Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-06-03 12:11:53

Pedro Jóia a José Salgueiro dokáží, že fado, flamenco, brazilská hudba a jazz neznají hranice

Duo předních portugalských instrumentalistů se zkušenostmi u Marizy, Gilberta Gila, Zecy Afonsa i Waynea Shortera si vzalo tradice Pyrenejského poloostrova jako východisko k dobrodružným plavbám po hudebních mořích. Na svých objevných cestách kytarista Pedro Jóia a perkusista José Salgueiro vytvořili životnou, temperamentní a moderní fúzi akustické hudby. Pražskému publiku ji představí 10. června 2024 v sále Divadla Dobeška. Portugalsko je právem hrdé na tradici fada, žánru celosvětově obdivovaného a populárního. Fado však nikdy nežilo v izolaci, což je štěstí každé […] The post Pedro Jóia a José Salgueiro dokáží, že fado, flamenco, brazilská hudba a jazz neznají hranice first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Pedro Jóia a José Salgueiro dokáží, že fado, flamenco, brazilská hudba a jazz neznají hranice

Čas načtení: 2024-07-03 08:35:52

Začaly letní prázdniny a turisté neznají meze. Rvačka o parkovací místo v Tatrách se zvrtla, turisté zranili člena ochranky

Začaly letní prázdniny a turisté neznají meze. V pondělí 1. června došlo k nepříjemnému incidentu v Tatranském národním parku v Polsku. Na oficiálním parkovišti parku došlo ke konfliktu, kdy turisté chtěli násilím vjet na již plné parkoviště. V důsledku toho poškodili majetek a napadli zaměstnance parku, přičemž jednoho z nich málem přejeli autem. Případem se nyní zabývá policie. The post Začaly letní prázdniny a turisté neznají meze. Rvačka o parkovací místo v Tatrách se zvrtla, turisté zranili člena ochranky first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-10-16 07:13:06

Každé pokrytectví je zde dočasně

Proč lidi mluví a píší o tom co neznají a hraji si tak na to co nejsou, bible je klasickou ukázkou toho, jak lidi píší o víře v zázraky, a přitom neznají, jak pomocí zázraků dokázat to že budeme všichni žít v ráji. Lidé často mluví a píší o věcech, které neznají, protože chtějí mít… Číst dále »Každé pokrytectví je zde dočasně

Čas načtení: 2019-09-01 07:12:38

František Kotleta: Hanba by mne fackovala, kdybych napsal to, co Petra Hůlová

Tento text je i není dvojrozhovor. Na otázky odpovídají František Kotleta, „řezník z Bruntálu“, populární autor akční sci-fi a fantasy literatury, v jehož knihách se na nějaké ty potoky krve nehledí, a Leoš Kyša, dlouholetý novinář a propagátor žánru fantastické literatury. Dlouho se nevědělo, kde se Kotleta vlastně vzal, až před dvěma roky se definitivně potvrdilo, že oba pánové jedno jsou. „Já myslím, že každý autor má svého Kotletu. Je to bezpečné, protože se tolik neostýchá psát, a také zábavné, protože si ve dvou užiješ víc srandy. Navíc na Kotletu letí holky, na Kyšu jenom manželka,“ říká k tomu ten serióznější z nich.   Ve světě je fantastická literatura součástí mainstreamu. Někteří autoři jako například u nás známý Kurt Vonnegut, jr., prolínají vážná témata s kulisami sci-fi, další jako Iain Banks střídají mainstreamové a sci-fi romány a obě části jeho tvorby jsou brány stejně vážně. Nemluvě o tom, že podle mnoha dalších se točí filmy, které se stávají součástí populární kultury. Ale u nás jako by fantastická literatura neexistovala: literární kritici o ní až na výjimky nepíšou, a ačkoliv její prodeje mnohdy mnohonásobně převyšují „vážnou“ literaturu, spíše se dočtete o románu mladé autorky, jejíž nakladatel nakonec prodá 300 výtisků jejího „zásadního románu“. Čím to je? Existují tři nejdůležitější hybné sliby ve vesmíru: sex, peníze a pozérství. Zvláště to pozérství je důležité. Když jsi představitel kvalitní literatury, musíš se na někoho povyšovat. A nejsnazší cestou k tomu, jak být ve svých očích lepší, být hoch, je ukázat na někoho, kdo je pod tebou. To je jako u rasismu: když jsi hloupý a chudý běloch a nemáš, jak se nad někým povyšovat, řekneš, že jsi sice bílá spodina, ale furt lepší než kdejaký negr. Stejně tak si můžeš jako autor mainstreamové literatury říci: jsem sice neúspěšný, nečtený a vlastně možná až tak neumím psát a nikdo to číst nechce, ale pořád jsem lepší než nějaký Kotleta, protože nepíšu o upírech, ani o létání ve vesmíru. Samozřejmě přeháním, ale myslím si, že opravdu to tak trochu funguje. Literatura se prostě trochu podivně rozdělila. Ale ono to bylo i za komunismu: sci-fi, s výjimkou té sovětské, pokrokové, se brala jako pokleslý žánr, který není hoden socialistického člověka, tedy nezaznívají-li z ní budovatelské tóny. A to se nás stále drží. Existují dva literární časopisy zabývající se literární fantastikou, a kdyby zkusily požádat o dotaci, tak se jim všichni vysmějí. Zažil jsem, když můj potenciální polský nakladatel požádal o dotaci, která se běžně dává českým knihám na podporu překladu do polštiny, a samozřejmě dopadl špatně. Lidé, kteří o těchto penězích rozhodují, fantastickou literaturu neznají, nerozumí jí a nemají důvod ji podporovat. Když se přitom podíváte do světa, státy jako Japonsko nebo Spojené státy americké svoji žánrovou literaturu podporují, protože jde o vývoz, který šíří jejich kulturu. Japonsko se snaží dostat své komiksy do celého světa, a ještě na tom v posledku vydělává dost peněz, protože nejde jen o komiksy a knížky, ale i o všechno kolem, jako jsou figurky či licence. A to samé Američané, kteří na vývozu své populární kultury vydělávají hromadu peněz. Ale vysvětlujte to někomu v Čechách.   Čeho si na fantastické literatuře ceníte? Jednak toho, že přináší ohromné množství námětů, a za druhé, že je ze samé podstaty svobodná a nekorektní. Můžete mít hlavního hrdinu Roma, vozíčkáře či transsexuála a nikdo to neřeší stejně jako nekorektní hlášky na všechna náboženství, židy, bělochy, černochy, nacisty, komunisty... Sám pro sebe tomu říkám paradigma černošské holčičky na vozíčku: fantastika musí být tak svobodná, abys vždycky jako autor mohl ve svém románu upálit černošskou holčičku na vozíčku, když to má smysl pro děj. A nikdo ti neříká, že je to přes čáru, prostě ji necháš upálit, vezmeš popel a necháš skupinu nacistů, aby ho vyšňupali. Stejně tak ale můžete mít jinou černoškou holčičku na vozíčku, která si k němu přidělá dva rotační kulomety, postřílí všechny nacisty, konzervativce, katolíky, pravoslavné, buddhisty, hinduisty či muslimy a počůrá jejich hroby. Můžete prostě cokoliv, je-li to funkční pro děj. Jen za tím nesmí být nějaký ideologický záměr, na politický aktivismus jsou čtenáři dost hákliví. I já jako autor to nemám rád. Základním aktivismem fantastiky je absolutní svoboda, a to se snažím maximálně podporovat. Takže jsem vlastně v tomhle aktivistou absolutní literární svobody.    Váchal v Krvavém románě píše, že braková literatura byla ve své době nositelem českého jazyka a kultury, vnímáte to stejně u fantastické literatury, kde vycházejí knihy v takových nákladech, o kterých se většině autorů české mainstreamové literatury ani nesní? Nemám žádnou prvoplánovou pohnutku, že bych psal o upírech proto, že chci učit lidi česky. Na druhou stranu je to tak, že když se setkávám s knihovníky, zjišťuji, že mne mají fakt rádi. Ještě jsem nezažil, že by mi někdo z nich řekl, že mne nesnáší, protože odvádím čtenáře od lepší literatury. Jednou mi na jednom setkání říkali, že třináctiletí čtrnáctiletí kluci si chodí do knihovny číst Kotletu, kterého si nesmí brát domů, protože název Příliš dlouhá swingers party a poodhalené ženy na obálce by maminky pohoršily. Takže čtou v knihovně na nějaké sedačce, a to jsou kluci, o kterých knihovníci říkají, že byli naposledy v knihovně v šesti letech s babičkou a pak četli maximálně návody k počítačovým hrám. A teď díky fantastice znovu získají čtenářské zážitky a postupem času se mohou dostat k nějaké další literatuře. Můžete literaturu rozdělit na vysokou a nízkou, ale ta první se bez té druhé neobejde. My jsme literární černoši, kteří učí lidi číst, a oni si pak třeba najdou Hakla nebo, jak se jmenuje taková ta hipsterská buchta z Facebooku, co ji teď všichni žerou? Jo, Horáková, to je docela kočka, té třeba také dělám nové čtenáře (pozn. red.: řeč je o Pavle Horákové a její poslední knize Teorie podivnosti).  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Další velkou skupinou čtenářů jsou lidé, kteří mi říkají, že nečetli deset dvacet let a moje knihy, které jim obvykle někdo doporučil, je ke čtení vrátily. O to je smutnější, když nějaký kritik přistupuje k fantastické literatuře s pohrdáním. Knihy fantastické literatury mnohdy vyhledávají i ti, kteří jsou něčím frustrovaní či zničení, potřebují „vypnout“ a pak jim tyto romány slouží jako terapie. Často mi píšou lidi neuvěřitelné příběhy o tom, jak jim četba knihy zachránila psychické zdraví po rozvodu, rozchodu, úrazu, smrti partnera... To mne opravdu těší, že mohu pro lidi něco udělat: nemusíte jim kázat o morálce nebo radit, co mají dělat, ale dáte jim nějaký zážitek, který jejich život nějak ovlivní, a to není málo.  Já vidím určitý význam i v tom, že lidé, kteří čtou, a to vlastně cokoliv, mají nakonec o něco lepší vyjadřovací schopnosti. Pozoroval jsem to na diplomkách studentů: často narazíte na ty, které jsou odborně správně, ale jsou napsány nesmírně chudým jazykem.  Vždy je obrovský rozdíl mezi vyjadřováním těch, kteří čtou a kteří nikoliv. A kromě toho, že fantastická literatura stojí na příběhu, na dobrodružství, tak ona přece není hloupá. Často mají tyto knihy výrazně větší slovní zásobu a kvalitnější stylistiku než knihy mainstreamové literatury, které chválí recenzenti v literárních časopisech. Nejde o literaturu hloupých lidí pro hloupé lidi, ale o literaturu chytrých lidí pro všechny lidi, pro které je důležitější příběh a dobrodružství než zaujímání nějakého stanoviska. Autoři fantastické literatury jsou často velmi vzdělaní lidé – dělají jadernou fyziku, učí na univerzitách, nejsou to sípající úchyláci z bufáče.  A co ti, kteří vysokou a nízkou literaturu „smířili“, třeba Ray Bradbury či Stanisław Lem? Máme někoho takového u nás? V Česku máme takové autory dva: jedním z nich je František Novotný, který mimo jiné napsal knihu Ramax. Je o robotech, ale člověk se v ní dozví víc o podstatě náboženství, zvláště křesťanství než ze všech textů Tomáše Halíka. Na pozadí sci-fi příběhu podává poselství o jednom ze základních mýtů naší civilizace. A druhým je Štěpán Kopřiva, jehož Holomráz předává v kulisách fantasy silnou a syrovou zprávu o lidském životě, rodině a pátrání po tom, odkud jdeme a kam. Po přečtení této knihy nepřemýšlíte o krásných čarodějkách a kouzlech, ale nad smyslem lidské existence. Za vtipné pak považuji, když nějaký autor z mainstreamu začne používat kulisy a motivy ze sci-fi či fantastické literatury. Často má pocit, že objevuje něco úplně nového, jenže my víme, že takto se psalo před třiceti lety a dnes už ne, protože by to bylo trapné. Čtenáři fantastické literatury, kteří jsou zvyklí na úplně jinou kvalitu sci-fi kulis, na přemýšlení nad paralelní realitou, budoucností, vlivu technologií na člověka, se zděšeně dívají na knihy, jejichž autoři se přeceňují. Třeba Petra Hůlová napsala knihu Stručné dějiny hnutí o tom, jak feministky ovládnou svět. Takhle stokrát ohrané téma by ve fantastice už nikdo nepoužil. Každému by přišlo, že je hrozně neoriginální a trapný. Mě by tedy hanba fackovala, protože o tom už přede mnou napsalo tolik lidí, že bych nosil dříví do lesa. Ale samozřejmě jsou i výjimky, třeba Emil Hakl s Uminou verzí byl chytrý a zajímavý, toho bychom do toho našeho ghetta fantastické literatury vzali. Obecně lze říci, že mainstreamoví autoři vnímají žánrovou literaturu jako podřadnou, „smrdí“ jim, nechtějí si s ní špinit ruce, ale v okamžiku, kdy použijí její postupy, začnou vysvětlovat, že jejich dílo rozhodně není sci-fi, ale jen kniha o budoucnosti, cestování v čase a létání v kosmických lodích. Tak bych jenom rád vzkázal, že to je sci-fi, vy volové.  Ale vždyť někteří dnešní klasičtí autoři jsou vlastně průkopníci sci-fi, třeba Jules Verne.  Jasně, třeba i H. G Wells či náš Karel Čapek. Ale k základnímu kánonu moderní literatury patří nejen sci-fi a fantastická literatura obecně, ale třeba i horory, jako jsou Frankeinstein od Mary Shelleyové či Drákula od Brama Stokera. Autoři těchto knih přinesli do moderní literatury postupy, které jsou dodnes využívány a dodnes oslovují čtenáře. Koneckonců, když si přečtete Alexandra Dumase, je jasné, že jde o dobrodružnou literaturu. A jeho příběhy jsou přitom stále zajímavé i pro dnešek. I žánrová literatura tedy dokáže lidem předat poselství. Podívejte se, na co dnes mladí lidé chodí do kin a co sledují v televizi. Buď tam běhají lidé ve vesmíru s meči, nebo někdo lítá na dracích. Fantastická literatura prostě lidi oslovuje: přináší jim velký mýtus, dobrodružství i morální poučení. Navzdory tomu je u nás v určitém ghettu – a většina literárních kritiků má pocit, že není dost hodnotná. Na druhou stranu si přiznejme, že z pohledu z vnějšku se může zdát, že někdo něco ve fantastické literatuře vymyslí a desetiletí pak vycházejí díla jeho napodobitelů. Mnoho lidí si pak myslí, že jde o literaturu, která má potenciál oslovit jen své fanoušky. Dřív všichni dokola říkali, že nic lepšího než Tolkien nevznikne, ale když nedávno vysílali seriál Hra o trůny, tak se o ničem jiném nemluvilo. V mé facebookové bublině se víc řešili draci než hokej a pomalu bych ani nevěděl, že jsou nějaké evropské volby. Vždycky tedy může přijít nový autor, který do žánru přinese něco nového a objevného. Zatímco v zahraničí se tito autoři dostanou do povědomí novinářů, nabídnou se jim televize atd., u nás nikdo nevnímá, že vzniká mnoho kvalitních knih české fantastiky a kdyby Česká televize měla trochu odvahy, mohla by točit v tomto žánru seriály a filmy, se kterými by prorazila do světa. Momentálně třeba vyšla prvotina Kristýny Sněgoňové Krev pro Rusalku, což je skvělý noirový román, který pracuje s motivem, že mezi námi žijí rusalky s magickou mocí. Kolem tohoto základního motivu Sněgoňová vystavěla unikátní alternativní realitu s opravdu zajímavou detektivní zápletkou, která nás přivede až na dno lidské duše. Román má potenciál, aby podle něj někdo natočil dvouhodinovou detektivku, ze které by si všichni sedli na zadek. Ale protože se jmenuje Krev pro Rusalku, nemá šanci. Ale je tu hodně dalších autorů, jejichž příběhy by stály za filmové či televizní zpracování. Třeba Český rozhlas zdramatizuje kdejakou blbost, ale na typickou českou fantastickou literaturu tam v životě nikdo nesáhl, zřejmě by někomu upadly ruce. Naštěstí se poměrně hodně natáčejí audioknihy, což je dáno rozvojem velkých platforem, jako jsou Audiotéka a Audiolibrix a další, takže nakonec i ta fantastika se dočká alespoň nějaké dramatizace.  Takže podle vás nedochází ve fantastické literatuře k určitému zacyklení? Vždyť používá určité kulisy, kterých je omezené množství. Vůbec ne. Mnoho lidí, kteří fantastickou literaturu neznají, si neumí představit, že by v ní bylo něco nového než bodří hobiti, drsní trpaslíci, vznešení elfové a zlí čarodějové. Ve skutečnosti existuje nespočítatelné množství námětů. Mne to až fascinuje. Vždycky jsem překvapen, kolik knih je naprosto originálních. Autory omezuje jen vlastní fantazie a schopnost téma dobře napsat. Nedávno jsme udělali antologii Ve stínu říše, ve které se současní nejlepší čeští autoři mladé a střední generace vyrovnávají s nacismem a třetí říší a rozptyl jejich stylů a námětů je obrovský. Pro mne bylo zajímavé zjistit, jak se autoři mladší generace dokážou vypořádat s odkazem naší historie. Samozřejmě je jednoduché říci, že v některých typech příběhů hraje roli magie, ale tím jejich spojitost končí. Jak jsem říkal, neexistují žádné bariéry, záleží jen na odvaze autora. Ukažte mi české mainstreamové autory, kteří by se do takového tématu tak velkolepě pustili.  Chtěl jste někdy psát něco jiného než sci-fi? Mám to v plánu, ale mám vymyšlených mnoho krásných knížek s fantastickými zápletkami, takže v nejbližších minimálně dvou letech se k tomu nedostanu. Myslíte někdy na to, co z vašeho díla přežije? Píšete s tím, aby vás četli za třicet padesát let? Stále čekám na sochu na Olšanech… Píšu proto, že mne to baví, a chci předat nějaký zážitek čtenářům, a netrápím se tím, zda moje knihy budou číst budoucí generace. Až budu mrtvý, tak budu mrtvý, a jestli si někdo za padesát let otevře Kotletu, nebo budu jen poznámkou pod čarou, je mi vlastně úplně jedno. Prostě teď chci bavit sebe i své čtenáře. Odkazem jsou děti, které zplodíte a něco jim předáte. Proto je dobré mít spoustu milenek, abyste dětí měl co nejvíce. Ptám se, protože řada autorů mainstreamové literatury takto přemýšlí: chce napsat dílo, které ostatní překoná. Když někdo takto uvažuje, určitě to tak nedopadne. Alexandre Dumas nestvořil Tři mušketýry s tím, že ještě za 180 let je lidé budou číst. Chtěl prostě napsat zábavný příběh a také potřeboval peníze na víno a lehké ženy. Podle mne ani Ernest Hemingway nenapsal Starce a moře s jinou ambicí než přinést dobrý příběh. Autor nemá právo hodnotit své dílo, já si o každé své knize myslím, že je špatná, a vlastně mne vždycky překvapí, že si to čtenáři nemyslí. Dobrý autor píše pro čtenáře, ne pro svých deset centimetrů čtverečních v učebnici literatury a je jedno, jestli píše o trpaslících nebo partě hipsterek z Letné. {/mprestriction}  František Kotleta – rodák z Bruntálu, mix fantasy, hororu, sci-fi a akčního thrilleru v jeho knihách z něj udělal nejúspěšnějšího autora české fantastiky. Zaujal trilogií Bratrstvo krve, kde upíři svádějí boj s mimozemšťany o planetu Zemi. Mezi nejslavnější série patří Perunova krev, ve které se potýkají vojenští veteráni se slovanskými bohy či paranormální detektivky s vyšetřovatelem Tomášem Koskem. Největšího ohlasu u čtenářů se však dočkala čtyřdílná série Spad, popisující události po třetí světové válce v Evropě. Leoš Kyša (*1979, Dvorce na Opavsku) je bývalý novinář, spisovatel, scenárista a vysokoškolský pedagog. Začínal s psaním sci-fi povídek, je autorem knih Poutník z Mohameda a Alláhův hněv o budoucím světě, ve kterém většinu planet ovládají muslimové – jejich nedávné nové vydání si přivlastnil František Kotleta. Je členem společnosti skeptiků Sisyfos a přednáší mimo jiné o konspiračních teoriích. Se svou manželkou Ludmilou Hamplovou napsal knihu Jak přežít manželství o partnerských vztazích.

Čas načtení: 2024-03-29 05:32:13

Lidi se ptají na to co neznají

Něco se mění rychle a něco se nemění a je to pořád stejné, význam změn je zásadní pro subjekt i objekt, nemění se vše jenom okolo nás mění se vše i v nás po celý náš život, některé změny jsou pro nás dobré a jiné změny jsou pro nás zlé. Pokud na něco máme vliv… Číst dále »Lidi se ptají na to co neznají

Čas načtení: 2024-10-09 07:45:33

Aby se vydali na planety, které ještě neznají. Časopis Raketa slaví deset let

Čtvrtletník Raketa je sice primárně určen pro děti od šesti do dvanácti let, skrze originálně zpracovaná témata i neotřelé pestrobarevné ilustrace se ale snaží zaujmout i rodiče nebo učitele. Posláním časopisu je podle jeho zakladatele Joachima Dvořáka snaha „pozitivně ovlivňovat nejmenší generaci“. „Je to obrovská svoboda a návrat do dětství, musíme se inspirovat tím, že děti neznají hranice a svět jejich fantazie může vypadat jakkoliv. Do té pomyslné rakety chceme pozvat jako pasažéry i rodiče, aby se vydali na planety, které ještě neznají,“ dodal nakladatel.

Čas načtení: 2024-11-04 16:00:15

Už jste slyšeli o USB kondomu? Lidé ho neznají, jde přitom o nezbytnost

V dnešním digitálním světě by mělo být zabezpečení na prvním místě, protože v mobilních telefonech a dalších zařízeních uchováváme příliš mnoho osobních a citlivých údajů. Ne každý však na bezpečnost myslí. Věděli jste však, že existuje pomůcka zvaná USB kondom, která může zvýšit vaši bezpečnost? Co je to USB kondom?…Přečtěte si celý článek: Už jste slyšeli o USB kondomu? Lidé ho neznají, jde přitom o nezbytnost

Čas načtení: 2024-12-02 09:32:44

Umění blízkosti [Ján Hrustič, Monika Kompaníková / N press]

Mnoho lidí si sedá každý den po mnoho let k jednomu stolu s člověkem, kterého vlastně neznají, nevědí, co prožívá, neznají jeho vnitřní svět. V takovém vztahu oba cítí prázdnotu a nenaplněnost. Co způsobuje, že se ve vztahu cítíme osamělí?

Čas načtení: 2024-12-05 09:51:08

Dnešní hráči neznají Chucka Norrise a béčka z 90. let, říká šéf českého studia. I proto jeho hra trpěla

Chcete vyhrát lístky na pražskou akci Game Developers Session? Tak se mrkněte do našeho herního newsletteru Good Game. Článek Dnešní hráči neznají Chucka Norrise a béčka z 90. let, říká šéf českého studia. I proto jeho hra trpěla se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-02-02 10:18:23

Lidi se bojí toho, co neznají a milují to co znají

Nikoho nezajímají vaše slova s nulovou hodnotou, vše je zde o tom, kdo mluví a není důležité co říká, ten, kdo je mocný a bohatý má mnoho posluchačů, bylo a bude. To je dost realistický pohled na svět. Moc a bohatství otevírají dveře a přitahují pozornost, i když obsah slov někdy pokulhává. Ale zároveň existují… Číst dále »Lidi se bojí toho, co neznají a milují to co znají

Čas načtení: 2025-03-25 19:04:25

TOP 3 růstové akcie, které neznají svůj strop!

Minimum korekcí, růst tržeb a samozřejmě růst ceny. Takto by se daly shrnout následující růstové akcie. Znáte je? Článek TOP 3 růstové akcie, které neznají svůj strop! z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2025-05-13 08:02:00

TOP 3 růstové akcie, které neznají svůj strop! Investoři je často přehlížejí

Hledáte investiční příležitosti mimo mainstream? Tyto tři akcie rostou stabilně a odborníci jim předpovídají zářnou budoucnost. Znáte je? Článek TOP 3 růstové akcie, které neznají svůj strop! Investoři je často přehlížejí z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2025-06-16 19:20:36

Blahoslavení jsou ti, co nejsou loutkami

Prý stroje neznají lásku, protože jsou psychicky mrtvé, stejně tak je mnoho lidí psychicky mrtvých, a tak neznají lásku, většinou platí že problém je v genetice a výchově, nemá smysl se snažit tyto lidi vyléčit, protože genetické vady nejdou léčit. Jedinou možností je začít lidi skenovat a po naskenování genetická těla eliminovat v krematoriu, lidi… Číst dále »Blahoslavení jsou ti, co nejsou loutkami

Čas načtení: 2025-09-02 19:02:03

3 technologické akcie, které neznají strop! Dokážou si tempo udržet?

Technologické akcie, co lámou rekordy, ale je tu varování: klíčové supporty u Nvidie, Cisca a Amazonu nemusí být nejsilnější. Co se stane při jejich prolomení? Článek 3 technologické akcie, které neznají strop! Dokážou si tempo udržet? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2026-01-08 14:02:27

Bankovní akcie neznají svůj strop! Tyto 2 už vůbec ne

Letí bankovní akcie až přespříliš? Má JP Morgan opravdu prostor růst a stihne Citigroup dohnat své historické maximum? Článek Bankovní akcie neznají svůj strop! Tyto 2 už vůbec ne z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2026-02-12 17:00:23

Lidi se bojí toho, co neznají a milují to co znají

Nikoho nezajímají vaše slova s nulovou hodnotou, vše je zde o tom, kdo mluví a není důležité co říká, ten, kdo je mocný a bohatý má mnoho posluchačů, bylo a bude. To je dost realistický pohled na svět. Moc a bohatství otevírají dveře a přitahují pozornost, i když obsah slov někdy pokulhává. Ale zároveň existují… Číst dále »Lidi se bojí toho, co neznají a milují to co znají

Čas načtení: 2024-02-18 00:00:00

Máme půdu, lidi i stroje, ale ne komu prodávat, líčí sedlák jedoucí na Prahu

Práce od neděle do neděle, svátek nesvátek. Zvířata víkendy neznají. Přesto si sedlák Pavel Cihlář z podhůří Lužických hor v pondělí udělá více než sto kilometrů dlouhý výlet do Prahy. Zapojí se do protestu zemědělců, kteří plánují zablokovat pražskou magistrálu. Spolu s ním další víc než padesátka traktorů soukromých zemědělců ze severu Čech. Cihlář se MF DNES svěřil se svými důvody ke stávce.

Čas načtení: 2017-09-06 05:00:00

TeamSpeak - Program pro internetovou komunikaci ve zkratce

Když se řekne program, který slouží pro internetovou komunikaci, většina lidí si představí Skype nebo již zastaralé ICQ. Ale proč je tomu tak? Proč lidé neznají TeamSpeak 3? Dnes si ho tedy představíme v praxi. Co je to tedy ten „tým Spík“? Jak jsem již zmínil, jedná se o program, jenž umožňuje kom ...

Čas načtení: 2009-08-03 06:00:00

Legendární Qark promluvil - webový návod "Jak na ženu"

Bohumil Přecechtěl aka Qark odpovídal na moje otázky. Pro ty z vás, kteří ho neznají se vám ho pokusím trošku přiblížit. Qark je majitelem úspěšné webové stránky qark.net a autor knihy ,,Ulovte si ji aneb jak na lásku“. Jak ses vlastně dostal k publikování svých textů? Zkus popsat své začátky. Pře ...

Čas načtení: 2009-10-17 00:00:00

Dámské košile: Za zábavou i do práce

Klasické košile nosí ženy již desítky let. Základní, ale také typickou barvou košil byla čistě bílá. Bílá představuje něžnost, čistotu a eleganci. Dnes barevné variace neznají meze, a tak denně potkáváme ženy ve fialových, růžových, zelených a žlutých košilích. Košile jsou úžasné především v tom, ž ...