Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2019-11-13 12:53:56

Nicolai Sennels: Nezvěte do své země muslimy

Nicolai Sennels je psycholog, který v letech 2005-2008 pracoval v kodaňské věznici pro mladistvé Sønderbro. O svých zážitcích a závěrech napsal knihu Svatý hněv: Mezi muslimskými zločinci, která zatím česky nevyšla. Dnes je politicky aktivní, je členem Dánské lidové strany (Dansk Folkeparti), která usiluje o další restrikci imigrace z nezápadních kultur, a byl spoluzakladatelem hnutí For Frihed, které je dánskou pobočkou hnutí Pegida. Nedávno Nicolai Sennels navštívil Prahu, poskytl rozhovor i televizi Prima a odpověděl mi na několik otázek, které jsem mu zaslal e-mailem. Zajímala mne jeho perspektiva, protože vězeňský psycholog je poměrně specifické povolání, které vidí společnost z jejího horšího konce a každodenně pracuje s některými problémy, které širší společnost ani nemusí příliš vnímat.   Pane Sennelsi, jste psycholog. Mohl byste čtenářům krátce popsat svoje předešlé zaměstnání? Co vás vedlo k tomu, že jste napsal svoji knihu „Svatý hněv“? Když jsem jako naivní levicový Západoevropan začal pracovat ve vězení, byl to pro mě docela šok. Sedm z deseti vězňů v dánských vězeních pro mladistvé jsou muslimové, i když muslimů je jinak méně než 10 procent obyvatelstva. Mým úkolem bylo pomoci jim najít smysluplnější způsob života, ale brzy jsem zjistil, že západní psychologie v jejich případě terapeuticky selhává. Abych našel lepší postupy, začal jsem studovat jejich náboženství a kulturu, vyptával jsem se svých muslimských klientů na podrobnosti jejich rodinného uspořádání, denního života, života a tradic v zemích jejich původu. Jako psycholog ve vězení jsem tím pádem měl jedinečnou příležitost hovořit se skupinou lidí, na které si mnoho z nás utvořilo názor, ale jen málokdo se k nim dostal skutečně blízko. Tato kniha je způsobem, jak získat psychologickou perspektivu k jedné z nejdůležitějších otázek současnosti: co je muslimská kultura a jakým způsobem bychom k ní měli přistupovat na Západě.   Ve svém odborném životě jste potkal mnoho zločinců, kteří byli muslimové, jelikož je jich v dánských věznicích statisticky nadprůměrné množství. Říkáte, že součástí jejich motivace je i jejich víra. Mohl byste to rozvést? Náboženství hraje ústřední roli nejen u islámských teroristů, ale i zločinců. Na základě analýzy tohoto náboženství a kultury, a na základě stovek rozhovorů s muslimy, jsem dospěl k názoru, že jsou vychováváni s určitými mentálními vzorci, které je činí náchylnějšími ubližovat ostatním a představují nebezpečí pro neislámské společnosti. Jeden takový psychologický rys je dominance. Mnoho zločinů páchaných muslimy vůči nemuslimům není motivováno primárně peněžním ziskem, ale touhou dominovat ostatním. Je to částečně proto, že muslimové mají svým náboženstvím uloženu povinnost ovládat a dobývat, a částečně proto, že žijí v extrémně dualistickém světonázoru. Tam, kde se západní myšlení snaží o širší pochopení, je muslimská kultura zvyklá uvažovat ve vzorci „buď a nebo“, „černá a bílá“. Širší pochopení vede k větší harmonii, kdežto vzorec „buď a nebo“ rozděluje svět do antagonistických párů: muslimové jsou lepší než nemuslimové, muži mají více práv než ženy, většina denních záležitostí je rozdělena na čisté (halal) a nečisté (haram) atd. Silně dualistické kultury jsou vesměs také silně neharmonické, protože vynášejí velmi tvrdé soudy. Abych to něčím ilustroval, rád bych upozornil na arabské slovo pro nemuslima, káfir. „Káfir“ má mnoho extrémně negativních konotací, protože podle islámských svatých textů se „káfirům“ nedá věřit, jsou předurčeni k tomu, hořet v pekle, mohou být zotročeni a sexuálně zneužíváni, mají být zabiti atd. Tyto islámské popisy nevěřících fungují podobně jako válečná propaganda mezi vojáky. Tak, jako generálové dehumanizují a démonizují nepřítele, aby vojákům psychologicky ulehčili jejich zabíjení, muslimská víra a kultura dehumanizuje nemuslimy způsobem, kvůli kterému je snazší nestarat se o jejich city, majetek nebo život. Kromě těchto dvou věcí jsem identifikoval čtyři specifické psychologické rysy rozšířené mezi muslimy, které zvyšují riziko anti-sociálního nebo kriminálního chování. Tím prvním je hněv. V západní kultuře víme, že hněv je projevem slabosti. „Jenom malí psi štěkají,“ říká se v Dánsku. Zachovat klid, nebo dokonce odbýt kritiku či frustraci vtipnou poznámkou, to u nás považujeme za sílu. V muslimských zemích je jako síla vnímán hněv. Dokonce mají „dny svatého hněvu“ (podle nichž jsem pojmenoval svoji knihu) – typicky v pátek – kdy poskakují, střílejí do vzduchu a křičí. A to, že na Západě neprojevujeme hněv a ochotu k fyzické agresi, vnímají jako slabost. Slabost zdvořilých a empatických osob, kterou lze snadno využít. Dalším psychologickým rysem je to, čemu západní psychologie říká sebevědomí. Pokud se dokážete vypořádat s kritikou klidně, a dokonce vyjádřit vděčnost v případě, že ten, kdo vás kritizuje, má pravdu, vnímáme to jako silné sebevědomí. Pokud se rozzuříte a útočíte, je to pro nás slabé sebevědomí. Mezi muslimy je to obvykle naopak. Výsledkem jsou křehká, skleněná ega a těla naplněná adrenalinem. Když v Dánsku vyšly karikatury Mohameda, zástupy muslimů v různých zemích světa křičely výhrůžky a zapalovaly vlajky, což mělo dokázat, že islám je mírumilovný – to je asi nejzřetelnější příklad. Třetí psychologický rozdíl je v tom, čemu v psychologii říkáme locus of control, místo výkonu kontroly. Na západě jsme vesměs vychováni v tom, že svůj život kontrolujeme sami. To znamená, že sami sebe považujeme za zodpovědné za to, jak náš život bude vypadat. Jeho výsledek záleží na tom, jak se rozhodujeme, reagujeme atd. Zjistil jsem, že muslimové mají primárně vnější „locus of control“. To je přirozené v kultuře, kde je osobní svobody málo a kde se nelze moc odlišit od společenských norem. Všechno je „ins’hallah“ (vůle Alláhova), nebo o tom rozhoduje mužský člen rodiny nebo imám. Věci se dějí z vnějších důvodů. To je také důvod, proč je v islámském světě tak rozšířená mentalita „obětí“. Za všechno může někdo jiný, což je velmi špatný základ pro řešení problémů a pohyb vpřed. Čtvrtým psychologickým faktorem je otevřenost ostatním. V západním světě definujeme otevřenost a toleranci jako dobrou. Snažíme se být otevření ostatním, i když mají jiné názory, včetně těch politických a náboženských. Mezi muslimy je považováno za dobré být uzavřený a netolerantní. Obvykle se vdávají a žení jen mezi sebou a děti – zejména dívky – žijí v neustálé hrozbě násilí (a hůř), pokud by se moc „pozápadnily“. Není těžké si představit, co se stane, když se dvě civilizace s takto odlišnými psychologickými vzorci potkají. Otevřená a tolerantní společnost se otevře a toleruje tu zavřenou a netolerantní, což vedlo k všudypřítomné islamizaci západoevropských společností: oddělené návštěvní hodiny v bazénech podle pohlaví, halal jídlo ve školkách, školách a nemocnicích, noviny nechtějí otisknout karikatury Mohameda, v centrech měst vznikají dominantní islámské budovy atd. Tyto psychologické rysy, včetně nábožensky založené démonizace nevěřících a výzev k dominanci, ubližování a zabíjení – jsou důvod, proč tolik muslimů skončí jako násilní zločinci nebezpeční společnosti. A skutečnost, že naše vlastní kultura je tak neagresivní, odpouštějící a tolerantní, vede k jejímu vlastnímu ohrožení.   Je vaše kniha “Svatý hněv” v Dánsku stále kontroverzní? Jaká byla reakce čtenářů? Najdete ji v knihkupectvích, nebo s ní mají problém? Kniha vzbudila v době svého uveřejnění ohromný zájem. I když její ústřední sdělení – že lidé z jiných kultur mají jiné mentality – je logické a samozřejmé, stejně to pro řadu lidí byla novinka. Kniha odstartovala v Dánsku velmi důležitou debatu ohledně kulturních a psychologických rozdílů. Myslím si, že tato debata byla velmi konstruktivní. Zdá se, že pro mnoho lidí je psychologická perspektiva celé záležitosti osvěžující a snáze pochopitelná. První dvě vydání se vyprodala velmi rychle, ale vydavatel z neznámých důvodů nechce vydat knihu potřetí. Od té doby byla kniha vydána také švédsky a anglicky, německé vydání se právě chystá.   Jste členem Dánské lidové strany. Jste spokojen se současným stavem azylové a migrační politiky? Co byste doporučil jiným zemím? Záleží na tom, co chcete. Chcete-li žít v míru a záleží-li vám na vlastní kultuře, doporučil bych vám nezvat do své země muslimy. Pokud chcete hrát hazardní hru s bezpečností budoucích generací ve jménu vyšších principů, jako jsou směrnice EU nebo konvence OSN, můžete učinit jinou volbu. Jelikož jsem psycholog a humanista, více si cením lidí než principů. A myslím si, že sociální kapitál – důvěra a solidarita – je pro blahobyt lidí velmi důležitý. Sociální kapitál je velmi vysoký v monokulturách a upadá v multikulturních společnostech, kde lidé s velmi odlišnými či navzájem rozpornými hodnotami nenacházejí společný základ pro své soužití.   Na závěr: máte nějaký vzkaz pro české čtenáře? Ano, hned tři. Za prvé doufám, že Česká republika a zbytek východní Evropy se poučí z odstrašujícího příkladu západní Evropy a nezopakují naši historickou katastrofální chybu, která už stála tolik krve, potu a slz. Za druhé byste měli opravdu doufat, že západní část kontinentu to přežije. Protože pokud nepřežijeme, budete muset někdy za padesát let vynaložit ohromné prostředky k ochraně svých hranic, a to se slabší ekonomikou, protože oslábne vzájemný obchod. To mne vede ke třetí radě: Když Čechům nabídnou práci v „uniformě“ například Němci nebo Francouzi, tak doufám, že ji mnoho Čechů vezme. Když se objeví takové nabídky práce, je to proto, že jsou nutné – a jak jsem říkal, týká se to také stability vaší vlastní situace. Dívám-li se do své vlastní křišťálové koule, myslím si, že záchrana Evropy tentokrát nepřijde primárně od nás, ale od vás. Zní to hodně dramaticky, ale jako všechno ostatní je to hlavně psychologie. Podívám-li se na demografické složení obyvatelstva, je mi to jasné: střet mezi otevřenějším a černobílým myšlením je teprve na samém začátku. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2026-06-29 11:01:53

Psychologie sebevědomí na pláži? Výměna tlaku za vnitřní klid

Namísto radosti z nadcházejícího léta a zaslouženého odpočinku se dostavuje pocit selhání, že vaše tělo neodpovídá jakémusi vnějšímu estetickému diktátu? Je unavující prožívat nejkrásnější měsíce roku v permanentním napětí a schovávat se na pláži pod vrstvami oblečení. Co kdybychom letos udělaly radikální změnu a vyměnily toxický tlak na dokonalost za vnitřní klid? S příchodem prvních [...] Příspěvek Psychologie sebevědomí na pláži? Výměna tlaku za vnitřní klid pochází z Její svět

Čas načtení: 2021-03-18 14:58:48

Barbora Šťastná: Zajímají mě příběhy, v nichž se přítomnost propojuje s minulostí

Bezmála dvacet let pracovala jako novinářka, osm let psala blog a od roku 2019 působí jako editorka Paměti národa a jak přiznává, v této práci se našla. Kromě toho se Barbora Šťastná věnuje také psaní knížek. Ta poslední Hezčí svět vyšla v roce 2020 a právě pracuje na další.   Vyrůstala jste v Kynšperku nad Ohří a v Karlových Varech. Jak jste prožívala období svého dětství? Čím jste chtěla být? Nepamatuji se, čím jsem chtěla být jako malá, asi se to hodně měnilo podle toho, co jsem zrovna četla. Třeba když jsem četla Děti z Bullerbynu, chtěla jsem bydlet na vesnici a pracovat na statku. Ale pamatuji se, že jednou – to mi bylo asi sedm, osm let, jsem se ptala mámy, jak se v dospělosti shání zaměstnání. A máma mi odpověděla: „Přes známé.“ To mě úplně vyděsilo, protože jsem si pomyslela, že nemám žádné „známé“, kteří by mi pomohli sehnat práci, až budu velká. Utěšovala jsem se tím, že bych mohla dělat aspoň sekretářku u nás na základce, protože tam jsem měla známé – učitelky.   Co vás přivedlo ke studiu scenáristky a dramaturgie na FAMU?   Maturovala jsem v roce 1991, v době, kdy se najednou zdálo, že je všechno možné. Třeba i přihlásit se na uměleckou školu. Do té doby nás totiž výchovní poradci na všech stupních škol hodně tlačili ke studiu technických oborů, s argumentem, že nikam jinam se stejně nemáme šanci dostat. Ale po roce 1989 jsem najednou měla pocit neomezených možností, takže jsem udělala něco, na co jsem do té doby vůbec nepomýšlela – přihlásila jsem se ke studiu dramaturgie na DAMU. Kupodivu mě vzali. Po třech letech jsem se potom přihlásila na scenáristiku na FAMU. „Spisovatelství” se u nás nikde studovat nedalo a scenáristika mu byla nejblíž.   Již během studií jste začala psát do různých časopisů o filmu. Začínala jste v časopise Týden, pak jste byla redaktorkou filmového měsíčníku Premiere, následoval časopis ELLE a poté jste byla šéfredaktorkou časopisu Moje psychologie. Jak vzpomínáte na svoji novinářskou kariéru? Moje psaní pro časopisy začalo jako z nouze ctnost. Na FAMU jsem od jisté doby měla pocit, že psaní povídek nebo scénářů se mi vůbec nedaří. Že prostě nemám talent na vyprávění příběhů. Takže jsem na tuhle stránku práce trochu rezignovala. O to víc jsem se zaměřila na teoretické psaní o filmu. To mě přirozenou cestou dovedlo k filmové publicistice… a odtamtud do redakcí nejrůznějších časopisů. A v nich jsem pracovala, když to počítám, skoro dvacet let. Uf, připadám si hrozně staře, když tohle říkám.   Od roku 2019 jste editorkou Paměti národa. Co je vaší náplní a jak jste se k této práci dostala? Čtyři roky jsem dělala šéfredaktorku Mojí psychologie a dost mě to vyčerpávalo. Celý časopis jsme vyráběli v tříčlenné redakci, bylo to hodně práce a hodně stresu. Třeba při přemlouvání celebrit, aby nám poskytly rozhovor, nebo při schvalování fotek na obálku… Takže jsem chtěla odejít. A shodou okolností právě v té době jsem zahlédla inzerát hledající editora pro Paměť národa. V té práci jsem se opravdu našla. Mým úkolem je poslouchat nahrávky rozhovorů s pamětníky historických událostí a vytvářet podle nich psané texty pro náš archiv i pro různá média. Každý den poslouchám strhující příběhy z doby druhé světové války, stalinismu, šedesátých let, normalizace… co víc bych si mohla přát?   Psaní vás provází skoro celý život. V dětském věku a dospívání jste rozepsala, jak jste někde přiznala, detektivku, cestopis a historický román. Napsala jste spoustu povídek a první vaše knížka Výlet do ptačího města vyšla někdy v 90. letech. A od roku 2010 jste skoro osm let psala Šťastný blog. Co vám přimělo psát právě blog? Bylo to ještě předtím, než naplno propukl boom sociálních sítí. Blog byl jednoduchý prostředek, jak si vytvořit svou vlastní platformu, prostor, kde si můžu publikovat, co chci a okamžitě mít zpětnou vazbu od čtenářů. V časopisech jsem psala to, co bylo potřeba, nebo co mi někdo zadal. Kdežto blog byl jako moje vlastní hřiště, kde si pravidla určuji já sama.   Právě ze Šťastného blogu jste čerpala do knížky Šťastná kniha, která vyšla v roce 2013. Pak následovala Jak jsem sebrala odvahu a poté Dobrá tak akorát. A jak jste v jednom rozhovoru přiznala, jsou autobiografické. Další dvě – Láska pro samouky a Hezčí svět jsou fiktivní. Pracujete na další knížce? O čem ráda píšete? Ano, pracuji na další knize – měl by to být román, ve kterém se proplétá současný příběh s historií předchozích dvou generací. Jak už jsem zmínila, když jsem kdysi studovala na FAMU, ztratila jsem autorskou sebedůvěru, přestala jsem věřit, že dokážu vyprávět příběhy, které by někoho zajímaly. To byl taky důvod, proč jsem celá léta psala jen blogy a útržkovité fejetony. Teď, po mnoha letech, tu vypravěčské sebevědomí pomalu zase nacházím. Příběhy, které mě zajímají, jsou ty, v nichž se přítomnost propojuje s minulostí, odkrývají se různá rodinná tajemství.   Na obálkách všech vašich knížek jsou krásné ilustrace výtvarnice a ilustrátorky Lely Geislerové, sestry hereček Ani a Ester Geislerových. Jak se vám spolu pracovalo? Na dálku! Lela je myslím velký introvert, stejně jako já. Měla jsem velkou radost, když souhlasila, že bude ilustrovat obálku Šťastné knihy. Ale naše komunikace probíhala převážně po e-mailech. Ve skutečném životě jsme se setkaly jen několikrát.   Nějakou dobu jste v mládí pobývala ve Francii. Nejdříve jako au-pair a pak jako stipendistka na Sorbonně a díky znalosti francouzštiny jste přeložila několik knížek. A co dnes překládáte ještě? Ty knížky, které zmiňujete, jsem přeložila hlavně díky své neuvěřitelné drzosti. A díky tomu, že jsem si neuvědomovala, co všechno má skutečný překladatel znát a umět. Když dnes sleduji na sociálních sítích diskuse svých přátel, opravdových překladatelů, třeba Viktora Janiše a Michaely Škultéty, dost se červenám. Nicméně překládání mě opravdu těšilo. Ponořit se do cizího textu je jako nějakou dobu bydlet v cizí domácnosti, zjišťovat o jejím majiteli všechny nejintimnější podrobnosti, kam si dává chňapky na nádobí, co má v lékárničce… Ale už dlouho jsem nic nepřekládala a obávám se, že i ta moje francouzština poslední dobou trochu ztrouchnivěla.    Jaká jste čtenářka? Dočetla jsem se, že se ráda vracíte ke knížkám Betty MacDonald a ráda čtete Francisce Scotta Fitzgeralda… Objevem posledních let je pro mě Elena Ferrante a její Geniální přítelkyně i další romány. A také Neil Gaiman, zrovna jsem dočetla jeho Oceán na konci cesty. Jako oddechovky mám ráda horory Stephena Kinga.   A co chvíle volna, jak je ráda trávíte? Poslední rok je to – vzhledem k pandemii – hodně stereotypní. Pracuji z domova. Ráno cvičím jógu. Chodím běhat. Před rokem jsem se taky začala učit španělsky přes aplikaci Duolingo. Kurz španělštiny mi už brzy skončí a těším se, že pak budu pokračovat němčinou. A taky se těším, že snad už brzy – třeba příští rok – zase bude možné cestovat a že si ty jazyky vyzkouším v praxi.   Barbora Šťastná se narodila se v roce 1973. Vyrůstala v Kynšperku nad Ohří a v Karlových Varech. Po gymnáziu v Karlových Varech, vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Řadu let působila jako novinářka a od roku 2019 je editorkou Paměti národa. Napsala knihy – Šťastná kniha (2013), Jak jsem sebrala odvahu (2015), Dobrá tak akorát (2017), Láska pro samouky (2019), Hezčí svět (2020). Mluví anglicky a francouzsky a přeložila několik knih z francouzštiny. S rodinou žije v Praze. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení:

Psychická odolnost pro dnešní dobu – jak získat nadhled v práci i v životě

[skoleni-kurzy.eu] Naučíte se využít zdroje vlastní síly, čerpat ze svých zkušeností a zážitků. Posílíte vlastní pozitivní aspekty své osobnosti. Zvýšíte si sebevědomí a natrénujete, jak si užít spokojené prožívání. * • kde bereme a kde ještě můžeme brát životní energii – analýza vlastního pohledu, • jak čerpat ze svých zdrojů a posilovat svoji psychickou odolnost, • proč se docela často stresujeme sami, • ministrategie zvládání problematických lidí, situací a nejistoty, • jak se vlastně díváme na svět – naše omezující přesvědčení a programy, • úhly pohledu na události, které se nám dějí – a cesty ke získání nadhledu, pozitivní psychologie a její aplikace pro vyšší psychickou odolnost • zodpovědnost za vlastní život a za vlastní prožívání, • trénink radosti, • sebevědomí, sebeúcta, sebejistoty – zdroje a cvičení na posilnění, • jak uvolnit napětí, stres, zlobu a nechuť. Odpovědi na dotazy. ...1. VOX s.r.o.

Čas načtení: 2019-08-12 14:43:37

Luboš Ptáček: Umění mezi alegorií a ideologií (ukázka z knihy)

Kniha Umění mezi alegorií a ideologií. Proměna reprezentace historie v českém historickém filmu a televizním seriálu je souborem tří studií, které analyzují proměnu reprezentace historie v českém filmu a televizi v závislosti na změně politicko-ideologického uspořádání české společnosti, a to na třech vybraných tématech. První v chronologickém průřezu sleduje proměny prezentace Sudet v českém filmu od 30. let až do současnosti, která je výrazně poznamenána ideologizací, zejména ve vztahu k německému etniku. Druhá kapitola se zaměřuje na filmy o normalizaci natočené po roce 2000. Tyto snímky většinou jejich tvůrci využívají k vyrovnání se s „minulým“ režimem, v nichž se i přes autorskou svobodu projevuje ideově jednotný antikomunistický postoj formovaný soudobým příklonem k liberálním hodnotám. Třetí část se věnuje třem nedávno vzniklým historickým seriálům (České století, Svět pod hlavou, Bohéma) jako příkladům nového přístupu k historickému narativu. Na rozdíl od „klasických“ televizních děl předlistopadové a raně polistopadové éry tyto seriály narušují zaběhlé postupy prezentace historie, používají komplexní narativ, čímž přispívají k diskusi o redefinici smyslu českých dějin.   Ukázka z knihy: /ÚVOD Z KAPITOLY „KOMPLEXNÍ NARATIV A REPREZENTACE HISTORIE V SOUČASNÉM HISTORICKÉM TELEVIZNÍM SERIÁLU“/ Historické seriály natáčené v produkci tuzemských televizí nejsou tak četné jako divácky populární detektivní série nebo seriály z lékařského prostředí. Jejich počet je však natolik dostatečný, že můžeme zobecnit diskurzivní změny v reprezentaci historie (jak je popisuje Robert Rosenstone), které nastaly zejména po změně režimu v roce 1989. Před rokem 1989 byly české a slovenské televizní historické seriály, které zobrazovaly pro režim ideologicky citlivé historické události (dějiny KSČ, druhá světová válka, převrat v únoru 1948, sovětská invaze v roce 1968) pod vysokou kontrolou odborných historicko-ideologických komisí i funkcionářů ÚV KSČ. Scénáře se často měnily na základě politických rozhodnutí. Tvůrci současných historických seriálů se učí pracovat s možnostmi, které poskytuje komplexní narativ. Délka televizních seriálů umožňuje představit zobrazované historické události v komplexnějším (ideologickém i uměleckém) pohledu. Inovativní postupy narušují konvencionalizovanou reprezentaci dějin zaběhnutou v seriálech natočených před rokem 1989, navíc svázanou povinnými ideologickými požadavky. V této kapitole analyzované historické seriály podnítily diskuze o reinterpretaci smyslu českých dějin i o vhodném způsobu jejich umělecké reprezentace.      Současné historické televizní seriály vznikají, s výjimkou minisérie Hořící keř (HBO), pouze v produkci veřejnoprávní České televize, která tak naplňuje cíle veřejné služby definované Statutem České televize. Po roce 2010 vznikly historické seriály České století, Svět pod hlavou, Bohéma, ve kterých dokázali tvůrci využít specifičnost televizního média a zároveň se snažili o změnu klasické reprezentace české historie televizním médiem.      Cílem této kapitoly bude analýza inovativních prvků převzatých z komplexního narativu a jejich vliv na (alegorickou) reprezentaci historie a způsobu ideologické argumentace. Analyzovaná trojice zaujímá k historii sebereflexivní vztah (narušuje automatismy spojení narativního příběhu a historie) a tím poukazuje na nesamozřejmost reprezentace historie prostřednictvím televize. Svět pod hlavou tak činí žánrovou hybridizací (krimi, komedie, fantasy) a stylizací obrazu, Bohéma zobrazuje dějiny českého filmu a záměrně přidává fiktivní postavy a filmy, čímž zviditelňuje proces fikcionalizace historie, které provádí každé umělecké dílo, České století v metarovině dekonstruuje smysl českých dějin. Televizní seriál a reprezentace historie Odlišný formát televizního seriálu klade otázku, zda (případně jakým způsobem?) se rozdíly ve stylu a naraci mezi filmem a televizním seriálem promítají do odlišné reprezentace historie. Při hledání odpovědi vycházím z pojetí televizního seriálu od tří teoretiků TV studies (John Ellis, Radomír Kokeš a Jason Mittell) s přihlédnutím k publikaci Jakuba Kordy České televizní krimi série a jejich žánrové souvislosti (1989–2009), který aplikuje Mittellovu teorii při analýze českých televizních krimi seriálů.      John Ellis rozlišuje mezi televizní sérií a seriálem. Seriál je typický svým kumulativním narativem, příběh se rozprostírá z jednoho dílu do druhého a spěje k rozuzlení. Charaktery postav a základní situace se v jednotlivých dílech a celém seriálu vyvíjejí. Jednotlivým dílům předchází rekapitulace dosavadního děje. Série je naopak spíše epizodická, jednotlivé epizody jsou uzavřené (vyřešení konkrétního detektivního případu), zpravidla nedochází k uzavření příběhů hlavních postav. Série je založena na opakování a variování problému, situace. Její základní otázka zní: „Co se hrdinům stane v příštím díle?“ Ke struktuře seriálu má blízko třetí typ minisérie, která je omezena počtem dílů (limitní rozsah více než dvě a méně než třináct).      Radomír Kokeš televizní seriál definuje ze strukturalistického hlediska a důraz klade na vztah celku a jednotlivých epizod: „Seriálem rozumím televizní dílo složené z většího počtu fikčních epizod (tedy více než jedné), které mají společné znaky (nezávisle na tom, jestli na sebe navazují, nebo se variují) a jejich součet tvoří celek seriálu. Přitom každá z nich zase představuje celek složený z částí. A tyto části na sebe mohou, ale nemusí navazovat v jiných epizodách. Z analýzy jednotlivé epizody nezískám představu o seriálovém celku. Analýza celku ale zase vypoví jen málo o organizaci jednotlivých epizod. Zároveň celý proces aktualizuje kognitivní aktivita diváka, který využívá jak znalosti epizod, tak jejich vzájemných vztahů a vztahu k celku.“ Teoretické úvahy o televizním médiu a možnostech jeho analýzy Kokeš dále rozvijí v knize Světy na pokračování.      Jason Mittell chápe televizní žánry jako kategorie propojující určité kulturní texty s ohledem na kontext. Výzkum televizních žánrů nespočívá podle něj pouze v analýze konvenčních prvků, které jsou viditelné a srozumitelné širokému publiku. Základem jsou především tři základní atributy: publika (divácká recepce), televizní průmysl a mediální kontext. Mittell vychází z Bordwellovy historické poetiky a kognitivní psychologie. Odlišnosti ve struktuře filmových a televizních žánrů, do jejichž široce pojatého spektra zahrnul i nenarativní žánry, vidí především v odlišném způsobu produkce a autorství v televizi a vlivu denního programování na podobu žánru.      Mittell charakterizuje současnou americkou televizní tvorbu jako narativně komplexní. Mittelovo pojetí narativní komplexity shrnuje Jakub Korda: „Komplexní narativy také často vykazují vypravěčské sebevědomí a odkazují na samotný proces narace. Činí tak ale ne v brechtovském slova smyslu, tedy zrušením iluze a vytvořením odstupu diváka od textu. Diváci jsou v tomto případě stále povzbuzováni k projevování zájmu o diegetický svět a hrdiny, komplexní narace u nich ale budí zájem o způsoby, jak televizní tvůrci budou dále prokombinovávat stále složitější zápletky a proplétající se příběhové linie. Je to tedy kombinace dvojího potěšení – ze čtení příběhu na jedné straně a na straně druhé z vědomí existence složitějšího‚mechanismu vyprávění‘ a ‚narativních speciálních efektů‘, které jsou analogií vizuálního efektu na úrovni vyprávění. Takové složité vyprávění se často nebojí dočasně mást své diváky, nutí jek častým revizím dosavadních interpretací a prožitků pramenících z příběhu.“      Historický seriál jako kulturní text (fiktivní umělecké dílo) je neoddělitelně propojen s jiným kulturním textem (historií). Zdvojený kontext, případně záměna jednoho kulturního textu za druhý (umělecké dílo je vnímáno jako typ historického textu) umožňuje odlišné divácké reakce a nedorozumění v komunikaci o historických seriálech jako v případě seriálů Bohéma a České století. Divácké reakce vnímání příběhu jsou vzájemně propojené s vnímáním historie (divák konfrontuje vlastní znalosti historie s informacemi předkládanými v příběhu, obráceným směrem se emoce generované příběhem a postoje diváka, které vznikají na základě recepce díla, k postavám a událostem promítají do divákova hodnocení historických událostí). {loadmodule mod_tags_similar,Související}      Delší stopáž seriálu umožňuje narativně odlišný začátek a jiný způsob komprehenze (porozumění příběhu), vyprávěný příběh je zaplněný komplikovanější fabulí, větším množstvím postav s prokreslenějšími charaktery, jejich vývoj je zachycen v delším čase (historickém období). Kokešem popsaný vztah narativního celku a jednotlivých epizod umožňuje větší variabilitu reprezentace historie, která nemusí být podávána jako tradiční lineární příběh navazujících epizod, ale představit dějiny jako celek, který není prostým součtem jednotlivých historických událostí (České století). Obdobně postupy komplexního narativu umožňují zaměřit prvky sebereflexivity a sebeuvědomění nejen na vyprávěný příběh, ale také na dějiny samotné (opět v rámci zdvojeného kontextu). Diváci nejsou nuceni jen k revizím dosavadních interpretací a prožitků pramenících z vlastního příběhu, ale jejich pozornost se zaměřuje také na revizi dějin ve smyslu přehodnocení jejich kulturní a ideové interpretace od jednoznačného dogmatického významu (jak činí mainstreamová historická dramata a české televizní seriály natáčené do roku 1989) k pluralitní otevřené vícevýznamovosti (obdoba modu filmové artové narace či Rosenstoneovo pojetí postmoderního historického filmu). Některé seriály (v našem případě Bohéma) sebereflexivitu vztahují na samotný proces vizuální reprezentace historie, jejím cílem není vyprávět pouze o dějinách a jejích aktérech, ale zároveň chtějí zviditelňovat samotný způsob konstrukce historie a odhalit skryté meze způsobu reprezentace dějin, například ve vztahu k „neviditelné“ ideologizaci vyprávěných historických příběhů a jejich falešné objektivní pravdivosti.      Narativně komplexní historické seriály specifickým způsobem naplňují charakteristiku (působení na diváka, zviditelňování narace), kterou Rosenstone vztahuje k inovativním (postmoderním) historickým filmům (viz úvod).      Historický seriál předpokládá alespoň částečnou znalost zobrazované historické události. Na globální úrovni „velkých dějin“ divák neuvažuje telickým způsobem (jak historická událost dopadne), ale paratelickým (jakých způsobem bude naplněna, jak se v předem známé situaci zachovají protagonisté, jaké byly jejich skutečné vnitřní motivy). Například v Bohémě posuzuje divák odboj a kolaboraci postav v perspektivě výsledku druhé světové války a následného nástupu komunistického režimu v roce 1948. Naopak v uměleckých dílech soustředěných převážně na všední „historicky bezejmenné“ protagonisty (v našem případě Svět pod hlavou) je paratelická složka značně potlačena (komunistický režim se zhroutil v roce 1989).      Velká část diváků i kritické obce požaduje po seriálu historickou věrohodnost (což potvrzují i ohlasy analyzovaných seriálů), přitom si neuvědomují, že oni sami nevyžadují relevantní a pravdivá historická fakta, ale že jim jde o to, aby seriál odpovídal zaběhnuté emocionální a ideové představě diváka. Tento specifický požadavek potvrzuje srovnání ohlasů na seriál ze současnosti Pustina (sc. Š. Hulík, r. I. Zachariáš, A. Nellis, 2016), v němž obyvatelé stejnojmenné fiktivní vesnice (natáčeno v Horním Jiřetíně) v místním referendu hlasují o prolomení těžebních limitů pro povrchovou těžbu. Přitom rozhodnutí o těžebních limitech je agendou vlády, která k němu v roce 1991 vydala závazné usnesení (později několikrát potvrzené), jemuž nejde nadřadit místní referendum. Povýšit historickou věrohodnost na hlavní hodnotící kritérium v rámci žánru hraného historického seriálu je omyl stejného řádu jako zkoumat v krimi žánrech realističnost kriminalistických postupů.   Luboš Ptáček po roce 1989 vystudoval estetiku na Filozofické fakultě UK Praha. V první polovině 90. let pracoval jako novinář. Od roku 1996 působí na Katedře divadelních a filmových studií FF UP Olomouc. Odborný zájem zaměřuje na filmovou analýzu, naratologii a český historický film. Publikuje v řadě českých i zahraničních filmových časopisů (Cinepur, Filma doba, Studies in Eastern European Cinema) a je autorem či spoluautorem několika knih (například Morava ve filmu, 2004; Akira Kurosawa a jeho filmy. Existenciální obraz světa, 2013).   Nakladatelství Casablanca, Praha, 2019, 1. vydání, brož., 240 stran.            

Čas načtení: 2025-09-26 07:33:00

Nošení červených nehtů zvyšuje sebevědomí

Červená barva má téměř magickou moc. Není to klišé, je to obyčejná psychologie! V mužích vzbuzuje silné vášně, ženám zvyšuje sebevědomí. Ať už ji budete nosit na nehtech nebo do ní ponoříte celý šatník, efekt se dostaví okamžitě.

Čas načtení: 2026-05-11 05:00:00

Psychologie barev oblečení očima terapeutky: Smyslnou červenou muži milují, protože vyjadřuje plodnost ženy. Co další barvy?

Barvy ovlivňují lidskou psychiku, a proto se s nimi vědomě pracuje především v oblasti marketingu a designu. Působí na nás už po probuzení, třeba když si vybíráme oblečení ze skříně. Věděla jste, že si barevnost šatů volíme podle svého momentálního psychického stavu, ale i na základě dlouhodobého psychického nastavení, kam patří míra sebevědomí nebo vztah k okolí? Právě to nám potvrdila terapeutka Marie Funke.

Čas načtení: 2024-10-31 20:02:47

Jak zvýšit sebevědomí: 10 účinných strategií pro osobní růst

Zlepšení sebevědomí je transformační proces, který může přinést mnoho výhod jak v osobním, tak v profesionálním životě. Vyžaduje to však vytrvalost a závazek k vlastnímu rozvoji. Zde jsou některé účinné strategie, které vám mohou pomoci vybudovat silnější a sebevědomější verzi sebe sama. 1. Stanovte si realistické cíle a kroky k jejich dosažení Sebevědomí roste, když vidíme, že dosahujeme zamýšlených cílů. Začněte tím, že si stanovíte malé, realistické cíle, které jsou dosažitelné v krátkodobém horizontu. Může to být něco tak jednoduchého, jako je každodenní cvičení po dobu 10 minut nebo konzistentní učení se nové dovednosti. Pozorování pokroku vás motivuje k tomu, abyste se pustili do větších výzev. 2. Zaměřte se na své silné stránky Často se soustředíme na slabiny a ignorujeme své silné stránky. Zamyslete se nad tím, v čem jste dobří a co vám přináší radost. Může to být například schopnost naslouchat ostatním, kreativita, organizační dovednosti nebo vytrvalost. Zdůrazňování svých silných stránek posiluje váš pocit hodnoty a umožňuje vám soustředit se na pozitivní aspekty. 3. Procvičujte mluvení před zrcadlem Strávit čas procvičováním projevů nebo rozhovorů před zrcadlem vám umožní zvyknout si na vlastní hlas a vidět se při mluvení. Používání zrcadla také pomáhá snížit nervozitu a lépe kontrolovat gesta a tón hlasu, což následně zvyšuje sebevědomí v sociálních a profesionálních situacích. 4. Rozvíjejte své dovednosti Investování do rozvoje svých dovedností a získávání nových znalostí je skvělý způsob, jak zlepšit sebeúctu. Účastněte se seminářů, přečtěte si knihu v oblasti, která vás zajímá, zaregistrujte se na online kurz. Čím více znalostí budete mít, tím snazší bude cítit se sebevědomě v rozhovorech a rozhodování. 5. Pečujte o své fyzické a duševní zdraví Zdravý životní styl má přímý vliv na naše blaho. Pravidelná fyzická aktivita, vyvážená strava a dostatek spánku jsou základem. Relaxační techniky, jako je meditace nebo dechová cvičení, pomáhají zvládat stres, který je často... Čtěte více Příspěvek Jak zvýšit sebevědomí: 10 účinných strategií pro osobní růst pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení

Čas načtení: 2025-02-20 20:41:08

Proč si vybrat Kamagra Oral Jelly: Výhody pro muže

Proč si vybrat Kamagra Oral Jelly: Výhody pro muže redakce Čt, 02/20/2025 - 20:41 Ostatní - Zdraví a Krása Klíčová slova: Kamagra Oral Jelly 100mg spokojený sexuální život erekce Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Účinnost Kamagry Oral Jelly Kamagra Oral Jelly 100mg je formulována s účinnou látkou sildenafil citrát, která je známá svou schopností zlepšit prokrvení penisu. Jak to funguje? Sildenafil citrát působí proti enzymu, jenž by jinak bránil přítoku krve do penisu. A právě díky tomuto se erekce stává tvrdší a trvá déle. Tento lék obvykle začne fungovat do 30 – 60 minut což je výborné pro muže, kteří se chtějí rychle zbavit nepříjemné situace. V porovnání s klasickými tabletami je Kamagra Oral Jelly rychlejší na vstřebávání. Jelikož je ve formě želé, nezůstává tak dlouho v trávicím traktu, což umožňuje rychlejší nástup účinku. Mnoho mužů preferuje právě tuto formu léku díky její jednoduché a příjemné podobě. Kamagra Oral Jelly 100mg je efektivní nejen v počáteční fázi léčby, ale také během dlouhodobějšího užívání, pokud je správně dávkována.   Snadná a pohodlná aplikace Kamagra Oral Jelly 100mg je skvělá volba pro muže, kteří hledají pohodlné a rychlé řešení pro erektilní dysfunkci. Na rozdíl od standardních tablet je tato forma léku ve formě želé, která je velmi snadná k použití. Stačí otevřít sáček, vymačkat obsah do úst a pozřít. Tato jednoduchá aplikace umožňuje muži užívat lék bez stresu nebo nepohodlí spojeného s polykáním tablet. Další výhodou je, že Kamagra Oral Jelly je k dispozici ve třech ovocných chutích, což činí použití příjemným zážitkem. Někteří muži, kteří mají obtíže s polykáním tablet, tohle formu moc ocení. Tato pohodlnost je zvláště vhodná pro muže, kteří chtějí mít sex bez nutnosti předtím připravovat léky. Kamagra Oral Jelly je určena pro muže, kteří cestují často nebo potřebují lék, který mohou užívat kdykoliv a kdekoliv. Použitelné dávkování pro různé účely Kamagra Oral Jelly 100mg nabízí flexibilitu v dávkování, což je pro mnoho mužů výhodou. Nejsilnější dávka je 100mg, to je standardní dávka, která účinně podporuje erekci. Nicméně dávku je možné upravit v závislosti na osobních potřebách. Pokud zjistíte, že 100mg je moc anebo naopak málo, můžete se poradit s lékařem o úpravě dávkování. Je nezbytné, aby Kamagra Oral Jelly nebyl užíván pravidelně, ale pouze dle potřeby. Díky své rychlé účinnosti a cenově dostupnosti bude pro mnoho mužů velmi oblíbenou podobou léku, která může být užívána před plánovaným sexuálním stykem bez nutnosti měnit své každodenní návyky. Ještě se má za to, že účinky trvají 4 až 5 hodin a dává tak uživateli čas na to, aby si v klidu a bez stresu užil intimní chvíle. Důležitým faktorem pro úspěch je správné dávkování, proto je nutno užívat přípravek dle doporučení lékaře. Osvědčené výhody pro sexuální život a sebevědomí Kamagra Oral Jelly 100mg má pro muže nejen fyzické výhody, ale také významný dopad na jejich psychiku a sebevědomí. Erektilní porucha může negativně ovlivňovat kvalitu života i vztahů, a to často vede k negativním náladám až úzkostem. Kamagra Oral Jelly umožňuje obnovit sexuální činnost, která přímo ovlivňuje zvýšení sebevědomí. Muži užívající Kamagra Oral Jelly často zaznamenají zlepšení svého sexuálního života, což má pozitivní vliv i na jejich partnerské vztahy. Zlepšená erekce nejsnadněji vede ke zdravému intimnímu styku, přináší také znatelně větší běžnou pohodu a zlepšení se v osobním životě. Kamagra Oral Jelly pomáhá mužům znovu získat sebevědomí, což je velmi důležité pro jejich celkové duševní zdraví. Závěr Kamagra Oral Jelly 100mg je efektivní a pohodlné řešení pro muže, kteří trpí erektilní dysfunkcí. Tento lék poskytuje rychlý účinek, snadnou aplikaci a flexibilní dávkování a proto je to nejvhodnější volba pro mnoho mužů. Kamagra Oral Jelly ne jen zvyšuje sexuální výkonnost, ale také kladně ovlivňuje sebevědomí a vztahy. Používáte-li účinný způsob, jak zlepšit váš sexuální život, Kamagra Oral Jelly může být tím, co potřebujete. Přidat komentář foto pixabay.com Kamagra Oral Jelly 100mg je oblíbený lék pro muže, kteří trpí erektilní dysfunkcí. Tento produkt poskytuje rychlou a účinnou úlevu a nabízí mnoho výhod. Pokud již máte dost klasických tablet a hledáte pohodlnější variantu, pak Kamagra Oral Jelly může být to pravé. V tomto článku uvidíte hlavní důvody, proč si Kamagru Oral Jelly vybrat.

Čas načtení: 2025-11-14 08:44:46

Křivý úsměv bolí i duši. Studie ukazují dopad na sebevědomí

Ortodontická léčba bývala dlouho spojována především s estetikou. Stále více výzkumů však dokládá, že nerovný chrup má přímý vliv na psychiku, sebevědomí i společenské uplatnění. Podle mezinárodní studie zveřejněné v roce 2024 v odborném časopise BMC Oral Health bylo až Read More Křivý úsměv bolí i duši. Studie ukazují dopad na sebevědomí The post Křivý úsměv bolí i duši. Studie ukazují dopad na sebevědomí first appeared on Radírna - Internetová online poradna.

Čas načtení: 2025-11-04 13:43:20

Nová guma, nové sebevědomí: Continental ContiSportAttack 5 mění hru na okreskách i okruhu

Kdo má rád svižné projížďky a občas vyrazí na okruh, ten dobře zná věčné hledání gumy, která zvládne obojí. Continental u páté generace své sportovní [...]

Čas načtení: 2020-02-12 20:24:31

Jak překonat stydlivost? Umíte navazovat nové kontakty, nebo jste spíš plaší?

Nina Deissler, Jak překonat stydlivost, ostych a nesmělost. Cesta ke zdravému sebevědomí. Grada 2020. Ukázka zde Často slýchám, že jsem extrovert; patřím charakterově mezi průbojnější typy, které i v cizím prostředí rozproudí konverzaci a seznámí neznámé lidi, kteří by za běžné situace neměli důvod si ostatní pouštět k tělu. Proč jsem si tedy vybrala tuto publikaci? Upřímně, byl to úmysl, abych lépe porozuměla ostýchavým lidem, čím si procházejí. Jenže jsem dostala víc. Člověk totiž není celý život stejným jedincem. Vyvíjí se. Jednotlivé životní fáze a pozitivní i negativní zkušenosti ho mění. Učí ho, jak přistupovat k okolí a jak jednat s lidmi. Někdy i dobře nakročený extrovert se uzavře do ulity vyděšeného jedince, který se drží stranou, aby neobdržel další kruté rány za své neúspěchy. Jenže ono je to hlavně „v hlavě“. Upřímně nemám ráda knižní rádce, které „zaručují“, že po přečtení dané publikace se váš život docela změní. Tak nějak v pozadí svých myšlenkových pochodů s úsměvem vidím Bridget Jones, jak hází do koše jednu rádoby rádcovskou publikaci za druhou. A tohle přesně Stydlivost, ostych a nesmělost není! Když kolegové na stole v kanceláři uviděli tuto knihu, ptali se mě, proč ji čtu? A já si uvědomila, že s každou další stránkou je to z jiného důvodu, než jsem si původně plánovala: opravdu mě uchvátila. A to proto, že jsem v ní nalezla jedno ze svých dávno zapomenutých já. Období dospívání a mládí. Tehdy jsem ke světu nejprve přistupovala a poté už jen chtěla přistupovat s otevřenou náručí a přinést do všeho nový impuls, ale po několika negativních  zkušenostech jsem to vzdala. Probudilo to ve mně vzpomínky na emocionální zranění, se kterými jsem cítila potřebu se právě díky této knížce vyrovnat. Mladý člověk je obzvláště citlivý na negativní ostrou zpětnou vazbu a já jsem s ní skutečně tehdy neuměla pracovat. Autorka knihy nabízí lidem, kteří buď jsou již stydliví a plaší od narození, nebo je k tomu svedli různé situace a okolnosti, techniku tak zvanou NLP (neurolingvistické programování). Tato technika vychází z předpokladu, že lidé nejsou neurotičtí, potrhlí nebo deprimovaní, ale že se vždy snaží získat to nejlepší z možností, které se jim nabízejí. „Fungují ve svém „modelu světa“, který se skládá z toho, co se naučili o sobě a o světě, a jak to, co vnímají, interpretují. Každý člověk má v hlavě svůj individuální model světa, jakousi „vnitřní mapu“, který se liší od světů jiných lidí. Ve vašem modelu světa jsou důležité různé věci podle toho, kde a jak jste vyrůstali… (27) Naše podvědomí chce zajistit, abychom se vždy cítili v bezpečí. Často se dostává do konfliktu s naším mozkem, protože nemáme jen jednu část mozku společnou se všemi bytostmi („plazí“ mozek). Krom této, která řídí naše podvědomí se postupem evoluce vyvinul ještě emocionální savčí mozek, který má na starosti smích a pláč, euforii a depresi, a také myslící lidský mozek, díky němuž myslíme a pamatujeme si. Tyto oblasti spolu vzájemně komunikují a může mezi nimi nastat konflikt. „Východiskem proto není, abyste bojovali se svým strachem, protože pak byste vlastně sváděli bitvu sami se sebou.“ (34) Stavěli bychom se tak proti plazí části mozku, která chrání naše bezpečí, ale také proti „savčímu“ mozku, který má „hromadu důkazů o tom, že svět venku je nebezpečný“. Ale lze vždy spoléhat na tyto důkazy? Často za nimi stojí je obyčejná dogmata, která se v průběhu času stala realitou. Zkusme to na běžném příběhu ze života. Například volba partnera. Znám dívku, která se ostýchala seznamovat, a pokud už mělo dojít k nějakému rande, vždy si volila muže, kteří u nás v okolí vyvolávali otázku: proč? Vždyť má na víc! Ale pravdou je, že častokrát v dětství od staršího sourozence slýchala, že je ošklivá, a od otce, že je neschopná. Pokud člověk roste s těmito pocity, přijme je jako fakt. Všichni jsme viděli, že je hezká a velmi šikovná, ale neprůbojná. Není divu! Pod takovým tlakem životních zkušeností se bála prosadit. Na základě těchto zkušeností se nějak stavíme k sobě a k okolí. Máme určitá hodnocení, názory a to, co považujeme za pravdy. Ale jak hodně je to skutečné? Nejsou to jen jakási „dogmata“? Negativní dogmata často začínají slovy: „Já prostě neumím…, Já prostě nejsem…, Pořád (nebo nikdy) se mi (ne) stává…, Pro mě není…, Pořád mám… A všechna nám akorát brání vyjít ze své ulity. Zkuste třeba první základní cvičení. Vzpomeňte si na chvíle, kdy se stydíte. Co v daných chvílích neumíte? Možná neumíte někoho oslovit, jestliže se vám líbí? Nebo se na toho člověka neumíte ani usmát? Možná se neumíte prosadit? Nebo neumíte mluvit před ostatními? Napište si na papír, co všechno v dané chvíli vnímáte, že „neumíte“. A pak vezměte jeden příklad za druhým a za „neumím“ dosaďte „nechci“. Vnímáte ten rozdíl? „A teď – nebojte se toho – se sami sebe zcela upřímně zeptejte, jestli v tom není i špetka pravdy. Pokud například máte zdravé oči, a přesto „neumíte“ opětovat oční kontakt, nejde tu přece o vaši schopnost dívat se, ale o to, že v hlavě se vám honí všechny možné myšlenky, které vám říkají: „Nedělej to.“ A vy se rozhodnete, že to neuděláte. To je důležitý bod: Rozhodli jste se vy. (42) Děláme to, co v tu chvíli považujeme za bezpečnější. Přece máme dostatek důkazů, že naše rozhodnutí je lepší! Dostatek? Opravdu? Pusťte se do hledání nových důkazů! Vrátím se třeba k bývalé kolegyni z práce: ano, byly to často opakované sebevědomí podrývající věty. Ale tyto důkazy poskytli jen dva lidé. Zkuste naslouchat i těm ostatním. Udělejte čáru za těmito negativními zkušenostmi a řekněte si, ok, tak a teď nanovo: schválně, jaké zkušenosti přijdou teď? Tato publikace mě nepřestává bavit. Ona je opravdu určená všem! Možná to autorka ani tak nezamýšlela, ale já v ní nalézám sebe a okolí a uvědomuji si, jak ty jednotlivé vrstvy vytváří tolik nuancí, které vás mohou popostrčit, nebo zbrzdit ve šťastném životě. Vlastně jsem si celou dobu myslela, že si „to uvědomuji“, ale po pravdě se u každé kapitoly zastavím a řeknu si: to je fakt, takhle jsem na to doposud nenahlížela. Stručně tedy ještě, co naleznete v knížce: cvičení proti nesmělému chování a myšlení, jak si najít pravé přátele, pomůže vám se zvyšováním sebevědomí. Pro ty, kteří by se rádi seznámili i kroky ohledně flirtování. Hodně důležité považuji, jak  zvládat kritické situace, které bývají v životě jedním z  nejtěžších kroků. Osobně to považuji za jeden nejdůležitějších kroků dospělosti. Zvládnout kritiku s určitým nadhledem a třeba ji v rozhovoru převést i do humorné polohy, aby se pročistila atmosféra. Ona totiž není kritika jako kritika. Někdo chce konstruktivně pomoci, a jiný si jen vylít vztek. Tu první přijímám a tu druhou zlehka převedu do přátelské ironie a jsem moc ráda, když se mi podaří vzteklounovi uvolnit mimické svaly do úsměvu. MB

Čas načtení: 2023-09-13 07:00:00

Sebevědomí – mají ho vaše děti?

Wikipedie definuje sebevědomí) jako: „Sebevědomí je vědomí vlastní ceny …přesvědčení, že člověk jedná správně, vhodně a účinným způsobem.… stav mysli nebo pocit, který se vyznačuje nepřítomností nejistoty, ostychu nebo rozpaků a je provázený klidnou vírou v sebe a své schopnosti, beze stop podceňová ...

Čas načtení: 2019-11-13 12:53:56

Nicolai Sennels: Nezvěte do své země muslimy

Nicolai Sennels je psycholog, který v letech 2005-2008 pracoval v kodaňské věznici pro mladistvé Sønderbro. O svých zážitcích a závěrech napsal knihu Svatý hněv: Mezi muslimskými zločinci, která zatím česky nevyšla. Dnes je politicky aktivní, je členem Dánské lidové strany (Dansk Folkeparti), která usiluje o další restrikci imigrace z nezápadních kultur, a byl spoluzakladatelem hnutí For Frihed, které je dánskou pobočkou hnutí Pegida. Nedávno Nicolai Sennels navštívil Prahu, poskytl rozhovor i televizi Prima a odpověděl mi na několik otázek, které jsem mu zaslal e-mailem. Zajímala mne jeho perspektiva, protože vězeňský psycholog je poměrně specifické povolání, které vidí společnost z jejího horšího konce a každodenně pracuje s některými problémy, které širší společnost ani nemusí příliš vnímat.   Pane Sennelsi, jste psycholog. Mohl byste čtenářům krátce popsat svoje předešlé zaměstnání? Co vás vedlo k tomu, že jste napsal svoji knihu „Svatý hněv“? Když jsem jako naivní levicový Západoevropan začal pracovat ve vězení, byl to pro mě docela šok. Sedm z deseti vězňů v dánských vězeních pro mladistvé jsou muslimové, i když muslimů je jinak méně než 10 procent obyvatelstva. Mým úkolem bylo pomoci jim najít smysluplnější způsob života, ale brzy jsem zjistil, že západní psychologie v jejich případě terapeuticky selhává. Abych našel lepší postupy, začal jsem studovat jejich náboženství a kulturu, vyptával jsem se svých muslimských klientů na podrobnosti jejich rodinného uspořádání, denního života, života a tradic v zemích jejich původu. Jako psycholog ve vězení jsem tím pádem měl jedinečnou příležitost hovořit se skupinou lidí, na které si mnoho z nás utvořilo názor, ale jen málokdo se k nim dostal skutečně blízko. Tato kniha je způsobem, jak získat psychologickou perspektivu k jedné z nejdůležitějších otázek současnosti: co je muslimská kultura a jakým způsobem bychom k ní měli přistupovat na Západě.   Ve svém odborném životě jste potkal mnoho zločinců, kteří byli muslimové, jelikož je jich v dánských věznicích statisticky nadprůměrné množství. Říkáte, že součástí jejich motivace je i jejich víra. Mohl byste to rozvést? Náboženství hraje ústřední roli nejen u islámských teroristů, ale i zločinců. Na základě analýzy tohoto náboženství a kultury, a na základě stovek rozhovorů s muslimy, jsem dospěl k názoru, že jsou vychováváni s určitými mentálními vzorci, které je činí náchylnějšími ubližovat ostatním a představují nebezpečí pro neislámské společnosti. Jeden takový psychologický rys je dominance. Mnoho zločinů páchaných muslimy vůči nemuslimům není motivováno primárně peněžním ziskem, ale touhou dominovat ostatním. Je to částečně proto, že muslimové mají svým náboženstvím uloženu povinnost ovládat a dobývat, a částečně proto, že žijí v extrémně dualistickém světonázoru. Tam, kde se západní myšlení snaží o širší pochopení, je muslimská kultura zvyklá uvažovat ve vzorci „buď a nebo“, „černá a bílá“. Širší pochopení vede k větší harmonii, kdežto vzorec „buď a nebo“ rozděluje svět do antagonistických párů: muslimové jsou lepší než nemuslimové, muži mají více práv než ženy, většina denních záležitostí je rozdělena na čisté (halal) a nečisté (haram) atd. Silně dualistické kultury jsou vesměs také silně neharmonické, protože vynášejí velmi tvrdé soudy. Abych to něčím ilustroval, rád bych upozornil na arabské slovo pro nemuslima, káfir. „Káfir“ má mnoho extrémně negativních konotací, protože podle islámských svatých textů se „káfirům“ nedá věřit, jsou předurčeni k tomu, hořet v pekle, mohou být zotročeni a sexuálně zneužíváni, mají být zabiti atd. Tyto islámské popisy nevěřících fungují podobně jako válečná propaganda mezi vojáky. Tak, jako generálové dehumanizují a démonizují nepřítele, aby vojákům psychologicky ulehčili jejich zabíjení, muslimská víra a kultura dehumanizuje nemuslimy způsobem, kvůli kterému je snazší nestarat se o jejich city, majetek nebo život. Kromě těchto dvou věcí jsem identifikoval čtyři specifické psychologické rysy rozšířené mezi muslimy, které zvyšují riziko anti-sociálního nebo kriminálního chování. Tím prvním je hněv. V západní kultuře víme, že hněv je projevem slabosti. „Jenom malí psi štěkají,“ říká se v Dánsku. Zachovat klid, nebo dokonce odbýt kritiku či frustraci vtipnou poznámkou, to u nás považujeme za sílu. V muslimských zemích je jako síla vnímán hněv. Dokonce mají „dny svatého hněvu“ (podle nichž jsem pojmenoval svoji knihu) – typicky v pátek – kdy poskakují, střílejí do vzduchu a křičí. A to, že na Západě neprojevujeme hněv a ochotu k fyzické agresi, vnímají jako slabost. Slabost zdvořilých a empatických osob, kterou lze snadno využít. Dalším psychologickým rysem je to, čemu západní psychologie říká sebevědomí. Pokud se dokážete vypořádat s kritikou klidně, a dokonce vyjádřit vděčnost v případě, že ten, kdo vás kritizuje, má pravdu, vnímáme to jako silné sebevědomí. Pokud se rozzuříte a útočíte, je to pro nás slabé sebevědomí. Mezi muslimy je to obvykle naopak. Výsledkem jsou křehká, skleněná ega a těla naplněná adrenalinem. Když v Dánsku vyšly karikatury Mohameda, zástupy muslimů v různých zemích světa křičely výhrůžky a zapalovaly vlajky, což mělo dokázat, že islám je mírumilovný – to je asi nejzřetelnější příklad. Třetí psychologický rozdíl je v tom, čemu v psychologii říkáme locus of control, místo výkonu kontroly. Na západě jsme vesměs vychováni v tom, že svůj život kontrolujeme sami. To znamená, že sami sebe považujeme za zodpovědné za to, jak náš život bude vypadat. Jeho výsledek záleží na tom, jak se rozhodujeme, reagujeme atd. Zjistil jsem, že muslimové mají primárně vnější „locus of control“. To je přirozené v kultuře, kde je osobní svobody málo a kde se nelze moc odlišit od společenských norem. Všechno je „ins’hallah“ (vůle Alláhova), nebo o tom rozhoduje mužský člen rodiny nebo imám. Věci se dějí z vnějších důvodů. To je také důvod, proč je v islámském světě tak rozšířená mentalita „obětí“. Za všechno může někdo jiný, což je velmi špatný základ pro řešení problémů a pohyb vpřed. Čtvrtým psychologickým faktorem je otevřenost ostatním. V západním světě definujeme otevřenost a toleranci jako dobrou. Snažíme se být otevření ostatním, i když mají jiné názory, včetně těch politických a náboženských. Mezi muslimy je považováno za dobré být uzavřený a netolerantní. Obvykle se vdávají a žení jen mezi sebou a děti – zejména dívky – žijí v neustálé hrozbě násilí (a hůř), pokud by se moc „pozápadnily“. Není těžké si představit, co se stane, když se dvě civilizace s takto odlišnými psychologickými vzorci potkají. Otevřená a tolerantní společnost se otevře a toleruje tu zavřenou a netolerantní, což vedlo k všudypřítomné islamizaci západoevropských společností: oddělené návštěvní hodiny v bazénech podle pohlaví, halal jídlo ve školkách, školách a nemocnicích, noviny nechtějí otisknout karikatury Mohameda, v centrech měst vznikají dominantní islámské budovy atd. Tyto psychologické rysy, včetně nábožensky založené démonizace nevěřících a výzev k dominanci, ubližování a zabíjení – jsou důvod, proč tolik muslimů skončí jako násilní zločinci nebezpeční společnosti. A skutečnost, že naše vlastní kultura je tak neagresivní, odpouštějící a tolerantní, vede k jejímu vlastnímu ohrožení.   Je vaše kniha “Svatý hněv” v Dánsku stále kontroverzní? Jaká byla reakce čtenářů? Najdete ji v knihkupectvích, nebo s ní mají problém? Kniha vzbudila v době svého uveřejnění ohromný zájem. I když její ústřední sdělení – že lidé z jiných kultur mají jiné mentality – je logické a samozřejmé, stejně to pro řadu lidí byla novinka. Kniha odstartovala v Dánsku velmi důležitou debatu ohledně kulturních a psychologických rozdílů. Myslím si, že tato debata byla velmi konstruktivní. Zdá se, že pro mnoho lidí je psychologická perspektiva celé záležitosti osvěžující a snáze pochopitelná. První dvě vydání se vyprodala velmi rychle, ale vydavatel z neznámých důvodů nechce vydat knihu potřetí. Od té doby byla kniha vydána také švédsky a anglicky, německé vydání se právě chystá.   Jste členem Dánské lidové strany. Jste spokojen se současným stavem azylové a migrační politiky? Co byste doporučil jiným zemím? Záleží na tom, co chcete. Chcete-li žít v míru a záleží-li vám na vlastní kultuře, doporučil bych vám nezvat do své země muslimy. Pokud chcete hrát hazardní hru s bezpečností budoucích generací ve jménu vyšších principů, jako jsou směrnice EU nebo konvence OSN, můžete učinit jinou volbu. Jelikož jsem psycholog a humanista, více si cením lidí než principů. A myslím si, že sociální kapitál – důvěra a solidarita – je pro blahobyt lidí velmi důležitý. Sociální kapitál je velmi vysoký v monokulturách a upadá v multikulturních společnostech, kde lidé s velmi odlišnými či navzájem rozpornými hodnotami nenacházejí společný základ pro své soužití.   Na závěr: máte nějaký vzkaz pro české čtenáře? Ano, hned tři. Za prvé doufám, že Česká republika a zbytek východní Evropy se poučí z odstrašujícího příkladu západní Evropy a nezopakují naši historickou katastrofální chybu, která už stála tolik krve, potu a slz. Za druhé byste měli opravdu doufat, že západní část kontinentu to přežije. Protože pokud nepřežijeme, budete muset někdy za padesát let vynaložit ohromné prostředky k ochraně svých hranic, a to se slabší ekonomikou, protože oslábne vzájemný obchod. To mne vede ke třetí radě: Když Čechům nabídnou práci v „uniformě“ například Němci nebo Francouzi, tak doufám, že ji mnoho Čechů vezme. Když se objeví takové nabídky práce, je to proto, že jsou nutné – a jak jsem říkal, týká se to také stability vaší vlastní situace. Dívám-li se do své vlastní křišťálové koule, myslím si, že záchrana Evropy tentokrát nepřijde primárně od nás, ale od vás. Zní to hodně dramaticky, ale jako všechno ostatní je to hlavně psychologie. Podívám-li se na demografické složení obyvatelstva, je mi to jasné: střet mezi otevřenějším a černobílým myšlením je teprve na samém začátku. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení:

Nedostatek sebevědomí v komunikaci: projevy, důvody a řešení v konkrétních situacích

[skoleni-kurzy.eu] Odpolední seminář, který vám zvedne sebevědomí a následně i náladu. Natrénujete různorodé techniky zvyšování vaší sebedůvěry a zvládání nejistoty v nepříjemných situacích techniky, které určitě neznáte, ale které ve svém životě ihned a opakovaně využijete. * Nebudu vás přesvědčovat, že jste vždy odolní, že se nemusíte bát a tak podobně. Předvedu vám, jak se sebevědomí doopravdy hraje. A jak taková hra může přejít z vašeho těla, svalů, mimiky… dovnitř vás. • Ukážeme si triky, jak vám „hraní- může zpočátku pomoci získat skutečné sebevědomí. Nebudeme se přetvařovat, ale využijeme celé naše tělo stejně, jako to dělají herci. To, co řeknete slovy, řeknete celým svým já – už nikdy nepůjdete sami proti sobě. • Budeme také mluvit o strachu a tom, co strach vlastně je. Řekneme si, co dělat s negativními projevy našeho okolí vůči vám – jak se jim postavit, jak je řešit, jak je minimalizovat. • Pojmenujeme vaše krizové situace v komunikaci a budeme trénovat jejich nové řešení, abyste si už příště nemuseli nechat všechno líbit. ...1. VOX a.s.

Čas načtení: 2024-09-17 20:52:38

Podpořte své sebevědomí ve třech krocích. Péče o zdraví by měl být ten první

27. 8. 2024, PRAHA – Zdravé sebevědomí nám může přinést vnitřní klid, uvolnění či zmírnění úzkostí a stresu. Posiluje odolnost, nastavení pevnějších hranic a zlepšuje naše vztahy s blízkými. Díky pozitivnějšímu vztahu k sobě máme chuť se rozvíjet, zkoušet nové věci, nezalekneme se žádné výzvy a snadněji tak dosáhneme úspěchu v práci i v osobním […] Článek Podpořte své sebevědomí ve třech krocích. Péče o zdraví by měl být ten první se nejdříve objevil na Super Magazín.

Čas načtení: 2024-09-17 20:52:38

Podpořte své sebevědomí ve třech krocích. Péče o zdraví by měl být ten první

27. 8. 2024, PRAHA – Zdravé sebevědomí nám může přinést vnitřní klid, uvolnění či zmírnění úzkostí a stresu. Posiluje odolnost, nastavení pevnějších hranic a zlepšuje naše vztahy s blízkými. Díky pozitivnějšímu vztahu k sobě máme chuť se rozvíjet, zkoušet nové věci, nezalekneme se žádné výzvy a snadněji tak dosáhneme úspěchu v práci i v osobním […] Článek Podpořte své sebevědomí ve třech krocích. Péče o zdraví by měl být ten první se nejdříve objevil na Super Magazín.

Čas načtení:

Nedostatek sebevědomí v komunikaci a triky, jak to zlepšit

[skoleni-kurzy.eu] Odpolední workshop, který vám zvedne sebevědomí i náladu. V průběhu tohoto workshopu si natrénujete techniky, které určitě neznáte, ale které ve svém životě ihned využijete. * Nebudu vás přesvědčovat, že jste úžasní, že se nemáte bát a tak podobně… Předvedu vám, jak se sebevědomí hraje. A jak ta hra přejde z vašeho těla, svalů, mimiky dovnitř. Ukážeme si triky, jak vám „hraní- může pomoci získat skutečné sebevědomí. Nebudeme se přetvařovat, ale využijeme celé naše tělo stejně jako to dělají herci. To, co řekneme slovy, řekneme celým svým já – už nikdy nepůjdeme sami proti sobě. Budeme také mluvit o strachu a tom, co strach vlastně je. Řekneme si, co dělat s negativními projevy našeho okolí – jak se jim postavit, jak je řešit, jak je minimalizovat. Pojmenujeme vaše krizové situace v komunikaci a budeme trénovat jejich nové řešení, abyste si už příště nemuseli nechat všechno líbit. Bonus v ceně workshopu: půl hodiny telefonické konzultace v průběhu dvou týdnů po semináři. ...1. VOX s.r.o.

Čas načtení: 2024-12-03 18:42:00

Malá Isabellka trpí vzácným syndromem: Deformace obličeje jí ničí sebevědomí

Vzácný syndrom jí zdeformoval obličej, lidé na ni zírají a to jí ničí sebevědomí. Malá Isabella z Kalifornie se v roce 2018 narodila s genetickým onemocněním, které ovlivňuje vývoj obličejových kostí. Rodiče i děťátko čekal velký boj. Lidé na Isabellu vrhaly znechucené pohledy a holčička s nástupem do školy začala ztrácet sebevědomí.

Čas načtení: 2025-05-04 18:45:00

Malé rituály pro zvýšení sebevědomí

Ve světě, který nás často konfrontuje s nejistotou a pochybnostmi, je zdravé sebevědomí zásadní. Sebevědomí hraje klíčovou roli při utváření našich myšlenek, pocitů a chování a ovlivňuje to, jak vnímáme svět kolem nás a jak s ním komunikujeme. Pokud si chcete dlouhodobě zvýšit sebevědomí, máme pro vás tři malé rituály. 

Čas načtení: 2025-09-30 14:45:00

Mezinárodní den úsměvu slaví laskavost a dobrou náladu. Dopřejte je i sobě díky ústnímu wellnessu

Praha 30. září 2025 (PROTEXT) - První říjnový pátek, letos tedy 3. října, slavíme Mezinárodní den úsměvu. Tento svátek vznikl s jednoduchým, ale silným poselstvím – šířit radost a laskavost prostřednictvím úsměvu. A jak připomínají odborníci, právě zdravý úsměv hraje klíčovou roli nejen pro naše sebevědomí, ale i pro naše vztahy s ostatními.Za Mezinárodním dnem úsměvu stojí Harvey Ball, americký grafik a autor ikonického žlutého smajlíka (smiley face), kterého vytvořil už v roce 1963 jako součást kampaně na zlepšení morálky zaměstnanců jedné pojišťovny. Smajlík se rychle stal světovým symbolem dobré nálady, ovšem Harvey Ball začal časem vnímat, že se z jeho nápadu stává spíše komerční značka a ztrácí svůj původní smysl – šířit radost. Proto se rozhodl založit Mezinárodní den úsměvu, který by každoročně připomínal, že laskavost a úsměv nic nestojí, ale mohou mít obrovský dopad.„Smích a úsměv spouští uvolňování endorfinů, serotoninu a dopaminu – hormonů spojených se štěstím a pohodou. Tato chemická reakce může pomoci snížit stres a úzkost, což vede k pozitivnějšímu a sebevědomějšímu myšlení. Různé výzkumy uvádějí, že i když je úsměv vynucený, může vám zvednout náladu, což zase zvyšuje sebevědomí,“ vysvětluje přínosy úsměvu pro psychiku terapeut Adam Táborský z Terapie mezi stromy.Podle Táborského také s úsměvem na tváři působíme přístupněji a více přátelsky, takže podporujeme pozitivní interakce s ostatními. „I tento pomyslný společenský souhlas tak může posílit naše sebevědomí, protože od svého okolí dostáváme pozitivní zpětnou vazbu,“ dodává.Ústní wellness každý denK přirozenému a zdravému úsměvu nám pomůže ústní wellness, tedy návyk, který má okamžitý efekt: čistí, zklidňuje a dává pocit, že se o sebe opravdu staráme a nemusíme se bát se kdykoliv usmát na své přátele nebo kolegy.„Moderní technologie nám dnes dovolují péči o zuby povýšit na novou úroveň. Kartáčky Philips Sonicare nové generace totiž udělají spoustu práce za vás a pohlídají vás, jestli ústní hygienu provádíte správně, abyste si zuby a dásně důkladně vyčistili, ale zároveň je nepoškodili,“ upozorňuje dentální hygienistka Jana Prchal Křepelková z pražské ordinace Čisté zoubky. Technologie kartáčků Philips Sonicare totiž hlídá techniku čištění a ve chvíli, kdy vyvinete příliš velký tlak, se kartáček rozsvítí a zavibruje. Tím vás na to jednoduše upozorní. Zároveň za vás měří dvouminutovou doporučenou dobu čištění zubů. Pro lepší koncentraci na čištění jednotlivých částí úst automaticky dělí svou činnost do šesti úseků po 20 sekundách, mezi nimiž je krátká pauza. „Čištění dutiny ústní je pak opravdu vědomé a nemůže se nám stát, že se zamyslíme, a některou pasáž vynecháme,“ vysvětluje Jana Prchal Křepelková.V závislosti na vybraném modelu nabízejí sonické kartáčky Philips Sonicare nové generace 3 úrovně intenzity a 4 různé režimy – Clean pro každodenní čištění, Sensitive pro jemnější čištění, White pro odstranění pigmentací a Gum Health pro zlepšení zdraví dásní. Snadno si na ně zvyknete, i když přecházíte z manuálu, a to nejlepší pro svůj úsměv si mezi nimi najde opravdu každý.  Najděte si ten pravý kartáček… Philips Sonicare 7100Kartáček Philips Sonicare 7100 se stane vaším nepostradatelným parťákem na cestě k ještě zářivějšímu úsměvu. S ním jednoduše zažijete čištění zubů podle svých představ a návykový pocit dokonale vyčištěných zubů. Společně s hlavicí G3 Premium Gum Care, která se lehce přizpůsobí konturám vašich zubů a dásní, dokáže odstranit až 10x více plaku než manuální zubní kartáček. Již během 2 týdnů tak získáte díky tomuto hloubkovému čištění až 7x zdravější dásně.DMOC: 4 499 Kč Philips Sonicare 6500 a 6100Zlatá střední cesta. Technologie Sonicare poskytuje výkonnou techniku pro odstraňování plaku, která zajišťuje šetrné čištění zubů i na těžko přístupných místech. Vhodná, pokud máte citlivé dásně, ale i když přecházíte z manuálního kartáčku a opatrně si zvykáte na nový způsob čištění.DMOC: 3 799 Kč (model 6500), 2 499 Kč (model 6100) Philips Sonicare 5500 a 5300Dostupné za rozumnou cenu. Vybaveny jsou technologií Sonicare nové generace s vestavěným tlakovým senzorem. Díky jejich hlavici Optimal White bude navíc úsměv až o 100 % bělejší už za jeden týden. DMOC: 2499 Kč (model 5500), 1 899 Kč (model 5300)Více informací najdete na stránkách www.philips.cz/sonicare  Jeden extra tip pro náročné Philips Sonicare 9900 DiamondClean PrestigeRolls-Royce mezi zubními kartáčky, který využívá umělou inteligenci. Technologie SenseIQ rozpozná obvyklé zvyklosti při čištění zubů a dásní a pomocí senzorů a aplikací na ně na míru reaguje. Podobně jako to dělá dentální hygienistka.DMOC: 8 299 Kč  

Čas načtení:

Nedostatek sebevědomí v komunikaci

[skoleni-kurzy.eu] Odpolední workshop, který vám zvedne sebevědomí i náladu. V průběhu tohoto workshopu si natrénujete techniky, které určitě neznáte, ale které ve svém životě ihned využijete. * Nedostatek sebevědomí se u každého člověka projevuje jinak: někdo mlčí, jiný se hihňá, další jde dopředu agresí jako svým štítem, někdo má hned slzy na krajíčku. A každá tato vnitřní reakce potřebuje jiný přístup, má jiné řešení a hlavně – jiný důvod. Jak na to půjdeme: 1. cesta vzniku jakékoliv emoce v nás a jak ji můžeme zastavit či změnit, 2. jak se nesebevědomí projevuje a proč a hlavně – jak na tyto signály reaguje svět kolem nás, 3. proměna vnějších signálů tak, aby se svět choval jinak, 4. řešení vnitřních emocí a pocitů tak, aby nás už netrápily, 5. přítomný okamžik a jeho síla sebevědomí, 6. maska a motivace – tajemství pochopení zákona akce a reakce v mezilidské komunikaci, 7. možnosti minimalizování negativních přístupů či reakcí okolí, 8. které postupy Vám v situacích zafungovaly a které ne – práce na Vašich konkrétních případech a možnosti dalších proměn, 9. cvičení synchronizace mozku a srdce podle starých rituálů, které znovu objevuje dnešní vědy. ...1. VOX s.r.o.

Čas načtení: 2025-12-08 17:58:48

Jak se projevuje skutečně sebevědomý člověk

O sebevědomí se mluví často, ale jen málo lidí skutečně rozumí jeho podstatě. Mnozí si ho pletou s arogancí, přebujelým egem nebo neustálou potřebou být za každou cenu vidět a prosadit se. Sebevědomí není to samé jako arogance Mnoho lidí si sebevědomí plete s arogancí. Když někdo působí povýšeně nebo agresivně, bývá často označen za […] Článek Jak se projevuje skutečně sebevědomý člověk se nejdříve objevil na Super Magazín.

Čas načtení: 2025-12-08 17:58:48

Jak se projevuje skutečně sebevědomý člověk

O sebevědomí se mluví často, ale jen málo lidí skutečně rozumí jeho podstatě. Mnozí si ho pletou s arogancí, přebujelým egem nebo neustálou potřebou být za každou cenu vidět a prosadit se. Sebevědomí není to samé jako arogance Mnoho lidí si sebevědomí plete s arogancí. Když někdo působí povýšeně nebo agresivně, bývá často označen za […] Článek Jak se projevuje skutečně sebevědomý člověk se nejdříve objevil na Super Magazín.

Čas načtení: 2026-04-23 07:05:00

Kde se bere sebevědomí. A proč rozhoduje víc, než si myslíte

Sebevědomí nevzniká tak, že si jednoho dne řeknete: „Od zítřka budu sebevědomý.“ Nevzniká z motivačních citátů. Ani z toho, že si před zrcadlem opakujete, že jste dost dobří. A už vůbec nevzniká z nové košile nebo značkových bot. Sebevědomí je důsledek, ne příčina. Pokud chcete působit jistěji v práci, lépe komunikovat nebo si říct o víc peněz, první krok není „věřit si víc“. První krok je pochopit, odkud se sebevědomí skutečně bere.

Čas načtení: 2012-11-09 15:00:00

Jak si zvýšit sebevědomí?

Sebevědomí je vlastnost, kterou má každý z nás, otázkou ale zůstává, v jakém je stadiu. Někdo oplývá až nepřiměřeně vysokým sebevědomím, které lze nazvat třeba arogancí a namyšleností, jiní mohou s klidem tvrdit, že jej mají v normě a poslední skupina se vyznačuje tak nízkým sebevědomím, že by jej n ...

Čas načtení: 2012-02-09 19:00:00

Zvětšení prsou – zvedněte své sebevědomí

Dámské poprsí má kromě mateřských vlastností kojení také jistou estetickou funkci. Každá z nás se narodila s naprosto odlišným hrudníkem, za které jsou některé šťastné a jiné ho doslova nenávidí. Pokud patříte k majitelkám bujného poprsí, můžete si pogratulovat, neboť netrpíte nedostatkem sebevědomí ...