Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2026-06-27 22:24:04

Dvakrát oživlá legenda Kysuc

V krátkém časovém období vyšla dvě pozoruhodná alba, jež spojují dva protagonisté spjatí s undergroundovou rockovou scénou Kysuc – kapelami Teória odrazu a Otras: JULO FUJAK a PETER VARSO (VARSAVIK). O nich jsem tu již psal, o Fujakovi dokonce vydatně, se stejnou umanutostí a pílí, s jakou tento umělec tvoří. 17. května vydal label Blue Lizzard archivní nahrávku této dvojice „Nurture Curative“, 6. června se pak na značce Polí5 objevil jejich projekt „neteraz!“ pod hlavičkou formace zerOTRAS… Improvizace jako léčebný […] Zobrazit celý článek Dvakrát oživlá legenda Kysuc

Čas načtení: 2024-05-15 12:03:03

Bill Evans & The Vans Band All Stars – Sestava roku nadchla hned dvakrát vyprodaný Jazz Dock

Bill Evans & The Vans Band All Stars, 10. 5. 2024, Jazz Dock, Praha Když se v programu JazzDocku objevila tahle supergroup ve složení Bill Evans – saxofony; John Medeski – varhany, klávesy; Felix Pastorius – baskytara; Keith Carlock – bicí, bylo jasné, že to bude velká událost. Však se také dva koncerty po sobě velmi rychle vyprodaly.  V první skladbě se nám čtveřice hned výsostně rozparádila, Bill naznačil ráz koncertu hned prvním sólem, pak se o slovo přihlásil John […] The post Bill Evans & The Vans Band All Stars – Sestava roku nadchla hned dvakrát vyprodaný Jazz Dock first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Bill Evans & The Vans Band All Stars – Sestava roku nadchla hned dvakrát vyprodaný Jazz Dock

Čas načtení: 2020-03-10 04:49:57

Soud proti zdravému selskému rozumu. Bývalé předsedkyni Energetického regulačního úřadu Aleně Vitáskové stále hrozí vězení

Alena Vitásková, bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ), je příkladem toho, jak může dopadnout člověk, který se dostane do střetu s mocnými zájmovými skupinami, působícími pod povrchem oficiálních struktur moci ve státě. Kdysi rozhněvala hodně vlivných lidí. Především tím, že jako správná „drzá holka“ přijala nabídku, aby se stala předsedkyní ERÚ, ačkoli na toto místo měli zálusk jiní, kteří lépe vyhovovali zájmům obchodníků s energiemi. Ti „jiní“ se podíleli na odpovědnosti za nezvládnutý „fotovoltaický boom“ a nelibě nesli, když na jejich selhání ukazovala. Nepotěšila několik desítek majitelů fotovoltaických elektráren, jimž ERÚ pod jejím vedením nechal odebrat licence, vystavené jejími předchůdci. Zejména ale vyvolala velké pohoršení tím, že po celou dobu svého působení v úřadě nepovolila zvyšování cen energií a připravila tak obchodníky s energiemi o velké peníze. Od nástupu čelila různým projevům nelibosti s jejím působením v úřadě a snahám vytlačit ji z funkce. V určitém období jí vláda přidělila policejní ochranu. Jako nejnadějnější metoda likvidace se jevila její kriminalizace. Od roku 2013 proto čelila trestnímu stíhání za to, že své podřízené neznemožnila učinit rozhodnutí, jež v danou chvíli zabránilo možnému odebrání licencí fotovoltaickým elektrárnám, vlastněným rodinným klanem Zemků. Aby si toho užila, přihodili ji k obžalovaným, žalovaným kvůli údajně neoprávněnému získání licencí pro tyto elektrárny. Podstatná část obsahu monstrprocesu, vedeného u Krajského soudu v Brně, se jí vůbec netýkala, ale musela nést ztráty času a odpovídající bobtnání nákladů na obhajobu. Její „přátelé“ očekávali, že neunese souběh účasti na trestním stíhání a výkonu funkce předsedkyně ERÚ. Doufali, že ji z úřadu vytlačí pravomocný rozsudek. Zklamala je: vše zvládla, pravomocně odsouzena nebyla, pouze se víceletá štvanice podepsala na jejím zdraví. Do soudní síně poprvé vstoupila 2. června 2014, konečného pravomocného zproštění obžaloby se díky zlovolnému zásahu nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana dočkala až 13. listopadu 2019. To jí již ale dávno vypršel mandát a stala se důchodkyní. Jistě měla nárok, aby se konečně dočkala klidu. Avšak roztočená kola justiční mašinerie se ze setrvačnosti točí dál. Její „přátelé“ se předem pojistili pro případ, že by z „fotovoltaické“ kauzy vyšla se zprošťujícím rozsudkem a v roce 2015 proti ní vyvolali trestní řízení kvůli jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní ERÚ, jež neměla zákonem požadovanou praxi v energetice. Roznětkou bylo oznámení bývalého zaměstnance ČEZ. Řízení provázely různé „roztomilosti“ jako prohlídka nebytových prostor, na kterou si pro platový dekret Renaty Vesecké přišlo do objektů ERÚ zhruba 30 policistů. Obžaloba napadla k Okresnímu soudu v Jihlavě již 22. ledna 2016. Hlavní líčení soud zahájil až 14. srpna 2018. K zvláštním „roztomilostem“ obžaloby patřil názor státního zástupce Kamila Špeldy, že právní úkony, učiněné místopředsedkyní ERÚ Renatou Veseckou jsou v důsledku její nekvalifikovanosti nulitní a její plat je tak škodou, způsobenou státu, kterou by měla obžalovaná Alena Vitásková uhradit. Na názoru trvá, i když jej nalézací soud již dvakrát odmítl a také odvolací soud se vyjádřil v jeho neprospěch. Jak jsem uvedl výše, příčinou trápení Aleny Vitáskové v tomto případě bylo jmenování Renaty Vesecké do funkce místopředsedkyně ERÚ, pověřené řízením právního úseku úřadu. V tomto ohledu trvá zásadní rozpor mezi žalobcem Kamilem Špeldou a paní obžalovanou. Žalobce soudí, že Renata Vesecká neměla kvalifikaci, požadovanou zákonem, proto ji Alena Vitásková nesměla jmenovat. Jejím jmenováním jí opatřila neoprávněný prospěch a dopustila se tak zneužití pravomoci úřední osoby. Nic dalšího jej nezajímá. Nemůže ovšem prokázat, že by Renata Vesecká nezvládla svou práci, či že by dokonce v důsledku nekvalifikovanosti způsobila výkonem své funkce škodu. Nezajímá ho, jaké škody mohly vzniknout, kdyby se Aleně Vitáskové nepodařilo obsadit funkci místopředsedy pro řízení právního úseku úřadu. V každém případě požaduje pro paní obžalovanou nepodmíněný trest. Když u nalézacího soudu dvakrát neuspěl, odvolal se. Naproti tomu paní obžalovaná poukazuje na to, že jednala ve veřejném zájmu, neboť narostl rozsah úkolů právnické povahy, jež musel úřad řešit a nebylo možné ponechat několik desítek právníků ERÚ bez odpovídajícího odborného dozoru. Když se jí dlouhodobě nedařilo najít jiného vhodného zájemce, vzala zavděk vstřícností Renaty Vesecké. Státu nevznikla žádná škoda, nikdo se neoprávněně neobohatil. Renata Vesecká poctivě pracovala a své úkoly zvládla. Paní obžalovaná se proto dožaduje zproštění obžaloby. Okresní soud v Jihlavě se v této situaci chová jako chytrá horákyně: aby Aleně Vitáskové příliš neublížil, již dvakrát uložil podmíněný trest, navíc dvakrát odmítl názor státního zástupce, že požitky Renaty Vesecké jsou škodou, způsobenou státu. Ale k zproštění nenašel odvahu. Spor mezi stranami by měl rozřešit Krajský soud v Brně jako soud odvolací: 19. března se bude zabývat tímto úkolem již podruhé. Jako laikovi mi tento proces připadá jako výsměch zdravému selskému rozumu, popřípadě jako propadnutí státního zastupitelství a soudů běsu přepjatého formalismu obecných soudů, občas kritizovaného Ústavním soudem. Sedmiletou praxi energetický zákon nevyžadoval pro místopředsedu ERÚ odjakživa. Nevyhovoval mu například svědek obžaloby Blahoslav Němeček, a přesto se místopředsedou stal a po změně zákona ve funkci nadále setrval. Zejména si myslím, že zákonodárce vůbec nenapadlo, že by se někdy o funkci v ERÚ mohl ucházet právník, který v minulosti dosáhl zcela výjimečného postavení nejvyššího státního zástupce. Je paradoxní, že Renata Vesecká měla dostatečnou kvalifikaci k řízení úřadu, zaměstnávajícího zhruba 1200 právníků, ale nedostatečnou pro úřad podstatně menší. A že neznala problematiku resortu energetiky? Každý právník se během své praxe může dostat do situace, v které bude řešit dříve mu neznámou právní problematiku. V tom případě se seznámí s odpovídajícími právními předpisy a začne problémy řešit. Skutečnou mírou způsobilosti řídícího pracovníka je úroveň výkonu, který odvedl: Renata Vesecká se během působení v ERÚ nedopustila žádného pochybení, což dokazuje, že fakticky byla pro svou práci dostatečně kvalifikovaná. Mimo to jako laik vytýkám žalobci i soudu přehlížení absence subjektivní stránky trestného činu a nedbání zásady „in dubio pro reo“. Pokud státní zástupci a soudy propadnou touze „pořádně skřípnout“ sebevědomou dámu, předvedou nám platnost poučky, že „kdo chce psa bít, hůl si najde“. Vyhoví-li odvolací senát přání státního zástupce, Aleně Vitáskové přijde společně s jeho rozhodnutím příkaz k nástupu trestu. V lepším případě se pak stane totéž co její odsouzené podřízené Michaele Schneidrové, tedy že jí po několika měsících vrátí svobodu Nejvyšší soud ČR, v horším se nejspíš domůže podmíněného propuštění po odpykání poloviny trestu. V obou případech bude rozhodnutí odvolacího soudu posledním oceněním ze strany státu její svědomité péče o svěřený úřad. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2026-06-27 22:24:04

Dvakrát oživlá legenda Kysuc

V krátkém časovém období vyšla dvě pozoruhodná alba, jež spojují dva protagonisté spjatí s undergroundovou rockovou scénou Kysuc – kapelami Teória odrazu a Otras: JULO FUJAK a PETER VARSO (VARSAVIK). O nich jsem tu již psal, o Fujakovi dokonce vydatně, se stejnou umanutostí a pílí, s jakou tento umělec tvoří. 17. května vydal label Blue Lizzard archivní nahrávku této dvojice „Nurture Curative“, 6. června se pak na značce Polí5 objevil jejich projekt „neteraz!“ pod hlavičkou formace zerOTRAS… Improvizace jako léčebný […] Zobrazit celý článek Dvakrát oživlá legenda Kysuc

Čas načtení: 2021-02-08 19:43:12

Jak se otevírají rakouské školy

Rakousko je s námi srovnatelná země, má srovnatelný počet obyvatel, ale co je nesrovnatelné, je úroveň řízení. Rakouská spolková vláda, která vládne v koalici lidovci/ Zelení (ÖVP/ Die Grünen) minulý týden rozhodla, že ve Vídni a Dolním Rakousku se děti vrací do škol od 8. února. V ostatních spolkových zemích bude prezenční výuka ve školách obnovena od 15. února, tedy po semestrálních (pololetních) prázdninách. Na prvním stupni (Volksschule) nejsou třídy rozděleny, proto probíhá denní výuka ve třídě pět dní v týdnu. Na vyšších stupních škol se však učí na směny. Testy se provádějí dvakrát týdně, v pondělí a ve středu. Otázka prvního uvolnění po třetím lockdownu, který v Rakousku trvá od 26. prosince, vyvolalo diskuse o každém detailu. Tlak na ukončení domácí výuky v poslední době zesílil stejně jako u nás. V Rakousku ovšem začali věci promýšlet daleko dříve než naše vláda. Spolková vláda lidovců a Zelených donedávna váhala, protože počet nových infekcí denně stále přesahuje tisíc případů. Existují také velké obavy ohledně zavlečení britských a jihoafrických mutací koronaviru, které byly v Rakousku už zjištěny a mohly by se ve školách rozšířit. Nyní mají být školy tedy znovu otevřeny, ale pouze pro ty, kteří se ve škole otestují. Rakouská spolková vláda zdůvodnila své rozhodnutí těmito slovy: „Situace je již pro studenty, rodiče, učitele a ředitele zvláště obtížná, kvůli dlouhému domácímu digitálnímu vyučování (Rakušané neříkají distanční, nýbrž domácí). Odborníci už varovali před problémy, zejména u studentů ze sociálně znevýhodněných domovů a u rodin z migračního prostředí. Na konci ledna navíc došlo ke zvýšení nouzových situací a telefonátů z důvodu rostoucího psychického stresu u dětí a dospívajících, a proto museli být někteří z postižených zařazeni na čekací listiny do psychiatrických oddělení, a to až na několik měsíců, například ve vídeňské všeobecné nemocnici.“ Od začátku bylo jasné, že starší žáci se budou moci vrátit do školy pouze na směny v dělených třídách. V lednu ministerstvo školství připravilo autotesty pro školáky, aby se snížilo riziko infekce. Ministr školství již vydal vyhlášku o směnném vyučování ve školách až do velikonočních svátků, které budou na konci března / začátku dubna. Bylo také stanoveno, že žáci ve věku od 14 let a starší žáci musí mít ve třídě masku FFP2. Rozdíly jsou také mezi prvním stupněm a vyššími ročníky. V prvním případě se děti plně vrátí do tříd. Testy se však provádějí dvakrát týdně na místě pomocí takzvaného testu v nose, který je relativně jednoduchý a není bolestivý. U starších studentů probíhají směny ve dvou skupinách, dva dny v kuse, pátek je vždy domácí výuka. První den bloku (pondělí či středa) probíhá vždy test na koronu. Pokud rodiče odmítnou své děti testovat, ty musí zůstat doma bez ohledu na úroveň školy. Na vyšší škole jsou studenti povinni nosit masky FFP2. Rakousko je země s námi velmi dobře srovnatelná a kdo sleduje rakouskou i německou školní „koronascénu“ pečlivě, všimne si nejen podobností, ale hlavně rozdílů. Německo je trochu nepřehledné, protože každá spolková země má svůj systém, nyní jsou ale školy zavřené i tam. Rakousko je na srovnání jednodušší. Má asi o milion méně obyvatel než ČR, ale denní počet novoinfekcí mají nyní něco přes tisíc. Původně chtěli otevřít školy, až když počty klesnou pod 700, ale nakonec se rozhodli otevřít dříve. S tím, že při stoupajícím počtu novoinfekcí nebudou váhat školy znovu zavřít, jak řekl kancléř Sebastian Kurz (ÖVP). Když srovnáme opatření v Rakousku a u nás, je jasně vidět, že zatímco tam plánují a promýšlejí, u nás náš „neviditelný“ ministr školství Robert Plaga (ANO) čeká, až co premiér, a ten čeká, co lidi. Pak nám hrozí otevření škol počesku a bude to průšvih. Testy při znovu otevření škol prý plánují na každých 7–14 dní, v Rakousku se testuje dvakrát týdně. U nás počet novoinfekcí běžně nesleze pod 4000, po otevření škol počesku zase stoupne. Pan premiér prý začne promýšlet, jak školy otevřít, v Rakousku to naplánovali už v lednu a   podstatě jen navázali na systém, který zavedli už při první vlně koronaviru loni na jaře. Hlavní starostí našeho ministra školství je přivést do škol „odborníky“, hlavní starostí rakouského ministra školství Heinze Faβmanna (ÖVP) je přivést děti bezpečně do škol. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-16 13:06:48

Německý voják v Rudé armádě. Ukázka z románu Siegfrieda Lenze Přeběhlík

Více než 60 let čekal na své vydání román německého spisovatele Siegfrieda Lenze Přeběhlík, nečekaně nalezený dva roky po autorově smrti v jeho pozůstalosti. Příběh o německém dezertérovi do řad Rudé armády dopsaný v roce 1952 byl vzhledem k atmosféře studené války nakladatelstvím odmítnut a posléze upadl v zapomnění. Ironií osudu dnes totéž nakladatelství, kterému Lenz přes tuto zkušenost zůstal celý život věrný, na knize vydělává. Román se po svém vydání v roce 2016 stal v Německu bestsellerem a do dnešní doby už byl přeloženo do několika jazyků. Někteří recenzenti ho dokonce neváhají označit za vůbec nejlepší Lenzův román. Letos na jaře u příležitosti 75. výročí konce druhé světové války uvede německá ARD jeho dvoudílnou televizní adaptaci v režii oscarového režiséra Floriana Gallenbergera. Hlavní postavou románu je mladý voják wehrmachtu Walter Proska, který dezertuje k Rudé armádě poté, co je jeho jednotka rozprášena partyzány; sám však cítí potřebu vzepřít se vládnoucí „klice“. Charakter románu odpovídá představě, jakou si čtenáři v minulých desetiletích o autorovi vytvořili – napínavý příběh je plný zvratů, hrdina se ocitá v mezních situacích, které slouží autorovi k zamyšlení nad závažnými tématy: reflektuje otázku svědomí a odpovědnosti, morálky, vojenské a občanské cti; dotýká se také vlastenectví a německého nacionalismu, zpochybňuje vědomí povinnosti a „německé“ poslušnosti. Siegfried Lenz tvořil společně s Günterem Grassem, Heinrichem Böllem a Martinem Walserem literární kvartet, který formoval německou poválečnou literaturu po celá desetiletí. Lenz se zabýval zejména důsledky nacistické minulosti Německa, v češtině vyšly téměř všechny jeho významné romány. Tím nejznámějším je Hodina němčiny z roku 1968 (česky 1974). Spisovatel v něm zpochybnil vyjádření, kterým stoupenci nacistického režimu po válce omlouvali své chování, totiž že „konali pouze svou povinnost”. Během druhé světové války působil Lenz ve válečném námořnictvu Třetí říše. Jen několik dní před kapitulací Německa z armády dezertoval a ukrýval se v Dánsku, kde ho zadržely britské jednotky. Válečné zkušenosti ho poznamenaly, uvědomoval si svůj podíl na nacistických válečných zločinech a cítil i vinu za to, že přežil válku, zatímco statisíce jeho vrstevníků padly v boji. Na univerzitě v Hamburku studoval filozofii, angličtinu a literární historii. Studia záhy přerušil, když se stal stážistou deníku Die Welt, kde působil jako redaktor. V roce 1951 se již v nově založené Spolkové republice představil jako slibný literární talent svým úspěšným debutem Es waren Habichte in der Luft (Ve vzduchu byli jestřábi). Ještě v dubnu téhož roku začal tehdy pětadvacetiletý Lenz psát svůj druhý román Přeběhlík, odehrávající se během posledního léta před koncem druhé světové války. Německý voják Walter Proska je vyslán na východní frontu k jednotce, která má za úkol zajistit bezpečnost železniční tratě hluboko v lese na polsko-bělorusko-ukrajinském pomezí. V bažinaté oblasti se hrstka mužů, decimovaná partyzány, vedrem a komáry, musí podrobovat stále absurdnějším a nelidským příkazům brutálního velícího důstojníka Williho Stehaufa. Čas plyne a vojáci, poznamenaní traumatickými zážitky, jsou ve své izolaci pronásledováni šílenstvím a strachem. Kterýkoliv kolemjdoucí může nést pod kabátem dynamit. Proskovo setkání s mladou partyzánkou Wandou a smrt kamaráda, intelektuála Žemličky, v něm vyvolávají pochybnosti o jeho přísaze věrnosti. Když se Rudá armáda přibližuje, Proska se stává válečným zajatcem a jediný způsob, jak se může zachránit, je dezertovat. Po kapitulaci Německa zahájí bývalý voják Proska kariéru v sovětské okupační zóně v Berlíně. Zde trpí nedůvěrou, která panuje v novém režimu, kde se s lidmi zachází jako s vyměnitelnými součástkami. Musí čelit skutečnosti, že Sověti likvidují „nepohodlné“ občany, což vede k dalšímu vážnému konfliktu svědomí… V románu se objevují autobiografické prvky – Proska se stejně jako Lenz narodil v bývalém pruském městě Lyck, nyní polském Ełku. Proska stejně jako Lenz dezertoval z německé armády. Jedna z kapitol Přeběhlíka zní jako pocta Ernestu Hemingwayovi, zejména jeho novele Stařec a moře, když Lenz vypráví příběh hornoslezského vojáka a obří štiky. Ve druhé části knihy, odehrávající se ve fiktivní kanceláři v sovětské zóně, poznáváme odkazy na dílo Franze Kafky. V románu hraje výraznou roli příroda. Jak píše překladatel Petr Dvořáček v doslovu: „…příroda není pouhým pozadím či podkladem děje, příroda tu je jeho integrální součástí, svým tajuplným způsobem se ho účastní, má vlastní projevy, mluvu, gesta, je obtížně zbadatelným protihráčem; žije svým zcela svébytným životem...“    Ukázka z knihy 2. kapitola V Provursku dostala malá lokomotiva napít. Nad její žhavé tělo přehoupli železný chobot, otočili velkým ručním kohoutem a do otevřeného boku se jí vevalil silný proud vody.      Proska slyšel šumění vody a přistoupil k rozbitému okýnku ve svém oddílu. Malinká bílá staniční budova s nějakým číslem na průčelí, zpustošené nádraží, dvě hromady dřeva; víc toho k vidění nebylo, protože vesnice sama ležela za listnatým lesem dobrou hodinu cesty od stanice. U vlaku hlídkoval strážný. Protože bylo horko, rozepnul si límec. Na zádech mu visela útočná puška se stejnou samozřejmostí, s jakou africká matka nosí svého kojence. Když došel na konec úzkokolejné soupravy sestávající z lokomotivy, zásobovacího a poštovního vagonu, otočil se, ani hlavu nezvedl a šoural se zpátky. To se několikrát opakovalo. Krajina působila dojmem obrovského opuštěného spáleniště; nikde žádný vítr, ani vzduch se nepohnul, ve vyschlém křoví nic nezašustilo.      „Budeme tady stát dlouho?“ zeptal se Proska, když se k němu strážný přiblížil.      „Dokud nepojedem dál!“      „Myslím, že lokomotiva potřebuje jen vodu.“      „Tak,“ opáčil strážný nevrle, „potřebuje, jo?“ Náhle zvedl hlavu a pohlédl dolů na prašnou cestu vedoucí do Provursku. Proska u okna se podíval stejným směrem a spatřil dívku, jak mává na vlak a rychle se blíží. Měla na sobě šaty barvy listové zeleně, pas štíhlý jako přesýpací hodiny stažený širokým pásem. Rychlým krokem došla na nádraží a zamířila přímo ke strážnému. Měla matně se lesknoucí rudé vlasy, drobný nosík a zelenomodré oči. Na nohou hnědé plátěné boty. „Co chcete?“ houkl strážný a zíral na její holé nohy.      „Pane voják…,“ řekla a zachvěla se. Postavila na zem hliněný džbán a na něj položila složenou pláštěnku.      „Máte v tom džbánu mlíko, nebo vodu?“      Zavrtěla hlavou a přehodila si vlasy dozadu. Proska obdivoval profil jejích ňader.      „Vy asi chcete jet s náma,“ zeptal se strážný.      „Ano, maličký kousek, na rokytenská blata. Můžu vám za to dát peníze nebo…“      „Zmizte, ale rychle. Nesmíme nikoho brát. To byste ale měla vědět. Neptala jste se mě na to už jednou?“      „Ne, pane.“      „Vy jste Polka, co?“      „Ano.“      „Kde jste se naučila německy?“      V tom okamžiku malá lokomotiva dvakrát zapískala; jednou dlouze, jednou krátce. Strážný nechal dívku dívkou, vrhl zlostný pohled na Prosku a odešel dopředu. S klením si vylezl do proviantního vagonu, sedl si na bednu a zapálil si. Puška na zádech tlačila; nesundával ji, byl na to příliš líný.      Vzduch nad vyprahlou zemí se chvěl žárem.      Lokomotiva sebou trhla; zasténala a vlaková souprava se pomalu rozjížděla.      Dívka zvedla džbán, vzala pláštěnku a šla podél vlaku. Prosebně vzhlédla k Proskovi. Přiblížila se k němu na co nejmenší vzdálenost a zašeptala:      „Vemte mě s sebou, prosím!“      A asistent nedokázal odolat jejím očím, jejím vlasům, štíhlým holým nohám a vyzývavému profilu těch ňader. Prudce otevřel dveře, jednou nohou se postavil na stupátko a napřáhl ruku. Podala mu džbán a pláštěnku, sama naskočila a nechala ho, aby jí pomohl do vozu. Zavřel dveře a otočil se. Stála před ním, dívala se na něho a usmívala se.      „Vystoupím ještě před blaty,“ řekla, jako by se omlouvala.      Mlčel a hleděl na její silné zuby.      „Váš kolega se bude zlobit,“ šeptala.      Bylo mu zatěžko udržet ruce v kapsách.      „Zastřelí mě?“ zeptala se s úsměvem. Taky se usmál, vytáhl z kapsy krabičku cigaret a řekl:      „Vemte si cigaretu. To vás trochu uklidní.“      „Já nekouřím.“      „Tak si aspoň sedneme.“      Posadili se. Kolena měl několik centimetrů od jejích.      Do oddílu dopadl paprsek slunce. Proska viděl, jak se vzhůru dolů točí prach. Mlčeli a poslouchali vzdychání malé lokomotivy a kolem rozbitého okna ubíhala krajina: louky a spálená políčka a malé březové háje a tu a tam slámou pokrytý domek, nad nímž někdy v suchém vzduchu nehybně stál sloup kouře. Na polích nikdo nepracoval a na loukách postávalo pár krav tupě hledících před sebe, jen jejich ocasy z lenivého zvyku co chvíli pleskly do kostnatého zadku a snažily se zahnat mouchy.      „Bydlíte v Provursku?“ zeptal se Proska.      „Ano, narodila jsem se tady.“      „Nikdy bych neřekl, že tady vyrůstají taková děvčata. Má váš otec taky krávy?“      „Můj otec byl polesný. Je mrtvý.“      „Už dlouho?“      „Dva roky.“      „Padl ve válce?“      „Já nevím. Před dvěma lety zastřelili v Provursku vojáka. Ráno za svítání přišli k nám do vesnice četníci. Šli dům od domu a hledali muže a pušky. Bydlíme na kraji vesnice a k nám přišli jako první. Táta už neměl čas se pořádně schovat. Ukryl se do skříně, a když přišli četníci, vodila jsem je po domě a všecko jsem jim ukazovala a už by byli málem odešli. Ale když jsme se vrátili do místnosti, kde stála ta skříň, musel si otec odkašlat a jeden četník vytáhl pistoli a čtyřikrát na skříň vystřelil; dvakrát nahoru a dvakrát dolů.“      „Tomu všemu bude už brzo konec,“ řekl Proska. Položila si ruce na stehna a komíhala nohama.      „Jste vdaná?“ zeptal se.      „Ne. Člověk by se neměl vdávat před osmadvaceti…“      „Proč ne?“      Dlouze na něho hleděla. Náhle sklouzla k němu, vzala jeho hlavu do svých horkých rukou a dýchla mu na čelo. Proskova ruka jí spočinula na ramenou, ona se mu však okamžitě zase vysmekla a posadila se na svoje staré místo.      „Chtěla jsem vám číst z čela.“      Řekl: „Tak, vy to tady umíte? A copak je tam vepsáno?“ – uhodil se dlaní do hlavy –, „co se z toho dá vyčíst?“ Nasála vzduch do plic, hruď se jí zvedala. Tajemně se na něj podívala, a jemu se znenadání zdálo, že by se mohl do jejích zelenomodrých očí zanořit jako do rybníka.      „Všechno bude dobré,“ řekla, „a možná taky ne.“      Zasmál se a řekl: „To je tam napsáno?“      „Přesně to,“ řekla.      „Tak to jsi malá věštkyně. A takovým věštcům jako tobě všechno rádi věříme. Jak se jmenuješ?“      „Wanda.“      „A kolik ti je let?“      „Dvacet sedm. A tobě?“      „Dvacet devět.“      „A jak se jmenuješ?“      „Walter,“ odpověděl.      „Walter a Wanda. Jestli mě tvůj kolega nezastřelí, ještě se potkáme.“ Rozpustile se zasmála.      „To je nesmysl,“ řekl Proska, „nic ti neudělá.“      Mlčeli a dívali se mimo sebe a naslouchali rytmu jedoucího vlaku: hm-ta-ta, hm-ta-ta, hm-ta-ta. A pomyslel si, že některá slova mají s tímhle rytmem cosi společného, slova melancholie hluboké jako propast, slova blažené touhy a uplynulého milostného štěstí. 24 Hm-ta-ta, hm-ta-ta: to znělo jako na-lo-ži nebo ně-kdy- -snad nebo mi-luj-mě nebo mys-líš-teď anebo lí-bej-mě.      V kupé začalo být nesnesitelné vedro. Proskovi vystoupil na čele pot, vyschlá ústa volala po tekutině. Podívala se na jeho pušku visící na háčku, černou hlaveň skloněnou.      „Už jsi s tím střílel?“ zeptala se.      Neodpověděl, zvedl se, přistoupil ke dveřím a vystrčil hlavu ven z okna. Proud vzduchu se mu zařízl do obličeje a strhával mu světlé vlasy dozadu. To ochlazení bylo příjemné. Cítil, že ho pozoruje, a říkal si: Kdybychom tak byli v Provursku zastavili někdy večer! Má jedinečná prsa. Jak jdou ty rudé vlasy a zelenomodré oči k sobě! Za dvě hodiny se setmí. Doufejme že…      Otočil se a zeptal se:      „Nevíš, jak dlouho bude vlak ještě potřebovat k blatům?“      „Čtyři hodiny, asi tak. Když se nic nestane.“      „A co by se mohlo stát?“      „Miny,“ řekla s úsměvem.      „Jak to víš?“      „Lidi ve vesnici si o tom někdy povídají.“      „V Provursku?“      „Ano. Odkud to vědí, nevím, ale někdy o tom mluví.“      „To vedro jim to prozradí,“ řekl, „ta svatouškovská obloha nebo vaše zplihlé stromy. Jak často hovoří lidé o vlakovém neštěstí?!“      „Každý den,“ řekla.      „Každý den vyletí do povětří vlak?“      „Ne. Ale když se to přihodí, mají si lidi týden o čem povídat. A pak se to stane zase.“      Sedl si vedle ní a přitiskl svou nohu k její.      „Kdy se tady naposledy vyhazovalo do povětří?“      „Před pěti dny.“ Otočila se k němu, položila mu své měkké paže na rameno, našpulila rty a řekla: „Jsem unavená. Z toho horka na mě jde lenost.“      Proska se vedle jejího ucha podíval k rozbitému oknu. Projížděli smíšeným lesem, který si už polovinu náspu železniční tratě vydobyl zpět a jako předvoj vyslal malé břízky, smrky a vrboví. Malá lokomotiva jednou krátce zapískala; nezdálo se, že sama ví, proč.      „Já mám z toho horka žízeň,“ řekl Proska. „Něčeho bych se napil. Studené pivo nebo – co to máš v tom džbánu? Mlíko, nebo vodu?“      Zavrtěla hlavou a stáhla paže z jeho ramene.      „Nic na pití. V tom džbánu je můj bratr.“      Podíval se na hliněnou nádobu a řekl: „Co má zas tohle znamenat?“      „Nevěříš mi?“      Proska ji štípl do paže; nezdálo se, že cítí nějakou bolest.      „Teď se věštkyně proměnila v čarodějku. V blatech se obzvlášť dobře daří blatouchům; proč by tam neměl výtečně vyrašit i tvůj bratr? Chceš ho tam zasadit?“      Zapůsobila dojmem, že zvážněla, a uhlazovala si zelené šatičky nad koleny a střežila se pohlédnout mu do tváře.      „V tom džbánu je popel mého bratra. Nechali jsme ho zpopelnit ve Lvově. Byl železničář a vyletěl do povětří s jedním vlakem. Já jedu až do Tamašgrodu. Tam bydlí žena mého bratra. Požádala mě, abych jí popel přivezla.“      „Přišel tvůj bratr o život na téhle trati?“      „To já nevím.“      Proska jí položil ruku na rameno a hleděl neklidně na nicneříkající hliněnou nádobu. Měl pocit, jako by ho teď někdo trvale pozoroval, a čím víc se snažil tento pocit potlačit, tím úporněji a intenzivněji se v něm zabydloval. Zmocnil se ho jistý soucit s Wandou, a svými velkými, silnými prsty ji hladil po krku nahoru a dolů. Přitáhl si její hlavu a políbil ji do vlasů.      „To všechno brzy přejde,“ řekl upřímně. „Myslím, že všechno přes noc zmizí, tak jako to přes noc přišlo. Otevřeš okno – ne zítra, ale jednoho krásného dne –, a do očí tě uhodí slunce a popřeje ti dobrý den. V zahradě bude sedět kos, budeš ho poslouchat a zjistíš, že všecko se změnilo. – Myslíš, Wando, že se to takhle stane? Asi si to nedokážeš představit, viď? – Je ti teprve dvacet sedm a máš ještě celý rok čas.“      Mlčeli. Několik starých smrků, které s potemnělou důstojností žily těsně u náspu, k nim na okamžik lhostejně nahlédlo. Prsty jí bubnoval po klíční kosti, náhle je nechal sjet dolů a dotkl se jejího pravého ňadra. Okamžitě se vymkla jeho objetí, odsedla si od něho a výhrůžně se usmála. A tento úsměv mezi nimi stál jako magická překážka, jako nepřekonatelná bariéra.      „Chtěla bych teď spát,“ řekla.      „Můžeš se mi opřít o rameno,“ on na to.      „To mi připadá dost nebezpečné.“      „Dokud nepřikryješ ten džbán pláštěnkou, nic ti neudělám.“      „Tomu nerozumím.“ Asistent ukázal na džbán a vysvětloval: „Mám pocit, jako by se na mě ta věc dívala. Zdá se – mně aspoň –, že má oči. Připadá mi, jako by mě pořád někdo pozoroval. Dokážeš to pochopit?“      „Jestli to tak opravdu je,“ řekla, natáhla se po celé délce sedadla a položila mu hlavu do klína. Mile k němu vzhlédla a už zhluboka oddechovala.      „Spíš už?“ zeptal se po chvíli.      „Ano,“ odpověděla, „zdá se mi o tobě, a jak se zase uvidíme.“      „Je u toho tvůj bratr? Teda: Vidíš někde poblíž nás ten džbán?“      „Ne, jsme sami. Jsme velice sami – a je to nádherné. Nikdo nás nesleduje. Máme se rádi. Je u toho jen tvoje puška a dívá se na nás. Ale mlčí. Dokáže ta puška mlčet, ne?“      „Když to musí být. Spi, Wando, spi, a ať se ti něco zdá. – Ale mohla bys to mít ještě pohodlnější.“      Jak to jen vsedě šlo, svlékl si horní část uniformy, nadzvedl jí hlavu na klíně a složený kabát pod ni vsunul jako polštář.      „Děkuju pěkně,“ zašeptala.      Nic neřekl a hleděl na džbán. Říkal si: Kdybych jí tím nezpůsobil bolest, vyhodil bych tuhle pitomou věc z okna. Něco podobného se mnou ještě nikdy nikam nejelo. Jestli vlak vyletí do povětří, bude její bratr vířit vzduchem, a když bude mít holka štěstí, bude ho pak moct sklepávat z listů. Z břízy třeba prst, ze smrčku možná prst u nohy.      Na zádech mu naskočila husí kůže. Zvedl se, udělal pár kroků po oddílu a zastavil se u džbánu, stojícího v rohu a tiše se chvějícího v kývavých pohybech vlaku. Byla to jednoduchá, pravděpodobně doma vypalovaná nádoba s masivním uchem na straně. Otvor byl překryt pergamenovým papírem, a aby se papír neuvolnil, dívka anebo někdo jiný, kdo džbán zakrýval, ho obtočil tenkou, ale pevnou šňůrkou a její konce svědomitě svázal.      Rychle se po dívce ohlédl, a protože viděl, že nezvedá víčka a snaží se spát, energicky uchopil pláštěnku, rozmotal ji a hodil na džbán. Nezdálo se, že si něčeho všimla. Proska měl dojem, že se rázem opět cítí uvolněněji a odhodlaněji; natáhl ruce a přistoupil k oknu. Slunce ho zdravilo paprsky probleskujícími vrcholky stromů, na lesní půdě divoce kličkoval zajíc a pelášil pryč. Malá lokomotiva s rachotem vlekla svůj náklad smíšeným lesem. Myslel na lesnaté okolí Lycku, mazurského městečka, kde se narodil. Vonělo to tam přesně tak; stejným dojmem na něho svého času působil Borek, zvlášť tam, kde se dotýkal jezera Sunowo. Asistent objevil veverku, shlížející na vlak tmavýma, lesklýma očima.      Její vlasy mají skoro stejnou barvu jako kožíšek té veverky. Budu jí říkat Veverka.      Odvrátil se od okna. Ležela klidně na lavici, nohu přehozenou přes nohu, jednu ruku v klíně, druhou u úst. Opatrně k ní přistoupil, do dvou prstů vzal lem jejích šatů a trošičku povytáhl látku. Pak se ohnul a políbil ji na opálenou nohu, těsně nad kolenem. Pohlédl jí do tváře: měla zavřené oči, rty se jí zachvěly. Když se narovnal, řekla:      „Na ústa ne.“      „Myslel jsem, že spíš,“ řekl.      „Kdo mě políbí na ústa, toho čeká neštěstí.“      „Opravdu?“      „Dávej si pozor!“      „To mi nevadí. I s tím rizikem – “      „Nedělej to,“ řekla a zasmála se.      Nadzvedl jí hlavu a políbil ji. Polibek opětovala a ovinula mu paže kolem svalnaté šíje a zase ho jemně odstrčila.      „Za půldruhé hodiny bude tma,“ řekl. „Musíme se zase vidět.“      „Tys ten džbán zakryl.“      „Ano, už jsem to nemohl vydržet. Cítil jsem se nesvůj.“      „Dej tu pláštěnku zase pryč, prosím. – Za hodinu a půl bude tma.“      Proska jí lhostejně vyhověl, natáhl se na druhou lavici, pozvedl ruku Wandě na pozdrav a snažil se usnout. Ale spánek nestrpí povely a čím víc se muž snažil nechat smysly na pokoji a zapomenout na všecko kolem, tím byly jeho šance menší. Zamžoural na ni a tiše se zeptal:      „Veverko?“      „Cože?“ zeptala se.      „Ty taky nemůžeš spát, Veverko.“ „Co je to veverka?“      „To jsi ty.“      „Co že jsem?“ zeptala se malátně.      „Červenohnědé zvířátko se zvědavýma očkama a malýma špičatýma ouškama. Hraješ si ve stromech a uzavřela jsi přátelství se starým mrzoutským lískovým keřem. A škádlíš mladé větve a hecuješ je a dovoluješ jim, aby tě vystřelovaly do vzduchu. Ale v zimě, moje Veverko, v zimě spíš, a když máš hlad, sáhneš za sebe do zásobárny s oříšky…“      „Políbil jsi mě na ústa,“ řekla.      „Víš už, co to je veverka?“ zeptal se.      „Políbil jsi mě, přijde neštěstí.“ Řekla to s vlídnou vážností a jemu se zdálo, že nepoznává její hlas. Zneklidněl: zvedl se.      „Myslíš, že se něco stane s vlakem?“      „Varovala jsem tě – “      „A ty nemáš strach? Bylo by ti jedno, kdyby najednou…“      Sňal pušku z háčku, potěžkal ji v ruce, pohladil závěr a z chlebníku vyhrábl zásobník.      „Co chceš dělat?“ zeptala se a vleže ho pozorovala.      „Pro všechny případy,“ řekl a zasunul zásobník.      „Kolik je v něm nábojů?“      „Dost.“      Postavil odjištěnou zbraň do rohu a vystrčil hlavu z okenního otvoru.      „Co tam vidíš?“ zeptala se.      „Stmívání.“      „Je možné je vidět?“      „Chová se velmi bázlivě a člověk musí mít oči na stopkách, když chce zjistit, po kterých cestičkách se k nám krade. – Co bys říkala, kdybych musel střílet?“      „Proč to chceš vědět?“      „Vždyť by to byli tví lidé,“ řekl a zapálil si cigaretu.      „Co nevidět se na nás vrhnou.“      Přistoupil těsně k ní.      „Vstaň,“ řekl.      Zůstala ležet.      „Řekl jsem, abys vstala, Wando.“      „Jsem tak unavená. Za chvíli bude tma.“ Zmocnil se ho podivný neklid; vyjel na ni:      „Kdo se na nás vrhne? Co to znamená, tohle věštecké tlachání?“ „Komáři. Tady na blatech jsou spousty komárů!“      Zasmál se a byl přesvědčen, že ho tenhle smích osvobodil.      „Musíte chovat víc ptáčků, víš, pak by nebylo tolik komárů. Ale ve vaší zemi umírají ptáci velmi mladí. A těch pár, co jsem jich viděl, se cítí být osamělí a lítají smutně po obloze. Písničky se jim zadrhly v hrdle.“      „Dřív to bylo jiné,“ řekla.      „Já vím,“ řekl.      Malá lokomotiva ze sebe najednou vyrazila protáhlé chraplavé zapískání a zpomalila. Muž uchopil svou útočnou pušku a přiložil ji pažbou k boku.      „Do Tamašgrodu je ještě daleko.“      „To bych řekl,“ poznamenal.      „Nejspíš to každou chvíli začne.“      Vlak teď jel už jen krokem.      „Ve dne,“ řekl, „to dřepí jako sůvy ve svých hnízdech a neodvažují se ven. Ale sotva nastane soumrak, probudí se a dostanou kuráž. Sedí pod sukněmi noci, udělají si malé průzory a střílejí skrz ně jako za bílého dne.“      „Koho myslíš?“ zeptala se.      „Ty chlapíky, co vyhazujou vlaky do povětří.“      „Copak to nesmějí dělat?“      „Hele, buď radši zticha.“      Pomalu otevřel dveře jejich oddílu, vyklonil se a podíval se ve směru jízdy. Pak se otočil k ní a chvatně řekl:      „Musíš okamžitě zmizet. Rychle, to jsou polní četníci. Pravděpodobně budou kontrolovat vlak. – Tak dělej! Lehni si na svah pod tratí, přitiskni se k zemi a počkej. Dám ti znamení, až bude vzduch zase čistý. Musíš ven druhou stranou.“      Okamžitě byla na nohou a vrhla se ke dveřím.      „Zámek se zasekl,“ vykřikla zoufale.      Zvedl nohu a vší silou uhodil do kliky.      „Honem, Wando, musíš honem ven! Kdyby tě tu našli, bylo by to pro nás oba hodně nepříjemné.“      Vyskočila a hladce dopadla na svah náspu, ještě kousek sklouzla a lehla si na břicho.      Vláček popojel dalších padesát metrů, pak zaskřípěly brzdy.      Zatímco si oblékal blůzu uniformy, přemýšlel: Doufejme, že vlak doběhne. Není to ani padesát metrů. Snad mě nenechá ve štychu. Ale nemůže, protože tamhle stojí ten její džbán a nechala tady i pláštěnku. Já už tuhle zatracenou věc nemůžu ani vidět!      Zabalil džbán do pláštěnky a zastrčil ho až dozadu pod lavici. Sotva se napřímil, už k němu vystupoval četník.      „No tak,“ řekl, „všechno v pořádku? Můžu vidět tvůj cestovní příkaz?“      Proska mu podal zmačkaný, křížem krážem orazítkovaný papír.      „Kam máš namířeno?“      „Kousek od Kyjeva.“      „A odkud jedeš?“      „Z Lycku. Měl jsem dovolenou.“      „Kde je to hnízdo?“      „V Mazursku, sedmnáct kilometrů od polských hranic.“      „Od bývalých hranic,“ opravil ho četník a rozsvítil čtyřhrannou svítilnu, zavěšenou na prsou. Kužel světla nasměroval na ten kus papíru. Zkontroloval všechna razítka, do jednoho podpisu zapíchl zjizvený ukazovák a řekl: „Tohle je zřejmě Kilian, co?“ „Ano, přesně tak. To je můj kapitán. Ten to potvrzení podepsal. Mám pro něho balíček, od jeho ženy.“      „Tak ten balíček můžeš zase poslat zpátky. Kapitán to už má za sebou.“      „Padl?“      „To taky. Nějakej chrapoun ho trefil rovnou mezi oči.“      „Kdy to bylo?“      „Před čtyřmi dny. Měl jsem tam vepředu něco na práci. Nesli kapitána ještě dva kilometry na převaziště, ale tam se už ani neprobral.“      „A co mám teď dělat s tím balíčkem?“      „Co v něm je?“      „Jak mi řekla jeho žena, nátepník a zimní chrániče uší. V zimě mu nejvíc mrzly uši.“      „Teď už je skoro léto,“ řekl četník, „jestli myslíš, že bys příští zimu mohl ty chrániče potřebovat, tak si je rovnou nech.“      „Děkuju mockrát, mně umrzají jen nohy.“      Četník zvedl oči k obloze. „Měsíc je dnes nějak zvědavý, myslím, že bude mít na co koukat.“      „Ty si myslíš, že vlak vyletí do povětří?“      „Hlavně moc nevystrkuj hlavu z okna,“ řekl četník, vypnul baterku a zmizel.      Asistent se vrhl na druhou stranu oddílu. Očima ohledával svah náspu, Wandu nebylo nikde vidět. Okamžik počkal a pak tiše zavolal: „Veverko! Neslyšíš? Můžeš jít! Wando! Kde jsi? Tak už pojď!“ Nešla. Nevystupovala zpoza žádného stromu, jak doufal, a nezvedala se, jak si přál, ze svahu pod kolejemi.      Vlak sebou trhl. „Wando!“ zavolal Proska hlasitěji, „proč nejdeš!“      Vlak nabíral rychlost.      „Zase se uvidíme,“ volal muž, „brzy se setkáme.“      Zabouchl dveře, které předtím nechával otevřené v naději, že jí usnadní naskakování, a posadil se.      Zapomněla tady ten džbán a pláštěnku. Asi se bála víc, než chtěla připustit. V Tamašgrodu ten džbán odevzdám.      Muž vstal, vytáhl džbán a postavil ho před sebe. Na nádobu dopadalo světlo měsíce. Proskovi se zdálo, že na něj pomrkává.      „Nemám strach,“ mumlal si pod vousy, „nevyhodím tě z okna. Byla by to pro mě hračka, ale neudělám to. Budu ctít tvou lidskou důstojnost, i když už nejsi člověk. Ale byls člověkem, a toho já si určitě dokážu vážit. To mi věř.“      Muže se zmocnila prastará zvědavost, v hlavě ho začala pálit elementární otázka, z pochvy pomalu vytáhl dýku a naklonil se ke džbánu.      Musím se taky jednou podívat, jak člověk vypadá, když to dotáhne až sem. Tobě už nijak neublížím. Nebudeš se na mě zlobit, když si z tebe na špičku nože vezmu.      Zabodl dýku do pergamenového papíru zakrývajícího hrdlo, vyřízl do něho větší otvor a chvějící se rukou vytáhl nepatrný kopeček popela. Přičichl k němu, nebyl cítit nijak.      Mohlo to kdysi být stejně tak dřevo nebo tabák anebo papír.      Proska opatrně vstal a přidržel nůž u rozbitého okna. Proud vzduchu se na něj vrhl a popel rozmetal.      „Odpusť mi, jestli můžeš,“ houkl asistent.      Měl zlost, že se dívka nevrátila. Pomalu se zase posadil ke džbánu, a aniž chtěl, píchl do popela ještě jednou. Jenže bodák nepronikl příliš hluboko. Džbán byl popelem naplněn nejvýš z jedné třetiny.      Co to je? To přece zní skoro jako kov! Že by se pod popelem skrývalo ještě něco jiného? Možná že mě podfoukla, tahle věštkyně s pěknýma prsama. Koukneme se, co to pod tím popelem vězí. Ten její bratr mohl být stejně tak kus dřeva. Vzal džbán do obou rukou a přidržel ho z okna ven. Vítr popel vyhnal ven. Na dně nádoby se zaleskly čtyři dynamitové patrony!   Siegfried Lenz se narodil roku 1926 ve východopruském Lycku (polský Ełk), zemřel v roce 2014 v Hamburku. Patří k nejvýznamnějším a zároveň nejčtenějším spisovatelům německé poválečné literatury nejen v Německu, ale i ve světě. V češtině vyšly téměř všechny jeho významné romány, především Muž v proudu (česky 1965), Rukojmí (1966), Hodina němčiny (1974), Vzor (1976), Tak hezky bylo v Šulákově (1982), Vlastivědné muzeum (1984), Cvičiště (1989). Autor má za sebou rovněž velmi bohatou povídkovou tvorbu. Siegfried Lenz obdržel několik desítek významných cen a vyznamenání, mimo jiné Mírovou cenu německých knihkupců (1988), Goethovu cenu města Frankfurt nad Mohanem (1999) či Cenu Lva Kopeleva za mír a lidská práva (2009).   Nakladatelství PROSTOR, v českém jazyce vydání první, z německého originálu Der Überläufer, vydaného nakladatelstvím Hoffmann und Campe v Hamburku v roce 2016, přeložil Petr Dvořáček, 284 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-23 00:07:00

Prezidentům navzdory. Skryté motto Christophera Wraye, jenže vede nejmocnější vyšetřovací úřad USA

Říká se, že „do stejné řeky dvakrát nevstoupíš“. Okřídlené rčení rozhodně neplatí pro nynějšího šéfa nejmocnější federální vyšetřovací agentury Spojených států. Ředitel FBI Christopher Wray (57) dvakrát vstoupil do byznysu, aby ho dvakrát vyměnil za státní služby. Od roku 2017 řídí úřad, v němž pracuje přibližně 35 tisíc federálních agentů s množstvím poboček v zahraničí.

Čas načtení: 2024-02-23 00:07:00

Prezidentům navzdory. Skryté motto Christophera Wraye, jenže vede nejmocnější vyšetřovací úřad USA

Říká se, že „do stejné řeky dvakrát nevstoupíš“. Okřídlené rčení rozhodně neplatí pro nynějšího šéfa nejmocnější federální vyšetřovací agentury Spojených států. Ředitel FBI Christopher Wray (57) dvakrát vstoupil do byznysu, aby ho dvakrát vyměnil za státní služby. Od roku 2017 řídí úřad, v němž pracuje přibližně 35 tisíc federálních agentů s množstvím poboček v zahraničí.

Čas načtení: 2024-03-26 12:12:16

50 free spinů dvakrát denně u Grandwinu

Celkem 100 free spinů neboli 50 free spinů dvakrát denně. Přesně takovou nabídku ti každý den až do čtvrtka bude přinášet casino Grandwin. Nestůj tam a pojď se taky zapojit do této jedinečné akce plné zábavy a extra přídavkem free spinů. The post 50 free spinů dvakrát denně u Grandwinu appeared first on 🍀 Vyhraj.cz.

Čas načtení: 2024-04-07 08:37:02

Greta Thunbergová byla dvakrát zadržena na demonstraci v Haagu

Klimatickou aktivistku Gretu Thunbergovou v sobotu dvakrát na několik hodin zadržela policie na demonstraci v nizozemském Haagu. The post Greta Thunbergová byla dvakrát zadržena na demonstraci v Haagu first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-04-22 14:24:46

Kišiněvské letiště bylo večer dvakrát evakuováno kvůli hlášené bombě

V Moldavsku bylo letiště v Kišiněvě evakuováno dvakrát během večera. Neznámá osoba nahlásila údajnou bombu na území letiště, píší deníky RBC-Ukraine a The Kyiv Independent. The post Kišiněvské letiště bylo večer dvakrát evakuováno kvůli hlášené bombě first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-04-28 11:33:29

300 km široké UFO se na radaru nad Mexikem objevilo dvakrát

300 km široké UFO se na radaru nad Mexikem objevilo dvakrát, v rozmezí dvou let [poprvé 1. září 2020 a podruhé 22. června 2022].... Článek 300 km široké UFO se na radaru nad Mexikem objevilo dvakrát se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-08-29 17:32:38

Na okresce jela skoro dvakrát rychleji než měla. Teď si za volant svého BMW až rok a půl nesedne

Policisté zastavili 26letou řidičku BMW, která jela na okresce skoro dvakrát tak rychle, než je povoleno. Řidičce byl na místě zadržen řidičský průkaz a zakázána další jízda. Na silnici I/11 mezi Šedivcem a Žamberkem byla policií zastavena šestadvacetiletá řidička BMW, které naměřili rychlost 175 km/h. Na tomto úseku je však povolená maximální rychlost 90 km/h, […]

Čas načtení: 2025-02-26 08:00:11

Těšíte se na trojitou skládačku Samsungu? Máme pro vás dobré i špatné zprávy

Vypadá to, že Samsung zase posouvá hranice toho, co považujeme za běžný smartphone. Ačkoliv jsme si zvykli na skládací telefony, momentálně chystá něco ještě odvážnějšího. Připravuje se model, který se bude skládat ne jednou, ale hned dvakrát! Seznamte se s Galaxy G Fold, unikátním zařízením, které by mohlo být budoucností mobilní technologie. Dvakrát složený, dvakrát zajímavější Představte si telefon, který se rozloží do obrovského displeje o velikosti […]

Čas načtení: 2025-04-21 16:30:00

Trenérka hokejistek MacLeodová: Hrály jsme do posledního dne. To není porážka

Z pozice hlavní trenérky vedla Carla MacLeodová českou hokejovou reprezentaci na čtvrtém mistrovství světa. Bilance? Čtyřikrát boj o bronz, dvakrát radost a dvakrát zklamání. Zatímco v prvních dvou případech si Češky poradily se Švýcarskem, naposledy dvakrát těsně padly s Finskem. Bez vysněné medaile zakončily i domácí šampionát. „Když hrajete ve skupině A, není to vždycky o vítězstvích, ale taky o tom, jak hrajete, co děláte, abyste uzavřeli mezeru za týmy jako jsou Kanada a USA,“ upozornila bývalá vynikající obránkyně.

Čas načtení: 2025-05-22 16:27:35

Samsung chystá mobil, který složíte hned dvakrát. Stát by mohl až 80 tisíc

Samsung chystá revoluční skládačku Galaxy G Fold. Ohebný displej se má rozevírat dvakrát, čímž nabídne tři části. Premiéra se očekává brzy.Přečtěte si celý článek: Samsung chystá mobil, který složíte hned dvakrát. Stát by mohl až 80 tisíc

Čas načtení: 2025-06-16 00:25:47

Jak na pravidelnou péči o keře, respektive živé ploty

Jak na pravidelnou péči o keře, respektive živé ploty redakce Po, 06/16/2025 - 00:25 Zahrada a Rostliny Klíčová slova: nůžky plotové nůžky Fieldmann péče o živý plot Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Obecně se živé ploty stříhají alespoň dvakrát v roce a začínáme s tím už v prvním roce po výsadbě. Existují ale výjimky, proto je dobré se informovat při výsadbě, jakou péči bude konkrétní rostlina do budoucna potřebovat. Pokud máte plot prvním rokem, zaměřte na jeho hustotu nikoliv výšku. Pravidelným zástřihem, klidně i o třetinu výšky, docílíte toho, že plot začne větvit odspodu, což svědčí jeho stabilitě a hustotě. Typicky jde o listnaté keře jako habr nebo ptačí zob. Rychle rostoucí druhy, jako je právě ptačí zob nebo zlatý jilm, můžete i v prvním roce stříhat dvakrát. Naopak jehličnany se obvykle nestříhají ihned, ale až druhý rok, kdy dojde k potřebnému zakořenění. Letní údržba Během hlavní vegetační sezóny (léto-podzim) nám na zahradě vypuknou závody v růstu. V tomto období tak přistupujeme k udržovacímu řezu (střihu). Ten slouží k zachování stávajícího tvaru a velikosti plotu, kdy odstraníme přerostlé, vybočené nebo poškozené výhony a upravujeme zahušťování a proudění světla i vzduchu. I když k tomuto řezu přistupujeme obvykle začátkem léta, u rozpínavých rostlin jako jsou túje, můžeme řez provádět podle intenzity růstu 2× až 4× ročně. BOX Orientačně lze při stanovení četnosti a doby střihů vycházet z následujícího rozdělení: Opadavé listnaté keře (např. habr, ptačí zob, buk) Formovací střih: konec března až duben, před rašením pupenů. Udržovací střih: červenec až začátek srpna (po jarním růstu). Stálezelené keře (např. túje, cypřiš, zimostráz): Hlavní střih: konec května až červen, kdy skončí prudký jarní růst. Udržovací střih: srpen, pokud je růst intenzivní. Vyhněte se stříhání pozdě na podzim (z důvodu možného omrznutí nových výhonů). Kvetoucí živé ploty (např. tavolníky, zlatice): Po odkvětu. Nezastřihujte brzy na jaře, jinak odstraníte poupata. Nic se nemá přehánět Při stříhání a řezání živého plotu mějte vždy na paměti osvědčené „dvakrát měř, jednou řež“.  Po vysazení by měl vždy hlavní výhon zůstat nepoškozený, dokud živý plot nedosáhne požadované výšky. Ostatní výhonky zkracujte na polovinu. U starších plotů boční jednoleté výhonky zkraťte o dvě třetiny, hlavní nechte dorůst do požadované výšky.  Zatímco u listnatých druhů pomůže v případě málo hustých míst nebo mezer radikální zastřižení, jehličnany po prořezání už nevyženou výhonky. Správné nářadí i oblečení Ať už máte plot z tújí, habrů, ptačího zobu nebo tisů, musí být vaším společníkem ostré nůžky nebo křovinořez. Ideální jsou elektrické, a ještě lepší akumulátorové, které zajistí čistý a rovnoměrný střih. Akumulátorové jsou totiž nejenom výkonné a lehké, takže se s nimi snadněji manipuluje, ale dávají vám naprostou volnost pohybu po celé zahradě. A nezapomeňte na vhodný ochranný oděv, brýle a rukavice. Některé rostliny jako túje nebo cypřiše vaší pokožce nemusí svědčit, nemluvě o tom, že třeba tis má jedovatá semena. AKU TELESKOPICKÉ PLOTOVÉ NŮŽKY FZN 70405-0 AKU nůžky jdou díky možnosti teleskopického madla prodloužit až o 70 cm jasnou volbou pro práci na vysokém porostu. Nůžky FZN 70405-0 jsou součástí řady FAST POWER 20 V, která zajišťuje kompatibilitu 20 V akumulátorů napříč přístroji FIELDMANN. Pro pohon nůžek je možné využít 20 V akumulátor s kapacitou 2 nebo 4 Ah, který zajistí energii na 45 nebo 90 minut práce. Délka nožové lišty je 420 mm a zubová mezera (max. průměr stříhané větve) 16 mm.  Cena teleskopických plotových nůžek Fieldman FZN 70405-0 je 1699 Kč.   AKU PLOTOVÉ NŮŽKY FZN 70202-0 Výkonné plotové nůžky FZN 70202-0 keře i živé ploty upraví do perfektní formy, a to díky 410 mm dlouhému střihu s 16 mm průměrem, který střihá rychlostí až 1200 ot./min. Díky bezpečnostním spínačům s elektronickou brzdou je práce s nimi velmi bezpečná. Nástroj, který je také z programu FAST POWER 20 V, je kompatibilní s akumulátorem o kapacitě 2 Ah i 4 Ah. Samozřejmostí pro dodání je i ochranný kryt pro správné skladování. Cena plotových nůžek Fieldmann FZN 70205-0 je 1249 Kč.     AKU Nůžky na trávu a keře fzn 70101-0 AKU nůžky se dvěma lištami o délce 10 a 20 cm si hravě poradí s trávou i zastřiháváním keřů. Nůžky jsou kompatibilní s Li-Ion baterií 2 Ah nebo 4 Ah z programu FAST POWER 20 V, která je pohání rychlostí až 1200 ot./min. Maximální váha nůžek pod 0,5 kg a ergonomicky tvarovaná měkčená rukojeť zaručí pohodlné používání při dlouhodobé práci a manipulaci i v těžko dostupných místech. Cena AKU nůžek na trávu a keře Fieldmann FZN 70101-0 je 999 Kč.   AKU PLOTOVÉ NŮŽKY FZN 70205-0 AKU plotové nůžky využijete nejenom na úpravu živého plotu, ale také na jakékoli keře nebo okrasné dřeviny, kterým chcete dodat tvar.  Délka lišty je u těchto nůžek 510 mm, zubová mezera 16 mm a počet zdvihů 1300 ot./min. Základní 20 V akumulátor nabízí kapacitu 2 Ah, na zahradě s ním můžete pracovat 25 minut. K dispozici je i 4 Ah akumulátor s dobou provozu 50 minut. Oba akumulátory o kapacitách 2 Ah / 4 Ah, lze využít do všech výrobků společnosti FIELDMANN řady FAST POWER 20 V. Hmotnost nůžek je 2,3 kg. Cena plotových nůžek Fieldmann FZN 70205-0 je 1249 Kč. O značce FIELDMANN Česká, kvalitní, spolehlivá a dnes již dobře zavedená a zákazníky vyhledávaná – to je značka FIELDMANN, která vznikla v roce 2010. I když název zní cizojazyčně, kořeny značky FIELDMANN jsou ryze české. Produkty napříč celou nabídkou spojuje snaha o porozumění zákazníkovi a tím pádem důraz na funkčnost, kvalitu, bezpečnost, ergonomii a snadné použití či ovládání, využití současných technologií, ale také hezký design. Jednou ze zásad značky, které se její tvůrci i vývojáři od počátku drží, je cenová dostupnost výrobků. Svým zákazníkům pak Fieldmann přirozeně nabízí i kvalitní, dobře dostupný zákaznický servis.   Svou nabídkou pokryje značka FIELDMANN většinu potřeb spojených s péčí o zahradu a okolí domu, ale také o byt, dílnu či garáž. Na výběr jsou jak základní modely jednotlivých typů výrobků, tak prémiové produkty, v obou případech vždy se skvělým poměrem ceny a výkonu. Výkonná benzinová sekačka, plotostřih, AKU šroubovák, teleskopický žebřík, svářečka nebo šavlová pila? To všechno u značky FIELDMANN najdete. Bohatá nabídka zahrnuje také například techniku pro čerpání vody, dřevěný i kovový zahradní nábytek, grily či autopříslušenství. V posledních letech se značně rozšířila i nabídka AKU přístrojů. Program AKU FAST POWER 20V dnes zahrnuje komplexní škálu pomocníků pro dílnu i zahradu.   Pro více informací kontaktujte: Eva Kašparová MT: 608 678 581 Phoenix Communication, a.s. Opletalova 5, Praha 1 Přidat komentář hlavní foto Wooden Bench Seat - Free photo on Pixabay   Prostříhávání, prořezávání, tvarování stromů a keřů jarem nekončí – obzvlášť, pokud máte na svém pozemku živý plot. Zatímco jeho zmlazení a hlavní formování by mělo probíhat v období vegetačního klidu, tvarovat ho můžete od začátku jara až do pozdního léta. Taková pravidelná péče je náročná časově i fyzicky o to víc, oč větší jste perfekcionista. Nabízí se proto úvaha, jak si zušlechťování vlastní zahrady usnadnit, a přitom dosáhnout kýženého výsledku.  Odpovědí mohou být nůžky na živý plot a trávu nebo křovinořezy z AKU programu FAST POWER 20 V značky Fieldmann. Text obsahuje reklamní sdělení. 

Čas načtení: 2025-08-23 21:24:41

Plzeň zlomila prokletí! Koubek dal hráčům dva dny volna

Dvakrát v probíhajícím ligovém ročníku hráli doma. Dvakrát v závěru vedli. Dvakrát o vítězství přišli. Až napotřetí to vyšlo! Fotbalisté Plzně díky proměněné penaltě kapitána Matěje Vydry v nastavení porazili Karvinou 2:1. A (nejen) trenéru Miroslavu Koubkovi spadl obrovský balvan ze srdce. „Vydřených výher si vážíme nejvíc,“ radoval se velezkušený kouč.

Čas načtení: 2026-06-09 07:00:10

Nechtěl jet dvakrát, tak převážel 2000 litrů nafty. Zastavila ho policie, teď mu hrozí pokuta až 500 000 korun

Řidič přiznal, že nechtěl jet dvakrát, a po D7 vezl 1 980 litrů nafty najednou. Případ míří ke správnímu orgánu.

Čas načtení: 2020-12-18 13:45:00

Tesco online nákupy - Zkušenosti

Tesco potraviny online už využíváme nějaký ten rok. V posledních měsících tam řešíme většinu nákupů potravin a drogerie. Za co je můžeme pochválit a na co si dát pozor? Tesco potraviny online - KladyVelký palec nahoru zaslouží řidiči. Vždy přijedou v určený čas, jsou dobře naladění a ochotní i nad rámec svých povinností. Ceny za dopravu se pohybují mezi 59 a 99 korunami dle času, který si zvolíme. Do Tesca to máme cca 25 kilometrů, vychází to tudíž šul nul. Teplota chlazeného a mraženého zboží byla zatím pokaždé OK. Pečivo čerstvé, obaly nepoškozené. Pokud se Vám zboží nelíbí, můžete ho bez problémů vrátit.  Ceny jsou stejné jako v Tesco hypermarketu včetně akcí. Výběr produktů mají obří. Tesco potraviny online - ZáporyStává se, že nabízejí i to, co nemají. V takovém případě buď nepřivezou nic nebo zboží nahradí jiným, které je podobné. Náhrady bývají semtam mimo mísu (místo 100% juice dají 20% vodičku, vyberou něco za dvojnásobnou cenu atp.). Naštěstí se to stává minimálně. Z desítek objednaných položek jde o nižší jednotky. Už několikrát se nám stalo, že bylo maso těsně před koncem trvanlivosti. Třeba pstruha jsme museli vrátit, přišel v den, kdy měl být spotřebován a nevypadal dvakrát svěže. Vyřešeno přes infolinku slevou na další nákup.Na co si dát pozorNakupujete za ceny, které jsou platné v den doručení, tzn. je-li položka v akci dnes a má být doručena pozítří, kdy už akce neplatí, bude vás stát běžnou cenu. Samozřejmě vás na to během nákupu upozorní. Před několika týdny musel management Tesca ukázat svou aktivitu. Přišli tudíž se skvělou novinkou. Pokud změníte výběr položek, musíte pokaždé kartou znovu zaplatit. Díky této úžasné inovaci se nám dvakrát stalo, že platba na Internetu neproběhla a museli jsme zacvakat u řidiče.Proč konkurence spí?Tesco je jediným z velkých řetězců, kdo v takovém rozsahu rozváží zboží. Přitom k tomu není potřeba vlastnit vozový park ani žádné technologické vymoženosti. Řidiči jsou externisté, jezdí se svými dodávkami. Zboží je v běžných bedničkách. Chlazené a mražené pak v obyčejných boxících obložené ledem.Myslím, že konkurence do toho nejde zkrátka z toho důvodu, že přes Internet nakoupíte jenom to, co opravdu potřebujete. Zatímco z krámu mnohdy přinesete i nechtěné, což samozřejmě generuje obří tržby navíc.ResuméPokud to máte do většího obchodu dál, můžeme Tesco potraviny online jen doporučit.

Čas načtení: 2019-11-10 08:00:50

Bonusový příběh: Já a Anastázie; Cesta do země malovaných plakátů

Čtení na pokračování I. VELKÉ TAJEMSTVÍ Po chodbách se běhat nemá. Je to ve školním řádu a je to škoda. Protože jsou dlouhé s kluzkým povrchem a snadno k tomu svádějí. Myslím, že kdyby dospělí doopravdy nechtěli, aby se po nich běhalo, klouzalo a skotačilo, tak by je takové nestavěli. Klidně by mohli být krátké, úzké a s překážkami. Alča umí dělat hvězdy. Vypne ruce, vypne nohy a přetočí se dokola, jako by pro ni neplatila žádná gravitace. A chce se naučit i salto vzad. Stejně jako velcí kluci venku vzadu za hřištěm. Natahali si tam staré matrace, které kdosi vyhodil, a trénují každé volné odpoledne. Jenže teď už je docela pozdě. Ve škole skoro nikdo není. Děti odešly z kroužků, jen já jsem se trochu zdržela. A když jsem stála na té chodbě a kolem dokola nikdo, chtěla jsem to zkusit. Aspoň jednou. Jaké to bude, když se rozeběhnu a sklouznu? Jak dlouho pojedu? Kdyby na mých podrážkách byla modrá barva, jak dlouhou by udělala čáru? A tak jsem se pořádně rozeběhla a zvedla ruce a svištěla a v tu chvíli ze schodiště vystoupil pan školník. Podíval se na mě tím svým typickým výrazem. Už má hodně prošedivělé vlasy a husté obočí. Ale když se dívá vážně, jako by se mu ty chloupky na obočí rozčíleně vztyčily. On není vůbec zlý, chce jen vypadat strašně důležitě, abychom ho nebrali na lehkou váhu. Protože po školních chodbách se opravdu běhat nemá! Ne nadarmo je to ve školním řádu. Snadno by se mohl stát úraz a kdo by pak chtěl ležet doma s nohou v sádře, když by mohl zase někde jinde něco jiného podnikat. Trochu jsem se zastyděla. Já vím, že mě to strašně lákalo, ale být přistižená, to je jiný pocit. Chtěla jsem to trochu napravit, aby si nemyslel, že jsem jen nějaká uličnice, a tak jsme spolu prohodili pár vět. „Já si myslím, že být školníkem je super práce. A navíc jsem slyšela, že taky školníci ve škole bydlí. A to si pak ani nemusíte vařit, že jo? Protože ve škole je navíc jídelna. A když potom všichni odejdou, tenhle celý obrovský barák máte jen pro sebe. Musíte si žít jako král! Tolik místností! Jako komnat na zámku! Kdybych já bydlela ve škole, tak bych se třeba večer chodila dívat do přírodopisného kabinetu. Mají tam dokonce vycpaná zvířata! Lepší jsou živá, to dá rozum. Ale tohle je taky nevídané! Nebo bych chodila do tělocvičny a houpala bych se na kruhách a nebo bych…“ „Nebo bys klidně běhala po chodbách a nikdo by tě nezastavil,“ smál se školník. Já jsem si ale dovedla představit noční dobrodružství v ještě mnohem lepším provedení: co takhle brázdit chodby na bruslích? Nebo na skateboardu jako Bart Simpson? Klidně by se tu mohly konat tajné noční závody, nebo strašlivě strašidelné exkurze. V přírodopisném kabinetu mají totiž ještě opravdového kostlivce v životní velikosti! Kdyby ho někdo v noci potkal uprostřed temné chodby, to by bylo! Takových možností, co se tu nabízí! Proč to ještě nikoho nenapadlo? Myslím, že pan školník je správný chlapík. On je to ve skutečností táta paní učitelky Doubkové ze 4.B. Někdy to je trochu legrace, když paní učitelka odchází do kabinetu a on na ni volá Anežko, stav se pak u mě, mám pro tebe tu ořechovou roládu, jak máš ráda. Děti se pak chichotají. Když je hodina, tak sedí vážně a bojí se, aby nedostaly pětku. A pak přijde přestávka a paní učitelka se na pana školníka usmívá. To je takový jiný úsměv než na kohokoliv jiného. Na rodiče se vždycky díváme jinak než na cizí lidi. A pak mi pan školník řekl o VTŠ, což je zkratka pro Velké Tajemství Školníků. „Ale slib mi, že to nikomu neřekneš. Tohle je závazné VTŠ, to se nesmí dostat mezi lidi! Víš, co by se všechno mohlo stát?“ V tu chvíli se pan školník tvářil dost přísně, až se mu zase naježilo obočí. Věděla jsem, že tohle je opravdu opravdu důležité. Ale musela jsem dodat: „Je mi to jasné, ale upřímně…“ „Copak ty neumíš udržet tajemství? Přece už nejsi žádné malé dítě.“ „Kdepak! To já umím! Kdyby se soutěžilo, kdo to nejdéle vydrží, jistojistě bych vyhrála! Nikdo by ho ze mě nevypáčil, ani kdyby mě mučili. Když se řekne slib, tak to platí a basta. Jenže zůstat s tajemstvím úplně sama je trochu smutný. Kdybych ho tak mohla sdílet se svou nejlepší kamarádkou, bylo by to naše společné tajemství. A s tím už se dají dělat věci!“ „Nejlepší kamarádka, říkáš, Markétko? Tak pokud je to opravdová upřímná kamarádka, právě taková, kterou člověk pozná možná jednou, dvakrát za život, pak ano, můžeš ji to říct. Společně tak budete mít možnost zažít úžasná dobrodružství, na která se nikdy nezapomíná. Markétko, buď ale zodpovědná. S takovým tajemstvím je spojena velká moc. Dávej pozor, ať to tobě a tvé kamarádce přinese jen to nejlepší a nikomu neuškodí. A teď mi tady opravdu a upřímně slib, že nikomu dalšímu, co je to VTŠ a jak funguje, za žádných okolností nevyzradíte.“ Slibuji,“ řekla jsem a na důkaz důležitosti okamžiku jsem si olízla prsty. Nemohla jsem se dočkat! To bude dobrodružství! V čem tedy vlastně spočívá Velké tajemství školníků? „V místech, kde v tělocvičně stojí cvičební nářadí, se v některých školách skrývá pod malým nenápadným koberečkem tajný teleportační kanál. Na světě jich je prý něco kolem stovky a poznáš je tak, že jsou na podlaze žlutou barvou označené dvě lidské stopy. Když se na ně postavíš a nebudeš se chvíli hýbat, odnesou tě pryč do úplně cizí školy a ještě k tomu v docela jiném čase, než je teď. Nevýhoda je, že to nemůžeš ovládat jako třeba stroj času. Ten kanál si dělá, co chce. Než se naděješ, jsi v tu chvíli docela někde jinde a můžeš jen hádat, kde a co se píše za rok.“ „Tak to je luxusní!“ zapištěla jsem radostně. „A jak se pak dostanu domů?“ „Stejným způsobem. Musíš se postavit na tytéž stopy a ty, naštěstí, tě jako zpátečním lístkem vrátí domů. Aspoň tuto cestu nepopletou.“ „Já už asi vím, co tu děláte po nocích,“ zachichotala jsem se. „Tak si tak říkám, že až budu velká, nebylo by špatné být školníkem. Teda vlastně v mém případě školnicí.“ Udržet tajemství, to dá vskutku práci. A vědět o něčem tak neuvěřitelném a nevyzkoušet to, to už je doslova nadlidský úkol. Naštěstí jsem se tímhle trápit nemusela. Pan školník mi ho nesvěřil pro nic za nic. Druhý den po obědě byla tělocvična zcela prázdná, a tak jsem se domluvila s Alčou, se svou nejlepší kamarádkou, kterou člověk potká možná jednou, dvakrát za život, že bychom mohli tuhle prapodivnost vyzkoušet. Ani mě nenapadlo, že bych do toho šla sama. Přeci jen bez Alči by to byl jen poloviční zážitek. Ne nadarmo se říká: ve dvou se to lépe táhne. A dva dají dohromady více nápadů a dostanou-li se do nějaké šlamastiky či nebezpečí? Prostě jedna druhé pomůžeme! Protože taky přece platí, že v nouzi najdeš přítele. Vždycky je lepší užít si dobrodružství ve dvou nežli sám. A slib je slib! To je pravda! A toto tajemství bude dvojnásobně stvrzené a ohlídané. Jen já, Markéta Vstřícná a Alena Moravcová! Když jsem odhalily přesně to místo, o kterém mluvil pan školník, uvědomily jsme si, že stopy tu jsou jen pro jedny boty. Chvíli jsem dumala, ale pak jsme se na sebe s Alčou významně podívaly a jako by do nás najednou trklo: Je přece jasné, že pokud bych si na ně nejprve stoupla já a chvilku po mně Alča, mohlo by to každou z nás odnést jinam? Ale! Když jedna vyleze druhé na záda, tak se obě přeneseme najednou na stejné místo! Heureka! Naprosto geniální! Pokračování zde Obrázky: pixabay.com