Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-02-06 10:23:56

Zemětřesení v německé politice: nový premiér Durynska byl do funkce zvolen rovněž hlasy AfD

Povolební rozložení sil v Durynsku slibovalo budoucí drama, protože Linke, strana vystavěná na základech bývalé dederonské státostrany SED, a AfD mají dohromady více než polovinu všech poslanců v zemském sněmu. Čistě matematicky bylo zjevné, že aspoň jedna z nich se na vládě nějak podílet musí. Minimálně její podporou z opozice. Až dosud vládla v Durynsku rudo-rudo-zelená koalice, v jejímž čele stál Bodo Ramelow. Tato koalice ztratila v loňských volbách většinu. Nový zemský sněm zasedl 5. února, aby zvolil nového ministerského předsedu. Při prvních dvou kolech volby proti sobě stáli Ramelow za Linke a Christoph Kindervater, bezpartijní venkovský starosta nominovaný AfD. Ani jednomu se nepodařilo získat nadpoloviční většinu. Mělo se tedy konat třetí kolo, ve kterém by vyhrál ten, kdo získá hlasů nejvíce, i kdyby jich byla méně než polovina. Do třetího kola nastoupil neočekávaně další kandidát, Thomas Kemmerich za FDP, a získal 45 hlasů proti 44 Ramelowovým, čímž vyhrál a stal se novým premiérem. Bylo patrné, že pro něj hlasovala i AfD. PRÁSK! Semtex odpálen. Nikdy jsem, dokonce ani z vědeckých důvodů, nekopnul do sršního hnízda, ale takhle nějak si představuji, že to probíhá. Německá politická vrstva se zvedla jako bouřící oceán. Z naprosto neznámého Kemmericha, který mimochodem sdílí příjmení s jednou z postav románu Na západní frontě klid, se během pár minut stal nejnenáviděnější muž celé spolkové republiky. Hned po volbě se odehrála scéna netypická pro nudnou německou politiku, zato však typickou pro shitstorm, který se rozpoutal na sítích. Šéfka levicové frakce Susanne Hennig-Wellsow totiž Kemmerichovi místo gratulace hodila kytici pod nohy: Situace je o to ostřejší, že hlavou durynské AfD je Björn Höcke, chlapík natolik kontroverzní, že ho vedení AfD před pár lety chtělo vyloučit. (Nakonec to ustál.) Nejsem žádný zastánce nálepkování, ale Höcke si opravdu opakovaně pohrává se symbolikou na samé hraně zákona a slyšel jsem i názor, že ho kdosi do partaje nasadil, aby ji zdiskreditoval před západoněmeckým elektorátem. (Podle mne to tak není; ale coby Neněmec bych stejně považoval za rozumné si zrovna od tohoto pána držet odstup.) Zkrátka, ze všech možných zemských organizací AfD je zrovna ta durynská asi nejmíň stravitelná pro zbytek německé pravice, a teď ausgerechnet ona pomohla dosadit nového zemského premiéra, rukou společnou a nerozdílnou s místní CDU. Navíc, vzhledem k číselným poměrům v durynském parlamentu, je patrné, že na její toleranci budou záviset různé legislativní akty budoucí vlády. Příval článků, komentářů a požadavků na to, aby Kemmerich OKAMŽITĚ! odstoupil, připomíná ohňostroj. Došlo i k demonstracím, například v Berlíně se skandovalo „Ganz Berlin hasst die FDP!“ (Jestli vám to něco připomnělo, tak asi tohle.) Přirovnání k Hitlerově nástupu k moci padají tak hustě, že kdyby podobně hustě padal sníh, vypadalo by to tu jako na Aljašce. Kemmerich nicméně neodstoupil a podle chování místní durynské CDU i FDP je očividné, že nešlo o náhodu, ale o dohodu. (Ve třetím kole volby nedostal formální kandidát AfD, Kindervater, ani jeden hlas!) Spolková FDP je v celé záležitosti rozpolcená, některé výrazné osobnosti také chtějí Kemmericha shodit, ale šéf strany Lindner reagoval opatrněji, stejně jako místopředseda Kubicki. FDP měla naposledy svého člověka v křesle zemského premiéra roku 1953 a na východě, kde neustále osciluje kolem pětiprocentní hranice, nemá zas tak moc co ztratit. Kancléřka Merkelová, jak je jejím dlouholetým zvykem, se nijak nevyjádřila; ona se vůbec veškeré krize snaží „vysedět“. Stejně ale nejspíš dojde k problémům na spolkové úrovni, protože sociální demokrati požadují zasedání koaličního výboru, na kterém budou chtít v Durynsku vypsat nové zemské volby. Update 6. 2. v 11:00 Tak už se nám kancléřka vyjádřila, volba Kemmericha prý je neodpustitelná a bude muset být napravena. Novináři to berou jako náznak, že bude prosazovat předčasné volby. A předsedkyně strany, Annegret Kramp-Karrenbauer, hrozí durynské CDU "odpovídajícími následky", aniž by je blíže specifikovala. Konec update. Konečný výsledek záleží hlavně na tom, zda si durynská CDU za svým rozhodnutím bude stát, nebo ne. Ve východních spolkových zemích panují zcela jiné politické poměry než ve staré SRN. Rozhodování mezi nacionalisty a komunisty tedy není pro tamní pravici nikterak jednoduché. Ačkoliv zrovna sám Ramelow patří k umírněnějšímu křídlu Linke, přeci jen probíhala na hranici Durynska železná opona, o jejímž počtu obětí dodnes není úplně jasno, a tohle už soudruhům nikdo neodmaže. Kuriozitka na závěr: všechny důležité osoby tohoto východního politického dramatu, tj. Ramelow (Linke), Höcke (AfD) i Kemmerich (FDP), jsou zápaďáci přestěhovaní na východ. Ramelow pochází z vesnice nedaleko od Brém, Höcke od Rýna a Kemmerich z Cách na belgicko-nizozemsko-německém pomezí. Update 6. 2. v 19:00: Vývoj jde rychle, Kemmerich ještě ve čtvrtek ráno prohlašoval, že se chystá vládnout, po osobní návštěvě předsedy FDP Lindnera však změnil názor a řekl, že se „nelze vyhnout odstoupení.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2020-02-13 14:07:15

Vede Merkelová CDU do časů Německé demokratické republiky?

Někdy se dlouho, předlouho nic neděje, i když z různých narážek a indicií soudíte, že pod příkrovem ledu jsou skryty značné síly, které chtějí ven. Pak jednoho dne povolí ten povrch na jednom nenápadném místě. A během chvilky je z nudné, zamrzlé plochy divoká řeka plná ostrých a zubatých ker, které se s mohutným řevem lámou na menší kousky a při své cestě k moři strhávají pilíře mostů. Takhle nějak na mne působí důsledky durynské krize uvnitř CDU. Místopředseda durynského zemského sdružení CDU a poslanec zemského sněmu, Michael Heym, napadl 12. února kancléřku Merkelovou způsobem, který jsem ještě z téhle krotké politické strany neslyšel. Řekl, že její jednání v krizi, hlavně pak její slova o „neodpustitelnosti“ a o tom, že výsledky volby musejí být „vzaty zpět“, mu připomněly nejhlubší časy NDR. Zároveň potvrdil, že volba Kemmericha byla jednohlasným rozhodnutím poslaneckého klubu, že o možné podpoře ze strany AfD se mluvilo a že s touto možností byli poslanci za CDU srozuměni. „Nebylo na tom nic špatného,“ řekl Heym. „Byla to demokratická, legitimní volba.“ Kritizoval mediální a společenskou štvanici (Hetzjagd, to samé slovo, které se používalo ve spojitosti s nepokoji v Saské Kamenici), která se následně rozpoutala. Pokud s takovými výsledky společnost nedokáže žít, měla by podle jeho názoru AfD raději zakázat. No, to jsem zvědav, co se teď kolem Heyma bude dít a zda náhodou nevystřídá Kemmericha v čele pelotonu momentálně nejvíce nenáviděných pravicových politiků. A rovněž na to, zda proti němu centrála nějak zasáhne. Přirovnat jednání Merkelové k poměrům za bývalé NDR, to je přeci jen od zemského poslance CDU vážná rebelie. Další téma, kolem kterého nyní v CDU bijí blesky, je Werteunion (WU), stranická frakce, která prosazuje návrat ke konzervativnímu pojetí politiky. WU je nepočetná, má jen asi jedno procento všech členů CDU, ale v médiích je dost hlasitá a řadí se k ní například Hans-Georg Maaßen, bývalý šéf vnitřní kontrarozvědky. Už nějakou dobu bylo patrné, že WU svojí existencí a požadavky dráždí politiky středového proudu, ale tentokrát je roztržka otevřená. Christian Bäumler, místopředseda sdružení zaměstnavatelů v CDU, označil Werteunion za „pomocný sbor AfD“ a dodal, že „kdo nesdílí hodnoty CDU, nemá v ní co dělat.“ V médiích se objevila zpráva, že šéf WU Alexander Mitsch poslal roku 2016 na konto AfD peníze, jednou 20 a podruhé 100 eur, a že dokonce zvažoval stranický přestup. Mitsch k tomu řekl, že od přestupu jej odradila osobní setkání s některými členy AfD. To je nejspíš asi taky neodpustitelné, protože předseda mládežnické Junge Union Tillmann se od něj distancoval a řekl, že (Mitsch) se má zeptat sám sebe, zda je jeho místo opravdu ještě v CDU. A 13. února se od Werteunion distancoval také Ralph Brinkhaus, šéf spolkového poslaneckého klubu, který řekl, že kdo se jasně nevyhradí vůči pravičákům (Abgrenzung nach rechts), není v CDU „správně“. Europoslanec za CDU Elmar Brok zase popsal WU jako „rakovinu“: „To je jako rakovina. S něčím takovým musí člověk hned od počátku s veškerou bezohledností bojovat, aby se takováhle rakovina nemohla vplížit do strany.“ (Upřímně mě to použití slov „bezohledně bojovat“, „rakovina“ a „vplížit“ v politické řeči dost znervózňuje, protože i jako Neněmci je mi známo, že tímhle typem slovní zásoby oplývala zrovna nacistická propaganda. Právě ono rücksichtslos bylo v oněch časech považováno za kladné slovo vyjadřující energii a odhodlání, tedy stejně jako v tomto citátu. A přirovnání oponentů k plížícím se parazitům či nemocem taky sedí. Tak tenhle pán reprezentuje středovou stranu v Evropském parlamentu. A patří k jejím veteránům, není to žádná bezvýznamná osoba z páté řady odzadu.) Tím není výčet čerstvých útoků vůči Werteunion u konce, opřela se do nich i odcházející předsedkyně Annegret Kramp-Karrenbauer těmito slovy: „Otázka, kterou si jeden každý, kdo by se rád angažoval u Werteunion, musí položit, je, zda přitom ještě může zůstat členem CDU.“ A její nástupce v roli sárského premiéra, Tobias Hans, řekl: „Vnímám Werteunion jako urážku každého člena CDU. Z takových výroků si troufám usoudit, že je chtějí hromadně vyloučit nebo přimět k odchodu jinými prostředky. Tohle sektářství považuji osobně za vážný problém. Merkelová čerstvě prohlásila, že cílem AfD je zničit demokracii (Demokratie kaputtmachen). Ale tenhle druh útoků proti vnitřnímu disentu, navíc u vládní strany, mi přijde jako daleko vážnější ohrožení demokracie než cokoliv, co zatím reálně udělala nebo třeba jen i slibovala udělat opoziční AfD. A to i přesto, že někteří její členové mají za sebou všelijaké výroky, ano, vím o nich. Vznik znepřátelených sekt a jejich vylučování ze strany je vůbec na pravici, ba i ve „středu“ (ať to znamená cokoliv), dost vzácný jev. To bylo typické spíše u komunistů, u kterých také existovaly pojmy jako pravicová úchylka nebo pravicové živly, od kterých se u nás KSČ po roce 1968 „očišťovala“. O „titoismu“, ze kterého se po roztržce Stalina s Jugoslávií stal hrdelní zločin, ani nemluvě. Jakákoliv strana, která si chce zachovat status strany velké, musí počítat s tím, že uvnitř ní bude existovat značné rozkročení názorů, a ještě větší mezi jejími voliči. Je nepřirozené, aby si ve straně, která si klade ambice získat ve volbách třeba 30 procent hlasů (a to by byl donedávna pro CDU špatný výsledek, tedy před dnešní pozdně merkelovskou érou), všichni mysleli totéž nebo skoro totéž. Tedy že by se ze spektra názorů stala „názorová chodba“ tak úzká, že se jejích protilehlých zdí můžete dotknout zároveň. (Mimochodem, pojem „názorová chodba“ vznikl ve Švédsku – kde jinde… Tam nebo v Německu, třetí takhle sešněrovaný demokratický stát mě nenapadá.) Ale přesně k tomuhle se asi v případě CDU schyluje. Inu, „schlimmer geht immer“, že? Vítejte v názorové chodbě, přátelé. Je v ní prý i dostatek prostoru k tancování. Třeba tomu mezi vejci. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2020-02-09 22:45:57

Politické zemětřesení v Durynsku ničí merkelovskou CDU

Thomas Kemmerich, čerstvě zvolený durynský premiér, velmi rychle přišel o iluze, že bude moci nějakým způsobem vykonávat svůj mandát. Po výhrůžkách, které mu začaly chodit, přidělila policie jednomu z jeho synů ochranu, aby mohl jít do školy; policejní hlídka také zabránila nočnímu pokusu o posprejování jeho domu (tamtéž), kancelář FDP ve městě Halle ovšem sprejovému vzkazu od Antify neušla. Totéž se stalo i jiným kancelářím FDP v jiných částech Německa. Výhrůžky chodí i dalším politikům FDP. A Kemmerichova žena Ute si postěžovala na nezvané návštěvníky, kteří přicházejí k jejich domu a ze kterých prý jde strach. (Manželé Kemmerichovi mají spolu celkem šest dětí.) Baví se AfD na účet mainstreamových stran? Po osobní návštěvě šéfa strany Lindnera prohlásil Kemmerich, že nevidí jinou možnost než se vzdát funkce. Lindner sám tvrdí, že na něj kancléřka Merkelová rozhodně nevykonávala žádný nátlak, což je trochu nekonzistentní s jejím veřejně proneseným požadavkem, že „výsledek hlasování musí být zvrácen“. Zatím ovšem Kemmerich premiérem stále ještě je, protože v Durynsku se nelze funkce předsedy vlády jen tak snadno zbavit – dokud není zemským sněmem zvolen nový premiér, patří výkon úřadu do rukou jeho předchůdce. Kemmerich ale během své superkrátké kariéry nestihl sestavit žádnou vládu, takže stejně nemá koho řídit a jeho postavení je čistě formální. Jeden z nejvyšších představitelů spolkové AfD, Alexander Gauland, podráždil levicového expremiéra Ramelowa nabídkou, že tentokrát by mohla AfD hlasovat pro něj. Ramelow na to reagoval ostře, AfD prý pohrdá demokracií. Z perfidního plánu poškodit dobré jméno demokratických stran a takto pozvolna zničit demokracii obvinil AfD také bádenský ministerský předseda Kretschmann (Zelení). Upřímně, je to tragikomedie a začínám si myslet, že Höcke a jeho kolegové z AfD podpořili Kemmericha jen proto, aby se pořádně pobavili na účet svých mainstreamových kolegů. Což se jim splnilo měrou vrchovatou. CDU ztratila skoro polovinu voličské podpory Celá záležitost má nějaké efekty i vevnitř CDU, jejíž durynská frakce pro Kemmericha hlasovala také. Kancléřka se vrátila do Berlína a přinutila odstoupit z funkce pověřence CDU pro východní Německo, Christiana Hirteho. Jeho prohřeškem bylo, že Kemmerichovi po volbě pogratuloval na Twitteru a označil jej přitom za „kandidáta středu“. Durynská CDU z toho není zrovna šťastná, podle ní se Hirte o východní Německo staral dobře. Merkelová tak nejspíš učinila proto, že její koaliční partner, SPD, požadoval Hirteho hlavu. Ale šéf mladých socialistů Kevin Kühnert už stihl vyjádřit názor, že po Hirtem bude muset následovat „mnoho dalších“. Také na Twitteru, jak jinak. Pěkná střelnice se nám z té dříve nevinné mikroblogovací služby stala. Durynská CDU je v žalostném stavu, její šéf Mike Mohring hodil ručník do ringu a odchází středem. Zatím není znám nikdo, kdo by se po něm chtěl o křeslo předsedy ucházet, ale sjezd, který bude personální otázky řešit, se koná až v květnu. Podle Mohringova vyjádření na tiskové konferenci je „kolegů, kteří už nechtějí své funkce vykonávat“ více. Podle prvního průzkumu veřejného mínění, který se v Durynsku po volbě Kemmericha premiérem uskutečnil, ztratila CDU skoro polovinu voličské podpory a má nyní kolem 12 procent. Naopak Linke o pár procent posílila. Což znamená, že kdyby durynská organizace CDU přistoupila na požadavek předčasných voleb, muselo by zhruba devět poslanců počítat se ztrátou křesla a zároveň by rudo-rudo-zelená koalice opět získala většinu, o kterou loni přišla. Do takto sebepoškozujícího kroku se místním politikům CDU pochopitelně nechce. K vypsání nových voleb by bylo potřeba dvoutřetinové většiny zemského sněmu, takže bez hlasů CDU či AfD to nepůjde, ani kdyby všechny ostatní strany nové volby chtěly. Křesťanští demokraté nedokážou vytvářet pravicové vlády V CDU to ale vře i na spolkové úrovni. WerteUnion, konzervativní křídlo strany, se postavilo za volbu Kemmericha, načež od jejich protivníků zazněly hlasy, že s takovými názory nemá tato skupina v CDU co dělat. Kritika ale prší i na hlavu předsedkyně strany, Annegret Kramp-Karrenbauer, která podle svých odpůrců situaci nezvládla a má za sebou těch chyb a neúspěchů už trochu příliš. Upřímně, na její další kariéru bych nevsadil ani zlomené řecké euro. Kdybych to měl odhadovat, do roka či dvou se AKK zařadí do dlouhého seznamu lidí, které poslala spolupráce s Merkelovou na politický hřbitov. Snad v tom seznamu bude aspoň poslední. Stejně je zajímavé, jak někdy banální událost v polozapomenutém koutě Evropy může odhalit spoustu závažných trhlin. Nějaké Durynsko ještě před týdnem nezajímalo zhola nikoho, ani v Berlíně, ani v Bruselu, ani v New Yorku, ani v Praze. Lesnatá, malá a nepříliš bohatá zemička s pouhými dvěma miliony obyvatel měla i na německé, natož pak na světové politické scéně zcela okrajové postavení. Najednou o ní vědí všichni. Nicméně ukázalo se jenom to, co už nějakou dobu visí ve vzduchu: pro CDU bylo odtržení pravého křídla její voličské základny katastrofou, za kterou platí ohromnou cenu. Na rozdíl od levé části politického spektra, na které si Zelení, Červení a Rudí dávno zvykli na společné koalování, se CDU ocitla ve stavu, kdy nedokáže vytvářet pravicové vlády a chce-li se nějak podílet na moci, musí si namlouvat zcela nepřirozené partnery. (V Sasku například vznikla rudo-černo-zelená koalice.) Co s dříve pravicovou stranou, která za merkelovské éry přišla o veškerou orientaci a místo toho, aby někam směřovala, jenom křečovitě reaguje na různé bolestivé podněty zvenčí? Kdo ji přesně potřebuje a kdo jí ještě věří? Těžké otázky. A podstatné i pro nás, obyvatele sousedních států. Dříve silná a sebevědomá CDU totiž ještě za Adenauera a Kohla dost zásadním způsobem zformovala tehdejší evropské struktury. Ale teď, jako prázdná skořápka své bývalé slávy, přenechává iniciativu jiným a dravějším politickým směrům. Třeba zrovna tomu zelenému, který už se těší na to, jak ten náš kontinent od základu předělá. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2019-08-30 18:37:31

Zvítězí Alternativa pro Německo v nadcházejících volbách do regionálních parlamentů?

Celkem ve třech spolkových zemích sousedního Německa – v Sasku a Braniborsku 1, září a o necelé dva měsíce později v Durynsku – proběhnou v krátké době volby do regionálních parlamentů. Zdálo by se možná, že jde o lokální záležitost. Vzhledem k tomu, že Německo má federativní uspořádání, je váha jednotlivých spolkových zemí poměrně významná a politické strany jim věnují značnou pozornost. Navíc se tyto troje volby konají v tzv. nových spolkových zemích, tedy v bývalé NDR. A tam jsou i po třiceti letech od sjednocení přece jen proti západu země poněkud rozdílné politické preference. Všude hrozí úspěch AfD – Alternativy pro Německo.  Čistě z geografických důvodů je pro českého pozorovatele nejzajímavější Sasko. Je takříkajíc za rohem. Když se procházíte v Drážďanech po Prager Strasse (Pražské ulici), patří čeština mezi nejčastější jazyky, které uslyšíte. Doposud byla v Sasku nejsilnější CDU, která tradičně stavěla předsedu vlády. Nyní je jím Michael Kretschmer, sympaticky vypadající mladý politik. Ale nemá a nebude to mít jednoduché. Díky významné hospodářské pomoci ze západní části Německa zvládlo Sasko přechod do nové doby poměrně úspěšně. Dvě hlavní metropole – Drážďany a Lipsko – vypadají velmi dobře. Velké investice do infrastruktury napojily spolkovou zemi na zbytek Německa. A Sasko jako tradiční průmyslová země nestála stranou celkového rozvoje. Velké německé firmy využily tamní potenciál kvalifikované pracovní síly a usídlily tam atraktivní výrobní programy. Vznikla řada nových firem, které vláda cíleně podporuje. Chybí deset procent Když ale srovnáte výsledek posledních voleb v roce 2014 se současnými odhady, vypadá to pro doposud vládnoucí CDU dost hrozivě. Sice si stále udržovala i v posledních průzkumech týden před volbami 1. září náskok. Volilo by ji 29,3 procenta občanů, ale proti roku 2014 ztratila více než 10 procent podpory. O více než 15 procent proti tomu vzrostla podpora AfD (Alternativa pro Německo) na zhruba 25 procent. Roste i Strana zelených a naopak klesají preference sociální demokracie a levicové strany Linke. Přitom proti Alternativě se vede velmi cílený a důsledný politický boj. Nejenom že je označována za ostře pravicovou a nechybí přirovnávání k neonacistické NPD. Saský volební výbor se dokonce pokusil této politické straně omezit počet kandidátů, které mohla do voleb postavit z navrhovaných 61 na 18 s odůvodněním, že jejich výběr nebyl proveden formálně řádným způsobem. Teprve odvolání k saskému Ústavnímu soudu straně umožnilo kandidovat celkem 30 politikům AfD. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Pro CDU to není vůbec jednoduchá situace, protože podle všech předvolebních průzkumů za hlavní problém označují oprávnění voliči dvě témata – u voličů mezi 18 a 44 lety je to životní prostředí a od 45 let jsou to imigranti, kteří jsou ovšem politicky korektně nazýváni uprchlíky. V obou případech jsou to dvě konkurenční strany – Zelení a AfD, které tato témata mají na prvním místě ve svých volebních programech. Je problém Maaßen? CDU v Sasku se navíc zmítá v určitých vnitřních problémech, které jsou ale přímým odrazem situace v celém Německu. Ten problém se jmenuje Maaßen. Bývalý šéf Spolkového úřadu pro ochranu ústavy po šesti letech v této funkci skončil loni po konfliktu s vyhodnocováním informací kolem útoku v Saské Kamenici, při kterém dva azylanti napadli nožem Daniela H. a usmrtili ho. Problémem se stalo vyhodnocení navazující situace, která byla zejména levicovou částí politického spektra vyhodnocena jako „hon na imigranty“. Hans-Georg Maaßen to odmítl a musel svoji funkci opustit. To je ostatně dost zajímavá výpověď o politické situaci v Německu. Maaßen sice chvíli mlčel, ale právě v souvislosti s volbami v Sasku se na politické scéně objevil znovu. Spolu s dalšími členy CDU založil tzv. Hodnotovou unii, která požaduje návrat CDU k jejím klasickým hodnotám. A především říká, že nevstoupil do CDU proto, aby souhlasil s příchodem miliónů imigrantů, přičemž u většiny z nich se vůbec neví, kdo jsou. Oslovil tím nemalou část německé veřejnosti, a tak si ho místní organizace CDU v Sasku začaly zvát na předvolební schůze. CDU vlastně nevěděla, co si počít. Potácela a potácí se mezi potřebou politické korektnosti a skutečnými náladami ve společnosti. Šéfka CDU Annegret Kramp-Karrenbauerová se dokonce pokusila Maaßena navrhnout k vyloučení z CDU, ale rychle od toho ustoupila. A současný předseda saské vlády Kretschmar sice všude říká, že on pana Maaßena k volbám nepozval, ale nejsem si jistý, zda ve skrytu duše není rád, že je tu člen CDU, který svými názory na imigraci přece jen může něco postavit proti AfD. Nejisté možnosti koalic Výsledky voleb v Sasku lze jen těžko odhadovat, protože se dá téměř s jistotou počítat s tím, že ve výzkumech se dotazovaní nebudou úplně svobodně vyjadřovat ke svým volebním preferencím. Tlak médií je v tomto směru nebývalý. I když CDU volby vyhraje, výsledek AfD bude takový, že složit koalici, ve které by neměla AfD být, nebude vůbec jednoduché. A koalici s AfD Kretschmer jednoznačně vyloučil. Strana zelených sice nepochybně dosáhne na zajímavý počet mandátů, ale pro CDU to také není jednoduchý partner. Předseda vlády Kretschmer Zelené označil v rozhovoru pro Der Spiegel za stranu zákazů, která nemá žádný pozitivní program. A pak už zbývají jen klesající sociální demokraté a levicová strana Linke. Rozdělení mandátů v saských volbách bude sice jednoznačně reflektovat politickou situaci v této spolkové zemi. Současně ale naznačí, jak se bude dál vyvíjet celé Německo. Preference v západních spolkových zemích sice nejsou identické s těmi na východě, ale německá politika byla vždy velmi pragmatická a dokázala poměrně přesně pojmenovat a prosazovat to, co lze označit za německý národní zájem. A to určitě nejsou otevřené hranice imigraci, sankční konflikty s Ruskem a Čínou a nerozvážná klimaticky podmíněná hospodářská politika. Uvidíme. {/mprestriction} 

Čas načtení: 2024-09-09 10:00:00

Emigrují Němci z Německa?

Podle studie politický vzestup AfD děsí mnoho lidí v Německu - a mohl by vést k emigraci, píše německý list Die Zeit. (Vzestup AfD: Mnoho lidí v Německu zvažuje, že se kvůli vzestupu AfD odstěhuje.) Ale co když je to trochu jinak? Mám kamaráda v Drážďanech a ten také uvažuje o emigraci – jenže chce emigrovat právě proto, proč volí AfD. Podle něj v Německu zase zavládl fašismus. Prý je povoleno vyjadřovat pouze jediný správný názor a v médiích je zobrazována pouze jediná správná realita, která však neodpovídá skutečnosti. AfD jako jediná strana skutečné problémy adresuje.AfD je na vzestupu hlavně na východě Německa. Podle mě je to proto, že bohatý západ si dosud užívá rauše z blahobytu a neuvažuje o palčivé skutečnosti, totiž že pomalu nemá čím konkurovat Číně, a tudíž ten blahobyt může brzy skončit. Na chudší východní Německo již dopadá přicházející krize. Východní Německo si navíc zažilo přesně to co my; po revoluci byl jeho průmysl ovládnut západem a zlikvidován (pokud to někdo popírá, nechť si vzpomene třeba na modernizované a vzápětí zbourané cukrovary v Hrochově Týnci nebo Němčicích). Kamarád z Drážďan také rád vzpomíná na zbouraný Palác republiky v Berlíně. Ten byl výkladní skříní východního Německa a na jeho interiéru se podílely všechny tamější firmy. Pak přišla revoluce a budovu, prý kvůli azbestu odstranili (prý šetrně) a nyní na jejím místě vyrostla replika původního císařského paláce. Východní Němci toto vnímají jako popření vlastní historie, faktu, že byli také úspěšní. Podle mě je tohle důvod rozdělení východu a západu Německa, který přetrvává po třiceti letech: západní Německo upírá východu jeho identitu a tlačí mu svoje hodnoty. https://www.youtube.com/watch?v=38kH3_s6Em8

Čas načtení: 2022-01-25 14:59:24

Kdo se směje naposled aneb Friedrich Merz se stal novým předsedou CDU

V politice se ve skutečnosti nikdo „nesměje naposled”, ale někteří politici mají delší expirační dobu než jiní. Jenom je někdy těžké odhadnout, kteří to budou. Bývalá kancléřka Merkelová poslala za dvacet let svého působení v čele CDU na pomyslné smetiště dlouhou řadu potenciálních rivalů (viz starší článek na toto téma). Friedrich Merz byl tím jedním, u kterého se jí to nepodařilo. Dlouho to přitom vypadalo, že je „vyřízenou veličinou” stejně jako ostatní; ale když pozice Merkelové v posledních letech oslabila, začal se Merz vracet z politického záhrobí na scénu tak vytrvale, až se mu to nakonec na třetí pokus podařilo a je tedy novým předsedou strany. CDU je nyní na spolkové úrovni v opozici poté, co na podzim v čele s Arminem Laschetem utržila katastrofální výsledek u voleb. Samotnému Laschetovi tento debakl zničil kariéru. Letos v květnu jsou v „jeho” spolkové zemi (Severní Porýní-Vestfálsko) volby a současné preference nevypadají moc dobře, dokonce by se tam mohla dostat k moci rudo-rudo-zelená koalice jako v Berlíně. CDU tak nejspíš ztratí další důležitou državu. Právě pocit všeobecného ústupu z dříve jistých pozic patrně vedl k tomu, že Merz, zjevně proti-merkelovská figura, zvítězil ve volbách předsedy nad svými konkurenty, a to velmi výrazným rozdílem. Volba přitom vlastně proběhla na dvě etapy. CDU totiž sáhla v prosinci 2021 k dříve neslýchané novince a zorganizovala hlasování všech členů (Mitgliederbefragung). Merz získal hned v prvním kole 62,1 procenta hlasů, takže druhé kolo už se ani nekonalo. Vedení strany ovšem zase nepropadlo přímé demokracii natolik, aby výsledek celostranického hlasování byl závazný. Definitivním potvrzením Merzova předsednictví se tak stala až volba delegátů na sněmu strany 22. ledna. Při ní získal Merz nečekaně vysokých 94,6 procenta hlasů, tudíž mandát má silný. Merzovi asi pomohlo i to, že v předešlé volební kampani „nemydlil Laschetovi schody” a choval se loajálně, takže ani bývalí Laschetovi příznivci s ním neměli problém. Někdy se holt vyplatí nerezignovat na elementární mezilidskou úroveň, i když sociální sítě by nás rády přesvědčily o opaku. Současně s volbou předsedy se obsazovaly i další funkce ve vedení strany. Novým generálním tajemníkem je Mario Czaja z Berlína, známý tím, že se mu na podzim podařilo v Berlíně „vyzobnout” poslanecký mandát ze čtvrti Marzahn-Hellersdorf, který byl předtím třicet let v držení komunistů. (Czaja je Merzův spojenec.) Obměnila se i sestava místopředsedů strany, čtyři z pěti jsou noví lidé – Carsten Linnemann, Karin Prienová, Michael Kretschmer a Andreas Jung. Nejistá je zatím pozice šéfa poslanecké frakce Ralpha Brinkhause. U strany v opozici totiž nemá moc smysl, aby předsedou poslanecké frakce byl někdo jiný než sám předseda strany. Celkově se tedy zdá, že to strana s nějakým tím novým směrováním myslí vážně. “Starých struktur” zůstalo nahoře poměrně málo. Bývalá kancléřka Merkelová mimochodem odmítla pozvání na slavnostní večeři po proběhlé volbě, což se dá vykládat všelijak. No dobrá, v čele CDU je nová sestava včetně předsedy. Co se může dít? Nejsilnější stránkou multimilionáře Merze a jeho týmu je ekonomika čili jejich hlavní naděje spočívá v tom, že současná koalice začne dělat „boty”, po kterých bude německá ekonomika úpět. Vysoké ceny energií by mohly být jedním z takových faktorů; výrobní sektor si nemůže moc velké skoky v cenách energií dovolit. Klimatické programy nové vlády budou nepochybně dost drahé a během následujících let se tedy ukáže, jak velká je reálná chuť voličů provětrat si peněženku. (Data z Německa nemám, ale v USA, kde 59 procenta voličů považuje klimatické změny za důležité či velmi důležité téma, je zároveň průměrná ochota připlatit si za ochranu klimatu kolem 40 dolarů měsíčně. Tedy necelých 900 korun, za což by se žádná ambiciózní dekarbonizace nepořídila, určitě pak ne masivní přechod na elektroauta. Patrně tedy bude muset zase zapracovat tiskárna na peníze, stejně jako u covidových kompenzací…) Slabinou Merze je hlavně to, že po dvaceti letech merkelismu je německá pravice intelektuálně takříkajíc zralá na JIPku, ne-li ještě hůře, a starý thatcherovský model, ke kterému má Merz blízko, odumřel v Německu ještě daleko výrazněji než jinde. Zeitgeist je zkrátka v Německu zelenorudý a nejbližších pár let i zůstane; setrvačnost společnosti je v tomhle směru veliká. Navíc dostane-li se CDU v roce 2025 přece jen k moci, bude muset řešit superpalčivý problém německých důchodů, na kterém se v minulých letech dělaly spíš kosmetické zásahy a který se vzhledem k demografické charakteristice země prostě bezbolestně řešit nedá – a přitom voličské jádro CDU jsou právě důchodci. To bude tvrdý oříšek k rozlousknutí. Svébytný problém je pro CDU i existence AfD, která asi jen tak nezanikne a bude ubírat potenciálním pravicovým koalicím procenta. Merz není ten typ, který by mohl voliče AfD masivně odlákat, zvláště pak ne v bývalé NDR, kde kmenoví voliči AfD nejsou na nějakého západního multimilionáře létajícího privátním jetem nikterak zvědaví. Jediný scénář, ve kterém si lze představit spolupráci AfD a CDU na vládní úrovni, je asi ten, že by se z AfD odštípla (či byla odštípnuta) skupinka těch nejproblémovějších jedinců a ti by si založili novou stranu, která by převzala roli hlavního fackovacího panáka. Pro dva fackovací panáky totiž na běžné mediální scéně nebývá místo. Podobným způsobem kdysi reorganizoval Švédské demokraty jejich současný předseda Jimmie Åkesson a nakonec to zafungovalo; Moderaterna (švédský ekvivalent CDU) už se od SD přestala distancovat. To je ovšem vývoj na několik let. No, Merzovi za sebe přeju, aby CDU opravdu pootočil někam jinam a začal ji vyvádět ze Sargasového moře beztvarého středu, kde nevane žádný vítr a kde hnijí sto let staré lodi duchů. Nebude to mít ale jednoduché. Současné Německo je duševně naladěno úplně jiným směrem. Klima, Klima über alles, über alles in der Welt!   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-06-19 14:52:45

Německo se přiblížilo zákazu AfD

Strana Alternativa pro Německo (AfD), která je nyní druhou nejpopulárnější stranou v zemi, se blíží k zákazu. Poslanec za Křesťanskodemokratickou stranu (CDU) Marco Wanderwitz říká, že má ve svém středu dostatek poslanců na to, aby předložil návrh na zákaz AfD v Bundestagu. Poznamenal, že shromáždil 37 poslanců, kteří zákaz podpoří, když hovořil s krajně levicovými novinami taz. Wanderwitz stále čeká na Vyšší správní soud v Münsteru. Tento soud od té doby v květnu souhlasil s klasifikací AfD jako „podezřelé pravicově extremistické“ organizace. Wanderwitz během komunálních voleb ztratil své vlastní křeslo ve prospěch politika AfD, takže zákaz byl pro něj osobní. Úspěch AfD na východě Německa, kde je stranou číslo jedna a na podzim pravděpodobně vyhraje několik regionálních voleb, také znamená, že vládní strany čelí vyhlídce na úplnou ztrátu moci v řadě německých spolkových zemí. ...

Čas načtení: 2025-01-11 15:18:00

Kdo je lídryně AfD? Mluvila s Muskem, se ženou vychovává dvě děti, děd byl nacistickým soudcem

Německá opozice má (staro)novou lídryni - Alternativa pro Německo (AfD) si v sobotu v Riese zvolila svou kandidátkou na kancléřku spolupředsedkyni strany Alice Weidelovou (45). Ta přitom není úplně klasickou představitelkou AfD. Žije v registrovaném partnerství se Sarah Bossardovou pocházející ze Srí Lanky, 6 let žila v Číně, její dědeček pak byl nacistickým soudcem z doby Hitlerovského Německa. Právě AfD bývá v Německu označovaná i za krajně pravicovou či populistickou. A samotný sjezd AfD v Sasku provází vášnivé protesty.

Čas načtení: 2020-04-06 15:27:24

Spolupředseda německé strany Die Linke Bernd Riexinger: Nikde v ústavě není napsáno, že máte právo vykořisťovat lidi

Bernd Riexinger je od roku 2012 spolu s Katje Kippingovou jedním ze spolupředsedů strany Die Linke (Levice) v Německu. Absolvoval studium bankovnictví a také v tomto oboru pracoval. Později se stal odborovým funkcionářem. Od roku 2017 je poslancem německého Spolkového sněmu.     Co má strana Levice proti bohatým, pane Riexingere? Máme něco proti rostoucímu rozdílu mezi bohatými a chudými. Chceme bohatství lépe rozdělovat. Neobyčejně bohaté lidi – milionáře a miliardáře – chceme více zdaňovat, aby měl stát více peněz pro veřejně prospěšné investice. Budete-li mít více než dva milióny, měli byste platit pětiprocentní daň z majetku. To považuji za snesitelné.    Daň z majetku je jenom jedno z vašich opatření na cestě k „demokratickému socialismu“. Ve vašem stranickém programu se píše o překonání „kapitalistického vlastnictví“.  Chceme posílit veřejné vlastnictví v ústředních oblastech, jako jsou vzdělání, zdravotnictví a sociální péče, doprava a také telekomunikace. Tam nemá privátní zájem o zisk co dělat. A u bydlení také ne.   Vlastnictví kterého bydlení chcete zestátnit? Nejde nám o majitele malých domků, nýbrž o velké koncerny, které mají více než 3 000 bytů.   Kdo vám dává právo požadovat cizí majetek? V ústavě nikde není napsáno, že máte právo vykořisťovat lidi. Anebo ničit klima. V ústavě naopak stojí, že majetek sociálně zavazuje. Musí být používán tak, aby z toho veřejnost něco měla.   Německá ústava povoluje znárodnění ve „prospěch celku“, to souhlasí. Co ale má vaše strana v úmyslu, to jde ještě dál. Požadujete, aby soukromé vlastnictví bylo podřízeno emancipačním, sociálním a ekologickým kritériím. Kdo bude tato kritéria určovat?  Jsou tam dva aktéři. Jednak jsou to politické strany v parlamentu, podle demokratické volby občanů. A pak jsme skutečně pro demokratizaci hospodářství. Demokratický socialismus neznamená: A teď všechno zestátníme! Chceme posílit spolurozhodování. Chceme podporovat družstevní vlastnictví a vlastnictví pracovních kolektivů. Pocházím ze Stuttgartu a tam jsem například navrhl, aby automobilka Daimler pomocí dodatečné dividendy umožnila zaměstnancům podílet se na firmě. Například s blokační minoritou 25 procent na celkovém kapitálu firmy by se mohlo zabránit tomu, aby se firma odstěhovala někam jinam.    Ještě jednou: Kdo vám dává právo předepisovat podniku změny ve vlastnických vztazích? Ničemu přece nebrání, aby si kdokoliv založil jakékoliv družstvo. Anebo firmu, která bude patřit zaměstnancům. To se také děje, ale jen u malých firem. A existuje také řada podniků, na kterých se podílí stát. Vzpomeňte si třeba na Volkswagen a podobné příklady jsou i ve Francii.   Pouhá existence polostátních koncernů ale přece není žádný argument. Máme dojem, že vaše strana má s myšlenkou svobodného podnikání zásadní problém. Proč by se měli například podnikatelé pokoušet o štěstí v Německu, pokud byste se dostali k moci? Museli by přece v každý okamžik počítat s tím, že jim stát do podnikání bude mluvit, nebo dokonce se vnutí jako spolumajitel.  Na druhé straně ale stojí otázka, proč by měly firmy stát mimo zákonná a demokratická rozhodnutí. Není možné zakládat žádnou firmu, která nedodržuje základní sociální a ekologické standardy, například minimální mzdu. Náš model by malým a středním firmám dokonce pomohl. Hodně bychom investovali, především do regionálních struktur. Zamyslete se například nad přestavbou automobilového průmyslu. Máme velké obavy, že jeho dodavatelé na to doplatí. Když například podnik se zhruba 60 zaměstnanci, který vyrábí vysoce kvalifikovaný díl pro karburátor, najednou o zakázku bez náhrady přijde, nebude mít kapitál, aby rychle vyvinul nový produkt. Velký subdodavatel jistě ano. Chybějící kompetenci si může dokoupit od podnikatele ve startupu. Ale ti malí potřebují státní fondy, které jim při přestavbě pomohou.    Stát by měl podniky uměle udržovat při životě? Ne uměle. Musí to být spojeno s novou orientací. Mimochodem, stát to u velkých podniků už dělá dlouho. Státní subvence jsou přece běžnou záležitostí.   Z perspektivy tržní ekonomiky je ale i to nesmyslné. Nebylo by spíš nesmyslné, abychom přišli o 30 tisíc pracovních míst? Buďme přece čestní: Ještě nikdy neexistovala svobodná tržní ekonomika, která by fungovala. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Právě naopak. Nikdy nefungovala socialistická ekonomika. Už vůbec nemluvě o demokratickém socialismu.  Co my navrhujeme, to je podpořit nezbytně nutnou přestavbu hospodářství podle ekologických, sociálních a demokratických kritérií. Mohli bychom se poučit z chyb socialistických hospodářství. Hospodářské předpoklady pro něco takového jsou dnes přirozeně dále rozvinuté. Zatím jsme ještě neměli socialismus v průmyslově rozvinuté zemi.   Ale zkušenost je přece jednoznačná: Žádný model není tak úspěšný jako tržní ekonomika. Co je kritériem úspěchu? Světové hospodářské krize od roku 2008? Stovky miliard státních peněz, které plynuly do záchrany bank? Rostoucí sociální nerovnost? Oteplování Země? Trhy nevytvářejí žádnou spravedlnost. Trhy neberou ohled na přírodu. Tam musí zasáhnout stát. Také zastánci sociálně tržního hospodářství, které dlouhou dobu fungovalo, jsou pro zásahy do ekonomiky.    Ale pro to jsou i vámi tolik opovrhovaní neoliberálové také. Nemají žádný problém s tím, když se stanoví pravidla pro soutěž a když se rozbíjejí monopoly.  Neoliberalismus zkrachoval. To jsme viděli na finanční krizi. Všichni neoliberálové začali volat po státní pomoci pro banky.   Kteří neoliberálové to měli být? Tady u nás v Německu křičely banky o pomoc. Předtím ale požadovaly ještě více liberalizace.   Možná pochopili liberalismus špatně. Nemá být pro business, ale pro trh. Podnik, který se dostane do zadlužení vlastní vinou, se buď sám postaví na nohy, anebo ne. V liberálním modelu je jedinou úlohou státu zabezpečovat obchodní vztahy. A kromě toho co nejnižší daně a proti státní regulaci mezd. Tato politika převládala uplynulých 30 let a je neobvykle náchylná ke krizím.   Předpokládejme, že se váš model prosadí a vy budete jednou sedět ve vládě. Bude si moci ten, který přes vysokou daňovou zátěž a nesčetnou regulaci zvládne dosáhnout majetku, tyto peníze ponechat? Určitě. Ale současná míra nerovnosti je pro společnost špatná, to říká dokonce světová banka. Neříkáme, že bohatství je zakázáno. Říkáme, že musí být přerozděleno.   Oskar Lafontaine a Sahra Wagenknechtová (významní politici strany Die Linke, pozn. redakce) si budou moci ponechat svoji vilu v Sársku? Ach ti? Ano.   Na strategickém kongresu vaší strany v Kasselu to ovšem znělo trochu jinak. Jedna z vašich členek tam fabulovala o zastřelení nejbohatších občanů jako o opatření pro ochranu životního prostředí. A vy jste mluvil o celospolečensky užitečné práci. Obojí vyvolalo značnou pozornost. Chtěla říci, že za problémy ochrany životního prostředí není zodpovědné jen jedno procento těch nejbohatších. Ale formulovala to naprosto neakceptovatelně a omluvila se za to. Pokoušel jsem se to zmírnit vtipem, který se ale nepovedl. To jsem jasně řekl a za svoje slova jsem se omluvil.   Byly tam ještě další pozoruhodné příspěvky. Jeden spolupracovník vaší frakce ve Spolkovém sněmu řekl, že v parlamentu jde koneckonců o to, zkasírovat státní peníze a převést je do hnutí, například do skupin Antifa. Slyšel jste to? Ano, slyšel. Ale neodpovídá to programu ani strategii strany Levice. Přirozeně je naším cílem získat demokratickou většinu. Od ostatních politických stran se odlišujeme tím, že aktivně podporujeme mimoparlamentní aktivity. Když milióny mladých lidí při Fridays for Future podporují ochranu přírody, má to enormní vliv na politiku. Najednou jsou všechny strany nuceny se tímto tématem zabývat. Chápeme se jako mluvčí těchto hnutí v parlamentu. Proto nevnímáme parlament jako jeviště, ale jako pole pro politiku.   Váš mladý soudruh to ale takhle vidí. Pro něj je Spolkový sněm jenom nástrojem. A když se podíváte na videozáznam z jeho vystoupení, nevidíte v sále nějaký viditelný odpor, jako tomu bylo u předchozího fantastického návrhu na zastřelení bohatých, což bylo později prohlášeno za vtip. Vnucuje se otázka: Jak radikální je vlastně vaše strana? Kolik vašich členů považuje parlamentarismus jen za nástroj a sní o revoluci. V diskusích jsou vyjadřovány různé názory, svobodně a bez cenzury. To je velký výdobytek demokracie. Jak jinak by mělo probíhat ve stranách vytváření názoru? A to je hlavní úkol stran v demokracii. Je to shoda, že v parlamentu usilujeme o demokratické většiny a koalice, které zajišťují většinu. Mimoparlamentní hnutí se nedají omezit na revoluci. Jsou to hnutí, která vyvíjejí tlak na poslance. A to je legitimní. Máme právo na demonstrace a shromažďovací právo. Mnoho pokroku v dějinách začínalo nikoliv v parlamentu, ale na ulici. A my jako politická strana to realizujeme. Zprávy, které citujete, jsou jednotlivosti. V naší straně jsou skupiny, které mají poněkud radikálnější představy. Straně Levice se podařilo, co zatím nezvládla žádná politická strana v Německu: Spojili jsme zcela rozdílné levicové politické proudy.   To by mohla o sobě tvrdit na pravé straně také Alternativa pro Německo (AfD).  AfD je protikladem toho, o co usiluje Levice. Chce omezit demokracii a vybudovat autoritativní struktury. Pracuje metodami štvanic a vymezování se proti menšinám. Levice považuje za hlavní lidská práva a otázku demokracie. V našem programu jde vždy o individuum.   Pokud tedy není tím individuem podnikatel… Nikdy jsme nesouhlasili s omezením základních demokratických práv, nebo s dohledem nad lidmi. Srovnání levé a pravé části politického spektra nefunguje, dokonce ani ve filosofii. Levici jde o ochranu jednotlivce a jeho svobodný rozvoj.   Teď to začíná být trochu popletené. Obě strany – AfD i Levice – na sebe vážou radikální živly. U AfD jsou to pravicoví radikálové a nepřátelé cizinců. U Levice jsou to lidé, kteří chtějí překonat parlamentarismus. Například „Marx 21“. To je trockistická síť, která podle Spolkového úřadu na ochranu ústavy usiluje o komunistické pořádky. Jejími členy jsou vedoucí představitelé vaší strany jako například místopředsedkyně Janine Wisslerová. Domnívá se, citujeme, že „beztřídní společnost se nedá zavést přes parlamenty a vlády“. Janine Wisslerová ale v hessenském zemském sněmu praktikuje parlamentarismus. A podle mého názoru úspěšně.   Citát vaší soudružky ale mluví jinak. Je to určitě vytrženo ze souvislostí. Takže ještě jednou: Levice chce parlamentní systém rozšířit, nikoliv omezit.   Jak radikální může váš člen být, než řeknete: To jde příliš daleko! Být radikální znamená jít ke kořenům. To nepovažuji za nic špatného. Tu hranici definují naše stanovy. Pokud někdo akceptuje násilí jako nástroj politiky, nemůže být akceptován. To je zcela jasné.   Nechte nás podívat se do blízké budoucnosti. Chtěli byste po volbách v roce 2021 vládnout společně se sociální demokracií a zelenými? Šance na levicovou změnu tu je a my chceme být jejím motorem. Ale nejde jen o pouhé vládnutí. Prosazujeme určitá kritéria: skutečný boj s chudobou, skutečnou regulaci mezd a pracovních podmínek. Že nebudeme schopni v koalici plně prosadit náš program, to je jasné. Ale musí to jít správným směrem. K čemu nejsme ochotni, to je současná politika sociální demokracie, plná triků. Chceme změnu politiky.   A obě ty strany by do toho šly? Nové vedení sociální demokracie jde správným směrem.   Je vám, pane Riexingere, 65 let. Zažijete ještě zavedení socialismu v Německu? Doufám. Často se poměry mění rychleji, než čekáte. {/mprestriction}  Přeložil Miroslav Pavel.   Bernd Riexinger (*30. října 1955 v Leonbergu) je německý politik ze strany Die Linke. Dne 2. června 2012 byl spolu s Katjou Kippingovou jmenován spolupředsedou strany. Jako profesní bankéř byl Riexinger od roku 1980 do roku 1990 v podnikové radě Leonberger Bausparkasse. V roce 1991 se stal odborářem. V roce 2003 byl mezi iniciátory masových protestů proti Agendě 2010 spolkové vlády. V německých spolkových volbách v roce 2017 byl Riexinger jedním ze šesti levicových kandidátů zvolených do Bundestagu z Bádenska-Württemberska poté, co strana získala 6,4 procenta hlasů.

Čas načtení: 2019-12-10 19:21:15

Německá sociální demokracie chce milionářskou daň a zmrazení nájmů, ale ne zas tak moc

Nové vedení německé sociální demokracie (SPD) má značně levicové představy, ale zatím kvůli nim nejde do ostrého střetu. Mimochodem, nepřipomíná vám pan Kühnert tak trochu Standu Grosse? Na sjezdu SPD, který proběhl minulý víkend v Berlíně, se nově zvolení spolupředsedové potvrzovali už jen formálně. Zajímavý boj se ovšem čekal o posty místopředsedů. Na místopředsedu totiž kandidoval i Kevin Kühnert, šéf socialistické mládeže (Jusos), což je jeden z lidí, kteří teď svým osobním nasazením pomohli nové dvojce šéfů do sedla. Jeho protikandidátem byl Hubertus Heil, ministr práce v současné spolkové vládě. Kühnert je zastáncem posunu SPD doleva, kdežto Heil je spíš pragmatický centrista. Chvějete-li se nyní nesnesitelným napětím, který z nich to křeslo nakonec obsadil, tak mám pro vás úlevu: oba. Vedení strany totiž usoudilo, že než dopustit tento souboj, raději zvýší počet místopředsedů ze tří na pět. A tak se nespokojená členská základna „nažrala“ a stará partajní špička si zachovala tvář. (Při té příležitosti si člověk říká, kolik dnešních orgánů a institucí svého času vzniklo nějakým podobným způsobem – kvůli potřebě dávno mrtvých lidí si nějak rozdělit pašalíky, aniž by se navzájem zničili. To by bylo dobré téma na doktorskou práci.) Nová, levicovější SPD stihla vygenerovat ještě pár myšlenek ve svém znovu nalezeném duchu. Tou asi nejvýraznější je Vermögenssteuer čili daň z majetku. Takzvaná milionářská daň v každoroční výši jednoho až dvou procent, progresivní podle celkového objemu majetku. Myšlenka zdaňovat majetek byla přitom v SRN opuštěna už roku 1997, poté, co ústavní soud rozhodl, že nemovitosti a jiný majetek nesmějí být zdaňovány různými sazbami. Tehdejší vláda usoudila, že než zvýšit sazbu na nemovitosti, jak by požadovalo rozhodnutí soudu, raději celou daň zruší. Myšlenka nějak oholit milionáře není v Evropě nijak nová, ale její reálné výsledky obvykle zaostávají za rozzářeným očekáváním. Francouzská superdaň ve výši 75 procent na vysoké příjmy, kterou svého času zavedl prezident Hollande (boční myšlenka: říkali mu tehdy „populista“, nebo ne? Já mám dojem, že ne), byla časem zrušena, protože se potrefené osoby prostě přestěhovaly do ciziny. Návrh německých socialistů by se nejspíš také nějak obcházel. Například přes úlevy firmám, se kterými se v něm počítá. Další myšlenkou z tohoto sudu je návrh na zmrazení nájmů ve velkých městech po dobu pěti let. Rostoucí nájemné je v Německu velké téma, protože ve velkých městech jen málokdo vlastní byt, ve kterém bydlí. Ale problém s nedostatkem bydlení v zemi, kam se od roku 2010 přistěhovaly přes čtyři miliony lidí, těžko reálně řešit jinak než výstavbou nových bytů. O té se ovšem na sjezdu moc nemluvilo. Nejen o výstavbě se nemluvilo; téma imigrace bylo také totálně v pozadí, přitom jde o významný důvod útěku tradičních dělnických voličů k AfD (ve spolkových volbách roku 2017 se přeliv od SPD k AfD odhadoval na půl milionu). To ale není zase takové překvapení. Zatím jediná západní sociální demokracie, která byla pod tlakem voličů ochotna přehodnotit svůj postoj směrem k větší restriktivitě, je ta dánská. Pár komentářů k věci. Pravděpodobnost, že SPD tyhle myšlenky prosadí ve vládě, je víceméně nula. Jediný její požadavek, který má potenciální vyhlídky na úspěch, je zvýšení uhlíkové daně. K tomu se totiž opatrně pozitivně vyjádřil Armin Laschet, místopředseda CDU a jeden z lidí tvořících mocenskou oporu stávající kancléřky Angely Merkel. K ultimátní výhrůžce rozbití vlády, kterou by možná mohli něco prosadit, schází nově zvolenému vedení SPD odvaha, ačkoliv Kühnert i oba noví spolupředsedové nenechali v předvolebním souboji na velké koalici niť suchou. Když ale začala perspektiva jejího konce vypadat příliš reálně, Kevin Kühnert zavesloval zpět a pravil, že se věc nesmí uspěchat. Jojo, neuspěchaně a v klidu lze o tomto tématu hovořit třeba až do řádného termínu voleb roku 2021, řekl by cynický pozorovatel (jako třeba já). Strach z případných předčasných voleb vychází i z toho, že současné vyhlídky v průzkumech veřejného mínění nejsou pro SPD moc příznivé. Poslední dva zveřejněné průzkumy udávají značně odlišné údaje: Emnid by jim přiřkl 16 procent hlasů, kdežto televize RTL jen rekordně nízkých 11 procent, navíc s krutým sdělením, že pouze tři procenta Němců považují SPD za nejlepší stranu, co se zvládnutí problémů Německa týče. (Sběr dat pro Emnid ale probíhal o pár dní dříve, takže v něm nemusí být plně odraženo to, jak na voliče zapůsobili nově zvolení předsedové.) Maximum, co tedy lze čekat, jsou nějaké obstrukce v další práci vlády. A to si také myslím, že se stane: fungování německé vládní koalice bude ještě ochromenější než dosud. Upřímně by nové volby byly dávno na místě, ale znáte to s těmi kapry a vypouštěním rybníků. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autoraz jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-08-27 15:30:00

„Stop cizincům, drasticky zvýšit deportace.“ Útok nožem. AfD burcuje národ

Nedojde-li ke změně migrační politiky, Německu hrozí nezvratný civilizační úpadek, říká předsedkyně parlamentní frakce AfD Alice Weidelová. Tvrdí, že tato politika vedla k zhoršení bezpečnosti v Německu a zdůrazňuje, že AfD požaduje zastavení nekontrolované migrace a zvýšení počtu deportací. Že by však nedávný útok nožem v Solingenu přinesl AfD více hlasů v nadcházejících volbách si nemyslí. Ve východním Německu už teď AfD patří k nejsilnějším stranám.

Čas načtení: 2024-09-05 10:00:00

Vítězství AfD na východě Německa

Vítězství krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD) v Durynsku (získala 32,8 procenta hlasů, druhá CDU měla 23,6 procenta) a druhé místo v Sasku (s 30,6 procenta hlasů, vítězná CDU měla 31,9 procenta) představuje politický milník. Poprvé od druhé světové války v Německu v takové míře uspěla krajní pravice. AfD přitom byla příliš extrémní i na Marine Le Pen, která jí před eurovolbami nechala vyhodit z dne již zaniklé pravicové frakce Identita a demokracie. Krom jiného jí vadila relativizace nacistické minulosti, které se dopouštěli někteří představitelé AfD. A nepřijala ji ani nová Le Pen frakce Patrioti pro Evropu, takže AfD, která má čtrnáct europoslanců, musela sestavit vlastní frakci Evropa suverénních národů, v níž je sice potřebný počet stran z unijních zemí, ale všechny mají mezi jedním a třemi europoslanci (patří k nim i Ivan David za SPD).

Čas načtení: 2026-01-25 09:16:38

Weidel: Pokud AfD vyhraje, Němci rozhodnou o vystoupení z EU

Spolupředsedkyně strany AfD Alice Weidel včera prohlásila, že v případě vítězství AfD v příštích federálních volbách (plánovaných na rok 2025/2026) umožní Němcům rozhodnout v... Článek Weidel: Pokud AfD vyhraje, Němci rozhodnou o vystoupení z EU se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2026-05-19 20:43:54

AfD je na historickém maximu. Alice Weidelová popsala plány

Alice Weidel právě v jediném odstavci vystihla všechny evropské vlády, které zakázaly koalici s AfD. (Foto: X / AFD) „Jediným skutečným nebezpečím pro demokracii... Článek AfD je na historickém maximu. Alice Weidelová popsala plány se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2021-09-28 21:13:19

Bundestag XXL

Ačkoliv titulek poněkud připomíná hanbaté německé filmy 80. let, tentokrát půjde o méně lechtivou věc, tedy o výsledky spolkových voleb (německý parlamentu bude v novém období mít rekordních 735 poslanců), které předurčí složení budoucí vlády. To není sexy téma, ale nicméně je to téma důležité. Rovněž pro nás, protože cokoliv se uvaří v Německu, dříve nebo později prosákne v nějaké podobě i sem. Takže, i když výsledky jsou celkově značně smíšené, sluší se začít tou nejlepší zprávou: byli jsme ušetřeni rudo-rudo-zelené koalice (RRG), i když jen těsně. Velmi, velmi těsně, o pouhých pět poslanců, nebo snad dokonce jen o čtyři. Do Bundestagu se totiž po mnoha desítkách let probojoval i jeden zástupce dánské menšiny ze Šlesvicka-Holštýnska, přičemž strana, kterou reprezentuje, SSW, má poměrně blízko k zelené části spektra. Tudíž by se dalo počítat s tím, že případnou RRG koalici by jejich poslanec podporoval. (Často chválím Dány jako pragmatický a racionální národ, ale němečtí Dánové jsou víc formováni Německem než Dánskem, tudíž politika jejich národní pidistrany SSW je podivný mischung.) Bavorské CSU dělá vrásky pravicové uskupení Freie Wähler Mohlo to ale být ještě lepší. V případě postkomunistické Die Linke totiž nescházelo mnoho k tomu, aby vyletěla ze Spolkového sněmu úplně. Získala jen 4,9 procenta a nepřekonala tak pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentních lavic. Bohužel Linke nakonec zachránilo jiné ustanovení německého volebního zákona, které má posilovat vliv regionálně významných stran. Strany, které získají aspoň tři „přímé mandáty“ (Direktmandate) z celkem 299, mají právo na proporční zastoupení ve sněmu, i když nedosáhly pěti procent hlasů. Linke mívala přímých mandátů pět. O dva teď přišla, nezbytné tři jí ale pořád ještě zbyly, čímž se zuby-nehty udržela ve Spolkovém sněmu se 39 poslanci celkem. Když už jsme u regionálně významných stran, asi bychom měli ztratit pár slov o Freie Wähler, pravicovém uskupení, které začíná pomalu dělat vrásky bavorské CSU. „Svobodní voliči“ jsou svým charakterem poněkud neněmeckou stranou, jejich cílem je decentralizace, posílení pravomocí na lokální úrovni a zavádění přímé demokracie; od posledních zemských voleb sedí v bavorské vládě spolu se silnější CSU. Do Spolkového sněmu se nedostali, ale získali 2,4 procenta celostátně a 7,5 procenta v Bavorsku, tedy zhruba čtvrtinu toho, co samotná CSU. Podaří-li se jim upevnit pozice i v jiných spolkových zemích, mohli by si příště dělat naděje i na účast v Bundestagu. V těchto volbách získali 1,33 milionu hlasů. CDU/CSU zažila volební masakr CDU/CSU utržila nejhorší výsledek své poválečné historie. Poprvé za sedmdesát let obdržela méně než deset milionů hlasů a prohrála se SPD i u důchodců. Přišla o čtyři miliony hlasů, z toho asi 900 tisíc voličů jí zemřelo (zdroj). Mezi mladými voliči do 30 let získala jen 11 procent hlasů, ani ne polovinu toho, co celkově. Ztráta vlivu u mladé generace je tedy opravdu hmatatelná. (Mimochodem, i když u mladých byli silní Zelení, nejde o zas takovou absolutní dominanci, jakou byste čekali. Velmi silná je mezi nimi i pravicově liberální FDP, která dokonce mezi prvovoliči vyhrála úplně, i když jen o procento. Každopádně úspěch FDP ukazuje, že pravicová politika není ani mezi mladými v beznadějné nevýhodě, jenom ji prostě musí dělat někdo živější a věrohodnější než Armin Laschet.) Takový masakr se samozřejmě projevil i ztrátami křesel konkrétních důležitých lidí. V bývalém volebním okrsku Merkelové vyhrála sociálně demokratická kandidátka, SPD ostatně pobrala v Meklenbursku všechny přímé mandáty. Z parlamentu vypadl Peter Altmeier, jeden z blízkých poradců kancléřky a současný ministr hospodářství. O křeslo přišel pověřenec pro bývalou NDR Marco Wanderwitz v Saské Kamenici, ministryně zemědělství Julia Klöckner a mladý poslanec Philipp Amthor, kterého mnozí považovali za budoucí naději strany; ten by se ale ještě mohl dostat do sněmu skrze meklenburskou kandidátní listinu. V Durynsku nasadila CDU bývalého šéfa kontrarozvědky Maaßena, který je znám jako člen tvrdého křídla blízkého AfD; také prohrál. Úspěch měl ale ve svém domovském okrsku dlouholetý protivník věčné kancléřky Friedrich Merz. Kandidát na kancléře Armin Laschet se do sněmu podle všeho kvalifikoval také, ale v jeho vlastní zemi (Severní Porýní – Vestfálsko) utrpěla CDU porážku od sociálních demokratů a Laschetovo postavení v čele CDU je tak, mírně řečeno, nejisté. Přitom z jeho vystupování v nedělní večer byste to snad ani nepoznali. Působil dojmem, že těch necelých 25 procent ani za neúspěch nepovažuje a že by se funkce kancléře klidně ujal. Markus Söder, bývalý vyzyvatel Armina Lascheta, ale také nemůže výsledky v Bavorsku prezentovat jako dramatický úspěch. Se 31,7 procenta hlasů zde sice CSU uhájila lepší skóre než CDU/CSU celostátně, ale velká sláva to není. Rozhodnou Zelení a FDP Sociální demokraté zvítězili ve většině členských zemí. Jejich spolupředsedkyně Eskenová ve svém okrsku úspěch neměla (porazil ji kandidát CDU), ale vstup do spolkového sněmu si pojistila skrze zemskou listinu. Přímý mandát získal šéf mladých socialistů Kevin Kühnert. O úspěchu SPD se toho zas tak moc říci nedá, leda to, že nahoru je povytáhl Scholz coby kandidát na kancléře (viz třeba průzkumy Forschungsgruppe Wahlen). Německou tradicí je, že předseda nejsilnější strany je při sestavování vlády první na řadě, v tomto případě to tedy bude právě Olaf Scholz. Tentokrát ale bude rozhodující moc nad budoucí koalicí spočívat hlavně v rukou dvou menších stran – Zelených a FDP. Aktivisté versus (skoro)realisté Zelení skončili hůře, než jim preference v letech 2019 a 2020 slibovaly. Nedosáhli nakonec ani mety 15 procent, i když jeden čas to v průzkumech vypadalo na více než dvacet procent. Proti roku 2017 je jejich výsledek výrazně lepší, ale volba Baerbockové do čela kandidátky byla podle všeho vážná chyba. Ti, kdo se nakonec rozhodli volit Zelené, byli lidé kladoucí silný důraz na téma životního prostředí a klimatických změn – celkem 82 procent zelených voličů označilo toto téma za nejdůležitější, kdežto u žádné jiné strany nepřekročil tento podíl třetinu a celoněmecký průměr je 22 procent (zdroj). Zelení byli disproporčně silní v bohatých městských regionech, což dobře odpovídá jejich programovému směřování. To je přesně ta část obyvatelstva, která si z případného zdražení elektřiny nebo nutnosti koupit nové auto na baterii nemusí dělat moc těžkou hlavu a má k dispozici kvalitní, často jezdící MHD. Jak už bylo zmíněno, liberální FDP tentokrát výrazně zabodovala mezi mladými. Právě v rukou FDP a Zelených teď leží otázka, jak bude vypadat budoucí vládní koalice. Do opakování „velké koalice“ se totiž CDU ani SPD moc nechce, kdežto FDP a Zelení spolu začali jednat prakticky hned po ohlášení předběžných výsledků. Z našeho pohledu může účast FDP ve vládě představovat určitou brzdu těch nejdivočejších zelených plánů. FDP sice jede na klimatické vlně dost podobně jako ostatní německé strany s výjimkou AfD, ale coby strana soukromých podnikatelů se snaží klást důraz na to, aby program dekarbonizace nebyl ekonomicky zničující, aby spočíval spíše na nových technologiích než na tvrdých zákazech, vybrané uhlíkové daně aby se rozdělovaly zpět mezi občany apod. (viz program FDP ve formátu PDF). Nejsem si jist, zda to vůbec jde – připomíná mi to pokus o kvadraturu kruhu – ale na německé poměry je to asi nejúčinnější mainstreamová protiváha těm grétovsko-apokalyptickým konceptům planetárního Armageddonu, se kterou lze ve vládních křeslech počítat. To bude samozřejmě také kámen úrazu při případném formování společné vlády a společného programu. Právě ti aktivisté požadující co nejrychlejší a nejpřísnější regulaci všeho, kteří teď před volbami uspořádali v Berlíně vydírací hladovku, budou nejspíš takový přístup rozhodně odmítat a strana Zelených na aktivisty slyší. Na druhou stranu, i ve straně Zelených se těší na vládní křesla a vědí, že kdyby moc dlouho dělali cavyky, může to skončit dalším čtyřletým pobytem v opozici. Nejpravděpodobnější je „semaforová“ koalice SPD, Zelených a FDP Českého čtenáře bude určitě ještě zajímat otázka, jak dopadla Alternativa pro Německo, AfD. Ztratila zhruba pětinu voličů, ale zachovala si své jádro v Sasku a okolí, kde posbírala řadu přímých mandátů (Tino Chrupalla v pohraničním okrsku Görlitz překročil 35 procent hlasů). Je nicméně téměř jisté, že ostatní strany ji k vyjednávání o vládní koalici nepřizvou. Osobně nyní považuji za nejpravděpodobnější „semaforovou“ koalici SPD, Zelených a FDP, ale s tím, že vyjednávání detailů společného programu bude trvat celé měsíce. Pokud by se šéfovi FDP Lindnerovi podařilo získat ministerstvo financí, bude patrně tlačit na šetrné státní hospodaření a odmítat příliš velké rozhazování peněz na evropské úrovni, čehož prý se v Itálii bojí. Rozdíly mezi FDP a Zelenými jsou velké a jejich řevnivost posiluje i skutečnost, že si navzájem konkurují u mladších městských voličů. Spojuje je hlavně chuť si tentokrát opravdu rozdělit vládní křesla a nepřipustit, aby už poněkolikáté znovu vznikla „velká koalice“ SPD a CDU/CSU, bezkrevné manželství z rozumu. Ach ano, abychom nezapomněli: v Berlíně se hlasovalo o znárodňování bytů a výsledek zní “Ja”. Ale to už je téma na další článek.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-24 18:07:00

Eurolídr AfD po průšvihu se ruským webem a špionským asistentem: Jedničkou zůstává

Europoslanec a lídr kandidátky Alternativy pro Německo (AfD) Maximilian Krah i přes obvinění svého asistenta ze špionáže pro Čínu povede tuto pravicově populistickou stranu do červnových voleb do Evropského parlamentu. Sobotního zahájení kampaně se ale nezúčastní. Krah to dnes řekl novinářům v Berlíně po jednání s vedením AfD. Řekl také, že svého asistenta ještě dnes propustí. Asistenta europoslance Kraha zadržela v pondělí německá policie. Muž, který je německým občanem čínského původu, čelí obviněním ze špionáže pro Peking.

Čas načtení: 2024-04-27 09:29:26

Poslanec AfD Bystroň odmítl, že by od proruského propagandisty dostával balíčky

Poslanec Alternativy pro Německo (AfD) Petr Bystroň se ohradil proti článku magazínu Der Spiegel, že v kauze možných úplatků od proruské sítě přijímal balíčky. V reakci Bystroň uvedl, že magazín se zapojil do kampaně, jejímž cílem je zdiskreditovat všechny strany usilující o ukončení vojenského konfliktu na Ukrajině, a ovlivnit tak volby do Evropského parlamentu (EP). Za falešný označila článek o balíčcích také AfD. Bystroň, který má český původ a který je dvojkou na kandidátce AfD pro volby do EP, opakovaně tvrdí, že žádné úplatky nedostával.

Čas načtení: 2024-05-05 20:15:00

Strach z migrace i rebelie proti levici. Mladí Němci se přiklánějí k AfD

Čekali byste, že mladí Němci volí hlavně Zelené nebo jiné levicové strany? Omyl Roste podíl těch, kteří podporují nacionalistickou Alternativu pro Německo (AfD). Příslušníci takzvané generace Z vyjadřují frustraci z vládnutí „semaforové“ koalice kancléře Olafa Scholze. Část z nich má pocit, že levice má přílišnou moc, podle komentátorů jsou jejich sympatie k AfD projevem rebelie. Mladé též znepokojují migrační toky, vůči kterým se AfD vymezuje.

Čas načtení: 2024-05-19 09:27:42

Lídři AfD požadují, aby se Petr Bystroň zdržel dalších vystoupení v předvolební kampani do EP. Je obviněn z přijímání peněz od proruské sítě

Poslanec Afd českého původu Petr Bystroň je obviněn z přijímání peněz od proruské sítě. Mnichovské státní zastupitelství vyšetřuje prvotní podezření z podplácení volených úředníků a praní špinavých peněz. Spolkový sněm zbavil Bystroně imunity, což umožnilo rozsáhlé prohlídky jeho poslaneckých kanceláří v Mnichově a Berlíně a nemovitostí v Bavorsku, Berlíně a na Mallorce. Nyní reaguje vedení strany - Bystroň, dvojka na evropské volební kandidátce, se již ve volební kampani neobjeví, uvádí německé veřejnoprávní zpravodajství TagesSchau. The post Lídři AfD požadují, aby se Petr Bystroň zdržel dalších vystoupení v předvolební kampani do EP. Je obviněn z přijímání peněz od proruské sítě first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-23 08:12:00

Napaden politik AfD. Dostal pěstí při nákupu

Útoků na politiky v Německu stále přibývá. V Görlitzu byl napaden politik Alternativy pro Německo (AfD) Mario Kumpf, který zasedá v saském zemském sněmu. Neznámý muž ho udeřil pěstí do obličeje v supermarketu, načež pokračoval v nákupu. Policie zadržela 53letého podezřelého a AfD označila útok za politicky motivovaný. Násilí se ovšem neomezuje pouze na politiky AfD.