Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-09-14 14:56:00

Čas na defenzivnější investice, trhy nejsou černobílé - Marks (video)

Pilíře, na kterých stála americká ekonomická a investiční výjimečnost, už nemusí být tak silné. Jasné alternativy ovšem stále nejsou a v tomto smyslu tato výjimečnost nadále trvá.

Čas načtení: 2026-03-18 18:00:00

Síla průměrnosti. Jak nás ničí tlak, aby každý byl co nejlepší a originální

Ekonomika může být tažena úzkou špičkou, společnost však stojí na široké základně lidí, jejichž život nemůže být neustálým závodem o výjimečnost. Jenže právě to druhé se stalo. Volání po výjimečnosti se stalo tak běžným, až se proměnilo ve frázi. Přitom asi tušíme, že výjimečnost – chápaná nejčastěji jako originalita – nemůže být obecná a těžko ji po druhém požadovat. Co když právě z odvahy k prostřednosti může nakonec vyrůst i mistrovství? O síle průměrnosti píše Tereza Matějčková v novém…

Čas načtení: 2024-02-17 10:53:17

3. únorová sobota: Světový den luskounů

Světový den luskounů si připomínáme vždy třetí únorovou sobotu. V posledních letech konečně vstoupili luskouni do povědomí - pokud ne široké veřejnosti, tedy alespoň těch, kdo se zajímají o přírodu a její ochranu. Svátek má upozornit na výjimečnost těchto savců a jejich ohrožení nelegálním lovem a obchodem.Luskouni jsou naprosto bizarní savci, živící se... ...

Čas načtení: 2010-01-31 00:00:00

Nové kousky americké značky Glamour Kills na Rockit.cz!

Pokud máte rádi originální oblečení, které zvýrazní vaší osobnost a upozorní okolí na vaši výjimečnost, zcela určitě sáhnete po americké značce Glamour Kills. Okřídlené prase dohlíží na kvalitu designu této značky, která vznikla v roce 2005 a již tři roky se dováží i k nám. O to se zasloužila společ ...

Čas načtení: 2010-05-11 00:00:00

Kuchyňské skříně nebo poličky plné nádobí?

Neobvyklý design kuchyňských dvířek představili vystavovatelé na interiérovém veletrhu v Miláně. Naprosto odlišný a unikátní vzhled kuchyňských dvířek vnese do prostoru jedinečnost a dynamiku. Výjimečnost kuchyňských dvířek spočívá v tom, že i přes jejich zavření můžeme jakoby nahlédnout dovnitř. M ...

Čas načtení: 2020-12-05 00:00:00

Pandora zbrojí na Vánoce 2020: kolekce Timeless

Motivy vloček, zasněžené krajiny a třpytivých hvězd na temné obloze se neobjevují jen na vánočních přáních a dekoracích. Sluší i šperkům, které dokonale doladí výjimečnost sváteční atmosféry a stejně tak jsou i skvělým dárkem pro nejbližší. Ty pravé můžete najít ve vánoční kolekci Timeless od Pandor ...

Čas načtení: 2014-05-18 00:00:00

Nová kolekce Emporio Armani v Klenoty Aurum

Klenoty Aurum nabízí luxusní šperky a limitované kolekce nejznámějších návrhářů doplňků. Každá žena miluje šperky a výjimečnost. A tohle se přesně kloubí v Klenotech Aurum. Milujete značku Emporio Armani? Pak vás nová kolekce šperků jistě nadchne a nenechá vás v klidu. Představujeme novou kolekci šp ...

Čas načtení: 2022-09-19 14:39:10

Kožené diáře 2023 s pozlacenými stránkami

Poznejte skutečnou výjimečnost! Nový kožený diář ANTORINI červeno-zlatý jsme vybavili exkluzivním denním kalendářem s pozlacenými hranami stránek. Výjimečná kvalita a smysl pro každý detail činí z tohoto diáře mimořádný doplněk, který Vám nesmí chybět. Právě[...]

Čas načtení: 2016-12-28 00:00:00

Sporty elegán s grand vzevřením: Nový Opel Insignia Sport

Samotný název tohoto dalšího kousku od Opelu říká vlastně vše. Nová vlajková loď značky Opel ukazuje vyjímečnost již na první pohled. Vůz má elegantní křivky, špičkovou aerodynamiku a styling velkého kupé. A je to lehká váha. Váží o 175 kg méně, nežli stávající model Insignia. A nový motor s poho ...

Čas načtení: 2020-12-17 11:21:01

Minisérie Božena přiblíží život nejslavnější české spisovatelky. Vyjde i audiokniha její korespondence

Černovláska se zelenýma očima a pronikavou inteligencí dokázala vždy uhranout muže a zneklidnit ženy. Nekonvenčnost ji dělala nepřijatelnou. Ctižádostivost nesnesitelnou. Otevřenost zranitelnou. Talent, inteligence a vášeň oslňující. Skutečný příběh nejslavnější české spisovatelky ve čtyřech televizních filmech. Autorku knih Babička, Divá Bára nebo V zámku a podzámčí si zahrály Anna Kameníková a Aňa Geislerová, jejího muže Jana Němce ztvárnil Jan Hájek. První díl minisérie Božena uvede ČT1 v neděli 3. ledna od 20:10 hodin. „Jejím životem se dosud tvůrci příliš nezabývali. Tuto mezeru jsme se rozhodli vyplnit a ukázat ji nejen jako spisovatelku, ale především osobnost, která prošla devatenáctým stoletím jako hrdá a emancipovaná žena, a která se zasloužila o proměnu povahy našeho jazyka i národní identity,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák. Kreativní producent Michal Reitler, v jehož tvůrčí skupině Božena vznikla, doplňuje: „Jak se vůbec dostala holka bez věna z podzámčí čtoucí výhradě německou literaturu k češtině a později mezi hlavní tahouny emancipace češtiny a českého národa? Kde se vzalo křestní jméno Božena? Kdy, jak, a především proč začala psát? Za jakých okolností vznikl ten její slavný obraz, co visí ve školách? Co předcházelo napsání Babičky? To všechno bylo ve skutečnosti mnohem šťavnatější, než jaký je obraz Boženy mezi lidmi.“ Sedmnáctiletá Bára je odbojná, dychtivá a svobodomyslná. Raději čte, než peče. Navíc přitahuje zájem mužů. Rodiče už ji nezvládají, a tak se hledá ženich, který by si ji vzal. Nejlepší partií je o patnáct let starší úředník pod penzí Josef Němec. Mladičká nespoutaná dívka jej uhranula. Bára se sňatku brání, ale proti vůli rodičů nemá šanci. Píše se rok 1837 a dvě protichůdné povahy vstupují do společného života. „Otázkou je, co by bylo, kdyby nepotkala svého muže. Trpěla s ním, ale kdyby si Barbara nevzala Josefa Němce, nikdy by se nestala Boženou Němcovou. To on ji přivedl k češtině a češství a dovedl ji do společnosti. Přestože spolu zažili nešťastná léta, byl jeho vliv na ni zásadní,“ zamýšlí se Aňa Geislerová, představitelka hlavní role, nad manželstvím Boženy a Josefa Němcových. Nikdo, kdo s ní přišel do styku, k ní nemohl zaujmout neutrální postoj. Byla středem pozornosti a od života chtěla všechno. Nekonvenční v myšlení, v tvorbě i ve vztazích. Věřila ve svou výjimečnost, vnímala své vlohy, považovala si jich a očekávala, že za ně bude náležitě oceněna. „Boženu chápu jako velmi společenskou osobnost, která se cítila dobře mezi elitou. Myslím, že měla tendenci romantizovat si svět. Byla divoká a snažila se být celý život sama sebou, což se zezačátku dařilo líp než později, kdy často byla v křížku se zákonem,“ vysvětluje herečka Anna Kameníková, která ztvárnila Boženu v mladším věku. A Aňa Geislerová ji doplňuje: „Sama se považuji za člověka, který Boženu dlouho vnímal jako malebný obrázek, stoický portrét, který se mi spojoval s Babičkou, a to ještě navíc tou filmovou, kterou všichni milujeme s Libuškou Šafránkovou v roli Barunky. Měla jsem z ní pocit takové uhlazenosti. Tématem minisérie je snaha o poznání Boženy v její co nejreálnější podobě. Možná to pro někoho bude náraz.“ Řada bonusových materiálů k minisérii bude dostupná i na webu ČT. Prostřednictvím mapy bude možné si projít životem spisovatelky nebo nahlédnout do zákulisí natáčení. Videa z Boženy vhodná jako doplněk školní výuky budou, spolu s pracovními listy, také součástí webu ČT edu. U příležitosti uvedení seriálu vznikla také audiokniha, která poodhaluje osud slavné spisovatelky ještě z úhlu její rozsáhlé korespondence. Producentka Supraphonu Naďa Dvorská připravila scénář audioknihy tak, aby se obsahově co nejvíce dotýkal témat, jež se objevují v televizním seriálu. K hlasu Ani Geislerové se přidal ještě hlas vypravěče (Igor Orozovič), jenž upřesňuje okolnosti vzniku jednotlivých dopisů, připomíná osobnosti, jimž byly určené, a celkově přibližuje atmosféru doby národního obrození. Audiokniha Božena Němcová – Korespondence vyjde u Supraphonu den po odvysílání prvního dílu – tedy 4. ledna na CD-MP3 a v digitálních formátech. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2020-05-29 19:56:57

Spisovatelka Lucie Faulerová: Sourozenectví vnímám jako mimořádné a jedinečné pouto

Přestože své nominace na cenu Magnesia Litera a Cenu Jiřího Ortena za prozaický debut Lapači prachu v roce 2018 nakonec neproměnila, Lucii Faulerové přinesl zájem čtenářů i kritiků. O to zajímavější bude sledovat osud jejího nového románu Smrtholka – s předešlou knihou v lecčems příbuzného –, který právě vyšel v nakladatelství Torst.   Vrátím se ještě k vašemu prvnímu románu Lapači prachu, jehož hlavní hrdinku porota Magnesia Litery – na kterou jste byla nominována v prozaické kategorii – označila za „ženu kumulující životní pochybnosti celé jedné mileniální ženské generace“. Jaké to je, stát se autorkou generačního románu? A usilovala jste o to vůbec?  Tedy pokud je Anna představitelkou současné generace žen, docela nás lituju. Neusilovala a ani mě popravdě nenapadá, jak by se s takovou premisou dalo něco psát. S tím tvrzením nemůžu souhlasit ani ho popřít, nedokážu to takto zkrátka nahlédnout.   Přestože se o Lapačích prachu psalo jako o pozoruhodném debutu, v kategorii určené objevům roku jste nominována být nemohla, protože jste se již předtím podílela na knize BRNOX (s Kateřinou Šedou a Alešem Palánem), oceněné pro změnu Literou za publicistiku. Nebylo vám trochu líto, že jste se coby začínající prozaička vinou soutěžních pravidel ocitla mezi mnohem zkušenějšími autory, kde vás nadto bylo nominovaných rovnou šest?  Když jsem se od nakladatele dozvěděla, že nemůžu být nominovaná na objev, líto mi to bylo. Rozhodně jsem ale nelitovala svého podílu na BRNOXU ani jeho ocenění, jen jsem nepředpokládala, že bych se mohla objevit mezi zavedenými autory. Z toho jsem pak měla samozřejmě radost, ale zároveň jsem se cítila nepatřičně, trochu jako podvodnice.    Napomohly čtenářskému a mediálnímu ohlasu Lapačů prachu nominace na Magnesia Literu a Cenu Jiřího Ortena? Dočkal se vás první román nějakých překladů (dočetl jsem se o chystaném německém vydání)?  Napomohly, po nominacích jsem zaznamenala takovou druhou vlnu zájmu, vycházely nové recenze, víc médií stálo o rozhovor, kniha se dotiskovala. Ujala se mě skvělá literární agentka Maria Sileny, díky ní kniha vyšla ve španělském překladu, v příštím roce má vyjít v Německu.   Zapojila jste se i do projektu Spisovatelé do knihoven, který organizuje Asociace spisovatelů. Ale v seznamu jejich členů jsem vás nenašel... Není v tom žádný konkrétní důvod, jen se z méně či více relevantních důvodů vyhýbám jakémukoliv členství v oficiálních uskupeních. Málokdy se mi stane, že bych se v rámci nějakého programu podepsala pod všechny body. Což neznamená, že bych proto třeba ani nechodila k volbám, ale mám-li být čehokoli členem, myslím, že musím kompletně souznít se vším v rámci onoho sdružení. Možná jsem ale jen líná, protože to pro mě představuje taky velkou míru zodpovědnosti a informovanosti v dané věci.    Před pár dny vám vyšel druhý román, opět v nakladatelství Torst a znovu s „rozbitou“ hlavní hrdinkou. Jaká vlastně byla geneze Smrtholky? Zásadní bylo, když jsem se doslechla o sebevraždě dívky, k níž se v knize vícekrát vracím. Tenkrát jsem netušila, proč mě ten případ tak dráždí. Do toho jsem měla v hlavě dívku, které se dějí bizarní úrazy, ale nevěděla jsem proč. Pátrala jsem po tom pak asi čtyři pět let čistě v mojí hlavě. A když jsem už věděla, o co mi jde, a pustila se do psaní, vyplynula forma a představa o kompozičním členění textu. To mi ale nešlo skládat lineárně, potřebovala jsem to vidět ve větších souvislostech a počítač na to nestačil. Proto jsem si průběžně vytiskla, co jsem napsala, rozložila to před sebe na zem a skládala to jako mozaiku, podle toho, co mělo být kdy odkryto nebo jaké řazení líp fungovalo.   Nakolik ovlivnily podobu vaší nové knihy a její vydání vnější okolnosti, tedy epidemie COVID-19 a opatření podniknutá za účelem jejího zastavení? A jak jste vy osobně prožívala nucenou karanténu?  Jen jsme s Viktorem Stoilovem zvažovali, zda kniha vyjde podle plánu na jaře, nebo jestli počkáme na podzim. Viktor to nechal na mně a já čekat nechtěla. Karanténa mě zastihla v Kalifornii u přítele a díky tomu, že tolik věcí najednou nebylo možných, jsme vymýšleli aktivity, které by nás v normální situaci asi vůbec nenapadly. Takže jsem navzdory všemu uvízla v poměrně dobrodružné izolaci.   A jak vnímáte dopady krize na český knižní trh a profese spjaté s literaturou? Dotklo se to i vašeho zdroje obživy? Doufám, že ztráty budou co nejmenší, nebo že se pak všechny postižené podniky a subjekty zpátky „zresuscitují“. Na druhé straně by to mohlo snad vést i k tomu, že se začnou vymýšlet nové platformy a alternativní řešení, které naopak literatuře pomůžou, zviditelní ji jinak. Já taky samozřejmě nemám vůbec jistotu, jestli bude o mou knihu stejný zájem, jaký by mohl být, kdyby tato situace nenastala. Ale právě proto jsem si ji přála vydat teď… Pokud se to nezkusí, pokud se budou věci vlivem okolností zastavovat, tak to k ničemu dobrému nepovede.  Já jsem na volné noze, a někdy až nebezpečně příliš volné, podílím se na více věcech najednou a někdy je naopak těžší práci najít, takže jsem docela zvyklá na určitou nejistotu ohledně zdrojů obživy. Zatím mám na čem pracovat a zatím i žiju a to, co bude dál, budu řešit především potom, až se budu moct vrátit zpátky do ČR.   Děj románu Smrtholka jste vystavěla na půdorysu hrdinčiny surreálné cesty vlakem, za jehož okny se promítají vybrané scény z jejího života. Celé to evokuje zkušenost člověka stojícího na prahu smrti, ale konec příběhu zůstává v tomto ohledu otevřený... Já jsem až téměř do konce nevěděla, jak příběh přesně zakončím. Takže ta určitá otevřenost vyplynula nějak sama, neplánovaně. Podle mě je ale konec zároveň z určitého pohledu uzavřený. Přišlo mi, že jsem sdělila přesně to, co jsem měla, víc už nebylo třeba.   Naznačený styl vyprávění se odráží v mozaikovité kompozici a vyznačuje se rychlým střihem a střídáním časových rovin. To spolu s dalšími použitými vyprávěcími prostředky (opakování a variování motivů i textových pasáží) činí váš román velmi dynamickým. Jsou pro vás coby autorku výsledné tempo a rytmičnost vyprávění hodně podstatné? Ano, hodně. Já to tempo cítím, když píšu, jde to vždy ruku v ruce s tím, co vyprávím a jak to vyprávím, a baví mě hledat všechny možné prostředky, kterými to v danou chvíli můžu zkusit obsáhnout. A pak je pro mě rytmus podstatný i v rámci celku. Vlastně tak trochu potřebuju, jakkoli absurdně to zní, aby pro mě celé vyprávění fungovalo jako hudební skladba. Když jsem psala Smrtholku, narazila jsem na skladbu Infra 5 od Maxe Richtera, a hned jsem věděla, že přesně takhle pro mě ta kniha plyne, že tohle je Mariina jízda vlakem a všechny její výhledy z okna. Tu skladbu jsem pak nasávala opakovaně a možná bych to bez ní takhle vůbec nenapsala.   Značné kouzlo má pro vás očividně též intertextovost – nejenže každou část knihy uvádí nějaké motto, ale řadu dalších knih a uměleckých děl zmiňujete i v rámci vyprávění a pozornější čtenář tu dokonce nalezne odkaz k příběhu z vašeho předešlého románu... Chtěla jsem tak nějak spolu s Marií Anně zamávat na pozdrav. Koneckonců nastavila jsem oběma fikčním světům pravidla, tak si to jakožto jejich Bůh můžu dovolit.   Jedním z leitmotivů Smrtholky je Morana, kterou vaše hlavní hrdinka Marie v dětství „zachrání před smrtí“ a neblahého pocitu z její přítomnosti se nemůže zbavit ani v dospělosti. Jaký význam má pro vás a vaši tvorbu folklor a lidová slovesnost? Ke Smrtholce jsem původně sbírala řadu slovanských mýtů, ale měla jsem taky obsáhlý sběr sebevražd a ezoteriky a nechtěla jsem to celé příliš překombinovat. Pohádky a folklor mě fascinují svou archetypálností, univerzálností, nebo tím, kolik vrstev mohou mít. Pohanská mytologie je pro mě něčím ještě zajímavější, často jsou to velmi temné příběhy, ve kterých se zobrazují naše nejniternější strachy.   Titul vaší knihy nelže, smrt tu potkáváme na každém kroku – počínaje názvem hrdinčiny rodné obce Mršina (jak vás to napadlo?) a její obsesí v podobě sebevražd a s nimi spjatých příběhů a statistik konče. Jak vypadaly rešerše k takové knize? Když existují obce jako Onen Svět, Hroby nebo Šukačka, co by nemohla být Mršina? To mé rešeršování dost pravděpodobně připomínalo obsesi sebevraždami. A ezoterikou. K sebevraždám jsem dohledávala statistiky, články, vědecké práce, pročítala knihy, které mapují historii a způsoby sebevražd, filozofická pojednání o dobrovolném ukončení vlastního života. Hovořila jsem s terapeutem, policejní psycholožkou a asi nejpřínosnější v tomto ohledu bylo setkání s Martinem Peškem z iniciativy LUCTUS, která se zabývá psychosociální péčí o pozůstalé a kde se on zaměřuje i na rodiny sebevrahů. V rámci průzkumu ezoteriky jsem absolvovala několik seminářů. Samozřejmě jsem pak všechna nasbíraná fakta nebo zkušenosti nevyužila, o to mi ani nešlo, ale obě témata, byť každé jiným způsobem, mě začala zajímat natolik, že jsem jimi strávila moře času.   Hodně jste si vyhrála i se zvukovou stránkou svého textu, zvláště pokud jde o hrdinčin specifický neduh, na který je krátká i logopedie... Na to jsem si vytvořila takovou speciální fonetickou abecedu, podle které jsem se učila mluvit.   Stejně jako v Lapačích prachu zde líčíte vztah dvou sester, tentokrát má ovšem namísto dlouholetého komplikovaného soužití podobu tragicky ukončeného souznění. Čím vás motiv sesterství tak fascinuje? Řekla bych, že je to spíš motiv sourozenectví. Vnímám to jako mimořádné a jedinečné pouto. Sourozence spojují stejné kořeny, výchova, zásadní životní momenty, a přitom to každého poznamená trochu jinak. V tom, co sourozenecký vztah posiluje nebo naopak oslabuje, je něco, co je zakořeněno hlouběji v rodině, často v tom, co ovlivnili přímo rodiče – ať už vědomě či nevědomě – a co nikomu jinému nemůžete nikdy plně předat. Právě proto, že s vámi nikdo jiný nesdílí tu determinující zkušenost a nevyrostl ve stejném zázemí.   Tak teď se musím zeptat, jestli mluvíte z vlastní zkušenosti, nebo jste jedináček?  Mám staršího bratra a starší sestru. Nevím, jestli bych jako jedináček byla schopná tu výjimečnost sourozeneckého pouta vnímat. Z toho důvodu chápu, že moje schopnosti vcítit se do vztahu rodiče k dítěti budou pravděpodobně limitované, jelikož tu přímou zkušenost zatím nemám. Ačkoli mám ve svém životě hrstku skvělých fakanů, vůči kterým mateřské city chovám.    Svou hrdinku jste obdařila množstvím nezvyklých zálib, od zvuku vrznutí židle pod dosedajícím tělem přes vyhledávání náhodného tělesného kontaktu v davu cizích lidí až po četbu návodů všeho druhu. Jste také v nějakém ohledu „divná“?  Myslím, že divnost je relativní a že jsme všichni více či méně divní, máme své perverznosti, iracionální fóbie, libůstky nebo kompulzivní projevy. Já mám od všeho něco, ale myslím, že většinu času působím docela příčetně.   Jak už jsem naznačil, vaše prózy i jejich protagonistky jsou dosti osobité, zajímal by mě váš literární vkus? Není vyhraněný, spíš velice různorodý. Potřebuju být vtažena, ale zda toho autor dosáhne tématem, stylem vyprávění, zajímavou zápletkou nebo vším dohromady, mi je celkem jedno. Asi mě víc baví osobití autoři, knihy, které se něčím vymykají, ale zároveň nemám ráda výraznou originalitu, pokud je samoúčelná.   A nějaké vaše konkrétní čtenářské objevy z poslední doby? Nedávnými objevy byly knihy Zvláštní problém Františka S. od Petra Šabacha a Tatitatitati od Tamáse Jónáse. V tuto chvíli mám rozečteny dvě skvělé knihy – povídky Petra Borkovce a pak se pokouším číst v originále knihu Maxe Portera, v českém překladu se jmenuje Žal je to s křídly. To je pro mě úplné zjevení. Akorát si budu muset po dočtení pořídit české vydání, jelikož úroveň mojí angličtiny za úrovní jazykové kvality knihy zoufale zaostává.   A o čem bude vaše příští kniha? To zatím nevím. V hlavě už se něco chystá, ale počkám si, až se to rozbují.   Lucie Faulerová (*1989) se narodila v Pardubicích, vystudovala bohemistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci a žije v Praze. Redakčně a editorsky se podílela na knihách Kateřiny Šedé BRNOX. Průvodce brněnským Bronxem (2016) a UNES-CO aneb Divadýlko pro turisty (2019). Za svůj prozaický debut Lapači prachu (Torst 2017) byla nominovaná na Magnesia Literu a Cenu Jiřího Ortena. Právě vydaná Smrtholka je jejím druhým románem. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-17 20:09:07

Jarní Velký knižní čtvrtek představí 15 novinek na online streamu na Facebooku

Velký knižní čtvrtek v důsledku nařízení vlády a příkazu ministra kultury o uzavření Uměleckoprůmyslového musea v Praze, kde mělo proběhnout setkání autorů se čtenáři, mění formu tohoto pořadu. Pořad s autory, kterého se účastní Bianca Bellová, Irena Dousková, Petr Stančík, Ondřej Hübl, Ondřej Štindl, Radek Kedroň, Pavla Jonssonová, Petr a Petra Třešňákovi, Martin Řezníček a překladatel Joseph F. Vedlich, moderovaný Petrem Vizinou, bude možné sledovat jako živý online stream ve čtvrtek 19. března od 17 hodin na sociálních sítích (FB @velkyctvrtek). Informace o Velkém knižním čtvrtku a jednotlivých titulech najdete na webových stránkách www.velkyctvrtek.cz. Všechny tituly budou do knihkupectví zavezeny, a budou k dispozici, až knihkupci znovu své kamenné obchody otevřou. Prozatím je lze objednávat v e-shopech. Bianca Bellová, Irena Dousková, Petr Stančík, Ondřej Hübl spolu s dalšími kolegy napsali texty na motivy z „černé kroniky“ do obsáhlé povídkové antologie s názvem Krvavý Bronx. Vraždy, krádeže, otrava lékárenským jedem, bizarní záměny či sňatkové podvody… vše se točí kolem brněnské čtvrti známé jako Bronx. Ondřej Štindl je filmový a hudební kritik, literát, scenárista a DJ. V současnosti je komentátorem serveru Echo24 a Týdeníku Echo. Dvakrát získal Českého lva za scénář, je čerstvým držitelem Ceny Ferdinanda Peroutky. Hrdinou Štindlova nejnovějšího počinu Až se ti zatočí hlava je fiktivní novinář – komentátor Jan „Johan“ Souček. Martin Řezníček, moderátor hlavních zpravodajských relací České televize, pět let působil coby zahraniční zpravodaj ČT v USA – své zkušenosti a zážitky sepsal v knize Rozpojené státy, v níž přibližuje barvité příběhy, které dohromady tvoří americkou výjimečnost. Radek Kedroň je šéfredaktorem zpravodajského serveru iROZHLAS.cz, který založil. V letech 2012–2016 vedl zpravodajský server Lidovky.cz, kde se mimo jiné věnoval kauze exposlance David Ratha. O zákulisí vyšetřování toho případu napsal knihu Operace Rath. V novince Sněžím! se zaměřil na rozkrytí machinací a korupce v českém zdravotnictví. Pavla Jonssonová patří mezi legendy české nové vlny a alternativy, v současné době hraje na basu v Malých zubech. V knize rozhovorů Růžové vrány rozmlouvala s Monikou Načevou, Ivou Bittovou, Lenkou Dusilovou, Radůzou, Dagmar Andrtovou a dalšími významnými členkami naší alternativní hudební scény. Petr Třešňák je novinář, dlouhodobě pracuje pro týdeník Respekt. Za své texty byl oceněn mimo jiné Cenou Ferdinanda Peroutky a celoevropskou cenou EU Health Prize for Journalists. Petra Třešňáková je psychoterapeutka a lektorka krizové intervence. Společně založili a vedou spolek Naděje pro děti úplňku, který usiluje o zlepšení sociální podpory rodin dětí s autismem. Manželé Třešňákovi ve své knize Zvuky probouzení vyprávějí příběh výchovy dcery s autismem spojeným s mentální retardací a vážnými projevy chování. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-09-15 09:07:53

Ke kauze Čapí hnízdo: měli bychom prosadit odpovědnost soudců a státních zástupců za pronásledování nevinných lidí

Vnímání zprávy o zastavení trestního stíhání obviněných v kauze Čapí hnízdo médii hlavního proudu a politiky stále ovlivňuje fascinace osobností Andreje Babiše a nezpůsobilost uvědomit si odlišnost jeho právního postavení od ostatních obviněných a oddělit od sebe projekt vybudování Čapího hnízda jako takový a možné podvodné nebo neetické jednání při vyžádání dotace. Platí to jak pro ty, kteří se těšili, že nesnesitelně úspěšného Vezíra „uvidí v teplácích“, tak pro jeho jásající příznivce. Všeobecný mumraj, který vypukl po zprávě o potvrzení rozhodnutí Jaroslava Šarocha městským státním zástupcem Martinem Erazímem, je předčasný, protože až do rozhodnutí „brněnské sfingy“ Pavla Zemana je každá varianta dalšího vývoje možná. Nicméně stojí za zmínku, že z vyjadřování obou stran je zřejmé, že jim nevadí, že úplnou pravdu o důvodech zastavení se nedozvíme, protože usnesení o zastavení trestního stíhání je neveřejné. Snad nikoho nenapadlo, že zastavením trestního stíhání přišel Andrej Babiš o možnost nasbírat politické body zproštěním obžaloby soudem a veřejnost přišla o možnost na vlastní oči si ověřit, jak to vlastně všecko bylo. Státní zástupce má v nejistotě žalovat. Nejde přece o „obyčejný“ proces, ale o výjimečnou kauzu, jejíž výjimečnost je dána mimořádným společenským postavením okrajového obviněného Andreje Babiše. Z toho pohledu lze rozhodnutí o zastavení trestního řízení považovat za projev neúcty k občanské společnosti, když ovšem taková úcta není pojmem trestního práva. V pátek 13. září zaznělo mnohé, ale asi pouze místopředseda ČSSD Michal Šmarda si všiml lidské stránky zastaveného procesu: nejistota obviněných o dalším osudu je zničující a Andrej Babiš a jeho blízcí v ní žili téměř čtyři roky. A nyní se ukazuje, že to zřejmě bylo zcela zbytečné. Ten prožitek nelze vzít zpět a nelze jej ničím napravit. K tomu je třeba přičíst nemalé výdaje na obhajobu, z nichž případné odškodnění podle zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné správy, pokud o ně obvinění pokorně poprosí, v celé výši náklady na obhajobu nepokryje. K tomu je ale třeba říci, že Andrej Babiš a jeho blízcí nejsou jediná takto postižená skupina občanů. A jiní na tom jsou ještě hůř, protože na osvobozující rozhodnutí čekali ve vazbě nebo dokonce ve výkonu trestu. Ze statistického hlediska takových případů není mnoho, ale přesto jsou ostudou státu, který znehodnocují jako místo ke spokojenému lidskému životu. Jsem přesvědčen, a nejsem se svým názorem osamocen, když tvrdím, že by podobných případů ubylo, kdyby jejich původci neměli zajištěnu beztrestnost. Jistě by věci prospělo, kdyby s „pachateli“ v každém takovém případě proběhlo vytýkací řízení, v němž by se analyzovaly příčiny špatných rozhodnutí a případně by odtud mohl vzejít podnět ke kárnému nebo i trestnímu řízení. Mělo by se konat zejména v případech, u nichž došlo k vyplacení odškodnění podle odškodňovacího zákona a stát by měl vymáhat aspoň symbolickou regresní účast původců škody na odškodnění. V tomto ohledu jsem v rozporu s míněním ministryně Marie Benešové, která má obavy, že žalobci by se v obavách z možného postihu mohli zdráhat žalovat, ale namítám, že žádná jiná profesní skupina nemá zajištěnu beztrestnost v případě profesního selhání. Zatím věci stojí tak, že i jednoznačné projevy vůle škodit obviněným se přecházejí bez pozastavení a škůdci pokojně pokračují v navyklém jednání. Jako příklad připomínám „znojemský justiční zločin“. V něm senáty Okresního soudu ve Znojmě a Krajského soudu v Brně s předsedy senátů Jaromírem Kapinusem a Alešem Flídrem nepovolily v roce 2012 obnovu procesu odsouzenému, když se ukázalo, že trestný čin, za který byl odsouzen, spáchal někdo jiný. Po zásahu Marie Benešové, tehdejší ministryně spravedlnosti v Rusnokově vládě, Nejvyšší soud ČR rozsudkem rozhodl, že senát Aleše Flídra porušil zákon v neprospěch obviněného a přikázal nové projednání žádosti o povolení procesu. Po dalších pěti letech pak padl pravomocný zprošťující rozsudek. Soudce, kteří takto hrubě šlapali po právech obviněného, se nepodařilo v objektivní procesní lhůtě dostat před kárný soud a pozdější pokus o jejich trestní stíhání zmařili státní zástupci. I když si jsem vědom přísloví, že „po prohrané bitvě je každý frajtr generálem“, nemohu si odpustit názor, že právě v zastavené kauze Čapí hnízdo je na místě položit otázku odpovědnosti za její dlouhý, a nakonec neúspěšný průběh. Kromě dopadu do životů obviněných toto trestní řízení výrazným způsobem ovlivňovalo politickou atmosféru v zemi a dočasně se stalo nástrojem záškodníků, kteří zneužili trestního práva k pokusu o revizi výsledků voleb. Nakonec se ze zveřejněného stanoviska státního zastupitelství dovídáme, že změna právního názoru Jaroslava Šarocha v poslední chvíli, která jej přivedla k rozhodnutí o zastavení trestního řízení, spočívá ve zjištění, že společnost Čapí hnízdo získala dotaci oprávněně. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Jako ten příslovečný „frajtr“ si myslím, že toto je záležitost, jejímž objasněním mělo trestní řízení začít. Pokud podle tehdy platných právních předpisů bylo udělení dotace v pořádku, nebyl důvod k zahájení úkonů trestního řízení, a pokud přesto zahájeno bylo, je na místě považovat je za nezákonné od samého počátku. Pokud se policisté pod dohledem dozorového státního zástupce několik let drželi víry, že čestné prohlášení žadatelů o povaze společnosti Čapí hnízdo jako o malém či středním podniku je podvodné, pak je na místě otázka, zda jejich názor a nezpůsobilost dozorového státního zástupce odhalit včas jeho mylnost jsou výsledkem nevinného neumětelství nebo záměrného udržování zdroje politického neklidu při životě. Zbytečné trápení předsedy vlády a jeho blízkých nepatřičným trestním stíháním by nakonec mohlo přinést společenský prospěch, pokud by se z něj vyvodilo poznání, že je na místě pokračovat v legislativním ovlivňování vývoje soudů a státního zastupitelství ve směru prosazení odpovědnosti soudců a státních zástupců za pronásledování nevinných lidí. Na závěr připomínám, že od vypuknutí kauzy Čapí hnízdo jsem držel názor, že zneužití nástrojů trestního práva k nápravě výsledků voleb je neetické a presumpce neviny by měla předsedu vlády chránit před napadáním kvůli jeho postavení obviněného. Soudím, že před soudem by bylo obtížné, ba asi nemožné prokázat Andreji Babišovi subjektivní stránku trestného činu a přímou účast na něm, i kdyby se prokázalo, že dotace byla vylákána podvodně.

Čas načtení: 2019-07-09 08:51:25

Kompletní přehled cen udělených na 54. Mezinárodním filmové festivalu Karlovy Vary

Festivalové poroty ocenily 6. července 2019 nejlepší filmy 54. MFF Karlovy Vary. Ceny byly předány během závěrečného ceremoniálu.   Hlavní soutěž   Velká cena - Křišťálový glóbusOtec / BashtataRežie: Kristina Grozeva, Petar ValchanovBulharsko, Řecko, 2019Intimní rodinné drama o nelehkém hledání cesty k našim nejbližším, v němž nechybí pečlivě vystavěné absurdní či komické situace.   Zvláštní cena porotyLara /LaraRežie: Jan-Ole GersterNěmecko, 2019Precizně zkomponované psychologické studie, kterou jeden z nejúspěšnějších německých tvůrců své generace Jan-Ole Gerster navazuje na ceněný debut Sakra, kluku!.   Cena za režiiTim Mielants za režii filmu Patrick/ De PatrickBelgie, 2019Tragikomedie o tom, jak důležité je hlídat si vlastní nářadí, o (nejen) existenciální nahotě a o lidech, pro něž přívěs znamená celý jejich svět.   Cena za ženský herecký výkonCorinna Harfouch za roli ve filmu Lara / LaraRežie: Jan-Ole GersterNěmecko, 2019 Za roli autoritativní matky.   Cena za mužský herecký výkonMilan Ondrík za roli ve filmu Budiž světlo/ Nech je svetloRežie: Marko ŠkopSlovenská republika, Česká republika, 2019 Film o gastarbeitrovi, který se na Vánoce vrací domů a zjišťuje, že jeho syn je coby člen polovojenské mládežnické skupiny zapleten do události, jež otřásla místní komunitou.    Zvláštní uznáníSrpnová madona / La virgen de agostoRežie: Jonás TruebaŠpanělsko, 2019 Film se odehrává v době srpnových městských slavností, kdy lze vnitřní zmatek ukotvit v letmých setkáních i nečekaných dobrodružstvích.   Zvláštní uznáníNadějná mladá herečka Antonia Giesen za roli ve filmu Muž budoucnosti / El hombre del futuroRežie: Felipe RíosChile, Argentina 2019 Zestárlý řidič kamionů Michelsen vyjíždí na poslední cestu s nákladem na jih chilské Patagonie. Náročná dlouhá jízda mezi nádhernou bujnou přírodou jezer a pásmem ledových hor se proměňuje v rekapitulaci vlastního života, když jeho cestu nenadále zkříží dospělá dcera, kterou od dětství neviděl.   Soutěž Na východ od západu   Velká cena Na východ od západuBýk / BykRežie: Boris AkopovRusko, 2019 Šéf místního gangu Anton Bykov, jemuž se přezdívá Býk, se po jedné z potyček s konkurenční bandou ocitne na policejní stanici. Vězení se vyhne jen díky zásahu obávaného mafiána, který však od něj za svou pomoc požaduje riskantní protislužbu.    Zvláštní cena poroty Na východ od západuMé tiché myšlenky / Moi dumki tikhiRežie: Antonio LukichUkrajina, 2019 Pětadvacetiletý Vadym se živí nahráváním a prodejem zvuků. Když přijde velkoryse honorovaná nabídka, která by mu pomohla uskutečnit sen o cestě do Kanady, dvakrát se nerozmýšlí a vydává se nahrávat zvuky zvířat na Zakarpatí…    Soutěž dokumentárnách filmů   Cena za nejlepší dokumentární filmNesmrtelní / SurematuRežie: Ksenia OkhapkinaEstonsko, Lotyšsko, 2019 Esejistický portrét, který přibližuje pevným řádem určovaný život na ruském industriálním maloměstě   Zvláštní cena dokumentární porotyKonfuciánský sen / Kongzi mengRežie: Mijie LiČína, 2019  Příběh matky hledající správný klíč k alternativní výchově, jež by zohledňovala morální rozvoj jejího syna.   Divácká cena deníku Právo Jiří Suchý – Lehce s životem se prátRežie: Olga SommerováČeská republika, 2019   Dokumentární film Olgy Sommerové je portrétem umělce a člověka, portrétem doby.   Křišťálový glóbus - cena za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii Julianne Moore, USAPatricia Clarkson, USA   Cena prezidenta MFF Karlovy vary za přínos české kinematografii Vladimír Smutný, Česká republika  „Kameraman patří za kameru, před plátno patří výjimečně, jsem rád, že pan Jiří Bartoška mi tuto výjimečnost umožnil a že mám tuto cenu, kterou není lehké získat jeho kameraman. Já si té ceny vážím a ona váží taky,“ děkoval Vladimír Smutný.   Cena mezinárodní filmové kritiky Uděluje Mezinárodní federace filmových kritiků (FIPRESCI)Srpnová madona /La virgen de agostoRežie: Jonás TruebaŠpanělsko, 2019 Cenu získává skromné, neokázalé filmové dílo, jež obratně otevírá celou řadu témat a vyvolává různé emoce, aniž by se zpronevěřilo inspirativnímu a pozitivnímu pohledu na svět.   Cena ekumenické poroty Lara /LaraRežie: Jan-Ole Gerster          Německo, 2019Za skvěle zahraný a inteligentně režírovaný film o matce trpící depresí a synovi - hudebním skladateli - kterého psychicky ponižuje. Dramatické a dynamické zachycení vztahů mezi matkou a synem ukazuje jejich vzájemné odcizení, ale nabízí i náznaky pozitivního vývoje.   Zvláštní uznáníBudiž světlo/Nech je svetloRežie: Marko ŠkopSlovenská republika, Česká republika, 2019Film je vystavěný na příběhu složeném z nepřeberné řady chybných kroků, jichž se dopouští jak rodina, tak tradiční vesnice s kulturními a náboženskými zvyklostmi. Film diváka motivuje a nutí k tomu, aby přehodnotil pojetí morální odpovědnosti v prostředí prostoupeném násilím.   Cena FEDEORA Federace filmových kritiků z Evropy a Středomoří za nejlepší film v Soutěži Na východ od Západu. Cenzor /GörülmüştürRežie: Serhat KaraaslanTurecko, Německo, Francie, 2018Za empatii, s níž tvůrci přistupují k univerzálnímu tématu cenzury a režimního útisku, a zároveň si pohrávají s dvojsečností, jíž se může tvůrčí posedlost promítnout do společenské reality,   Zvláštní uznání poroty FEDEORAAgův dům /Shpia e AgësRežie: Lendita ZeqirajKosovo, Chorvatsko, Francie, Albánie, 2018 Za odvážný filmařský počin, jenž v drobnohledu přináší ucelené a jímavé vyprávění o ženských životech nahlížených dětskýma očima. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Cena EUROPA CINEMAS LABEL Za nejlepší evropský film v Hlavní soutěži a v Soutěži Na východ od Západu.Skandinávské mlčení /Skandinaavia vaikusRežie: Martti HeldeEstonsko, Francie, Belgie, 2019Film mladého estonského režiséra divákům nabízí procházku mimořádným filmařským zážitkem. Příběh složitého sourozeneckého vztahu tu získává podobu různých forem ticha. Do příběhu vtáhne diváka nejen působivá kamera a vynikající hudba, ale také ryzí filmařský přístup, silný scénář a originální způsob vyprávění.   A trocha statistiky na závěr 54. MFF Karlovy Vary 2019 se zúčastnilo 12 521 akreditovaných návštěvníků – z toho 10 363 s festival passy, 395 filmových tvůrců, 1158 filmových profesionálů a 605 novinářů. V průběhu festivalu se uskutečnilo 497 filmových představení a bylo prodáno celkem 139 271 vstupenek. Uvedeno bylo celkem 177 filmů, z toho 156 hraných a 29 dokumentárních. Z filmů uvedených na 54. MFF Karlovy Vary mělo na festivalu 34 světovou, 8 mezinárodní a 6 evropskou premiéru. 206 projekcí osobně uvedla delegace tvůrců. Uskutečnilo se 97 projekcí pro novináře a filmové profesionály.

Čas načtení: 2024-02-23 18:14:00

I půl století po Apollu je přistání na Měsíci husarským kouskem. Proč?

Američané po více než 51 letech dosáhli povrchu přirozeného satelitu Země – Měsíce. Z laického pohledu by se dalo zdát, že po takové době a s technologiemi současnosti to musí být už téměř rutina. Americká CNN přišla ihned po tomto úspěchu se zajímavým pojednáním, které i člověku, pevně stojícímu oběma nohama na zemi, výjimečnost tohoto počinu vysvětluje.

Čas načtení: 2024-02-24 06:00:00

Svět se zbláznil, toto BMW M3 E30 se má prodat za 4,2 milionu Kč, i když najelo už 177 000 km

Absolutně respektujeme výjimečnost tohoto auta z řady úhlů pohledu, ale probůh, tohle není žádná časová kapsle. Jde o roky docela intenzivně používané auto, přesto se má prodat za takové peníze. (Petr Prokopec)

Čas načtení: 2024-02-27 01:00:00

Výročí československého hodinářství připomínají hodinky. Jejich cena ohromí

Spartak - tak se jmenoval vůbec první model náramkových hodinek z dílny novoměstských hodinářů, který se zrodil v roce 1954. Nadčasový design hodinek Spartak však neztratil své kouzlo ani po sedmi dekádách a proto se v hodinářské manufaktuře zrodila přísně limitovaná edice Prim Spartak Respekt. Výjimečnost této kolekce podtrhovala skutečnost, že vznikla v počtu pouhých 12 kusů. Exkluzivita láká a fajnšmekry neodradí ani pro běžné smrtelníky závratná cena - 490 tisíc. 

Čas načtení: 2024-03-09 11:30:00

Slzy se draly do očí. Žralokům se bude po Hertlovi stýskat, přejí mu Stanley Cup

Jedenáct sezon, skoro 800 zápasů, přes 500 kanadských bodů a spousta úsměvů a zábavy. Tomáš Hertl za sebou v organizaci San Jose Sharks zanechává vzpomínku, kterou nelze jen tak vyčíslit pomocí statistických ukazatelů. Výjimečnost českého útočníka vystihuje i to, jak se za uplynulou dekádu stal oblíbencem fanoušků a celé místní komunity.

Čas načtení: 2024-03-14 13:00:01

Bolest Miluše Šplechtové ze seriálu Ulice: Slavný manžel ji zradil, možná dokonce vícekrát

Hvězda seriálu Ulice Miluše Šplechtová je přitom sympatická dáma, které by další neštěstí asi nikdo nepřál. „Český kulturní svět skrývá řadu osobností, jejichž talent a výjimečnost zůstávají nesmazatelně zapsány v paměti obecenstva. Jednou z těchto výrazných osobností je bezesporu Miluše Šplechtová, jejíž jméno je spjato s řadou nezapomenutelných rolí nejen v televizi, ale i v divadle,“ tvrdil pro Čtidoma.cz odborník na český showbyznys Pavel Filandr. Hrušínský toužil po rozvodu Faktem ale je, že rodačka z Mostu to v životě neměla vždycky jednoduché. Když potkala svého současného manžela Jana Hrušínského, zamilovala se a rozvedla se s architektem Nikolou Stojanovem. „Bylo to dilema. Nechtěla jsem nikomu ublížit, ale cítila jsem, že chci být s Honzou,“ uvedla herečka před časem. Vzali se a vypadalo to na dokonalou idylku. Bohužel však všechno skončilo velmi náhle. Konec legendy českého filmu? Ivu Janžurovou trápí zdraví, zásadní roli asi hrají její dcery Číst více Hrušínský se totiž začal vídat s produkční Michaelou Blahutovou. „Miluji ji, s ženou jsme se dohodli na rozvodu,“ řekl herec po několika měsících v novém vztahu. Zdálo se, že je to jasné a pár půjde od sebe. To se ale nestalo. Šplechtová podle všeho manželovi odpustila přesto, že se ozývaly hlasy, že se Hrušínský s milenkou vídal ještě minimálně rok. To ale mohou být jen povídačky. Image kouč - Jeho hlavním zaměřením je konzultovat s klientem oblékání (včetně poradenství o nákupu), osobní styl, řeč těla a etiketu. - Vede klienta procesem zhodnocení jeho životního stylu, pomáhá mu změnit  celkovou image. Stejně jako zákulisní informace, že si pak herec našel další „bokovku“ v podobě produkční Divadla Na Jezerce Elišky Zemánkové. Těžko říct, zda šlo o drby, nebo to byla pravda. Každopádně pro Šplechtovou jistě nešlo o nic příjemného. Stejně jako když dnes kolují zvěsti, že by snad Hrušínský mohl zase někoho mít. Spíš to ale vypadá na povídačky lidí, kteří jim chtějí ublížit. Velmi přátelská a laskavá dáma Přitom herečka si nic takového rozhodně nezaslouží. „Je také milující matkou a babičkou, což dodává její osobě ještě více na lidskosti a teple. Její dcera Kristýna Hrušínská pokračuje v hereckých šlépějích své matky, což jistě přináší Miluši obrovskou radost a hrdost. Během své bohaté kariéry se Miluše Šplechtová objevila v řadě filmů a televizních seriálů, včetně populárních titulů, jako jsou Panelstory, Jak chutná smrt či Cesty domů. Kromě toho její hlas může publikum znát z mnoha dabingových rolí,“ vysvětluje image kouč Pavel Filandr, který se s ní několikrát osobně setkal v divadelním klubu v Kolowratu. Nejvlivnější čeští politici: V Bruselu nejlépe tahají za zákulisní nitky Číst více I proto může potvrdit, že pověst, která Miluši Šplechtovou předchází, je pravdivá. „Opravdu jde o velmi přátelskou a přístupnou dámu. Její charisma a laskavost nejsou omezeny pouze na divadelní prkna či filmové plátno, ale jsou neodmyslitelnou součástí její osobnosti.“ Miluše Šplechtová je skutečně nestárnoucí legendou českého filmu a divadla. „Její dílo i osobnost zůstávají inspirací pro současné i budoucí generace umělců a diváků. Je příkladem toho, jak umění může obohacovat nejen profesionální, ale i osobní život a jak důležité je zachovávat si pozitivní přístup a otevřenost vůči okolnímu světu,“ doplnil pro Čtidoma.cz Pavel Filandr. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Válka je na spadnutí. Měl bych větší šanci přežít než můj syn, říká pamětník socialistické vojny.

Čas načtení: 2024-04-16 14:43:00

Cimický má podle znalce sníženou empatii, klade důraz na vlastní výjimečnost

Praha - Psychiatr Jan Cimický podle znaleckého posudku netrpí duševní poruchou, má ale různá osobnostní specifika - sníženou empatii, klade důraz na vlastní význam či výjimečnost. Znalec z oboru psychologie...