Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-10-24 06:01:01

Špatně vybavení, demotivovaní, podvyživení. Přesto Kimovi vojáci mohou Putinovi vyhrát válku

„Prvních 2 600 severokorejských vojáků pomůže Rusům potlačit ukrajinský průnik do Kurské oblasti,“ cituje Anton Geraščenko, bývalý náměstek ukrajinského ministra vnitra, Kyryla Budanova, šéfa tamní rozvědky. To však zdaleka není všechno. „Asi 11 000 vojáků ze Severní Koreje cvičí v Rusku a budou připraveni vstoupit do války 1. listopadu s ruskými zbraněmi,“ oznamuje dál šéf ukrajinských zpravodajců. Fakticky tak Severní Korea, které se válka na Ukrajině zdánlivě netýká, vstupuje do konfliktu, který se odehrává více než 7 tisíc kilometrů daleko. V Severní Koreji zastřelili 30 studentů za sledování jihokorejských filmů Číst více Videa z výcviku jako důkazy Důkazy se objevují na sociálních sítích, kam unikají hlavně videa natáčená ruskými vojáky na Dálném východě. Jedno z videí, která zachycují stovky cvičících Severokorejců, se odehrává podle geolokace analytických účtů ve výcvikovém prostoru u města Sergejevka, v Přímořském kraji, který hraničí s Čínou. Ze Severní Koreje je to sem jen pár stovek kilometrů přes moře, a jak je vidět z jiného videa, Kimovi vojáci tu dostávají nejen výcvik, ale i ruské vojenské vybavení. Od oblečení po zbraně. Ve válce tak zdánlivě nebudou od Rusů k poznání. Vetší problém, než to vypadá Pro Ukrajinu to může představovat vážný problém. Zatímco Evropa s nasazením vojáků klasicky váhá a budoucí přítomnost svých jednotek na Ukrajině připouští jen několik jednotlivých politiků z pár zemí, vojáci sice nevybavené, ale velmi početné severokorejské armády jsou už na bojištích Ukrajiny realita. „Jsem vděčný těm vůdcům a představitelům států, kteří nezavírají oči a mluví upřímně o této spolupráci, byť to bude znamenat rozšíření války,“ říká podle Reuters ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a dodává, že pokud se Severní Korea přidá do války, bude to znamenat horší situaci pro všechny. Putinův sen o obnovení Sovětského svazu je blíž. V sázce je přežití Ukrajiny, ale i pověst USA jako globálního lídra Číst více K čemu ale budou Severokorejci v ukrajinské válce? Důvodů jejich příjezdu je více, jak vysvětluje deník The Conversation. „Použití cizích sil od nepřítele Spojených států demonstruje jasnou opozici vůči globálnímu řádu pod vedením Washingtonu. Zasadí to také další ránu mýtu, že Ruská federace je jako mezinárodní vyvrhel izolována ve světě vedeném západními mocnostmi,“ píše deník a rovnou dodává, že pokud špatně vybavené, nemotivované a často i podvyživené Severokorejce pošlou Rusové proti supermoderní technice NATO, příliš šancí nemají. Svou roli však zřejmě podle deníku sehrají v obraně ruského území. Pomohou hlavně v Rusku Rusku by to totiž mohlo uvolnit ruce na vlastním území a Severokorejce by mohlo využít k „doražení“ už tak oslabené ukrajinské armády na ruském území. „Současně by moskevská vlastní vojenská mašinérie byla schopna soustředit veškerou svou pozornost na již tak rostoucí pokroky na Donbasu,“ dodává The Conversation. Jde tak zdánlivě o malou pomoc, která by ale mohla misky pomyslných vah pořádně rozhodit.

Čas načtení: 2022-06-20 15:09:10

Proč vlajky? A proč ukrajinské?

Nevím, proč se v textu na svých stránkách dívá „při reflexi dnešních věcí“ pan Žantovský „přes rameno“ (ve skutečnosti hledí na obrázku, který jeho text doprovází, někam napravo dopředu, kreslířka Katřina Kotíková ovšem nemohla vědět, kam se ve své úvaze podívá), když chce „vzít v úvahu věci minulé a nabídnout z nich poučení“. Vlastně ani to úplně nesouhlasí, neboť se v uvedeném textu věnuje aktuálnímu vyvěšování ukrajinských vlajek v naší zemi. Při tom cituje jakousi blíže neurčenou (odvolání veškeré žádné), ale zřejmě existující „podrobnou studii“. Ta se prý týká pravidel vyvěšování státních vlajek. Podle ní (cituji) „není vhodné vyvěšovat samostatně vlajku cizího státu na vlastním území, aniž by byla společně s tím vyvěšena domácí státní vlajka. Cizí vlajka totiž značí dobyté území. Na dobytém území jsou vždy vyvěšeny jen vlajky dobyvatele. Vyvěšení pouze cizí státní vlajky se de facto považuje za označení exteritoriality“. Takže je vyvěšování ukrajinských vlajek na různých budovách v Česku podle Žantovského nepřípadné. Ale ono to jde ještě dál, při práci na mém PC na mne vyskočila zpráva, která mne opravdu zarazila ještě více, než právě zmíněný článek: Demonstranty proti vládě rozohnila ukrajinská vlajka. Snažili se ji srazit svými prapory. Jak se ji vlastně pokoušeli tito lidé strhnout? Zřejmě nejspíš vlajkou českou(!). Prý je, čtu v e-mailu osoby, která mně Žantovského článek přeposlala „vyvěšování ukrajinských vlajek věru poněkud nepochopitelná česká zábava“! Reaguji nesouhlasně – vlající ukrajinskou vlajku jsem viděl po útoku na Ukrajinu například i na radnici v rakouském Bregenzu – a dostanu tuto ráznou odpověď: „Nevím, nevzpomínám si, kam a co psal Ž. před více než třiceti lety..., ale to neznamená, že jeho (nejen jeho) podivení nad vlajícími ukrajinskými vlajkami nesdílím...“ Je zjevné, že panu Žantovskému a dalším, kteří se podivují nad vyvěšenými vlajkami našich hostů, schází utečenecká zkušenost! Když jsem v šedesátém osmém roce utíkal před sovětskými útočníky s jedním kabátem a několika dalšími svršky v kufru (a musím podotknout, díky tomu, že se Čechoslováci agresorovi nebránili, měli jsme to mnohem, mnohem a nesrovnatelně lehčí než Ukrajinci), byly československé vlajky, které vlály v zemích, kam jsme přicházeli, pro mne a nás všechny opravdu velkým povzbuzením. Byly znamením, že se lidé v těchto zemích (konkrétně v mém případě Rakousko a Švýcarsko) s námi solidarizují a že jsou ochotni nám pomoci. Že nejsme sami! Nikoho z nás určitě nenapadlo ve vyvěšené československé vlajce vidět a hledat znak toho, že jsme dotyčnou budovu či dům dobyli, nebo že se jedná o československé exteritoriální území, či že by nás napadla další podobná pitomost, jaké uvádí pan Žantovský! Bylo to ono okřídlené: „Jsme s vámi, buďte s námi!“ A nesetkali jsme se na štěstí nikdy nikde s ostudným strháváním našich vlajek! Je pravda, že si zde někteří lidé docela zvykli před časem na vyvěšené vlajky sovětské. Ovšem je taky pravda, že se tehdy o dobyté území jednalo... Dovolím si být osobnější. Před několika dny jsem vyprávěl v dobré společnosti, jak jsem přišel o svůj dětský památníček, do kterého mi nakreslil obrázky Lada, Španiel, Švabinský, Kodeti atd. Tu se podivila inteligentní paní a zeptala se mne: „To jste si ho nevzal sebou?“ Ne, nevzal, byl jsem rád, že mne v rozhlase, kde jsem během jeho obsazování i po něm pracoval, sovětští (ruští) vojáci nezastřelili. Kdykoliv o nich mluvím, zdůrazním, že byli vlastně slušní, ani by po nás „pes neštěk“, kdyby nás, když nás přistihli při práci ve studiu, rozstříleli na hadry. A byl jsem rád, že se mi podařilo dostat se z dosahu těchto „osvoboditelů“. A potěšilo mne – opakuji se – že mne v zemi, do níž se mně podařilo dostat, vítaly československé vlajky dokonce na kolech a autech místních lidí! Je totiž rozdíl mezi spořádanou cestou, vystěhováním se do zahraničí, třeba po svatbě, a útěkem. Mimochodem: cizí vlajky se vyvěšují rovněž při státních návštěvách. To, pravda, většinou s vlajkou domácí. A tak mne napadá, že by skutečně nebylo od věci, kdyby na veřejných budovách (a v tom s Žantovským souhlasím, i když on tak nejspíš svou připomínku nemyslí) vlály vedle ukrajinských vlajek i vlajky české jako další zdůraznění solidarity s ukrajinským národem – tak jako tomu bylo při nedávném izraelsko-palestinském konfliktu. Utečenci jsou v podstatě státní návštěva! I když ne ta oficiální, vítaná s poctami, chlebem a solí vrcholnými představiteli země, do které přicházejí. I toho jsme si byli, alespoň ve své většině, vždy vědomi; vědomi toho, že bychom měli naši zemi slušně reprezentovat. A opravdu, podle všeho, co o nás, o našich krajanech vím, se to docela povedlo a pro země, ve kterých jsme žili nebo žijeme, jsme se stali spíše obohacením než přítěží. Alespoň většina z nás se velice úspěšně zapojila v zemích, které nás přijaly, do pracovního procesu. Myslím, že to tak bude i s Ukrajinci. Píšu to pro ty, kteří se domnívají, že co utečenec to lump a příživník a z toho důvodu se, speciálně pokud jde o Ukrajince, obávají, že zde dojde k „poukrajinštění“, k civilizačnímu kolapsu, vržení někam na „necivilizovaný“ východ! Zvláštní, že přítomnost (podivných) ruských zbohatlíků v této zemi stejným lidem tak moc nevadila. Douška: „Zcela oprávněné emoce“ rozbouřil podle pana Žantovského „fakt, že se ukrajinská státní vlajka ocitla i na Národním památníku Terezín“. Že „terezínská pevnost sehrála tragickou roli za druhé světové války“, víme snad všichni. Jistě do ní nebudou směřovat kroky ukrajinských utečenců. To ovšem ani Žantovský nepředpokládá. Důvodem jeho pobouření je mu osoba Stepana Bandery, jehož sochy skutečně na Ukrajině existují. Mimochodem minulý měsíc se objevila na internetu zjevná fotomontáž, na níž byl znázorněn starosta Prahy 6, jak na dejvickém Vítězném náměstí – „Kulaťáku“ – vztyčuje před samozřejmě ve skutečnosti tam neexistující sochou Bandery ukrajinskou vlajku. Fotomontáž, kterou jsem dostal já, byla doprovázena textem: „Přiložená fotografie vysvětluje vše. Smích dějin, o kterém píše Kundera, je věru až příliš hlučný, je však třeskutou předzvěstí věcí příštích...“ Bandera je skutečně velice kontroverzní osobnost – podle jedněch hrdina, dle druhých terorista, „roku 1934 byl odsouzen za podíl na atentátu na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého“, píše správně Žantovský. Byl tedy od tohoto roku ve vězení, ze kterého se dostal až po napadení Polska nacistickým Německem. Po pokusu v čtyřicátém prvním roce založit samostatný ukrajinský stát byl spolu se svými spolupracovníky německými okupanty zatčen a vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Cituji opět pana Žantovského: „Bandera také inspiroval vznik Ukrajinské povstalecké armády (UPA)... UPA brutálně vyháněla či zabíjela také Židy.“ Je pobouření tedy oprávněné? „Příslušníci UPA byli označováni jako banderovci. Spíše tomu, než jeho (Banderovu) skutečnému působení, lze přičíst onu podnes silnou polarizaci,“ napsal soukromý docent Univerzity Martina Luthera Kai Struve v Süddeutsche Zeitung 3. června. Banderovcům, kteří bojovali ještě po ukončení druhé světové války až do počátku padesátých let jako partyzáni proti SSSR, je přikládána řada zločinů (podle Wikipedie „brutálně vyháněla či zabíjela Poláky, nešetřila ani Židy“). Celá problematika je ale natolik obsáhlá, že není možno ji zde zkráceně vyložit či tak krátit, jak to provedl pan Žantovský. Podle Struveho vychází většina informací o Banderovi a banderovcích ze sovětských pramenů. K obdobným závěrům docházejí i například Jindra Rosenbaumová-Viezelová či Petruška Šustrová. Navíc Bandera sám nebojoval. Víme, že Sovětský svaz oslavoval snad každého povstalce – pokud ovšem nepovstal proti němu. Pak to byl pochopitelně nacista, respektive nacistický zločinec. A tak je tomu, jak vidíme, dodnes. Ve Wikipedii čteme: „Když byl Bandera v konfliktu s Němci, UPA pod jeho pravomocí chránila Židy, a dokonce zahrnovala některé židovské bojovníky a lékařský personál. V oficiálním orgánu vedení OUN-B naléhalo na skupiny svých bojovníků, aby ‚likvidovaly projevy škodlivého zahraničního vlivu, zejména německé rasistické koncepty a praktiky'. Několik Židů se zúčastnilo Banderova podzemního hnutí, včetně jednoho z Banderových blízkých spolupracovníků...“ Vzhledem k tomu, že jeden z Putinových blízkých spolupracovníků politolog Timofej Sergejcev požaduje krom „převýchovy“ Ukrajinců i dokonce jejich přímé vraždění, je vyvěšení vlajky nad Terezínem dokonce velmi případné!

Čas načtení: 2020-08-18 12:28:50

Putin a Rusko čelí velmi vážné krizi v Bělorusku

Bělorusko čelí složité a nebezpečné krizi, která by mohla vést k velké krizi uvnitř Běloruska, a dokonce i ke ztrátě suverenity. Ale předtím, než se začneme zabývat tím, co se tam právě děje, začnu rychlými „miniaturními základními fakty“ o Bělorusku. Zde je to, co si myslím, že by měl každý o této zemi vědět: *  Bělorusko je zcela uměle vytvořené, dokonce více než Ukrajina. Na Ukrajině byli alespoň „lidé ze západu“ (Galicia), kteří nebyli Rusové (můžete je považovat za „skutečné Ukrajince“, pokud chcete), a jejichž nenávist ke všemu ruskému byla zcela fanatická, asi jako Interahamwe ve Rwandě. V Bělorusku neexistuje žádný smysluplný ekvivalent k Banderovcům. *  Lukašenko nebyl více proruský než Janukovič. To je zásadní. Lukašenko byl vždy svůj, ne pro Rusko. Západ i Lukašenko rádi říkají, že Bělorusko je jediný skutečný spojenec Ruska. To není pravda. Technicky vzato jsou Rusko a Bělorusko nadnárodní federální státy. Je však pravda, že Lukašenko se snažil využívat historické identity mezi ruským a běloruským lidem a neustále od Ruska žádat pomoc. Až doposud Rusko vždy pomohlo. *  Jako země je Bělorusko jakoby dokonalý policejní stát s extrémně schopnou a obávanou KGB (ano, v Bělorusku si ponechali stejný název), která ovládá všechno a všechny. To je také jedna ze zásadních věcí, důvody vysvětlím níže. *  Pokud jde o Kreml, ten se vždy snažil podporovat opětovné sjednocení s Běloruskem, ale tento proces nebyl nikdy zcela dokončen kvůli častým problémům, a dokonce kvůli krizím mezi Moskvou a Minskem. Rusko nalilo obrovské sumy peněz do této země, aby zabránilo krachu běloruské společnosti. *  Koneckonců Bělorusko je opravdu chudá země s velmi omezenými zdroji. Pro Rusko je však Bělorusko rozhodujícím vojenským spojencem, který hraje ústřední roli v obranných plánech Ruska. Pokud se USA a NATO podaří úspěšně převzít kontrolu nad touto zemí, bude to pro bezpečnost Ruska zásadní strategická hrozba. To je jen několik ukazatelů pro srovnání Běloruska s Ukrajinou. Nyní mi dovolte shrnout, co se v současnosti děje. Běloruské orgány prohlásily, že „stovky“ mužů (údajně Rusové) byly vyslány do Běloruska, a mají nekalé úmysly. Lukašenko oficiálně potvrdil, že obdržel tuto informaci od ukrajinské tajné služby SBU. Tito muži byli popsáni jako teroristé, povstalci, členové „Wagnerovy“ skupiny PMC, diverzanti atd. Jejich cíle byly popsány jako zabití Lukašenka, vyvolání nového „majdanu“ v Bělorusku, vytvoření chaosu atd. Upřímně řečeno, běloruské orgány nikdy nic nesdělují přímo, ale po pravdě řečeno, to na věci nic nemění. Zde jsou dvě věci, které považuji za nesporné: 1. Rusko by nikdy neuvažovalo o použití síly nebo nezákonných tajných operacích proti Lukašenkovi a/nebo Bělorusku. 2. Běloruská KGB ví o všem důležitém, co se v Bělorusku děje. Dokonce bych tvrdil, že argument číslo dvě hodně podporuje argument číslo jedna. V každém případě se zdá, že nějaká běloruská firma si najala skupinu členů bezpečnostní ochranky z Ruska, aby zajistila bezpečnost v různých zemích (často jsou zmiňovány Súdán a Venezuela). Cestovali do Běloruska a měli naplánováno odletět z Minska do cílové lokality. Opozdili se, zřejmě úmyslně, zmeškali svůj let a bylo jim řečeno, aby si šli odpočinout do hotelu, který se náhodou nachází nedaleko Lukašenkovy rezidence. V noci do hotelu vnikl zásahový tým KGB s bleskovými granáty a se zbraněmi, který brutálně všechny muže zatkl, přestože žádný z ospalých Rusů nekladl odpor. Nebyly u nich nalezeny žádné zbraně, ani žádné důkazy o tajných plánech, ale orgány prohlásily, že jelikož tito muži nepili ani neobtěžovali servírky, a byli jen sami pro sebe, je to jasný důkaz, že jsou na tajné misi (nedělám si legraci!). Vše z toho, co bylo výše uvedeno, je absolutní a naprostý nesmysl, a my bychom se neměli nechat rozptylovat podrobnostmi této zcela jasně vykonstruované záminky. Zde je to, co se skutečně stalo: Vypadá to, že ukrajinská tajná služba SBU (která nedělá nic bez souhlasu strýčka Sama) rozběhla složitou tajnou operaci s cílem dostat Bělorusko a Rusko do vzájemné konfrontace. Celá operace, včetně naverbování, koupě letenek atd., byla ve skutečnosti řízena z Ukrajiny. To byla také největší chyba, kterou Ukrajinci udělali: akci nezakryli dostatečně, takže ruským speciálním službám netrvalo ani 24 hodin a zjistili celý plán a předali jej médiím (v Rusku). Drobné detaily se stále prošetřují, ale to hlavní je toto: Ukrajinci předstírali, že jsou z bezpečnostní firmy a hledají muže s bojovými zkušenostmi, především muže, kteří bojovali na Donbasu proti ukrajinským silám. Jakmile byli naverbováni na plnění docela obyčejných strážných povinností, měli tito muži letět do Minska, kde měli zmeškat letadlo a čekat na další příleži tost, jak opustit Bělorusko. V tento moment SBU kontaktovala běloruskou KGB a „varovala“ je před ruskými „žoldáky“, kteří byli vysláni z Ruska, aby zabili Lukašenka nebo ho alespoň svrhli. Nyní je rovněž evidentní, že SBU požadovala speciálně takové ruské občany, kteří mají bojové zkušenosti z Donbasu, aby následně požádala Bělorusko o jejich předání Kyjevu. V případě většiny mužů z této skupiny byl tento požadavek vznesen téměř jako první. Zatím se to vyvíjí „dobře“ (ne tak docela, ale víte, jak to myslím), poté se však Bělorusové a samotný Lukašenko začali chovat opravdu divně. První logický krok běloruských orgánů měl být ten, že Lukašenko měl zatelefonovat Putinovi a požádat ho o vysvětlení. Případně mohl šéf běloruské KGB zavolat šéfovi FSB a požádat ho o objasnění. Místo toho však běloruská KGB zorganizovala tento směšný „zátah“ na ruské „žoldáky“, kteří poklidně spali v hotelu a vůbec netušili, co se děje. Poté místo toho, aby Lukašenko spolupracoval s Rusy, poskytl dlouhé interview Dmitrijovi Gordonovi, jednomu z nejtalentovanějších a morálně nejodpornějších ukrajinských novinářů (který hrdě prohlašuje, že je agentem SBU). Poté se to začalo jen zhoršovat. Lukašenko se chopil příležitosti a opět spustil svou typicky zdlouhavou tirádu proti Rusku. Zašel tak daleko, že dokonce naznačil, že by Bělorusko mohlo vydat několik těchto ruských mužů Ukrajině (která, jak nyní víme, poskytla seznam hledaných mužů běloruské KGB). Na základě tohoto počínání bylo Rusům okamžitě jasné, že Lukašenko hrál v těchto posledních dnech – před prezidentskými volbami, které se konaly v neděli – nějakou špinavou hru. Takže co by mohlo vysvětlit toto zcela bizarní chování Bělorusů? Důvod č. 1: Jednoduše řečeno – Lukašenkova popularita klesá stejně rychle, jako čistý příjem Bělorusů. Důvod č. 2: USA jsou nepochybně zapojeny do hlavní strategické psychologické operace (PSYOP), aby se zmocnily kontroly nad Běloruskem. Důvod č. 3: Běloruský stát ve svém současném stavu není prostě schopný fungování, a ani nikdy nebyl. Rozeberme nyní tyto důvody jeden po druhém: Ačkoli nikdo nepochybuje o výsledku jakýchkoli voleb v Bělorusku, je také docela nesporné, že většina Bělorusů podporuje Lukašenka. Není to o tom, zda Lukašenko vyhraje, ale kolik hlasů mu zajistí vítězství. Volby přinesly Lukašenkovi nejnižší možný, avšak přijatelný výsledek: 80 procent. Tato cifra je opravdu bezvýznamná, ukazuje pouze to, jak dobrý je Lukašenkův režim ve vítězství u voleb. Tentokrát se však zdá, že probíhá více protestů než v minulosti, a na rozdíl od toho, co se v minulosti událo, protesty se neomezují pouze na hlavní město Minsk, ale se rozšířily i do dalších měst. Takže i když Lukašenkovi nikdy nehrozilo, že oficiálně prohraje volby, protesty v majdanovském stylu mu dělají velké starosti. Stalo se toho však ještě mnohem víc. USA se nyní, po setkání Lukašenka s Pompeem, chystají otevřít (velmi důležité) velvyslanectví v Minsku. Již dlouhé roky nemohl Západ přijít Lukašenkovi na jméno, a nyní jsou náhle všichni „samý úsměv“. Je to opravdu shoda okolností? Velmi o tom pochybuji. Ale je to ještě mnohem horší: USA pošlou jednoho z nejschopnějších a nejnebezpečnějších představitelů, aby rozvrátil Bělorusko: Člověk, o němž mluvím, je Jeffrey Giauque, představitel Zpravodajské služby ministerstva zahraničí, který má za sebou dlouhou řadu destabilizačních misí. Poslechněte si, jak se sám představil běloruskému lidu: Ve skutečnosti je nyní zcela zřejmé, že celou provokaci s ruskými „teroristy“ pečlivě vytvořily a zrealizovaly USA společně s Ukrajinou. Kdyby ukrajinská SBU veškeré zorganizování tak neodbyla (ruské FSB to trvalo méně než 24 hodin, než získala úplný a přesný obrázek o tom, co se stalo), tento plán mohl vyjít. Ve skutečnosti se to ale ještě může stát. Pokud budeme ze všeho jen obviňovat USA, SBU a Lukašenka, nebudeme znát celý příběh. Pravdou je, že Bělorusko je zcela umělý stát, mnohem více než Ukrajina, a zároveň je to stát, který jednoduše nemůže sám přežít. Nemůže ani doufat, že přežije díky neustálé pomoci Ruska. Zatímco náhled na kořeny ukrajinského nacionalismu je důležitý a zajímavý, v případě Běloruska je to zbytečné, protože běloruský nacionalismus je něco opravdu nehistorického a umělého, co skutečně nemá žádný základ vně západních ideologických dogmat. Zatímco marxismus Sovětského svazu a obecně rusofobní ideologický režim vždy podporovaly vznik místního nacionalismu (a dokonce vytvořily dříve neexistující „národnosti“), běloruský nacionalismus byl něčím, co nikdy moc netáhlo. Není to nijak překvapivé, protože jakákoli odlišnost mezi Rusem a Bělorusem je mnohem menší, než jaké jsou rozdíly mezi Rusy, kteří nyní žijí ve velmi rozmanité a skutečně multietnické společnosti. Avšak z pohledu strany Nomenklatura a jejích západních správců neodtržení Běloruska od Ruska – když takové země, jako Ukrajina nebo Kazachstán, vyhlásily svou nezávislost – bylo nemyslitelné, tak bylo dosaženo jakéhosi podivného kompromisu, který měl uklidnit jak lid Ruska, tak Běloruska. Bylo uzavřeno několik dohod, některé dohody se donekonečna projednávaly (zejména o energetice!), a výsledkem toho všeho byl nakonec tento podivný a umělý státeček, který má pouze deset milionů obyvatel. Pokud jde o jeho vůdce, ten prohlásil, že Bělorusko se bude držet „mnohovektorové“ zahraniční politiky, kterou bych shrnul následovně: čerpat co nejvíce peněz z Ruska a současně hledat podporu u anglosionistického impéria. Poznámka: Ano, vím, Lukašenko je nazýván „posledním diktátorem Evropy“ a na Západě není populární. Chci zde vyzdvihnout jednu věc, že jeho nedostatek popularity má být připisován Západu, nikoli jemu. Lukašenko se neustále snažil získat podporu (tedy „peníze“) ze Západu a nyní se Pompeo & spol. evidentně rozhodli udělat z „jejich“ čubčího syna „našeho“ čubčího syna. Mám tím na mysli to, že Lukašenko byl učebnicový případ fenoménu „našeho čubčího syna“, nikoli však pro Západ – ale pro Rusko. Také se domnívám, že stejně jako všichni „čubčí synové“ (včetně „jejich“ a „našich“), Lukašenko se nyní obrátí se zodpovědností na Rusko. Nyní také dochází k dalšímu, velmi znepokojivému vývoji: v této celé záležitosti byla běloruská KGB buď zcela nekompetentní (což není!), nebo ji infiltrovali západní agenti. Druhé vysvětlení se mi zdá mnohem pravděpodobnější. Pokud budeme předpokládat, že byla běloruská KGB infiltrována a kompromitována, byla by to pro Lukašenka velmi špatná zpráva, neboť by se mohl ocitnout ve stejné situaci, jako například Nicolae Ceaušescu, který byl zrazen vlastními tajnými službami (můžeme si také připomenout, kolik amerických/izraelských agentů zastávalo vysoké pozice v okruhu Bašára Asada, dokud je válka v Sýrii nedonutila vybrat si, na jaké straně stojí). Upřímně řečeno, zatímco agentura CIA a ty další nejsou v některých věcech příliš dobré, jsou skutečnými mistry světové úrovně v umění zkorumpovat představitele, a to se právě mohlo stát v Bělorusku. Právě nyní jsou v Minsku a dalších městech nepokoje, a zatímco v hlavním městě má pořádková policie téměř vše pod kontrolou, již byly zaznamenány případy, kdy příslušníci pořádkové policie si jen útěkem zachránili život, jinak by je dav zlynčoval. Běloruská KGB prohlásila, že chytají nejhorší buřiče a vzbouřence, ale vzhledem k tomu, jak snadno ukrajinská SBU obelstila (nebo, ještě hůře, infiltrovala) běloruskou KGB, nejsem těmito prázdnými řečmi příliš uklidněn: tajné služby jsou zde proto, aby se postaraly o nebezpečné problémy, nikoli aby měly velká prohlášení. Od běloruské KGB slyšeli jsme, že zabránila zavraždění hlavní opoziční kandidátky Světlany Tichanovské. Kruci, to by mohla být dokonce pravda, vzhledem k tomu, že (bezradná) Tichanovská by byla dokonalým „obětním beránkem“ (a hroznou političkou, kdyby byla někdy zvolena). Ale také to vypadá, že nějaké zájmové skupiny uvnitř běloruské KGB se ucházejí o přízeň Tichanovské. Domnívám se, že obě verze jsou stejně špatné. Jak moc je tohle všechno závažné? Velmi! Polská média již začala šířit (falešné) zprávy o tom, že Lukašenko uprchl z Běloruska ve svém letadle. Tato fáma je jednoznačně vymyšlena tak, aby vytvořila (špatný) dojem, že Lukašenko je další Janukovič: nemám rád ani jednoho z těchto mužů, ale Lukašenko je mnohem tvrdší, než byl Janukovič. Kromě toho je mediální kampaň, kterou nyní vedou západní, polská a ukrajinská média, co do rozsahu bezprecedentní a pro režim bude velmi obtížné znovu získat nad zemí kontrolu. Pokud jde o Lukašenka, zdá se, že nyní nějak otočil: poté, co obvinil Rusko z toho, že nezachází s Běloruskem jako s bratrem, ale jako s partnerem, nyní tvrdí, že mluvil s Putinem a obdržel pětistránkový dokument, který celou záležitost vysvětluje, a také říká, že Rusko a Bělorusko budou přece jenom bratři. Není to příliš přesvědčivé, mírně řečeno. Je zcela logické, že Lukašenkova popularita v Rusku, která nikdy nebyla tak vysoká, nyní rychle klesá a mnoho analytiků, kteří v minulosti chválili Lukašenka za jeho (údajně) „pevnou“ politiku vůči Západu, nyní otevřeně vyjadřuje své znechucení. Stále větší počet Rusů se nyní otevřeně podivuje nad tímto celým konceptem „nadnárodního federálního státu“. Pokud jde o Lukašenkovu tolik vyzdvihovanou „mnohovektorovou politiku“, ta nyní vypadá jako zcela banální případ snahy sedět na dvou židlích. Nyní je zcela zřejmé, že lídři impéria přestali nenávidět Lukašenka na dobu nezbytně nutnou k tomu, aby ukázali krátkodobé a napůl důvěryhodné zdání shovívavosti; nyní již zase mluví o znovuzavedení sankcí vůči Bělorusku a Lukašenkovi osobně. Tohle všechno je pro Rusko extrémně nebezpečné, a to z následujících důvodů: 1. Lukašenko je absolutně strašný „náš čubčí syn“ (tito lidé jsou vždy takoví!), který necouvne. A jeho poslední šaškárny jen ukázaly Kremlu, že Lukašenko je do značné míry součástí problému, nikoli řešením. 2. Pokud Lukašenko zůstane u moci, bude to jen díky jeho (většinou velmi účinnému) represivnímu aparátu, který by mohl postačit k umlčení opozice, ale už nebude stačit k tomu, aby byl Lukašenko skutečně populární. 3. Samotný Lukašenko je zcela zřejmě nečestný a bezcharakterní, nemorální. Nezáleží mu ani trochu na Rusku (nebo v tomto ohledu Bělorusku), dbá jen o sebe. Jinými slovy, dokud zůstane u moci, bude Bělorusko dělat velké starosti Rusku. 4. Pokud bude Lukašenko svržen, ať už půjde o spiknutí KGB nebo násilné povstání podobné Majdanu, můžeme si být zatraceně jistí, že kdokoli bude u moci, 1) bude prověřen Spojenými státy a 2) bude fanaticky zaměřen proti Rusku. 5. Bělorusko nemá pro Rusko velký ekonomický význam, ale z hlediska bezpečnosti, a ještě více z vojenského hlediska, je Bělorusko naprosto nepostradatelná země pro bezpečnost Ruska. Tento poslední bod je třeba objasnit. Nejen, že se Bělorusko nachází na strategicky klíčovém místě, běloruské ozbrojené síly jsou velmi dobře vycvičené a vybavené (nedají se srovnat s ukrajinskými vojenskými složkami), a představují pro Kreml velký vojenský přínos. V Bělorusku jsou také rozmístěny ruské vojenské síly. Také je nutno dodat, že kontakty mezi běloruskou a ruskou armádou jsou velmi přátelské a velmi hluboké. Pokud by měla aliance NATO převzít velení nad Běloruskem, byl by to pro Rusko skutečně velký problém (s nímž by se Rusko sice vypořádalo, ale vyžadovalo by to zásadní přehodnocení hrozby ze Západu). Kam to povede? Zdá se mi, že pokud Putin udělá „víceméně to stejné“, Rusko bude riskovat ztrátu Běloruska, což by byla v této době, kdy se ukrajinský Banderastán rozpadá, opravdu strašná hanba. V současné době musí Rusko zabránit šíření „ukrajinské infekce“ a zároveň se připravovat na dobu po Lukašenkovi (než bude příliš pozdě). Lukašenko samozřejmě jen tak neodstoupí, takže Rusko musí najít vhodný nástroj, jak ho k tomu donutit. Osobně stále věřím tomu, že úplné opětovné přičlenění Běloruska k Rusku by nejen vyřešilo „běloruský problém“, ale také by to vyřešilo „Lukašenkův problém“. Jsem si jistý tím, že Rusko má v Bělorusku více než dostatečný vliv a zdroje, aby si vynutilo tyto změny. Ano, bylo by to obtížné i nebezpečné, ale pokud k tomu nedojde, mohlo by to vést k mnohem horšímu výsledku. Rusko musí jednat. Rychle a rozhodně.   Původní článek Putin and Russia are facing a very serious crisis in Belarus vyšel 12. srpna na ICH. Český překlad je převzat z webu Zvedavec.org. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-06-09 17:07:43

Eurovolby a Ukrajina: Z krajní pravice v Kyjevě strach nemají

„I uvnitř krajní pravice jsou lídři, kteří stojí na straně Ukrajiny,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy ukrajinský novinář, proč se Kyjev neděsí výsledku evropských voleb. Z čeho ovšem obavy má, je budoucí složení Evropské komise.

Čas načtení: 2024-07-28 16:00:01

Lotyši staví zátarasy na hranicích s Ruskem. Ukazují, že se budou Putinovi bránit

Obrovské množství betonových ježků, minová pole i hlídkové věže. Tak vypadá část Lotyšska podle záběrů, které zveřejnil ukrajinský náměstek ministra vnitra Anton Geraščenko na svém twitterovém účtu. „Lotyšsko začalo na své hranici s Ruskem instalovat obranné bariéry. Takzvané dračí zuby byly spatřeny poblíž nejvýchodnějšího lotyšského města Zilupe,“ napsal k videu. Zátarasy poblíž pohraničního města jsou určeny na hranici s Ruskem. Jsou ale betonové ježky v době, kdy se vede válka drony a supermoderními zbraněmi, ještě aktuální? Podle analytika Jiřího Vojáčka by se neměly podceňovat. Další válka kvůli nástupci Kadyrova? Rusko si ji nemůže dovolit, říká analytik a vysvětluje pravděpodobný scénář Číst více I dnes jsou zátarasy aktuální „Ano, i dnes mohou být minová pole nebo betonové zátarasy efektivní. Samozřejmě ne na stálo, dnešní prostředky jsou schopné je poměrně rychle odstranit nebo zničit, ale minimálně jim to v případě konfliktu dá třeba možnost nasměrovat někam nepřítele a soustředit na něj síly, jako to dělali Finové během zimní války,“ říká k improvizované obranné linii Vojáček a zdůrazňuje, že Pobaltí víceméně jiné možnosti už nemá. Pobaltí dělá, co může „Pobaltí obecně má dvě možnosti, jak si zachovat svobodu a samostatnost, buďto vojenskou, nebo politickou. Politicky udělali, co mohli, teď investují do armád,“ uvádí a dodává, že v Lotyšsku, kde je asi čtvrtina obyvatel ruské národnosti, je tento problém nejmarkantnější. Zdůrazňuje ale také, že podobné opevnění může mít i psychologický efekt. A to jak dovnitř Severoatlantické aliance, tak směrem k Putinově režimu. „I kdyby ty zátarasy nebo pevnosti, jak o nich uvažují, neznamenaly pro Rusy velké nebezpečí vojenské, dávat těmito, byť symbolickými obrannými postaveními najevo, že se budou bránit v případě napadení, je důležité i politicky, směrem do NATO,“ říká k významu obranné linie analytik. Putin se bojí spát ve svém luxusním sídle v Soči. Na noc utíká do pevnosti Valdaj Číst více Postavte obranu proti Rusku, tlačí na Evropu Polsko a pobaltské státy se snaží tlačit na Evropskou unii, aby kvůli obraně před Ruskem zafinancovala téměř sedm set kilometrů dlouhou obrannou linii podél hranic s Ruskem a Běloruskem, aby chránila Evropu před vojenskými hrozbami z východu. Diplomaté, které citovala agentura Reuters, uvedli, že podobný projekt by mohl stát až 2,5 miliardy eur (asi 63 miliard korun). „Je třeba použít mimořádná opatření, protože vnější hranice EU musí být chráněny a bráněny vojenskými a civilními prostředky,“ stojí v dopise čtyř zemí. KAM DÁL: Fiala rozhazuje peníze, hřímá Babiš v bílém tričku za osm tisíc korun

Čas načtení: 2024-08-12 07:00:01

Lajdácké, ukvapené. Ministr Bartoš přesto odmítá vyvodit osobní odpovědnost za zpackanou digitalizaci stavebního řízení

Stavební úřady se velmi složitě vypořádávají se žádostmi o stavební povolení v Informačním systému stavebního řízení. Sám Ivan Bartoš v rozhovoru pro Novinky.cz na jednu stranu tvrdí, že žádosti procházejí, na druhou stranu přiznává „chyby v automatizaci“ a další drobné výpadky. Úředníci, architekti a další lidé, kteří se systémem denně pracují, však neustále tvrdí opak. Správná cesta, špatné provedení „Cesta je správná. Je ale nedobře, lajdácky provedená, ukvapeně spuštěná. Nikdo včas neřekl, neupozornil, že některé systémy nefungují. Tomu nerozumím. Kdyby se takhle zaváděly jiné elektronické systémy, tak by zkolaboval stát,“ připouští šéf komory architektů a bývalý pražský primátor Jan Kasl. „Buď měli systém dělat o rok déle, nebo to má dělat více lidí, případně schopnější lidé,“ řekl na adresu nového systému. Omezování alkoholu v režii Pirátů je politická sebevražda. Češi na to nejsou připraveni Číst více Partneři Pirátů mluví o rezignaci Problémy s novým systémem donutily jednat i koaliční partnery Pirátů. Ti začali otevřeně mluvit o tom, že pokud se systém nerozjede do konce prázdnin, měl by z toho ministr Bartoš vyvodit osobní odpovědnost. „Neprobíhalo testování a zaškolování. Nebyl na to časový prostor, což není dobře. Termín spuštění byl také na začátku prázdnin, což moc nepomohlo,“ říká o Bartošových problémech pro CNN jeho kolega z pětikoalice, šéf poslanců TOP 09 Jan Jakob, s tím, že očekává osobní odpovědnost. „Pokud ten systém nepoběží na konci prázdnin, tak jsme ve vážném problému,“ vysvětluje Jan Skopeček z ODS a jedním dechem dodává, že digitalizace byla od začátku doménou Pirátů a jedním z hlavních úkolů Ivana Bartoše na Ministerstvu pro místní rozvoj. „Takže pokud selže v základní vlajkové lodi, se kterou na to ministerstvo šel, nedovedu si představit, že by nepodal rezignaci,“ uvedl v pořadu 360° na CNN Prima News. Bartoš: Můj odchod nic nevyřeší Ivan Bartoš si však osobní odpovědnost zřejmě vykládá jinak než jeho koaliční partneři. Podle předsedy Pirátů totiž rozhodně nespočívá v jeho rezignaci. „Já vůbec nevidím, jaký efekt by mělo, kdybych řekl, ať to dělá někdo jiný. Není to řešení té situace,“ brání se Bartoš. Otázkou je, jaký význam má ve funkci ministr, který ztratil důvěru podřízených. O problémech sice sám Bartoš vydal rozsáhlý článek, nicméně o vlastní odpovědnosti je tam napsáno pramálo. Kvůli průšvihu se stavbami může Bartoš skončit a Piráti vyletět z vlády Číst více Pokud se Bartoš nebude mít k odchodu, není vůbec jisté, že na něj kdokoli z koaličních partnerů bude tlačit, aby se tak stalo. Před volbami do krajů a Senátu, které se uskuteční koncem září, totiž není taktické ukazovat jakoukoliv slabost ve vládní koalici. „Nemyslím si, že by někdo měl chuť teď aktuálně oslabovat vládní koalici, blíží se přece jen krajské volby,“ potvrzuje Karel Komínek z Institutu politického marketingu, ačkoliv připouští, že vládní koalici by neohrozil ani odchod Pirátů. Těm by naopak mohl takový odchod prospět, jak se můžete dočíst v našem článku. Otázkou tedy zůstává, kdo bude mít odvahu případné nedodržení srpnového termínu pro opravu chyb řešit. Jakkoliv to totiž může vypadat jako problém primárně ve vládní koalici, pokud nebude na konci prázdnin systém fungovat, pro české stavebnictví by to mohlo mít velmi vážné ekonomické důsledky. KAM DÁL: Ukrajinský útok na Rusko je vzkaz pro Západ: Stále nejsme na kolenou.

Čas načtení: 2024-08-23 07:00:01

Petr Pavel mluví jako terorista, pustila se Putinova hlásná trouba do našeho prezidenta na výročí okupace

Petr Pavel promluvil o údajném ukrajinském útoku na ropovod Nord Stream v podcastu PoliTalk. „Když se vede ozbrojený konflikt, tak se vede nejen proti vojenským cílům, ale i proti cílům strategického charakteru. A produktovody jsou strategickým cílem,“ řekl Pavel s tím, že pokud to byl opravdu ukrajinský útok, ropovod byl legitimní cíl. To rozlítilo právě Zacharovovou. „Když jsem to četla, říkala jsem si, že i na takového vyvrhela je to příliš. S takovými myšlenkami přicházeli dříve pouze zástupci zakázaných mezinárodních teroristických buněk,“ uvedla podle ruské státní tiskové agentury TASS. V den, kdy si Česko připomínalo vpád vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. Rusko si na Ukrajině pálí svou vlastní budoucnost. Putin zabíjí celou generaci Číst více Továrna na propagandu Taková taktika propagandistů, kteří posílají směrem k Západu silácká vyjádření, není nic nového. Experti na podobná prohlášení jsou hlavně režimem placení novináři. Příkladem mohou být moderátoři televize Rossija 1, státem provozované televizní stanice, která hlásá tamní propagandu. K nejslavnějším patří Olga Skabejevová, kterou vtipálci nazývají Putinovou železnou pannou, svůj pořad tam má i legendární Vladimir Solovjov, známý tím, že prohnilý Západ sice kritizuje, svůj text čte ale z nejnovějšího iPadu a na ruce má hodinky taktéž z produkce amerického Applu.  Vzteklí ratlíci Zacharovová a Medvěděv Další z front, na kterých ruská propaganda bojuje, je ta politická. Kdyby kdokoliv, kdo v Rusku zastává oficiální funkci, dělal vůči ostatním státům silácká prohlášení, vypukl by diplomatický skandál. Když to ale dělá člověk, který vysokou státnickou funkci nemá, vždy to lze svést na to, že říkal pouze své vlastní názory a s tím z Kremlu to nemá nic společného. To je parketa třeba bývalého prezidenta Medvěděva nebo právě Marie Zacharovové, mluvčí ministerstva zahraničí. Ta platí za ústa Sergeje Lavrova. Zatímco mnozí lidé se při čtení podobných slov pousmějí a zapochybují nad jejich vahou a dopadem, je třeba mít na mysli to, že podobné signály nejsou určeny Západu, ale dovnitř Ruska. Pro Čtidoma.cz to v rozhovoru řekl i analytik Jiří Vojáček. „Záběry z ruské televize jsou podle mého směrovány zejména domácímu publiku. Důvěra obyčejných Rusů je ta hlavní výhoda, kterou si za ty roky Putin vybudoval,“ říká Vojáček s tím, že vedení Ruska se tak ve svých obyvatelích snaží udržet iluzi, že se o ně stará.  Pro Rusko jsme všichni nepřátelé. Kdy a jak skončí válka, musí určit Ukrajina, ne Západ Číst více Nástupce Putina bude mít problém Ve skutečnosti je ale Putinovi i dalším vysoce postaveným politikům v podstatě jedno, co se s Ruskem bude dít dál. „Rusko má ve vedení člověka, který je šéfem sedmdesátileté gerontokracie, a je mu to v podstatě jedno, protože za třicet let už tu nebude,“ vysvětluje politolog Jan Charvát pro Čtidoma.cz na adresu jednasedmdesátiletého prezidenta, jehož zdraví je častým tématem vzrušených diskuzí. Neplatí to ale jen pro Putina, ruské špičky mají prostě už mládí za sebou. Nová generace politiků, kteří by po současné tvrdé vládě Putinova režimu mohli nastoupit jako jeho pokračovatelé, zatím není vidět. Pokud ale Rusko válku na Ukrajině nevyhraje, bude jejich pozice značně nevýhodná. KAM DÁL: Tomio Okamura chrání české ryby před ukrajinskými pytláky, rybáři jeho slova vyvracejí.

Čas načtení: 2024-09-04 18:00:00

Překvapení je, že se to stalo až teď, říká ukrajinský reportér o otřesu vlády

„Někteří skutečně nebyli efektivní, jiní ano, ale přesouvají se na jiné pozice,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy ukrajinský politický reportér Sergej Sydorenko změny v tamním kabinetu.

Čas načtení: 2025-03-12 18:30:00

„Propaganda se hroutí.“ Ukrajinský konec u Kurska podle politologa odkryl lež

Ukrajinský vpád do Kurské oblasti v Rusku se nezadržitelně chýlí ke konci poté, co síly Ruskazískaly kontrolu nad klíčovým městem Sudža. Norský politolog a expert na Rusko Glenn Diesen vysvětluje, proč byla invaze do Kurské oblasti od začátku chybou, ačkoliv se nás média snažila přesvědčit o opaku. „Byla to právě tato snaha za každou cenu vytvářet pozitivní narativ, který přitom absolutně neodpovídal realitě, proč nyní dochází v Kurské oblasti ke katastrofě ukrajinských sil,“ tvrdí Diesen.

Čas načtení: 2025-03-21 07:24:00

Co se děje se světem: Bříza: Putin ví, že pro Trumpa je Blízký východ důležitější než Ukrajina. Bude apelovat na Írán

Telefonát roku? „Trump s Putinem probrali bezpečnostní situaci celoevropského charakteru a k tomu dokázali rozehrát hokejovou partii mezi NHL a KHL. Putin ví, že pro Trumpa je důležitější Blízký východ než rusko-ukrajinský konflikt,“ vysvětluje analytik Bříza. Podle něj se oba státníci shodli, že Írán nesmí ohrozit existenci Izraele. „Putin bude apelovat na Írán, aby nepokračoval ve vysoké intenzitě výroby jaderné zbraně.“ Jaký signál teď vysílá Ukrajina? Udrží Západ jednotu?

Čas načtení: 2025-10-14 08:54:00

KBC Global Services staví software banky, který se díky AI sám “uzdravuje”

Praha 14. října 2025 (PROTEXT) - Když se řekne bankovnictví, většině z nás se vybaví důležité životní okamžiky — první účet, hypotéka na bydlení, spoření na budoucnost. Málokoho ale napadne, co se odehrává v pozadí, aby tyto služby fungovaly hladce a spolehlivě. V KBC Global Services to zajišťuje špičkový tým testerů, jehož hlavní náplní je chránit klíčovou hodnotu banky, důvěru.„Důvěra klientů stojí a padá na kvalitě — nejen produktů a služeb, ale také softwaru, který je nosným pilířem,“ vysvětluje Aleš Baránek, manažer testingu v KBC Global Services. Za kvalitu softwaru u nich odpovídá tzv. Q-Hub. Jeho úkolem je testovat a hledat chyby v bankovních, ale i dalších aplikacích jako je třeba mobilní bankovnictví, virtuální asistentka Kate a další.Hlavní výzvou testování bankovnictví, je velký rozsah technologií a rostoucí potřeba integracíBankovnictví je dnes jednou z nejkomplexnějších oblastí pro testování softwaru vůbec. „Hlavním předpokladem úspěšného testování je porozumět funkční stránce systému, ale také procesu za ním,” – popisuje Aleš Baránek. Největší výzvou při testování aktuálních bankovních systémů je nutnost kombinace různých technologií. Starší technologie, které tvoří samotné jádro banky, se kombinují s moderními aplikacemi využívající cloudové služby, např. SaaS nebo PaaS platformy.K tomu se přidává i rostoucí počet integrací mezi různými systémy. Tyto integrace jsou klíčové pro novou strategii KBC skupiny zvanou Ecosphere. Díky ní můžete v aplikaci využívat nejen bankovní služby, ale také běžné denní aktivity jako nákup jízdenek, platba za parkování apod.Díky AI se může software sám od sebe “uzdravovat”Tým Q-Hub se neustále snaží inovovat. Jednou z novinek je využití AI pro analýzu chování klientů. „Sledujeme, jak klienti interagují s aplikací, a jejich chování segmentovat pomocí AI. Z těchto dat pak vytváříme automatizované testy,“ vysvětluje Aleš Baránek. Tento proces nejen zrychluje testování, ale také umožňuje efektivně reagovat na změny v chování uživatelů.Další zajímavou oblastí je implementace nástrojů pro tzv. self-healing, který dokáže automaticky opravovat chyby v existujících testovacích skriptech. Zjednodušeně řečeno umělá inteligence identifikuje chybu a navrhne způsob, jak ji vyřešit. Tento přístup šetří čas a energii, kterou by jinak tester musel věnovat manuální údržbě.Jak se testuje virtuální asistentka KateAsi každý už někdy slyšel o virtuální asistence, která vám poradí s běžnými bankovními úkony, vyhledá platby, vystaví výpisy a další.Virtuální asistentka Kate funguje v různých zemích a jazycích, což vyžaduje speciální testovací přístupy. „V Belgii umí Kate zobrazit číslo pojištění, které se běžně používá u lékaře. V České verzi to ale nenajdete. Naopak, česká Kate pomáhá s určitými druhy pojištění, které belgická verze nepodporuje,“ vysvětluje Baránek. Lokalizace a adaptace jsou klíčové nejen z hlediska funkcí, ale i z pohledu kulturní citlivosti.Globalizovaná asistentka Kate„Testování Kate zahrnuje jak komunikaci asistenta směrem k zákazníkovi, tak zákazníka směrem k asistenci. Vždy simulujeme různé scénáře – od těch pravděpodobných po ty zcela nečekané,“ vysvětluje Aleš Baránek ze společnosti KBC Global Services. Klíčová je přitom lokalizace. Kate mluví několika jazyky – od nizozemštiny přes francouzštinu a angličtinu až po češtinu – a každá z verzí nabízí unikátní služby podle toho, co daný trh potřebuje.„Aby byla zajištěna správnost všech funkcí, spolupracují různé týmy z jednotlivých zemí. V Brně se zaměřujeme hlavně na belgický trh, zatímco kolegové z ČSOB testují Kate pro lokální český a slovenský trh,“ doplňuje Baránek.Za každou inovací stojí precizní práceTestování technologií, jako je Kate, ukazuje, jak klíčová je spolupráce mezi různými kulturami a týmy. Díky testerům zajišťujícím kvalitu a lokalizaci může tento digitální asistent nabídnout služby šité na míru jak českému uživateli, tak zákazníkovi v Belgii. S každým novým trendem v testování se navíc rozšiřuje i potenciál, jak mohou banky a jejich klienti těžit z pokrokových technologií.Kate je tak nejen symbolem moderní digitalizace, ale i důkazem toho, že za každou inovací stojí tisíce hodin precizní práce.Budoucnost v testování bankovních softwarůFinanční technologie patří k neustále se vyvíjející oblasti, kde každý chybný krok může mít dalekosáhlé důsledky. „Trendy, jako je shift left nebo AI a boti pro automatizaci testů, se pomalu dostávají i do bankovnictví. Vývoj je zde ale mnohem pomalejší kvůli přísným regulacím a vysokým požadavkům na bezpečnost dat klientů,“ vysvětluje odborník.Modernizace však znamená velkou příležitost. Banky dnes kombinují technologickou diverzitu s obchodními nároky a transformují svou infrastrukturu. „Je fascinující být součástí změn v tomto prostředí, kde každý projekt přináší nové výzvy a možnosti,“ doplňuje Aleš Baránek.  

Čas načtení: 2024-05-07 13:36:00

1 700 000 lidí má v Česku nízký index digitálního zdraví

Praha 7. května 2024 (PROTEXT) - Ohrožena je zejména mladší generaceTéměř 1/5 populace v Česku má nízký index digitálního zdraví, to znamená, že technologie nevyužívají tak, aby byli dlouhodobě v pohodě.Lidé s nízkým indexem digitálního zdraví tráví na mobilu více než 6 hodin denně. To je skoro o 3 a půl hodiny více, než sami chtějí.Nízký index digitálního zdraví mají častěji mladí lidé, téměř 60 % z nich si uvědomuje, že tráví na mobilu více času, než považuje za přijatelné.Společnost O2 se proto rozhodla zaměřit se na tuto problematiku dlouhodobě – otevřít téma, edukovat společnost a pomáhat nejen svým zákazníkům využívat technologie zdravě a vědomě.Technologie. Dávají nám moc, jakou jsme nikdy předtím neměli. Ovšem jen do té doby, než si neuvědomíme, jak moc nás někdy ovládají. Ovlivňují soustředění, náladu i myšlení. „Skoro 60 % mladých lidí má pocit, že tráví na mobilu až moc času. A přiznávají, že ne vždy používají technologie tak, aby se díky nim cítili v pohodě. Proto se O2 rozhodlo zaměřit dlouhodobě na digitální zdraví, a to nejen svých zákazníků. Tato oblast se stává jedním ze základních pilířů společnosti, které chceme do budoucna rozvíjet,“ vysvětluje ředitel marketingu O2 David Daneš.Na digitální zdraví českého národa se pro společnost O2 v rámci unikátního průzkumu zaměřila i agentura NMS Market Research. Testovala 1900 lidí všech věkových kategorií. „Výzkum ukázal, jak moc je digitální zdraví palčivým, a přesto často opomíjeným tématem. Z výsledků vidíme, že nízký nebo velmi nízký index digitálního zdraví má v Česku 1 700 000 lidí. Hůře jsou na tom mladší ročníky. Mladí do 34 let na mobilu tráví více než 6 hodin denně,“ vysvětluje Tereza Friedrichová z výzkumné agentury NMS Market Research. „To je o 3 hodiny a 20 minut více, než sami chtějí. V on-line prostoru zahánějí nudu, hledají odreagování a zlepšení nálady, nic z toho ovšem často nepřichází. Po delším čase na telefonu trápí téměř 87 % z těchto lidí pocity nervozity a stresu,“ doplňuje.Zásadní roli hraje kvalita využití časuPrvním a nejzásadnějším krokem k nápravě je uvědomění si, jak moc necháváme digitální svět, aby nás ovládal. Digitální rovnováha není jen o tom, kolik hodin strávíme online. Důležitější je kvalita stráveného času a také dostatečně naplňující offline život. „Digitální detox nebo zákaz telefonu či počítače dlouhodobě nefunguje. Základním stavebním kamenem digitálního zdraví a udržitelného přístupu k technologiím zůstává sebereflexe a rovněž uvědomění si toho, jaké pocity v nás online svět vyvolává,“ vysvětluje Jana Klusáková Seďová, ředitelka organizace Replug me Education, která se touto problematikou dlouhodobě zabývá.Také proto se společnost O2 rozhodla toto celospolečenské téma otevřít a ukázat lidem, jak využívat technologie, aby přinášely spokojenost a pozitivní pocity – jak po stránce fyzické, tak i psychické a sociální. Rovnováha, zdravé a efektivní využívání technologií je totiž z dlouhodobého hlediska zásadní. „Technologie nejsou primárně zlé. Mohou nám přinášet i pozitivní prožitky, které k naší životní pohodě výrazně přispívají. Je ale důležité je mít ve své moci a nenechat se jimi ovládat,“ doplňuje Jana Klusáková Seďová.Mějte digitální zdraví ve své mociNa základě odborných poznatků a výzkumu agentury NMS spouští společnost O2 kampaň Mám to ve své moci. Technologie mi nevládnou, já vládnu jim. Ta je podložená i experimenty, které všechna zjištění ověřují v praxi. Na vlastní kůži jimi prošli ambasadoři projektu – Ben Cristovao, Naomi Adachi, Týnka Šlingrová a Petr Švancara, kteří mobil skoro nepustí z ruky. „Přichystali jsme si na ně celou sadu nástrojů, kterými jsme měřili jejich reakce – napojili jsme je na EEG headset, sledovali jejich srdeční rytmus, pohyb očí, reakce zorniček i jejich kůže,“ popisuje experiment neurověděc Petr Adámek z Národního ústavu duševního zdraví, který je jedním z odborných garantů kampaně.„Ukázalo se, že i když si často myslíme, jak s telefonem v ruce odpočíváme, opak je pravdou – mozek pracuje naplno. Viděli jsme, že technologie jsou sice skvělým pomocníkem, jak být s lidmi ve spojení, osobní setkání ale přinášejí mnohem intenzivnější prožitky. Zkoumali jsme i to, jak se srovnáváme s lidmi na sociálních sítích nebo jak pracujeme s produktivitou a multitaskingem – a zda jsme ho vůbec schopni. Zkrátka oblastmi, se kterými občas bojujeme úplně všichni,” doplňuje. Jak dopadli jednotliví ambasadoři? A jak z našich digitálních neřestí ven? To zjistíte z jednotlivých videí, která bude společnost O2 postupně zveřejňovat. První z nich, s Benem Cristovao, najdete už nyní tady.Zajímá vás, jak jste na tom vy sami? Otestovat se můžete jednoduše v aplikaci Moje O2 nebo na webu digitalnizdravi.cz – právě tam najdete sadu otázek, které vás provedou základními oblastmi digitálního zdraví. Po vyplnění se dozvíte, jak jste na tom ve srovnání s průměrem české populace i svými vrstevníky. Zároveň se můžete podívat na jednoduché tipy, jak své digitální zdraví posílit a co dělat, abyste měli technologie ve své moci. Občas stačí malé krůčky – začít využívat správné nástroje pro správu aplikací i času na telefonu, které nám pomohou využívat čas efektivněji a vědoměji.„Chceme, aby lidé bez ohledu na věk používali technologie ke svému prospěchu, aby jim usnadňovaly život a pomáhaly, nikoli, aby se z jejich používání cítili pod tlakem nebo ve stresu. Proto pravidelně pro základní školy i dětské domovy vypisujeme grantové výzvy, které lze čerpat i na projekty, které podporují digitální zdraví,“ vysvětluje ředitelka Nadace O2 Dominika Herdová. V rámci svých aktivit teď navíc Nadace O2 vyvinula i pomůcku pro výuku pro školy i rodiče – vlastní hru, která kromě základů bezpečného chování na internetu nebo problematiky fakenews upozorňuje i na to, jak moc důležité je myslet na digitálního zdraví. Hra NetKnights bude pro širokou veřejnost dostupná v červnu letošního roku. Zdroj:O2  

Čas načtení: 2024-06-26 10:57:42

Mikrobiom ovlivňuje i duševní zdraví, moderní život a strava ho ničí, vysvětluje biolog Petr Ryšávka

Hostem FirstClass podcastu je RNDr. Petr Ryšávka, Ph.D., odborník na genetiku a molekulární biologii. Petr Ryšávka vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde získal titul RNDr. Pracoval ve společnosti Bioveta, kde se věnoval výrobě a vývoji bakteriálních vakcín. Zároveň se intenzivně zabýval využitím mikrobiálních lyzátů pro podporu imunitního systému u lidí. Titul Ph.D. získal … Mikrobiom ovlivňuje i duševní zdraví, moderní život a strava ho ničí, vysvětluje biolog Petr Ryšávka Pokračovat ve čtení » The post Mikrobiom ovlivňuje i duševní zdraví, moderní život a strava ho ničí, vysvětluje biolog Petr Ryšávka first appeared on FirstClass.cz.

Čas načtení: 2024-09-08 23:45:12

Hádky jsou zbytečné a nikam nevedou. Mediace šetří čas, nervy i peníze vysvětluje Lucie Lamačová

Profese mediátora je možná pro mnoho lidí neznámá, ale její význam je v dnešním světě nezastupitelný. Mediace představuje alternativu k zdlouhavým a finančně náročným soudním sporům. Mediátor je odborník na mezilidskou komunikaci a vyjednávání, který pomáhá stranám najít vzájemné řešení bez toho, aby za ně rozhodoval. Jak sama mediátorka Lucie Lamačová říká: „Mediátor není ten, … Hádky jsou zbytečné a nikam nevedou. Mediace šetří čas, nervy i peníze vysvětluje Lucie Lamačová Pokračovat ve čtení » The post Hádky jsou zbytečné a nikam nevedou. Mediace šetří čas, nervy i peníze vysvětluje Lucie Lamačová first appeared on FirstClass.cz.

Čas načtení: 2024-02-18 11:29:57

Kvalitní spánek je důležitější, než si myslíme

Světová spánková společnost zvyšuje povědomí o poruchách spánku a prevenci těchto poruch a usiluje o snížení dopadu problémů se spánkem, jehož význam zejména v současné době koronavirové pandemie, kterou provází i vyšší incidence duševních poruch, narůstá. Problémy se spánkem ohrožují zdraví nebo kvalitu života až 45 procent světové populace. Projevy špatného spánku jsou široké, od únavy, svalového napětí, palpitací, bolesti hlavy až po poruchy nálad, podrážděnost, poruchy sociálních profesních aktivit a celkové snížení kvality života. V dětství jsou pak typické poruchy školní výkonnosti, pozornosti a behaviorální poruchy. Ačkoli pravidla správné spánkové hygieny jsou většině populace známa, zdaleka ne každý, kdo trpí problémy se spánkem, je dodržuje. Přitom důsledky mají jednak dopad zdravotní (kardiovaskulární, metabolická a psychiatrická onemocnění), jednak sociálně‑ekonomický, který je spojen s nižší pracovní produktivitou a třikrát až pětkrát delší rekonvalescencí. Např. v USA jde 20 procent dopravních nehod na vrub právě špatného spánku. Přes to všechno, jak ukazují průzkumy, zejména v mladším věku zhruba polovina populace doporučený čas spánku nedodržuje. „Podle výsledků vědeckých studií bychom měli spát ideálně sedm až osm hodin denně. Spíme‑li výrazně méně nebo více, je většinou něco špatně. Prováděné studie dokazují, že lidé, kteří spí pravidelně mezi sedmi a osmi hodinami denně, mají podstatně nižší riziko výskytu onemocnění, která nám zkracují věk (hlavně kardiovaskulární a metabolická onemocnění). Naopak ve vyšším riziku jsou ti, kteří spali méně než šest hodin, ale i ti, kteří spali déle než osm hodin denně. Nejdůležitější ale je spát tak dlouho, abychom byli odpočatí a vyspalí,“ uvedl ve své přednášce neurolog MUDr. Martin Pretl, CSc., z Neurologické ambulance a Spánkové poradny Inspamed v Praze. Jak vysvětluje, chronická nevyspalost např. zvyšuje chuť na jídlo, zejména sladkosti, což je spojeno s vyšším kalorickým příjmem a narůstajícím rizikem obezity, kardiovaskulárních onemocnění a diabetu 2. typu. V souvislosti se zdravým spánkem odborníci zdůrazňují pravidla spánkové hygieny. Pokud ani jejich dodržování problémy s nespavostí nevyřeší, je třeba vyhledat odbornou pomoc. Tou může být v první linii praktický lékař, poté somnolog, ev. jiný specialista. Poruchy dýchání ve spánku Jak vysvětluje MUDr. Samuel Genzor z Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc, za zásadní narušení kvality spánku může být zodpovědná i některá z poruch dýchání ve spánku. K nejčastějším patří syndrom obstrukční spánkové apnoe (OSA), kdy dochází k přerušení toku vydechovaného vzduchu na více než deset sekund. Je‑li počet zástav dechu mezi pěti a patnácti za hodinu, jedná se o lehkou OSA, při 15–30 jde o středně těžké onemocnění vyžadující léčbu např. přetlakovou ventilací. Překročení 30 a více zástav dechu za hodinu spánku znamená těžký syndrom OSA. Jak lékař varuje, toto onemocnění má vliv na téměř celý organismus, ovlivňuje srážlivost krve, krvetvorbu, fungování CNS, kardiovaskulárního systému, metabolismu, urogenitálního systému a samozřejmě s sebou nese i sociální důsledky. Spánková apnoe výrazně narušuje strukturu spánku, který, ač může být i poměrně dlouhý, není dostatečný. Nedostatek spánku, obezita a spánková apnoe jsou rizikové faktory pro: 1. Poruchy CNS Repetitivní hypoxémie a četná mikroprobuzení, ke kterým při OSA dochází, vedou ke zvýšené spavosti a únavě, což má za následek více úrazů, zejména dopravních nehod. Důsledkem je také zvýšená incidence cévních mozkových příhod, častější a časnější nástup demence a zvýšená prevalence deprese. 2. Kardiovaskulární systém Většina pacientů s OSA má arteriální hypertenzi, častá je ale také farmakorezistentní hypertenze, vyšší je i incidence ischemické choroby srdeční a arytmií, např. fibrilace síní. 3. Metabolismus Častěji dochází k hyperglykémii (a diabetu 2. typu), hyperlipidémii a hyperurikémii. 4. Urogenitální systém Vyšší je prevalence nykturie (noční močení), častěji dochází ke snížení libida a erektilní dysfunkci. Počet pacientů se spánkovou apnoe se odhaduje na dvě až čtyři procenta dospělé populace. Tomu bohužel neodpovídá počet spánkových laboratoří v ČR, kde se tímto problémem primárně zabývají. Proto je snahou posílat na tato pracoviště jen takové pacienty, u nichž se OSA velmi pravděpodobně vyskytuje. K tomu pomáhá screening a zaměření se na cílové skupiny, kde typickým pacientem je starší obézní muž. Využíván je mezinárodní dotazník Epworthské škály spavosti (hodnotí pouze spavost) nebo dotazník STOP‑BANG, hodnotící typické příznaky a faktory spojené se zvýšenou incidencí OSA (chrápání, únava, pozorovaná zástava dechu, vysoký TK, vysoké BMI, vyšší věk, široký krk a mužské pohlaví). Další možností screeningu je limitovaná ambulantní noční monitorace spánku. Ve spánkové laboratoři je pak diagnostika upřesněna za pomoci např. polygrafie nebo polysomnografie, kdy je současně měřena i aktivita mozku. „Nejčastěji indikujeme konzervativní léčbu, kdy na prvním místě pacienty s nadváhou povzbuzujeme ke snížení hmotnosti a úpravě životního stylu, zejména omezení alkoholu a hypnotik. V neposlední řadě je zde ale i léčba pozitivním přetlakem, kdy je vzduch vháněn do dýchacích cest. Přetlaková ventilace zlepšuje kvalitu spánku, denní pozornost a celkovou kvalitu života. Zároveň snižuje krevní tlak a některé studie potvrzují i snížení kardiovaskulárního rizika,“ popisuje MUDr. Genzor. Jak však dodává, nedojde‑li zejména u obézních pacientů k výrazné redukci hmotnosti, tuto léčbu, která podstatu problému neléčí, jen v době užívání odstraňuje zástavy dechu, je nutno považovat za celoživotní. Kolem deseti procent pacientů tuto terapii ale netoleruje. V případě neobézních pacientů při anatomické překážce v dýchacích cestách je někdy možná i chirurgická léčba (septoplastika, adenotomie nebo uvuloplastika). Častým problémem je i chrápání, které je způsobeno zúžením dýchacích cest. Více se objevuje u obézních, zhoršuje se s věkem a negativní vliv má např. požití alkoholu. Chrápání může nejen obtěžovat okolí, ale časem se může zhoršit až do obstrukční spánkové apnoe. Prevencí je i zde správná spánková hygiena a v případě nadváhy redukce hmotnosti. Při obtěžujícím chrápání je vždy vhodné doplnit i ORL vyšetření. MĚLI BYSTE VĚDĚT... Pravidla spánkové hygieny Nepít kávu, černý, zelený čaj, kolu apod. nejlépe 4–6 hodin před ulehnutím Večer vynechat těžká jídla, poslední jídlo konzumovat optimálně 3–4 hodiny před ulehnutím Po večeři neřešit důležité věci, zaměřit se na příjemnou, relaxační činnost Lehká procházka po večeři může přispět k usínání, náročnější cvičení zařadit již před večeří a vyhnout se mu 3–4 hodiny před spánkem Nepít večer alkohol, sice usnadní usnutí, ale zabraňuje hlubokému spánku Před usnutím nekouřit, nikotin stimuluje V místnosti na spaní minimalizovat hluk a světlo a upravit teplotu na 18–20 °C Uléhat a vstávat každý den ve stejnou dobu, u toho, kdo má potíže se spánkem, by se doba neměla lišit o více než 15 minut Postel a ložnici užívat pouze ke spánku a pohlavnímu životu, odstranit z ložnice televizi, v posteli nejíst atd. Pobyt v posteli omezit na nezbytně nutnou dobu, v posteli se zbytečně nepřevalovat, postel neslouží k přemýšlení   Nespavost očima psychiatra I podle MUDr. Jakuba Vaňka z Kliniky psychiatrie LF UP a FN Olomouc je spánek nezbytný pro lidský organismus, který jej potřebuje k integraci všech procesů mozku. Z pohledu somnologa se toho totiž ve spánku děje více než v průběhu celého dne. Dochází během něj nejen ke kontrole tělesných funkcí a systémů, ale také k ukládání paměťové stopy. Přesto jeho průměrná doba klesá. Zatímco ještě v 60. letech jsme spali v průměru 7,5–8 hodin, dnes je to 6,5–7 hodin. „Podílejí se na tom různé sociologické a psychologické fenomény. Jedna z jednodušších teorií je, že dnes máme mnohem více podnětů, kterým se můžeme věnovat, a tudíž často aktivně odkládáme spánek a snažíme se víc vyplnit čas a žít život naplno. To ale často vede k tomu, že si můžeme poškodit zdraví,“ varuje MUDr. Vaněk. Spánek je aktivně řízen dvěma procesy, cirkadiánním rytmem a homeostatickým procesem. U průměrného českého člověka, který vstává cca mezi šestou a osmou hodinou, se tyto dva procesy setkávají mezi desátou a jedenáctou hodinou večer a v tu dobu bychom měli být schopni přirozeně usnout. Jak MUDr. Vaněk vysvětluje, u jižních národů zvyklých na polední siestu se homeostatický proces přeruší, dojde k doplnění části energie během dne a následně se pak posouvá i doba nočního spánku. V lidské kultuře je typický monofázický spánek, dvou‑ nebo trojfázový spánek je běžný spíše pro vývoj, tedy dětství a dospívání. Současné výzkumy ukazují, že mozek v průběhu spánku, zejména v REM fázi, cíleně prochází veškeré informace uplynulého dne a z nich selektivně vybere cca 25 procent, které uloží. Co a proč si pamatujeme, je cílem dalšího bádání. Jisté však je, že v průběhu spánku klesá koncentrace odpadních látek v mozku, což je dáno např. tím, že se zvětšují prostory mezi buňkami, což umožňuje plynulejší odstranění odpadních látek z mozkomíšního moku a jejich vylučování např. močí. V průběhu spánku dochází i u dospělého člověka k nárůstu koncentrace růstového hormonu, což má vliv na svalovou a buněčnou regeneraci. Spánek také podporuje neuroplasticitu mozku a tvorbu learning synapsí. V průběhu roku zažije epizodu přechodné nespavosti na 50 procent populace, přitom primární nespavostí bez vazby na jiné onemocnění trpí cca šest procent lidí. Častější je nespavost u lidí starších 65 let, i když pro přibývající věk je typický kratší a přerušovaný spánek. K příznakům nespavosti patří: únava, nedostatek energie, poruchy paměti, zpomalenost, snížená pozornost, napětí, úzkost, podrážděnost, pozdní usínání, brzké probouzení, mikrospánky, usínání při jednotvárných činnostech. Objektivní známky nespavosti lékař určuje na základě anamnézy, spánkového deníku, dotazníkového šetření a polysomnografie. Nejčastější příčiny nespavosti: stres, nadměrná psychická zátěž, nepravidelný spánkový režim, změna přirozeného biologického rytmu, psychické poruchy, špatné prostředí pro spánek, léky a návykové látky, nemoc a zvláště bolest, nedostatek pohybu během dne, naučená psychofyziologická nespavost, paradoxní nespavost. Léčba nespavosti spočívá vždy především v odstranění její příčiny, tedy tlumení bolesti, úpravě návyku, léčbě duševního onemocnění (úzkost, deprese). Důležité je naučit se pracovat se stresem (relaxace), upravit životosprávu, životní styl a omezit konzumaci stimulujících a návykových látek. Léky jsou až na výjimky pouze přechodné řešení a pomoc k překonání nejakutnějších obtíží. Jak doporučují i odborné guidelines Psychiatrické společnosti ČLS JEP pro léčbu insomnie, první léčebnou modalitou je kognitivně behaviorální terapie (KBT). „Například i britský NICE (National Institute for Health and Care Excellence) doporučuje v první linii léčby jednoznačně KBT. Praktický lékař pošle pacienta k psychologovi nebo doporučí aplikaci se státem garantovaným kursem pro nespavost. Teprve pokud nic z toho nezabere, jsou předepisovány léky,“ říká MUDr. Vaněk s tím, že KBT je zaměřena na chování a pracuje s návyky a zlozvyky jedince. Psychoterapeutické postupy jsou účinné u 70–80 procent pacientů v péči praktického lékaře. Ve farmakoterapii se k léčbě nespavosti předepisují hypnotika 3. generace, jejichž užívání je ale přechodné (max. 4 týdny), mají řadu nežádoucích účinků a jsou spojena se vznikem závislosti. Další možností jsou anxiolytika a antihistaminika 1. generace, která jsou předepisována především u nespavosti s úzkostnou složkou. „Lepší volbou, která je zvláště v psychiatrii preferována, je léčba antidepresivy, kde pro nespavost stačí velmi nízká, a tudíž bezpečná dávka. Výhodou je, že zde nevzniká závislost a je možné jejich dlouhodobé užívání, včetně užívání podle potřeby. Předepisována mohou být i praktickým lékařem,“ říká MUDr. Vaněk. Alternativní možností je i léčba melatoninem, syntetickým hormonem účastnícím se cirkadiánních rytmů, který je vhodný zejména u lidí nad 55 let, je nenávykový a velmi bezpečný i u pacientů s dalšími civilizačními chorobami. Hodnocení efektu této terapie ale nastává až po 13 týdnech léčby. Jak se odborníci shodují, správný spánek je nedílnou součástí zdravého fungování našeho organismu a podle toho by mu měla být věnována i patřičná pozornost.   K VĚCI... Co možná o spánku nevíte Po 16 hodinách vzhůru je reakční doba a funkčnost mozku rovna 0,5 promile v krvi. 12 % lidí sní černobíle. Před vynálezem televize byl poměr opačný, jen 1/3 lidí snila barevně. Žirafa spí necelé dvě hodiny denně, oproti tomu netopýr hnědý téměř 20 hodin. Delfíni a velryby spí jen napůl – jedna hemisféra je vždy vzhůru. Organismus dříve zemře na spánkovou deprivaci než nedostatkem jídla. Člověk je jediný savec, který vědomě oddaluje spánek. Zdroj: MT

Čas načtení: 2024-02-07 12:56:00

Unicorn Systems pomohl Pluxee s přechodem do cloudu: „Definitivně tím změnil způsob naší práce“

Praha 7. února 2024 (PROTEXT) - Softwarová firma Unicorn Systems pomohla společnosti Pluxee (dříve Sodexo Benefity), která se specializuje na oblast zaměstnaneckých benefitů a angažovanost zaměstnanců na pracovišti, s úspěšným přechodem do cloudu. Důvodem této náročné digitální transformace byla snaha modernizovat IT infrastrukturu společnosti a zvýšit celkovou efektivitu jejího podnikání. Pluxee se tím zařadila mezi digitální a inovativní společnosti využívající nejmodernější cloudové technologie.Důvodem digitální transformace ve společnosti Pluxee, především kvůli jejímu organickému růstu, byla nutnost přejít z on-premise systémů, tedy těch, které si společnost provozuje na vlastních serverech a počítačích, na software, který provozuje a spravuje externí firma.„Pro migraci do cloudu jsme si stanovili jasnou vizi, abychom zajistili, že všichni naši zaměstnanci rozumí důvodům, proč jsme se pustili do tohoto projektu. Všichni v organizaci si uvědomovali přínosy projektu, což je velmi důležité, pokud chcete získat jejich podporu,“ vysvětluje Eleni Kelly, členka představenstva v oblasti informačních technologií, Pluxee UK.Zodpovědnost za DevOps týmy, které pro Pluxee celý tento IT projekt v řadě evropských zemí jako je Belgie, Bulharsko, Česko, Francie, Německo, Itálie, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Španělsko, realizovaly, měl Daniel Rajčan, globální cloudový architekt ze společnosti Unicorn Systems. Podle něj je k úspěchu projektu migrace do cloudu důležitá především komunikace mezi lidmi a spolupráce. „DevOps je především o spolupráci a komunikaci mezi různými týmy, není to primárně o automatizaci, jak si spousta firem myslí. Při takovém procesu vždy dochází ke změně firemní kultury, která je pro úspěch podstatnější než nejmodernější IT technologie,“ vysvětluje Daniel Rajčan a upozorňuje, že na začátku těchto procesů je důležité definovat potřeby každé společnosti.Martin Filo, obchodní ředitel produkčního streamu Unicorn Systems, vysvětluje, na co se mají firmy při migraci do cloudových platforem soustředit: „Očekáváte od cloudu rychlejší software, lepší spolupráci mezi týmy, nebo optimalizaci výdajů? Pak je důležité vybrat druh cloudové platformy: privátní, veřejnou nebo hybridní. Dalším důležitým krokem je výběr dodavatele a technologií v cloudu, které by měly poskytovat rozumný poměr mezi obchodním přínosem a technickým zlepšením. V Unicorn Systems proto našim klientům nabízíme katalog služeb, který je vytvořen na základě našich dlouholetých zkušeností.“Pluxee se po úspěšné migraci stala výkonnější a efektivnější společností, která nyní plně využívá výhody cloudového řešení. „Unicorn Systems nám v tomto procesu významně pomohl. Přestože jsme na naší cestě do cloudu čelili mnoha výzvám, například obavám, co pro mě změna znamená, společnost Unicorn Systems pro nás byla více než jen dodavatelem, stala se partnerem. Sdílíme podobný étos a hodnoty, které nás nakonec dovedly k úspěchu. To byl také ten hlavní důvod, proč si společnost Pluxee pro tento náročný projekt vybrala právě Unicorn Systems,“ uzavírá úspěšnou spolupráci Eleni Kelly.Unicorn Systems poskytl společnosti Pluxee díky odborně implementovaným cloudovým řešením bezkonkurenční škálovatelnost, což jí umožňuje snadno se přizpůsobovat měnícím se obchodním potřebám. Robustní bezpečnostní protokoly společnosti Unicorn Systems výrazně zvýšily ochranu digitálních aktiv proti potenciálním hrozbám. Pokročilé šifrování a vícevrstvé bezpečnostní prvky nyní zajistily, že Pluxee pracuje ve vysoce zabezpečeném cloudovém prostředí, chránícím citlivé informace zajišťujícím soulad s předpisy.Migrace do cloudu rovněž zefektivnila interní komunikaci a procesy. Integrace nástrojů a platforem usnadnila sdílení informací v reálném čase, což přispělo k lepší týmové práci a zvýšení produktivity napříč odděleními. Díky strategickému přístupu Unicorn Systems k migraci do cloudu dosáhla Pluxee významných úspor nákladů, a díky efektivnímu přidělování zdrojů a modelům „pay-as-you-go“ nyní disponuje nákladově efektivnější IT infrastrukturou.V polovině ledna 2024 uspořádaly firmy Pluxee a Unicorn Systems na toto téma společný webinář, kde vystoupila za Pluxee Eleni Kelly a za Unicorn Systems Daniel Rajčan. Jeho celý záznam si můžete objednat přes tento ODKAZ.Unicorn je renomovaná evropská společnost poskytující ty největší informační systémy a řešení z oblasti informačních technologií. Dlouhodobě se soustředíme na vysokou přidanou hodnotu a konkurenční výhodu přinášenou našim zákazníkům. Působíme na trhu již od roku 1990 a za tu dobu jsme vytvořili řadu špičkových a rozsáhlých řešení, která jsou rozšířena a užívána mezi těmi nejvýznamnějšími podniky z různých odvětví. Zároveň vyvíjíme Unicorn Universe – Digital Twin Construction Kit. Tento produkt využívá internetová služba Plus4U k poskytování rozsáhlého portfolia služeb založených na robustních softwarových řešeních pro malé a střední podniky a koncové uživatele. Náš software pomáhá efektivnímu a šetrnému zacházení s přírodními zdroji a ohleduplnému chování k životnímu prostředí.Naším cílem je vzdělávat lidi a také společnost. Proto jsme v roce 2007 založili Unicorn University, která zároveň provozuje Unicorn Top Gun Academy – komplexní vzdělávací systém pro naše spolupracovníky, tedy pro všechny z nás.Společnost Pluxee je globální lídr v oblasti zaměstnaneckých výhod a angažovanosti, který působí v 31 zemích. Společnost Pluxee pomáhá firmám přilákat a udržet si talentované zaměstnance díky široké škále řešení v oblasti benefitů a angažovanosti v oblastech stravování a potravin, dobré pohody, životního stylu, odměn a uznání a veřejných výhod. Díky špičkovým technologiím a více než 5 000 angažovaných členů týmu působí společnost Pluxee jako důvěryhodný partner v rámci vysoce propojeného ekosystému B2B2C, který tvoří více než 500 000 klientů, 36 milionů spotřebitelů a 1,7 milionu obchodníků. Společnost Pluxee, která provádí svou činnost jako důvěryhodný partner již více než 45 let, se zavázala vytvářet pozitivní dopad na všechny své zúčastněné strany, od podpory podnikání v místních komunitách až po podporu pohody v práci pro zaměstnance a zároveň ochranu planety. Ve Velké Británii nabízí společnost Pluxee oceňované zaměstnanecké výhody, odměny a uznání, které jsou navrženy tak, aby lidem přinášely větší hodnotu. Společnost Pluxee se zavázala zvýšit svůj vliv jako lídr v oblasti CSR tím, že svým klientům, partnerům a spotřebitelům poskytne prostředky, které jim umožní činit každodenní udržitelnější rozhodnutí. Více informací: www.pluxee.uk  

Čas načtení: 2024-04-05 11:00:33

Peněženka Google vysvětluje změny týkající se plateb

V posledních týdnech Google do Peněženky zavedl dvě změny související s odemykáním telefonu pro ověření plateb (viz zde a zde). Aplikace nyní tyto změny vysvětluje. Výzva nad seznamem vašich digitálních položek vysvětluje, jak je „každá platba bezpečná“. Klepnutím na „Další informace“ se dostanete na stránku Secure by design, která vysvětluje dvě změny, které Peněženka Google v posledních týdnech provedla. První změnou je, jak „z vašich kreditních a […]

Čas načtení: 2024-04-12 08:00:01

Češi v habsburském otroctví. Zrození temna v českých dějinách

Bělohorská bitva byla velké divadlo založené na řadě lží a mýtů. A to, co následovalo jako doba temna, nemuselo být, kdyby… Kdyby nebyly zrady a neshody mezi českými pány, vše mohlo dopadnout úplně jinak. Bylo za pět minut dvanáct a česká šlechta se snažila zachránit před katolickými Habsburky, co se dalo. Česká zbabělost a špatná organizovanost se jim ovšem staly osudnými. Kde je pravda o Bílé hoře Nové milénium vnáší do lží a dezinformací týkajících se bitvy na Bílé hoře trochu jasno. Podle dochovaných pramenů nešlo o opravdovou bitvu, ale o zinscenovaný podvod. „Údajná bitva nebyla bitvou, ale divadlem, v jehož scénáři byla zakomponována snaha utajit velezradu spáchanou Fridrichem V. Falckým. To je jádro bělohorské lži a s ní spojeného monstrózního podvodu,“ vysvětluje Vladimír Čermák v knize Bělohorský podvod.  Největší porážka české historie, která mohla skončit úplně jinak. Bílá hora jako národní trauma Číst více Bitva byla jedno velké divadlo Po staletí učebnice dějepisu a historické publikace vysvětlovaly bělohorskou bitvu převráceně jako apokalyptický den pro český národ. Údajně proti sobě bojovala armáda českých stavů v čele s vrchním velitelem Kristiánem z Anhaltu a katolická armáda habsburského vladaře, jak uvádí Vlastimil Vondruška v knize Slavné bitvy českých panovníků. České vojsko to prohrálo na plné čáře. Netrvalo dlouho a „… jednotky českého levého křídla se pokládaly jedna za druhou jako kostky domina“, jak vypráví Dušan Uhlíř v publikaci Drama Bílé hory.  Češi skoro ani nebojovali a katolická armáda zvítězila rychle a „nečekaně“. „Celá podivná bitva trvala asi dvě hodiny. Katolická armáda v ní musela nasadit jen asi osm tisíc mužů z celkového počtu. Ostatní se do bitvy nedostali,“ dokumentuje Uhlíř. Kromě skutečnosti, že k vítězství pomohla zrada, za úspěchem katolické armády stála tzv. nizozemská taktika. Některé prameny tvrdí, že císařské vojsko bylo více profesionální a v české armádě to zavánělo anarchií a fušerstvím. Kde je ale pravda a kde lež? Místo, kde se necítíte jako v Praze. Letohrádek Hvězda nabízí oázu klidu v uspěchaném městě Číst více Jak zimní král zradil Za všemi zradami a prohrami české strany stál nepochybně Fridrich V. Falcký. Nejenže sledoval výhradně své vlastní zájmy, ale usiloval pro sebe i o další výhody. Podle některých pramenů byl hlavním aktérem jednání s císařskou stranou, která vyústila v dohodu, „… která by na jedné straně umožnila zimnímu králi vládnout ve Falci a na straně druhé by umožnila Ferdinandovi II. a jeho jezuitskému zázemí zmocnit se Českého království bez ohledu na to, že při tom porušili platné zákony kodifikované předtím samotnými Habsburky“, jak uvádí Čermák. Proto Fridrich V. Falcký naoko prohrál bitvu, což mělo dalekosáhlé důsledky pro celé další pokolení. Stoleté důsledky  Po bitvě se katolická armáda přesunula do Prahy, kterou začali vojáci drancovat. A v roce 1621 se udála poprava českých pánů na Staroměstském náměstí, kdy slavný kat Jan Mydlář završil dílo zkázy. „Dochoval se Mydlářův účet, který za popravu předložil pražské radnici. Kat v něm účtuje nejen práce spojené s vlastní popravou, ale také zařízení a výzdobu popraviště, které měl na starosti,“ vysvětluje Vondruška. To byl ovšem jen začátek.  To, co následovalo, se dlouhá staletí označovalo jako barokní temno, i když v posledních letech se někdy uvádí pojem černý totalismus. Bílá hora byla vlastně vítězstvím katolíků a důsledky vidíme dodnes. Týká se to hlavně zmatků ohledně církevních restitucí, které logicky nastaly po sametové revoluci.  Pravda o bělohorské bitvě bude někde mezi. Faktem zůstává, že u letohrádku Hvězda se přece jenom nějaká akce odehrála. Někdy se hovoří o zázracích spojených s bitvou. „Tvrzení o zázračném vítězství katolíků na Bílé hoře a o vlivu nadpřirozených sil na celé dění zjevně nemůže mít nic společného s tehdejšími reáliemi,“ vysvětluje Čermák. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Architektura Prahy pod vlivem Habsburků. Za krásné město vděčíme odvržené monarchii.

Čas načtení: 2024-06-04 06:00:01

Důsledky kyberšikany: Od vydírání k nenormálnímu sexuálnímu chování

„Kyberšikana je pojem, který je velmi často zmiňován, ale nemá oporu v trestním právu,“ říká pro Čtidoma kpt. Jakub Vinčálek, tiskový mluvčí Policie ČR. Jedním typem virtuálního vydírání je tzv. sextorion. V tomto případě chlapec nebo dospělý muž poskytne fiktivní osobě intimní materiály a ta se jej snaží pod pohrůžkou zveřejnění oškubat. Tito vyděrači, kterým se přezdívá „catfish“, si vytvoří falešný profil, na kterém jsou ve svém živlu a využívají své anonymity. Poškozených mužů bylo více než 78 %, žen bylo oproti tomu pouze 22 %, jak uvádí e-bezpeci.cz. Patnáctiletý chlapec (16. května 2024): „Dobrý den, posledních pár dní jsem si psal s někým, kdo se vydával za dívku. Po sdílení intimních fotografií začal útočník požadovat peníze výměnou za jejich nezveřejnění.“ (e-bezpeci.cz) Důsledky virtuální šikany Průzkum týkající se sextingu u dospívajících chlapců je důkazem, kam až může virtuální tlak vést. Podle výzkumného šetření „je hlavním zdrojem informací o sexu pro chlapce internet“, potvrzuje e-bezpeci.cz. Po roce 2000 se na internetu objevil nespočet erotických a pornografických portálů. Bohužel tento jev přinesl i negativní dopady v tom smyslu, že je snadné se dostat k transsexuálnímu nebo sadomasochistickému pornu, k zoofilní pornografii nebo k záznamům swingers party. Pokud nezletilý chlapec náhodou objeví porno tohoto ražení, může se mu to v hlavě pomotat a vybuduje si nenormální vzorce sexuálního chování. E-šmejdi nakradli za loňský rok více než miliardu korun, pomáhá jim i umělá inteligence Číst více Časté jsou seznamky na internetu, které využívají zvláště muži, když si třeba hledají milenku nebo krátkodobé povyražení. Stane se, že mají smůlu a stanou se terčem vydírání. „Fiktivní žena“ využije citlivé údaje a pod pohrůžkou vyžaduje, aby hříšník poslal na účet nemalé peníze. „Pachatelé, kteří s nimi navázali kontakt, pak od nich získali řadu citlivých materiálů a s jejich pomocí začali pisatele vydírat,“ tvrdí Kamil Kopecký z e-bezpeci.cz. Dvacetiletý muž (15. května 2024): „Dobrý den, stal jsem se obětí catfishe. Jedna osoba se vydávala za atraktivní ženu, navázala se mnou vztah a po získání intimních materiálů mě začala vydírat.“ (e-bezpeci.cz) Před agresorem není úniku V České republice je dětských obětí kyberšikany 8 % (podle EU Kids Online II) Agresi nelze spojovat s určitým časem nebo místem, jak je typické pro trestné činy. Kromě toho je tu holý fakt, že oběť nemá kam uniknout. „Ta nebezpečnost šikany je v tom, že před ní není úniku, protože všichni mladí lidé včetně dětí mají nějaké elektronické zařízení, které nosí stále u sebe, a v případě, že je někdo šikanován, tak se to stane mnohem většímu okruhu lidí,“ vysvětluje kpt. Vinčálek. Typickým příkladem je kauza Modrá velryba, která do Evropy přicestovala po sociálních sítích z Ruska. Jedná se o sebevražednou hru pro děti, v níž se plnily různé destruktivní úkoly – „píchej se do ruky“ nebo „pořež se žiletkou“. Iniciátor potvrdil, „že na základě sebevraždy Iriny Palenkové vymyslel s přáteli mýtus o sebevražedné sektě, která dětem zadává úkoly,“ jak uvádí e-bezpeci.cz. E-šmejdi nakradli za loňský rok více než miliardu korun, pomáhá jim i umělá inteligence Číst více Případ samozřejmě prošetřovala policie, která nakonec zjistila, že šlo o marketingový trik, který měl přitáhnout nové lidi na sociální sítě. Celá hra se však zvrhla do masového sebepoškozování a sebeničení. Viníka v roce 2016 zatkli a obvinili za podněcování k sebevraždě. Podle e-bezpeci.cz existuje také tzv. kybergrooming, jehož cílem je vzbudit v protihráči různými způsoby důvěru a poté využít příležitosti a začít sexuální nátlak. Ve Velké Británii prostřednictvím počítačové hry zmanipuloval, sexuálně zneužil a následně zavraždil čtrnáctiletý Lewis Daynes svoji vytipovanou oběť Brecka Brednara. V dalším případě rovněž ve Velké Británii pachatel Adam Isaac činil na oběti sexuální nátlak. Policie jej naštěstí včas dopadla, pobyl si dva roky ve vězení a nyní je doživotně v registru sexuálních útočníků. Cesty od šikany ke kyberšikaně Šikanu v její čisté podobě dnes doplňuje kyberšikana, která ji plně nenahrazuje, ale pouze doplňuje. Oba tyto jevy mají společné rysy, souvisejí spolu a nadále se vyvíjejí. „Nějaké nevhodné, obtěžující chování tady bylo vždy a předpokládám, že celou historii lidstva někdo oblíbený byl a někdo nebyl. A souvisí to s tím, jak se jako lidi chováme. A to, že se to přesunulo do toho online prostředí, ve kterém se teď pohybujeme více než dříve, tak je to asi očekávatelné,“ vysvětluje kpt. Vinčálek. Jedna z prvních kauz v kyberprostoru se týkala klonování profilů. Hlavní myšlenkou celého podvodu je, že „útočník naklonuje profil vybrané osoby a pošle do jejího seznamu přátel žádost o přátelství. Oběť útoku pak obdrží zprávu s prosbou o telefonní číslo a uvedení kódu ze zaslané SMS zprávy“, jak uvádí e-bezpeci.cz. Na tento podvod se nachytali děti i dospělí a v online světě se s tím setkáváme pořád. „Internetový přítel“ s naklonovaným profilem může vnutit třeba odkaz na infikované webovky, zavirované fotografie nebo videa. V případě virtuálního násilí hraje významnou úlohu prevence. Zvláště je vždy zapotřebí komunikace mezi obětí a okolím a informovanost o rizicích v online prostředí. Mimo jiné potenciálním obětem neuškodí seznámení s bezpečností na internetu a pravidly chování v tomto prostoru. Důsledky a prevencí internetové kriminality se zabývá řada programů a projektů, mezi nimiž jmenujme e-bezpeci.cz nebo ncbi.cz (Národní centrum bezpečnějšího internetu), kde najdou dospělí i děti návod, jak jednat. „Dětem se snažíme především vysvětlit, jak kyberšikana probíhá, jaké jsou její příčiny a následky, jak mají postupovat v situaci, kdy kyberšikanu zažívají, ale také jak kyberšikaně předcházet a jak zajistit, aby byl její dopad co nejmenší,“ vysvětluje Kopecký. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Když si polijete počítač, jeho záchrana záleží na každé vteřině.

Čas načtení: 2024-10-08 11:44:00

Jihočeští vědci vyvinuli sondu, která pomůže chránit lesy před kůrovcem

Praha 8. října 2024 (PROTEXT) - Česko musí rychle inovovat, aby zachránilo alespoň nejcennější lesní porosty před kůrovcem. Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity a společnost Greativity Group vyvinuly speciální kamerovou sondu, která pomůže odhalit zárodky možných kalamit a zabránit tak plošnému kácení lesů. Sonda je nyní dostupná pod názvem TreeInsp prostřednictvím společnosti NeraAgro Technology. Další vývoj se zaměří na využití umělé inteligence pro analýzu dat a predikci šíření kůrovce.Bezdrátová kamera TreeInsp, určená k odhalování škůdců lesních dřevin, je výsledkem více než roční spolupráce mezi Jihočeskou univerzitou a skupinou Greativity Group podnikatele Jana Vyskočila. Toto spojení vědy a praxe vedlo ke vzniku spin-off společnosti NeraAgro Technology, která se zaměřuje na komercializaci výsledků výzkumu a inovací.Využití sondy TreeInsp není omezeno jen na kůrovce. „Arboristé ji mohou využít při ochraně městské zeleně či parků. Lze ji využít i k odhalení dalších škůdců, jako jsou houbové patogeny nebo invazivní druhy napadající listnaté stromy,“ dodává Jaroslav Křtěn, ředitel společnosti NeraAgro Technology.S pomocí sondy lze zachránit 30–60 % stromůPodle rektora Jihočeské univerzity Pavla Kozáka má tento přístroj k odhalování škůdců velký potenciál, protože klimatická změna působí v lesích obrovské škody: „Ty vznikají především tím, že šíření kůrovce není odhaleno včas, což vede k rozsáhlému a často zbytečnému kácení i zdravých stromů.“Včasným odhalením kůrovce pomocí sondy TreeInsp lze zachránit 30–60 % stromů, které ještě napadené nejsou. „Během jedné hodiny jsme schopni prohlédnout desítky stromů a k pokácení označit jen ty napadené. Bez kamery lesníci a arboristé používají dalekohledy nebo žebříky, což je zdlouhavé a nepřesné,“ vysvětluje praktické zkušenosti entomolog Petr Doležal z Biologického centra AV ČR.Často vyvstává otázka, proč lesníci k odhalování kůrovce nevyužívají drony. Ty je sice také možné využít ke sledování stavu lesních porostů, ale jejich nasazení má řadu omezení, hlavně technická a administrativní. „Drony jsou v hustém porostu nepraktické, nedostanou se snadno ke kmeni, a lesník by tak místo kůrovce musel sledovat let dronu. Potřebujeme snadno ovladatelnou bezdrátovou kameru, která rychle a přesně odhalí závrty a drtinky, což TreeInsp přesně splňuje. Navíc dokáže pořídit GPS záznamy a umožňuje přisvícení či inverzní zobrazení povrchu. Nasbíraná data je navíc snadné dále vyhodnocovat,“ vysvětluje technický autor sondy Milan Novák z katedry informatiky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.Nejdůležitější součástí dronu jsou jeho senzory a následné zpracování získaných dat, které zatím vyžaduje odborně vyškolený personál. Nemalou roli hraje i cena dronů vybavených těmito senzory. „V tuto chvíli lesníci potřebují zařízení, kterým si ověří na solitérním porostu jeho kvalitu, odhalí závrty. TreeInsp toto plně splňuje s minimální investicí. Vznikl jako přímá reakce na požadavky lesnické komunity,“ dodává Milan Novák.Šíření kůrovce pomůže zpomalit umělá inteligence a dronyDalším krokem ve vývoji sondy TreeInsp je využití umělé inteligence (AI) pro zlepšení analýzy dat a efektivnější detekci napadených stromů. „Umělá inteligence bude klíčovým nástrojem pro analýzu velkého množství dat nasbíraných pomocí sondy. Strojové učení by mohlo umožnit rozpoznávání vzorců šíření kůrovce a dalších škůdců,“ shrnuje Jaroslav Křtěn.Rovněž drony s multispektrálními senzory, popřípadě analýza satelitních multispektrálních dat, by mohly hrát důležitou roli při plošném monitoringu lesů, což by doplnilo lokální nálezy sondy TreeInsp. „Drony mohou analyzovat změny ve vegetaci pomocí vegetačních indexů či jiných indikátorů získaných z multispektrálních senzorů. To by signalizovalo napadení škůdci a následný průzkum pomocí TreeInsp by byl přesnější,“ vysvětluje autor sondy Milan Novák.Jihočeští vědci chtějí expandovat s TreeInsp do zahraničíNový technologický spin-off NeraAgro Technology plánuje pilotní prodej sondy v Česku a expanzi do zahraničí, zejména do Německa a Rakouska, kde se rovněž potýkají s rozsáhlou kůrovcovou kalamitou. Zástupci společnosti jsou již v kontaktu s odborníky z Národního parku Bavorský les v bavorské části Šumavy.Technologie sondy nabízí mnohem širší uplatnění než jen v boji proti kůrovci. „Vidíme obrovský potenciál pro její využití v arboristice, botanice a dalších oborech. Otevírají se možnosti spolupráce i v jiných oblastech, například hydroponii a aquaponii, kde by univerzita mohla spolupracovat na vývoji systémů pro pěstování rostlin ve vodě s minimální spotřebou chemických prostředků,“ uzavírá Jan Vyskočil, majitel Greativity Group, která poskytla investici pro založení spin-offu NeroAgro Technology. Autor: Greativity Group ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-10-18 18:00:01

Když obchod odmítne reklamaci: Soudit se je drahé, jsou i jiné cesty

Stalo se to snad každému. Je to nepříjemný pocit, když si vyberete a zaplatíte zboží a nedostanete, co chcete, nebo nic nefunguje. Nejčastěji se tento problém řeší jednoduše reklamací. Někdy to jde a jindy není jiná možnost než zvolit složitou cestu a obrátit se na soud. V takovém případě je dobrý každý doklad. Vyplatí se řešit reklamaci u soudu? Možné důkazy: účtenka nebo faktura, záruční list, znalecký posudek, fotografie nebo video svědčící o vadnosti zboží, reklamační list a dokumentace o komunikaci s prodávajícím.  V případě soudu lze polemizovat, zdali se nám to vyplatí. Jednak advokát něco stojí a jednak jsou tu i další výdaje. A to se týká obou stran, nejen toho, kdo soudní při prohraje. „V závislosti od konkrétního sporu mohou tyto náklady šplhat od několika tisíc do několika desítek tisíc,“ vysvětluje Mgr. Klára Bortlíková z advokátní kanceláře Cisek. Nešťastný zákazník vždy riskuje, že při prohraje, ale pokud dojde k úspěchu, kupující dostane vrácenou celou částku. Advokáta si ale zaplatí sám a ten za hodinu bere 1000–4000 Kč. „Pokud si najme špičkového advokáta, který mu vyúčtuje odměnu 50 tisíc Kč za vedení sporu, je možné, že podle výpočtu mu soud na náhradě přizná částku násobně menší,“ tvrdí Bortlíková. S některými advokáty se lze ale domluvit tak, že budou klienta zastupovat zdarma a odměnu dostanou pouze při soudní výhře.  Pro soud je dobré opatřit si dostatek důkazů. „Nejvyšší sílu však jistě bude mít znalecký posudek vyhotovený znalcem. Jeho provedení může nařídit i soud v průběhu řízení. V takovém případě bude většinou náklady za jeho provedení hradit ta strana, která bude ve sporu neúspěšná,“ vysvětluje Bortlíková. Znalecký posudek je tedy jeden z důkazů pro soud, jehož účelem je informovat o věci ve všem podstatném. Vyhotovuje jej soudní znalec nebo znalecký ústav. Jak přežít reklamaci zboží z e-shopu a nezbláznit se? Jde to i bez soudu Číst více Kdo chce moc, nemusí mít nakonec nic Co všechno platí při soudu ohledně reklamace spotřebitel? Soudní poplatek (poplatek za běžný spotřebitelský spor se pohybuje ve výši 1000 Kč),  odměnu advokáta (může být jako hodinová nebo úkolová, sazba se liší podle zaměření, lokality, velikosti kanceláře, někteří mají cenu včetně DPH a jiní nejsou plátci DPH) a další výdaje (jízdné, znalecký posudek, jazykové překlady). Pan Jeřábek si koupil prostřednictvím e-shopu nový a drahý mobil. Neuměl s ním však zacházet, a když do něj vkládal paměťovou kartu, přístroj poškodil. Rozhodl se, že výrobek bude reklamovat, ale firma, od které ho kupoval, mu na to neskočila. Běžná reklamace mu nevyšla a ani mimosoudní řešení sporu.  Došlo tedy na soud. A byl to soud nekonečný a neskončil pro pana Jeřábka dobře. Vzal si sice renomovaného advokáta, který jej zastupoval, jeho honorář se však vyšplhal až na 100 tisíc Kč. Důkazy dosvědčily, že si vadu zboží způsobil sám. A tak nejenže přišel o balík peněz, ale utržil si také ohromnou ostudu.  Mimosoudní řešení sporů Je moc dobře, když se reklamace vyřeší smírnou cestou. Říká se tomu „mimosoudní řešení sporů“ neboli „řízení ADR“. To má na starosti Česká obchodní inspekce. Nejčastější spory se týkají reklamace spotřebního zboží a nedodání zboží či nevrácení peněz po odstoupení od smlouvy, další spory souvisí se smlouvou o dílo, různými službami, přepravami a zájezdy. „Důvodem pro řešení sporů soudní cestou je velmi často neúspěch ADR řízení nebo nestihnutí lhůty na zahájení ADR řízení, která je stanovena na jeden rok od doby, kdy se spotřebiteli nepovedlo vyřešit reklamaci,“ vysvětluje Bortlíková. Rozjezd e-shopu: Co nechat plavat a na co se zaměřit Číst více Je dobré mít na paměti, že v případě soudu se obě strany ocitnou pod tlakem a má to i svoje právnická a psychologická rizika. „Zejména v případě nedorozumění a špatné komunikace může hrát psychologická stránka obrovskou roli,“ zmiňuje Bortlíková. Každopádně spotřebiteli se více vyplatí ADR, neboť je podání návrhu na zahájení bezplatné. Obě strany hradí pouze náhrady na řízení. Důležitá je v tomto případě oboustranná dohoda, protože Česká obchodní inspekce nemá v kompetenci vydat rozsudek.  Zdroje: autorský článek spolu s dalšími zdroji (coi.cz, akcisek.cz) KAM DÁL: Svatební slib u notáře. Láska je slepá, ale i ta má svůj rozpočet.

Čas načtení: 2024-10-29 07:00:01

Střídavá péče. Co se stane, když jeden z rodičů přestane fungovat?

Když se matka s otcem rozumně nedohodnou, je na řadě soud. „Tehdy rozhoduje, jak aktivní bude druhý rodič. Hlavní roli zde hrají lékařské zprávy,“ tvrdí advokát Mgr. Michal Benčok. V tomto případě je namístě, aby rodič, který se nemůže nebo nechce o děti starat, poctivě platil výživné. Jak to vidí právník Prvotní je vždy zájem dítěte a v případě neschopnosti jednoho z rodičů se musí na tento zájem vždy brát zřetel. Podle zákona „změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu“. Když pak spolu matka s otcem nekomunikují a nespolupracují, má to vliv na vývoj dítěte. Rodič, který spolupracuje, je právě ten, komu soud dá zpravidla přednost pro výlučnou péči.  Není co zvažovat a je třeba jednat. „V takovém případě by se ale soud měl snažit zachovat dětem aspoň kontakt s rodičem formou styku, který bude v rámci možností co nejširší. Stát by se měl o situaci zajímat už před soudním řízením a hledat způsoby, jak rodiči pomoci, aby se dále mohl o své děti starat, než jej péče zbavovat,“ vysvětluje Ing. Aleš Hodina, dr. h. c. Někdy stačí pouze podpora psychologa nebo materiální pomoc. Pokud tedy nastane v životě jednoho z rodičů nějaká tragická situace nebo událost, která naruší vztahy s dětmi, druhá strana, která je na tom lépe, se pak ujme příležitosti, což je třeba ošetřit právnickou cestou. „Druhý rodič musí podat návrh k soudu na změnu péče – a to na výhradní. Soud jako takový přihlíží ke stanovisku OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí) a také může přihlédnout i k názoru nezletilého. Problém ale bude stanovení výše výživného. Při střídavé péči je totiž nastavena tak, že si rodiče prakticky nic neplatí,“ vysvětluje Mgr. Benčok.   Romská babička dělá drahoty. V azylovém domě se cítí lépe než u dětí Číst více Sebevražda maminky Příběh maminky, která spáchala sebevraždu, je dobrý příklad toho, jak člověk může přijít o své děti. Zpočátku vše šlo jak na drátkách. Po rozvodu se oba rodiče rozumně domluvili na střídavé péči a vše dokonale fungovalo. Jeden týden byly děti u matky a druhý týden u otce. V životě maminky však jednoho dne nastala osudová tragédie.  V létě ubytovala ve svém velkém domě cizince z Brazílie, kteří k nám přicestovali poznávat památky a krásnou českou přírodu. Bohužel s nimi v kufrech doputovaly i štěnice. Když Brazilci odjeli, bylo všude ticho po pěšině. Na podzim si matka všimla, že po posteli leze nějaký hmyz, ale nepřikládala tomu větší význam. Radek Ptáček. Když odborník na duši spáchá sebevraždu Číst více Po roce v létě se s dětmi vrátila z dovolené, ulehla do postele, a když zhasla, pocítila, že po ní lezou nějaké potvory. Rozsvítila a zhrozila se. Štěnice! Došlo to tak daleko, že se rozlezly po celém baráku. Zavolala na pomoc odborníka, ale byl to podvodník, který hmyz po domě roznesl ještě víc a jenom z ženy tahal peníze. Po půl roce si objednala dezinsekční firmu a ta jí s politováním oznámila, že dřevěný dům musí zbourat. Žena se totálně zhroutila a spáchala sebevraždu, i když neúspěšnou. Nejenže přišla o střechu nad hlavou, ale ze žalu se dala na pití a děti logicky přešly do péče otce.  Tatínek se stal závislým na kokainu Druhý příběh se týká tragédie tatínka, který začal fetovat. Byl velmi pracovně vytížený, protože chtěl vydělat hodně peněz, aby se jeho děti měly dobře a dostaly, co si zamanou. Pracoval ve dne i v noci a kolikrát i 24 hodin. Někdy i několik dní nespal a relaxace pro něj byla neznámý pojem. Ani do hospody na pivko nechodil.  Měl jednoho rádoby kamaráda, který ho jednou pozval do jakéhosi pochybného baru. Ten kamarád byl drogový dealer, o čemž onen tatínek neměl zprvu ani tušení. Tenkrát v baru si spolu trochu přihnuli kořalky a tu se kamarádíček vybarvil. „Ty seš nějakej suchar. Nic s tebou není. Měl bych tady něco lepšího, než je tahleta whisky,“ řekl mu ten dealer. A ukázal mu igelitový pytlíček s bílým práškem. Unavený a nešťastný tatínek už na tom byl tak, že jej následoval na záchod a kokain si tam s ním šňupnul. Od té doby nastal v jeho životě kolotoč bez návratu. Nejprve pracoval a vydělával ještě víc než dřív. Ale zrádná droga si brzy vybrala svoji daň. Časem už to nezvládal a musel na léčení. To byl však pro matku dětí impuls, aby k sobě přetáhla své děti. „Stále přetrvává v té soudní judikatuře taková pověra, že tím vhodnějším a lepším pro výchovu, zejména dětí útlého věku, je zásadně matka. Zákon a mezinárodní úmluvy však říkají něco jiného. Říkají: Oba rodiče mají stejná rodičovská práva, jsou si rovni. Není možné jednoho z nich, dokonce jenom kvůli pohlaví, preferovat,“ vysvětluje JUDr. Pavel Rychetský, dr. h. c., předseda Ústavního soudu ČR. Zdroje: autorský článek spolu s dalšími zdroji (občanský zákoník, stridavka.cz) KAM DÁL: Svatební slib u notáře. Láska je slepá, ale i ta má svůj rozpočet.

Čas načtení: 2024-12-19 06:47:01

Pouliční prostituce. Co všechno je žena schopná udělat, když ji život postaví do kouta

Na ženy, které prodávají své tělo na ulici, se nezřídka pohlíží skrz prsty. Prý roznášejí pohlavní choroby, jsou to narkomanky a špatné matky. Svůj osud si prý zaslouží a žádná slušná žena by se takto neživila. Pro článek vypovídaly ženy bez domova, jejichž identitu redakce zná. Sexbyznys a ulice Nejčastěji se živí pouliční prostitucí ženy ve věku 20–50 let. Na ulici je typický jev „survival sex“, kdy ženy nevidí jiné východisko než vyhledat pomoc muže a být sexuálně k dispozici. „Když je ženská sama na ulici, každý si na ni dělá nároky,“ stěžuje si Dana z ulice. Někdy to dojde tak daleko, že se bezdomovkyně začne živit prostitucí. Je to taková berlička, která na čas zažene hlad a umožní důstojnější bydlení. „Potkáváme ženy, které vydělávají na základní potřeby typu jídlo, oblečení a bydlení pro sebe nebo svou rodinu,“ vysvětluje Pavel Ubrankowicz, PR manažer z organizace Rozkoš bez rizika. Prostituce u žen z ulice není tak vzácná jako u mužů. U mladších žen je tento jev častější než u těch starších, protože když ženy žijí na ulici již delší dobu, obvykle si najdou jiný zdroj obživy. Často seknou s prodejem svého těla z důvodu poklesu atraktivity, ať už kvůli dlouhému pobytu na ulici, užívání návykových látek, nebo z jiných příčin, jak se dočteme v knize od Marie Vágnerové Bezdomovectví ve středním věku. Je nemocná a prodává své tělo Nejčastější drogy u žen, které žijí na ulici a živí se prostitucí: marihuana a pervitin. To, že je někdo duševně nemocný, ho neochrání před prostitucí. Za vše mluví příběh Terezy, která v průběhu studia na ČVUT (České vysoké učení technické) přišla o maminku a postupně ztratila domov. Stala se z ní narkomanka a musí se živit prostitucí. „Také někdy dělám prostituci, ale není mi to moc příjemné. Je velmi nemilé potkat člověka, který má dva metry a sto kilo. Takového člověka nemohu odmítat. To je pak problém, protože takový člověk vás může zamknout doma a může si s vámi hrát donekonečna. Naštěstí to, že mě někdo uvěznil doma a vzal mi svobodu, se mi stalo jenom jednou,“ svěřuje se Tereza, která žije jako bezdomovkyně. Život v poválečném Londýně: Špína, bída, prostituce, ale i láska a štěstí Číst více Tereza měla velké štěstí, že se ocitla v komunitním centru v pražské Žitné ulici, které provozuje farní charita. Ačkoliv je na tom zdravotně dost špatně, svítá jí naděje na lepší zítřky. Trpí úzkostí a traumatem, má hraniční poruchu osobnosti a k tomu si dopřává alkohol a pervitin. Díky nízkoprahovému centru absolvovala léčebný pobyt v bohnické psychiatrické léčebně a doufá, že se uvolní místo v azylovém domě. Stále ještě cítí naději, že její život nabere lepší směr. „Chtěla bych zázemí. Normálně bych platila nájem a chodila do práce. Nic velkého neočekávám. Obvyklý komfort,“ vysvětluje Tereza. Odborně se pouliční prostituci říká „outdoor“ neboli „venku“ – sexuální služby na ulici, silnici, parkovištích či nádražích. Pouliční rusalky mají své útočiště Prostitucí nejen žen bez domova se zabývá organizace Rozkoš bez rizika. Pomoc této skupině žen probíhá jednak v poradenských centrech, jednak prostřednictvím terénních programů. Organizace Rozkoš bez rizika bojuje proti předsudkům a snaží se těmto ženám pomáhat, jak se dočteme na rozkosbezrizika.cz. Poskytuje jim zdravotní, sociální a právní služby nebo psychoterapii. „V praxi to znamená vyšetření na pohlavně přenosné infekce, informace a rady v tématech zdraví, vztahů, bezpečí, násilí, rodičovských kompetencí, ale týká se to i práv a povinností. Nejúčinnější je navázat partnerské a důvěrné vztahy, nesoudit a nehodnotit. Být jim nablízku a slyšet, co říkají. Vycházet z jejich potřeb a pomalu plánovat i drobné změny v jejich životech,“ vysvětluje Pavel Ubrankowicz. Donutil manželku k prostituci, pak ho přemohla žárlivost. Geniální nápad přinesl smrt Číst více Česká legislativa sexuální práci ani nezakazuje, ani nepovoluje. I když nejde o trestnou činnost, nejedná se o legální příjem. Pokud chce mít žena živící se prostitucí svoji živnost ošetřenou jako osoba samostatně výdělečně činná, je to možné díky živnosti volné, jak se dočteme na rozkosbezrizika.cz. Největším rizikem při sexuální práci nejen na ulici je jo-jo efekt, protože když už se jednou začne a nabídky stále jsou, je pak těžké s tím přestat. Ale na druhou stranu, když má žena bez domova peníze, třeba získané prodejem vlastního těla, může si platit nájem na ubytovně a je pak snazší udělat ten mílový krok a říct si jednou provždy dost. Nejlepší cestou, jak bojovat s pouliční prostitucí, je prevence. Díky přednáškám na školách a přítomnosti sociálních pedagogů ve školství se může předejít životní tragédii již v zárodku. „Prevence je základní metoda a jedná se o soustavu opatření, která mají bránit výskytu nežádoucího jevu a snižovat pravděpodobnost jeho vzniku,“ tvrdí Pavel Ubrankowicz. Předsudky vůči sexuální práci nezmizely a asi tu budou pořád. Alarmující je fakt, že pokud žena bez domova živící se sexuální prací zemře, lidé s ní zpravidla neznají slitování. Komentují to slovy: „Dobře jí tak, co čekala?“ nebo „Nic jiného si nezaslouží.“. Uniká tu však princip věci, že umřel člověk z masa a kostí. Ta žena byla něčí dcera, matka, kamarádka nebo partnerka. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: LSD a terapie tripem. Má řadu zásadních rizik, ačkoliv rozšiřuje duševní obzory. 

Čas načtení: 2021-01-27 05:00:00

Slovní hodnocení na vysvědčení se píše těžko, školy jsou zvyklé na známky

Ve školách stále suverénně vedou známky. Ryze slovní hodnocení používá na vysvědčeních jen zhruba 7 procent základních škol. Podle dat České školní inspekce se ale slovní hodnocení do žil českého školství pomalu dostává. V kombinaci se známkami ho využívá na 30 procent základních škol v Česku. Reportáž přináší iDNES. „V kontextu dlouhodobé distanční výuky může být slovní hodnocení mnohem více vypovídající a mnohem více využitelné a nakonec také mnohem spravedlivější,“ vysvětluje náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys. s tím, že je takové hodnocení mnohem náročnější na čas, obsahovou i formální přesnost. Jednoduše je pracnější, což může být problém pro školy, kde jsou žáků stovky. Učitel se na slovní hodnocení potřebuje připravit. Nejen tím, že ho chce používat, ale jde také o určité podklady k němu. „Pro řadu pedagogů bude v této chvíli složité si slovní hodnocení připravit, protože je k němu třeba mít naplánované cíle, dostatek podkladů, vědět na čem ho stavět a v neposlední řadě mít také odbornou oporu, aby mělo ten správný efekt,“ vysvětluje Pavlína Loňková, učitelka z brněnské základní školy Labyrinth. Důvodů, proč učitelé slovní hodnocení tolik nevyužívají, je podle Loňkové více. Jednak je to stále neznámá, protože to doposud není běžná součást hodnocení. Rodiče i učitelé prošli systémem, kde byly jen známky, které jsou pro ně srozumitelné. A napsat vypovídající slovní hodnocení je i časové náročné.  Celý text naleznete zde

Čas načtení: 2020-10-30 19:34:08

Ukázka z knihy Benjamina Kurase Malá paměť

Humorná, poučná, zajímavá i provokující – taková je kniha memoárů Benjamina Kurase Malá paměť, to je nejnovější literární dílo známého spisovatele, dramatika a také humoristy Benjamina Kurase, které autor napsal během svého jarní karanténou způsobeného „uvěznění“ v Praze. Nejedná se o autobiografii, nýbrž o knihu memoárů. Jak sám autor v knize vysvětluje: „Tento memoár bude ani ne tak psaní o životě, jako psaní o psaní. O událostech a lidech, kteří ze mě nějakým způsobem uplácali spisovatele. Taky trochu o tom, co a nač spisovatelství je a proč je někdo dělá.“ Benjamin Kuras čtenáře v knize provází důležitými událostmi své dosavadní životní dráhy, vysvětluje, co ho přimělo stát se spisovatelem a s humorem sobě vlastním říká: „Spisovatelství je nemoc podobná schizofrenii. Vykonávají ji dvě osoby sídlící ve spisovatelově hlavě a hovořící dvěma různými hlasy říkajícími každý něco jiného. Autor a Kritik. Autor umí psát (nebo si myslí, že umí psát). Kritik umí číst a ví, jak by to psal on, kdyby to uměl. Autor věří, že všecko, co napsal, je geniální. Kritik ví, že všichni spisovatelé píší i spoustu pitomostí a jeho úkolem je ty pitomosti vyhledávat a Autora na ně upozorňovat, aby ze spisovatele nedělal veřejného osla.“ Vzpomíná také na inspirativní osobnosti, které mu vstoupily do života a přiměly ho ke psaní. V závěru knihy rovněž čtenáře seznamuje se svými názory a pohledy na současnou situaci ve světě a na pandemii koronaviru. Své postřehy nikomu nevnucuje a jak sám říká: „Máme svobodu věřit, čemu chceme.“ Ukázka, strana 95: KOLIKRÁT JSI ČLOVĚKEM „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem,“ říkával Masaryk. Já si k tomu troufnu přidat: Kolik zemí poznáš, tolikrát jsi emigrantem. Nebo naopak: Jestli jsi za celou emigraci dobře poznal a prožil jen tu jednu zemi, do které jsi emigroval, tak je to skoro, jako bys neemigroval. Poznávání třetí a čtvrté a další země, s třetí a čtvrtou další řečí, člověku pomůže líp pochopit tu první zvolenou – i to, proč si ji zvolil. Za celou dobu emigrace se mně nikdy po Československu nezastesklo. Zato se mně všude jinde po nějaké době stýskalo po Londýně, který jsem hltal plnými doušky a nikdy nepřestal brát jako nekonečné dobrodružství stále něco nového nabízející.         V divadlech se v sedmdesátých a osmdesátých letech skoro každý měsíc dávala nějaká nová hra, brilantně napsaná a zahraná. Centrum Londýna už tehdy nabízelo nejpestřejší světovou gastronomii: od Itálie, Francie, Řecka a Turecka po Persii, Čínu, Indii a Indonésii. Ve starodávných pubech s klubovkami u krbu a galeriemi obrázků na stěnách se podávalo hořké nechlazené pivo bez pěny, na něž kontinentálním přivandrovalcům chvíli trvalo si zvyknout, ale v nichž nakonec nacházeli pohodu a šarm. V jednoduchých dělnických cafes s umakartovými stoly jste se levně nasnídali klasicky anglicky: dvě vejce, opečená slanina, klobáska, plátek jelita, bramboráček, smažené rajče a žampion, to vše následované pomerančovou marmeládou na bílém tenkém toastu, provázené silným černým čajem, jehož barva nebyla k rozeznání od kávy. Někde jste posnídali i klasicky skotsky s ovesnou kaší porridge, doprovázenou uzeným herynkem kipper. V poledne jste tu dostali plátky do měkka propečeného roastbeefu s omáčkou gravy, bochánkem Yorkshire pudding, do křupava propečenými brambory a vařenou mrkví, kapustou a hráškem. Nebo podobnou kombinaci s plátkem jehněčího. Nebo tehdy populární jehněčí játra. Nebo klasické fish-and-chips. Nebo zapékané těstové pies, plněné kousky dušeného hovězího na žampionech. Jednoduché, levné, syté a britsky uklidňující.         Každá čtvrť měla obrovskou knihovnu, nejen s knihami, ale i gramofonovými deskami všech hudebních žánrů, s bezplatným členstvím a nabídkou nekonečných možností sebevzdělávání. Hlavní galerie a muzea s bezplatným vstupem, vybavená tím nejlepším, co se bohatým Britům podařilo za ta staletí světáctví v umění nasbírat, kam jste si mohli kdykoli zajít schovat se před deštěm nebo strávit trochu času, který vám vybýval mezi pracovními schůzkami a jinými činnostmi.         Procházky podél Temže a imperiálních budov vaší duši dovolovaly se rozmáchnout do velikosti a velkoleposti ještě nedávné světové velmoci, k níž jste teď patřili. Průplavy plné pestrobarevných houseboatů vás zase vtahovaly do starého anglického venkova uprostřed velkoměsta.         V Londýně nebylo možné se nudit, ani když jste měli v kapse jen pár šestáků. Návrat odkudkoli byl balzámem pro duši.         A paradoxně, bylo to díky tomu, že jsem se dokázal zamilovat i do jiných zemí a naučit se pár dalších jazyků.         Francouzsky jsem se naučil díky Ivanu Theimerovi. Teda ne od něho, nýbrž od Francouzek. Ale díky němu a jeho skromnému bytečku v centru poblíž starého, dnes už neexistujícího trhu Les Halles jsem měl kde na skládacím lehátku přespávat a hroužit se do poznávání Paříže.         V divadlech jsem měl to štěstí poklonit se mistrné profesionalitě Jeana Maraise (jemuž se na Hané říkávalo Honza Mařas), jenž dovedl hlas, tvář a gestikulace promítnout až do horní galerie tak, že jste je vnímali skoro jako z filmového plátna, i když to zde bylo jen v jednoduché komedii Sachi Guitryho. Z inscenací Comédie Française jsem byl dlouho rozpačitý, než jsem si zvykl, že zde se divadlo nehraje, nýbrž recituje, v tradici 17. století, i když je to ústy herců, jako byl tehdy François Perrier.         Paříž sedmdesátých let byla hypnotizována experimentálními inscenacemi Petera Brooka a Arianne Mnouchkine. Na Ionesca a Becketta se chodilo do mrňavých divadýlek, na jejichž jména si nevzpomenu.         Prošmejdil jsem těch divadel a divadýlek francouzských hezkou řádku a brzy dospěl k závěru, že ve srovnání s divadlem anglickým je to francouzské – jak by se to dalo nejlíp říct, aby je člověk neurazil – loudavé? Ale Francouzi je tak mají rádi, a když vychvalují nějakou inscenaci, na níž se hodně poučili a hodně toho procítili, myslí tím v hloubi duše: Už dlouho jsem se tak dobře nenudil.         Herecké umění hvězd Comédie Française jsem nejvíc ocenil ve dvoutýdenním intenzivním audiovizuálním kurzu francouzštiny, který jsem absolvoval, abych mohl začít ukecávat Francouzky. Mohl jsem si tam i po vyučování znovu přehrávat videosmyčky scének, v nichž třeba takoví François Perrier a Bernard Blier nádherně recitativně a výrazně srozumitelně vedou takovýto dialog, který si pamatuju skoro doslova: Půjdeme se posadit do zahrady. Ano, rád se do vaší zahrady podívám. Mám tam spoustu záhonů. Pěstujete něco? Ano, tady mi roste salát. Pěkný hlávkový. A tady kvetou růže. Já mám rád dobrý salát. Já dávám přednost růžím. S takovouto francouzštinou se vám Francouzky vrhají do klína. Tisková zpráva

Čas načtení: 2019-12-01 18:43:59

Proč neuzavřete sňatek s někým, s kým jste se v dětství často koupali?

Odpověď najdete v epochální a často zábavné knize Chování: Biologie člověka v dobrém i zlém, jíž se českému čtenáři poprvé představuje přední světový neuroendokrinolog Robert Sapolsky Proč jsou naše sociální životy komplikované a matoucí, plné nedostatků a nesprávných rozhodnutí? Lze zvrátit neblahé následky z nepříznivých okolností v dětství? Čeho je nám třeba k dosažení něčeho výjimečného i něčeho děsivého? Proč Stalin opovrhoval oddaným patriotem Pavlíkem Morozovem? Slavný americký profesor biologie a neurologie Robert Sapolsky vše vysvětluje ve strhujícím díle CHOVÁNÍ: BIOLOGIE ČLOVĚKA V DOBRÉM I ZLÉM. Dobrodružnou výpravu za našimi světlými i temnými stránkami vydává v překladu Pavla Pecháčka nakladatelství DOKOŘÁN. Je záhadou, proč knihy předního světového neuroendokrinologa prof. Roberta Sapolského, držitele mnoha ocenění, dosud unikaly pozornosti českých nakladatelů. Např. jeho publikace Why zebras don’t get ulcers (Proč zebry nemají žaludeční vředy, 1994) fantasticky objasňuje vliv stresu na zdraví a sociální chování zvířat i lidí. Nakladatelství Dokořán se rozhodlo tento nedostatek na českém trhu napravit a sáhlo po Sapolského nejnovější knize CHOVÁNÍ: BIOLOGIE ČLOVĚKA V DOBRÉM I ZLÉM (2017), na níž pracoval deset let.   Autorův způsob líčení příčin lidského chování je úchvatný a logický. Začíná faktory, které ovlivňují reakci člověka v konkrétním okamžiku, a pak se vrací zpět v čase, až do dávné minulosti našeho druhu a k jeho evolučnímu dědictví. První kategorie vysvětlení je neurobiologická – Sapolsky popisuje, co se dělo v mozku člověka sekundu před tím, než se jistým způsobem zachoval, jaký zrakový vjem, zvuk či zápach zapříčinil v nervové soustavě reakci. A jaké hormony předtím hodiny až dny ovlivňovaly citlivost jedince na ony podněty. Vybízí nás, abychom přemýšleli o neurobiologii a našem smyslovém světě ve snaze přijít na to, co se s námi dělo a děje. Autor dále vysvětluje, jak bylo dané chování ovlivněno strukturálními změnami nervového systému v předchozích měsících, dospíváním, dětstvím, životem plodu a jeho genetickým složením. Nakonec rozšiřuje pohled z jednotlivce na společnost, která ho obklopovala. Jak ekologické faktory, působící po tisíciletí, ovlivnili tuto společnost, její kulturu a následně i jednotlivce. Sapolsky se znovu vrací k evolučním faktorům starým milionům let. Výsledkem je jedna z nejoslnivějších vědeckých výprav za lidským chováním, jaká se kdy uskutečnila. Epochální a často zábavná syntéza špičkového výzkumu napříč celou řadou disciplín. Sapolsky přistupuje k lidskému chování s porozuměním a utkává se s tématy týkajícími se tribalismu a xenofobie, hierarchie a konkurence, morálky a svobodné vůle, války a míru. Jeho Chování: Biologie člověka v dobrém i zlém je důstojným startem českého čtenáře k poznání díla světově renomovaného biologa. O autorovi: Robert M. Sapolsky (* 1957) získal titul na Harvardově univerzitě v roce 1978 a následně se jakožto primatolog vydal do Keni studovat sociální chování paviánů. Po návratu nastoupil na Rockefellerovu univerzitu, kde získal doktorát z neuroendokrinologie. V současné době je profesorem biologie a neurologie na Stanfordově univerzitě. Je držitelem mnoha ocenění, například prestižní Ceny Nadace Johna D. a Catherine T. MacArthurových (1987) či Ceny Carla Sagana za popularizaci vědy (2008). Je autorem několika knih, například Why Zebras Don’t Get Ulcers (Proč zebry nemají vředy, 1994), The Trouble with Testosterone (Potíže s testosteronem, 1997) či A Primate’s Memoir (Paměti primáta, 2002). Ukázka z knihy: Ukázka z knihy CHOVÁNÍ: Biologie člověka v dobrém i zlém, str. 318 Příbuzenský výběr Jak do příbuzenského výběru zapadají lidé? Ukázali jsme si, že dobře – například fraternální polyandrie v Tibetu, podivná náklonost žen k pachu svých bratranců či všeobecné protežování příbuzných. Lidé z mnoha kultur jsou mimoto posedlí příbuzenskými vztahy, což dalo vzniknout systému jejich pojmenování (stačí zajít do obchodu a podívat se na přání organizovaná podle příbuzenských kategorií – pro sestru, bratra, strýčka a tak dále). A když si příslušníci tradičních společností vezmou někoho z jiné skupiny a odejdou do ní žít, na rozdíl od primátů, kteří svou rodnou skupinu opouštějí během dospívání, se svou původní rodinou zůstávají ve styku. Sváry a krevní msty, od novoguinejských horalů po Hatfieldovy a McCoyovy, navíc probíhají podél příbuzenských rodových linií. Peníze a půdu obvykle odkazujeme potomkům, nikoli cizincům. Vládu dynastií dodržujeme od starověkého Egypta po Severní Koreu a od Kennedyů po Bushe. Podívejme se na jednu ukázku příbuzenského výběru: pokusné osoby jsou v situaci, kdy se na člověka a neidentifikovaného psa řítí autobus, přičemž zachránit mohou jen jednoho z nich. Kterého vyberou? Záleží na stupni příbuznosti: člověk postupuje od sourozence (1 procento by upřednostnilo psa před sourozencem) přes prarodiče (2 procenta) ke vzdálenému bratranci/sestřenici (16 procent) po cizího člověka (26 procent). Dalším rozměrem významnosti příbuzenství v mezilidských interakcích je, že v mnoha zemích i amerických státech nemají lidé povinnost svědčit u soudu proti příbuzným prvního stupně. Když navíc lidé utrpí poškození (emočního) vmPFC, stanou se natolik neemocionálně prospěchářští, že kvůli záchraně cizích ublíží členům vlastní rodiny. Nabízí se fascinující historický příklad, který ukazuje, nakolik špatný dojem vyvolává, když si někdo místo příbuzného vybere cizího člověka. Jedná se o příběh Pavlíka Morozova, chlapce ze stalinského Sovětského svazu. Podle oficiální historky byl malý Pavlík modelový občan, vášnivý patriot mávající vlajkou. V roce 1932 dal před příbuzným přednost státu a udal vlastního otce (prý za nezákonné obchodování), který byl okamžitě uvězněn a popraven. Brzy poté byl chlapec zabit, údajně příbuznými. Patrně měli na příbuzenský výběr jiný názor než on. Režimní propagandisté tu historku uvítali. K poctě mladého mučedníka revoluce se vztyčovaly sochy, psaly básně i písně, přejmenovaly se po něm školy, byla zkomponována i opera a vzniknul hagiografický film. Někdy v době, kdy se to vše přihodilo, se na chlapce dotázali Stalina. A jaká byla reakce muže, který z této oddanosti státu těžil ze všech nejvíc? Zněla „Kdyby jen všichni mí občané byli tak počestní. Tento hoch mi dodal naději v budoucnost“? Ne. Když se Stalina na Pavlíka zeptali, podle historika Vejase Liuleviciuse z Tennesseeské univerzity si pohrdavě odfrknul a prohlásil: „Takové malé čuně, udělat něco podobného vlastní rodině.“ A pak pustil propagandisty z řetězu. Takže Stalin byl téhož mínění jako většina savců: s tím dítětem bylo něco v nepořádku. Lidské sociální interakce se velmi výrazně točí kolem příbuzenského výběru. Kromě vzácné výjimky v podobě Pavlíka Morozova platí, že krev je těžší než voda. Samozřejmě až do chvíle, než se na věc podíváme z větší blízkosti. Pro začátek: ano, napříč kulturami jsme posedlí označeními příbuzenských vztahů, jenže používané termíny se často nepřekrývají se skutečnou biologickou příbuzností. Jistěže pořádáme rodové vendety, rovněž ale vedeme války, v nichž jsou si bojovníci z opačných stran příbuznější než válečníci, kteří bojují pod týmž praporem. Zmiňme třeba bratry válčící na opačných stranách v bitvě u Gettysburgu. Připomeňme si i příbuzné a jejich armády, kteří spolu bojovali o nástupnické právo. Bratranci – Jiří V. z Anglie, Mikuláš II. z Ruska a Vilém II. z Německa – s potěšením řídili první světovou válku a financovali ji. Objevuje se také individuální násilí uvnitř rodiny (třebaže v nesmírně nízké frekvenci, pokud provedeme korekci na množství času, jež spolu jedinci strávili). Dochází k otcovraždám, které bývají aktem pomsty za dlouhá léta týrání, a bratrovraždám. Ty jsou jen výjimečně spjaté se záležitostmi ekonomického či reprodukčního významu – ukradená dědická práva biblických rozměrů, člověk spící s manželkou svého sourozence. Bratrovražda nejčastěji souvisí s dlouhodobými iritujícími záležitostmi a neshodami, kvůli nimž pohár trpělivosti jednoduše přeteče, což mívá smrtelné následky (kupříkladu začátkem května 2016 byl muž z Floridy obviněn z vraždy druhého stupně, protože zabil bratra – kvůli hádce o cheeseburger). A nezapomínejme na vraždy ze cti, jež jsou v některých částech světa ohavně běžné, jak jsme viděli. Nejpodivnější případy násilí v rodině se z hlediska příbuzenského výběru týkají rodičů, kteří zabíjejí děti, kterýžto jev je nejčastěji výsledkem společné vraždy/sebevraždy, hluboké duševní poruchy nebo týrání, které neúmyslně skončilo fatálně. Potom existují případy, kdy matka zabije nechtěné dítě, jež je vnímáno jako překážka – konflikt rodič–potomek pokrytý plivancem šílenství. Přestože odkazujeme peníze potomkům, rovněž blahosklonně přispíváme cizincům na druhé straně planety (děkujeme, Bille a Melindo Gatesovi) a adoptujeme sirotky z jiných kontinentů. (Jistě, jak uvidíme v jedné z pozdějších kapitol, laskavost je zabarvena sebezájmem a většina lidí, kteří děti adoptují, tak činí, protože nemohou zplodit vlastní biologické potomky – nicméně výskyt jakéhokoli z těchto činů je narušením striktního příbuzenského výběru.) A v systému, kde půdu dědí prvorozený, stojí nad stupněm příbuznosti datum narození. Máme tedy ukázkové příklady příbuzenského výběru, ale také dramatické výjimky. Proč lidé vykazují od příbuzenské selekce natolik nápadné odchylky? Myslím si, že často to odráží, jak se vypořádávají s rozpoznáváním příbuzných. Neděláme to s jistotou, třeba vrozeným rozpoznáváním feromonů odvozených od MHC, kterýžto způsob využívají hlodavci (navzdory naší schopnosti rozlišit do jisté míry stupeň příbuzenství na základě pachu). Nečiníme tak ani vtištěním smyslových podnětů a neusuzujeme, že „tato osoba je má matka, protože si vzpomínám, že když jsem byl plod, její hlas byl nejhlasitější“. Namísto toho rozpoznáváme příbuzné kognitivně, o věci přemýšlíme. Podstatné ovšem je, že ne vždy racionálně – obecně platí, že se k lidem chováme jako k příbuzným, pokud se příbuznými zdají být. Fascinujícím příkladem je Westermarckův efekt, který se projevuje sňatkovými vzorci u lidí z izraelských kibuců. V tradičním socialistickém zemědělském přístupu kibuců hraje ústřední roli společná výchova dětí. Děti vědí, kdo jsou jejich rodiče, a každý den jsou s nimi několik hodin v kontaktu. Jinak ale žijí, učí se, hrají si, jí a spí s kohortou dětí stejného věku ve společných ubytovnách obsazených asistentkami a učiteli. V 70. letech 20. století prozkoumal antropolog Joseph Shepher záznamy všech sňatků, které kdy byly uzavřeny mezi lidmi ze stejného kibucu. A z téměř tří tisíc výskytů nenašel ani jeden případ, kdy by se vzali dva jedinci, kteří byli během prvních šesti let života ve stejné věkové skupině. Lidé z téže skupiny vrstevníků obyčejně mívají milující, blízký, celoživotní vztah, leč bez sexuální přitažlivosti. „Mám ho/ji strašně rád, ale přitahuje mě? Ne, on/ona je jako můj sourozenec.“ Kdo je vnímán jako příbuzný (a tudíž nikoli jako potenciální partner)? Někdo, s kým jste se v dětství často koupali. Je to iracionální? Vraťme se k lidem, kteří se rozhodovali, jestli zachrání osobu, nebo psa. Rozhodnutí nezáviselo jen na totožnosti dané osoby (sourozenec, bratranec, cizinec), nýbrž i na tom, komu patřil pes – zda byl cizí, nebo váš. Za pozornost stojí, že 46 procent žen by dalo přednost svému psovi před zahraničním turistou. Co by z toho vyvodil racionálně uvažující pavián, pišťucha nebo lev? Že tyto ženy věří, že jsou více příbuzné s neotenickým vlkem než s jiným člověkem. Proč se tak chovají? „Bude mi ctí položit život za osm bratranců nebo za mého úžasného křížence labradora a pudla jménem Sadie.“ Lidská iracionalita v rozlišování příbuzných od nepříbuzných nás přivádí k jádru našeho nejlepšího a nejhoršího chování. Vyvstává zde totiž něco zásadního – můžeme být manipulováni, abychom se s někým cítili spříznění více či méně než ve skutečnosti. Pokud se jedná o první případ, dějí se nádherné věci – adoptujeme, darujeme, zastaneme se, máme pochopení. Hledíme na někoho, kdo se od nás velice liší, a vidíme podobnosti. Říká se tomu pseudopříbuzenství. A co opačná možnost? Jedním z nástrojů propagandistů a ideologů, jak vybudit nenávist vůči nečlenské skupině – černochům, židům, muslimům, Tutsiům, Arménům, Římanům – je vylíčit je jako zvířata, škůdce, šváby, choroboplodné zárodky. Jsou tak odlišní, že není snadné považovat je za lidi. Říká se tomu pseudospeciace. Ta je základem mnoha našich nejhorších momentů a podíváme ni v patnácté kapitole. TZ

Čas načtení: 2024-02-09 11:24:00

Red Monster "hravě" připraví vaše děti na přijímačky

Praha 9. února 2024 (PROTEXT) - Termín přijímacích zkoušek na střední školy a gymnázia se nezadržitelně blíží. Rodiče a především jejich děti proto začínají pociťovat vzrůstající tlak a nervozitu. Školáci si musí zapamatovat obrovské množství informací, což je samozřejmě velmi stresující. Díky moderním metodám vzdělávání se ale příprava na přijímací zkoušky nemusí rovnat utrpení v podobě nekonečných hodin biflování. Na scénu totiž přichází sympatická červená příšerka Red Monster, která školákům pomůže se na přijímačky hravě a zároveň kvalitně připravit.Red Monster je online vzdělávací platforma, která žákům základních a středních škol nabízí kurzy českého jazyka a literatury, matematiky a řady dalších předmětů. "Naše online platforma v podobě červené příšerky žákům nabízí opravdu širokou škálu studijních materiálů, které jsou navrženy tak, aby učení bylo efektivní, ale zároveň zábavné a motivující," vysvětluje Jakub Haláček, ředitel Unicorn Publishing, online nakladatelství pod které spadají i vzdělávací kurzy Red Monster.Děti se tak ve společnosti červené příšerky mohou těšit na dobrodružství plné poznání, kde každý předmět je prezentován prostřednictvím hravých aktivit a příběhů, které vedou k lepšímu porozumění. "Příprava na přijímačky s Red Monster není pouze o učení, je to cesta plná zábavy. A co je za nás nejdůležitější, děti se mohou naučit, že vzdělávání může být vzrušující a obohacující zážitek, a to nejen před zkouškami, ale po celý život," vysvětluje Jakub Haláček a doplňuje, že všechny dostupné online kurzy jsou v souladu s tuzemskými osnovami školního vzdělávání. "Vytváříme je ve spolupráci s kvalifikovanými učiteli a odborníky, čímž zajišťujeme, že obsah kurzů odpovídá požadavkům Rámcového vzdělávacího programu stanoveného ministerstvem školství a díky tomu jsou naše kurzy nejen zábavné a interaktivní, ale také plně kompatibilní se vzdělávacími standardy v České republice."Příprava na přijímačky bez stresuTakto připraveni budou žáci čelit přijímacím zkouškám s mnohem větší jistotou a klidem, online kurzy je totiž perfektně připraví na stěžejní předměty, jako jsou čeština a matematika, ale také na další obory včetně biologie, dějepisu, zeměpisu, občanské nauky, chemie a fyziky. "Naše online studijní materiály jsou navrženy tak, aby žáky motivovaly a udržely jejich pozornost. Děti se proto učí prostřednictvím her a zajímavých aktivit, což zvyšuje jejich koncentraci a zájem o učivo," popisuje způsob studia formou online kurzů Jakub Haláček.Kurzy jsou nejen zábavné a interaktivní, ale jsou zároveň variabilní a přístupné pro každého. "Dobře si uvědomujeme, že každý se učí jiným tempem a má odlišné potřeby, a proto jsou naše kurzy přizpůsobené individuálním požadavkům. Všechny kurzy jsou online, studenti se tak mohou učit odkudkoliv a kdykoliv, kde mají přístup k internetu, a v případě, že něčemu nerozumí, mohou si lekce přehrávat do té doby, dokud učivo plně nepochopí," jmenuje výhody online kurzů Jakub Haláček.Interaktivní vzdělávání pro všechny"Matematika byla pro moji dceru silnější stránkou, proto jsem jí zajistil kurzy českého jazyka, aby si jej lépe osvojila. Vzdělávala se zábavnou formou a bylo to na ní opravdu znát. Rychle se zlepšila v oblastech, ve kterých do té doby často chybovala," popisuje své zkušenosti s Red Monster Radek Dolejš, tatínek žákyně, která si online kurzy vyzkoušela.Unicorn Publishing nabízí své vzdělávací online kurzy Red Monster v ukrajinštině zdarma, čímž se snaží usnadnit adaptaci ukrajinských dětí, které se ocitly v České republice po útěku před válečným konfliktem ve své vlasti.Studijní materiály od Unicorn Publishing vzdělávají společnost prakticky ve všech věkových kategoriích - od dětí formou online kurzů Red Monster, přes dospělé na Unicorn University, až po zaměstnance v rámci programu Top Gun Academy. Všechny tyto vzdělávací aktivity jsou dlouhodobě podporovány největší českou softwarovou společností Unicorn.ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2022-02-21 08:58:08

První lásky, šikana a sociální sítě. Česká televize natočila první hraný webseriál TBH o životě středoškoláků

Na brněnské střední škole se život točí kolem florbalu, mejdanů s levným alkoholem, počtu sledujících na Instagramu nebo prvních lásek. Studenty Máju, Nessu a Lukyho by nikdy nenapadlo, že na ně jejich spolužák může vytáhnout zbraň. Útok, který zásluhou sociálních sítí odkryje i jejich slabiny, je expozicí prvního hraného webseriálu z produkce České televize. Všech deset dílů série TBH mohou diváci zhlédnout v iVysílání. „Na TBH mě zaujalo, že se zabývá vztahy a pocity teenagerů, lidí v tom zvláštním období mezi dětstvím a dospělostí, kdy se zapojují do společnosti a jejích institucí, hledají a vymezují své společenské postavení, ale také duševně dozrávají, uvědomují si, jací jsou, a uvědomují si i svou sexuální identitu. Z námětu bylo zřejmé, že se na svět budeme dívat jejich očima. Pro mě je to v mém věku vzdálený svět, ale zároveň si sama toto období hodně pamatuji včetně toho, jak moc mě formovalo,“ říká kreativní producentka Alena Müllerová. TBH se obrací k teenagerům a jejich rodičům s citlivými tématy, jakým je například šikana. Vyprávění sleduje události z různých pohledů hlavních postav po dobu jednoho měsíce po střeleckém útoku. Vrací se ovšem i do doby před incidentem a vysvětluje tak příčiny změn v jejich životech. „Klíčová pro nás byla autenticita a empatie, se kterou zobrazujeme postavy, z nichž každá má svůj pohled na situace i vztahy, a dáváme tak zaznít různým hlasům a přístupům. A díváme se pod povrch, proto jsou různé epizody z perspektivy různých postav, abychom mohli vnímat často kontrast mezi tím, jak působí navenek, a tím, jak vše prožívají v soukromí. K tomu odkazuje i název – TBH je zkratka z internetového slangu ‚to be honest‘ aneb ‚upřímně‘ a naše postavy se různým způsobem musí postavit k pravdě o sobě samých, najít se a rozhodnout se, jestli být samy sebou – a za jakou cenu,“ vysvětluje režisérka a autorka námětu Lucia Kajánková. Dívčími hrdinkami vyprávění jsou aktivistická Mája, jež se díky živému vysílání ze střeleckého útoku mění z outsiderky ve školní hvězdu, a její spolužačka Nessa, jejíž vysoký sociální kredit naopak utrpí vinou jejího nevlastního bratra – dlouhodobě šikanovaného Tondy. „Je mi blízká v neschopnosti vyjadřovat ve velkém něžné a obecně kladné emoce, jako je láska nebo vděk. I když něco takového cítím, je pro mě těžké to vyjádřit, cítím se trapně, jako kdyby to byla spíš slabost,“ svěřuje se představitelka Nessy Martina Jindrová. Z chlapců je největší pozornost věnována traumatizovanému Lukymu, jehož bezpečný svět rozvrátí problémy s vlastní sexuální identitou, a jeho dlouholetému kamarádovi Pavlovi, jenž se po útoku stává ve florbalovém týmu přirozenou autoritou. „Doba šla sice dopředu, ale pořád ne dostatečně. Stále si kladu otázku, jak bych já sám mohl osobně přispět k tomu, aby to pro společnost obecně nebylo natolik palčivé. TBH je určitě jedním z těchto kroků,“ komentuje seriálový Pavel, student herectví Jiří Hába, dějovou linku o sexuálních a genderových menšinách. Roli sociálních sítí a moderních technologií sleduje webová série s kritickým odstupem. V rámci projektu na nich čas trávili samotní scenáristé, kteří spolu komunikovali v rolích konkrétních postav. Kajánková na scénářích spolupracovala s šesti autory, svými studenty na katedře dramaturgie a scenáristiky na pražské FAMU. „Texty vznikaly ve formátu writers’ room. To znamená, že jsme pracovali společně – stavěli linky, rozpracovávali postavy, prohazovali si mezi sebou scénáře epizod, které jsme si dramaturgovali a přepisovali. Vzhledem k tomu, že část práce probíhala během covidové uzávěry, tak jsme se částečně virtuálně odstěhovali do světa našich postav, dělali jsme si tematické improvizace, kdy jsme si psali do skupinových nebo soukromých konverzací na sítích právě za postavy,“ popisuje Kajánková. Autentičnost projektu zajistily také rešerše prováděné pomocí speciálních dotazníků přímo mezi cílovým publikem na vybraných školách. Na mezinárodním festivalu Serial Killer 2021 získal projekt Cenu za nejlepší webový seriál. Tento úspěch odstartoval zájem dalších mezinárodních festivalů a přehlídek. Už před svou premiérou tak bylo TBH uvedeno na festivalech Mezipatra, Juniorfest, Tallinn Black Nights či na Berlinale Series Marketu. V červnu pak bude soutěžit na Prix Jeunesse v Mnichově.

Čas načtení: 2021-10-26 14:38:16

Příběhy okamžiků, které znamenaly víc než roky, představuje nový podcast Hi.storky

V životě nejde o roky, ale o vteřiny. Změní toho mnohem víc. Krátké podcastové divadelní hry Hi.storky takové chvíle zaznamenávají. Některé čerpají z historických událostí, jiné z vyprávění blízkých a přátel tvůrců podcastu. Propojují dějiny všedního dne se zlomovými okamžiky. Hry namlouvají Hana Drozdová, Šimon Bilina a další herci. Dialogy píše Matouš Hartman. Nápad na podcastové hry s příběhy, které se vejdou do pár minut, vznikl jeden večer v době lockdownu. Šlo o momentální ideu, která se objevila, když novinář Matouš Hartman (spoluautor knihy Ten den: 17. listopad 1989) poslouchal svou známou vyprávět, co se jí ten den přihodilo. Během chvíle na stole ležel příběh, který nepotřeboval kulisy nebo zdlouhavé popisy. Byl dostatečně dramatický a stačily mu k tomu dialogy. Přesto nezabral víc než pár minut rozhovoru a odehrával se na jednom místě. Příběhy se inspirují událostmi z českých a světových dějin, vrací se k důležitým okamžikům 20. století, ale občas se vypraví i na cestu do středověku či novověku. Některé hry zaznamenávají rozhovory lidí, kteří se dostali do soukolí velkých dějin, aniž by o to stáli. Další dialogy odkazují na zdánlivě banální okamžiky, které ovlivnily svět do budoucna, třeba jako setkání Evy Duartové s Juanem Domingem Perónem. Právě představa o tom, jak mohlo probíhat jejich seznámení, se odráží ve druhém dialogu podcastové série. Ve hře Výhled z okna zase autoři rozpracovávají pravdivý příběh Češky, která přežila holokaust. Podcast Hi.storky sice neslouží jako historický zdroj, ale z dějin čerpá. Ukazuje události v osobnějším světle – zajímá se o účastníky, nevypráví dějiny jako kniha, nechává postavy, aby mluvily. „Chceme upozornit na to, že i jeden okamžik dokáže hodně. Změnit lidský osud nebo rovnou chod dějin,“ vysvětluje Matouš Hartman. „Mnohdy k tomu stačí jedno slovo, nebo pár minut trvající rozhovor,“ dodává. „Chceme vytvořit formát, který by vznikal napříč žánry a propojoval mladé herce.“ V připravovaných dílech podcastu se dále objeví například Daniel Mišák (Západočeské divadlo v Chebu), Eliška Vocelová (DJKT Plzeň, A Studio Rubín), Tomáš Weisser (DAMU) a Daniel Krejčík (Divadlo Na Fidlovačce, Divadlo v Řeznické)," vysvětluje Noemi Krausová. Zatím natočené podcasty Jak Evita potkala Peróna Bylo tam volno. Eva Duartová si 22. ledna 1944 přisedla k ministru práce Juanu Domingu Perónovi. Zatímco pódium patřilo benefičnímu vystoupení, v prezidentské loži se dával dohromady jeden z nejmocnějších a nejvlivnějších párů 20. století. Oslava covidu Kolik chyb jsme minulý rok udělali a kolika se ještě dopustíme? Jeden přešlap, jeden výdech, jeden nádech, cesta na JIP a konec. Doufejme, že dialog mezi dvěma příbuznými z podcastové hry je už historií. Postavy jsou anonymní, ale ocitají se v situaci, kterou zažilo mnoho českých rodin.   Výhled z okna Nebylo to zbytečné sebetrýznění. Byla to poslední možnost, jak se rozloučit. Podívat se z okna na příbuzné, kteří odcházejí do transportu. Veletržní palác sloužil jako shromaždiště pražských Židů před cestou do Terezína. Jedna žena zaplatí za okno s výhledem na palác, aby mohla naposledy vidět svou matku. Příběh je inspirován skutečnou událostí, ale postavy jsou anonymizované. Neodsunutí Někteří Němci zůstali. Přišli ale o domov. Sudety se proměnily v cizí místo plné cizích lidí. Jsme v odstaveném železničním voze někde u Plzně, kde žije německá rodina. Na základě Benešových dekretů přišla o všechno, ale Německa nedojela. Otec byl horník a ti se hodili. Hra je inspirovaná rodinnou historií autora dialogů. Srdce v dlaních Je to nejslavnější příběh portugalských dějin. Tři nájemní vrazi podřezali 7. ledna 1355 Inés de Castro, milenku portugalského korunního prince Pedra I. Vraždu si objednal jeho otec. Když se Pedro stal králem, začal se mstít. Byl krutým vládcem poznamenaným ztrátou jediné ženy, kterou kdy miloval. Pro vrahy Inés vymyslel speciální trest. Zelená pro Havla Pár piv udělá disidenta z každé máničky. Stačí podepsat petici, která koluje hospodou. Pak je ale potřeba počítat s následky, zvlášť pokud na vás doma čeká manželka, která chce dostudovat... Vzala jsem si arcivraha Život jí zhořknul, ale ničeho nelitovala. Viděla toho přespříliš a dělala, že je slepá. Veronika Eichmannová se narodila v Českých Budějovicích, válku prožila v Praze a pak unikla do Argentiny. Skrývala se tam se svým mužem Adolfem, organizátorem holokaustu. Když ho 11. května 1960 unesl Mosad, Veronika zůstala sama. Právo na ni nemohlo, ale nevinná nebyla. S flintou v trní Setkání, které trvalo jen chvíli, udělalo ze zabijáka osvíceného bojovníka za mír. Christian Bethelson se zúčastnil obou liberijských občanských válek a když skončily, vydal se do Pobřeží slonoviny, aby tam válčil jako žoldnéř. Před hranicemi potkal skupinu aktivistů z neziskové organizace Everyday Gandhis, dal se s nimi do řeči, a nakonec se k nim přidal. Buď můj král Netušil, že zachraňuje princeznu. Americký mariňák Faustin Wirkus, který sloužil na Haiti, byl v roce 1926 svědkem podivného incidentu. Haitští vojáci zatkli ženu jménem Ti Memenne, která o sobě tvrdila, že je vládkyní ostrova Gonáve nedaleko haitských břehů. Wirkus jí uvěřil a ona v něm uzřela reinkarnaci haitského císaře Faustina. Podivné setkání, chvíle prozření a bláznovství, položily základy pro tři roky trvající Gonavské království, kterému Ti Memenne a Wirkus společně vládli. Kolumbus ukazuje domů Snáz se odchází, než zůstává. Pokud tím nepoděláte život svým blízkým. Ukrajinští zaměstnanci zaoceánského parníku Maxim Gorkij se do sebe zamilovali, chtějí na Západ, ale vědí, že je Východ jen tak nepustí. Jsou na povolené vycházce v barcelonském přístavu a musí se rozhodnout, zda dají přednost svobodě nebo rozumu. Příběh je inspirovaný reálnou situací na ukrajinských lodích těsně před pádem Sovětského svazu. Zloději křížů Rok 1991, dva zloději se vydávají na sudetský hřbitov, aby ho oholili o pár křížů. Nechtějí je šoupnout do sběru, plánují je prodat. Jenže co když se zbaví nejen starého kovu, ale taky něčeho mnohem osobnějšího? Hi.storka je založená na historce, že Češi chodili po sametové revoluci krást na opuštěné německé hřbitovy… Vždyť ty kříže už nikomu nepatřily! Čarodějnice se zabíjejí V roce 1953 se v horách u Valdivie našla mrtvola indiánské šamanky s rozmlácenou hlavou. K vraždě se doznala její vnučka Juana, která se dokonce napila babiččiny krve... Prý aby se vyléčila. Kuriózní případ postavil soudkyni Maríu Mardonesovou před nelehké rozhodování. Musí se právem, které vymysleli bílí kolonizátoři, řídit i původní obyvatelé? Je Juana opravdu vinná, nebo při zabíjení vlastně dělala dobrý skutek? V hi.storce jsou použité překlady Juaniny výpovědi a hra zaznamenává zlomový moment, kdy se musí soudkyně Mardonesová rozhodnout. Připravované díly Zapišme se do dějin Dá se jen hádat, co si mohli říct, když se viděli naposled. Sňatek Anny Marie Toskánské a Giana Gastona Medicejského nepřinesl dědice a brzy zhořknul. Anna Marie odmítala odejít z Čech do Florencie, protože by ztratila postavení suverénní paní a proměnila by se v pouhou manželku. Gian Gaston byl zase gay, který se svou manželkou nechtěl spát a užíval si v Praze bujarý, ale tajný život. Partneři se musejí rozloučit a oběma je jasné, že se už nesetkají. Gianem Gastonem navíc vymírá rod Medicejů. Hi.storka ukazuje vztah dvou lidí, které dala dohromady říšská politika Habsburků a ambice Medicejských a kteří se do doby, v níž žili, vůbec nehodili.  Námořnické námluvy Po tom, co loď vypluje z Virginie, potkává Olaudah Equiano na palubě Richarda Bakera. Zatímco Equiano je otrok unesený z Afriky a prodaný v Karibiku, Baker je o něco starší svobodný muž, který se přidal ke královskému námořnictvu. Pochází z absolutně odlišných poměrů, ale nachází k sobě cestu. Nakonec uzavírají námořnickou formu svazku. Říkalo se jí matelotage a vstupovali do ní dva muži spíše z praktických důvodů. Občas se ale tvrdí, že matelotage byla předchůdkyní dnešního rovnoprávného svazku, který v Česku pořád nemáme… Hi.storka čerpá z pamětí, které Equiano napsal koncem života v Londýně, a zaznamenává, jak mohlo vypadat první setkání dvou námořníků. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-18 16:46:07

Německo zadržuje pomůcky proti koronaviru aneb Kdo u nás manipuluje s informacemi

Zadržuje Německo (a další země) život zachraňující podmínky dalším zemím? O tom běží bouřlivé diskuse. Ačkoliv o tom existuje řada článků v evropských i světových periodicích, zařadili Manipulátoři.cz tuto zprávu do seznamu dezinformací. Už nejméně tři dny postuji na fcb různé odkazy na to, že Německo zadržuje okolním zemím zdravotnické pomůcky, typicky roušky a respirátory. A to na základě zákazu vývozu, což by se jistě dalo v čase nouze pochopit. Ale Německo je pro naprostou většinu tohoto materiálu pouze tranzitní zemí, nikoli výrobcem. Přesto zabavují, či chceme-li slovíčkařit, zadržují kamióny se zmíněnými pomůckami.  První si stěžovali Švýcaři: „Jak zjistil NZZ am Sonntag, německé celní orgány v současnosti brání v cestě do Švýcarska kamionu švýcarské společnosti. Ve vozidle je 240 tisíc ochranných masek. Je blokován na státní hranici. SECO – (tedy státní sekretariát pro hospodářství) na vyžádání odpovídá, že je v kontaktu s dotyčnou společností. Úřad zdůrazňuje, že se nejedná o jediný případ. „Máme informace, že další přepravy jsou blokovány,“ vysvětluje mluvčí Fabian Maienfisch.“ To bylo 7. března. Švýcaři protestovali na vysoké úrovni, jak stojí v článku, a NZZ, tedy Neue Zürchner Zeitung, mohly 13. března napsat že: „Po zásahu ministra hospodářství Guye Parmelina povoluje Německo výjimky ze zákazu vývozu zdravotnických prostředků. Ve Francii a Itálii však celní orgány nadále blokují dodávky určené pro Švýcarsko.“ Čili Němci v tom nebyli sami, podle více zdrojů s tím začali Francouzi. Píše to Spiegel.de v článku s příznačným názvem Keiner für alle, alle für einen (Nikdo pro všechny, všichni pro jednoho): „Koronakrize brutálně odhaluje, jak daleko jde tzv. solidarita v EU, když se situace stane vážnou: až do příštího průšvihu. Zatímco šíření epidemie v Číně se v poslední době významně zpomalilo, zdá se, že v Evropě se teprve pořádně začíná. A v této situaci je zřejmé, že každá členská země „jede sama za sebe“.“ Nejdříve prý začali Francouzi, pak se přidalo Německo a nakonec Česko, píše se na Spiegel.de. Tyto země zakázaly vývoz zdravotnického materiálu. Na to se také odvolávají čeští obhájci německého postupu – že na to mají Němci právo. Ostatně i nebohá Itálie si stěžuje, kam se poděla evropská solidarita. Roušky jim přivezli až Číňani. Zdá se, že celkově mnoho lidí nevnímá rozdíl mezi „vývozem“ a „tranzitem“. Když něco vyrábím a zakážu v době nouze vývoz, je to pochopitelné. To se týká zejména nás a těch pár provozů, kde se roušky vyrábějí. Německo je ale především tranzitní zemí. To znamená, že v čase nouze „zadržuje“ to, co si objednaly a zaplatily jiné státy. Protože může. A protože spoléhá na to, že některé země, jako například my, se ani neozvou. Švýcaři se ovšem ozvali, a to hodně hlasitě. Stejně jako Rakušané: „Zákaz vývozu zdravotnických pomůcek ze strany Německa rovněž způsobuje problémy s následnými dodávkami do Rakouska. Jak uvádí zpráva Kurieru, nákladní automobil plný respirátorů stojí na německé hranici a je mu bráněno ve vstupu do Horního Rakouska. Rakousko je v otevřeném sporu s Německem. V Horním Rakousku jsou masky v nemocnicích naléhavě potřeba. Například operace v nemocnici v Linci jsou již z důvodu materiálních nedostatků omezené, vysvětluje mluvčí hornorakoského hejtmana Gerhard Hasenöhrl. Věc byla postoupena odpovědným ministerstvům zahraničí, hospodářství a zdravotnictví.“ To bylo 8. března. To znamená: 1. Německo skutečně zadržovalo a zadržuje potřebný materiál na hranicích pod rouškou boje proti „černému trhu“ a roušky a další se nedostanou k lidem. 2. Příslušné úřady příslušných států proti tomu protestují. Ne tak my. Když byl podle webu Náš region zadržen na německých hranicích kamion s rouškami pro středočeské nemocnice, jak potvrdila hejtmanka Jermanová, bylo opatrně řečeno, že ve shodě s platnými nařízeními. Žádný protest. I na tiskovkách vlády se hovořilo o tom, že roušky nejsou mimo jiné i proto, že „jedna země EU zakázala vývoz“. Opět: vývoz a tranzit jsou dvě různé věci. Jak si to která země udělá, tak to má. My neprotestujeme a musíme čekat, až nám potřebné pomůcky, už jednou zaplacené, koupí PPF. Až ty ostatní Němci „uvolní“, bude možná už příliš pozdě. To, že roušky nejsou v potřebném počtu ve státních hmotných rezervách, je jiná věc. A že se pozdě vyskladňují, to také. A ještě si ti, kteří o skutečnosti, že Německo pomůcky „zadržuje“, píšou, musí nechat nadávat od Manipulátorů do manipulátorů.  Jsem germanistka, a přesto jsem byla nařčena, že neumím německy a že nic takového, z čeho jsme citovala i zde, v článcích není. Že Náš region si zprávu o zadrženém kamiónu vymyslel a hejtmanka nejspíš také. Ale jak napsal i Benešovský deník: „Jak v Benešově, tak v pondělí na hejtmanství si také posteskla, že kraj měl zajištěné vlastní dodávky, objednané v dostatečném množství a včas (ještě před tím, než si stát nákupy nejúčinnějších respirátorů FFP3 vyhradil pro sebe). Bohužel tuto zásilku nedostal: kamion s nákladem byl zadržen v Německu. „Ne všechny státy jsou solidární,“ poznamenala k tomu Jermanová. Kraj nicméně samostatně shání dál – a v současné době se zařizuje dodávka 20 tisíc respirátorů FFP2.“ Obraz nechť si udělá každý sám. {loadmodule mod_tags_similar,Související}