Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-06-28 06:59:48

Týchto päť látok môže byť silným dôkazom, že sa na planéte nachádza vyspelý život: Vieme ich nájsť už dnes

Výskumníci strávili už desaťročia pátraním po živote mimo našej planéty. Či už hovoríme o inteligentnom živote alebo jednoduchých mikroskopických organizmoch, najväčším problémom je, ... The post Týchto päť látok môže byť silným dôkazom, že sa na planéte nachádza vyspelý život: Vieme ich nájsť už dnes appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-12-28 09:32:14

Vedci našli nový spôsob, ako objaviť Dysonove sféry: Odhalíme cez ne vyspelý mimozemský život?

Existuje vo vesmíre život okrem nás? Na túto otázku zatiaľ neexistuje odpoveď, no ak predpokladáme že áno, musíme rátať s možnosťou, že tento ... The post Vedci našli nový spôsob, ako objaviť Dysonove sféry: Odhalíme cez ne vyspelý mimozemský život? appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2025-07-07 10:14:00

Průměrné galaxie mladého vesmíru byly chaotické a nevyspělé

TLDR: Průměrný pohled na mladý vesmír ukazuje, že dřívější anomálně vyspělé galaxie jsou výjimkami z pravidla. Kosmologický model vývoje není delším pozorováním ohrožen. Studie tuna.  Mladý vesmír byl moc vyspělý! Ne, mladý vesmír nebyl moc vyspělý! Webbův teleskop nám od svého startu přináší různé náhledy na stav kosmologicky relativně nedlouho po Velkém třesku… Ano, některé […] The post Průměrné galaxie mladého vesmíru byly chaotické a nevyspělé appeared first on VĚDÁTOR.

Čas načtení: 2025-07-10 12:21:00

Samsung Galaxy Z Flip7: Kapesní génius s umělou inteligencí a novým větším předním displejem

Praha 10. července 2025 (PROTEXT) - Kompaktní rozměry, neuvěřitelné schopnosti – Galaxy Z Flip7 předvádí, co všechno skládačky dokážou Společnost Samsung Electronics představuje Galaxy Z Flip7, kompaktní skládačku umělou inteligencí, multimodálními schopnostmi a zbrusu novým předním displejem. Telefon se bez potíží vejde do jakékoli kapsy, přitom ale zvládá plnit i mimořádně náročné úkoly. Umělá inteligence Galaxy AI výborně ladí s předním displejem FlexWindow, který zabírá téměř celou přední plochu přístroje, se špičkovým fotoaparátem i s ikonickým designem v maličkém provedení. Galaxy Z Flip7 je zkrátka ideální chytrý parťák na každý den – nabízí toho opravdu hodně, od intuitivního hlasového ovládání až po dokonalá selfíčka.„Galaxy Z Flip7 je skvělý důkaz, že se nejmodernější umělá inteligence nevylučuje s kapesním provedením,“ vysvětluje TM Roh, prezident a výkonný ředitel divize Device eXperience (DX) v Samsung Electronics. „Multimodální AI funkce bez problémů fungují i na menším předním displeji FlexWindow, nová skládačka se dokáže dokonale přizpůsobit potřebám uživatelů, a dokonce je i předvídat. Tím pádem nabízí chytřejší a atraktivnější způsob, jak komunikovat se světem.“  Největší a nejlepší přední displej v historii skládaček Hlavním designovým lákadlem nového Flipu je tedy jedinečný přední displej FlexWindow zabírající celou přední stranu. Přehledně a komfortně se na něm zobrazí nejdůležitější informace, můžete na něm psát zprávy, kontrolovat kalendář či pořizovat skvělá selfíčka. Kromě jasného obrazu se displej pyšní špičkovou obnovovací frekvencí, což dohromady znamená živé barvy a plynulý pohyb i venku za slunečného poledne.Přední displej FlexWindow s technologií Super AMOLED má úhlopříčku 4,1 palce1 neboli 10,4 cm – s takovými rozměry jsme se ještě u Flipů nikdy nesetkali. Ke zobrazení využívá plochu od kraje ke kraji, což samozřejmě jeho kvality ještě vylepšuje. Oba displeje, hlavní i přední, se pyšní jasem 2600 nitů a obnovovací frekvencí 120 Hz. To znamená plynulý pohyb při scrollování, sledování filmů i hraní. Přední displej FlexWindow navíc prošel vylepšením v podobě technologie Vision Booster, což znamená výrazně lepší obraz v denním světle.2Hlavní displej má úhlopříčku 6,9“ (17,5 cm) a technologii Dynamic AMOLED 2X3. Proto slibuje špičkový obraz o velikosti, jakou u telefonů opravdu nevídáme často.  Nejtenčí Flip v historii, přesto pevný a odolnýKompaktní provedení je u Galaxy Z Flip7 základ všeho, vejde se i do malé kapsy a můžete si ho vzít kamkoli. A navíc se nemusíte bát, že se poškodí, když vám z kapsy náhodou vypadne, což se dříve či později stane každému. Má dostatečně odolnou konstrukci, aby tyhle patálie všedního dne přežil bez problémů. Galaxy Z Flip7 váží jen 188 gramů4 a ve složeném stavu měří jen 13,7 mm, jde tedy o nejtenčí Flip všech dob.Ze všech stran ho chrání spolehlivé krycí sklo Corning® Gorilla® Glass Victus® 2.Mechanismus Armor FlexHinge je tenčí než pant u předchozí generace, je jinak konstruovaný a výrobci zvolili odolnější materiály. Díky tomu je pohyb plynulejší a celý systém vydrží delší dobu. K robustnímu provedení přispívá i rámeček Armor Aluminum.5 Delší výdrž baterie a chytřejší práce s energiíNavzdory tenčímu a kompaktnějšímu provedení má Galaxy Z Flip7 nejen větší displej než jeho předchůdci, ale také lepší baterii. Na jedno nabití tedy vydrží opravdu dlouho – oproti předchozímu modelu klidně přidá celý celovečerní film, než si řekne o nabíječku. Na dlouhých cestách tak můžete sledovat či poslouchat oblíbený multimediální obsah zcela bez obav, případně se klidně pusťte do úpravy fotek a jejich sdílení na sítích.Baterii s kapacitou 4 300 mAh6 ještě žádný Flip neměl – na jedno nabití zvládá kupříkladu až 31 hodin videa.7Srdcem telefonu je nejnovější3nm processor, speciálně upravený na míru technologii Galaxy. Základní jednotka CPU, grafika GPU i neuronová jednotka NPU8 jsou výkonnější než u Galaxy Z Flip6.Jako první Flip nabízí nový model i systém Samsung DeX, díky němuž se z telefonu rázem stane výkonná pracovní stanice. Stačí telefon otevřít a můžete s ním začít pracovat úplně stejně jako s počítačem.  Dokonalá umělá inteligence v kapse S vylepšeným předním displejem a dosud nejvyspělejší verzí umělé inteligence Galaxy AI9 nabízí Galaxy Z Flip7 uživatelský komfort na nevídané úrovni – lze ho ovládat přirozenou řečí a ke spoustě funkcí používat přední displej ve složeném stavu. Díky nejnovějšímu uživatelskému rozhraní One UI 810 a operačnímu systému Android 16 nabízí telefon dosud netušené multimodální zážitky s umělou inteligencí, která je navíc na míru přizpůsobená skládacímu designu s ovládáním jednou rukou. Galaxy Z Flip7 tedy funguje jako skutečný inteligentní a šikovný parťák doma i na cestách. Zájemci se můžou mimo jiné těšit, že si přední displej upraví zcela dle vlastního vkusu a potřeb. Systém na základě jejich preferencí a zvyklostí nabídne vhodnou tapetu, barevnou kombinaci, smajlíky či na míru šitou podobu widgetů. Telefon zkrátka může mít stejně jedinečnou povahu, jako vy sami, a dává to najevo, ať už se chystáte na cesty nebo prostě jen v klidu relaxujete. Přímo z předního displeje FlexWindow lze nyní ovládat asistenta Gemini Live11, a zjišťovat tak nejrůznější informace či plnit různé úkoly pouhým hlasem. Chystáte se třeba na dovolenou? Gemini vám podle údajů na palubním lístku v peněžence Samsung zjistí, v kolik vám to letí, následně uloží do kalendáře upozornění, ať let nezmeškáte, a klidně i v místě dovolené najde nejlepší restaurace. Tohle všechno se dá navíc přehledně sepsat do poznámek Samsung Notes, takže se k informacím dostanete kdykoli, samozřejmě opět na předním displeji. Pokud v režimu Gemini Live povolíte sdílení kamerového záznamu, reaguje asistent na to, co kamera vidí. Namíříte objektiv na několik vybraných kusů oblečení a zeptáte se, co z toho se vzhledem k aktuálnímu počasí nejlíp hodí na dovolenou na Maltě nebo třeba v Norsku. A Gemini ochotně, a hlavně správně odpoví, jako opravdový parťák.Na liště Now Bar12 se v reálném čase zobrazí přehrávaný podcast, nejrůznější upozornění nebo třeba předpověď počasí. Now Bar navíc podporuje stále víc aplikací třetích stran, takže tu vidíte, kdy vám přijede taxík, můžete zkontrolovat aktuální výsledky fotbalové ligy apod. Ještě osobnější pohled do světa nabízí aplikace Now Brief13 – tady najdete aktuální zprávy z dopravy, údaje z kalendáře nebo třeba souhrnná data o fyzické aktivitě. Na základě nejrůznějších předplacených nebo bezplatných služeb může systém doporučit hudbu či videa, zobrazí se tu i zdravotní a fitness data z aplikace Samsung Health a z hodinek Galaxy Watch.Hodiny na předním displeji se automaticky dokážou přizpůsobit aktuálně nastavené tapetě, číslice obtékají tváře a objekty, aby se s nimi vzájemně nerušily. Je jedno, zda máte na fotografii detailní selfie nebo krajinářský záběr, hodiny jsou pokaždé dobře vidět, a přitom v kompozici nepřekážejí. Fotografický ateliér v kapse14Fotografování je obecně jednou z nejsilnějších stránek telefonů Galaxy, ovšem Galaxy Z Flip7 se ze všech nejlépe hodí k pořizování selfies. Vyspělý systém ProVisual Engine dokáže každou scénu optimalizovat tak, aby byl výsledek skvělý v jakémkoli světle, bez nutnosti jakýchkoli manuálních úprav. Ať už fotíte hrátky s domácími mazlíčky, oblíbené kapely na festivalech nebo působivé portréty při západu slunce, s novým Flipem se můžete těšit na parádní výsledky bez stativu, a často dokonce i bez otevírání telefonu. Duální zadní fotoaparát disponuje širokoúhlým objektivem s 50 megapixely15 a ultraširokým modulem se 12 MPix, což znamená špičkovou kvalitu obrazu v jakémkoli světle od krajinářských záběrů po selfíčka s náhledem na předním displeji. Vyspělý systém nočního fotografování se stará o výjimečně kvalitní záběry i v šeru nebo ve tmě. Žádný šum ani neostrost, místo toho působivé barvy a magická atmosféra.10bitový HDR režim je zárukou živých barev, bohatého kontrastu a spousty detailů i při natáčení videozáznamů v libovolné denní době.To nejlepší ovšem z Galaxy Z Flip7 dostanete při fotografování selfíček. Díky speciální sadě filtrů se dopředu podíváte, jak bude snímek vypadat, a vyberete si nastavení podle chuti. Nástroj Zoom Slider zase umožňuje zoomovat16 pouhým přetažením prstu po displeji, což člověk ocení především při skupinových selfies. Díky funkci Dual Preview vidí kompozici živě na displeji oba, fotograf i člověk v záběru. To samozřejmě výslednému snímku výrazně pomáhá. Součástí sady Asistent fotografií je Portrétní studio17, které přijde vhod i při fotografování domácích mazlíčků. K dispozici je mimo jiné hravá úprava ve stylu animáků, originální „rybí oko“ nebo naopak dokonale naleštěný profesionální portrétní vzhled.  Samsung Galaxy Z Flip7 FEChceme, aby se naše skládačky dostaly k širšímu okruhu zájemců, proto představujeme i další model – Galaxy Z Flip7 FE. Jako všechny telefony téhle třídy je i tahle novinka ve složeném stavu příjemně kompaktní a v rozloženém zaujme rozměrným displejem, v tomto případě s úhlopříčkou 6,7 palce neboli 17 cm. Hlavní fotoaparát má i v tomto případě vynikající rozlišení 50 megapixelů, což znamená skvělá selfíčka a video dokonce i v hands-free režimu bez otevření přístroje (režim Flex). Na předním displeji se zobrazí aplikace Now Brief s aktuálními informacemi (počasí, kalendář, dopravní spojení apod.) v podobě optimalizované přímo pro tento model. K dispozici jsou dvě elegantní barevné varianty, černá a bílá, které dávají telefonu příjemně minimalistický vzhled.  Spolehlivé zabezpečení i do budoucnaMobilní svět je stále chytřejší a propojenější, to ovšem znamená vyšší nároky na zabezpečení systémů. Samsung neustále vylepšuje ochranu pro umělou inteligenci, vyvíjí systémy, díky nimž se přístroje mohou chránit navzájem, a posiluje i síťovou bezpečnost pomocí kvantového šifrování. S uživatelským rozhraním One UI 8 přichází i vylepšený systém ochrany osobních údajů zvaný KEEP neboli Knox Enhanced Encrypted Protection.18 KEEP vytváří pro jednotlivé aplikace speciální šifrované úložné prostory přímo v zabezpečeném úložišti telefonu, takže se každá aplikace dostane jen k těm důvěrným informacím, které jsou určeny přímo jí. Kromě toho Samsung vylepšuje systém Knox Matrix tak, aby spolehlivě fungoval v celém ekosystému Galaxy. A v rámci nové technologie kvantového zabezpečení vývojáři zapojili do systému Zabezpečené Wi-Fi i postupy postkvantové kryptografie,19 která chrání osobní údaje i při připojení do veřejných sítí.  Dostupnost a speciální nabídky Mobilní telefony Galaxy Z Flip7 a Galaxy Z Flip7 FE se v České republice začnou prodávat od 25. července 2025. Pokud jde o barevné varianty, u modelu Galaxy Z Flip7 se můžete těšit na modrou, černou nebo červenou20 . Při objednání online na stránkách samsung.cz můžete získat exkluzivní zelenou barvu (Mint)21 Galaxy Z Flip7 FE bude k dispozici v černé a bílé. Zákazníci, kteří si v období předprodeje od 9. 7. do 24. 7. (včetně) nebo do vyprodání zásob zakoupí Galaxy Z Flip7 a Z Flip7 FE můžou získat model s dvojnásobně vyšší kapacitou úložiště za cenu modelu s kapacitou nižší. Mechanismus získání modelu s vyšší pamětí za cenu modelu s nižší se může u jednotlivých prodejců lišit. Dál v období od 9. července do 31. srpna 2025 můžou zákazníci ke Galaxy Z Flip7 a Z Flip7 FE získat pojištění Samsung Care+ na 3 měsíce zdarma22. Nabídka platí pouze při zvolení měsíční platby pojištění. Zákazníci můžou navíc po registraci na stránkách www.novysamsung.cz pohodlně odprodat své staré zařízení, a získat tak část jeho hodnoty zpět. Pokud zákazníci zaregistrují do 31. 8. 2025 v mobilní aplikaci Samsung Members svou recenzi na zakoupené nové zařízení (Galaxy Z Flip7, Z Flip7 FE) alespoň s 200 znaků, můžou získat bezdrátová sluchátka Galaxy Buds3 jako bonus. Tato nabídka platí do vyčerpání zásob23.S modely Galaxy Z Flip7 and Galaxy Z Flip7 FE navíc získáte rozšířený přístup ke Google AI Pro24 a 2 TB cloudového prostoru na 6 měsíců zdarma.  Další informace o skládačkách Galaxy Z Flip7 a Z Flip7 FE najdete na webových stránkách samsung.cz nebo news.samsung.com/cz. Dostupné barvy, velikosti úložiště a doporučené maloobchodní cenyMODELVELIKOST ÚLOŽIŠTĚBARVYDOPORUČENÁ MALOOBCHODNÍ CENASPECIÁLNÍ CENA V PŘEDPRODEJI VYŠŠÍ ZA NIŽŠÍ**Galaxy Z Flip712 + 512 GBčerná, modrá, červená, zelená*33 299 Kč29 999 KčGalaxy Z Flip712 + 256 GBčerná, modrá, červená, zelená*29 999 Kč-Galaxy Z Flip7 FE8 + 256 GBbílá, černá26 699 Kč24 999 KčGalaxy Z Flip7 FE8 + 128 GBbílá, černá24 999 Kč- [1] Rozměr se udává jako úhlopříčka. Přední displej Galaxy Z Flip7 měří 4,1” jako plný obdélník, skutečná zobrazovací plocha je vzhledem k zaobleným rohům a otvoru fotoaparátu menší.[2] Galaxy Z Flip7 má maximální jas 2600 nitů na obou displejích. Displeje jsou adaptivní, jas se upravuje automaticky podle okolního prostředí. Při jistém typu osvětlení se aktivují režimy High Brightness Mode a Vision Booster.[3] Rozměr se udává jako úhlopříčka. Hlavní displej Galaxy Z Flip7 měří 6,9” jako plný obdélník a 6,8” s ohledem na zaoblené rohy. Skutečná zobrazovací plocha je vzhledem k zaobleným rohům a otvoru fotoaparátu menší.[4] Hmotnost může záviset na zemi nebo regionu.[5] Rámeček Armor Aluminum neobsahuje tlačítka hlasitosti, postranní tlačítka, držák SIM karty ani tubus objektivu. [6] Typická hodnota podle nezávislých laboratorních testů. Typickou hodnotou se rozumí průměrná odhadovaná hodnota vzhledem k odchylkám kapacity baterie u testovaných vzorků podle standardu IEC 61960. Jmenovitá kapacita modelu Galaxy Z Flip7 je 4 174 mAh.[7] Na základě interních laboratorních testů Samsungu s předprodukční verzí daného modelu se sluchátky připojenými přes Bluetooth přes LTE v základním nastavení. Bere se v úvahu kapacita baterie, naměřený proud a spotřeba baterie při přehrávání videa s rozlišením 720p, videosoubor byl uložený v přístroji. Na skutečnou výdrž baterie má vliv síťové prostředí, aktuálně využívané funkce a aplikace, frekvence hovorů a zpráv, počet dobíjení a další faktory. Odhad podle běžného uživatelského profilu sestaveného firmou UX Connect Research. Nezávisle otestováno firmou UX Connect Research ve dnech 12.-20.6.2025 v USA s předprodukční verzí SM-F766 se základním nastavením LTE a 5GSub6. V síti 5G mmWave Network se netestovalo.[8] Vylepšený výkon procesoru v porovnání s modelem Galaxy Z Flip6. Skutečné hodnoty závisejí na uživatelském prostředí, aktuálních podmínkách a předinstalovaném softwaru či aplikacích.[9] Některé funkce s umělou inteligencí Galaxy AI vyžadují přihlášení k účtu Samsung. Samsung neslibuje ani nezaručuje přesnost, úplnost nebo spolehlivost informací poskytnutých díky funkcím s umělou inteligencí. Dostupnost funkcí s umělou inteligencí Galaxy AI se liší, vliv na ni může mít země nebo region, verze operačního systému nebo uživatelského rozhraní, konkrétní model nebo mobilní operátor.[10] Některé funkční widgety vyžadují síťové připojení a přihlášení k účtu Samsung. Dostupnost funkcí podporovaných v rámci aplikací může záviset na zemi.[11] Gemini je ochranná známka společnosti Google LLC. Výsledky jsou jen ilustrační. Funkce Gemini Live vyžaduje síťové připojení a přihlášení k účtu Google. Dostupnost služby může záviset na zemi, jazyku nebo zařízení. Funkce se můžou lišit podle předplatného, výsledky se též můžou lišit. Systém je kompatibilní jen s některými funkcemi a účty. V současnosti lze používat osobní účet Google, který spravujete sami, nebo pracovní/školní účet, u nějž administrátor povolil přístup ke Gemini. Minimální věk použití Gemini s osobním či školním účtem činí 13 let (pokud zákon nestanoví v dané zemi jinak), minimální věk použití Gemini s pracovním účtem činí 18 let.[12] Dostupnost funkcí podporovaných v rámci aplikací může záviset na zemi. Některé funkční widgety vyžadují síťové připojení a přihlášení k účtu Samsung.[13] Funkce Now Brief vyžaduje přihlášení k účtu Samsung. Dostupnost služby se může lišit podle země, jazyka, přístroje nebo aplikací. Některé funkce můžou vyžadovat internetové připojení. U nástroje Módy a Rutiny je nutno povolit využití Personal Data Engine. Uživatel musí povolit přístup k fotografiím, videím, audiosouborům a položkám z kalendáře. Popis fotografií nemusí odpovídat záměru uživatele. Upozornění na nadcházející události je k dispozici u kalendářů, které využívají kalendářovou databázi operačního systému Android, v případě, že je nainstalovaný kalendář Samsung. Upozornění na kupony funguje jen u kuponů přidaných do peněženky Samsung s datem expirace. Pro zobrazení Energy skóre je nutné synchronizovat zdravotní data z hodinek Samsung Galaxy Watch nebo prstenu Samsung Galaxy Ring prostřednictvím aplikace Samsung Health. Výsledky jsou určeny jen k osobnímu využití, nikoli k lékařským účelům.[14] Výsledky můžou záviset na okolním světle a na fotografických podmínkách. Roli hraje víc objektů v záběru, z nichž některé jsou mimo hloubku ostrosti nebo se pohybují.[15] Rozlišení 50 MPix je k dispozici jen u zadního fotoaparátu Galaxy Z Flip7.[16] Při ohniskových vzdálenostech mimo rozsah digitálního zoomu se uplatní AI Zoom. Za přesnost výsledků se neručí.[17] Portrétní studio, součást sady Asistent fotografií, vyžaduje síťové připojení a přihlášení k účtu Samsung. Výsledkem úpravy může být zmenšená fotografie. Při uložení se na fotografii zobrazí viditelný vodoznak svědčící o tom, že fotografie je generovaná pomocí umělé inteligence. Za přesnost a spolehlivost výsledků se neručí.[18] K dispozici u chytrých telefonů a tabletů Galaxy s uživatelským rozhraním One UI 8 či pozdějším.[19] Zabezpečená Wi-Fi nabízí bezplatnou ochranu až 1 024 MB měsíčně u operačního systému Android OS 13 či pozdější, resp. 250 MB měsíčně u Androidu OS 12 či starší. Dostupnost se může měnit podle země či mobilního operátora, konektivita závisí na síťovém prostředí.[20] Dostupnost barevných variant závisí na zemi, regionu nebo mobilním operátorovi.[21] Exkluzivní barvy jsou dostupné pouze online na samsung.cz.[22] Zákazníci můžou službu získat při nákupu na oficiálním e-shopu samsung.cz, pokud do košíku vloží zařízení společně se Samsung Care+ a zvolí měsíční platbu. V případě, že zákazníci skládačku pořídili u dalších oficiálních prodejců, můžou službu aktivovat dodatečně prostřednictvím webu https://samsung-eu.servify.tech/store.[23] Víc informací o akci najdete na stránkách www.novysamsung.cz.[24] Google AI Pro je registrovaná ochranná známka společnosti Google LLC. Google AI Pro a Gemini pro Gmail, Doxs atd. jsou k dispozici jen pro uživatele ve věku minimálně 18 let. Gemini for Gmail, Docs a další služby jsou k dispozici jen v určitých jazycích. Využití služby může být omezené.  

Čas načtení: 2026-01-18 04:26:10

Názory lidí se liší, protože každý je jinak vyspělý evolučně

Každé slovo je symbol a ze symbolů se sestavuje popis. Ano, každé slovo je základní jednotka jazyka, která slouží k vyjádření myšlenek, konceptů nebo informací. Slova jsou používána jako symboly, které se skládají do vět a textů, které tvoří popisy, příběhy, návody a mnoho dalších forem komunikace. Slova mají obvykle významy, které jsou přiřazeny k určitým… Číst dále »Názory lidí se liší, protože každý je jinak vyspělý evolučně

Čas načtení: 2009-10-26 06:00:00

Pinnacle Studio 14: Vyspělý střih videa

Chcete kvalitně stříhat video? Program Pinnacle Studio čtrnácté verze vám zprostředkuje kvalitní a pohodlnou úpravu a střih videa. Nově přináší podporu HD videa 1080p a samozřejmě také podporu nových Windows 7. Čtrnáctá verze také přináší nově integrovaný filtr pro stabilizaci obrazu využívaný v pro ...

Čas načtení: 2012-10-29 00:00:00

Flamingopark uvedl na trh novou zimní kolekci

Nadčasová móda česko-australské značky Flamingopark mistrovsky spojuje vyspělý módní look a osobitost. Modely této značky jsou vyhledávané klientelou z kreativních profesí, u kterých předurčují úspěch nekonvenční střihy a tradiční etický způsob výroby. Nová zimní kolekce je oproti těm předešlým obsá ...

Čas načtení: 2022-04-26 09:00:56

Přemítání nad bojištěm III. – o mobilizaci a jejích nevýhodách

Milí čtenáři, po dvou dílech článku „Přemítání nad bojištěm” se ukázalo, že je potřeba napsat ještě díl třetí, původně neplánovaný. Dostal jsem totiž několik dotazů, či spíš připomínek, které se vesměs točí kolem téhož názoru: Rusko zkrátka v nouzi vyhlásí mobilizaci, odvede na vojnu miliony chlapů a utluče Ukrajinu hrubou silou. Žádná sofistikovanost není potřeba. A protože podobně laděný názor jsem nedávno slyšel i od jednoho dobrého známého, asi je čas zauvažovat na chvíli nad tím, jestli by taková mobilizace byla proveditelná a k něčemu. Pekelně obtížný logistický úkol Zdaleka nejmenší překážkou, která brání Rusku v mobilizaci sil, je zatím překážka právní. Kreml totiž stále udržuje fikci, že jde o „speciální vojenskou operaci”, ne o válku, a ruské právo umožňuje mobilizaci jen ve válce. To se nicméně dá obratem ruky změnit, doslova přes noc. Velká překážka to tedy není. Skutečně velká překážka je ale ta technická. Státy roku 2022 nemají ani zdaleka takovou praxi v provádění mobilizace, jakou měly státy roku 1922. Schopnost provádět mobilizaci milionů mužů upadla v armádních kruzích v podobné zapomnění, jako schopnost rajtovat na koni a mávat přitom šavlí. Kdysi to bylo naprosto samozřejmé umění, dnes už není. „Umění” proto, že zamyslíte-li se nad průběhem takové mobilizace, opravdu to není jednoduchá věc. Znamená to začít přesouvat po celé zemi miliony mužů naráz. Ale nejsou to jen muži, ale obrovské množství vybavení, které je doprovází. Na každé větší stanici po cestě musejí ty miliony branců dostat najíst; všichni musejí nafasovat výstroj, zbraně a munici; je nežádoucí, aby se jednotlivé jednotky nějak pomíchaly, což přitom při nějakém zmatení sledu vlaků zařídíte velmi snadno; je potřeba zajistit adekvátní lékařskou péči (i když na tom se dá šetřit – ale podlamujete tak morálku vojáků do budoucna). K takové plošné akci musí být připravený celý systém, který přitom po 99,9 procenta času leží ladem a není k ničemu. Navíc, nechcete-li sabotovat vlastní válečné úsilí, měli byste mít dobrou představu o tom, koho můžete vytáhnout z fabriky nebo kanceláře a poslat na frontu, aniž by tím budoucí výroba životně důležitého zboží utrpěla, a koho ne. Takový přehled se udržoval daleko lépe před sto lety, kdy lidé neměnili tak často ani práci, ani místo svého skutečného pobytu. Do toho všeho zasahují obvyklé fuckupy mírového i válečného charakteru: vykolejený vlak (aneb zkuste rychle zprovoznit trať někde v lese, když je zablokovaná převrácenými tanky, jež popadaly z vagonů), komunikační šumy, nevypočitatelné počasí. Jak se blížíte ke skutečnému místu bojů, narůstá pravděpodobnost, že vám do vašeho úsilí začne zasahovat i činnost nepřítele. Důležitý most zasažený raketou ze vzdálenosti 150 kilometrů (což takový HIMARS zvládne levou zadní i z dvakrát většího odstupu; Ukrajina je zatím nemá, ale klíčové slovo je „zatím”) může udělat v plánech naprostý chaos. Jinými slovy, všeobecná mobilizace je pekelně obtížný logistický úkol. Pozornost armád se přesunuje k vyspělé technice a profesionalizaci Státy roku 1922 toto všechno přesto nějak zvládaly, protože jednoduše musely. Tehdejší vojenské poměry byly takové, že bez kanonenfutru jste tu válku prohráli – a jediným možným způsobem, jakým si i nějaké Československo nebo Řecko mohlo zajistit dostatečné množství kanonenfutru, byla právě všeobecná mobilizace. Pokud vám nic jiného nezbývalo, museli jste do příslušných schopností investovat, konat velká pravidelná cvičení atd. Samozřejmě jen do té míry, jakou vám vaše ekonomika umožnila – na druhou stranu jste si to ovšem tehdy mohli dovolit, protože „sofistikované” zbraně typu letadel, raket a samohybných houfnic s chytrou municí, které dnes žerou velkou část vojenských rozpočtů, byly ještě v plenkách, případně neexistovaly vůbec. Dřevěný dvouplošník potažený plátnem koupíte o hodně levněji než stíhačku páté generace. Mimořádně dokonalé mobilizační plány mělo císařské Německo roku 1914, kde se kombinace militaristického státu a obsedantní byrokracie postarala o to, že všechno bylo rozkresleno a vypočítáno až na úroveň jednotlivých vlaků. Důležité železniční tahy vedoucí směrem k Francii a k Rusku byly včas zdvojkolejněny, a rychlost postupu Němců skrze napadenou Belgii také západní mocnosti značně zaskočila. „Naše” Rakousko-Uhersko už na tom tak dobře nebylo a projevovalo se to i poněkud ponižujícím detailem, totiž, že vojáci c. a k. armády museli jezdit na frontu v dobytčácích, kdežto říšští Němci měli k dispozici normální osobní vozy. Ale i tak se Rakušanům podařilo roku 1914 mobilizovat celkem rychle. Dnes se tahle struktura moc neudržuje a příslušné aktivity příliš nenacvičují, protože už to nebylo dlouho potřeba. Pozornost armád se čím dál více přesunuje k vyspělé technice a profesionalizaci sil, a tento trend sledovalo i Rusko. Poslední vyspělý stát, který si musí mobilizační mašinerii udržovat na špičkové úrovni, je Izrael, protože holt leží tam, kde leží, a přitom má míň obyvatel než Česká republika. Ale Izrael zároveň může těžit z toho, že je to malá země s kompaktním osídlením, kterou přejedete autem za pár hodin. To celou situaci poněkud zjednodušuje. V jomkipurské válce roku 1973 se hodně mobilizačních aktivit odehrávalo dokonce pěšky, protože málokdo byl ve sváteční den někde jinde než doma nebo v synagoze – a důstojníkům svolávajícím zálohy stačilo jít ode dveří ke dveřím. Ve většině států světa už se ale s nutností mobilizovat zas tak moc nepočítá, což se projevilo mimo jiné výraznou redukcí počtu „velkých manévrů”, do kterých byly svého času povolávány desetitisíce rezervistů, a které jako jediné mohou pravou všeobecnou mobilizaci aspoň trochu napodobit. Ani Rusové už s tím nemají takovou praxi, jakou míval ještě Sovětský svaz. A vezmeme-li v úvahu, jakými problémy trpěla ruská logistika kolem Kyjeva a Charkova, když šlo o zásobování řádově menšího množství mužů (z nichž navíc daleko větší procento byli profesionálové), nejeví se moc pravděpodobné, že by tentýž logistický systém byl schopen koordinovaně vrhnout na ukrajinské hranice dva tři miliony vojáků posbíraných z plošně nejrozlehlejší země světa a zásobit je v následujících měsících dostatkem nafty, jídla, nábojů a dopravních prostředků. I u stovky tisíc chlapů to přece viditelně „skřípalo”. Chcete-li na toto téma shlédnout dlouhé a poučné video, doporučuji tuto zhruba hodinovou přednášku od Australana chorvatského původu, který si na YouTube říká „Perun”. Více problémů než výhod Dejme tomu, že toto všechno se nějak podařilo a že ony dva tři miliony vojáků všelijakého věku a tělesného stavu se přece jen dostaly na frontu. Co ale s nimi? Tady se dostáváme k tomu, proč se dneska ta mobilizace zas tolik nedělá: protože „utlučeme je čepicemi” není ve světě roku 2022 životaschopná útočná strategie. To, co v takovém případě máte k dispozici, jsou převážně „levné” pěší jednotky, jejichž vybavení nestojí moc peněz (proto těch lidí také lze postavit do pole miliony!). Můžou střílet z pušek nebo kulometů na krátké vzdálenosti, ale jejich schopnost rychle manévrovat je značně omezená. Čtyřicetiletý rezervista s těžkou bagáží určitě neuběhne za noc padesát kilometrů lesem. Každý racionální nepřítel, který má k dispozici aspoň trochu slušné technické vybavení, na to zareaguje ústupem, pokud tedy má kam (vrátíme-li se k Izraeli, ten zrovna v tomto směru nemá moc možností a musí zadržet útok už poblíž svých hranic; tomu se říká nedostatek strategické hloubky). A jak tak půjdete (pomalu!) za ním, bude vás systematicky a přesně ostřelovat ze vzdálenosti několika desítek kilometrů, a zároveň ničit vaše zásobovací linie z týlu. To je ten fundamentální rozdíl proti roku 1914, kdy na frontu odjížděly milionové armády a pak se celá léta přetahovaly o 500 metrů rozblácené země. Válka se stala mnohem pohyblivější a těžká palba všeho druhu je daleko přesnější než dřív. Proti takové palbě je pěšák velmi zranitelný a masivní houfy pěšáků jsou zranitelné naprosto zoufale, aniž by ji mohly nějak opětovat. (Ptáte-li se nyní, proč tedy vůbec pěchota existuje i v moderních armádách: jako jeden z mnoha spolupracujících prvků doktríny kombinovaných zbraní. Svoje použití má, ale ne v mnohatisícových masách valících se na území nepřítele. Tyhle časy pominuly.) Podle mého názoru Rusové nemobilizují, protože by z toho měli více problémů než výhod. Větší riziko vzpoury mezi odvedenci, větší nespokojenost obyvatelstva, které ztrácí svoje blízké, řádově těžší zásobování milionů hladových krků na nepřátelském území, a výměnou za to zisk velmi omezené bojové kapacity navíc. Kdyby aspoň měli vyhlídky na to, že Ukrajincům začne docházet munice (asi jako pomalu docházela Finům v Zimní válce), ale momentálně to tak rozhodně nevypadá; naopak, dostávají toho vybavení ze Západu čím dál víc. Masy mobilizovaných pěšáků dnes nedokážou zajistit vítězství ani Rusům. Jejich případné vítězství na Donbasu budou muset zařídit buď zbytky profesionálních jednotek, nebo nikdo.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2022-01-14 10:18:42

Bez rozumu nic nemůže být správně vykonáno

Nová vláda zdědila schodek ve státním rozpočtu ve výši 419 miliard Kč. Tato částka je natolik vysoká, že ani nejlepší tým vyšetřovatelů by nemohl spolehlivě prokázat, kolik peněz z této ohromné sumy bylo rozkradeno, kolik neúčelně utraceno za nesmyslné projekty a soudní spory a kolik lidí rozličného sociálního postavení se na účet státu bezostyšně přiživovalo a stále ještě přiživuje. Dostupné důkazy totiž nestačí k obvinění anebo dokonce k odsouzení někoho z těch, kteří přímo kradli, podváděli anebo nějaké miliony „odkláněli“. Po dosavadních zkušenostech lze proto předpokládat, že podobné sebeobohacovací metody se budou opakovat i v příštích letech, aniž by proti nim kdokoliv účinně zasáhl. Nová vláda nyní stojí nad prázdnou státní pokladnou, avšak její zamýšlená úsporná opatření jsou poněkud chaotická a vzbuzují obavy. Chystá sice šetřit na slevách jízdného pro důchodce, studenty a žáky, avšak současně chce důchody valorizovat. V rámci úvah o zvýšení některých daní se musí také vypořádat s hlubokomyslným návrhem prezidenta republiky na zdanění všech důchodců, přestože on sám má nulové praktické zkušenosti s inflací a jeho příjem mnohonásobně převyšuje množství i kvalitu jím vykonané „práce“. Na hlasech voličů mu sice už nezáleží, avšak svým nápadem zřejmě způsobil takové zděšení, že tato „moudrost přesahující naše chápání“ byla z internetu raději vymazána, aby nezvyšovala zlost lidu, včetně jeho dosud věrných přívrženců. Vláda dále hodlá zmrazit platy státních zaměstnanců, avšak s perspektivou jejich opětovného budoucího zvýšení a nikoli snížení odpovídajícímu skutečně vykonané práci. Současně zvyšuje počty úředníků a zavedla i tři nová ministerstva, což také stěží povede k úsporám. Kromě toho je již nyní vydírána soudci a státními zástupci, kteří zmrazení svých platů kategoricky odmítají, vyhrožují soudními spory a stejně jako v minulých letech se domáhají jejich zvýšení s poukazem na to, že jinak bude ohrožena jejich nezávislost (že by to snad mohlo ospravedlnit braní úplatků?). Projevy slušnosti, skromnosti a společenské solidarity jsou jim totiž dlouhodobě zcela cizí. Nikoho ze současné vlády také nenapadlo, že by snad podobně jako v Dánsku bylo možno iniciovat zrušení senátu, zvláště když Dánsko je územně i počtem obyvatel přibližně stejně veliké jako Česko. A že by se snad dokonce uvažovalo o snížení počtu poslanců na polovinu a nahražení té druhé poloviny potřebným počtem tříčlenných odborných rad? Vždyť mnozí poslanci stejně o projednávaných záležitostech nic nevědí a spoléhají se na své draze placené asistenty a externí spolupracovníky. O míře zodpovědnosti některých poslanců k plnění svých povinností pak svědčí zejména přístup nově zvoleného poslance Farského, který v zájmu své budoucí kariéry (příští zvolení totiž zjevně neočekává) upřednostnil půlroční studijní stáž v USA, přičemž si poslanecký mandát hodlá ponechat a z USA prý přiletí pouze na důležitá hlasování (cožpak jiná hlasování jsou nedůležitá nebo dokonce zbytečná?). Zatímco tedy na jedné straně opět vyletí miliony a miliardy oknem, tíha šetření bude (jako obvykle) spíše přenesena na ty, kteří sami mají málo anebo nic, což je zejména době pandemie covidu a energetické krize zvláště bolestivé. Jak tedy chce vláda přesvědčit či dokonce přinutit občany k respektování úsporných opatření (včetně případného zvýšení daní), když k tomu nedokáže přinutit ani sama sebe, prezidenta republiky, senátory, poslance, soudce a státní zástupce? Úsporná opatření totiž musí začít především u těch, kteří žijí „nad poměry“ – nikoli u těch, kteří žijí v nouzi anebo na jejím samém pokraji. Jak se píše v Evangeliu svatého Lukáše: „A on řekl: I vám učeným v zákoně běda, neboť obtěžujete lidi břemeny nesnesitelnými, a sami se těch břemen jedním prstem svým nedotýkáte.“ Již v roce 1990 byl tehdejší generální prokurátor ČR upozorněn, že zamýšlené zvyšování platů prokurátorů je za dané situace nevhodné. Níže připojená argumentace byla sice tehdy přijata s krajní nelibostí, avšak nepozbyla aktuálnosti: * Je třeba si uvědomit, že současná ekonomická situace tohoto skutečně zuboženého státu není taková, aby se mohly radikálně zlepšít podmínky v rezortu, který sám o sobě nemůže ovlivnit budoucí zlepšení ekonomické situace. * V dnešní době jsou především naprosto nutné investice do perspektivního výzkumu a perspektivní výroby, do školství a do zdravotnictví. I když to není příjemné a populární, lze očekávat, že ostatní rezorty takové finanční zdroje mít nebudou. * Jsme v přechodném období a současná situace si vyžaduje od opravdu ukázněných občanů větší skromnost (i když je pravda, že velká většina občanů je skromná již až dost). Samozřejmě je však nutno zajistit, aby tato skromnost postihla všechny, kteří momentálně nemohou nijak ke zlepšení ekonomické situace státu přispět. V tehdejší době, těžce poznamenané politickou propagací chamtivosti a kořistnictví („peníze nesmrdí!“), nemohla tato slova padnout na úrodnou půdu. Dnes však snad všichni rozumní, slušní a perspektivně uvažující občané konečně pochopili, že ze všeho nejvíce potřebujeme národ zdravý, vzdělaný a vědomostně, dovednostně i technicky vyspělý. To je největší bohatství každého národa a ekonomický prospěch se poté dříve anebo později dostaví (někde to již pochopili a výsledky jejich cíleného úsilí vzbuzují obdiv). Vize o moudře řízené, spravedlivé a mravně vyspělé společnosti je přitom stará již tisíce let, avšak zištní vládci opojení pocitem moci ji nikdy nebyli a ani nebudou schopni realizovat. Středem jejich úsilí jsou totiž pouze oni sami. Konfuciánský filosof Sün-c´ napsal: „Touha po zisku a nenasytnost – to jsou vrozené vlastnosti člověka. Jestliže z tohoto zorného úhlu pohledu zkoumáme přirozenost člověka, stává se nám zřejmým, že člověk je od přírody zlý a jeho ctnosti se rodí teprve praktickou činností.“ Správně odhadl, že lidé budou vždycky stále stejní – tj. chamtiví, žraví a spíše ke zlu než k dobru naklonění. Mravní, právní i ekonomickou obrodu této společnosti proto nedokáží uskutečnit nejen naši politici, ale ani soudci a státní zástupci, zvláště když mnozí z nich destabilizují právní i mravní vědomí občanů a způsobují i mnohamilionové škody na vyplácených odškodněních za jejich nezákonná rozhodnutí. Jestliže tedy známe společenskou situaci i naše uctívače „zlatého telete“, je politická vize o účinném šetření podobná Platónově Utopii. Po dosavadních zkušenostech je totiž jasné, že ti, kteří si zvykli žít na „vysoké noze“, se nikdy dobrovolně neuskrovní a vždycky si najdou způsob, jak i sebemenší díru ve svém náročném rozpočtu vyplnit. Nebo snad nějaký občan opravdu věří tomu, že současní politici jsou schopni nastolit nejen rovný a spravedlivý společenský řád, ale i kázeň, skromnost, střídmost a zdrženlivost pro všechny? Vždyť tomu nevěří ani oni sami a nejenže by takto žít nedokázali, ale ani nechtěli! „Žádná vada není ošklivější než lakota, zvláště u předních mužů a správců obce. Neboť pokládat obec za pramen výdělku je nejen hanebné, ale i zločinné a bezbožné,“ psal již Marcus Tullius Cicero. Že by se snad naši vzdělaní a sečtělí politici spokojili pouze s četbou Machiavelliho pragmatického „Vladaře“ a nečetli politické a státotvorné úvahy Konfucia, Meng-c´, Sün-c´, Sókrata, Platóna, Aristotela, Cicerona, Seneky, Marka Aurelia, Kautilji, Ašóky anebo Nezámolmolka? To ještě nepochopili, že chce-li být politik poctivě úspěšný, musí být pro všechny své spoluobčany následováníhodným vzorem chování? Pokud však mnohým našim občanům stále ještě nevadí nemravná politická úspěšnost ani nemravné chování politiků, svědčí to nejen o dlouhodobé nepoctivé a zákeřné manipulaci s jejich myšlením, ale i o cíleném zanedbávání jejich mravní výchovy. Bez individuální i kolektivní skromnosti a přísné sebekázně se totiž nehneme z místa, budeme se stále více mravně, právně i ekonomicky propadat a záporný přetlak ve společnosti se bude zvyšovat. Nikdo ze současných politiků totiž není schopen realizovat prastarou vizi o skromnosti a sebekázni, protože peníze a moc jim zaslepily zrak a náš stát (obec) stále pokládají za svůj pramen výdělku (Cicero jejich budoucí chování odhadl správně). Jak tedy chtějí přesvědčit občany, aby byli skromní, střídmí a zdrženliví, když oni sami takoví nebudou? Jsou ale vůbec schopni být jiní? Kdo po dosavadních zkušenostech jejich slovům uvěří? „Věř, ale komu věříš, měř!“ (Fide, sed cui fidas, vide!) Obliba populistických politiků vždycky rychle pominula, ale škodlivé důsledky jejich činnosti mohou přetrvat celá desetiletí. Důkazem jsou zejména naše „promyšleně zištné“ ekonomické i právní reformy z devadesátých let minulého století, které lze považovat za kořeny současné ekonomické, právní i mravní krize. Tehdy to všechno začalo, tehdy se „zhaslo“, aby se mohlo krást potichu a „potmě“, tehdy přestalo platit právo a nepoctivě získané peníze přestaly „smrdět“, tehdy vznikly zájmové „svazy známých“ s mafiánskými praktikami i vrstva zbohatlíků s vazbami na politiky, a tehdy se rozbujela i korupce a všechny ostatní nešvary provázející chamtivost. Ve skryté formě to všechno to přetrvalo dodnes, včetně lidí, kteří to všechno způsobili a nyní v klidu užívají výsledky své „práce“. Tento celospolečenský úpadek by sice mohly zvrátit naše děti, avšak musely by být cíleně vychovávány k takovým mravním hodnotám, aby jednou mohly úspěšně převzít kormidlo naší společnosti. Všichni však víme, že tomu tak není, protože už i děti propadly mámivému kouzlu peněz, za které si mohou koupit všechny ty nesmysly, které považují za nezbytné, ačkoliv ve skutečnosti jsou zcela zbytečné a mnohdy i zdraví škodlivé. Základní mravní hodnoty (včetně poctivosti, slušnosti, skromnosti a střídmosti) se totiž na žádné škole nevyučují (nejsou v osnovách), protože podle názoru politiků je mravnost přežitkem minulosti odtrženým od reality a racionálně i mravně myslící občané jsou pro ně největším nebezpečím.   Důsledky takové (ne)výchovy přitom vidíme téměř denně – hrubost, sprostota, arogance, násilí, brutalita a navíc se mládeži nechce pracovat, protože všude kolem sebe vidí mnoho těch, kteří si i bez práce velice dobře žijí. A najednou se politici diví, jak je to možné, že naše mládež takhle zvlčela. Kdo za to asi může? Kdo poskytoval mládeži následováníhodné vzory chování? Dokáže ji snad někdo za takové situace přimět ke skromnosti a sebekázni, když je všude kolem ní tolik lákadel a mravné chování (včetně poctivosti, slušnosti a skromnosti) nevidí ani u politiků a představitelů státu? „Zmatek a anarchii plodí ztráta mravních principů, pořádek a harmonii jejich dokonalý nadbytek,“ psal Sün-c´. Správná životní cesta jednotlivů i celých společností byla vytyčena již před zhruba před 4400 lety (Naučení egyptského prvního ministra Ptahhotepa) a desítky filosofů napříč věky i státy ji neustále oživovaly. Ve které dnešní škole se ale jejich učení vyučuje? Tato cesta je sice jasná, ale pro nepřipravené lidi je i extrémně obtížná – proto se jí tolik lidí vyhýbá. Ti však, kteří její podstatu pochopili a jsou rozumní, uvážliví, spravedliví, poctiví, skromní, střídmí, ukáznění, zdrženliví a trénovaní nouzí, zvládnou svoji pouť životem mnohem snadněji, než změkčilí rozmařilci, kteří jsou obtíženi penězi a majetkem. Takoví lidé totiž na cestě životem snadno zabloudí a zůstanou utopení „v bahně majetku“ (pravil Seneca) až do té doby, než je ta bažina pohltí a stráví – zvláště vydají-li se cestou lži, nepoctivosti, podvodu a zločinu. Budou-li však ti majetnější svým chováním a stále se zvyšujícími nároky popuzovat ty méně majetné anebo přímo chudé, budou se rozdíly mezi lidmi stále prohlubovat a vzroste i závist, zloba a nenávist. Výsledkem takového kolektivního záporného emočního přetlaku pak mohou být i sociální bouře, ohrožující i jejich původce. V minulosti se to stalo již mnohokráte a stát se to může znovu. Pokud by tedy k takové situaci došlo, byla by budoucnost tohoto národa i státu velice smutná. Budou tedy naši politici i přes vidinu všech těchto rizik stále provokovat občany svou rozmařilostí, trýznit je břemeny nesnesitelnými a lpět za zásadě římských císařů „Rozděl a panuj! (Divide et impera!)? Nebo snad takovou rozdělenou a frustrovanou společnost opravdu chceme? Snad by už naši politici při přípravě úsporných opatření mohli konečně začít myslet, protože „bez rozumu nic nemůže být správně vykonáno.“ „Kdos ctižádostiv a chceš vládnout jiným, sám sobě nejprve buď tvrdým vládcem!“, píše se již v indické učebnice moudrosti pro královské syny, zvaná Paňčatantra z asi 3. století našeho letopočtu.   JUDr. Oldřich Hein je členem spolku Chamurappi, z. s. Titulek je výrokem římského státníka Marca Tullia Cicerona (106-43 př. n. l.).

Čas načtení: 2021-09-06 10:50:11

Lhaní o lži, aneb Co „víme“, aniž by to byla pravda?

Dan Ariely je slavný izraelský psycholog studující lidské chování, autor několika bestsellerů a nefalšovaný sympaťák, jehož videa (třeba tohle) snadno nasbírala miliony shlédnutí. Jako mladík přežil velmi těžký úraz, při kterém utrpěl popáleniny třetího stupně na většině těla; je to dodnes vidět na jeho tváři a také trochu na jeho vystupování. Několik jeho knih mám také staženo ve čtečce a nenudil jsem se u nich. Opravdu zajímavý vypravěč, možná až příliš. (Nejen) slavný psycholog ovšem nyní problém s kvalitou práce, kterou zaštítil. A jak to vše souvisí s Afghánistánem? Ariely je jednou z čelních světových postav behaviorální psychologie. Proto také zapůsobilo poněkud explozivním dojmem, když jej webová stránka Datacolada v srpnu 2021 obvinila z vědeckého podvodu. Ironií osudu jde o poměrně známý pokus, který studoval ochotu lidí lhát o tom, kolik má jejich auto skutečně najeto kilometrů. Ariely a jeho kolegové dospěli v tomto pokusu k závěru, že jsou-li lidé požádáni o slib upřímnosti hned na začátku formuláře, lžou méně, než když je příslušná kolonka přesunuta až na jeho konec. Jenže jejich výsledky se dalším vědcům nezdařilo zopakovat a autoři Datacolady tvrdí, že je to tím, že samotná měření byla „cinknutá“. Dokládají to podezřelým statistickým profilem nasbíraných údajů (například rozložení ujetých kilometrů neodpovídá tomu, jak se řidiči v reálném světě chovají), tak i anomáliemi v tabulkách – nezvyklými změnami použitých druhů písma počínaje a neočekávanými, extrémně těsnými korelacemi mezi určitými údaji konče. Jinými slovy, vypadá to, že článek o lidském lhaní je sám vylhaný, a že podklady, na kterých je založen, byly upraveny nebo úplně vymyšleny tak, aby to „pěkně vyšlo“. Statistické anomálie objevené Datacoladou skutečně smrdí až do nebes. Sám Ariely se je ani nesnaží nějak vysvětlit a tvrdí, že vadná data mu dodala pojišťovna a on se zkrátka spolehl na jejich integritu; je to jedno z možných vysvětlení, jenže jiný jeho kolega upozorňuje, že poslední zásahy v datových souborech provedl právě Ariely. Je dost možné, že podobnému nepříliš přátelskému zkoumání teď budou podrobeny i jiné články, na nichž se Dan Ariely podílel. Proč opakované pokusy selhávají? Kdyby byla tato situace ojedinělá, asi by se o ní nevyplatilo psát článek, jenže jde jen o specifický případ daleko většího, přímo globálního jevu, kterému se říká replikační krize. Na to, že jde o problém, který ohrožuje samotné kořeny důvěryhodnosti některých oborů, se o něm na veřejnosti mluví poměrně málo. Podstatou replikační krize je to, že mnoho výsledků vědeckých studií, které byly uznány za platné, publikovány v prestižních časopisech a na které navazuje další práce dalších lidí, se při opakování pokusu nedaří ověřit. Prostě to, co původní autoři naměřili a považovali za prokázané, další tým neuvidí a nenaměří. A přitom nejde jen o „nejměkčí“ obory typu psychologie a sociologie. Svoji replikační krizi má i medicína, včetně tak kritických oborů, jako je studium rakoviny. Nedá-li se nějaká studie replikovat, znamená to, že jsme kolektivně spoléhali na něco, co nejspíš vůbec není pravda. Přitom v některých zemích se na základě výsledků takových studií zřizovaly úřady a měnily zákony. Bývalý stanfordský behavioralista s roztomile anglicko-rusínským jménem Jason Hreha věnoval loni dlouhý a místy trochu jízlivý článek právě tématu replikační krize v behaviorální ekonomii, kteroužto diagnostikuje jako de facto mrtvou a zabitou právě nemožností replikovat své nejdůležitější teoretické pilíře. Co k tak bídným výsledkům vede? Proč opakované pokusy selhávají? Příčin bohužel může být mnoho. Úmyslných podvodů, na jaký to vypadá v Arielyho případě, není zase až tolik, ale hodně paseky se dá natropit i špatným použitím matematických nástrojů, odfláknutím všelijaké nevděčné drobné práce (neumytá zkumavka, kontaminace vzorků), zanedbáním úvah o alternativních vysvětleních jevu atd. Překvapivě destruktivní může být i to, že studie, která „nevyšla“, se založí do šuplíku s nepovedenými projekty a zbytek světa se o ní nedozví. Abychom použili trochu ujeté přirovnání: nikdo nechce publikovat články o tom, že vařením švestek zlato nevzniká. Jenže pokud pak jednomu člověku z tisíce do těch povidel omylem spadne zlatá náušnice, může být výsledkem článek pojednávající o pravém opaku, protože těch 999 jeho kolegů, kteří ve svých švestkách žádné zlato nenašli, o svých zkušenostech raději pomlčelo. (Toto je ale aspoň řešitelné tím, že se plánované studie registrují dopředu a autoři se zavážou vydat jejich výsledek i v případě, že je „zklamal“.) Hluboká hniloba v akademické sféře Americký spisovatel Mark Twain je u nás známý hlavně jako autor knih o Tomu Sawyerovi a Huckleberrym Finnovi. Za naprosto úžasný ale považuji jeden jeho citát, který se na situaci kolem replikační krize velmi dobře hodí: „Do problémů tě nedostane to, co nevíš, ale to, co víš s jistotou – jenomže to není pravda.“ Teď se konečně dostaneme k tomu Afghánistánu, o kterém jsem se zmiňoval na začátku celého článku. Vojenství je zrovna oblast, která replikační krizí zase tolik netrpí. Kdyby někdo vyráběl bomby a pušky, které by na reálném bojišti nevybuchovaly a nestřílely, velice rychle by přišel o zákazníky; buď by utekli ke konkurenci, nebo by prostě přestali existovat. A západní armády také skutečně v boji nad Tálibánem triumfovaly, kdykoliv k němu došlo. Tam byla převaha vědy nad nevěděním zjevná. Jenže celé to budování nového státu pod Hindúkušem, reconstruction, to už nebylo vojenství. To řídili různí civilní odborníci, z nichž mnozí si za jméno psali PhD. a měli za sebou ty nejlepší vysoké školy vyspělého světa. Nepochybně přitom používali poznatky, se kterými se při svém studiu seznámili a které odpovídají současnému stavu poznání v sociologii, politologii, antropologii, různých etnických studiích atd. Všechny ty instituce byly stavěny na základě nějakých teoretických zdůvodnění, proč jsou k fungování nového Afghánistánu potřeba. Extra pikantním případem takového odborníka je právě uprchlý prezident Ašraf Ghání, vysokoškolský profesor, který získal své PhD. na Kolumbijské univerzitě a mimo jiné je autorem knihy o tom, jak rekonstruovat rozpadlé státy (Fixing Failed States, 2009, Oxford University Press). Ani není drahá, za pouhých deset dolarů si můžete počíst, jak se to dělá. Bohužel ten samý Ašraf Ghání, PhD., teď musel utéci ze své země před tlupou negramotů, kteří nejspíš knihu v životě nedrželi v ruce, ale přesto dokázali během pár dnů zbořit režim, který „naši“ PhD. dávali dohromady dvacet let. Co to? Nečekali bychom od Tálibánu, že vyrobí lepší zbraně nebo třeba počítače než vyspělý svět. Jak to, že měl úspěch zrovna v tomto? Napadá mě možná odpověď: replikační krize je příznakem skutečně hluboké hniloby v akademické sféře a ti naši PhD., od prezidenta Gháního až po posledního amerického úředníka v Kábulu, se při snaze vybudovat nový Afghánistán opírali o teorie a poznatky, které ve skutečnosti neplatí. Přesně podle toho, co říkal Mark Twain, je do problémů dostalo to, co věděli s jistotou, jenomže to nebyla pravda. Kdežto Tálibán věřil jenom koránu – a na islámském právu se rozhodně funkční stát vybudovat dá, i když zaostalý a krutý; je to takříkajíc prakticky osvědčený model už od dob Mohameda, který s jeho pomocí ovládl celou Arábii. Nevím, jestli mám v tomto pravdu, ale „selhavší studie“ jménem demokratický Afghánistán stála tolik peněz, času a krve, že se ji nejspíš nikdo ani replikovat nepokusí.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2021-05-28 18:39:01

Jak dlouho ještě?

Nad státním zastupitelstvím se stahují „těžká mračna“ společenské nevole a zloby, která nemohou rozptýlit ani občasné demonstrace občanů, kteří se bez znalosti podstaty problému snaží hájit údajnou nezávislost justice a státního zastupitelství. Tuto nevoli a zlobu totiž vyvolávají nejen tisíce nespravedlivě stíhaných osob (podle statistiky přes tisíc zprošťujících rozsudků ročně), ale i občanů s nějakým více či méně významným společenským postavením (zejména starostů obcí a měst), kteří žijí v neustálých obavách, neboť nezřídka musí řešit mimořádně obtížné a právně náročné úkoly a přitom si nikdy nemohou být jisti tím, že si na ně policisté anebo státní zástupci něco vymyslí a ve své bujné představivosti je obviní z nejrůznějších smyšlených „zločinů“. Tyto své nezřídka fantazijní představy pak „protlačí“ až k soudu, kde je poté budou s veřejně prezentovanou rozhodností a zásadovostí několik let soudně popotahovat, vymýšlet a křivit důkazy a za účinné pomoci „vděčných“ hromadných sdělovacích prostředků je budou špinit a skandalizovat, takže je nejprve připraví o zaměstnání a poté jim zničí zdraví, rodiny, podnikání, přátelské vazby i společenskou prestiž. Pokud pak v soudní síni bude hrozit zprošťující rozsudek, začnou „kličkovat jako králíci“ a tvrdit, že soud má pouze jiný právní názor, což je však v případě chybějících důkazů nikoli lež prostá, ale sprostá. Nakonec pouze prohlásí „vyšetřování skončilo, zapomeňte!“ – a „pojede se dál, močálem černým kolem bílých skal.“ Začalo to zásahem na Úřadu vlády Vraťme se však do nedávné minulosti, kdy to všechno začalo. V roce 2013 došlo s předchozím souhlasem nejvyššího státního zástupce k bezprecedentním a tvrdým zásahům policie na Úřadu vlády i v bytě Jany Nagyové (nyní Nečasové), v důsledku kterého padla vláda tehdejšího premiéra Petra Nečase. Z evidentně obludných představ tehdejšího ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu i vrchního státního zástupce v Olomouci o obrovském a organizovaném zločineckém spiknutí, ohrožujícím samé základy republiky, se od té doby prokázalo jen trapné nezaplacení daně za dary Nečasové a podobně „vyšuměla“ i „nafouknutá“ kauza zneužívání vojenského zpravodajství. Krátce na to následovalo trestní stíhání expremiéra Nečase za údajné uplácení poslanců Petra Tluchoře, Ivana Fuksy a Marka Šnajdra. Někteří závistiví a záporně emočně „přetlakovaní“ občané i škodolibí, senzacechtiví a práva neznalí novináři si poté zamnuli ruce a zajásali: „Konečně došlo i na něj!“ Státní zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci pak vzápětí toto obvinění veřejně komentovali tak, že „v této trestní věci jde o zodpovězení zásadní otázky celospolečenského významu, (1.) zda v procesu projednávání a schvalování zákonů, které ovlivňují život všech občanů, se mají poslanci ve smyslu svého ústavního slibu řídit svým nejlepším vědomím a svědomím a mandát vykonávat v zájmu všeho lidu, nebo (2.) zda a nakolik je přípustné, aby jejich rozhodování mohlo být ovlivňováno slibem nebo poskytnutím osobních výhod.“ Vrchní státní zástupce v Olomouci pak poukázal na to, že obdobné kauzy se řeší i v jiných zemích EU a jmenovitě poukázal na Itálii a Španělsko. Na těchto komentářích bylo pozoruhodné nejen to, že byly veřejně publikovány a tím tak bylo nevhodně ovlivňováno veřejné mínění, ale především to, že státní zástupci v něm vůbec kategoricky netvrdili, že by byl prokazatelně a jednoznačně porušen zákon v takové míře, aby se evidentně jednalo o naplnění všech zákonných znaků přečinu podplacení (§ 332 odst.1,2 trestního zákona), ale mělo se jednat o pokusné vyřešení otázek, kvůli kterým zřejmě nemohli spát. Proto byly veřejnosti položeny dvě manipulativní a principiálně nepřípustné kapciózní otázky, na které byla předem jasná odpověď „ano, ne“. Těmito zavádějícími otázkami se však nejenže postavili do pozice „blanických rytířů“, kteří v údajně „nejtěžší chvíli republiky, reálně ohrožené zločineckým spiknutím, vyjeli napravit zažité a tíživé společenské zlořády“, ale úmyslně tím odvedli pozornost veřejnosti od pravé podstaty svého počínání, kterou je procesně absolutně nepřípustné právní experimentování, hraničící až s nezodpovědným avanturismem (tj. „hokus pokus“ aneb „zkusíme to, uvidíme, vyjde to anebo nevyjde?“). Státní zástupci prohospodařili důvěru Po těch uplynulých létech je zcela evidentní, že státní zástupci prohospodařili důvěru, kterou v době zahájení trestního stíhání Petra Nečase svojí okázalou rozhodností občanům vnutili. Dnes totiž už téměř nikdo nevěří tomu, že státní zástupci jsou oněmi právními „průkopníky polem neoraným“, kteří s nasazením všech sil zachraňují naši republiku před korupcí, hospodářskou a majetkovou kriminalitou i organizovaným zločinem. Naopak lze stále častěji slyšet hlasy, že jsou to bezcitní a nezřídka i prolhaní „sekerníci“, „likvidátoři“ a právní dobrodruzi (avanturisté), kteří dokonce v trestání jiných lidí nalézají potěšení. Pokud tedy za této situace někdo z nich začne hovořit anebo psát o etice, má to asi takovou váhu, jako kdyby smutně proslulí inkvizitoři Torquemada anebo Vilém Imbert Pařížský hovořili anebo psali o milování bližního svého, lidskosti, laskavosti a soucitu. Nejhorší je, že tímto svým počínáním připravují o zbytek společenské důvěry i ty poctivé a svědomité státní zástupce, kteří ve své profesi spatřují nikoli příležitost ke společenské seberealizaci a šikanování jiných, ale poslání k prosazování práva, spravedlnosti a dobra. Jaké asi mají pocity z kritiky státního zastupitelství, když sami dobře vědí, kdo z jejich kolegů i nadřízených zavdává k této kritice důvod? Důvěra se těžko získává, snadno ztrácí, ale nejhůře se obnovuje. Je jako balvan, který je obtížně vyvalen nahoru, ale snadno se skutálí dolů. Vrátíme-li se ke staré kauze Petra Nečase, lze souhlasit jedině s tím, že jakékoliv politické kupčení s hlasy anebo jakákoliv forma protekcionářství (včetně zaměstnávání rodinných příslušníků jako asistentů) jsou nemravnosti, protože je to nespravedlivé, nepoctivé a neslušné. O tom není nejmenších pochybností, a trestání by bylo na místě, kdyby to jasně stanovil trestní zákon. Před tímto náhlým „mravním probuzením“ policistů a státních zástupců to však byla dlouhodobá (byť nemravná) politická zvyklost (usus), kterou postupně vytvořili nejen poslanci, senátoři a ministři, ale i řadoví členové všech politických stran, kteří za nejrůznější konkrétní výhody anebo pouhý příslib budoucích výhod (stále ještě netrestná korupce pro budoucno - corruptio pro futuro) putovali ze strany do strany (političtí turisté) a hlasovali na objednávku anebo v něčím zájmu. Aura „nedotknutelných“ Tehdy však ani jediného státního zástupce nenapadlo takovou zvykovou politickou korupci stíhat, protože by se jistě „se zlou potázal“. Ostatně i někteří vysoce postavení státní zástupci a soudci nemají čisté svědomí, bydlí v nájemních bytech pro chudé (kdo jim to asi zařídil?) a za své jmenování do svých vysokých funkcí jsou někomu zavázáni. Za těchto okolností bylo pouhé prokázání klíčové subjektivní stránky přečinu podplacení dle § 332 odst.1,2 trestního zákona (tj. přímého či nepřímého úmyslu) zcela nemožné, takže se lze jen podivit nad tímto zarputilým právním i slovním útokem na osobu bývalého premiéra, kterému lze sice vyčítat mnohé mravní poklesky (například manželskou nevěru anebo podíl na účelovém odvolání bývalého policejního prezidenta Petra Lessyho), avšak konkrétního korupčního jednání se nedopustil. V normálně fungujícím právním státě (a to dokonce i v bývalém totalitním režimu) by však takový útok bez řádného právního krytí musel být označen za nezodpovědný a nutně by skončil okamžitým odvoláním z funkce. Nestalo se tak, protože státní zástupci si kolem sebe úmyslně vytvořili auru „nedotknutelných“, jakoukoliv kritiku označují za politický útok na jejich nezávislost a záludně tak manipulují s veřejným míněním. Jejich mnohdy nezodpovědné „řádění“ proto pokračuje až do současnosti. Stovky podnikatelů, starostů i vedoucích pracovníků státní správy byly profesně i občansky „zlikvidovány“ a mnozí z nich byli i ve vazbě (například i současná eurokomisařka Věra Jourová). Když pak byli po několikaletém soudním projednávání pravomocně zproštěni z obžalob pro svá domnělá a vykonstruovaná provinění (například bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková a její podřízená Jitka Schneiderová), státní zástupci se tvářili, jako by se nic nestalo a že „právo na omyl“ je jejich základním profesním právem. Svoji emoční averzi (podjatost) vůči Vitáskové pak nejvyšší státní zástupce korunoval ještě zcela zbytečným a skutkově i právně křivým dovoláním (úmyslně totiž byly použity nepravdivé údaje), které naštěstí už na jejím definitivním zproštění viny nic nezměnilo. Prosazování „alternativních pravd“ O co tedy státním zástupcům vlastně jde – o pravdu a spravedlnost, anebo o úporné prosazování svých „alternativních pravd“ a utkvělých představ? Kde zůstaly spravedlnost, právo a právní jistota občanů? Samozřejmě nikdy nikdo ze státních zástupců nebyl volán k odpovědnosti za jejich „právní zmetky“ a neetické chování, a nikdo z nich také nezaplatil náhradu škody za svá pochybení, mající nezřídka původ pouze v jejich zkažené a paranoidně uvažující mysli. Mnozí státní zástupci si totiž vůbec neuvědomují, že právo je pouze minimem mravnosti (etiky). Nemravných a přitom netrestných jednání je totiž celá řada, a přitom se až doposud nenalezl natolik filozoficky a mravně vyspělý státní zástupce, který by nejen dokázal precizně definovat pojem mravnost, ale dokázal by i jednotlivé netrestné nemravnosti vyjmenovat, přesně popsat a uvést, které z nich je (bohužel) nutno tolerovat vzhledem k jejich masovému výskytu (například manželskou nevěru, lhaní, nevděčnost, neúctu k rodičům, prarodičům a starým lidem, konflikt zájmů, nedodržování slibů, sexuální nevázanost, rozmařilost, intrikaření, donášení, udavačství apod.) a která by si naproti tomu zasloužila přiměřený trestní postih (například žebrota, příživnictví, prostituce, mobbing, bossing, obcházení zákonů, nevyplácení mezd, úplatkářství pro budoucno, imise, zneužívání práva, vulgární a nemravná „umělecká“ tvorba, hráčská vášeň, neodůvodněné zakazování, podvodná obchodní „šikovnost“, sprostota, slovní a fyzická agresivita, neodůvodněné propouštění anebo odvolávání z funkcí, narušování soukromí známých osobností, sebepoškozování atd.). Některé z těchto nemravností totiž veřejnost natolik obtěžují a oprávněně popuzují, že by si nejen zasloužily náležitou právní úpravu, ale i stanovení přiměřených sankcí. Za celou dobu působení nejvyššího státního zástupce však z Nejvyššího státního zastupitelství nevypadla ani jediná ideová mravní vize, protože „nikdo nemůže dát to, co nemá; špatnému chybí vůle činit dobro.“ Exekutivní (výkonná) aplikace trestního zákona a trestního řádu, ke které jsou oprávněni policisté a státní zástupci, nesmí být experimentální aplikace práva. Již jen představa právního experimentování s lidskými osudy totiž vzbuzuje u slušných lidí hrůzu a odpor, protože je neklamným znakem nevypočitatelného, bezohledného a bezcitného pohrdání právem. Veškeré subjektivní právní představy policistů a státních zástupců o trestnosti a způsobu jejího postihu proto musí přísně korespondovat s přesným a objektivním zněním trestního zákona i trestního řádu (nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege) i se základními pravidly trestního řízení. Nejčastějším pochybením orgánů činných v přípravném řízením trestním je nerespektování zásady materiální pravdy (§ 2 odst.5 trestního řádu), která má zásadní celospolečenský význam. Základem každého smysluplně fungujícího státu jsou totiž pravda, spravedlnost a mír (respektive i společenský smír, který lze nastolit právě jen na základě spravedlnosti, pravdy a rovnosti občanů před zákonem). Bude-li proto jakékoliv trestní řízení založeno na lži (a lží je i manipulace s důkazy a jejich zatajování), otřese to důvěrou občanů ve spravedlnost a právo a tudíž i samotnými základy právního státu. Protože jakýkoliv trestný čin má čtyři zákonné znaky (objekt, objektivní stránku, subjekt a subjektivní stránku), jsou orgány činné v trestním řízení povinny spolehlivě prokázat existenci všech čtyř a nesmí se uchýlit k jakýmkoliv důkazně nepodloženým dohadům, spekulacím, fantaziím anebo dokonce paranoidním fabulacím (tj. bájným podezřívavým smyšlenkám) – natož aby v zájmu potvrzení svých představ a verzí důkazy zatajovali, manipulovali s nimi anebo je účelově vyráběli, což se v poslední době stalo několikrát. Jde pocit moci, společenské důležitosti i morální převahy Z praxe by však bylo možno uvést celou řadu právně problematických až fantazijních konstrukcí (hypotéz, verzí), jejichž předpokládaný anebo dokonce smyšlený základ se pak v průběhu i několikaletého vyšetřování a soudního stíhání nepotvrdil. Takové zneužití moci a hrubé porušení trestního řádu přitom prochází téměř bez povšimnutí. To už si občané na zneužívání moci natolik zvykli, že jsou k němu zcela lhostejní? Vždyť příště se to může týkat i jich anebo někoho z jejich blízkých! Každá nespravedlnost, křivda anebo úřední zvůle jsou přece ohrožením samotných základů státu (spravedlnost je základem státu – iustitia regnorum fundamentum est)! Všechny shora uvedené nezbytné podmínky pro trestní postih byly již v roce 2013 před novináři i veřejností úmyslně zatajeny (právní osvětu totiž v televizi nikdo „raději“ neprovádí), skutkový děj byl manifestačně zjednodušen a namísto objektivního, poctivého a zdrženlivého přístupu k vyhodnocení všech dostupných indicií byly zvoleny ony dvě populistické kapciózní otázky. Přitom jakékoliv stíhání kohokoliv „na zkoušku“ („co to udělá?“) je v nejhrubším rozporu s článkem 8 odst.2 Listiny základních práv a svobod, kde je uvedeno, že „nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.“ Důvody pro trestní postih si totiž nikdo nesmí vymýšlet a zejména nesmí manipulovat veřejným míněním na podporu svých subjektivních představ o tom, co je a co není trestné. Takový postup (zvláště když se neustále opakuje) poškozuje nejen právní vědomí občanů, ale i celkovou pověst policie, státního zastupitelství i těch poctivých policistů a státních zástupců, kteří nejenže respektují právní normy, ale doposud si zachovali zdravý rozum, uvážlivost, poctivost, slušnost a cit pro spravedlnost a přiměřenost (ekvitu). Lze souhlasit s obecně rozšířenou představou, že naše republika je plná zlořádů (nemravností) a mafiánských praktik, na kterých se výraznou měrou podíleli a stále ještě podílejí mnozí naši politici, formálně i neformálně organizovaní v nejrůznějších „svazech známých“. Manifestačními a důkazně i právně nepodloženými pokusy o trestní represi politiků, generálů, podnikatelů a představitelů státní správy i místní samosprávy však lze nastolit pouze právní nejistotu a strach. Nezřídka lze přitom nabýt dojmu, že vyvolávání právní nejistoty a strachu je hlavním cílem některých státních zástupců, kteří si tak upevňují pocit své moci, společenské důležitosti i morální převahy. Kdyby žil přesvědčený římský republikán Marcus Tullius Cicero (106-43 př.n.l.) a viděl některé naše současné státní zástupce, jak ve vlastní anebo cizí režii lžou, křiví právo a týrají lidi, asi by v hrůze ustrnul a své tři slavné úvodní věty z řeči proti Catilinovi (Quousque tandem abutere, Catilina, patientia nostra?) by pozměnil takto: „Jak dlouho ještě, státní zástupci, budete zneužívat naší trpělivosti? Jak dlouho si ještě s námi budete v tom vašem pominutí smyslů zahrávat? Kam až vás dožene vaše opovážlivost nemající zábran?“ JUDr. Oldřich Hein je členem spolku Chamurappi, z. s. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-05-26 18:01:49

Freud, Kleopatra, nobelista Peter Handke i Balzac… Divadlo Na zábradlí se chystá na další sezónu

Nová sezona v Divadle Na zábradlí se odehraje ve znamení velkých témat i klasických literárních textů. Vedle kmenových režisérů Jana Mikuláška a Davida Jařaba dostanou Na zábradlí prostor k realizaci i mladí tvůrci z uskupení 8lidí. Chystá se také inscenační počin Dušana D. Pařízka, který zpracuje text nositele Nobelovy ceny Petera Handkeho. Úvodní premiérou bude 3. září Zlatá pláž scenáristy Jaroslava Žváčka a režiséra Jana Prušinovského. Tuto tvůrčí dvojici pojí spolupráce ve filmu, v televizi i v divadle. Na zábradlí se představí poprvé, a to s původním textem na téma: Může ošklivý člověk beze škol dosáhnout životního štěstí? Říká se, že kdo se snaží, dosáhne, čeho chce; ale proč se snažit, když to nikdo neocení? Mladý kluk, kterému se podle jeho vzhledu přezdívá Zombík, dostane šanci, leč promění se v monstrum, které nejenže pokouše ruku, která ho krmí, ale ještě tou utrženou rukou všem nafackuje. Příběh člověka s handicapem, který se stává pro své okolí postrachem, zpracovává Jan Prušinovský stylem crazy komedie. V říjnu bude následovat světová premiéra „psychoanalytického muzikálu“ Freudovo pozdní odpoledne. Hudební inscenaci připravuje David Jařab ve spolupráci s hudebním skladatelem Jakubem Kudláčem. Vídeň ve zlatém období konce 19. století byla zábavná, opulentní, opojná, ale i pokrytecká. Na některá odhalení ještě nebyla dost silná a původu některých traumat nedokázala rozumět. Vyspělý svět ještě nebyl zralý na odhalování tajemství, která skrývala dobře chráněná rodinná sídla i neosvětlená zákoutí lidských duší. Dušan D. Pařízek se svým analytickým pohledem na svět a nezáviděníhodnou roli člověka v něm se ve své zimní premiéře v Divadle Na zábradlí opře o text rakouského dramatika a nositele Nobelovy ceny za literaturu Petera Handkeho. Hlavní postava je inspirována Zdeňkem Adamcem, který se v březnu 2003 upálil u Národního muzea v Praze. Skupina mladých tvůrců 8lidí se skupinově vyjádří k osobě a k tématu Kleopatry. Čím pro náš svět může být inspirací žena, která vládla před více než dvěma tisíciletími? Na tuto a další otázky odpoví inscenace Kleopatra. Profil panovnice, jejíž premiéra se odehraje v únoru příštího roku. 8lidí už na Zábradlí reprezentovali Petr Erbes a Boris Jedinák s inscenací Kyjem po kebuli. Jan Mikulášek rozšíří repertoár své domovské scény hned dvěma novými tituly. První premiérou bude režisérův přepis Balzacových Ztracených iluzí, jehož nazkoušení muselo být kvůli pandemii odsunuto. Středobodem bude příběh Luciena Chardona, nadaného básníka z maloměsta, který touží prorazit v Paříži. První rozčarování zažije ve chvíli, kdy zjistí, že důležitější než talent, jsou pro dráhu spisovatele společenské kontakty a peníze… Poslední premiérou bude po delší době Mikuláškova autorská věc, jejíž téma a obsah se teprve rodí. Na nové inscenace kmenového režiséra divadla se mohou diváci těšit v dubnu a červnu 2021. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-20 08:12:26

O demokracii, svobodě a jejich nelehkém soužití

Když jsem psal o možných důsledcích koronaviru, zabloudil jsem i ke tweetu Ivana Pilipa o tom, jak články tohoto typu podrývají důvěru v liberální demokracii. Dostal jsem poměrně dost kritických ohlasů v tom smyslu, že ve své reakci moc směšuji pojem demokracie a svobody, a že to je chyba. Jak říkají Němci, Jain (ano i ne). Je patrné, že „svoboda“ a „demokracie“ nejsou totéž. Lze si představit stát řízený králem či oligarchií, který neumožňuje svým obyvatelům žádnou účast na výběru vladařů, ale přitom je stále ještě nechá kecat a kritizovat, jak se jim zachce. Lze si taky představit stát, kde volby probíhají rutinně, ale obyvatelstvo stejně systematicky volí lidi, kteří jim přikazují držet hubu aspoň v některých záležitostech (pochybuji, že kdy existoval stát, který zakazoval kritizovat úplně všechno). Ne-li ještě hůře. Jak napsal jeden můj čtenář, teoreticky si 51 procent obyvatel může odhlasovat, že těch zbylých 49 procent prostě vyhladí. Ano, teoreticky si tohle všechno lze představit. Prakticky se to zas tak moc neděje a ta praxe je z hlediska každodenního „provozu“ docela podstatná. Teoretické modely jsou užitečné při abstraktním uvažování, v kontaktu s chaotickou lidskou společností ale vždycky dostanou pořádné šrámy a ztratí na vypovídací hodnotě. Ačkoliv jsem studoval matematiku, založením jsem spíš praktik, takže tahle moje stránka má tendenci vždycky vylézat na povrch. A ve svém článku jsem nemluvil ani tolik o demokracii jako teoretickém učebnicovém konceptu, jako o tom, co reálně známe v našem kulturním okruhu dnes. Aby bylo patrné, co myslím tím naším kulturním okruhem: nejsem si jist, zda by si například někde v Arábii při první příležitosti neodhlasovali tvrdý chalífát. Na druhou stranu, to by nebyl konec dějin. Například dříve velice nábožensky striktní společnosti v puritánské Nové Anglii se v průběhu plynoucích generací změnily v něco, co by jejich zakladatelé ani nepoznali. Dneska, v době ovlivněné New Age-mysticismem, je v Massachusetts čarodějnice spíš řemeslo než hrdelní zločin. Z hlediska racionálního myšlení to není kdovíjaký pokrok, z hlediska osobní svobody ovšem ano. Demokracie je unikátní systém v tom, že dává i nejposlednějšímu jedinci do ruky něco, co má váhu – volební právo. I kdyby postrádal peníze, krásu, charisma, vliv, zuby, potenci, výřečnost atd., pořád má ještě nějaký způsob, jak malinko, ale přeci jen ovlivnit kariérní perspektivu svých vládců. A to hned na několika úrovních, protože typický demokratický stát má volby obecní, regionální a celostátní, někdy i jiné (prezidentské, federální, senátní). Ano, zase si lze představit stát, který je sice demokratický, ale má jenom jednu úroveň řízení a centrálně zvolený parlament diktuje následující čtyři roky i barvu hadru uklízečky v mateřské školce na té nejposlednější periferii. Prakticky to tak nebývá, státy bývají uspořádány složitěji a jednotlivé úrovně řízení jsou málokdy v harmonické shodě. Daleko častěji spolu bojují. Nejpřesnější by asi bylo říct, že demokracie, jak ji známe, potřebuje k rozumnému fungování ještě aspoň dostatečnou kulturu verbálního disentu. Pokud daný národ nemá příliš silné instinkty k potlačování nesouhlasu a různých vyčnívajících jedinců, tak si podle mého názoru dlouhodobě zachová solidní míru osobních svobod. Ne nutně konstantní míru, i on bude oscilovat mezi zhoršováním a zlepšováním, ale nepůjde to všechno jen jedním směrem, tedy dolů. Právě proto mi ten Ivanem Pilipem vyjádřený názor šel tolik proti srsti. Dvojnásob u člověka, který se snaží pomáhat disidentům na Kubě – jako by měl v tomhle směru nějaké zvláštní klapky na očích, které mu znemožňují vidět zárodky podobných tendencí u nás. Asi není úplná náhoda, že zrovna politická scéna v silně společensky konformistických zemích jako Německo a Švédsko se po celá léta snaží izolovat opoziční strany (SD, AfD) do jakéhosi vnitřního exilu a pokud možno se jich ani „nedotknout třímetrovou tyčí“. A to skoro za každou cenu, včetně toho, že rozsáhlé skupiny voličů se úplně myšlenkově odcizují a může mezi nimi docházet i k další radikalizaci. To považuji za velmi negativní jev, naštěstí nikoliv univerzální. V pluralističtějších zemích, jako je Dánsko nebo Itálie, neměly takové pokusy o „sanitární kordon“ nikdy dlouhého trvání. Jsem rád, že v tomhle spektru je ČR spíš na tom pluralistickém konci a jeden z důvodů, proč píšu, je snaha přispět k tomu, aby tam i nadále zůstala. Vždycky bude dost lidí, kteří se s poukazem na „vyspělý Západ“ (ze kterého si ovšem berou právě jen to, co se jim hodí) budou snažit o to, nám ty klapačky aspoň trochu přivřít. A povšimněte si, že většinou to jsou lidé, kteří aktuálně nezastávají demokraticky volené funkce, případně je nezastávali nikdy. Nezanedbatelné množství je jich třeba mezi novináři. Jiná věc, a ta je sama o sobě na dlouhý článek, je to, do jaké míry se dá demokracie zkřížit se svobodami ekonomickými. V téhle věci jako by celé lidstvo mělo v sobě nějaké restriktivní sklony, vyslovených libertariánů je mizivé procento. Proč? Je to vrozené? Nevím. Snad je to dědictví z dob, kdy průměrná pravěká tlupa měla 150 lidí a kdyby jednomu z nich patřilo 90 procent dostupné potravy nebo vody, tak ostatním hrozí pomření hladem a žízní. Ale nevím, to je jenom taková spekulace bez hlubšího podkladu. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2019-12-09 06:23:28

Obecně prospěšná společnost Kverulant pátrá: Normy musejí být zdarma

Stát vydává normy. Tyto normy však neposkytuje veřejnosti zdarma, ale vybírá za internetový přístup k nim ročně téměř 100 milionů korun. Kverulant je přesvědčen, že závazné normy má stát veřejnosti poskytovat zdarma, a o to usiluje v této kauze. Kverulant již zaznamenal první úspěchy, když stát zpřístupnil několik prvních norem a následně sněmovna schválila usnesení, kterým žádá vládu o zajištění veřejné dostupnosti všech závazných norem. Byla zpracována novela zákona o normách, která nově stanoví, že veškeré závazné normy bude hradit stát a budou bezplatně poskytnuty veřejnosti. Novela je nyní v legislativní radě vlády a na vládu měla jít v průběhu října 2019. Česká republika má jako vyspělý průmyslový stát ve vydávání norem stoletou tradici. V současné době je v platnosti 36 tisíc norem. Velká většina z nich není závazná. Existuje však více než čtyři tisíce norem, jejichž dodržování stát vyžaduje. Přesto stát tyto normy neposkytuje zdarma, ale vybírá za internetový přístup k nim peníze. Kverulant zjistil, že to ročně dělá téměř 100 milionů korun. Situační zpráva Kverulant objednal studii, která vyjmenovala konkrétní technické normy, jejichž dodržování stát prostřednictvím legislativy ukládá veřejnosti. Děje se tak prostřednictvím určených a harmonizovaných norem. Harmonizovanou je taková česká technická norma, která zcela přejímá požadavky stanovené závaznou evropskou normou. V českém právním řádu existuje 31 právních předpisů, které nařizují dodržování 3 400 těchto harmonizovaných technických norem. Mimo to 11 právních předpisů nařizuje dodržování ještě dalších 800 norem. Těm se říká určené technické normy. Celkem tedy jde o 4 200 norem. Z principu publikování právních předpisů vyplývá, že adresát musí mít možnost seznámit se v plném rozsahu s těmi pravidly chování, která jsou pro něj závazná. Že se tak má dít bezplatně, je zřejmé, přestože generální ředitel České agentury pro standardizaci (ČAS) Mgr. Zdeňek Veselý uvádí, že by to odporovalo závazným pravidlům mezinárodních organizací pro normalizaci, která svým členům, a tedy i ČASu, zakazují poskytovat normy zcela zdarma. To však není pravda. Evropský výbor pro normalizaci (CEN) ve směrnici č. 10 pro distribuci a prodej publikací žádný výslovný zákaz bezplatného zpřístupnění technických norem neuvádí. Jen velmi obecně se v bodě 4.1 píše, že členové CEN mají vykonávat svá uživatelská práva způsobem, který respektuje zájmy ostatních členů a uznává hodnotu duševního vlastnictví v publikacích CEN a náklady systému CEN na svůj vlastní rozvoj a udržování. V lednu 2018 Kverulant.org dopisem vyzval tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Tomáše Hünera, aby jeho resort začal situaci konečně řešit. V únoru přišla odpověď, ve které se mimo jiné uvádí, že zákony na závazné normy odkazují zcela výjimečně. To je opravdu odvážné popření skutečnosti, uvážíme-li, že platných závazných norem je 4 200. Dále dopis sice připouští, že normy na povinnou elektronickou fakturaci povinné budou, ale ministerstvo průmyslu s tím nemůže nic dělat, protože jejich gestorem je ministerstvo pro místní rozvoj.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Kroky ke změně Zprávu o tom, že problematiku závazných, a přitom placených norem je třeba konečně řešit, rozeslal Kverulant v lednu 2018 i všem poslancům. Poměrně rychle se tehdy ozvali hned dva. Komunista Leo Luzar a pirát Jakub Michálek. Komunista Luzar tehdy napsal: „Tuto problematiku jsem si vzal za své při tvorbě legislativního plánu našeho klubu a chci předložit v tomto duchu novelizaci autorského zákona.“ A pirát Michálek tehdy informoval, že by chtěl během cca 14 dní předložit v Poslanecké sněmovně návrh novely zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, který nařídí státu koupit od státní agentury pro normalizaci licence k přístupu k povinným normám pro všechny občany, firmy i instituce ČR a o tuto částku následně agentuře pro normalizaci sníží příjmovou stránku rozpočtu. V pátek 13. července 2018 začaly poslancům parlamentní prázdniny, a tak se Kverulant zeptal komunisty Luzara a piráta Michálka, co dokázali, než opustili parlamentní lavice. Komunista Luzar odpověděl v duchu nejlepších tradic hnutí dada: „Dobrý den, velmi rád se do této iniciativy zapojím a patřičný návrh úpravy autorského zákona předložím. Pokud již disponujete takovým návrhem, budu velice rád, pokud se nebude muset tvořit nanovo. S pozdravem Leo Luzar.“ Podtrženo sečteno komunista Luzar neudělal ve věci zastavení zpoplatnění závazných norem zhola nic. To pirát Michálek byl přeci jenom aktivnější a napsal Kverulantu: „Dobrý den, dojednali jsme s ministerstvy, že technická norma o el. fakturaci bude bezplatně veřejně přístupná, na tom se udělá pilot technického řešení v ČAS v podobě tzv. sponzorovaného přístupu, tj. bezplatný přístup pro občany, který hradí normalizační instituci stát, protože nějaká platba musí podle pravidel mezinárodních institucí CEN a CENELEC proběhnout. Pod hrozbou našeho vlastního návrhu nám bylo také přislíbeno, že vláda připraví vlastní návrh umožňující tzv. sponzorovaný přístup, který by měl být na podzim. Tuto věc jsem naposledy otevřel na posledním jednání Ústavněprávního výboru, kde kvůli hlasům ANO nebyla výzva vládě, aby se zabývala touto otázkou, přijata. Vyjednávání s ministerstvy aktuálně vede Martin Jiránek, člen hospodářského výboru, kterému jsem celou věc předal. S pozdravem Jakub Michálek.“  Nedávat pokoj Kverulantovo usedavé upozorňování na problém již přineslo i své výsledky. Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s Českou agenturou pro standardizaci zajistilo na začátku roku 2019 pro dodavatele veřejných zakázek bezplatný on-line přístup nejprve k osmi technickým normám o elektronické fakturaci. Později byly pro bezplatný přístup uvolněny další normy. Nedlouho po bezplatném zpřístupnění prvních norem přišel další úspěch. Poslanecká sněmovna počátkem února 2019 schválila doprovodné usnesení iniciované Piráty, kterým žádá vládu České republiky, aby podnikla nezbytné kroky k zajištění veřejné dostupnosti všech technických norem, pro uplatnění principu rovnosti před zákonem a dostupnosti práva. V září 2019 zaslal Kverulant.org všem zákonodárcům dopis, ve kterém jim připomíná jejich usnesení a žádá další pokrok. Několik z nich mu odpovědělo, že naprosto souhlasí, aby závazné normy stát poskytoval zdarma a že se věci budou věnovat. To je dobře, protože pokud vše dobře dopadne, čeká je v této věci několik jednání a hlasování. Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Českou agenturou pro standardizaci totiž zpracovalo novelu zákona 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, podle které bude přístup k více než čtyřem tisícům závazných norem hradit stát. Předmětná novela je nyní v legislativní radě vlády a na vládu měla jít v průběhu října 2019. Novela je rovněž příležitostí udělat postupnou revizi v právních předpisech a tam, kde není nutné odkazovat na technické normy, tyto odkazy zrušit, případně odkazovat jen na část norem. Například pro nový stavební zákon se chystá kompletní databáze, která bude obsahovat celé texty norem a také jen konkrétní články, které budou závazné. Kverulant své úsilí nevzdává.  {/mprestriction} 

Čas načtení: 2019-11-10 09:28:36

Arabská jara, po kterých nepřichází léto

Krvavé nepokoje v Iráku nejspíš nepřinesou žádnou pozitivní změnu. Z pohledu Evropy je to spíše riziko. Vzhledem k tomu, nakolik jsme si už zvykli na špatné zprávy z arabského světa (kdy vlastně naposledy přišla nějaká dobrá?), si toho moc nevšímáme, ale v Iráku už druhým měsícem probíhají krvavé protesty proti vládě, které stály zatím život zhruba 270 lidí. To je docela dost – podle projektu Correlates of War (PDF) se za mez občanské války považuje „1000 battle-related deaths“. Nevím, zda by se takové chaotické násilí dalo počítat jako bitva, každopádně je to dění velmi varovné. Sousední Sýrie se ještě ani nestihla zklidnit a druhý nestabilní stát v regionu už se zase začíná viklat na svých vratkých nohou. Méně krvavé, ale přeci jen rozsáhlé protesty už letos postihly Libanon, Alžírsko a Egypt. Všechny tyto země dohromady mají skoro 200 milionů obyvatel převážně mladého věku. Destabilizace kterékoliv z nich, ale zejména těch tří velkých (Libanon je maličký), by nepochybně vedla k další migrační vlně srovnatelné s rokem 2015, ne-li větší. Zvlášť pokud by „vyjel z kolejí“ stomilionový Egypt, kde sekulární vláda generála Sísího není u příznivců Muslimského bratrstva nijak oblíbená. V téhle souvislosti moc nechápu, proč takovému dění dávají média stále ještě nálepku „arabské jaro“. Jaro má konotaci něčeho pozitivního, optimistického, co přináší nový život, rozkvět a slibuje příchod léta. Dosavadní zkušenost s „jary“ v našem okolí ale nic takového neukazuje. Já bych tomu dění říkal spíš „arabská sopka“, případně „arabský výbuch přetlakovaného papiňáku“. Všechno má svoje výjimky. V mezích demokracie se jakžtakž udrželo Tunisko, ani poslední prezidentské volby na tom nic nezměnily; i tam ovšem panuje velká nespokojenost s životní úrovní. Vysoká nezaměstnanost, nízké mzdy, korupce, korupce, korupce. Vlastně se ty stížnosti ani moc neliší od poměrů v Itálii či ve Španělsku, však je omývá jedno moře. Ale kdyby všechny arabské státy fungovaly aspoň jako Tunisko, nejspíš bych teď psal o něčem jiném. Leč nefungují. Země jako Irák jsou na tom daleko hůř a zdaleka to není jen historií cizích vojenských intervencí. Prudký nárůst obyvatelstva bývá spojen s nestabilitou a obzvlášť těžké jsou situace, kdy ekonomika nestačí těm masám mladých mužů poskytnout dobrá pracovní místa a oni zůstanou „na dlažbě“, respektive na ocet v domech svých rodičů (v tradiční společnosti se nezaměstnaný a ekonomicky nezajištěný mladík jen tak neožení), takže ani toho sexu si neužijí. Jak říká nějaké přísloví, jehož původ už si nepamatuji: pro ruce, které nemají nic prospěšného na práci, si ďábel vždycky nějaké úkoly najde. Takhle už v 70. letech „ajatolláhův dav“ smetl v Íránu sice nepopulární a autoritářský, ale přeci jen moderní šáhův režim a nahradil jej teokracií, ze které za dobu její existence uteklo několik milionů vzdělaných lidí. Prostě ty krásy islámské republiky nejsou ochotni snášet. Ano, Írán není arabská země, ale přeci jen je součástí tamní širší kulturní sféry a dost často se ukáže, že ve vývoji měl před svými sousedy náskok. A zrovna ten problém „davu mladých mužů“ tam byl vidět o generaci dříve než jinde. Porodnost v arabském světě sice poklesla, ale mládež, která plní v Káhiře, Alžíru nebo Bagdádu ulice, jsou lidé narození zhruba v letech 1990–2005, čili v době, kdy porodnost přeci jen překračovala tři děti na ženu, v případě Iráku dokonce pět. Zajistit takovému množství mladých lidí slušné životní podmínky je těžký úkol i pro vyspělé ekonomiky, a toto vesměs vyspělé ekonomiky nejsou. Státy, které si zvykly na přísun peněz z těžby ropy, jsou vystaveny neustálému kolísání její ceny na světovém trhu. Ty, které ani tu ropu nemají, můžou v nejlepším případě doufat v přesun nějakých montoven z Evropy – a ten se bude realizovat jen tehdy, uvěří-li investoři, že v dané zemi bude klid. Do potenciální válečné zóny nikdo peníze lít nebude. Další velký problém této oblasti: potraviny. Rychlý nárůst počtu obyvatelstva daleko utekl místní potravinářské výrobě. Regiony, kde se kdysi zrodila usedlá zemědělská civilizace (pamatujete ještě na ty mapy z učebnic dějepisu? Jeden flíček – starý Egypt, druhý – stará Mezopotámie), jsou nyní odkázány na dovoz jídla z ciziny. A nebavíme se přitom o nějakém malém dovozu. Situace se během druhé půlky 20. století obrátila zcela drasticky. Egypt byl po pár tisíc let obilnicí východního Středomoří a tamní úroda živila i Řím na vrcholu jeho slávy. Nyní dováží země na Nilu zhruba 12,5 milionu tun pšenice ročně, daleko víc, než kolik sama vypěstuje. Je to ovšem mimo jiné tím, že dnešní Egypt má podstatně víc hladových úst než celá dávná římská říše. (Výborná diskuse na subredditu AskHistorians, který si potrpí na kvalitní příspěvky.) A bývalý mocný Babylon na tom není o nic lépe – moderní Irák dováží polovinu své spotřeby obilovin, mimo jiné z Íránu, který tím získává nad svým sousedem další soft power. Z hlediska pozorovatele z roku 1950 je to stejně absurdní vývoj, jako kdyby Francie začala masově dovážet víno nebo Vietnam rýži. Leč stalo se – a tím mají příslušné země zaděláno na další nestabilitu. O dovoz potravin se vesměs stará stát a subvencuje je, aby i ti nejchudší měli aspoň co jíst. Jakmile ale kupní síla daného státu na světovém trhu poklesne, nebo ceny příslušných komodit příliš vzrostou, je zle. V. I. Lenin kdysi pravil, že „každý národ je tři zmeškaná jídla od chaosu“ a já bych mu v tomto případě věřil; Lenin byl na vytváření chaosu odborník. Jenom ta konstanta „třech zmeškaných jídel“ je trochu nejistá, odhadl bych, že v případě některých arabských zemí na to možná stačí i dvě. No, proč to vlastně píšu? Protože mě baví předpovídat budoucnost, i když třeba nepřesně. Výše zmíněné faktory totiž patří k těm, které se nedají snadno politicky změnit a mají obrovskou setrvačnost. Trh s potravinami je globální a světová populace bude ještě několik nejbližších desetiletí narůstat, což znamená, že zásobování nově narozených miliard lidí potravinami bude přinejmenším nejisté; a složení obyvatelstva v zemích, jako je právě Irák nebo Egypt, vcelku jasně ukazuje, že mladých mužů bude v nejbližších letech dorůstat ještě spousta. Stejně tak se nedá úplně čekat, že by se z těchto států stali nějací ekonomičtí tygři. Ani Libanon zatím neprojevuje žádný trend se stát novým Singapurem a Egypt či Irák vlastně nemají světovému trhu moc co nabídnout; nejvzdělanější lidé mají tendenci z takových států utíkat, aby se uplatnili jinde, jenže to zároveň jejich staré vlasti odsuzuje ke stagnaci, už tak dost zafixované místními nepříliš schopnými elitami. Jediný technologicky skutečně vyspělý stát celé oblasti je Izrael, a ten se z pochopitelných důvodů se svými arabskými sousedy o důležité technologie dělit nebude. Možná tak o odsolování mořské vody, ale o nic, co by se časem dalo použít proti dárcům samotným. A co z toho plyne pro nás? Scénáře typu Sýrie se v okolí Evropy nejspíš budou v nejbližších třiceti letech opakovat. I kdyby nedošlo k plnokrevným občanským válkám, minimálně pouliční neklid srovnatelný s tím současným iráckým bude častější než dřív. Ale osobně bych se divil, kdyby nějaká Sýrie číslo dvě nebyla. Takové události budou samozřejmě motivovat část tamních obyvatel k tomu, vyrazit „na cesty“, a tamní obyvatelstvo, bereme-li to od Maroka až po íránské hranice, už v součtu tvoří stamiliony; i jedno procento takové masy na pochodu je slušný zástup. Prudký vzestup divoké migrace přes Balkán a Středozemní moře roku 2015 nemusel být ani tak ojedinělou krizí, jako spíš předznamenáním možných větších krizí budoucích. Přitom vůbec nemůžeme počítat s tím, že Turecko bude dělat špinavou práci za nás, i kdyby jednoho dne neseděl v Ankaře kníratý strejda Erdogan. Ona je to nevděčná role a Turci jsou hrdí. Někdy možná příliš hrdí, ale v tomto případě se jim nedivím. Taky bych nechtěl cizím bohatším lidem dělat vrátného. Podívám-li se na to střízlivě, máme chvilku relativního klidu, abychom se připravili na další migrační krize, možná větších rozměrů než ta minulá, která ještě ani neskončila (185 tisíc žádostí o azyl za rok 2018 jen v Německu není banální číslo). Bohužel se mi zdá, že si ten krátký oddech řada evropských politiků spletla s trvalým zlepšením a takovým věcem, jako je demografický vývoj v okolních regionech, vůbec nevěnují pozornost. Jednou z důležitých vlastností civilizace je schopnost myslet trochu do budoucna. U nás v Evropě je tahle schopnost hodně selektivní. Řešíme vývoj klimatu do roku 2150, no dobrá. Ale otázku, co budeme dělat v případě, pokud v nepříliš vzdáleném Iráku či Egyptě za pár měsíců či let přijdou ke slovu bomby a samopaly, tu jsem v tisku moc přetřásat neviděl. A přitom ty podmínky tam k tomu očividně jsou. Tohle „jaro“ jen tak neskončí. Jenže Greta, která by kvůli tomu začala stávkovat před školou, by byla za fašistku. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-02-20 00:00:00

Oba jsou Pro i Plus, ale jen jeden může být ten lepší. Který mobil to je?

Na českém trhu se brzy střetnou dva modely se shodným označením Pro+. Jeden je od Xiaomi Redmi ve 13. generaci, druhý pak od Realme v 12. generaci. Ceny mají být podobné, jeden láká na vyspělý foťák, druhý na odolnost a nabíjení.

Čas načtení: 2024-02-21 05:52:29

Geneticky významná plemena zvířat se v Česku chrání v chovech i kryobankách

Každý vyspělý stát se snaží ochránit svá geneticky důležitá zvířata. V České republice narůstá důležitost těchto programů v době, kdy mezi chovná zvířata proniká ptačí chřipka. Tento měsíc se vyskytla blízko chráněného chovu slepic horalek na Vysočině. Na seznam opečovávaných hospodářských zvířat patří i šumavská ovce, moravský bílý králík nebo přeštické prase.

Čas načtení: 2024-02-23 09:13:00

Priske po postupu: Jeden z nejlepších výkonů. Tenhle tým se nebojí nikoho

Chválil výborný a především vyspělý týmový výkon, ocenil skvělé fanoušky, kteří Spartu zejména ve druhé půli pomohli dotlačit za postupem. A když po odvetném vítězství 4:1 nad tureckým Galatasarayem dostal obligátní otázku, jakého soupeře by si v Evropské lize přál do osmifinále, Brian Priske, kouč fotbalové Sparty, nespekuloval: „Je mi to jedno. Tenhle tým se nebojí nikoho.“

Čas načtení: 2024-02-23 09:13:00

Priske po postupu: Jeden z nejlepších výkonů. Tenhle tým se nebojí nikoho

Chválil výborný a především vyspělý týmový výkon, ocenil skvělé fanoušky, kteří Spartu zejména ve druhé půli pomohli dotlačit za postupem. A když po odvetném vítězství 4:1 nad tureckým Galatasarayem dostal obligátní otázku, jakého soupeře by si v Evropské lize přál do osmifinále, Brian Priske, kouč fotbalové Sparty, nespekuloval: „Je mi to jedno. Tenhle tým se nebojí nikoho.“

Čas načtení: 2024-02-26 10:00:01

Ruská palba na Ukrajině naráží na tuhou skořápku: Bojové vozidlo Marder

Základem Marderu je na svou dobu vyspělý design, kdy konstruktéři kladli důraz na pancéřování a zvýšenou ochranu posádky. Právě extra tuhá skořápka pomáhá stroji ve schopnosti přežití i ve zvlášť intenzivní palbě nepřítele. Kromě jiného je také Marder rychlý a spolehlivý a má solidní palebnou sílu, u vozidla jsou také pozoruhodné nízké ztráty v boji a vysoká efektivita v ozbrojeném konfliktu. Starší, ale stále v boji platný Marder vzhledem ke své rychlosti může držet krok s osvědčenými německými tanky Leopard a poskytovat tak efektivní palebnou podporu vojákům. A dlužno dodat, že Ukrajinci si zejména spolehlivost vozidla pochvalují i přes jeho stáří. Seriálový Rapl. Bývalý bodyguard Hynek Čermák se těší na stáří s kočkou v klíně a dýmkou v ústech Číst více Na Marderu se začalo pracovat na přelomu 50. a 60. let. V lednu 1960 vznikl první prototyp, o 11 let později vstoupilo vozidlo do služby. Výzbroj Marderu tvoří automatický kanon ráže 20 mm, sekundární zbraň obstarává kulomet MG3 ráže 7,62 mm. Vozidlo je poháněno motorem o výkonu 600 koní, maximální rychlost činí 75 km/h, dojezd je 520 km. V Afghánistánu Mardery úřadovaly Co se týče nasazení Marderu, je zajímavé zmínit, že stroj až do roku 2009 nebyl bojově nasazen. Jeho schopnosti pak prověřil Afghánistán, zejména proti militantnímu hnutí Tálibán v rámci operace Halmazag v provincii Kundúz. Mardery se dostaly do ostré přestřelky s bojovníky Tálibánu a prokázaly názorně, jak jsou v boji efektivní. Zde se zároveň projevilo, jak vysokou schopnost přežití Mardery ve skutečnosti mají. Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti Číst více V roce 2010 byly dva stroje poškozeny improvizovanými výbušnými systémy (IED). V červnu 2011 jeden Marder nepřítel zlikvidoval blízko již zmíněného Kundúzu jiným improvizovaným výbušným systémem o hmotnosti 200 kg. Jeden voják zahynul, dalších pět utrpělo různý stupeň zranění. Mardery se zúčastnily rovněž války v Kosovu na konci 90. let. Mardery už i v ukrajinských službách I když Německo na počátku váhalo, přece jen minulý rok dodalo Kyjevu bojová vozidla pěchoty Marder. Jedná se o stroje starší více než 50 let, ukrajinským obráncům však určitě pomohou v boji zejména proti starším obrněným vozidlům, která Rusko nasazuje na bojišti. V březnu 2023 dnes již bývalý ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov oznámil, že Mardery dorazily do válkou zmítané země. Byly poprvé použity 82. výsadkovou brigádou v srpnu 2023 v rámci protiofenzivy, která však nakonec zůstala daleko za očekáváním. Podle nizozemského serveru Oryx, který mimo jiné monitoruje ztráty techniky, byly k 21. lednu letošního roku nejméně čtyři Mardery zničeny nepřítelem a tři poškozeny, respektive opuštěny. Houfnice M777 řádí na Ukrajině. Zbraně však mají vážnou slabinu Číst více Dobrou zprávou pro Ukrajinu je, že v září 2023 německá vláda objednala 40 dalších repasovaných Marderů. A výrobce Marderů, německá přední zbrojovka Rheinmetall, dal najevo, že další dodávky na Ukrajinu ještě čekají. Vedle amerických bojových vozidel pěchoty Bradley, které rovněž byly Kyjevu dodány, se Mardery rozhodně neztratí, byť se jedná o starší stroje. Zdroj: Army Recognition, Defence Blog, Oryx KAM DÁL: Polská klepeta, která na Ukrajině drtí Rusy: Samohybná houfnice Krab.