň určuje metodu, jakou jsou digitální kompetence objektivně a nezávisle ověřovány. Tato metoda je založena na praktických zkouškách prováděných s využitím běžné výpočetní techniky v reálném programovém prostředí.Zkoušky dle konceptu ECDL/ICDL jsou mezinárodně uznávané, celosvětově procesně standardizované, objektivní a nezávislé na konkrétní výpočetní technice a programovém vybavení. V celém světě se využívá jednotné a pravidelně aktualizované databáze testových úloh. Úspěšní absolventi zkoušek mohou získat některý z ECDL/ICDL certifikátů, které mají časově neomezenou mezinárodní platnost.Za obsah sylabů a testových úloh odpovídá výhradní vlastník konceptu – ICDL Foundation Irsko, nezisková organizace založená v roce 1997 sdružením Council of European Professional Informatics Societies (CEPIS) za podpory Evropské komise. ICDL Foundation poskytuje licenci k provozování tohoto mezinárodního konceptu národním profesním společnostem se vztahem k informatice sdruženým v CEPIS – garantům kvality ECDL/ICDL zkoušek v národním prostředí. Kontakt:Ing. Jiří Chábera, MBA, manažer vzdělávacího a certifikačního konceptu ECDL/ICDL pro ČR, ČSKI, CertiCon a.s.jiri.chabera@ecdl.cz+420 224 904 242www.ecdl.cz, www.facebook.com/ECDLCZ, www.linkedin.com/company/ecdlcz
Čas načtení: 2026-06-24 19:01:00
Rozhodnutí Ústavního soudu o vydání předběžného opatření, kterým nařídil akreditaci prezidenta Petra Pavla na summit NATO, nebylo jednomyslné. Disentní stanovisko vydali dva soudci z 12členného pléna, a to Jan Wintr a Dita Řepková. Podle nich Ústavní soud předčasně zasáhl do probíhajícího politického sporu a neměl pro takový krok dostatečné důvody. Vyplývá to z jejich odlišného stanoviska k předběžnému opatření, kterým soud nařídil prezidentovu akreditaci na summit. Soudci také uvedli, že…
Čas načtení: 2020-08-28 16:45:18
Filmový festival Finále Plzeň nabídne české snímky loňského roku i premiéry
Letošní 33. ročník filmového festivalu Finále Plzeň od 25. do 30. září nabídne české filmy, seriály a dokumenty uplynulého roku, ale i premiéry a předpremiéry. K vidění budou i studentské prvotiny či snímky německé a slovenské kinematografie. „Jarní krize nás jako většinu ostatních silně zasáhla, ale rozhodli jsme se nevzdat se, festival posunout z jarního na podzimní termín a udělat nejlépe jak to půjde i ve ztížených podmínkách. Ostatně to není poprvé, co se odehraje na podzim, takové mimořádné ročníky již byly. Ale festival se vždy oklepal a diváci ho podrželi. Věřím, že tomu bude tak i tentokrát,“ říká Eva Veruňková Košařová, ředitelka Finále Plzeň. Letošní festivalový ročník se uskuteční za dodržení veškerých aktuálně platných hygienických a protiepidemických opatření. Vstupenky si mohou zakoupit pouze registrovaní návštěvníci, a to nejlépe on-line. Prodej vstupenek na místě bude probíhat ve dvou oddělených boxech tak, aby bylo eliminováno tvoření front. Vstupenky jsou nepřenositelné. Pokud si akreditovaný divák vybere na projekci více vstupenek, musí organizátorům v případě potřeby dodat seznam svých „spoludiváků“ (včetně jejich telefonu a e-mailu). Na všechny akce, které nejsou ve venkovních prostorech, se účastník musí registrovat: u projekcí zdarma si vyzvedne vstupenku, u industry programu bude provedena registrace před vstupem na akci. Do sálů tak nebude vpuštěn nikdo bez akreditace či platné vstupenky. Před jednotlivými sály a ve festivalových prostorech budou rozmístěny stojany s dezinfekcí a sály budou po každé projekci vydezinfikovány. Přesáhne-li kapacita sálu 100 osob, budou návštěvníci neprodleně upozorněni na povinnost nasadit si roušky. Kompletní program festivalu najdete ZDE. On-line předprodej akreditací poběží od 28. srpna, vstupenky si můžete rezervovat od 1. září. Co se bude mimo jiné promítat Amundsen: Espen Sandberg, norský režisér posledního dílu Pirátů z Karibiku, se tentokrát pustil do chladnějších vod. Natočil snímek zachycující příběh muže, který neuměl prohrávat – Roalda Amundsena, dobrodruha, který plnil prázdná místa na mapě světa a dobyl jižní pól. Velká část filmu vznikala v České republice, ve filmu hraje i Vojta Kotek. Šarlatán: Příběh je inspirován skutečnými osudy bylinkáře Jana Mikoláška, na kterého se obracely s prosbou o pomoc statisíce lidí ze všech vrstev. Jeho mimořádné schopnosti byly ale vykoupeny bojem s vlastními démony. Nejnovější snímek polské režisérky Agnieszky Holland měl světovou premiéru na MFF Berlinale. V hlavní roli se představí Ivan Trojan spolu se svým synem Josefem. V menší roli se objevuje i Trojanův druhý syn František. Bábovky: Režisér Rudolf Havlík natočil již druhý film v tandemu se spisovatelkou Radkou Třeštíkovou. Ta si po práci na původním scénáři ke snímku Po čem muži touží vyzkoušela adaptaci své vlastní knihy Bábovky. Scénář vznikal čtyři roky. V hlavních rolích hrají Barbora Poláková, Jana Plodková, Ondřej Vetchý nebo Jiří Langmajer. Trhlina: Nejnavštěvovanější film v historii slovenské kinematografie natočil držitel Českého lva Peter Bebjak podle románu Jozefa Kariky. Hororově mysteriózní příběh vypráví o pátrání po zmizelých pacientech psychiatrie v lesích pohoří Tribeč. Sviňa: Vražda novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně je hlavním motivem slovenského thrilleru režisérů Mariany Čengel Solčanské a Rudolfa Biermanna. Snímek natočený podle stejnojmenného románu spisovatele Arpáda Soltésze se odehrává ve světě vysoké politiky, mafie bílých límečků, organizovaného zločinu, obchodu s bílým masem a velkých financí. Služebníci: Studenti teologického semináře Michal a Juraj žijí v totalitním Československu osmdesátých let. Jejich učitelé ze strachu před zrušením semináře vychovávají bohoslovce do podoby vyhovující komunistické straně. Každý se musí rozhodnout, zda podlehne pokušení a zvolí si snazší cestu kolaborace, nebo si zachová víru a stane se předmětem nátlaku StB. Černobílé drama slovenského režiséra Ivana Ostrochovského mělo premiéru na letošním festivalu Berlinale. Kromě ústřední dvojice neherců se ve velké roli představuje rumunský herec Vlad Ivanov, který se svou roli naučil ve slovenštině. Krajina ve stínu: Nový film režiséra Bohdana Slámy vypráví skutečný příběh jedné mále vesnice v pohraničí, která tři sta let náležela k Rakousku, poté k Československu, pak nacistickému Německu a následně zase k Československu. Film mapuje historii vesnice od 30. do 50. let minulého století a jde možná o jediný snímek, který se takto zabývá národnostními otázkami. V hlavních rolích se objeví Stanislav Majer, Barbora Poláková, Pavel Nový, Petra Špalková nebo Zuzana Kronerová. Meky: Po loňském úspěchu dokumentu King Skate, za který obdržel Českého lva, se Šimon Šafránek vrací do Plzně. Tentokrát se sondou do života prvního muže, který po čtrnácti nepřetržitých vítězstvích porazil Karla Gotta v anketě Zlatý slavík – Mekyho Žbirky. Film Meky vypráví o naprosté oddanosti hudbě, o víře ve vlastní cestu, přestože často vedla jinudy, než mu všichni doporučili. Portrét hudební legendy přináší Žbirkovu otevřenou zpověď, současné záběry a rozsáhlý archivní materiál. Na krev: Celovečerní dokument zachycuje osmou generaci loutkářského rodu Kopeckých skrze bratry Rosťu a Vítka Novákovi v klíčovém období jejich existence – od roku 2014, kdy získali svůj vlastní prostor pojmenovaný Jatka 78 a poprvé přičichli k ambicióznějším projektům s novocirkusovým souborem Cirk La Putyka. Vypráví příběh o splněném snu, o sebezničující vůli principála Rosti Nováka, která přinesla teprve po osmi generacích rodině kočovných kumštýřů to, po čem vždy toužili – vlastní prostor, kamenné divadlo. Modelář: Po pěti letech přichází scenárista a režisér Petr Zelenka s novým celovečerním filmem. Příběh dvou kamarádů, kteří provozují prosperující půjčovnu dronů, se odehrává v současné Praze. Majitel firmy přezdívaný Plech (Jiří Mádl), ve volném čase rapper, sní o velkých penězích a neochvějných jistotách. Chemik a vynikající letecký navigátor Pavel (Kryštof Hádek), který se právě vrátil ze zahraničí, zase sní spíš o spravedlnosti a osobním angažmá v nápravě světa. Když se však jeden z hrdinů rozhodne využít dron k něčemu úplně jinému, situace ve firmě se začne komplikovat.
Čas načtení: 2019-11-06 08:07:08
Veřejnou figurou byl pan G. jen krátkou dobu, a určitě ne dobrovolně. Jako první tajemník velvyslanectví NDR v Budapešti dostal za úkol přesvědčovat uprchlíky pomocí letáčků a slibů k návratu. Protože uprchlíci nepřicházeli k velvyslanectví, měl svoji kancelář v kempinkovém přívěsu v improvizovaném stanovém městečku v Zugligetu. Pan G. tam strávil týden, částečně mu jeho krajané nadávali, ignorovali ho, nebo se mu posmívali. Většinou měl zatažené záclony. Groteskní obrázek, zachycený v nesčetných reportážích z těchto dnů napjatého čekání. Zatímco západní tiskové agentury psaly denně o „bezprostředně blížícím se otevření hranice“, nedělo se na samotném místě skoro nic, co by už nebylo dříve obsáhle popsáno: rozhodnost převážně mladých lidí z NDR, pokusy o útěk přes zelenou hranici, opatrné pragmatické odchylování se Maďarska od pravidel hry východního bloku. V souhře zpravodajství z Maďarska a jeho vnímání v NDR se upevňoval dojem možného konkrétního východiska. A tento dojem opět podněcoval stále více mladých lidí k tomu, aby vyrazili do Budapešti, kde stoupal tlak, aniž by se měnil stav věcí. Pan G. se tak přechodně dostal do světla reflektorů více než padesáti televizních týmů z celého světa jako výplň v kronice změn v roce 1989. Novinářský potulný cirkus doprovázel velké události i před třiceti lety. Přinejmenším stejně početní jako kamerové týmy, i když méně nápadní, byli ten den fotoreportéři a další členové novinářské družiny v Budapešti, kde maďarský ministr zahraničních věcí Gyula Horn oznámil 10. září 1989 otevření hranice. Tehdy složili svoje stany nejenom uprchlíci z NDR, ale také stovky novinářů. Maďarsko si bylo v té době už jisté svým politickým prostorem, a tak tuto zprávu dokázalo mediálně účinně zinscenovat. Vystoupení Horna bylo přenášeno do stanového městečka na velkou obrazovku, kterou k tomu účelu instalovali. Když byly v květnu 89 demontovány první hraniční zábrany s Rakouskem, režim se omezil na relativně stydlivé oznámení. Pro mezinárodní televizní týmy byla část železné opony znovu postavena a každý si mohl vzít kousek ostnatého drátu. V posledním zářijovém týdnu 89 se tvrdé jádro východoevropských zpravodajů shromáždilo v Praze, kde přistála nová uprchlická vlna z NDR. Před jejich očima se proměnila barokní zahrada německého velvyslanectví v okamžiku v přeplněný stanový tábor. Až do 30. září, kdy Hans-Dietrich Genscher z balkónu velvyslanectví oznámil možnost vycestování, byly na místě také „special envoys“ se svými přenosovými vozy. Tím byl dán mechanismus, který dokumentoval rozpad východního bloku pro západní publikum na rozhodujících momentech. Technické předpoklady – noviny, rozhlas a televize, tehdy tři média s pevnými termíny vycházení a vysílacími časy – dávala tomuto procesu rozpadu přehledný rámec. Zhruba půl roku, mezi květnem a říjnem 1989, bylo zpravodajství o východním bloku propojeno se zprávami o uprchlících z NDR. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Frankfurter Allgemeine Zeitung měl v té době dva východoevropské korespondenty se sídlem ve Vídni. Viktor Meier byl uznávaným expertem na Balkán a doplňovala ho autorka těchto řádků. Pod její oblast spadaly Československo, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Albánie a Jugoslávie. Byl to do značné míry strnulý svět. Se stařeckými vedoucími figurami a malým vlastním významem, politicky a ekonomicky závislý na Sovětském svazu. Historická a kulturní komplexnost byla až k nepoznání převážena ideologií. Proč Frankfurter Allgemeine Zeitung za těchto podmínek zřídil nové místo zpravodaje, a navíc ho obsadil začínající novinářkou, která navíc neovládala ani jeden z jazyků této oblasti? Vydavatel hospodářské části FAZ Jürgen Jeske viděl ve východním bloku počínaje rokem 1986 oblast, která se mocenskou změnou v Kremlu, glasností a perestrojkou dostává pod povrchem do pohybu. Zkušení novináři tehdy usilovali o prestižnější pozice a mladí novináři se zkušenostmi o východní Evropě prostě nebyli. Ostatní vydavatelé FAZ sice nebyli tak úplně přesvědčeni o nápadu kolegy Jeskeho, ale nechali ho pracovat. První setkání ve Vídni vedla k vystřízlivění, počínaje Spolkem zahraničního tisku. Kolegové západních médií, převážně starší pánové, byli mazaní všemi mastmi studené války. Psali už zprávy o maďarském povstání v roce 1956 a o potlačení pražského jara v roce 1968. Za ty roky byli s několika málo výjimkami poznamenáni k Východu vztahem lásky a nenávisti. Jednotlivé režimy sice znali ve všech jejich projevech, ale současně získali zkušenost, že tyto jejich speciální znalosti mimo Vídeň, včetně vlastních redakcí, nikoho moc nezajímají. Proto málo cestovali a rešerše omezovali jen na čtení rakouských a východoevropských tiskových agentur, a tak se točili v kruhu. Novinářští kolegové z východní Evropy vděčili za svoje vyslání do Vídně nejen novinářské kvalifikaci, a tak mladou korespondentku přijímali s podezřením. Podobné to bylo při nezbytných návštěvách jednotlivých velvyslanectví, kde byla akreditace spojena se zdvořilostními termíny u tiskových tajemníků. Bez víza žádný vjezd, bez předchozího obsáhlého rozhovoru k plánovaným článkům a partnerům pro rozhovor žádné vízum. Překvapivě nekomplikovaná byla akreditace v Bulharsku, kde jsem dostala spontánně trvalé vízum. Tento náznak svobody tisku byl ale spojen s důvěrou v kontrolní mechanismy režimu. Účinnou výspou ve Vídni byl mladý, inteligentní a v Moskvě vystudovaný muž. Pro akreditované novináře platila nepsaná povinnost k pravidelným rozhovorům s tímto „kolegou“, který se nemusel namáhat s předstíráním novinářského zájmu o světové dění. Na místě v Bulharsku pak byl vystřídán podobně kompetentním „tlumočníkem“. Bulharská propaganda pro zahraničí se tak mohla spoléhat na podivuhodně dobře vyškolené spolupracovníky. Ovládali nejméně jeden západní jazyk bez akcentu, ale navíc se dokázali chováním přizpůsobit perfektně cizinci ze země, kterého provázeli. Dalo se skoro zapomenout, že to byli bulharští funkcionáři. Ostatně to bylo cílem. Pro každou zemi platila zvláštní pravidla. V Rumunsku se dostal zpravodaj FAZ na černou listinu kvůli dobře informovanému zpravodajství. Až do pádu Ceausescuova režimu nedostával vstupní vízum. Čas od času rumunští diplomaté zkoušeli štěstí, zda by byla mladá kolegyně zainteresována na exkluzívní poznávací cestě. To ale bylo z principiálních důvodů nemožné. Albánie byla v mnoha ohledech zvláštní případ. Politicky a kulturně zcela izolovaná, stalinistická kmenová společnost s paranoidními rysy. Západním novinářům se ale tamní funkcionáři ukazovali jako srdečně otevření. Vnější kontakty byly tak řídké, že oficiálně přidělení průvodci a tlumočníci překypovali zvědavostí. Nejenom v Československu ukazovala tajná policie demonstrativně svoji přítomnost. To se týkalo samozřejmě domů, ve kterých žili disidenti. Před nimi stála stráž, ale také setkání s oficiálními partnery pro rozhovory, kterých se zúčastnili výše postavení spolupracovníci státní bezpečnosti. Jak sarkasticky konstatoval jeden americký kolega, jako novinář si byl v Praze jistý před obyčejnými zločinci. Den předtím byl na policejní stanici oznámit, že mu někdo propíchl pneumatiky u auta. Když policista zapsal jeho osobní údaje, rozpačitě mu sdělil, že pokud to nepochopí jako určitý signál, nemůže kriminální policie v tomto speciálním případě nic podniknout, Mezi akreditací a článkem byly ještě další, dnes už těžko představitelné překážky. Hoteloví portýři stáli na vrcholu efektivně fungujícího nedostatkového hospodářství. Bez podplacení žádný pokoj – i v hotelích, které byly oficiálně provozovány mezinárodními řetězci. Akreditovaní Syřané a Iráčané, o kterých se nevědělo, co vlastně pod pláštíkem novinařiny dělají, už před rokem 1989 aktivně působili na černém trhu. Pro západní korespondenty to bylo příliš riskantní. Drahým zbožím byly také mezinárodní telefonní linky. Pokud aktuálnost neumožňovala počkat až do návratu do Vídně, bylo třeba linku zaplatit hotovými penězi. Jiná cesta, jak dostat zprávy do redakce, a tím ke čtenářům, neexistovala. Institucionalizovaná nesvoboda s ležérním pracovním tempem vytvářela čas pro přemýšlení a dodatečné otázky. Nutila k tomu dívat se pozorně, číst mezi řádky a vypěstovat si schopnost úsudku, která nebyla na Západě potřebná. I to zdánlivě vedlejší mohlo být příznačné. Jako pan G. z kempinkového přívěsu, který se po otevření hranic vrátil do Zugligetu, aby se rozloučil s farářem. Byrokrat a současně člověk v mezní situaci. Vzpomínka tiskového mluvčího Adamcovy vlády Miroslava Pavla na Jacqueline Hénardovou Jacqueline Hénardová pracovala v roce 1989 jako východoevropská zpravodajka významného německého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. A tak jsme se také seznámili. Doprovázela premiéra Adamce při jeho návštěvě Rakouska v květnu 1989. V přestávce mezi jednáním jsem vyšel na Ballhausplatz před sídlo kancléřství, abych se nadýchal trochu čerstvého vzduchu, a tam jsme se náhodou potkali. Jako správná novinářka mne hned začala zpovídat k situaci v Československu. Moc chuti k diskusi jsem neměl, byl jsem trochu unavený. Už si nevzpomínám, o čem všem jsme se bavili. Jednu její otázku si ale pamatuji dodnes. Dovedete si představit, že po Václavském náměstí budou jezdit bílé Rolls-Roycey a vy v nich nebudete sedět? Chtěla tím vyjádřit blížící se politické a ekonomické změny, které se nevyhnou ani Československu. A samozřejmě můj další osud. Stejně, jako se ptala, tak jsem i odpověděl: Rolls-Royce není moje oblíbená značka. {/mprestriction}
Čas načtení: 2019-07-13 22:25:29
Letos je v Karlových Varech nebývale málo diváků. Na mnoho představení, na které nemáte lístek, se lze dostat na akreditaci na poslední chvíli. Výhodou je, že můžete zhlédnout mnohem více filmů než v minulých letech. Film Bílý, bílý den (režie Hlynur Pálmaso, Island / Dánsko / Švédsko) pokračuje v islandské tradici vyprávění příběhů o podivínech. V tomto případě jde o nerudného bývalého policistu, jehož smyslem života po tragické smrti ženy je přestavba domu a starost o vnučku. Sledujeme, jak neúspěšně chodí na terapii, která mu nepomáhá ve snaze zpracovat smrt manželky. Někde uvnitř se v něm hromadí vztek, který vybouchne poté, co mu dojde, že mu žena nebyla věrná. Tedy na ten výbuch čeká divák docela dlouho a mezitím se vlastně nic moc neděje. Vidíme onu deklarovanou starost o vnučku, přestavbu domu a ne úplně akční pátrání po skrytém milenci. Jako by režisér spoléhal na to, že poutavým se jeho film stane skrze fakt, že využívá onu tradiční značku islandských filmů, tedy svéráz postav, které v nich vystupují. Ovšem v případě tohoto filmu to úplně nefunguje. Dočkáme se klasických scének typu: hlavní hrdina zavře policisty, své kamarády, po rvačce do cel, a ráno se jim se snídání jde beze slov omluvit, ale mysl titulní postavy nám nijak moc nepřibližuje. Divák se pak vlastně nemá čeho chytit: ten film je studený jako zima na Islandu. A když pak sledujeme závěrečný výbuch zuřivého vzteku, nedokáže nás ničím vtáhnout. Islanďané by možná měli opustit svoje vyprávění o divných lidech všeho druhu, protože kdysi zlatá žíla je už úplně vytěžená (vidět to bylo i u jiného letošního islandského filmu: Žena na válečné stezce). Upřímně řečeno vlastně nevím, co se mi na filmu Zázrak sargasového moře (režie Syllas Tzoumerkas, Řecko / Německo / Nizozemsko / Švédsko, 2019) líbilo. Nicméně sledoval jsem ho dvě hodiny bez dechu a i když už po půl dni jeho kouzlo vyprchalo, někde ve mně jeho účinek zůstává. Film přitom ani zdaleka není dokonalý: úvod by klidně mohl být vynechán, stopáž by si také zasloužila prostříhat, nehledě na jistý happy end, který se k němu vůbec nehodí. Přesto je něčím přitažlivější než vypulírované festivalové filmy. Režisér Tzoumerkas bývá řazen k řecké nové vlně, ale tento film mohl klidně vzniknout jako nezávislý ve Spojených státech. Paralelně vypráví příběh dvou žen: bývalé elitní policistky, která byla odsunuta do bezvýznamného města, místní ženy Rity, sestry místního bosse. Dlouho vlastně jde o dvě vyprávění, která se potkávají jen náhodně, až se nakonec nevyhnutelně protnou v trochu drsnějším kriminálním finále. To, čeho si na filmu lze cenit asi nejvíce, je přiblížení atmosféry rozkládající se společnosti. Město, ve kterém se odehrává, je opravdovou dírou, v níž neexistuje naděje na budoucnost, policisté vás normálně zmydlí, když se potřebují něco dozvědět, jen místní lékař má pocit, že je někdo, když nestojí ve frontě na pracáku v Aténách. Postupně se přitom ukáže, že realita je ještě mnohem zkaženější a nikdo není bez viny. A nikoho není možné považovat za kladného hrdinu: cílem totiž není nastolit spravedlnost, ale prostě se dostat pryč. Film Psi nenosí kalhoty (režie Jukka-Pekka Valkeapää, Finsko / Lotyšsko, 2019) nás zavádí do světa BSDM. Autor je tedy upřímně rád, že ho takové věci nevzrušují, musel by se vzdát knihoven na úkor skladovacích prostor pro různé legrační pomůcky. Ovšem nejhorší je, že se touha hlavního hrdiny úplně nekoresponduje se smyslem těchto sexuálních praktik, ačkoliv se nás o tom tvůrci filmu snaží přesvědčit ze všech sil. Lékař a zřejmě dobrý chirurg Juha při neúspěšné záchraně své ženy v jezeře málem rovněž utone, ovšem přitom s ní zažil své poslední setkání, i když samozřejmě šlo o halucinace. Po deseti letech náhodou vstoupí do sado maso salónu, přítomná domina jej začne dusit rukojetí biče a on zažívá setkání se svou ženou znovu. Od té chvíle je posedlý vlastním škrcením, což mu zcela převrací život naruby. A navíc si s dominou vytváří určitý vztah... Problém je v nesourodosti obou hlavních hrdinů: u mužského představitele jsou nám motivace jasné, ovšem celý děj směřuje k přijetí sado maso praktik, i když jej ze všeho zajímá ono pouze škrcení, které mu "vrací" mrtvou, u hlavní hrdinky není zřejmé vůbec nic, natož proč by měla ke svému klientovi zaujmout jakýkoliv vztah. Takže se můžeme pokochat různými sadistickými praktikami a sledovat, jak příběh nesmyslně směřuje k nové romanci... {loadmodule mod_tags_similar,Související} Horor Chata (režie Veronika Franz a Severin Fiala, USA / Velká Británie, 2019) je sice chvílemi působivý, ale musíte si při jeho sledování vypálit pár tisíc mozkových buněk, abyste nezačali příliš přemýšlet nad dějem. Oba tvůrci s tím měli problém už u svého debutu Dobrou, mámo, u kterého jste uhodli celou záhadu do deseti minut, a pak jste další hodinu a půl i přes úhybné manévry tvůrců sledovali, jak se hypotéza potvrzuje. Z čehož by mohl mít radost leda Sheldon Cooper. Tentokrát se oba rakouští režiséři (a tahle kinematografie je ještě horší než německá) snažili pointu příběhu důkladně maskovat. A dělají to tím nejprůhlednějším možným způsobem: vrážejí do děje sny jednoho z aktérů, takže ukazují na to, že je možným původcem trablů. A když se nakonec ukáže pravda, cítíte spíše trapnost, protože s vámi tvůrci hráli dosti nepoctivou hru. Ostatně už samotný začátek filmu ukazuje, že tvůrci prostě bez ohledu na logiku postav potřebují, aby se jejich postavy stůj co stůj dostaly do situací, od nichž se odvíjí hrůzný děj. V tomto případě odveze otec dvě děti se svou novou přítelkyní do hor, aby si zde užili předvánoční čas. Obě děti přítelkyni nenávidí, protože si myslí, že se kvůli ní zabila jejich matka. Navíc má za sebou dosti temnou minulost: jako jediná přežila v mládí pobyt v sebevražedné sektě. Takže otec samozřejmě odjede z hor zpátky do města a svou přítelkyni naučí pro jistotu střílet... Přesně to prostě otcové dělají, když chtějí, aby jejich děti zažily horor.
Čas načtení: 2024-03-03 14:30:00
Univerzity v Ostravě chystají nové studijní obory. Otevřít je chtějí od následujícího akademického roku. Novinky zrcadlí poptávku na trhu práce. Některé školy na akreditaci nových oborů ještě čekají. Například Vysoká škola báňská v Ostravě otevře
Čas načtení: 2024-03-12 06:00:00
Pozvánka na jarní konopné akce
Na jaře nás čeká dlouhá řada konopných akcí. V březnu (14.–15. 3.) se podíváme na jednání Komise OSN pro drogy ve Vídni a v dubnu vyrazíme na konferenci ICBC do Berlína (16.–17. 4.). Poté budou následovat domácí události: nový vzdělávací kurz v Brně pod hlavičkou Farmaceutické fakulty Masarykovy univerzity (12.–13. a 19.–20. 4.), konference Konopí a věda taktéž v Brně (24. 4.) a ostravský veletrh Konopex (26.–28. 4.). Červnovou třešničkou na dortu bude mezinárodní konference a veletrh Evropské asociace technického konopí v Praze. Druhou květnovou sobotu (11. 5.) se po roční pauze bude v Praze konat pochod za legalizaci Million Marihuana March a další víkend (17.–18. 5.) proběhne tamtéž první Kurz konopné asistence, který nedávno získal akreditaci ministerstva práce a sociálních věcí. Červnovou třešničkou na dortu (5.–7. 6.) bude mezinárodní konference a veletrh Evropské asociace technického konopí (EIHA) taktéž v Praze. The post Pozvánka na jarní konopné akce appeared first on Magazín Konopí.
Čas načtení: 2024-03-13 12:30:00
ORLEN získal akreditaci pro testování vodíku v automobilovém průmyslu. Jako třetí na světě
Testovací jednotka rafinérských produktů ORLEN Laboratorium v Trzebinii je první laboratoří v Polsku a třetí na světě, která získala akreditaci pro pokročilé metody testování vodíku v automobilovém průmyslu. Kladné hodnocení Polského akreditačního centra má pro výrobce vodíku – ORLEN Południe klíčový význam.
Čas načtení:
Návštěva prezidenta Petra Pavla a paní Evy Pavlové ve Zlínském kraji
Prezident republiky Petr Pavel s manželkou Evou Pavlovou navštíví ve dnech 16. a 17. dubna 2024 Zlínský kraj. V případě zájmu o akreditaci tak učiňte pomocí tohoto odkazu: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/akreditace. Program návštěvy(změna programu vyhrazena) úterý 16. dubna08:30 Návštěva TON, Bystřice pod Hostýnem 10:00 Návštěva Základní a Mateřské školy Mysločovice vč. besedy s žáky11:05 Krajský úřad Zlínského kraje &…
Čas načtení: 2024-04-10 09:03:00
Delší festival dokumentu láká do Ji.hlavy na výhodné vstupné i na debaty
Letošní, 28. Mezinárodní festival dokumentárních filmů (MFDF) Jihlava spustil prodej zvýhodněných akreditací. Akce tradičně pořádaná na konci října se v premiéře prodlužuje na deset dní. Ladit se na atmosféru však její příznivci budou moci už v příštím týdnu, kdy odstartuje podcast Screenshot Inspiračního fóra.