Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-12-21 11:54:38

Kniha NEVIDITELNÍ ZABIJÁCI popisuje hrozby, které představují infekční choroby v 21. století

Autoři knihy Neviditelní zabijáci. Lze zvítězit nad smrtícími patogeny? se zabývají širokou paletou nakažlivých nemocí, ale soustřeďují se zejména na identifikaci a zkoumání těch, které mají potenciál rozvrátit sociální, politickou, hospodářskou, emoční a existenční stabilitu obyvatel velkých regionů či dokonce celé planety. Současně nabízejí politické a vědecky podložené přístupy k řešení popsaných problémů. Renomovaný epidemiolog Michael T. Osterholm, jenž se při novodobých pandemiích pohyboval v první linii, a spisovatel a dokumentarista Mark Olshaker na základě nejnovějších poznatků lékařské vědy zkoumají prostředky, které musíme vynaložit, a programy, jež musíme rozvinout, pokud se máme před infekčními nemocemi ubránit. V této knize dokazují, že bychom se jednoho dne mohli probudit do světa, v němž mnohá antibiotika už neléčí, biologické války jsou skutečností a hrozba katastrofální chřipkové nebo koronavirové pandemie je neustále přítomná. Jen pokud pochopíme, co je třeba vykonat a změnit, dokážeme zabránit nejhoršímu. Infekční nemoci považujeme za nejzhoubnějšího nepřítele lidstva, protože jsou jediným typem nemocí, jež nás postihují kolektivně a někdy i v masovém měřítku. Pokoušet se zastavit přenos choroby připomínající chřipku, například covidu-19, je jako zastavovat vítr. Jsme po nějakých sto letech vědeckých pokroků lépe připravení na to, abychom se s takovou pohromou vyrovnali? „Bohužel ne tak docela. Všechny epidemie od začátku 21. století přišly jako překvapení, přestože žádným překvapením být neměly,“ píší autoři této knihy. Epidemie covidu-19, eboly, MERS a horečky zika nám ukazují, jak žalostně málo jsme připravení na to, abychom se s těmito ataky dokázali vypořádat. Co tedy můžeme – a musíme – učinit, abychom se ochránili? „S nápadem na tuto knihu jsme přišli během západoafrické epidemie eboly v letech 2014–2016. Dokončili jsme ji během epidemie horečky zika, jež se z pacifických ostrovů rozšířila do Severní i Jižní Ameriky,“ píší autoři v úvodu knihy. V následujících kapitolách věnují pozornost všem velkým epidemiím za poslední tři desetiletí. Současně rozebírají politické aspekty této oblasti včetně bioterorismu, obchodu s vakcínami a ohrožení veřejného zdraví antimikrobiální rezistencí vůči lékům. Například v kapitole Jak chřipku smést ze stolu vysvětlují nezbytnost projektu vývoje univerzální, zlomové vakcíny proti chřipce pro globální trh, která by mohla mít stejný přínos jako vakcína proti neštovicím. V kapitole Matice hrozeb autoři identifikují čtyři typy událostí, jež mají skutečný potenciál negativně ovlivnit celou planetu: totální jaderná válka, srážka s asteroidem, globální změna klimatu a infekční onemocnění. Podle Osterholma mají právě infekční nemoci ve 21. století největší předpoklad k tomu, aby vyvolaly náhlou krizi, která naráz zasáhne celou planetu: celosvětovou epidemii neboli pandemii. V tuto chvíli by naší velkou kolektivní starostí měla být chřipková pandemie. Autoři navrhují čtyři stupně priority, které by měly vést ke „krizové agendě“.   Ukázka z knihy: Předmluva k vydání z roku 2020 S nápadem na tuto knihu jsme přišli během západoafrické epidemie eboly v letech 2014–2016. Dokončili jsme ji během epidemie horečky zika, jež se z pacifických ostrovů rozšířila do Severní i Jižní Ameriky. Při psaní jsme měli na paměti koronavirovou epidemii SARS (Severe Acute Respiratory Syndrome, těžký akutní respirační syndrom) z roku 2002, jež vypukla v jihovýchodní Asii a přenesla se do Kanady; epidemii vyvolanou roku 2009 chřipkovým virem H1N1, jež se přihnala z Mexika; a MERS (Middle East Respiratory Syndrome, blízkovýchodní respirační syndrom), další koronavirus, který se roku 2012 rozšířil na Arabském poloostrově. V době, kdy píšeme tuto novou předmluvu, se svět potýká s pandemií nemoci covid-19, již vyvolal nový koronavirus, který se zničehonic objevil na konci roku 2019 v Číně a bleskovou rychlostí se rozšířil dál. Tato koronavirová pandemie připomíná chřipku způsobem šíření nákazy mezi lidmi: přenáší se tak, že člověk v blízkosti nakažené osoby se vzduchem vdechne kapénky a drobné aerosolové částice plné viru – to podrobně líčíme v kapitole 19, kde se zabýváme chřipkovými pandemiemi a jejich průběhem. Co mají tyto epidemie infekčních nemocí společného?      Všechny přišly jako překvapení, přestože žádným překvapením být neměly. Neměla by jím být ani ta příští, a buďme si jisti, že nějaká příští přijde, a po ní další a tak pořád dál. A jak v této knize nastiňujeme, jedna z nich bude ještě větší a o několik řádů vážnější než covid-19. S největší pravděpodobností půjde o nový chřipkový virus se stejným zničujícím Neviditelní zabijáci dopadem jako velká chřipková pandemie z let 1918–1919, jež si vyžádala padesát až sto milionů lidských životů. Nová pandemie se však bude odehrávat ve světě s třikrát tak velkým počtem obyvatel a mezinárodní komerční leteckou dopravou; v tomto světě jsou sudy prachu v podobě megaměst třetího světa, živočišné rezervoáry nemocí v důsledku zásahů do jejich přirozeného prostředí přicházejí až k našim dveřím, lidé a zvířata coby hostitelé choroboplodných zárodků žijí ve stamilionových počtech těsně vedle sebe a všechno od elektroniky a autosoučástek až po životně důležité léky, bez nichž i ty nejvyspělejší nemocnice přestanou fungovat, dodávají celoplanetární zásobovací řetězce na základě modelu just-in-time (přesně na čas).      Jsme po nějakých sto letech vědeckých pokroků lépe připravení na to, abychom se s takovým kataklyzmatem vyrovnali? Bohužel ne tak docela, jak píšeme v kapitole 19. Prostým faktem je, že všechny analýzy, priority a doporučení ohledně proaktivních opatření, o kterých jsme se zmiňovali v prvním vydání Neviditelných zabijáků, zůstávají i nadále aktuální a relevantní. Nenacházíme žádné uspokojení v tom, že jsme měli pravdu, nicméně varováni jsme byli včas.      Podívejme se na skutečný stav věcí.      Pokoušet se zastavit přenos nemoci připomínající chřipku, například covidu-19, je jako zastavovat vítr. Téměř drakonickými omezujícími opatřeními, jakým mohla čínská vláda podrobit stamiliony občanů, a také pokusy zemí jako Jižní Korea a Singapur, kde se snažili identifikovat nakažené lidi i všechny ty, se kterými nakažení mohli být v kontaktu – čehož se ve Spojených státech bolestně nedostávalo –, se šíření viru přinejlepším zpomalilo. Bývalo by se mohlo omezit jen s pomocí účinné vakcíny, která neexistovala. Když se s takovým podnikem začíná úplně od začátku, žádá si to mnoho měsíců nebo i mnoho let práce.      Životně důležité při každé pandemii je fungující vedení země. První povinností prezidenta či kterékoli hlavy státu je podávat přesné a aktuální informace pocházející od zdravotnických odborníků, nikoli od operativců, kterým jde o politickou agendu. Je mnohem lepší říct, že něco nevíme, ale že se snažíme na to přijít, než vést nesmyslné řeči, které by se v následujícím zpravodajském pořadu daly vyvrátit. Pokud se hlava státu vzdá důvěryhodnosti, veřejnost nebude vědět, kam se obrátit. Různé studie však opakovaně prokázaly, že pokud se veřejnosti dostává poctivých a otevřených informací, panika téměř nikdy nevznikne a všichni se naučí táhnout za jeden provaz.      V prohlášení CIDRAP (Center for Infectious Disease Research and Policy, Centrum pro výzkum infekčních nemocí a politiku při Minnesotské univerzitě) se už 20. ledna 2020 konstatovalo, že vzhledem k jasným charakteristickým znakům přenosu vyvolá virus covid-19 pandemii. Proč Světové zdravotnické organizaci (WHO) trvalo až do 11. března, než oznámila, že jde o globální pandemii? To podle nás vedlo k tomu, že mnozí lídři a organizace se nechali unést pocitem sebeuspokojení, že pořád je velká šance virus potlačit. Krom toho to nešťastně a zbytečně všechny odvádělo od nezbytných plánů, jak nemoc zmírnit a jak s ní žít. Po takovýchto zmatcích a debatách bychom si měli uvědomit, že hrozí-li světu nový zhoubný nepřítel, potřebujeme pro vyhodnocení takového nebezpečí efektivnější metody.      První zásadní otázka, kterou si musíme položit, zní: Jak jsme k této krizi dospěli? Tak jako u většiny katastrof jde o souběh několika faktorů. Během necelých dvou desetiletí od epidemie SARS se svět dostal do mnohem kritičtější závislosti na Číně, pokud jde o výrobní zdroje.      Na celém světě dnes ve výrobě, v zásobovacích řetězcích i v dodávkách vládne model just-in-time (přesně na čas). Je smutné, pokud si nemůžeme koupit vytoužený nejnovější televizor nebo chytrý telefon, protože továrna v provincii Chu-pej nebo Kuang-tung je kvůli nějaké nákaze zavřená. Mnohem horší situace nastane, pokud neseženeme základní životně důležité léky, které dennodenně pomáhají k lepšímu životu milionům lidí s chronickými nemocemi nebo se zdravotními potížemi, nebo pokud nejsou k dostání nezbytné osobní ochranné prostředky (OOP) pro zdravotníky v přímém kontaktu s pacienty nakaženými covidem-19.      Uvažte následující statistiku: Krátce před vypuknutím pandemie H1N1 v roce 2009 jsme v CIDRAP prováděli celonárodní průzkum, při němž jsme zpovídali nemocniční farmaceuty a lékaře z jednotek intenzivní péče a oddělení urgentního příjmu, jak o tom píšeme v kapitole 18. Během aktualizace průzkumu jsme identifikovali víc než 150 životně důležitých léků na všechny typy nemocí, které se v USA běžně používají a bez nichž by mnozí pacienti během několika hodin zemřeli. Všechny jsou generické a mnohé – nebo jejich aktivní farmaceutické složky – se vyrábějí především v Číně nebo v Indii. Na počátku epidemie covidu-19 už třiašedesát z nich bylo v krátké lhůtě nedostupných nebo vedených jako běžně nedostatkové – to je jen jeden příklad toho, jak jsme zranitelní. Pokud nemoc a karanténa zabrání čínským továrnám v práci a naruší či zastaví provoz na námořních cestách, a láhve a ampule v resuscitačním vozíku tak zůstanou prázdné, potom už bude jedno, jak je ta či ona moderní nemocnice v nějakém velkém západním městě dobrá. Naše kolektivní závislost na Číně, pokud jde o levnou a efektivní výrobu, by při pandemii covidu-19 i při budoucích nákazách mohla vést k vedlejšímu důsledku v podobě podstatných ztrát na životech.      Ekonomika moderní zdravotní péče navíc svým diktátem vede k tomu, že většina nemocnic má extrémně omezené zásoby osobních ochranných prostředků, včetně obyčejných respirátorů i respirátorů N95. Jak zareagujeme, jestliže nedokážeme chránit zdravotnický personál, nepostradatelný pro péči o nemocné, kteří se do už tak přetížených zdravotnických zařízení bezesporu nahrnou? To, jak se povede zdravotníkům, bude skutečně historickým měřítkem toho, jak jsme na průběh této krize i krizí budoucích reagovali. Pokud neuděláme vše, co je v našich silách, abychom je ochránili, ošetřující personál se rychle promění v pacienty a bude pro už tak přeplněná zdravotnická zařízení znamenat další zátěž.      Svět nikdy nepočítal s tím, že Čína by se mohla na celé měsíce prakticky zavřít a nedodávala by mnohé z toho, co naléhavě potřebujeme. To bohužel není v dnešní realitě přijatelnou omluvou. Chceme-li vážně takovéto hrozbě do budoucna zabránit, musejí se vlády na mezinárodní úrovni zavázat k tomu, že rozptýlí a diverzifikují výrobu nezbytných léčiv, lékařského materiálu a zdravotnického vybavení. Představme si to tak, jako kdybychom uzavírali pojistku. Pojišťovny katastrofám nebrání, nýbrž zmírňují jejich dopad.      Bude to stát víc? Nepochybně ano, ale je to jediná cesta k jistotě, že dokážeme adekvátně zareagovat, až katastrofální pandemie opravdu udeří. V době, kdy se nejrůznější omezující opatření a karantény stávají běžnou rutinou, musíme mít prostředky k tomu, aby výrobní a distribuční řetězce dál fungovaly, pokud jde o léky a další životně důležitý materiál, jako jsou injekční jehly a stříkačky a také základní prostředky jako infuzní roztoky.      Nejenže potřebujeme po celém světě vybudovat víc výrobních kapacit a zajistit dostatek různých zařízení, ale také musíme na úrovni států masivně investovat do nových léků a antibiotik, u nichž z komerčního hlediska neexistuje efektivní obchodní model. Neočekávejme, že komerční farmaceutické společnosti vloží miliardy dolarů do léků, které se budou používat jen za stavů nouze. Po epidemii eboly z let 2014– 2016 začaly některé státy naléhat, aby se rychle vyrobila vakcína. Na základě mezinárodní iniciativy vznikla CEPI (Coalition for Epidemic Preparedness Innovations, Koalice pro inovace a připravenost na epidemie), aby stimulovala a urychlila vývoj vakcín proti nově se objevujícím infekčním nemocem a během epidemií pak umožnila lidem přístup k těmto vakcínám. Zatímco práce na vývoji vakcíny proti ebole pokročily – do značné míry díky jiným projektům –, u jiných vakcín se postoupilo jen velice omezeně. Komerční trh zůstává malý až do chvíle, kdy už je pozdě, kdy se infekce už šíří. Spojte si toto se skutečností, že mnohé z těchto nemocí se objevují v těch světových regionech, kde lidé na vakcíny i další léky mají nejméně peněz. Pak nám dojde, že pro výzkum, vývoj a distribuci určitých kategorií léků potřebujeme jiný model. Jediné řešení představují vládní subvence a záruky ohledně nákupů. To nebude levné, ale dlouhodobý přínos v podobě zachráněných životů bude daleko větší než náklady.      Jenže pokud jde o veřejné zdraví, přemýšlíme v dlouhodobém horizontu zřídkakdy. To se musí změnit. Z geopolitického hlediska by krize vyvolaná pandemií mohla dokonce mít i pozitivní dopad. A to pokud nám dojde, že se tento problém týká všech, že rozdíly mezi námi nejsou důležité, a zahájíme mezinárodní spolupráci.      Všechna rozhodnutí, jak se s nákazou vyrovnat, by měla vycházet z prokázaných faktů. Když se z covidu-19 stala celosvětová pandemie, pomohlo zastavení letecké dopravy z Evropy do USA zpomalit šíření nemoci nebo omezit výskyt nových případů neboli jinými slovy: došlo ke zploštění křivky nemoci? Například u eboly nebo SARS je virus přenosný až několik dní poté, co se u nakaženého jedince objeví příznaky. Zato chřipka a covid-19 se mohou přenášet ještě před nástupem příznaků nebo i v případě, že přenašeč vůbec neonemocní. Ve světle charakteristických rysů covidu-19 pak karanténa cestujících a posádky na výletní lodi Diamond Princess u japonského přístavu Jokohama vypadá jako krutý experiment na lidech. Zdraví lidé tu ve stísněných prostorech museli dýchat stejný vzduch jako jejich nakažení spolucestující. Tímto opatřením se podařilo dokázat jen to, jak snadno a rychle se virus může šířit.      Úřady musejí při rozhodování brát v úvahu především specifika té které nemoci a to, jakou část populace nemoc postihuje. Víme, že v případě chřipky funguje to, když se v první fázi epidemie zavřou školy, a tak v mnohých zemích zavřeli školy i na začátku pandemie covidu-19, aniž měli data, která by tuto teorii podpořila. V této fázi epidemie či pandemie bychom k podobnému kroku měli přistupovat jen tehdy, pokud můžeme prokázat, že mezi dětmi je nakažených víc, když jsou ve škole, než když zůstanou doma. Dva vyspělé městské státy, které nákaza zasáhla, se hned na počátku pokusily zareagovat co nejrychleji a nejúčinněji. V Hongkongu školy zavřeli. V Singapuru je nezavřeli. Pokud jde o šíření nemoci, neprojevil se mezi nimi nakonec skoro žádný rozdíl.      U každého politického rozhodnutí musíme také brát v úvahu jeho vedlejší účinky. Pokud se zavřou školy a děti musejí zůstat doma, v mnoha případech se o ně starají prarodiče. Covid-19 však nepoměrně častěji vyvolává vážné onemocnění právě u starších lidí, které se snažíme před nebezpečím co nejvíce chránit tím, že je izolujeme od potenciálních přenašečů.      Dalším příkladem budiž to, že v mnoha zdravotnických zařízeních má až 35 procent zdravotních sester děti ve školním věku a až 20 procent z nich by muselo zůstat doma a o děti pečovat, protože žádnou jinou možnost nemají. Zavření škol tak může vést k tomu, že v době zdravotní krize přijdeme o 20 procent nepostradatelných sester ještě předtím, než začneme počítat ty, na něž se nebudeme moct spoléhat, protože samy onemocní. V každém případě je třeba všechny tyto záležitosti zvažovat opatrně a komplexně, což je náročný úkol.      Dáváme mnoho miliard dolarů ročně na národní bezpečnost a obranu, a to vždy v rámci několikaletého rozpočtu. Zdá se však, že ze zřetele ztrácíme tu největší bezpečnostní hrozbu: zhoubné mikroby, které způsobují infekční nemoci. Nikdy by nás ani nenapadlo, abychom šli do války a až poté u dodavatelů objednávali letadlové lodě nebo zbraňové systémy, jejichž vývoj a výroba trvají několik let. A nikdy by nás nenapadlo, abychom provozovali velké letiště bez dokonale fungujícího, kdykoli k zásahu připraveného hasičského sboru, přestože ho sotvakdy bude třeba.      Jenže ve válce proti našemu nejzhoubnějšímu nepříteli právě tohle děláme zas a znovu. Jakmile hrozba pomine, jako bychom na vše zase zapomněli, než se objeví další. Nebezpečí, že se objeví nějaký jiný mikrob, si vláda, průmysl, média ani veřejnost nikdy nepřipouštějí. Všichni předpokládají, že o tento problém se postará někdo jiný. Výsledkem je, že jsme žalostně nepřipravení, protože chybějí investice, vedení i společná vůle. Za budíček, kterého možná bude, možná nebude dbát, tak svět zaplatí zatraceně přemrštěnou cenu.      Co kdybychom na druhou stranu brali SARS jako lekci, ze které je třeba se poučit, a – jak konstatujeme v kapitole 13 – jako předzvěst věcí příštích?      Vynaložili bychom opravdové úsilí a vyvinuli proti koronaviru SARS vakcínu, která by možná zabírala i na covid-19. Ale i kdyby nezabírala, pokročili bychom o hodně dál v základním výzkumu, věděli bychom, jak virus funguje, a vyvinuli bychom „platformu“ vakcín proti koronavirům.      Ne vždy, když udeří nějaká neznámá nemoc, budeme mít připravenou vakcínu. Nepleťme si však nějakou neznámou nemoc s budoucí chřipkovou pandemií, které se všichni zdravotníci obávají. Tu můžeme očekávat a musíme se na ni připravit. V kapitole 20 nastiňujeme, že potřebujeme zlomovou vakcínu proti chřipce – někteří mluví o univerzální vakcíně –, která by fungovala na všechny kmeny viru či alespoň na většinu z nich. Nebyli bychom pak závislí na každoročních vakcínách kolísavé účinnosti, jejichž složení do značné míry vychází z odhadů, které kmeny pravděpodobně v nadcházející sezoně převládnou. K zajištění tohoto výzkumu a všech doprovodných nákladů zřejmě bude třeba programu srovnatelného s Projektem Manhattan, ale nedokážeme si představit nic jiného, co by potenciálně mohlo zachránit tolik životů a uchránit lidstvo od zdravotní a hospodářské katastrofy, ze které by se zotavovalo desítky nebo i stovky let.      Když odezněla krize kolem západoafrické epidemie eboly, vyšlo množství fundovaných a hluboce analytických zpráv, vypracovaných institucemi jako Organizace spojených národů, Světová zdravotnická organizace, Národní lékařská akademie USA a společný projekt Ústavu globálního zdraví při Harvardově univerzitě a Fakulty hygieny a tropického lékařství při Londýnské univerzitě. Ve všech zprávách se podrobně líčí, jak zpočátku chyběla koordinace a jak nikdo nedokázal rozpoznat rozsah problému. Všechny také obsahují podobnou a cennou strategii a procedurální doporučení, jak reagovat příště. Realizovány však byly jen nemnohé z doporučených kroků a v podstatě tyto dokumenty od té doby někde na policích zapadají prachem. Výsledkem je, že dnes nejsme skoro o nic dál, než jsme byli, když epidemie eboly propukla.      Potřebujeme tvůrčí představivost ohledně toho, co se může a také bude dít a co budeme potřebovat, abychom se na to připravili. K tomu patří plány pro nepřetržité fungování zdravotní péče, státní správy a obchodu. Potřebujeme mezinárodní strategické zásoby životně důležitých léků a plicních ventilátorů pro pacienty, stejně jako osobních ochranných prostředků pro zdravotníky. Spojené státy by měly mít své vlastní podobné zásoby s realistickým množstvím potřebného materiálu – nikoli hrubě nedostatečné zásoby, jaké v současnosti máme k dispozici pro boj s covidem-19. A potřebujeme životaschopný plán, jak víceméně okamžitě navýšit kapacity v nemocnicích a na klinikách, například stavěním stanů na parkovištích, aby pacienti s podezřením na novou infekci mohli být oddělováni a pokud nutno i izolováni od příjmu běžných pacientů.      Přes veškerá onemocnění, úmrtí, rozvrat a hospodářské ztráty, které pandemie covidu-19 způsobila, by největší tragédií bylo, kdybychom tuto krizi „promarnili“, nepoučili se z ní a nepřipravili se na budoucnost. Pokud si z dějin můžeme něco vyvodit, pak to, že téměř jistě budeme překvapení, až na nás ten či onen mikrob nebo kmen příště zaútočí rozsáhlou nakažlivou nemocí. Ale ohrozíme sami sebe, pokud nebudeme připravení se tomu postavit a nebudeme mít všechny plány a zdroje, o kterých už teď víme, že je budeme potřebovat.      Nezapomínejme na to, že nebezpečný mikrob, který se dnes skrývá někde ve světě, by už zítra mohl být všude.      Právě tomuto tématu se naše kniha věnuje. Úvod V době, kdy jsem pracoval jako hlavní epidemiolog státu Minnesota, neslýchali ode mě státní úředníci a šéfové korporací zpravidla to, co chtěli slyšet. Někteří lidé v médiích mi proto začali říkat „posel špatných zpráv“. Takto nazvanému článku v časopise Mpls. St. Paul Magazine dal jeho autor Kermit Pattison podtitul: „Svéhlavý a přímočarý hlavní epidemiolog tvrdí, že v naší válce proti choroboplodným zárodkům je jen poslem z fronty. Buď jak buď nepřináší dobré zprávy.“      Nemám sice vůbec dojem, že bych byl „svéhlavý“, ale rozhodně se musím přiznat, že „přímočarý“ jsem. Věřím totiž v to, čemu říkám „důsledná epidemiologie“. To znamená, že když se budeme snažit změnit to, co by se mohlo stát, kdybychom nic neudělali, můžeme v pozitivním smyslu změnit chod dějin, a ne jen zpětně zaznamenávat a vysvětlovat, co se dělo. Díky úspěchům, jichž v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století dosáhli – za pomoci doslova tisíců dalších lidí – dva velikáni v oblasti veřejného zdraví, dr. Bill Foege a nedávno zesnulý dr. D. A. Henderson, budou miliony a miliony dětí ušetřeny katastrofy v podobě neštovic. Můžeme vykonat i další dobré skutky, které změní lidem život, avšak pouze pokud takové příležitosti rozpoznáme a budeme mít kolektivní vůli jednat.      Tato kniha vzešla z toho, že při nejzávažnějších krizích, které v naší době veřejnému zdraví hrozily, jsem se pohyboval v první linii: podílel jsem se na léčbě, zkoumal jsem okolnosti, za jakých nákaza vypukla, pracoval jsem na různých programech a navrhoval politická řešení. Mezi tyto krize patří syndrom toxického šoku, AIDS, SARS, rezistence mikrobů vůči antibiotikům, nemoci přenášené jídlem, očkovatelné nemoci, bioterorismus, zoonózy (nemoci přenosné mezi zvířaty a člověkem) včetně eboly, a nemoci přenášené vektory (infekce přenášené komáry, klíšťaty a mouchami, například horečka dengue a virus zika). Pod vlivem všech takových zkušeností a střetů na místní, regionální, národní i mezinárodní úrovni se formovaly a utvářely mé myšlenky. Tyto zkušenosti a střety mě zásadním způsobem poučily o tom, jak se s naším nejzhoubnějším nepřítelem můžeme vypořádat, a pomohly mi ujasnit si, jak k němu přistupovat z hlediska veřejného zdraví.      Infekční nemoci skutečně jsou nejzhoubnějším nepřítelem, který před lidstvem stojí. Infekce sice zdaleka nejsou jediným typem nemocí, které nás všechny postihují, avšak jsou jediným typem nemocí, které nás postihují kolektivně a někdy i v masovém měřítku. Srdeční onemocnění, rakovina, a dokonce i Alzheimerova choroba mají zničující důsledky pro jednotlivce a výzkum vedoucí k jejich léčbě je chvályhodný. Tyto nemoci však nemají potenciál ovlivnit každodenní chod společnosti, znemožnit cestování a obchod, zastavit průmyslovou výrobu či vyvolat politickou nestabilitu.      Profesně jsem se zabýval především tím, že jsem se snažil spojovat různorodé informace a vytvářet z nich souvislé linky ukazující do budoucnosti. Například už v roce 2014 jsem upozorňoval na to, že je jen otázkou času, kdy se virus zika objeví na americkém kontinentě. A roku 2015 jsem před pochybujícím odborným publikem v Národní lékařské akademii (National Academy of Medicine) předpověděl, že MERS se brzy objeví v některém velkém městě mimo Blízký východ. (Pouhých několik měsíců poté se skutečně objevil v jihokorejském Soulu.)      Netvrdím, že mám nějaké jedinečné schopnosti. Předvídání problémů a potenciálních hrozeb by v oboru veřejného zdraví mělo být standardní praxí. CIDRAP (Center for Infectious Disease Research and Policy, Centrum pro výzkum infekčních nemocí a politiku) na Minnesotské univerzitě, jež nyní vedu, jsem založil s tím, že bez politiky nemá výzkum kam směřovat. Dá se to říct i tak, že většinou jdeme od jedné krize ke druhé, nikdy je nepředjímáme a nikdy nakonec nedoděláme to, co bychom dodělat měli.      Mají-li být věda a politika účinné, musejí se prolínat. Pokud tedy v této knize budeme mluvit o realizovaném či potřebném vědeckém pokroku v prevenci nemocí, budeme zároveň i uvažovat, jak s tímto pokrokem naložit.      Chceme nabídnout čtenářům nové paradigma pro přemýšlení o nebezpečí, které bude ve 21. století hrozit, pokud vypukne infekční onemocnění. Budeme se zabývat širokou paletou nakažlivých nemocí, ale soustředíme se na identifikaci a zkoumání těch, které mají potenciál rozvrátit sociální, politický, hospodářský, emoční a existenční blahobyt velkých regionů, nebo dokonce celé planety. Úmrtnosti a smrtnosti jistě patří v našich úvahách první místo, avšak ne místo jediné. V dnešní době by několik potvrzených případů neštovic kdekoli na světě vyvolalo daleko větší paniku, než kolik jí vyvolá mnoho tisíc úmrtí na malárii jen v samotné Africe. ¨      Ne vždy totiž racionálně rozlišujeme mezi tím, co by nás mohlo zabít, a tím, co by nám mohlo ublížit, co by nás mohlo vyděsit či co by nám prostě jen mohlo být nepříjemné. V důsledku toho se ne vždy racionálně rozhodujeme, jak využívat naše zdroje, na co se zaměřit v politice a – upřímně řečeno – čeho se bát. Ve chvíli, kdy píšeme tato slova, má velká část západního světa značné obavy z šíření viru zika, jenž je spojován s mikrocefalií, s dalšími vrozenými vadami a s Guillainovým-Barréovým syndromem. Avšak v posledních několika letech virus horečky dengue, kterou šíří tentýž druh komára, v tomtéž regionu zabil daleko víc lidí, a veřejnost to skoro ani nezaznamenala. Proč? Zřejmě proto, že málokterá situace je tak drastická a strašlivá, jako když se dítě narodí s malou hlavou a má před sebou nejistý život s postižením. To je nejhorší noční můra všech rodičů.      V této knize se stále budeme vracet ke dvěma metaforám nemoci. Jednou je zločin a druhou je válka. Obě jsou výstižné, protože v boji proti infekčním onemocněním nám tak či onak na mysl přicházejí obě tyto hrůzy. Při zkoumání a diagnóze vypuknuvších nákaz si počínáme jako detektivové. Reagovat na tyto nákazy musíme jako vojenští stratégové. Tak jako nikdy nedokážeme eliminovat zločin a válku, nedokážeme eliminovat ani nemoci. A stejně jako se angažujeme v trvalé válce proti zločinu, bojujeme neustále proti nemocem.      V prvních šesti kapitolách představíme příběhy, případy a pozadí, které nám poskytnou kontext pro zbývající část knihy. Poté budeme hovořit o podle nás nejnaléhavějších hrozbách a úkolech a také o praktických prostředcích, jak se s nimi vypořádat.   Americký epidemiolog Michael T. Osterholm, PhD, MPH, (1953) je ředitelem Centra pro výzkum a strategii v oblasti infekčních chorob na Minnesotské univerzitě. Dvacet čtyři let působil v různých funkcích na minnesotském ministerstvu zdravotnictví, posledních patnáct let jako státní epidemiolog, několik let jako zvláštní poradce amerického ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb v otázkách veřejného zdraví a bioterorismu.  Vedl četná vyšetřování případů nákazy mezinárodního významu včetně onemocnění vyvolaných potravinami, syndromu toxického šoku, žloutenky typu B a HIV. Byl mezinárodním lídrem v kritice ohledně naší připravenosti na chřipkovou pandemii. Je autorem stovek odborných článků a knižního bestselleru Living Terrors: What America Needs to Know to Survive the Coming Bioterrorist Catastrophe (2001). Za svou práci obdržel řadu vyznamenání i vědeckých ocenění. Nově zvolený prezident USA Joe Biden jmenoval doktora Michaela Osterholma do svého poradního výboru Transition COVID-19. Americký spisovatel, scenárista a producent dokumentárních filmů Mark Olshaker (1951) začal kariéru v prestižních denících The Wall Street Journal, The Washington Times a The New York Times. S bývalým agentem FBI Johnem E. Douglasem spolupracoval při psaní bestsellerů o forenzní psychologii, jejich dílo se stalo předlohou slavného televizního seriálu Mindhunter: Lovci myšlenek (2017–2019). Olshaker byl konzultantem ministerstva spravedlnosti USA pro oběti trestných činů a působil též jako konzultant Národní lékařské knihovny. Vedle své práce v oblasti trestního práva a veřejného zdraví psal a produkoval dokumentární filmy z různorodých oblastí včetně historie, architektury, vědy, medicíny a dramatu. Je držitelem ceny Emmy za dokument Římské město (1994).   Z anglického originálu Deadliest Enemy. Our War Against Killer Germs, vydaného nakladatelstvím Little, Brown and Company v New Yorku roku 2020, přeložil Robert Novotný, 384 stran, vydalo nakladatelství PROSTOR roku 2020. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-17 13:36:06

Čínská zkušenost s koronavirem: od Wu-chanu k pandemii

Stejně jako každá nová závažná nemoc zasahující značnou část populace, je COVID-19 předmětem intenzivního vědeckého výzkumu, občanských a politických reakcí, mediálního zájmu a nesčetných dalších diskusí, které se snaží zjistit o nemoci a jejím šíření co nejvíce informací. „Souhlas a přitakání – čím se od sebe liší? Dobré a zlé – jaký je mezi nimi rozdíl? Avšak: čeho se lid hrozí, Toho se nelze nehrozit.“ Lao-c’, O tao a ctnosti (překl. B. Krebsová, DharmaGaia, Praha 2003, s. 69). Nemoc způsobená novým koronavirem (SARS-CoV-2) byla oficiálně poprvé identifikována v čínském městě Wu-chan s 11 miliony obyvatel v provincii Chu-pej v prosinci 2019 a pojmenována Světovou zdravotnickou organizací (WHO) jako COVID-19 v únoru 2020. Počátek a původ nemoci jsou stále předmětem vědeckého výzkumu. Rostoucí křivku zasažených virem se v Číně podařilo stabilizovat ve druhé polovině února 2020 s uváděnými údaji mírně nad 80 tisíci infikovanými případy a počtem obětí přes tři tisíce osob. Ke 13. dubnu bylo uváděno celosvětově více než 1,9 milionu nakažených a více než 119 tisíc obětí, z toho v Číně bylo hlášeno registrovaných 82 160 nakažených a 3 341 obětí (www.worldometers.info/coronavirus/). Největší výpovědní hodnotu mají tato čísla hlavně vzhledem k možnosti sledovat vývojové trendy a porovnávat metody výpočtů, ať už v národním rámci či v globální komparaci. Zjišťování, kolik lidí má nemoc bez příznaků, se stává předmětem výzkumu v řadě zemí světa a bude záležet na míře testování, úspěšné identifikaci a registraci postižených. Antivirová opatření Koronavirová pandemie je závažný problém, jenž vyžaduje respekt k lidským životům a snahu o omezování projevů paniky, běžných sporů a xenofobních a rasistických projevů. Vzhledem k záplavě často protichůdných mediálních informací je vhodné nejprve popsat stručně jednotlivé realizované klíčové organizační kroky podle hlavních dostupných zdrojů, což přinejmenším umožňuje mapovat sled přijatých opatření. Jelikož byla nemoc čínskými lékaři identifikována jako dosud neznámá choroba s příznaky podobnými chřipce či zápalu plic, vyžádala si nejprve určitý čas pro její přesnou detekci a potvrzení. V prosinci došlo k prvním upozorněním na podezřelé výskyty a na polemiku o tom, zda se jedná o novou nemoc a jak je nebezpečná. Nastala šetření různých případů a následně byly tři případy nemoci oficiálně zkoumány oddělením respirační a kritické péče v nemocnici provincie Chu-pej pro integrované tradiční čínské a západní lékařství. Epidemiologická vyšetření byla nemocnicím a střediskům pro kontrolu a prevenci nemocí v městě Wu-chanu a v provincii Chu-pej nařízena od 29. prosince 2019. Městský zdravotnický výbor ve Wu-chanu vydal urgentní oznámení o léčbě pneumonie neznámé příčiny 30. prosince, přičemž tím byly zahájeny práce odborníků z dalších oblastí. Světová zdravotnická organizace a různé země začaly dostávat pravidelné informace od 3. ledna 2020 včetně evropských zemí a USA. Poté 7. ledna čínské zdravotnické instituce potvrdily, že nový koronavirus byl spojen s případem na trhu ve Wu-chanu. Čínské centrum pro kontrolu a prevenci nemocí oznámilo pět celých genomových sekvencí nového koronaviru Světové zdravotnické organizaci a dalším zájemcům na webových stránkách 11. ledna. Virus se dostal do dalších zemí, například první oficiálně potvrzený případ COVID-19 v USA byl zaznamenán 20. ledna. V Číně se postupně činila různá antivirová opatření a 23. ledna bylo zcela uzavřeno město Wu-chan s přísnými opatřeními. Přestože jsou udávány ještě další různé údaje, nemění podstatně základní časový vývoj událostí včetně skutečnosti, že oproti Číně, v níž epidemie propukla, měly evropské země, USA a další země výhodu, že se jim dostalo informací o problému předem. Nicméně vždy budou existovat vzájemné požadavky zemí, aby se informovaly lépe a více, což je možné oboustrannou spoluprací vylepšovat. Nejde však pouze o informace ale hlavně o vzájemnou pomoc při zachraňování životů a zdraví lidí. Globální pandemie Souhrnně lze říci, že zásadní opatření byla přijata v lednu 2020 poté, kdy se postupně ukázaly odlišné závažné příznaky a schopnost nemoci se v lidské populaci rychle šířit (virulence). Když nemoc začala postihovat stále více osob, byla zavedena restriktivní opatření zamezující přenosu viru a město Wu-chan a okolní tři města v provincii Chu-pej byla uzavřena. Zároveň s rychle narůstajícím počtem případů byla posílena zdravotnická infrastruktura intenzivní výstavbou několika specializovaných nemocnic a povoláním zdravotníků, hygieniků, dobrovolníků, policie a armády. Nešťastný byl ale souběh s tím, že Wu-chan před uzavřením opustilo mnoho lidí. Jak potvrdila Světová zdravotnická organizace, Čína poskytla odborníkům z celého světa velké množství odborných informací a zkušeností včetně popisu genomu koronaviru, který je důležitý pro vývoj vakcíny. Mezitím se však nákaza rozšířila do mezinárodního prostoru (asijských zemí, Evropy, na Blízký východ, USA ad.), kde způsobila řadu reakcí: od počáteční přezíravosti k panice, od přijetí přístupu divokého „promořování“ s cílem získat „kolektivní imunitu“ přes řízené zmírňování postupu (mitigation) až po aktivní potlačování (suppression) spojené se snahou nepřetížit zdravotnický systém i možnosti dané společnosti a omezit a oddálit šíření viru, než bude dostupný lék a vakcína. Jelikož byla Čína první zemí, v níž se koronavirus rozšířil, volba čínských antivirových opatření sloužila jako model, který byl vystaven testu, zda uspěje, nebo ne. Ostatní země se mohly mezitím částečně připravit na šíření viru a rozhodnout se pro vhodná opatření. Čínská vláda přijala velmi restriktivní opatření včetně domácí karantény, povinného nošení roušek a respirátorů, zavření obchodů, zastavení části průmyslové výroby apod. Čína, podobně jako řada dalších zemí ve východní a jihovýchodní Asii, má zkušenost s nebezpečnými nemocemi z dávnější minulosti i z nedávné doby. Jestliže se epidemie ve středověku šířily z Číny směrem do Evropy (a naopak) často celá léta, pak v současné době, kdy je svět propojen díky vysoké mobilitě osob, mezinárodnímu obchodu a obecně celosvětové provázanosti, nastává šíření nemocí v řádu dní až týdnů. Je patrné, že východoasijské země byly na epidemii lépe připraveny než Evropa nebo USA i v důsledku předchozí zkušenosti především s nemocí SARS (Severe Acute Respiratory Syndrome, syndrom náhlého selhání dýchání, v letech 2002–2003) způsobenou také virem ze skupiny koronavirů (zasáhla téměř deset tisíc lidí se smrtností přibližně 10 procent). Tyto země se s epidemií zatím relativně úspěšně vyrovnávají díky vládním opatřením, organizovanosti velkého množství lidí, disciplíně a pochopení mechanismů šíření nemoci, a to v některých případech i bez plošné karantény doprovázené výrazným pozastavením veškerého života i celé ekonomiky. V Evropě a Severní Americe byly SARS, ebola, virus zika a jiné nakažlivé nemoci brány spíše jako vzdálené nemoci. Čína a další východoasijské země patrně dokázaly využít nových digitálních technologií pro monitoring a šíření nemoci. To jim umožnilo cílenější boj s nemocí. Co se týče USA, Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí a velvyslanectví USA vydaly 7. ledna oznámení, aby lidé necestovali do Wu-chanu, tj. třináct dní před oficiálním oznámením prvního případu koronaviru v USA. Na konci února hodnotil prezident Trump riziko nemoci pro USA stále jako nízké a ještě v březnu byl optimistický. Koronavirus, rasismus a ideologická válka Koronavirová pandemie se stala rovněž podnětem pro vznik několika hypotéz, případně až sporných dohadů. Podle jedné z nich virus pochází z wu-chanských laboratoří. Podle jiné dle informací CNN jde o virus spojený se sportovci americké armády na sportovních armádních hrách ve Wu-chanu v říjnu 2019. Zatím je však většinou přijímán vědecky podložený názor, že koronavirus prošel přirozeným evolučním vývojem a nebyl vytvořen uměle v laboratorních podmínkách.   S expanzí nákazy se projevují i snahy využít epidemii pro rozpoutání ideologické války. Zaznívají označení jako „čínský virus“, kdy se projevují xenofobní a rasistické předsudky a vyvolávání nenávisti a násilí vůči lidem z Číny a Asie obecně, jak ukázaly nedávné případy v Evropě i USA. Pandemie ale může zasáhnout každého a nezná etnika nebo hranice. Světová zdravotnická organizace už v roce 2015 a letos opět důrazně doporučila nespojovat konkrétní nemoc s nějakou lokalitou, zemí nebo regionem, protože to vede ke stigmatizaci a obviňování komunit daných oblastí, ačkoli se každý může stát jejich obětí. V této souvislosti je třeba naopak ocenit zásilky pomoci s antivirovými pomůckami, které zasílají různé země. Deglobalizace nebo počátek lepší planetární spolupráce? Náhlé zastavení nebo utlumení masivních toků lidí, zboží a na druhou stranu zrychlení digitalizace, přenosů informací a komunikačních dovedností, elektronického obchodování (e-commerce), práce na dálku apod. vyvolává v Číně i v dalších zemích světa řadu otázek po důsledcích těchto efektů. V různých zemích mohou o práci přijít patrně desítky až stovky milionů lidí. Pravděpodobné budou dočasné deglobalizační trendy, v některých odvětvích může dojít ke zdravé relokaci a posílení místních komunit, nicméně stále bude svět velice globální v porovnání se stavem například před čtyřiceti ale i dvaceti lety. Bez celosvětové spolupráce nebude možné účinně čelit planetárním problémům a rizikům – včetně epidemií a pandemií. Pandemie koronaviru je závažným globálním problémem, který se týká života, bezpečnosti a zdraví všech lidí.   Článek patří do série deseti textů, které se na koronavirovou pandemii nezaměřují z lékařského hlediska, ale z perspektivy toho, jak pandemie komplikuje život společnosti a politiky. Sledují především vládní opatření ve významných makroregionech světa a reakce na ně ve společnosti. Všechny články jsou dopsány do jednoho data, konkrétně do Velikonočního pondělí 13. dubna 2020, aby bylo možné učinit si v jeden čas srovnávací představu o vývoji koronavirové pandemie po více než čtvrt roce ve světě. Autory článků jsou členové Centra globálních studií a jejich externí spolupracovníci. Za prezentovaná stanoviska odpovídají jednotliví autoři. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-10-25 13:00:00

Asseco představuje širokou škálu inovací v rámci své mezinárodní skupiny

Praha 25. října 2024 (PROTEXT) - Ve dnech 24. – 25. října se uskutečnila v Madridu mezinárodní tisková konference Asseco Group Product Review. Jednalo se již o pátý ročník této významné mezinárodní tiskové konference zaměřené na nejdůležitější obchodní a IT média ze zemí, ve kterých společnost Asseco působí. Od zlepšování zákaznické zkušenosti až po analýzu regálů v obchodech. Od chytrých platebních služeb po inteligentní boty. Asseco představilo inovativní projekty v oblasti cloudu a umělé inteligence (AI), které byly realizovány pro klienty mimo jiné v Polsku, Španělsku, Srbsku a na Slovensku.Skupina Asseco je federací společností působících v 62 zemích světa. Skupina je vedena společností Asseco Poland, která je lídrem digitalizace v Polsku. Počátky její mezinárodní expanze sahají do roku 2004, kdy společnost vstoupila na varšavskou burzu (WSE) a získané prostředky investovala na trzích střední Evropy. Následně skupina Asseco rozšířila svou činnost v západní Evropě, jihovýchodní Evropě a Skandinávii. V roce 2010 začala skupina působit v Izraeli a ve Spojených státech, což souviselo s akvizicí skupiny Formula Systems. V následujících letech vstoupila na trhy v Africe a v portugalsky mluvících zemích.Od roku 2004 Asseco uskutečnilo 140 akvizic, čímž upevnilo svou pozici mezi výrobci softwaru, který podporuje nejdůležitější obchodní procesy společností v klíčových ekonomických sektorech. Dnes se společnost soustředí na probíhající projekty a rozvoj inovací, v nichž hrají důležitou roli umělá inteligence a cloud.„V současné době celý svět hovoří o umělé inteligenci. Ve skupině Asseco implementujeme AI do řešení, která nabízíme našim klientům, ale také neustále hledáme nové nápady, jak tuto technologii využít. Projekty, které realizujeme, ukazují, že existuje mnoho oblastí, kde může AI přinést hmatatelné přínosy. Řešení, která jsou úspěšná na místních trzích, jsou poté nabízena společnostem v dalších zemích. Spolupráce mezi společnostmi skupiny Asseco, výměna znalostí a zkušeností znamená, že náš software podporuje organizace v 62 zemích na 6 kontinentech, na což jsme nesmírně hrdí,“ říká Adam Góral, předseda představenstva Asseco Poland.„Umělá inteligence umožňuje zlepšit výkon mnoha úkonů, eliminovat chyby nebo odstraňovat úzká místa. Nemusí to znamenat revoluční změny v organizaci. Inteligentní algoritmy stojí za to využít nejdříve k optimalizaci jednotlivých obchodních procesů. To může zahrnovat například zefektivnění práce s elektronickými dokumenty nebo zvýšení efektivity obchodníků v maloobchodním sektoru,“ vysvětluje Rafał Kozłowski, předseda představenstva Asseco Enterprise Solutions.Informační systém pro Úřad veřejného zdravotnictví v clouduTým Asseco Central Europe byl od počátku zodpovědný za implementaci prvního slovenského řešení technologicky postaveného na cloudové infrastruktuře v tomto rozsahu. Projekt integroval Úřad veřejného zdravotnictví Slovenské republiky (ÚVZ SR) a 36 regionálních úřadů veřejného zdravotnictví (RÚVZ), které poskytují centralizované služby pro veřejnost Slovenské republiky. Nový cloudový systém má 15 integrovaných modulů pokrývajících všechny aspekty veřejného zdraví včetně epidemiologie, státního zdravotního dozoru, radiační ochrany, kontroly a ochrany zdravé výživy, ověřování odborné způsobilosti, kosmetických přípravků, hygieny životního prostředí a dalších.AI analyzuje regály v obchodechSoftware vyvinutý společností Asseco Business Solutions je příkladem využití technologie rozpoznávání obrazu v maloobchodním průmyslu, což významně zkracuje pracovní dobu obchodníků. Nástroj zajišťuje, že uspořádání obsahu zboží na regálu a vše na něm (včetně reklamních štítků), odpovídají pokynům obchodu a výrobce. Aplikace od Asseco Business Solutions navíc připravuje návrhy pro obchodníka ohledně vystavení zboží nebo objednání konkrétního sortimentu. Výsledky jsou generovány v reálném čase a uživatel si je může přečíst na smartphonu nebo tabletu během inspekční návštěvy obchodu.Asistent pro speciální úkolyAsseco AI Assistant je výkonná platforma, která podporuje procesy v oblastech zákaznického servisu, vymáhání pohledávek, reklamací, prodeje nebo projektového a plánovacího řízení. Řešení lze implementovat v mobilní aplikaci, komunikátoru, na webových stránkách i v kontaktním centru. Využití umělé inteligence v Asseco AI Assistant umožňuje přirozený kontakt prostřednictvím hlasových a textových kanálů a přípravu kontextových odpovědí. Řešení umožňuje vytvářet složité scénáře pomocí intuitivního grafického průvodce. Platforma generuje podrobné zprávy o konverzacích, efektivitě procesů a interakcích uživatelů, což umožňuje analýzu a optimalizaci obchodních aktivit. Nástroj je úspěšně využíván společnostmi ve finančním a zdravotnickém průmyslu.Umělá inteligence kontroluje dodržování předpisů DORA v družstevních bankáchNařízení DORA vyžaduje, aby banky zajistily komplexní provozní odolnost. To znamená, že musí mít schopnost předvídat, předcházet a reagovat na jakékoli narušení, které by ovlivnilo kontinuitu podnikání. To vyžaduje, aby banky ověřily, zda splňují požadavky nového nařízení, což představuje velké množství práce. Aplikace DORA.ai, která využívá generativní umělou inteligenci, pomáhá družstevním bankám ověřit nesoulad mezi interní dokumentací a požadavky regulátora strukturovaným způsobem. Základem aplikace DORA.ai jsou dokumenty banky, které analyzuje AI engine, aby nalezl záznamy potvrzující soulad s regulačními požadavky. V případě nedostatků může organizace použít předpřipravené šablony dokumentů a konzultovat je s odborníky Asseco.Platby podporované umělou inteligencíUmělá inteligence podporuje platební služby ve všech fázích jejich poskytování. Projekty realizované týmem španělské společnosti Necomplus, která je součástí Asseco South Eastern Europe (část skupiny Asseco), zahrnují širokou škálu řešení pro zlepšení zákaznické zkušenosti s platbami, jako jsou chatboti, virtuální asistenti a inteligentní úložiště. Necomplus nabízí jazykové modely na míru potřebám společností nabízejících platební služby. To jim umožňuje ušetřit čas a prostředky potřebné k trénování vlastního modelu a zaměřit se na vývoj aplikací pro koncové uživatele.Hyperpersonalizace zákaznické zkušenostiSpolečnost Things Solver, která je součástí skupiny Asseco South Eastern Europe, vytvořila platformu pro zlepšení zákaznické zkušenosti kupujících. Řešení AI Recommender vyvíjí přizpůsobené produktové doporučení, vytváří personalizované marketingové kampaně a připravuje zákaznické informace na podporu prodejního týmu. Klíčové funkce zahrnují segmentaci na základě AI, sdílení dynamického obsahu a možnost prodeje dalších produktů a služeb (cross-sell) na všech kontaktních místech. AI Recommender nejen zvyšuje míru konverze až o 30 %, ale také významně zlepšuje angažovanost a spokojenost zákazníků. Asseco Central Europe, a.s. patří mezi nejsilnější softwarové domy ve střední a východní Evropě. Působí v České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Německu, Rakousku, Švýcarsku a Polsku. Součástí skupiny Asseco CE jsou i další firmy s IT zaměřením. Společnost realizuje náročné projekty pro komerční sféru, státní správu a samosprávu, postavené na dlouholetých zkušenostech s rozsáhlými projekty softwarových řešení na míru, při kterých klade silný důraz na podporu strategických záměrů svých klientů. Při své činnosti uplatňuje standardy certifikátů, které jsou základem pro kvalitu vyvíjených řešení. Celá skupina Asseco CE v současné době zaměstnává více než 3000 lidí. Asseco Central Europe je součástí mezinárodní skupiny Asseco. Více informací naleznete na www.asseco.com/ce.  

Čas načtení: 2025-02-20 11:18:00

Společnost Bitget v lednu 2025 zveřejnila zprávu o transparentnosti, která popisuje růst podílu na trhu a inovace

Victoria (Seychely) 20. února 2025 (PROTEXT/GlobeNewswire) - Bitget, přední světová kryptoměnová burza a společnost zaměřená na Web3, zveřejnila svoji zprávu o transparentnosti z ledna 2025. Ta podtrhuje dynamický začátek roku, který se vyznačuje výrazným růstem obchodovaného objemu, zapojením platformy a inovacemi celého ekosystému.Společnost Bitget rozšířila svůj ekosystém BGB formou strategických iniciativ, jako je vytvoření fondu likvidity BGB na burze Uniswap a fondu likvidity v hodnotě 1,1 milionu USD na burze Bulbaswap po jeho integraci se sítí Morph Chain. Tyto snahy pomáhají zvýšit kompatibilitu napříč chainem a navýšit likviditu, čímž se BGB staví do pozice silného pilíře ekosystému společnosti Bitget. Oddělení Bitget Research dále sdílelo zprávu o 20 % respondentů z generace Gen Z a Alpha, kteří jsou otevření začlenění kryptoměn do penzijních plánů, což signalizuje posun v preferencích dlouhodobého finančního plánování směrem k digitálním aktivům.Během ledna byla představena řada modernizací platformy. Byla odstartována Bitget TraderPro Season 4 s hlavní cenou 10.000 USDT, která obchodujícím uživatelům umožňuje testovat nové strategie a optimalizovat své výnosy. Debut zažila služba HodlerYield, která uživatelům umožňuje zajistit si pasivní příjem držením coinů USDE a weETH. Byl představen algoritmus Bitget Seed využívající umělou inteligenci, který umožňuje identifikaci projektů Web3 v rané fázi. Strategická integrace s prostředím Zen zjednodušila krypto platby v 11 fiat měnách. Společnost Bitget se stala první centralizovanou burzou, která nabízí TAO staking, čímž uživatelům přináší další možnosti, jak získat odměny.Aplikace Bitget Wallet posílila svoji nabídku pro držitele BGB airdropem ve výši 1 milionu dolarů, exkluzivní spoluprací s portálem Bitrefill pro vytvoření dárkových karet s kryptoměnami a funkcemi AI Agent Trading Zone. Podpora limitních příkazů pro peněženky v chainu Base a Solana dále zlepšuje možnosti automatického obchodování.Součástí úsilí o globální zapojení byla účast na akci Crypto XR ve francouzském Auxerre, které se zúčastnilo více než 3000 nadšenců z oboru, a novoroční setkání na Filipínách, ve Vietnamu, Rusku, Španělsku, Portugalsku, Itálii, Keni a dalších oblastech. Cílem těchto aktivit bylo hlouběji se spojit s uživateli a představit rozšiřující se globální působení společnosti Bitget.Úspěchy společnosti Bitget z ledna 2025 navazují na dynamiku roku 2024 a pomáhají budovat platformu špičkové burzy se zaměřením na zabezpečení, inovace a dostupnost. S ohledem na neustále se rozvíjející krypto prostředí je společnost Bitget připravena přinášet špičková řešení, zajistit strategická partnerství a podporovat uživatele při hledání ideálních příležitostí a v orientaci v éře komplexních digitálních aktivech.Úplnou zprávu o transparentnosti pro leden 2025 naleznete zde.O společnosti BitgetPlatforma Bitget je přední světová kryptoměnová burza a společnost zaměřená na Web3 založená v roce 2018. Burza Bitget, která obsluhuje více než 100 milionů uživatelů ve více než 150 zemích a regionech, se snaží pomáhat uživatelům obchodovat chytřeji díky své průkopnické funkci kopírování obchodů a dalším obchodovacím řešením a zároveň nabízí v reálném čase přístup k ceně Bitcoinu, Etherea a dalších kryptoměn. Bitget Wallet, dříve známá pod názvem BitKeep, je prvotřídní multichainová kryptopeněženka, která nabízí celou řadu komplexních řešení a funkcí Web3, včetně funkcí peněženky, směny tokenů, NFT Marketplace, prohlížeče DApp a dalších.Společnost Bitget hraje přední roli v rozvoji adopce kryptoměn prostřednictvím strategických partnerství, například jako oficiální krypto partner nejlepší fotbalové ligy světa, LALIGA, na trzích Blízkého východu, Jihovýchodní Asie a Latinské Ameriky, a také jako globální partner tureckých národních sportovců Buse Tosun Çavuşoğlu (mistryně světa ve wrestlingu), Samet Gümüş (zlatý medailista v boxu) a İlkin Aydın (volejbalová reprezentantka), aby inspirovali světovou komunitu k přijetí budoucnosti kryptoměn.Chcete-li získat více informací, navštivte: web | Twitter | Telegram | LinkedIn | Discord | Bitget WalletUpozornění na riziko: Ceny digitálních aktiv podléhají výkyvům a mohou vykazovat značnou volatilitu. Investorům se doporučuje alokovat pouze prostředky, o které si mohou dovolit přijít. Hodnota každé investice může být ovlivněna a existuje možnost, že nebudou splněny finanční cíle ani získána zpět hlavní investice. Vždy je třeba si vyžádat nezávislé finanční poradenství a pečlivě zvážit osobní finanční zkušenosti a situaci. Výkonnost v minulosti není spolehlivým ukazatelem budoucích výnosů. Platforma Bitget nenese žádnou odpovědnost za případné vzniklé ztráty. Nic z toho, co je zde uvedeno, nelze považovat za finanční poradenství. Další informace naleznete v našich Podmínkách používání.Fotografie k tomuto oznámení je k dispozici na adrese http://www.globenewswire.com/NewsRoom/AttachmentNg/9f7f064f-8f44-40ae-9096-c738e009aaa8 Informace pro média získáte na adrese: media@bitget.com

Čas načtení: 2025-10-10 08:09:00

Tiskárny od Prusa Research se těší mimořádné popularitě

Ósaka 10. října 2025 (PROTEXT) - Česká společnost Prusa Research představuje na Expo 2025 špičkové technologie. Návštěvníci světové výstavy mohou až do 13. října 2025 obdivovat na návštěvnické cestě v Českém národním pavilonu živou ukázku 3D tisku.Tiskárny jsou neustále v provozu. Vytiskly přes tisíc kusů maskota Reného a více než dalších 600 kusů dalších drobných i větších předmětů v 3D tisku. Různá barevná provedení maskota je možné najít skryté na různých místech v pavilonu. Společnost Prusa Research je partnerem české účasti na Expo 2025.„Expo 2025 vnímáme jako skvělou příležitost ukázat lidem, že 3D tiskárny nejsou jen specializované stroje do výroby, ale univerzální pomocník pro jakýkoliv projekt. A kde jinde tento koncept propagovat než v Japonsku, kde jsou vyspělé technologie běžnou součástí každodenního života. Vidíme, že se nám daří návštěvníky pavilonu nadchnout tím, jak snadný 3D tisk je,“ říká zakladatel společnosti Prusa Research Josef Průša. Tiskárny Průša jsou otevřené uživatelským úpravám a v rámci software i firmware se firma snaží co nejvíce uplatňovat principy open source. Firma tak na Expo 2025 přináší nejen špičkové technologie, ale i inspirativní příběh české vynalézavosti a zručnosti.Prusa Research, založená Josefem Průšou v roce 2012, se během několika let vypracovala z malého startupu v Praze na globálního hráče, jehož 3D tiskárny využívají zákazníci ve více než 160 zemích světa. Firma klade důraz na maximální využití lokálně vyrobených dílů, u svých strojů dbá na co nejvyšší spolehlivost, uživatelskou přívětivost a prostor pro další technologický rozvoj. Ve své pražské továrně provozuje jednu z největších 3D tiskových farem na světě, kde více než 600 tiskáren vyrobí každý měsíc součástky pro více než 10 tisíc dalších strojů.Jedinečnost české expozice na světové výstavě doplňuje právě živá ukázka 3D tisku přímo v návštěvnické trase pavilonu. Návštěvníci mohou každý den sledovat, jak vzniká maskot René – 15 cm vysoká figurka, jejíž tisk trvá přibližně čtyři hodiny. Na tiskárně byly již vyrobeny také popisky k vystaveným a nástěnným dílům, QR kódy, mapa Česka ve formě puzzle, které si lidé můžou při návštěvě složit, či organizéry nebo dveřní zarážky. To dokládá široké možnosti využití této technologie.„Když jsme v květnu zahájili tisk našich maskotů René na 3D tiskárně, netušili jsme, že se z nich stane takový fenomén. Maskoti byli natolik jedineční, že si je návštěvníci začali spontánně odnášet domů. Místo abychom tomu bránili, rozhodli jsme se tento zájem proměnit v hravou aktivitu – začali jsme maskoty po pavilonu schovávat. Návštěvníci je hledají podobně jako v Česku oblíbené kešky. Zájem je obrovský a mnozí se k nám vracejí opakovaně – před dvěma týdny jsme například přivítali paní, která k nám přišla už poosmnácté,“ říká ředitelka českého pavilonu Akiko Sagae a dodává, že maskoty z 3D tisku nelze zakoupit, pouze najít v pavilonu nebo je případně obdržet jako dárek.„Prusa Research je skvělým příběhem české zručnosti a toho, že česká kreativita a otevřenost novým nápadům a technologiím si ve světě umí najít četné příznivce. Návštěvníkům českého pavilonu ukazujeme, že 3D tisk je dostupný a užitečný nástroj nejen pro profesionály, ale i pro běžné uživatele. Během provozu na pavilonu je obsluhují naši attendanti neboli průvodci,“ doplňuje generální komisař české účasti na Expo 2025 Ondřej Soška.Společnost Prusa Research vnímá svou účast na světové výstavě jako příležitost ukázat českou vynalézavost, šířit povědomí o možnostech 3D tisku a jako prostor pro navazování nových mezinárodních partnerství. Návštěvníci mohou obdivovat nejnovější modely 3D tiskáren – vlajkovou loď Prusa CORE One a model Original Prusa XL pro tisk až s pěti materiály současně.Více informací naleznete na webových stránkách české účasti na světové výstavě Expo 2025. Sledovat nás můžete také na Twitteru, LinkedIn, Facebooku, Instagramu a na YouTube.Kancelář generálního komisaře je od ledna 2023 součástí sítě Českých center.O Prusa ResearchPrusa Research je česká společnost, která se specializuje na vývoj a výrobu 3D tiskáren. Byla založena v roce 2012 Josefem Průšou a rychle se stala jedním z nejvýznamnějších světových výrobců 3D tiskáren. Společnost je známá důrazem na kvalitu, spolehlivost a uživatelskou přívětivost svých produktů. V portfoliu má jak FDM tiskárny (například modely MK4S, XL, MINI+ nebo CORE One), tak i SLA tiskárny (SL1S) a profesionální řadu Prusa Pro určenou pro průmyslové využití.Prusa Research podporuje své produkty robustním softwarovým ekosystémem, včetně vlastního sliceru PrusaSlicer, online verze pro webové prohlížeče EasyPrint a komunitní platformy Printables.com. Zatímco hlavní část výroby s kapacitou přes 10 tisíc tiskáren měsíčně zůstává v Praze, Prusa Research nedávno rozšířila své výrobní kapacity i do Severní Ameriky. Její dceřiná společnost Printed Solid Inc. v Delaware nyní kromě servisu a distribuce zajišťuje také lokální výrobu 3D tiskáren a filamentů pro americký trh.Kontakt pro média:Jana KohoutováŘeditelka komunikace & mluvčíE: jana.kohoutova@expo2025czechia.comČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2025-12-19 11:49:00

Globální hřiště: Fans Festival 2026 společnosti Haier propojuje sport, technologie a komunitu

Čching-tao (Čína) 19. prosince 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - Skupina Haier, přední světový poskytovatel řešení pro kvalitnější život a digitální transformaci, oficiálně zahájila 7. ročník globálního festivalu fanoušků Global Fans Festival (dále jen „Fans Festival"). Po velmi úspěšném zahájení dne 20. listopadu v Liverpoolu se Fans Festival 2026, nesený tématem „Champion Your Haier Life" (Buďte šampiony svého života s firmou Haier), hlásí k duchu šampionů – od sportovních arén až po každodenní život.Festival, který byl zahájen v roce 2019 a původně vznikl jako kampaň na sociálních sítích, se postupně proměnil v sérii globálních interaktivních akcí, jež fanouškům přibližují značku Haier. Během jeho existence se konaly oslavy 40. výročí v sídle společnosti Haier, prohlídky pro fanoušky v rámci veletrhu AWE v Číně, při turnajích Roland Garros a Australian Open, finále ATP v Itálii, tenisovém turnaji Haier Fans Cup a řadě dalších událostí. Prostřednictvím poutavých aktivit konaných online i offline se společnosti Haier podařilo prohloubit emoční vazby s uživateli a vystupovat jako bližší, lidštější a autentičtější značka.Od 17. do 21. prosince 2025 se v malajském městě Kuala Lumpur, v areálu Pavilion Bukit Jalil – The Piazza, konala pětidenní pop-up akce festival Fans Festival. Akce se rozkládala na ploše 2 600 metrů čtverečních a nabídla milovníkům sportu a fanouškům značky Haier možnost zapojit se do společného sledování zápasů, her fotbalu, tenisu, badmintonu a dalších aktivit a vyzkoušet si nový chytrý životní styl.Jako iniciativa společnosti Haier, která má za cíl odvděčit se svým uživatelům a dlouholetým fanouškům po celém světě, se plně inovovaný festival 2026 Fans Festival zaměřuje na sportovní tématiku. V průběhu roku se uskuteční přes 100 akcí Haier Fans Cup ve více než 20 zemích a regionech světa, mimo jiné v Melbourne, Šanghaji, Paříži či Berlíně, a přinese fanouškům celou řadu zábavných sportovních festivalů a offline zážitkových pavilonů, kde budou moci objevovat, hrát si a vychutnávat si gastronomii.„Do roku 2026 dosáhne Global Fans Festival společnosti Haier tří významných vylepšení: zaprvé rozšíříme svou globální působnost do dalších zemí, včetně Austrálie, Francie a Německa, a zároveň rozšíříme rozsah společné tvorby; zadruhé budeme inovovat imerzivní zážitky, které setřou hranice mezi online a offline zapojení a posílí interaktivní účast; a za třetí prohloubíme emoční vazby prostřednictvím sportovního marketingu, což uživatelům umožní aktivně se podílet na inovacích produktů a služeb a stát se skutečnými spolutvůrci ekosystému Haier," uvedla Wang Mei yan, viceprezidentka a ředitelka pro značku skupiny Haier.Jako světově proslulá značka, která se již 16 let po sobě umisťuje na prvním místě žebříčku Euromonitor International v oblasti maloobchodního prodeje velkých domácích spotřebičů, rozšířila společnost Haier svou působnost do více než 200 zemí a regionů a obsluhuje více než 1 miliardu domácností po celém světě. Stala se důvěryhodnou a oblíbenou značkou světové třídy mezi spotřebiteli po celém světě.Společnost Haier provozuje celosvětově 10 velkých výzkumných a vývojových center, 71 výzkumných ústavů, 35 průmyslových parků, 163 výrobních center a síť 230 000 prodejních míst. Podle statistik se společnost Haier etablovala jako vedoucí značka v hlavních zemích a na hlavních trzích po celém světě.Fans Festival 2026, který prosazuje ducha sportu a sílu inovací, má oslovit stovky milionů fanoušků značky Haier po celém světě a představit společnost Haier jako „špičkovou" značku a průkopníka v oblasti inteligentních technologií, který skutečně rozumí každodennímu životu lidí.Více informací najdete na stránkách https://www.haier.com/global/. O společnosti Haier GroupHaier Group byla založena v roce 1984 a je nejvýznamnějším světovým poskytovatelem řešení pro lepší život a digitální transformaci. V souladu s heslem „Více tvorby, více možností" se společnost Haier za všech okolností zaměřuje především na uživatele a staví svou infrastrukturu na třech pilířích: chytré domácnosti, komplexním zdravotnickém průmyslu a digitální ekonomice. Zřídila 10 výzkumných a vývojových center, 35 průmyslových parků a 163 výrobních závodů a v roce 2024 dosáhla celosvětových tržeb ve výši 57 miliard amerických dolarů. Společnost Haier již sedm let po sobě figuruje v žebříčku nejhodnotnějších globálních značek Kantar BrandZ Top 100. Současně si již šestnáct let drží první místo mezi značkami velkých domácích spotřebičů v žebříčku Euromonitor Global Major Appliances Brand. Skupina sestává z osmi kotovaných společností, přičemž její dceřiná firma Haier Smart Home je uvedena v žebříčku Fortune Global 500 i na seznamu nejuznávanějších společností světa Fortune World's Most Admired Companies.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2848642/Haier_Malaysia_Welcomes_7th_Global_Fans_Festival_Immersive_Pop_Up_Experience.jpgFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2848643/Ms_Wang_Mei_yan_Vice_President_Chief_Brand_Officer_Haier.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2848644/A_Global_Playground_Haier_s_2026_Global_Fans_Festival_Champions_Sports.jpg  KONTAKT: ningliangchun@haier.com  

Čas načtení: 2026-03-04 07:07:00

HONOR představuje svou vizi umělé inteligence na veletrhu MWC 2026 s robotickým telefonem, humanoidním robotem a Magic V6

Barcelona (Španělsko) 4. března 2026 (PROTEXT/PRNewswire) - Od inovací v robotice po vlajkové modely – HONOR rozšiřuje na veletrhu MWC 2026 svůj ekosystém zařízení s umělou inteligencíNa Světovém kongresu mobilních technologií (MWC) 2026 společnost HONOR představila svou vizi rozšířené lidské inteligence (AHI) a urychlila realizaci plánu ALPHA PLAN prostřednictvím tří propojených pilířů: Alpha Phone, Alpha Store a Alpha Lab. Na základě svého dlouhodobého závazku k umělé inteligenci zaměřené na člověka nabídla společnost HONOR náhled na robotický telefon, odvážný pokus o ztělesnění inteligence a nový druh smartphonu, který přináší nové pojetí toho, jak by budoucí zařízení s umělou inteligencí mohla integrovat pohyb a prostorové vnímání.Vedle této futuristické inovace představila společnost HONOR také Magic V6, vrchol své inovace v oblasti skládacích zařízení, který kombinuje průlomovou technologii křemíkovo-uhlíkových baterií, pokročilou technologii displejů a produktivitu vylepšenou umělou inteligencí v dosud nejvypracovanějším skládacím designu. Spolu s novými zařízeními ekosystému HONOR MagicPad 4 a MagicBook Pro 14 posilují tyto novinky plán společnosti HONOR integrovat inteligentní hardware a software podle skutečných lidských potřeb.James Li, generální ředitel společnosti HONOR, řekl: „S lidským přístupem jako naším majákem navigujeme růst AI prostřednictvím dvou paprsků IQ a EQ, které spojují tři formy inteligence. S Alpha Phone zkoumáme nové paradigma AI zařízení; s Alpha Store přebíráme nové paradigma AI ekosystému; a s Alpha Lab budujeme nové paradigma křemíkovo-uhlíkové civilizace. Díky třem vlnám plánu Alpha máme nyní všechny komponenty na místě a tuto cestu absolvujeme plnou rychlostí."HONOR Magic V6: nový standard v oblasti skládacích zařízeníZatímco Robot Phone zkoumá budoucnost ztělesněné inteligence, Magic V6 představuje špičkovou vlajkovou loď v oblasti skládacích zařízení. Magic V6 navazuje na vedoucí postavení společnosti HONOR u skládacích zařízeních a přináší objekty navržené s ohledem na odolnost, výkon a inteligentní produktivitu.Díky kombinaci ultratenkého uzavřeného profilu o tloušťce 8,75 mm[1] s posílenou strukturální integritou a pokročilou architekturou pantů je Magic V6 navržen pro dlouhodobou spolehlivost při zachování výjimečné tenkosti. Zařízení má certifikaci IP68 a IP69[2] pro odolnost proti vodě a prachu, což posiluje jeho trvanlivost v každodenním prostředí. Do tohoto ultratenkého skládacího designu začleňuje HONOR svou technologii křemíkovo-uhlíkových baterií nové generace.Díky spolupráci se společností ATL získává Magic V6 pátou generaci křemíkovo-uhlíkového materiálu HONOR, který řeší problém vyvážení tenkého provedení a vysoké energetické hustoty. Tato inovace umožňuje modelu HONOR Magic V6 dosáhnout v tomto odvětví prvenství s obsahem křemíku ve výši 25 %, což podporuje vyšší energetickou hustotu v ultratenkém skládacím designu. Výsledkem je baterie s kapacitou 6660 mAh[3] umístěná v jednom z nejtenčích skládacích telefonů na trhu, která redefinuje očekávání ohledně výdrže v této kategorii, aniž je ohrožena designová stránka.Na veletrhu MWC 2026 společnost HONOR také předvedla inovaci baterií nové generace v podobě zcela nové křemíkovo-uhlíkové baterie HONOR Silicon-carbon Blade Battery s obsahem křemíku 32 % a kapacitou přes 900 Wh/l. Tato baterie, navržená tak, aby umožnila skládacím zařízením vstoupit do éry 7000 mAh, signalizuje další skok v technologii ultratenkých baterií s ultravysokou energií.Magic V6 také stanovuje nový standard v oblasti inovací skládacích displejů. Jeho duální vlajkové obrazovky LTPO 2.0, které mají vnější rozměry 6,52 palce a po rozložení 7,95 palce[4], poskytují adaptivní obnovovací frekvenci 1–120 Hz a maximální jas až 6000 nitů, respektive 5000 nitů pro obsah HDR. Vnitřní displej je vybaven ultratenkým flexibilním sklem s certifikací minimalizované hloubky ohybu od společnosti SGS a o 44 % menší hloubkou záhybů ve srovnání s předchozí generací. To vytváří rovnější a působivější plochu. Antireflexní vrstva na bázi nitridu křemíku snižuje odrazivost až na 1,5 %, zatímco pokročilé stmívání PWM 4320 Hz[5] a AI Defocus Display zvyšují pohodlí při dlouhodobém používání. Díky těmto inovacím je Magic V6 při každodenním používání propracovanější a odolnější.Při použití rozloženého displeje optimalizují funkce produktivity vylepšené umělou inteligencí multitasking, tvorbu obsahu a komunikaci. Nástroje pro různé ekosystémy dále zvyšují flexibilitu a činí z Magic V6 výkonné doplňkové zařízení, které hladce spolupracuje s ekosystémem Apple.Jako první skládací zařízení poháněné procesorem Snapdragon 8 Elite Gen 5[6], doplněné pokročilým chlazením pomocí parní komory pro trvalý výkon, nabízí Magic V6 dokonale plynulé hraní her, multitasking a náročné pracovní úlohy. To z něj činí nejvěrnější vyjádření skládacího zařízení éry AI, které je dnes k dispozici, navržené tak, aby vydrželo a pomáhalo.Ekosystém HONOR AI: MagicPad 4 a MagicBook Pro 14Společnost HONOR rozšířila své portfolio produktů s umělou inteligencí i mimo smartphony a na veletrhu MWC 2026 představila také MagicPad 4 a MagicBook Pro 14, které doplňují její vlajkovou loď ekosystému.HONOR MagicPad 4, poháněný mobilní platformou Snapdragon 8 Gen 5[6], přináší špičkový výkon do ultratenkého tabletu o tloušťce 4,8 mm. Jeho špičkový 3K OLED displej má obnovovací frekvenci 165 Hz a díky nástrojům pro multitasking vylepšeným umělou inteligencí je MagicPad 4 navržen tak, aby podporoval plynulou produktivitu a tvorbu obsahu na svém displeji o 12,3 palce. Stejně jako u Magic V6 umožňuje spolupráce mezi zařízeními hladkou interakci se smartphony a multiplatformními prostředími, včetně ekosystému Apple. Navíc na základě nového Linux Lab v Developer Options můžeme na HONOR MagicPad4 úspěšně nasadit a spustit AI asistenta OpenClaw[7]. To poskytuje pohodlnější prostředí a širší možnosti pro odemknutí dalších nástrojů ke zvýšení efektivity a scénářů produktivity v budoucnosti.HONOR MagicBook Pro 14 dále posiluje nabídku notebooků od HONOR s umělou inteligencí, jejichž výkon je poháněn procesory Intel Core Ultra Series 3[8]. Je navržen pro trvalé pracovní zatížení, kreativní úkoly a každodenní efektivitu. Kombinuje OLED displej o rozměru 14,6 palce s přesným podáním barev se špičkovým výkonem baterie, inteligentním řízením výkonu a ultralehkým designem pro lepší přenositelnost.MagicPad 4 a MagicBook Pro 14 společně posilují strategii HONOR v oblasti integrace umělé inteligence napříč kategoriemi zařízení a přinášejí propojené, inteligentní zážitky, které přesahují rámec smartphonů.Pokročilá inteligentní zařízení a roboti pro éru umělé inteligenceNa své zahajovací akci společnost HONOR také představila svého prvního humanoidního robota, čímž signalizovala širší strategický krok k využití svých odborných znalostí v oblasti mobilních technologií k vytvoření robotů pro spotřebitele. Roboti od HONOR se zaměří na tři základní scénáře: pomoc při nakupování, kontroly na pracovišti a zejména podpůrné doprovázení. Na rozdíl od tradičních robotických společností přináší HONOR hluboké porozumění uživatelům, které získala díky svým smartphonům a připojeným zařízením. Tato kontinuita ekosystému umožňuje budoucím zařízením s umělou inteligencí rozpoznávat uživatele, rozumět jejich potřebám a poskytovat personalizovanou fyzickou pomoc již od prvního kontaktu.Robot Phone, humanoidní robot, HONOR Magic V6, MagicPad 4 a MagicBook Pro 14 společně demonstrují, jak společnost HONOR rozšiřuje AHI jak v digitální, tak fyzické oblasti. Od zkoumání pravé umělé inteligence až po vlajkovou loď skládacích zařízení a produktivitu poháněnou umělou inteligencí – každé oznámení odráží hlubší integraci inteligence do hardwaru i softwaru.Dostupnost a cenaHONOR Magic V6 bude k dispozici na vybraných trzích ve druhé polovině tohoto roku, přičemž regionální dostupnost bude potvrzena. Další podrobnosti o konfiguracích, barevných variantách a cenách budou oznámeny na místních trzích.HONOR MagicPad 4 bude k dispozici v šedé a bílé barvě, cena začíná na 699 eurech. Dostupnost, konfigurace a propagační balíčky se mohou lišit podle regionu.O společnosti HONORHONOR je přední globální společnost v oblasti ekosystému zařízení s umělou inteligencí. Zavázala se k revoluci v interakcích mezi člověkem a zařízením, aby propojila ekosystém umělé inteligence se všemi spotřebiteli v éře agentické umělé inteligence i v dalších obdobích. [1] 8,75 mm označuje tloušťku zařízení ve složeném stavu. Tloušťka nezahrnuje ochranné fólie ani vyvýšený modul fotoaparátu. [2] Hodnocení IP68 a IP69 je testováno za kontrolovaných laboratorních podmínek. Odolnost proti vodě a prachu se může snížit v důsledku každodenního opotřebení. [3] Typická kapacita baterie je 6660 mAh a jmenovitá kapacita baterie je 6510 mAh. [4] Díky designu displeje se zaoblenými rohy se úhlopříčky vnitřního a vnějšího displeje měří jako standardní obdélníky. Skutečná zobrazitelná plocha může být o něco menší. [5] Stmívání PWM 4320 Hz není lékařská funkce a nemělo by se používat k léčebným účelům. [6] Qualcomm a Snapdragon jsou ochranné známky společnosti Qualcomm Incorporated, registrované ve Spojených státech a dalších zemích. [7] Tato funkce slouží pouze pro informaci. Skutečné možnosti AI vyžadují, aby uživatelé dokončili instalaci a nasazení; podporováno na MagicPad 4 Commercial Edition a ve vyšších verzích. [8] Intel a logo Intel jsou ochranné známky společnosti Intel Corporation nebo jejích dceřiných společností.Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2923360/image1.jpgFoto – https://mma.prnewswire.com/media/2923361/image2.jpgKONTAKT: newsroom@honor.com PROTEXT 

Čas načtení: 2021-08-14 18:04:33

Tři poučení z první světové války

Rád bych se zastavil u jedné knihy, na kterou jsem před pár dny narazil a neodtrhl jsem se od ní, dokud jsem ji neměl za sebou. Jmenuje se „Tanec běsů“, vyšla v angličtině a pojednává o létě 1914. Její autor, válečný historik Michael Neiberg, se ale nesoustřeďuje na „obvyklé podezřelé“, tj. vladaře, prezidenty, politiky. Zajímá jej hlavně to, jak tu krizi a začátek války viděli běžní lidé. A má některé pozoruhodné postřehy, na které by se dalo navázat i dnes. Neumíme odhalit pravou krizi Za prvé, prvních pár týdnů od zavraždění Franze Ferdinanda se snad nikdo na světě nevzrušoval možností, že by z toho mohlo být něco většího než diplomatická šarvátka. Rakousko-Uhersko bylo sice „také mocnost“, ale ve skutečnosti nepříliš významná, jejíž ambice se omezovaly na bezprostřední okolí. Samotný následník trůnu byl v královských kruzích Evropy považován za problematického, protože si vzal pouhou hraběnku (morganatický sňatek), tudíž z pohledu následnictví šlo o slepou uličku. Pohřeb obou manželů byl naprosto minimalistickou záležitostí, které se ani neúčastnil vládnoucí císař František Josef I. a která se konala daleko od Vídně. Hraběnce Chotkové bylo totiž vzhledem k jejímu nízkému titulu odepřeno spočinutí v habsburské rodové hrobce. Tehdejší pozorovatelé soudili, že náhlé odstranění konopišťského pána z nástupnické linie vlastně nebylo v nejvyšších kruzích Rakouska-Uherska považováno za takovou katastrofu, jak se prezentovala navenek. Evropa měla za sebou několik relativně nedávných krizí, například dvě marocké (první a druhá), a i když se kolem nich verbálně harašilo zbraněmi, vždycky to nějak urovnali diplomaté z povolání. Totéž se čekalo i tentokrát a po většinu července se v novinách i ve vládních kabinetech řešily úplně jiné věci než následky vraždy v Sarajevu. Velká Británie měla vážný problém v podobě otázky irské samosprávy (Home Rule), což byla naprosto explozivní záležitost, u které po velmi dlouhé době hrozila vzpoura vlastní armády a jejíž dědictví se koneckonců táhne až do dnešních časů. Kromě Irů zabíraly prostor v britských novinách také sufražetky, bojující o volební právo žen. Ty uměly udělat na ulicích tu správnou show a reportéři z toho pochopitelně byli v sedmém nebi. Už jen kvůli těm scénickým fotkám. Sousední Francie byla v červenci 1914 zase plně ponořena do soudního procesu, ve kterém se paní Henriette Caillaux, ex-manželka bývalého premiéra Caillauxe, hájila před porotou kvůli vraždě editora novin Le Figaro. Advokát, na rozdíl od sufražetek, nasadil obrannou linii „ženy přece nedokážou ovládat své emoce tak dobře jako muži“ a porota ten argument akceptovala. Osvobodili ji právě v den, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Ačkoliv rakousko-uherské ultimátum Srbsku drasticky vybočovalo z tehdejších diplomatických konvencí, a to jak superkrátkou lhůtou 48 hodin, tak tvrdými požadavky, stejně se ještě lidem po celé Evropě nechtělo věřit, že by takový místní konflikt mohl přerůst v něco vážnějšího. Značné množství lidí se nacházelo na dovolené v „nesprávné“ zemi a když se válka vynořila na obzoru, měli potíž se vůbec dostat domů. Týkalo se to i „velkých ryb“: tak třeba srbský maršál Putnik, budoucí velitel obrany své vlasti, se v červenci 1914 nacházel v lázních v Budapešti a nebýt velkomyslného gesta císaře Františka Josefa, domů by se ani nedostal. Ponaučení: neumíme spolehlivě identifikovat, která krize přejde a která přejde v něco daleko vážnějšího. Co se zrovna rozebírá v novinách a co bude skutečným problémem, to jsou dvě různé věci. Podceňujeme problémy Za druhé, když už samotný „tanec běsů“ přece jen začal, domnívali se jeho účastníci, že bude aspoň krátký. Německý císař Vilém II., do té doby zvaný „Friedenskaiser“ (mírový císař), sliboval svým vojákům, že budou doma dříve, než ze stromů opadá listí; někteří tedy opravdu byli, ale v rakvi. Podobná naivita panovala i jinde, od hlav států až po řadové vojáky. Jediným výrazným pesimistou byl britský ministr zahraničí Edward Grey, který se už na začátku srpna 1914 v soukromém rozhovoru nechal slyšet, že „v celé Evropě zhasínají světla a za našich životů už se znovu nerozsvítí“. Ale ani on to neřekl veřejně a jeho přesný, i když temný odhad následujícího vývoje vyšel najevo až roku 1925. Proč tak fatálně špatný odhad? Lidé jsou obecně neúměrně optimističtí, co se vlastních vyhlídek na úspěch a dalších pozitivních událostí týče. Evropa roku 1914 byla zvyklá na mír, který už tou dobou (mimo Balkán) trval přes čtyřicet let, a málokterý Evropan dokázal docenit, jak velký pokrok za tu dobu udělala vojenská technika. Odborníci ale informace o účinnosti nových zbraní měli, a to přímo z praxe. Relativně krátce předtím, v letech 1904-5, spolu totiž na Dálném východě bojovaly Rusko a Japonsko, a tento konflikt místy nápadně připomínal budoucí zákopovou válku na západní frontě; například takové obléhání a dobývání Port Arthuru se od pozdějších scén z Flander nijak nelišilo. Západní mocnosti měly na bojištích rusko-japonské války svoje pozorovatele, ale generální štáby jako by nevzaly tyto zkušenosti v potaz. Ze zpětného pohledu si musíte klást otázku, které problémy podceňujeme my. Já si myslím, že jedním z nich je dekarbonizace, do které se teď EU chce tak energicky pustit. I tam totiž máme určité zkušenosti. V roce 2003 sliboval tehdejší spolkový ministr životního prostředí Jürgen Trittin Němcům, že přechod na obnovitelné zdroje energie vyjde jednu domácnost na cenu „jednoho kopečku zmrzliny měsíčně“. Už v roce 2016 bylo patrné, že tu cenu podcenil sedmnáctinásobně. Tak schválně, na kolik peněz nakonec ten ohlášený Green Deal vyjde? Cenzura nezajistí důvěru veřejnosti Třetí a poslední zastavení: když válka opravdu propukla, začaly se státy snažit o co největší kontrolu nad prouděním informací. Jinými slovy, cenzura jako bič. V novinách i ve frontové korespondenci. (rádio ještě neexistovalo). Novinářská činnost byla všelijak omezována a ve státech jako Německo a Rakousko-Uhersko se brzy smrskla na otiskování oficiálních komuniké; cokoliv jiného znamenalo pro redakci problémy. Podobně jako dnes se cenzoři trochu přepočítali ve své představě, že lidé budou nemastné-neslané úřední zprávy jen tak poslušně konzumovat. Ve Švýcarsku vycházely necenzurované noviny ve francouzštině a v němčině, které se pašovaly do Francie, Německa i rakouských Tyrol; americké noviny, i když přes oceán dorážely se značným zpožděním, sloužily zase Britům. Kdo se k cizím novinám nedostal, šířil aspoň fámy, protože fantazie pracovala. Tak například po Británii se ještě roku 1914 rozšířila informace, že z Ruska dorazilo milion carských vojáků, kteří mají pomoci s obranou Spojeného království. Na rozdíl od mnoha dalších záhadných kachen se v případě této zprávy podařilo aspoň vystopovat její pravděpodobný původ. Britská vláda si totiž tou dobou objednala v Rusku dvě stě tisíc vajec; někdo ale zaměnil vejce za vojáky a někdo další vynásobil jejich počet pěti, aby dostal hezké, zaokrouhlené číslo. Co se cenzury týče, poměrně brzy si obyvatelstvo válčících států povšimlo ještě jedné věci. Když v novinách panovalo dlouho nápadné ticho, dost často to znamenalo, že domácí či spojenecká vojska dostala na frontě „nakládačku“. Během několik měsíců se tenhle výklad ustálil a jakákoliv pauza v oficiálním zpravodajství se začala brát jako důkaz porážky určené k ututlání. Přitom někdy se opravdu stalo, že situace na frontě se vyvinula do patu, o kterém nebylo co psát; jenže vlády snažící se manipulovat vlastním obyvatelstvem ztratily důvěru, kterou nahradila částečně oprávněná paranoia. Aby ne, když někde tam, odkud nechodily žádné pořádné zprávy, sloužili rodinní příslušníci. Dnes naštěstí nemáme válku, ale řekl bych, že v digitálním prostoru nás čeká opakování celého tohoto cyklu. Ať už válečné vlády nebo technologičtí obři, obojí mají velikou moc; ale nemůžou si žádnou silou zajistit důvěru těch dole. Ta se nedá ani koupit, ani vynutit bodákem.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-03-25 12:39:43

Neříkej to jméno aneb O efektu Streisandové

Na rozdíl od Facebooku, Twitteru a Instagramu není Reddit zrovna široce rozšířenou sociální platformou. Dokonce jej asi většina čtenářů tohoto blogu ani znát nebude; Čechů je tam málo, maličko. Server je orientován na textové příspěvky a jednotlivá fóra (subreddity) jsou poměrně autonomní, i když ne natolik, aby na ně občas nedopadlo kladivo shůry. Včera ráno jsem si zapnul jejich mobilní aplikaci a šel se podívat na fórum r/ukpolitics, kam často chodím sbírat drby, protože tam diskutuje větší množství politicky aktivních Britů (včetně členů stran) a člověk se dostane k leckterým zajímavým informacím s předstihem. Samozřejmě, jako všechny sociální sítě, i tady to musíte brát s rezervou a nevěřit všemu, co se tam plácne. Ale časem zjistíte, kdo si vymýšlí a kdo je vcelku spolehlivý. Jako předběžné upozornění na problémy, které vevnitř britského politického systému teprve zrají, je to vynikající zdroj. Ejhle, vyskočilo na mě upozornění, že příslušné fórum je privátní a nesmím tam jako anonym ani číst. Technická chyba, říkal jsem si. Ach, kdeže. Nic takového. Fórum bylo skutečně dočasně znepřístupněno, ale úmyslně. Na Redditu totiž propukla mazací křeč. Začala tím, že někdo nasdílel článek ze Spectatoru o jisté paní jménem Aimee Challenor, která je v současné době zaměstnankyní právě v Redditu. Šlo o to, že Challenorovou, jež patří mezi známé transgender aktivisty, vyhodili během roku 2019 ze dvou britských stran (Zelených a Lib. Dem.) za to, že při své kampani za Zelené zaměstnávala pod falešným křestním jménem jako pomocníka a fotografa svého otce, tou dobou už obžalovaného a následně odsouzeného pedofila. Její otec vyfasoval 22 let vězení mimo jiné za mučení a znásilnění desetileté holčičky, ke kterému si zřídil na půdě svého domku jakousi improvizovanou mučírnu. Aimee Challenor tvrdí, že i když v domku také bydlela, o žádné mučírně na půdě nevěděla, a že její pobyt v domě nebyl nepřetržitý. Podle toho, že je na svobodě, lze soudit, že jí nikdo nedokázal opak. Samozřejmě se můžeme neshodnout na tom, jestli ona rozhodnutí Zelených a Liberálních demokratů vyhodit Challenorovou byla cancel culture nebo ne. Nicméně ve vnitřnostech Redditu se semlelo něco záhadného a z fóra r/ukpolitics nejenže zmizel odkaz na samotný článek, ale zablokován byl i účet uživatele, který článek nasdílel. Jako by proti němu zasáhli ti nejvyšší administrátoři, dost možná i Aimee Challenor samotná – to se jen tak nedozvíme. Jak to začasté bývá, pokus o zamáznutí nežádoucí reality hrubou silou se vymstil. Zbylí moderátoři UKPolitics znepřístupnili svoje fórum a vyzvali uživatele, ať nezmiňují určitého člověka jménem, a to pro jistotu ani v soukromých zprávách. Informace o tom, že Reddit se snaží potlačit šíření negativních zpráv o své zaměstnankyni, se explozivně rozšířila do jiných koutů serveru, jakož i mimo něj. K protestu se přidaly desítky dalších fór. (Viz třeba: zde, zde, zde, zde.) Tváří v tvář takovému skandálu byl Reddit nucen zaveslovat zpět a ohlásit, že šlo o „chybu systémů“; účet uživatele, který článek nasdílel, byl zase odblokován. Řadoví moderátoři tomuto vysvětlení samozřejmě nevěří ani zbla (viz diskuse tamtéž). Nicméně jedním důsledkem celé věci je to, že minimálně desítky tisíc lidí, kteří ještě včera neznali jméno Aimee Challenor, jej nyní znají – i s kontextem. To není novinka. Víte, jak se tomu říká? Efekt Streisandové. Je pojmenovaný podle slavné zpěvačky, která se roku 2003 pokusila zakázat šíření fotografie svého sídla v Malibu. Její dům byl vyfocen v rámci studie eroze kalifornského pobřeží. V době, kdy Streisandová zažalovala fotografa Kennetha Adelmana o padesát milionů dolarů za narušení soukromí, si tu fotku prohlédlo pouhých šest lidí, z toho dva byli Streisandové právníci. Ale v okamžiku, kdy vyšlo najevo, že Streisandová chce její šíření zakázat, se na stránky s fotkou přivalilo dalších 420 tisíc zvědavců…   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-07-09 14:27:18

Kateřina Farná: Jak jsem potkala Brusel (ukázka z knihy)

Kniha Jak jsem potkala Brusel vás zavede do nejskrytějších komnat belgické metropole, kterou s Vlámy a Valony sdílí lidé více než 180 národností. Koláž osobních zážitků, reportáží, vtipných glos, vážných témat, zajímavých reálií a pamětihodných příběhů odráží autentickou podstatu města, kde se zrodila první čokoládová pralinka i architektonická secese, a kde je snazší sehnat politika než šikovného instalatéra. Publikace připomíná ohromný úspěch Československa během Světové výstavy Expo 1958, představuje královskou rodinu a monstrózní Justiční palác, vysvětluje necitlivou bruselizaci, neopomíjí patálie sochy čurajícího chlapečka, ozřejmuje důvody, proč Belgičané jako národ vlastně neexistují, nebo odhaluje místo, kde básník Paul Verlaine postřelil svého mladého milence. A jako bonus se naučíte bruselsky a dozvíte se, jak vzniká pravé lambické pivo. Vše v přehledných 60 kapitolách, bohatě vybavených fotografiemi a vtipnými ilustracemi.   Ukázka z knihy: JAZYKOVÝ BABYLONBrusel je schizofrenní město. Vlámové versus Valoni, Belgičané versus přistěhovalci, zaměstnanci úřadů EU versus většinová společnost. Čím déle nad Bruselem přemýšlím, tím víc chápu, proč zrovna tam úspěšně tvořil jeden z největších surrealistických malířů René Magritte (více ve stejnojmenné kapitole). Je to místo dvou oficiálních jazyků, kde jeden kamarád bydlí v Elsene, druhý v Ixelles, a přitom je to stále tatáž městská část, a kde na jednom konci tramvajové linky podává řidič hlášení jen vlámsky, přičemž na druhém pouze francouzsky. Je to trochu blázinec, protože kvůli byznysu, vzdělání nebo z rodinných důvodů se většina Belgičanů naučila žít dvojím životem, ale mnohdy ty jazyky užívají spíš tři a více. Neplatí to samozřejmě obecně. Dorozumívací potíže mezi oběma hlavními komunitami stále existují a měly například na svědomí některá vlaková neštěstí, protože si vlámští a frankofonní dispečeři nerozuměli.            Bruselský region se snaží své úřední jazyky držet v rovnováze. I když se to vždycky úplně nedaří zejména v okrajových částech, tak téměř všechny městské cedule, názvy ulic a ukazatele směru jsou jak ve francouzštině, tak i nizozemštině a někteří hnidopichové řeší, který jazyk má být na prvním místě a který na druhém. Když jsem přišla poprvé na cizinecké oddělení etterbeeckého obecního úřadu, měla jsem smůlu. Hrdá valonská hlava za přepážkou odmítla mluvit anglicky, i když se k angličtině hlásila malá zaprášená cedule na dveřích do její kanceláře. Mluvila na mě španělsko-francouzsky, já na ni francouzsko-německo-anglicky a s pomocí rukou a nohou, abych se nakonec dozvěděla, že mám za měsíc a půl přijít znovu a vyplnit další dokumenty (více v kapitole Byrokracie). Příště jsem měla štěstí na Vláma, jehož angličtina by se dala tesat. Podobná štěstěna se mi však potom dlouho vyhýbala a já se po nocích raději drtila francouzštinu, protože se základními frázemi Bonjour, ça va? Comment vous vous appellez? Bon soir, Bon appétit nebylo možné vyjít dál než před práh. {loadmodule mod_tags_similar,Související}             Jakmile opustíte nevyzpytatelné vody bruselského úřadu a vyplujete do národně smíšeného regionu a kulturně rozmanitého města, můžete v jedné jediné tramvaji zaslechnout deset, ale i dvacet různých jazyků, pochopitelně nejen těch evropských, ale i hybridních řečí a hatmatilek. Ostatně každý den se lidé žijící a pracující v Bruselu snaží mezi sebou domluvit 2, 3, 4, 5 a někdy i více jazyky, a tak musejí být v konverzaci značně kreativní a někdy míchat několik řečí dohromady, aby se dobrali kýženého výsledku. Lebedíte si v kavárně, a už to jede! Zprava dva chlapíci diskutují vlámsky, nalevo dámy štěbetají francouzsky, obsluha kavárny zdraví italsky a naproti sedící kravaťáci dělají byznys anglicky... Španělé brebentí rádi „špancouzsky“ a někteří Italové mluví víceméně italsky s francouzským přízvukem. Další jazykovou koketérií je franglaiština, která se v Bruselu také rozšířila a zaplnila prostor výrazy jako formidabilní, aretování, explikovat, refýžovat, fatigovaný... Z toho, jak se lidé doma nebo na ulici handrkují a pokřikují na sebe v různých jazycích nebo horečně na baru diskutují o tom, jak se co v jakém jazyce řekne, může být někdy člověk perplex. Po nějaké době si může všimnout, jak mu leze z úst: Uvři dveře, C’est co? Pozor, y a auto! nebo C’est kočka.             Brusel je podle World Migration Report druhým nejkosmopolitnějším městem na světě a prvním v Evropě, žije tam 183 národností, které hovoří více než stovkou jazyků a jejich dialektů. Peloton vede francouzština. Pro polygloty ráj na zemi, v kině jsou i troje titulky nad sebou, akorát češtinu si většinou můžeme strčit do kapsy. A protože my Češi víme, jak je náš jazyk těžký, máme pochopení pro chyby, které v něm cizinci dělají. Podobně bývají až na výjimky tolerantní obyvatelé Bruselu. Ovšem kromě Francouzů, kteří jsou i tady proslulí tím, že mohou k vašim špatným jazykovým návykům zaujmout až ostentativně nepřátelský postoj. Navíc valonština není klasická francouzština, a Francouzi se někdy rádi posmívají hrdelnímu přízvuku Valonů (více v kapitole Bruselština aneb Mluvíte belgicky?). A i když fráze „kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem“ zní jako klišé, v Bruselu na každém rohu platí, že znalost cizích řečí opravdu otevírá nové dveře. Najdou se samozřejmě výjimky odmítající tu jeden, tu druhý jazyk z čistého nacionálního přesvědčení. „U mě platí, že kolik znám jazyků, tolikrát jsem režisérem. Zatím zvládnu jen tři nebo čtyři, pokud zahrnu i dialekt mého rodného města, který už figuroval v Býčí šíji. Další jazyky nechám režisérům, kteří je umí,“ pravil v jednom rozhovoru vlámský režisér Michaël R. Roskam.            Vlámové umí většinou skvěle anglicky, protože po vzoru severních sousedů nedabují anglosaskou televizní produkci, a také slušně francouzsky, neboť se francouzštinu povinně učí na základní škole (více v kapitole Děti jeslemi povinné). Na svůj mateřský jazyk, považovaný za květnatější regionální variantu nizozemštiny, jsou hrdí, takže mívají tendence vmést vám do tváře: „Vy po čtyřech letech v Bruselu ještě nemluvíte vlámsky?!“ Valoni umějí většinou také italsky, španělsky, portugalsky, na své belgické francouzštině si také náležitě zakládají a na vlámštinu začasto zvysoka „vyvíteco“. Pokud neprojevíte alespoň elementární snahu mluvit francouzsky, budou vám na smrt svých dětí přísahat, že „vůbec, ale vůbec oni nemluvit anglicky, vy muset mluvit francouzsky, protože Brusel.“ Ti vstřícnější vám jen stroze sdělí, že hovoří anglicky „ánpe!“ (trochu). Ani Vlámové však nejsou kdovíjaká jazyková neviňátka. Může se vám stát, že si v Bruselu zavoláte instalatéra a on to bude Vlám jak poleno, který neumí ani slovo francouzsky. Komplexy z toho určitě mít nebude. Naopak. Odplivne si, že každý cizinec se v Bruselu učí jen francouzsky nebo používá angličtinu, a na jeho rodnou řeč kašle. Stačí popojet k moři na severu Belgie, abyste pocítili vlámský jazykový hněv. Někteří se tam budou tvářit, že vám francouzsky nerozumí, ačkoliv tušíte, že to není pravda. Naopak fascinující je sledovat belgické tiskové konference. Tiskoví mluvčí, uvádějící jakoukoli novinku od otevření pekárny až po dostavění tunelu, jsou schopni plynule přecházet z francouzštiny do vlámštiny, z té do angličtiny, a někdy ještě i do němčiny. Podle pozorování jednoho zahraničního zpravodaje se pomocí různých jazyků také trochu manipuluje s veřejným míněním. Třeba tak, že belgický ministr zahraničí na brífi ngu hovoří o evropských záležitostech francouzsky, v angličtině mluví o mezinárodních tématech mimo EU a nepříjemná témata rozebírá vlámsky.             Do bruselského jazykového babylonu patří ještě sterilní eurořeč – jazyk dokumentů, kuloárů a jednání v rámci institucí EU, kde se většina práce odehrává v angličtině, francouzštině a němčině. Po několikadenním summitu to však v hlavách některých účastníků, včetně novinářů, může vypadat i takto: „Jajdaiejvkajůopoi alkjhflu jkahlfkdiu ambvkjaljht alkjd lkjhf alkjlhlu ahha kljhlufann alhkjha aklhjdlakhj...“ Pod tíhou nekonečného toku řečí, prohlášení a komuniké ve všech jazycích eurozóny musíte na chvíli vypnout, aby se vám nerozskočila hlava. Nezbytností je rovněž znalost euroúřednického newspeaku, který nezadržitelně proniká mimo zdi evropských institucí. Průměrný unijní úředník ovládá minimálně tři jazyky, výše postavený až pět. Hodně termínů v jejich hantýrce ani nemá český ekvivalent. Předpokládá se, že lidé pracovně provázaní s EU politikou bruselský EUžargon ovládají. V legislativních normách a dokumentech z dílen evropských úřadů se obyčejný smrtelník ztrácí v proudu cizích slov, odborných výrazů, technických zkratek a naprosto nesrozumitelných formulací. A proto vznikla těžká tisícistránková, hustě popsaná bichle s názvem Velký slovník zkratek Evropské unie. Takže když vám někdo sdělí, že pracuje na „dýdží“, neznamená to, že špatně vyslovuje slovo dýdžej, ale dělá na „DG“, tedy generálním ředitelství nějakého útvaru Evropské komise.            Po referendu o brexitu se začalo seriózně hovořit o možném otřesu dominantního postavení angličtiny a le comebacku Molièrova jazyka. Nepochybuji o tom, že se Francie a frankofonní Belgie budou o renesanci francouzštiny snažit. „Bývaly časy, kdy všichni v eurobublině, komisaři, úředníci, mluvčí, a dokonce i Boris Johnson33, který působil v Bruselu jako novinář, mluvili francouzsky,“ uvedl Christian Spillman z agentury AFP, který poprvé do Bruselu přišel jako korespondent v roce 1991. Zásadní obrat nastal v roce 2004, kdy došlo k tzv. východnímu rozšíření Unie. Málokdo z nových zástupců mluvil francouzsky, takže ve formální i neformální konverzaci dostala zelenou angličtina.             Jazyková a kulturní nepochopení bývají obvykle trapně nepříjemná, ale kdo z cestovatelů se dokáže v cizích zemích vyhnout chybám z neznalosti. Mám jich na kontě několik. Naší sousedce Maryke jsme po nějakém čase začali říkat souseda. Často neupravená tělnatější žena vypadala jako divoženka. Někdo by v ní dokonce mohl vidět staropanenskou ježibabu. Už jen koště jí chybělo. Neuklízela ale vůbec, na to si platila starší Polku. Pracovala ve své domácí kanceláři jako účetní a žila sama s kočkami. Když jsem se s ní šla seznámit, hned na uvítanou jsem jí vmetla do tváře, že má moc hezké [šat], tedy kočky (fr. les chats). Touto dobrosrdečně zamýšlenou lichotkou jsem ji definitivně přesvědčila, že my lidé z východní Evropy, kam si Belgičané často Českou či Slovenskou republiku nebo Polsko na mapě světa posouvají, nemáme vůbec žádné vychování.             Koukla na mě trochu podezíravě, jako že špatně slyšela, a tak jsem jí větu pro jistotu zopakovala ještě jednou a hlasitěji, aby mé zvučné [ŠAT] opravdu slyšel celý dům. Přece si ze střední školy pamatuji francouzský ekvivalent slova kočka. Podívala se na mě přes své upatlané brejle ještě podezíravěji a důrazněji prohlásila [ša]. Pomyslela jsem si, že je nějaká nechápavá. Ona si zase určitě říkala něco o mé natvrdlosti. Rozloučily jsme se a mně to celou dobu vrtalo hlavou. Když jsem pak náhodou potkala kamarádku, zkušenější plavkyni v těchto komplikovaných jazykových vodách, příhodu s kočkami jsem jí povyprávěla. Usmála se, jaké faux pas jsem předvedla hned na začátku našeho sousedského soužití. Milé Maryke jsem totiž s úsměvem a nedokonalou výslovností sdělila, že má pěknou pipku, mám-li to napsat slušně. V jemnějším vyznění bývá la chatte [šat], chápáno jako kočička/číča, anglicky pussy. Později jsem zjistila, že řada turistických průvodců do frankofonních zemí nabádá cestovatele, aby své potenciální lásky za žádnou cenu neoslovovali [ma šat]. Mohlo by to skončit pořádnou fackou. Trochu hůř dopadla má spolužačka z večerní školy francouzštiny, Italka Christine-Beatrice, které se podařilo během večírku přede všemi pozvanými prohlásit, ať si dávají pozor na její nemocnou kočku, aby je nekousla. Francouzsky hovořící hosté zkoprněli. Oznámila jim totiž něco jako „moje pipina má breberky“.            Často jsem se chodívala procházet do krásně upravených bruselských parků, kde se to hemžilo nejen papoušky, ale také voláním dětí [mamí, mami, papi] směrem k osobám, které je zrovna hlídaly. Říkala jsem si trochu nekorektně, panečku, ta starší prošedivělá dáma má odvahu mít ve svém věku tak malé dítě. Jenže po nějaké době, jak jsem pronikala do tohoto složitého babylonu, jsem zjistila, že si musím setsakramentsky dávat pozor, zda je mluvčí frankofonní, anglofonní nebo třeba Slovan, protože mummy[mami] v angličtině znamená maminka, ale francouzské mummi [mamí], případně papi [papí] vyjadřuje babičku a dědu (maminka a tatínek jsou maman a papa). Do humorných situací se naopak české maminky dostanou tím, když své batole vezou v kočárku a vyzvou ho, ať udělá na kolemjdoucího usmívajícího se muže „papa“. Zaskočený cizí pán se nezřídka začne okamžitě bránit, že on přece není jeho tatínek. Pro frankofonní rodiče totiž představuje dětský pozdrav slovo „dada“.            V dalších jazykových nástrahách bych mohla pokračovat: například onze francouzsky znamená číslo 11, ale nizozemsky „naše“. Jednou si můj manžel nedal v pekařství pozor na francouzskou výslovnost a místo dvou deux, [de] croissantů jich dostal dvanáct douze, [důz]. Začátečníci často ledabyle říkají [du]. Pro cizince najednou všechno zní úplně stejně: deux, de, des, douze [du/de]. Chtěla jsem manžela rozveselit obědem v rybí restauraci. Abych mu ukázala, jak jsem se ve francouzštině za těch pár týdnů výuky zlepšila, zeptala jsem se číšníka, jakou [puazon] (psáno poison) by nám doporučil. Pobaveně odvětil, že [puazon] nepodávají, neboť à la carte nabízejí jedině delikátní a nejedovaté [puazon] (psáno poisson). Manžel viditelně pookřál. Nad skleničkou alsaského vína jsme pak diskutovali o dalších jazykových pastích, jako například v angličtině dessert/desert (koláč, poušť), kdy si snadno kvůli špatné výslovnosti objednáte v kavárně místo dortíku kus Sahary. S belgickou francouzštinou mohou mít nejen kvůli odlišnému přízvuku a výslovnosti v Bruselu problém také samotní Francouzi. Mladá manažerka původem z Paříže, která si našla v Bruselu lásku, mi vyprávěla, jak v ní při hovoru valonští spolupracovníci spolehlivě poznají Francouzku, neboť ve významu savoir (vědět) používá pouvoir (být schopen, moci), což při dohadování podmínek byznysu může být dost zapeklitá věc. Frankofonní Belgičan totiž spíš prohlásí Je sais ve smyslu „Já můžu“, kdežto Francouz to bude chápat jako „Já vím“, což nutně neznamená, že dotyčný může úkol udělat, respektive udělá.             I samotní frankofonní frňáci, kteří prázdniny stejně jako my Češi zbožňují tak, že o nich rovnou mluví v plurálu les vacances, umí někdy zaperlit jako pravé šampaňské. Jako třeba, když se jedna francouzská slečna snažila příchozí na pracovní setkání uctivě usadit anglickým pokynem: „Šit daun plís.“ Ta slova pronášela dívka, sladce navoněná a sladce nevědoucí, co právě těm hlavounům unijních úřadů, mezinárodních korporací i ambasád a dalším důležitým personám řekla.33/ Bývalý britský ministr zahraničí, obhájce brexitu, syn pracovníka Evropské komise a absolvent European School of Brussels. EUROSLOVNÍČEK Bruselit se blahem ... Radost z kariérního postupuBruselné ... Peníze z eurodotacíDo brusele ... Do prčic, v souvislosti s politikou a byrokraciíDobruselit ... Dobrat se k totálnímu krachuEurobubák ... Politik donekonečna strašící Unií a BruselemEuromýtus ... Dezinformace o neexistujícím nařízení z EU Vlezdobruselista ... Jedinec toužící pro práci v EU úřadech a politiceVybruselit z něčeho ... Snaha vše svést na složitou a do všeho zasahující politiku Evropské unie Novinářka a publicistka Kateřina Farná (*1983) působila v Bruselu více než čtyři roky jako korespondentka deníku Právo. Přispívala také na svůj blog Bruselská sojka a publikovala ve slovenském Denníku N. Z rodinných důvodů se absolventka pražské Fakulty sociálních věcí Univerzity Karlovy nemohla naplno věnovat psaní o evropské politice, a tak se zaměřila na „cvrkot kolem“. Výsledkem je mj. několik výjimečných příběhů, které do českého mediálního prostoru přinesla. Líbí se jí laskavý humor a váží si všech, kteří hájí dobré hodnoty a nebojí se být sami sebou, i když to nemusí být pohodlné.Nakladatelství GRADA Publishing, Praha, 2019, váz., 360 stran.

Čas načtení: 2021-05-14 00:00:00

Kia Sorento uspěla v soutěžích Red Dot a iF Design Awards

Nová Kia Sorento rozšířila svoji sbírku ocenění o dva další trumfy světového významu. Získala ocenění Red Dot Award i iF Award v oblasti produktového designu. Značka Kia, tímto nejnovějším úspěchem v designových kláních Red Dot a iF rozšířila úctyhodnou sérii ocenění z obou uvedených soutěží. Od ...

Čas načtení: 2020-12-21 11:54:38

Kniha NEVIDITELNÍ ZABIJÁCI popisuje hrozby, které představují infekční choroby v 21. století

Autoři knihy Neviditelní zabijáci. Lze zvítězit nad smrtícími patogeny? se zabývají širokou paletou nakažlivých nemocí, ale soustřeďují se zejména na identifikaci a zkoumání těch, které mají potenciál rozvrátit sociální, politickou, hospodářskou, emoční a existenční stabilitu obyvatel velkých regionů či dokonce celé planety. Současně nabízejí politické a vědecky podložené přístupy k řešení popsaných problémů. Renomovaný epidemiolog Michael T. Osterholm, jenž se při novodobých pandemiích pohyboval v první linii, a spisovatel a dokumentarista Mark Olshaker na základě nejnovějších poznatků lékařské vědy zkoumají prostředky, které musíme vynaložit, a programy, jež musíme rozvinout, pokud se máme před infekčními nemocemi ubránit. V této knize dokazují, že bychom se jednoho dne mohli probudit do světa, v němž mnohá antibiotika už neléčí, biologické války jsou skutečností a hrozba katastrofální chřipkové nebo koronavirové pandemie je neustále přítomná. Jen pokud pochopíme, co je třeba vykonat a změnit, dokážeme zabránit nejhoršímu. Infekční nemoci považujeme za nejzhoubnějšího nepřítele lidstva, protože jsou jediným typem nemocí, jež nás postihují kolektivně a někdy i v masovém měřítku. Pokoušet se zastavit přenos choroby připomínající chřipku, například covidu-19, je jako zastavovat vítr. Jsme po nějakých sto letech vědeckých pokroků lépe připravení na to, abychom se s takovou pohromou vyrovnali? „Bohužel ne tak docela. Všechny epidemie od začátku 21. století přišly jako překvapení, přestože žádným překvapením být neměly,“ píší autoři této knihy. Epidemie covidu-19, eboly, MERS a horečky zika nám ukazují, jak žalostně málo jsme připravení na to, abychom se s těmito ataky dokázali vypořádat. Co tedy můžeme – a musíme – učinit, abychom se ochránili? „S nápadem na tuto knihu jsme přišli během západoafrické epidemie eboly v letech 2014–2016. Dokončili jsme ji během epidemie horečky zika, jež se z pacifických ostrovů rozšířila do Severní i Jižní Ameriky,“ píší autoři v úvodu knihy. V následujících kapitolách věnují pozornost všem velkým epidemiím za poslední tři desetiletí. Současně rozebírají politické aspekty této oblasti včetně bioterorismu, obchodu s vakcínami a ohrožení veřejného zdraví antimikrobiální rezistencí vůči lékům. Například v kapitole Jak chřipku smést ze stolu vysvětlují nezbytnost projektu vývoje univerzální, zlomové vakcíny proti chřipce pro globální trh, která by mohla mít stejný přínos jako vakcína proti neštovicím. V kapitole Matice hrozeb autoři identifikují čtyři typy událostí, jež mají skutečný potenciál negativně ovlivnit celou planetu: totální jaderná válka, srážka s asteroidem, globální změna klimatu a infekční onemocnění. Podle Osterholma mají právě infekční nemoci ve 21. století největší předpoklad k tomu, aby vyvolaly náhlou krizi, která naráz zasáhne celou planetu: celosvětovou epidemii neboli pandemii. V tuto chvíli by naší velkou kolektivní starostí měla být chřipková pandemie. Autoři navrhují čtyři stupně priority, které by měly vést ke „krizové agendě“.   Ukázka z knihy: Předmluva k vydání z roku 2020 S nápadem na tuto knihu jsme přišli během západoafrické epidemie eboly v letech 2014–2016. Dokončili jsme ji během epidemie horečky zika, jež se z pacifických ostrovů rozšířila do Severní i Jižní Ameriky. Při psaní jsme měli na paměti koronavirovou epidemii SARS (Severe Acute Respiratory Syndrome, těžký akutní respirační syndrom) z roku 2002, jež vypukla v jihovýchodní Asii a přenesla se do Kanady; epidemii vyvolanou roku 2009 chřipkovým virem H1N1, jež se přihnala z Mexika; a MERS (Middle East Respiratory Syndrome, blízkovýchodní respirační syndrom), další koronavirus, který se roku 2012 rozšířil na Arabském poloostrově. V době, kdy píšeme tuto novou předmluvu, se svět potýká s pandemií nemoci covid-19, již vyvolal nový koronavirus, který se zničehonic objevil na konci roku 2019 v Číně a bleskovou rychlostí se rozšířil dál. Tato koronavirová pandemie připomíná chřipku způsobem šíření nákazy mezi lidmi: přenáší se tak, že člověk v blízkosti nakažené osoby se vzduchem vdechne kapénky a drobné aerosolové částice plné viru – to podrobně líčíme v kapitole 19, kde se zabýváme chřipkovými pandemiemi a jejich průběhem. Co mají tyto epidemie infekčních nemocí společného?      Všechny přišly jako překvapení, přestože žádným překvapením být neměly. Neměla by jím být ani ta příští, a buďme si jisti, že nějaká příští přijde, a po ní další a tak pořád dál. A jak v této knize nastiňujeme, jedna z nich bude ještě větší a o několik řádů vážnější než covid-19. S největší pravděpodobností půjde o nový chřipkový virus se stejným zničujícím Neviditelní zabijáci dopadem jako velká chřipková pandemie z let 1918–1919, jež si vyžádala padesát až sto milionů lidských životů. Nová pandemie se však bude odehrávat ve světě s třikrát tak velkým počtem obyvatel a mezinárodní komerční leteckou dopravou; v tomto světě jsou sudy prachu v podobě megaměst třetího světa, živočišné rezervoáry nemocí v důsledku zásahů do jejich přirozeného prostředí přicházejí až k našim dveřím, lidé a zvířata coby hostitelé choroboplodných zárodků žijí ve stamilionových počtech těsně vedle sebe a všechno od elektroniky a autosoučástek až po životně důležité léky, bez nichž i ty nejvyspělejší nemocnice přestanou fungovat, dodávají celoplanetární zásobovací řetězce na základě modelu just-in-time (přesně na čas).      Jsme po nějakých sto letech vědeckých pokroků lépe připravení na to, abychom se s takovým kataklyzmatem vyrovnali? Bohužel ne tak docela, jak píšeme v kapitole 19. Prostým faktem je, že všechny analýzy, priority a doporučení ohledně proaktivních opatření, o kterých jsme se zmiňovali v prvním vydání Neviditelných zabijáků, zůstávají i nadále aktuální a relevantní. Nenacházíme žádné uspokojení v tom, že jsme měli pravdu, nicméně varováni jsme byli včas.      Podívejme se na skutečný stav věcí.      Pokoušet se zastavit přenos nemoci připomínající chřipku, například covidu-19, je jako zastavovat vítr. Téměř drakonickými omezujícími opatřeními, jakým mohla čínská vláda podrobit stamiliony občanů, a také pokusy zemí jako Jižní Korea a Singapur, kde se snažili identifikovat nakažené lidi i všechny ty, se kterými nakažení mohli být v kontaktu – čehož se ve Spojených státech bolestně nedostávalo –, se šíření viru přinejlepším zpomalilo. Bývalo by se mohlo omezit jen s pomocí účinné vakcíny, která neexistovala. Když se s takovým podnikem začíná úplně od začátku, žádá si to mnoho měsíců nebo i mnoho let práce.      Životně důležité při každé pandemii je fungující vedení země. První povinností prezidenta či kterékoli hlavy státu je podávat přesné a aktuální informace pocházející od zdravotnických odborníků, nikoli od operativců, kterým jde o politickou agendu. Je mnohem lepší říct, že něco nevíme, ale že se snažíme na to přijít, než vést nesmyslné řeči, které by se v následujícím zpravodajském pořadu daly vyvrátit. Pokud se hlava státu vzdá důvěryhodnosti, veřejnost nebude vědět, kam se obrátit. Různé studie však opakovaně prokázaly, že pokud se veřejnosti dostává poctivých a otevřených informací, panika téměř nikdy nevznikne a všichni se naučí táhnout za jeden provaz.      V prohlášení CIDRAP (Center for Infectious Disease Research and Policy, Centrum pro výzkum infekčních nemocí a politiku při Minnesotské univerzitě) se už 20. ledna 2020 konstatovalo, že vzhledem k jasným charakteristickým znakům přenosu vyvolá virus covid-19 pandemii. Proč Světové zdravotnické organizaci (WHO) trvalo až do 11. března, než oznámila, že jde o globální pandemii? To podle nás vedlo k tomu, že mnozí lídři a organizace se nechali unést pocitem sebeuspokojení, že pořád je velká šance virus potlačit. Krom toho to nešťastně a zbytečně všechny odvádělo od nezbytných plánů, jak nemoc zmírnit a jak s ní žít. Po takovýchto zmatcích a debatách bychom si měli uvědomit, že hrozí-li světu nový zhoubný nepřítel, potřebujeme pro vyhodnocení takového nebezpečí efektivnější metody.      První zásadní otázka, kterou si musíme položit, zní: Jak jsme k této krizi dospěli? Tak jako u většiny katastrof jde o souběh několika faktorů. Během necelých dvou desetiletí od epidemie SARS se svět dostal do mnohem kritičtější závislosti na Číně, pokud jde o výrobní zdroje.      Na celém světě dnes ve výrobě, v zásobovacích řetězcích i v dodávkách vládne model just-in-time (přesně na čas). Je smutné, pokud si nemůžeme koupit vytoužený nejnovější televizor nebo chytrý telefon, protože továrna v provincii Chu-pej nebo Kuang-tung je kvůli nějaké nákaze zavřená. Mnohem horší situace nastane, pokud neseženeme základní životně důležité léky, které dennodenně pomáhají k lepšímu životu milionům lidí s chronickými nemocemi nebo se zdravotními potížemi, nebo pokud nejsou k dostání nezbytné osobní ochranné prostředky (OOP) pro zdravotníky v přímém kontaktu s pacienty nakaženými covidem-19.      Uvažte následující statistiku: Krátce před vypuknutím pandemie H1N1 v roce 2009 jsme v CIDRAP prováděli celonárodní průzkum, při němž jsme zpovídali nemocniční farmaceuty a lékaře z jednotek intenzivní péče a oddělení urgentního příjmu, jak o tom píšeme v kapitole 18. Během aktualizace průzkumu jsme identifikovali víc než 150 životně důležitých léků na všechny typy nemocí, které se v USA běžně používají a bez nichž by mnozí pacienti během několika hodin zemřeli. Všechny jsou generické a mnohé – nebo jejich aktivní farmaceutické složky – se vyrábějí především v Číně nebo v Indii. Na počátku epidemie covidu-19 už třiašedesát z nich bylo v krátké lhůtě nedostupných nebo vedených jako běžně nedostatkové – to je jen jeden příklad toho, jak jsme zranitelní. Pokud nemoc a karanténa zabrání čínským továrnám v práci a naruší či zastaví provoz na námořních cestách, a láhve a ampule v resuscitačním vozíku tak zůstanou prázdné, potom už bude jedno, jak je ta či ona moderní nemocnice v nějakém velkém západním městě dobrá. Naše kolektivní závislost na Číně, pokud jde o levnou a efektivní výrobu, by při pandemii covidu-19 i při budoucích nákazách mohla vést k vedlejšímu důsledku v podobě podstatných ztrát na životech.      Ekonomika moderní zdravotní péče navíc svým diktátem vede k tomu, že většina nemocnic má extrémně omezené zásoby osobních ochranných prostředků, včetně obyčejných respirátorů i respirátorů N95. Jak zareagujeme, jestliže nedokážeme chránit zdravotnický personál, nepostradatelný pro péči o nemocné, kteří se do už tak přetížených zdravotnických zařízení bezesporu nahrnou? To, jak se povede zdravotníkům, bude skutečně historickým měřítkem toho, jak jsme na průběh této krize i krizí budoucích reagovali. Pokud neuděláme vše, co je v našich silách, abychom je ochránili, ošetřující personál se rychle promění v pacienty a bude pro už tak přeplněná zdravotnická zařízení znamenat další zátěž.      Svět nikdy nepočítal s tím, že Čína by se mohla na celé měsíce prakticky zavřít a nedodávala by mnohé z toho, co naléhavě potřebujeme. To bohužel není v dnešní realitě přijatelnou omluvou. Chceme-li vážně takovéto hrozbě do budoucna zabránit, musejí se vlády na mezinárodní úrovni zavázat k tomu, že rozptýlí a diverzifikují výrobu nezbytných léčiv, lékařského materiálu a zdravotnického vybavení. Představme si to tak, jako kdybychom uzavírali pojistku. Pojišťovny katastrofám nebrání, nýbrž zmírňují jejich dopad.      Bude to stát víc? Nepochybně ano, ale je to jediná cesta k jistotě, že dokážeme adekvátně zareagovat, až katastrofální pandemie opravdu udeří. V době, kdy se nejrůznější omezující opatření a karantény stávají běžnou rutinou, musíme mít prostředky k tomu, aby výrobní a distribuční řetězce dál fungovaly, pokud jde o léky a další životně důležitý materiál, jako jsou injekční jehly a stříkačky a také základní prostředky jako infuzní roztoky.      Nejenže potřebujeme po celém světě vybudovat víc výrobních kapacit a zajistit dostatek různých zařízení, ale také musíme na úrovni států masivně investovat do nových léků a antibiotik, u nichž z komerčního hlediska neexistuje efektivní obchodní model. Neočekávejme, že komerční farmaceutické společnosti vloží miliardy dolarů do léků, které se budou používat jen za stavů nouze. Po epidemii eboly z let 2014– 2016 začaly některé státy naléhat, aby se rychle vyrobila vakcína. Na základě mezinárodní iniciativy vznikla CEPI (Coalition for Epidemic Preparedness Innovations, Koalice pro inovace a připravenost na epidemie), aby stimulovala a urychlila vývoj vakcín proti nově se objevujícím infekčním nemocem a během epidemií pak umožnila lidem přístup k těmto vakcínám. Zatímco práce na vývoji vakcíny proti ebole pokročily – do značné míry díky jiným projektům –, u jiných vakcín se postoupilo jen velice omezeně. Komerční trh zůstává malý až do chvíle, kdy už je pozdě, kdy se infekce už šíří. Spojte si toto se skutečností, že mnohé z těchto nemocí se objevují v těch světových regionech, kde lidé na vakcíny i další léky mají nejméně peněz. Pak nám dojde, že pro výzkum, vývoj a distribuci určitých kategorií léků potřebujeme jiný model. Jediné řešení představují vládní subvence a záruky ohledně nákupů. To nebude levné, ale dlouhodobý přínos v podobě zachráněných životů bude daleko větší než náklady.      Jenže pokud jde o veřejné zdraví, přemýšlíme v dlouhodobém horizontu zřídkakdy. To se musí změnit. Z geopolitického hlediska by krize vyvolaná pandemií mohla dokonce mít i pozitivní dopad. A to pokud nám dojde, že se tento problém týká všech, že rozdíly mezi námi nejsou důležité, a zahájíme mezinárodní spolupráci.      Všechna rozhodnutí, jak se s nákazou vyrovnat, by měla vycházet z prokázaných faktů. Když se z covidu-19 stala celosvětová pandemie, pomohlo zastavení letecké dopravy z Evropy do USA zpomalit šíření nemoci nebo omezit výskyt nových případů neboli jinými slovy: došlo ke zploštění křivky nemoci? Například u eboly nebo SARS je virus přenosný až několik dní poté, co se u nakaženého jedince objeví příznaky. Zato chřipka a covid-19 se mohou přenášet ještě před nástupem příznaků nebo i v případě, že přenašeč vůbec neonemocní. Ve světle charakteristických rysů covidu-19 pak karanténa cestujících a posádky na výletní lodi Diamond Princess u japonského přístavu Jokohama vypadá jako krutý experiment na lidech. Zdraví lidé tu ve stísněných prostorech museli dýchat stejný vzduch jako jejich nakažení spolucestující. Tímto opatřením se podařilo dokázat jen to, jak snadno a rychle se virus může šířit.      Úřady musejí při rozhodování brát v úvahu především specifika té které nemoci a to, jakou část populace nemoc postihuje. Víme, že v případě chřipky funguje to, když se v první fázi epidemie zavřou školy, a tak v mnohých zemích zavřeli školy i na začátku pandemie covidu-19, aniž měli data, která by tuto teorii podpořila. V této fázi epidemie či pandemie bychom k podobnému kroku měli přistupovat jen tehdy, pokud můžeme prokázat, že mezi dětmi je nakažených víc, když jsou ve škole, než když zůstanou doma. Dva vyspělé městské státy, které nákaza zasáhla, se hned na počátku pokusily zareagovat co nejrychleji a nejúčinněji. V Hongkongu školy zavřeli. V Singapuru je nezavřeli. Pokud jde o šíření nemoci, neprojevil se mezi nimi nakonec skoro žádný rozdíl.      U každého politického rozhodnutí musíme také brát v úvahu jeho vedlejší účinky. Pokud se zavřou školy a děti musejí zůstat doma, v mnoha případech se o ně starají prarodiče. Covid-19 však nepoměrně častěji vyvolává vážné onemocnění právě u starších lidí, které se snažíme před nebezpečím co nejvíce chránit tím, že je izolujeme od potenciálních přenašečů.      Dalším příkladem budiž to, že v mnoha zdravotnických zařízeních má až 35 procent zdravotních sester děti ve školním věku a až 20 procent z nich by muselo zůstat doma a o děti pečovat, protože žádnou jinou možnost nemají. Zavření škol tak může vést k tomu, že v době zdravotní krize přijdeme o 20 procent nepostradatelných sester ještě předtím, než začneme počítat ty, na něž se nebudeme moct spoléhat, protože samy onemocní. V každém případě je třeba všechny tyto záležitosti zvažovat opatrně a komplexně, což je náročný úkol.      Dáváme mnoho miliard dolarů ročně na národní bezpečnost a obranu, a to vždy v rámci několikaletého rozpočtu. Zdá se však, že ze zřetele ztrácíme tu největší bezpečnostní hrozbu: zhoubné mikroby, které způsobují infekční nemoci. Nikdy by nás ani nenapadlo, abychom šli do války a až poté u dodavatelů objednávali letadlové lodě nebo zbraňové systémy, jejichž vývoj a výroba trvají několik let. A nikdy by nás nenapadlo, abychom provozovali velké letiště bez dokonale fungujícího, kdykoli k zásahu připraveného hasičského sboru, přestože ho sotvakdy bude třeba.      Jenže ve válce proti našemu nejzhoubnějšímu nepříteli právě tohle děláme zas a znovu. Jakmile hrozba pomine, jako bychom na vše zase zapomněli, než se objeví další. Nebezpečí, že se objeví nějaký jiný mikrob, si vláda, průmysl, média ani veřejnost nikdy nepřipouštějí. Všichni předpokládají, že o tento problém se postará někdo jiný. Výsledkem je, že jsme žalostně nepřipravení, protože chybějí investice, vedení i společná vůle. Za budíček, kterého možná bude, možná nebude dbát, tak svět zaplatí zatraceně přemrštěnou cenu.      Co kdybychom na druhou stranu brali SARS jako lekci, ze které je třeba se poučit, a – jak konstatujeme v kapitole 13 – jako předzvěst věcí příštích?      Vynaložili bychom opravdové úsilí a vyvinuli proti koronaviru SARS vakcínu, která by možná zabírala i na covid-19. Ale i kdyby nezabírala, pokročili bychom o hodně dál v základním výzkumu, věděli bychom, jak virus funguje, a vyvinuli bychom „platformu“ vakcín proti koronavirům.      Ne vždy, když udeří nějaká neznámá nemoc, budeme mít připravenou vakcínu. Nepleťme si však nějakou neznámou nemoc s budoucí chřipkovou pandemií, které se všichni zdravotníci obávají. Tu můžeme očekávat a musíme se na ni připravit. V kapitole 20 nastiňujeme, že potřebujeme zlomovou vakcínu proti chřipce – někteří mluví o univerzální vakcíně –, která by fungovala na všechny kmeny viru či alespoň na většinu z nich. Nebyli bychom pak závislí na každoročních vakcínách kolísavé účinnosti, jejichž složení do značné míry vychází z odhadů, které kmeny pravděpodobně v nadcházející sezoně převládnou. K zajištění tohoto výzkumu a všech doprovodných nákladů zřejmě bude třeba programu srovnatelného s Projektem Manhattan, ale nedokážeme si představit nic jiného, co by potenciálně mohlo zachránit tolik životů a uchránit lidstvo od zdravotní a hospodářské katastrofy, ze které by se zotavovalo desítky nebo i stovky let.      Když odezněla krize kolem západoafrické epidemie eboly, vyšlo množství fundovaných a hluboce analytických zpráv, vypracovaných institucemi jako Organizace spojených národů, Světová zdravotnická organizace, Národní lékařská akademie USA a společný projekt Ústavu globálního zdraví při Harvardově univerzitě a Fakulty hygieny a tropického lékařství při Londýnské univerzitě. Ve všech zprávách se podrobně líčí, jak zpočátku chyběla koordinace a jak nikdo nedokázal rozpoznat rozsah problému. Všechny také obsahují podobnou a cennou strategii a procedurální doporučení, jak reagovat příště. Realizovány však byly jen nemnohé z doporučených kroků a v podstatě tyto dokumenty od té doby někde na policích zapadají prachem. Výsledkem je, že dnes nejsme skoro o nic dál, než jsme byli, když epidemie eboly propukla.      Potřebujeme tvůrčí představivost ohledně toho, co se může a také bude dít a co budeme potřebovat, abychom se na to připravili. K tomu patří plány pro nepřetržité fungování zdravotní péče, státní správy a obchodu. Potřebujeme mezinárodní strategické zásoby životně důležitých léků a plicních ventilátorů pro pacienty, stejně jako osobních ochranných prostředků pro zdravotníky. Spojené státy by měly mít své vlastní podobné zásoby s realistickým množstvím potřebného materiálu – nikoli hrubě nedostatečné zásoby, jaké v současnosti máme k dispozici pro boj s covidem-19. A potřebujeme životaschopný plán, jak víceméně okamžitě navýšit kapacity v nemocnicích a na klinikách, například stavěním stanů na parkovištích, aby pacienti s podezřením na novou infekci mohli být oddělováni a pokud nutno i izolováni od příjmu běžných pacientů.      Přes veškerá onemocnění, úmrtí, rozvrat a hospodářské ztráty, které pandemie covidu-19 způsobila, by největší tragédií bylo, kdybychom tuto krizi „promarnili“, nepoučili se z ní a nepřipravili se na budoucnost. Pokud si z dějin můžeme něco vyvodit, pak to, že téměř jistě budeme překvapení, až na nás ten či onen mikrob nebo kmen příště zaútočí rozsáhlou nakažlivou nemocí. Ale ohrozíme sami sebe, pokud nebudeme připravení se tomu postavit a nebudeme mít všechny plány a zdroje, o kterých už teď víme, že je budeme potřebovat.      Nezapomínejme na to, že nebezpečný mikrob, který se dnes skrývá někde ve světě, by už zítra mohl být všude.      Právě tomuto tématu se naše kniha věnuje. Úvod V době, kdy jsem pracoval jako hlavní epidemiolog státu Minnesota, neslýchali ode mě státní úředníci a šéfové korporací zpravidla to, co chtěli slyšet. Někteří lidé v médiích mi proto začali říkat „posel špatných zpráv“. Takto nazvanému článku v časopise Mpls. St. Paul Magazine dal jeho autor Kermit Pattison podtitul: „Svéhlavý a přímočarý hlavní epidemiolog tvrdí, že v naší válce proti choroboplodným zárodkům je jen poslem z fronty. Buď jak buď nepřináší dobré zprávy.“      Nemám sice vůbec dojem, že bych byl „svéhlavý“, ale rozhodně se musím přiznat, že „přímočarý“ jsem. Věřím totiž v to, čemu říkám „důsledná epidemiologie“. To znamená, že když se budeme snažit změnit to, co by se mohlo stát, kdybychom nic neudělali, můžeme v pozitivním smyslu změnit chod dějin, a ne jen zpětně zaznamenávat a vysvětlovat, co se dělo. Díky úspěchům, jichž v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století dosáhli – za pomoci doslova tisíců dalších lidí – dva velikáni v oblasti veřejného zdraví, dr. Bill Foege a nedávno zesnulý dr. D. A. Henderson, budou miliony a miliony dětí ušetřeny katastrofy v podobě neštovic. Můžeme vykonat i další dobré skutky, které změní lidem život, avšak pouze pokud takové příležitosti rozpoznáme a budeme mít kolektivní vůli jednat.      Tato kniha vzešla z toho, že při nejzávažnějších krizích, které v naší době veřejnému zdraví hrozily, jsem se pohyboval v první linii: podílel jsem se na léčbě, zkoumal jsem okolnosti, za jakých nákaza vypukla, pracoval jsem na různých programech a navrhoval politická řešení. Mezi tyto krize patří syndrom toxického šoku, AIDS, SARS, rezistence mikrobů vůči antibiotikům, nemoci přenášené jídlem, očkovatelné nemoci, bioterorismus, zoonózy (nemoci přenosné mezi zvířaty a člověkem) včetně eboly, a nemoci přenášené vektory (infekce přenášené komáry, klíšťaty a mouchami, například horečka dengue a virus zika). Pod vlivem všech takových zkušeností a střetů na místní, regionální, národní i mezinárodní úrovni se formovaly a utvářely mé myšlenky. Tyto zkušenosti a střety mě zásadním způsobem poučily o tom, jak se s naším nejzhoubnějším nepřítelem můžeme vypořádat, a pomohly mi ujasnit si, jak k němu přistupovat z hlediska veřejného zdraví.      Infekční nemoci skutečně jsou nejzhoubnějším nepřítelem, který před lidstvem stojí. Infekce sice zdaleka nejsou jediným typem nemocí, které nás všechny postihují, avšak jsou jediným typem nemocí, které nás postihují kolektivně a někdy i v masovém měřítku. Srdeční onemocnění, rakovina, a dokonce i Alzheimerova choroba mají zničující důsledky pro jednotlivce a výzkum vedoucí k jejich léčbě je chvályhodný. Tyto nemoci však nemají potenciál ovlivnit každodenní chod společnosti, znemožnit cestování a obchod, zastavit průmyslovou výrobu či vyvolat politickou nestabilitu.      Profesně jsem se zabýval především tím, že jsem se snažil spojovat různorodé informace a vytvářet z nich souvislé linky ukazující do budoucnosti. Například už v roce 2014 jsem upozorňoval na to, že je jen otázkou času, kdy se virus zika objeví na americkém kontinentě. A roku 2015 jsem před pochybujícím odborným publikem v Národní lékařské akademii (National Academy of Medicine) předpověděl, že MERS se brzy objeví v některém velkém městě mimo Blízký východ. (Pouhých několik měsíců poté se skutečně objevil v jihokorejském Soulu.)      Netvrdím, že mám nějaké jedinečné schopnosti. Předvídání problémů a potenciálních hrozeb by v oboru veřejného zdraví mělo být standardní praxí. CIDRAP (Center for Infectious Disease Research and Policy, Centrum pro výzkum infekčních nemocí a politiku) na Minnesotské univerzitě, jež nyní vedu, jsem založil s tím, že bez politiky nemá výzkum kam směřovat. Dá se to říct i tak, že většinou jdeme od jedné krize ke druhé, nikdy je nepředjímáme a nikdy nakonec nedoděláme to, co bychom dodělat měli.      Mají-li být věda a politika účinné, musejí se prolínat. Pokud tedy v této knize budeme mluvit o realizovaném či potřebném vědeckém pokroku v prevenci nemocí, budeme zároveň i uvažovat, jak s tímto pokrokem naložit.      Chceme nabídnout čtenářům nové paradigma pro přemýšlení o nebezpečí, které bude ve 21. století hrozit, pokud vypukne infekční onemocnění. Budeme se zabývat širokou paletou nakažlivých nemocí, ale soustředíme se na identifikaci a zkoumání těch, které mají potenciál rozvrátit sociální, politický, hospodářský, emoční a existenční blahobyt velkých regionů, nebo dokonce celé planety. Úmrtnosti a smrtnosti jistě patří v našich úvahách první místo, avšak ne místo jediné. V dnešní době by několik potvrzených případů neštovic kdekoli na světě vyvolalo daleko větší paniku, než kolik jí vyvolá mnoho tisíc úmrtí na malárii jen v samotné Africe. ¨      Ne vždy totiž racionálně rozlišujeme mezi tím, co by nás mohlo zabít, a tím, co by nám mohlo ublížit, co by nás mohlo vyděsit či co by nám prostě jen mohlo být nepříjemné. V důsledku toho se ne vždy racionálně rozhodujeme, jak využívat naše zdroje, na co se zaměřit v politice a – upřímně řečeno – čeho se bát. Ve chvíli, kdy píšeme tato slova, má velká část západního světa značné obavy z šíření viru zika, jenž je spojován s mikrocefalií, s dalšími vrozenými vadami a s Guillainovým-Barréovým syndromem. Avšak v posledních několika letech virus horečky dengue, kterou šíří tentýž druh komára, v tomtéž regionu zabil daleko víc lidí, a veřejnost to skoro ani nezaznamenala. Proč? Zřejmě proto, že málokterá situace je tak drastická a strašlivá, jako když se dítě narodí s malou hlavou a má před sebou nejistý život s postižením. To je nejhorší noční můra všech rodičů.      V této knize se stále budeme vracet ke dvěma metaforám nemoci. Jednou je zločin a druhou je válka. Obě jsou výstižné, protože v boji proti infekčním onemocněním nám tak či onak na mysl přicházejí obě tyto hrůzy. Při zkoumání a diagnóze vypuknuvších nákaz si počínáme jako detektivové. Reagovat na tyto nákazy musíme jako vojenští stratégové. Tak jako nikdy nedokážeme eliminovat zločin a válku, nedokážeme eliminovat ani nemoci. A stejně jako se angažujeme v trvalé válce proti zločinu, bojujeme neustále proti nemocem.      V prvních šesti kapitolách představíme příběhy, případy a pozadí, které nám poskytnou kontext pro zbývající část knihy. Poté budeme hovořit o podle nás nejnaléhavějších hrozbách a úkolech a také o praktických prostředcích, jak se s nimi vypořádat.   Americký epidemiolog Michael T. Osterholm, PhD, MPH, (1953) je ředitelem Centra pro výzkum a strategii v oblasti infekčních chorob na Minnesotské univerzitě. Dvacet čtyři let působil v různých funkcích na minnesotském ministerstvu zdravotnictví, posledních patnáct let jako státní epidemiolog, několik let jako zvláštní poradce amerického ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb v otázkách veřejného zdraví a bioterorismu.  Vedl četná vyšetřování případů nákazy mezinárodního významu včetně onemocnění vyvolaných potravinami, syndromu toxického šoku, žloutenky typu B a HIV. Byl mezinárodním lídrem v kritice ohledně naší připravenosti na chřipkovou pandemii. Je autorem stovek odborných článků a knižního bestselleru Living Terrors: What America Needs to Know to Survive the Coming Bioterrorist Catastrophe (2001). Za svou práci obdržel řadu vyznamenání i vědeckých ocenění. Nově zvolený prezident USA Joe Biden jmenoval doktora Michaela Osterholma do svého poradního výboru Transition COVID-19. Americký spisovatel, scenárista a producent dokumentárních filmů Mark Olshaker (1951) začal kariéru v prestižních denících The Wall Street Journal, The Washington Times a The New York Times. S bývalým agentem FBI Johnem E. Douglasem spolupracoval při psaní bestsellerů o forenzní psychologii, jejich dílo se stalo předlohou slavného televizního seriálu Mindhunter: Lovci myšlenek (2017–2019). Olshaker byl konzultantem ministerstva spravedlnosti USA pro oběti trestných činů a působil též jako konzultant Národní lékařské knihovny. Vedle své práce v oblasti trestního práva a veřejného zdraví psal a produkoval dokumentární filmy z různorodých oblastí včetně historie, architektury, vědy, medicíny a dramatu. Je držitelem ceny Emmy za dokument Římské město (1994).   Z anglického originálu Deadliest Enemy. Our War Against Killer Germs, vydaného nakladatelstvím Little, Brown and Company v New Yorku roku 2020, přeložil Robert Novotný, 384 stran, vydalo nakladatelství PROSTOR roku 2020. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-06-03 10:30:32

Powerbanka, která funguje i jako stojánek. Stojí za ní slavný výrobce mobilů

Společnost Huawei rozšířila své portfolio Představila novou magnetickou powerbanku Pyšní se pěkným designem a kompaktním tělem Společnost Huawei rozšířila své portfolio o magnetickou powerbanku. Ta nabídne obousměrné kabelové nabíjení i bezdrátové nabíjení. Potěší kompaktní design, který je skvělým tahem výrobce a předurčuje powerbanku k tomu, abyste ji měli s sebou na všech vašich cestách. Powerbanka…

Čas načtení: 2024-06-08 21:09:00

TCL Europe oslavuje partnerství s evropskými fotbalovými kluby před začátkem sportovního léta

Paříž 8. června 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost TCL, přední značka spotřební elektroniky a druhá nejlepší značka televizorů na světě, hrdě blahopřeje svým oficiálním partnerům z řad evropských fotbalových reprezentací – Španělsku, Itálii, Německu, Polsku, České republice a Slovensku – k cestě na nejlepší evropský fotbalový turnaj. Obývací pokoje se brzy změní k nepoznání, protože se rodiny i přátelé sejdou ke sledování zápasů svých národních týmů během nejočekávanější fotbalové události tohoto léta – jde o příležitost pro každého hráče i každého fanouška jít do toho naplno. Kouzlo fotbalu si vychutnají miliony lidí v domácnostech po celé Evropě.Oslava partnerství s národními týmy Společnost TCL se zavázala posílit svou přítomnost v Evropě díky podpoře nejlepších národních fotbalových reprezentací. Jako prémiový partner Královské španělské fotbalové federace (RFEF) přináší TCL energii a odhodlání španělského týmu neboli La Roja všem fanouškům. V Itálii je TCL partnerem Federazione Italiana Giuoco Calcio (FIGC), což přináší lepší zážitek ze sledování zápasů fanouškům jejího týmu zvaného Azzurri. Společnost TCL působí i v Německu, kde podporuje Německý fotbalový svaz (DFB) jako oficiální partner a její špičkové zobrazovací technologie přinášejí inspiraci všem tamním fanouškům. I sponzorování polské fotbalové reprezentace podtrhuje věrnost značky TCL evropskému fotbalu. Partnerství s národními týmy České republiky a Slovenska zároveň odráží poslání společnosti TCL poskytovat pohlcující zážitky ze sledování fotbalu a inspirovat k velkým výkonům prostřednictvím sportu.Inspirace ke skvělým výkonům pomocí sportu Cíl společnosti TCL inspirovat ke skvělým výkonům je patrný ze všech těchto partnerství a zdůrazňuje její závazek přenést sílu sportu do srdcí a životů lidí ze všech koutů světa. Společnost TCL využívá možnosti technologií, aby sledování sportovních přenosů zpříjemnila a byly díky ní zábavnější než kdykoli předtím. Chce lidi spojit, aby významné okamžiky oslavili pohromadě a vychutnali si radost z jedné z nejzábavnějších kratochvílí v životě.„Spolupráce s těmito ikonickými týmy umožňuje společnosti TCL zdůraznit své poslání demokratizovat technologie," říká Stefan Streit, CMO společnosti TCL Europe. „Těšíme se na úžasné sportovní léto a přejeme našim týmům hodně štěstí. Naše sponzorování je víc než jen partnerství; jde o spojení s našimi zákazníky prostřednictvím vášně a vzrušení z fotbalu. Všechny tyto týmy hrdě podporujeme a těšíme se, že fanouškům poskytneme ten nejlepší divácký zážitek, aby byl každý okamžik nezapomenutelný."Kromě národních fotbalových týmů společnost TCL hrdě podporuje i týmy klubů, například anglický Arsenal nebo švédský klub Djurgården IF, a je také partnerem francouzského fotbalisty Kingsleyho Comana. Tato partnerství jsou dalším důkazem oddanosti společnosti TCL sportovnímu duchu a vynikajícím výkonům v různých sportech a ukazují, že jejím cílem je přiblížit fanouškům důležité dění a zlepšit jejich zážitek ze sledování. Na oslavu spouští společnost TCL na mnoha trzích rozsáhlé marketingové kampaně s propagačními akcemi a nabídkami na vylepšení televizí v domácnostech, aby letos v létě umožnily ještě lepší zážitek ze sledování.Spojení sportu a technologie pro nejlepší výkon a jedinečné emoce Jako značka, jejímž posláním je inspirovat ke skvělým výkonům, se TCL snaží propagovat a podporovat sport, který odráží její nejdůležitější hodnoty, jako je týmový duch, přátelství, vášeň a výkon.Svět sportu se díky technologiím a inovacím, které nám dnes umožňují ukazovat na obrazovce stále působivější výkony a výjimečné sportovní události, velmi rozvinul.V roce 2024 společnost TCL rozšířila své portfolio televizorů o další modely Mini LED a QLED TV a přinesla nové technologie pro zvýšení výkonu obrazu ideální pro sledování sportovních událostí. Pro umocnění pohlcujícího zážitku, jako by se diváci ocitli přímo na stadionu, představila společnost TCL svůj nejnovější 115" televizor QD-Mini LED TV, který díky mimořádně velké obrazovce, živým barvám a výjimečné čistotě nastavuje novou laťku pro domácí zábavu.„Náš závazek ve společnosti TCL přesahuje rámec vývoje a dodávek vysoce kvalitních a technologicky vyspělých produktů. Snažíme se uživatelům poskytovat nové zážitky, které je denně inspirují k dosažení skvělých výkonů. Sport je pro toto poslání ideálním nástrojem. Naším cílem je přenést vzrušení a emoce ze sportu do domácností všech diváků prostřednictvím našich špičkových a cenově dostupných technologií," dodal Stefan Streit.Důraz společnosti TCL na inovace se projevuje také v široké nabídce chytrých telefonů, tabletů a připojených zařízení s mnoha různými funkcemi, které využívají technologii TCL NXTPAPER a sílu technologie 5G, aby se plně integrovaly do rozsáhlého ekosystému chytrých zařízení TCL.Objevte další produkty, které vám v létě zpříjemní sportovní zážitky: https://www.tcl.com/eu/enO společnosti TCLSpolečnost TCL je rychle rostoucí společností v oblasti spotřební elektroniky a předním aktérem v celosvětovém televizním průmyslu. Od svého založení v roce 1981 rozšířila své působení na více než 160 světových trhů. Společnost TCL se specializuje na výzkum, vývoj a výrobu produktů spotřební elektroniky, od televizorů přes audio zařízení až po chytré domácí spotřebiče.Webové stránky společnosti TCL můžete navštívit na adrese https://www.tcl.com.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2432973/TCL_Europe_Football_National_Teams.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2432974/TCL_QD_Mini_LED_TV_1.jpg KONTAKT: EU PR, eupr@tcl.com ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-07-18 10:30:34

Western Digital uvádí na evropský trh herní SSD disk s obrovskou kapacitou

Řada oceňovaných, špičkově výkonných herních disků společnosti Western Digital se dnes rozšířila o WD_BLACK™ SN850X NVMe™ SSD s kapacitou 8 TB v provedení bez chladiče a s chladičem. Navíc se nabídka rozšířila o 4TB model s chladičem. SSD disk WD_BLACK™ SN850X NVMe™ je určen pro náročné hráče, stavitele herních počítačů a pro ty, kdo své počítače neustále vylepšují a potřebují masivní úložiště ve formátu M.2 NVMe. Disk je […]

Čas načtení: 2024-07-18 11:31:43

Western Digital uvádí na evropský trh herní SSD disk s obrovskou kapacitou

Řada oceňovaných, špičkově výkonných herních disků společnosti Western Digital se dnes rozšířila o WD_BLACK™ SN850X NVMe™ SSD s kapacitou 8 TB v provedení bez chladiče a s chladičem. Navíc se nabídka rozšířila o 4TB model s chladičem. SSD disk WD_BLACK™ SN850X NVMe™ je určen pro náročné hráče, stavitele herních počítačů a pro ty, kdo své počítače neustále vylepšují a potřebují masivní úložiště ve formátu M.2 NVMe. Disk je […]

Čas načtení: 2024-07-18 17:00:21

Western Digital uvádí na evropský trh herní SSD disk s obrovskou kapacitou

Řada oceňovaných, špičkově výkonných herních disků společnosti Western Digital se dnes rozšířila o WD_BLACK™ SN850X NVMe™ SSD s kapacitou 8 TB v provedení bez chladiče a s chladičem. Navíc se nabídka rozšířila o 4TB model s chladičem. SSD disk WD_BLACK™ SN850X NVMe™ je určen pro náročné hráče, stavitele herních počítačů a pro ty, kdo své počítače neustále vylepšují a potřebují masivní úložiště ve formátu M.2 NVMe. Disk je ideální pro ukládání velkých souborů a mediálních archivů včetně […]

Čas načtení: 2024-07-22 07:00:00

Western Digital WD_BLACK SN850X NVMe SSD - herní SSD s kapacitou 8 TB

Řada oceňovaných, špičkově výkonných herních disků společnosti Western Digital se dnes rozšířila o WD_BLACK SN850X NVMe SSD s kapacitou 8 TB v provedení bez chladiče a s chladičem. Navíc se nabídka rozšířila o 4TB model s chladičem.

Čas načtení: 2024-08-08 07:08:56

Jihlava rozšířila modré zóny, parkování ve městě by mělo být jednodušší

Jihlava postupně rozšiřuje modré parkovací zóny. Důvodem je stále zvyšující se počet aut ve městě. Řidiči mohou v místě zaparkovat na 20 minut zdarma. Pokud se jedná o fialové zóny tak mohou využít až dvě hodiny zdarma. „S krátkým stáním si hlavu lámat nemusíte. Strážnici městské policie každé parkující auto kontrolují dvakrát, asi po 20 […]

Čas načtení: 2024-09-16 09:49:29

Nová pravidla pro stavění už má i Brno, Ostrava na ně čeká. V Praze vrátila městské bloky a rozšířila WC

Praha má už svoje vlastní stavební předpisy deset let, nyní do nich vnesla tři nová pravidla. Brno podle pokrokového dokumentu staví od léta. Článek Nová pravidla pro stavění už má i Brno, Ostrava na ně čeká. V Praze vrátila městské bloky a rozšířila WC se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-10-01 07:48:00

Společnost MiTAC Computing Technology docílila konsolidace značky a rozšiřuje svůj obchod se servery

Tchao-jüan 1. října 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - MiTAC Computing Technology Corporation, dceřiná společnost MiTAC Holdings Corporation (dále jen MiTAC; akciový symbol: 3706) oznámila, že se bude značka serverů TYAN® integrovat do značky MiTAC. Od 1. října 2024 budou všechny produkty označeny značkou MiTAC a zveřejní se nové logo i aktualizované oficiální webové stránky. Webové stránky společnosti MiTAC Computing Technology Corporation: http://www.mitaccomputing.com/Společnost MiTAC vstoupila do odvětví ODM serverů v roce 1999 jako jeden z tchajwanských průkopníků na trhu se servery. V roce 2007 rozšířila svou působnost akvizicí společnosti Tyan Computer, jež si vybudovala pověst výrobce velmi výkonných základních desek a základních systémů určených pro trh se špičkovými servery. Po oddělení divize cloud computingu společnosti MiTAC v roce 2014 vznikla společnost MiTAC Computing Technology založena jako dceřiná firma společnosti Mitac Holdings v rámci skupiny MiTAC-Synnex.Společnost MiTAC Computing Technology s více než dvěma dekádami zkušeností v oblasti výzkumu, vývoje, výroby a prodeje serverů neustále posouvá hranice inovací zásluhou využívání špičkových talentů a maximální provozní efektivity. Společnost MiTAC, která se zavázala získat si důvěru zákazníků a podporovat vzájemný úspěch, navrhuje a vyrábí velmi kvalitní serverové produkty pro výrobce OEM a poskytovatele cloudových služeb (CSP). Společnost MiTAC získala díky své přední značce serverů TYAN značné uznání v oboru za své rozsáhlé odborné znalosti a dosažené úspěchy. Od července 2023 navíc společnost MiTAC Computing Technology převzala serverovou divizi společnosti Intel Datacenter Solutions Group (DSG), čímž dále rozšířila svůj vliv na trhu se servery pod značkou MiTAC.Rick Hwang, prezident společnosti MiTAC Computing Technology, vysvětlil, že ačkoli společnosti MiTAC a TYAN působí na odlišných segmentech trhu, jejich integrace pod jednu značku zefektivní distribuční strategie, vytvoří synergie při řízení značky a posílí celkovou působnost společnosti MiTAC na trhu.Proces integrace značky je finálně dokončen k 1. říjnu 2024, čímž dojde ke konsolidaci všech produktů pod značkou MiTAC. Jelikož poptávka po generativní AI neustále stoupá, zavázala se společnost MiTAC Computing Technology rozvíjet svou produktovou řadu serverů s umělou inteligencí prostřednictvím svých silných stránek v oblasti výzkumu a vývoje. „Náš závazek poskytovat zákazníkům špičková řešení a služby zůstává neotřesitelný," uvedl Rick Hwang. „Sjednocením naší značky chceme zvýšit hodnotu nabídky společnosti MiTAC a zprostředkovat všem zákazníkům jednotnou a konzistentní zákaznickou zkušenost."O společnosti MiTAC Computing Technology CorporationMiTAC Computing Technology Corporation, dceřiná společnost MiTAC Holdings Corp. (TSE:3706) se specializuje na cloudová, AI/HPC a edge computingová řešení, přičemž se pyšní více než 30 lety zkušeností s návrhem i výrobou. Společnost MiTAC se zaměřuje na rozsáhlá datová centra a nabízí flexibilní řešení na míru pro rozmanité systémy i aplikace. Naše produktová řada zahrnuje servery TYAN, servery ORAN, velmi výkonné servery umělé inteligence a další produkty pro datová centra.Společnost MiTAC původně provozovala serverový kanál pod značkou TYAN a v červenci 2023 zahájila prodej serverových produktů Intel DSG pod značkou MiTAC. Od října 2024 jsme integrovali značky TYAN a MiTAC, abychom zefektivnili náš provoz a zkvalitnili řízení značky. MiTAC je nyní jedinou značkou pro všechny naše produkty.Webové stránky společnosti MiTAC Computing Technology Corporation:http://www.mitaccomputing.com/Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2515283/PR_photo_Rick_Hwang____________President_of_MiTAC_Computing_Technology.jpg KONTAKT: Ernest Lai, TEL:886-3-327-5988*2850, Ernest.lai@mitaccomputing.com; Essie Lin, TEL:886-3-396-2888* 7336, essie.lin@mic.com.tw 

Čas načtení: 2025-05-19 10:00:00

Joe Bidenovi byla diagnostikována „agresivní forma“ rakoviny prostaty, oznámila jeho kancelář

Bývalý americký prezident zvažuje s rodinou možnosti léčby,  rakovina se rozšířila do kostí.(Jak to, že to neobjevili dřív? Oni bedlivě nekontrolují zdravotní stav amerického prezidenta?)Joe Bidenovi byla diagnostikována rakovina prostaty, která se rozšířila do kostí, a bývalý prezident a jeho rodina zvažují možnosti léčby, uvedla jeho kancelář v nedělním prohlášení.„Ačkoli se jedná o agresivnější formu onemocnění, zdá se, že rakovina je citlivá na hormony, což umožňuje účinnou léčbu,“ uvedla jeho kancelář. „Prezident a jeho rodina se svými lékaři přezkoumávají možnosti léčby.“

Čas načtení: 2025-09-03 11:33:17

Škoda rozšířila nabídku Elroqu a Enyaqu o nejvyšší výbavu Laurin & Klement

Škoda nabízí Elroq a Enyaq ve vrcholné výbavě Laurin a Klement. Luxusní interiér, špičková technika i výkon 210 kW jsou už k dispozici.

Čas načtení: 2025-09-26 19:55:00

Myxomatóza se rozšířila prakticky po celé jižní Moravě, do okolních krajů nikoliv

Agresivní choroba myxomatóza, která napadá zajíce a divoké králíky, se rozšířila prakticky po celé jižní Moravě. Veterináři už potvrdili onemocnění u 13 uhynulých zajíců, u jednoho byl test negativní a u dvou vzorků se na výsledek ještě čeká. Jedná se o mrtvá zvířata z Brna a okolí, z Břeclavska, Hodonínska a Znojemska. Dosud není známý žádný případ, který by potvrzoval, že se choroba rozšířila do Zlínského kraje či na Vysočinu. ČTK to řekla ředitelka odboru ochrany zdraví a pohody zvířat Krajské veterinární správy (KVS) pro Jihomoravský kraj Hana Čaloudová.

Čas načtení: 2026-02-24 10:22:52

Černá slza se stala symbolem pro rychlobruslařskou hvězdu

Typický příklad, jak svůj sport využít pro jeho reklamu a propagaci. Nizozemská rychlobruslařka Jutta Leerdamová je zároveň hvězdou sociálních sítí. Svoji už tak bohatou sbírku rozšířila na XXV. zimních olympijských hrách rozšířila o dva úlovky i další sledující.

Čas načtení: 2026-04-30 09:46:00

Společnost MiTAC Computing se vrací na konferenci OCP EMEA 2026 s novými servery OCP s kapalinovým chlazením a softwarovou integrací

Barcelona (Španělsko) 30. dubna 2026 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost MiTAC Computing Technology, globální poskytovatel vysoce výkonných a energeticky úsporných serverových řešení a dceřiná společnost MiTAC Holdings Corporation (TWSE:3706), se vrací na konferenci OCP EMEA (Projekt Open Compute Evropa, Blízký východ a Afrika) 2026, která se koná ve dnech 29. až 30. dubna v Mezinárodním kongresovém centru v Barceloně. Na stánku A21 představí společnost MiTAC své nejnovější inovace v oblasti kapalinového chlazení inspirované OCP a vývoj OpenFW (firmware), které podporují otevřenější, více spolupracující a udržitelnější infrastrukturu datových center.Pokrok v otevřeném a efektivním tepelném designuSpolečnost MiTAC Computing rozšířila své kapacity a nyní nabízí jak vzduchem chlazená (C2810Z5), tak kapalinou chlazená (C2811Z5) řešení serverových skříní prostřednictvím svých serverových skříní HPC řady MR2200, zahrnujících integraci, ověřování, montáž a dodávku.MiTAC C2810Z5, představený v roce 2025, je nyní všeobecně dostupný. Tento server s dvěma organizačními jednotkami a dvěma uzly s jedním konektorem, poháněný procesory AMD EPYC™ 9005, podporuje flexibilní konfigurace úložišť E3.S a U.2 NVMe a vyznačuje se optimalizovaným tepelným designem, díky čemuž je vhodný pro mikroslužby a cloudová prostředí.MiTAC C2811Z5 je kapalinou chlazený server s vysokou hustotou a více uzly, přičemž každý uzel je poháněn procesory AMD EPYC™ řady 9005 a rozšiřitelnou pamětí DDR5. Jeho kapalinové chlazení umožňuje lepší energetickou účinnost při zachování výkonu a spolehlivosti pro náročné pracovní zatížení.Posílení otevřených ekosystémů prostřednictvím integrace softwaruSpolečnost MiTAC Computing rozšířila svůj ekosystém integrací systému Canonical Ubuntu 26.04 LTS do celého svého portfolia hardwaru pro umělou inteligenci, včetně platforem postavených na principech OCP.Na této akci společnost MiTAC představí živé ukázky svých nejnovějších řešení firmwaru s otevřeným zdrojovým kódem, včetně MiOPF, systémového hostitelského firmwaru (BIOSu založeného na EDK2), a MiOBMC, postaveného na distribuci OpenBMC. Obě řešení jsou navržena pro pokročilá IT prostředí a jsou plně kompatibilní s DMTF Redfish, což umožňuje flexibilní a škálovatelné řízení velkých AI klastrů. Společně poskytují otevřený a transparentní přístup k řízení datových center a podporují lepší bezpečnost a dlouhodobou udržitelnost.Tyto ukázky zdůrazňují přístup společnosti MiTAC k otevřené integraci hardwaru a softwaru, který podporuje větší flexibilitu a spolupráci v moderních datových centrech.Platformy inspirované OCP pro škálovatelnou infrastrukturu podporující spolupráciSpolečnost MiTAC Computing představí server MiTAC Capri a JBOD Lake Erie, které jsou inspirovány OCP a splňují specifikaci ORv3. Tyto systémy, určené pro softwarově definovaná úložiště a cloudová prostředí, nabízejí modularitu a flexibilní rozšiřitelnost pro nasazení v hyperscale datových centrech.A konečně MiTAC R2520G6 je podnikový server vybavený dvěma procesory Intel® Xeon® 6, až 32 moduly DDR5-6400 RDIMM a škálovatelným úložištěm NVMe U.2 podporujícím až 24 disků. Disponuje modulární architekturou ve stylu OCP pro síťové připojení, správu a vstup a výstup (I/O) s vysokou šířkou pásma, což umožňuje flexibilitu a konzistenci na hyperscale úrovni v moderních datových centrech.Navštivte společnost MiTAC Computing na stánku A21 a zjistěte, jak může otevřená spolupráce pomoci vybudovat efektivnější a škálovatelnější cloudovou infrastrukturu.Ve spolupráci se společností Murata, globálním poskytovatelem pokročilých energetických řešení, představí MiTAC na stánku B21 také OCP servery připravené k nasazení.Klikněte zde pro zobrazení serverových platforem MiTAC s procesory AMD Klikněte zde pro zobrazení serverových platforem MiTAC s procesory Intel O společnosti MiTAC Computing Technology CorporationMiTAC Computing Technology Corp., dceřiná společnost skupiny MiTAC Holdings, nabízí komplexní, energeticky úsporná serverová řešení opírající se o odborné znalosti v oboru, které sahají až do 90. let minulého století. Společnost MiTAC Computing se specializuje na oblasti umělé inteligence (AI), výpočetního výkonu (HPC), cloudu a edge computingu a využívá přísnou metodiku k zajištění bezkompromisní kvality – od základních sestav přes systémy a skříňové servery až po clustery. Takto plně dosahuje požadovaného výkonu a integrace. Tento závazek ke kvalitě na všech úrovních odlišuje společnost MiTAC Computing od ostatních v oboru.Navštivte www.mitaccomputing.com Foto: https://mma.prnewswire.com/media/2968493/Image1.jpgKontakt: Sarah Chen Lin, sarah.chen.lin@mitaccomputing.com , +886-3-3275988

Čas načtení: 2026-05-18 11:53:00

SAP představil řešení pro autonomní řízení podniku

Praha 18. května 2026 (PROTEXT) - Společnost SAP představila koncept autonomního podniku (Autonomous Enterprise), který má zefektivnit nejdůležitější firemní procesy. Cílem je, aby lidé a umělá inteligence spolupracovali a dokázali reagovat na stále rostoucí nároky globálního byznysu. Novinku ohlásila softwarová společnost na konferenci SAP Sapphire.„U procesů, které jsou pro činnost našich zákazníků klíčové, nestačí, aby byl výsledek‚ téměř správný‘. Musí být přesný a spolehlivý,“ uvedl Christian Klein, generální ředitel SAP. „Propojení platformy SAP Business AI s řešením SAP Autonomous Suite nám umožnilo zapojit agenty umělé inteligence přímo do firemních procesů, dat i pravidel řízení podniků. Díky tomu mohou poskytovat přesné a spolehlivé výsledky vyhovující předpisům a zároveň našim zákazníkům přinášet nové zdroje příjmů a značné úspory nákladů.“Koncept autonomního podniku zahrnuje sjednocenou platformu pro využívání AI, která umožňuje vytvářet a řídit AI agenty, autonomní sadu řešení pro řízení klíčových podnikových procesů a také nové uživatelské rozhraní.Představení nové AI platformySoftwarová firma na konferenci představila SAP Business AI Platform, která se stane novým základem pro vývoj a využívání nástrojů s umělou inteligencí v kontextu firemních dat a procesů. Spojuje SAP Business Technology Platform, SAP Business Data Cloud a řešení SAP Business AI do jednotného prostředí.Jejím jádrem je nástroj SAP Knowledge Graph, který AI agentům poskytuje strukturovanou mapu všech obchodních entit, procesů a vazeb v prostředí SAP. V aplikaci Joule Studio si uživatelé mohou vytvořit vlastní podnikové AI agenty a aplikace, pracovat v režimu no-code i pro-code a AI frameworky na bezpečné, škálovatelné infrastruktuře spravované společností SAP a optimalizované pro využití AI v podnicích.Autonomní AI pro finance, HR i logistikuNa své výroční konferenci softwarová společnost představila i sadu SAP Autonomous Suite, která rozšiřuje stávající podnikové aplikace SAP o AI agenty, kteří samostatně řídí procesy od začátku až do konce.Sada zahrnuje více než 50 specializovaných asistentů pro oblasti financí, dodavatelského řetězce, nákupu, řízení lidských zdrojů a zákaznické zkušenosti, kteří koordinují více než 200 specializovaných agentů zaměřených na konkrétní úkoly. Jedním z příkladů, které SAP uvedl na konferenci, byl agent, který dokáže zkrátit proces finanční uzávěrky z týdnů na dny díky automatizaci účetních zápisů, odsouhlasení dat a řešení chyb v rámci celého procesu.Společnost SAP také představila sadu Industry AI, čímž rozšířila své oborové portfolio o sedm autonomních řešení, která dokážou řídit procesy v jednotlivých odvětvích a zároveň zohledňují specifickou procesní logiku, datové modely a regulatorní požadavky daného sektoru.Na konferenci společnost SAP ukázala i konkrétní spolupráci s evropským energetickým gigantem RWE, kde využití Industry AI pomáhá snižovat neplánované odstávky větrných turbín. V rámci scénáře SAP Autonomous Asset Management analyzují AI agenti data z tisíců minulých incidentů, identifikují pravděpodobnou příčinu problému a automaticky připravují pracovní příkazy s vhodnými nástroji i ověřenými postupy oprav z jiných lokalit.Nový způsob práce s podnikovým softwaremSpolečnost SAP zároveň představila řešení Joule Work, které mění způsob, jakým uživatelé pracují se softwarem SAP. Namísto přepínání mezi jednotlivými aplikacemi a zadávání dat na několika obrazovkách budou uživatelé nyní moci komunikovat primárně s prostředím Joule. Stačí popsat požadovaný výsledek a Joule zajistí správnou kombinaci pracovních postupů, dat a agentů potřebných k vyřízení požadavku.Joule Work jde nad rámec běžné konverzace s uživatelem, proaktivně poskytuje relevantní informace a v pozadí automatizuje rutinní úkoly, takže práce pokračuje i tehdy, když ji lidé aktivně neřídí. Řešení bude k dispozici na stolních počítačích a mobilních zařízeních napříč systémy SAP i jiných dodavatelů.Sto milionů euro na podporu zavádění AI ve firmáchZároveň vznikl fond určený pro partnery SAP ve výši 100 milionů euro. Prostředky budou směřovat k podpoře zákazníků v nasazení AI asistentů a agentů na platformách SAP. Fond je dostupný i pro partnery, kteří na nové platformě SAP Business AI Platform vyvíjejí vlastní agenty nebo rozšiřují stávající řešení pomocí nástroje Joule Studio.Společnost SAP také rozšířila své nabídky RISE with SAP a SAP GROW s cílem urychlit zavádění umělé inteligence. Oba programy zahrnují přístup k portfoliu asistentů Joule; zákazníci RISE with SAP budou mít během prvního roku aktivované tři asistenty a zákazníci SAP GROW získají plný přístup k celému portfoliu již při spuštění.Stranou nezůstávají ani zákazníci on-premise řešení SAP S/4HANA a SAP ERP Central Component (SAP ECC). Ti, kteří se rozhodnou převést většinu svého současného prostředí do cloudu, získají přístup ke specializovaným AI scénářům.Společnost SAP rovněž představila nové agentní nástroje pro digitální transformaci, které snižují náročnost migrace ERP o více než 35 procent zejména díky automatizaci systémové analýzy, oprav kódu, konfigurace a testování ve velkém měřítku. Zdroj: SAP

Čas načtení: 2026-05-19 21:07:00

Bývalému kouči Slovácka zpřísnila UEFA trest za natáčení hráček ve sprchách

UEFA zpřísnila trest pro Petra Vlachovského, který byl odsouzen za tajné natáčení fotbalistek Slovácka ve sprchách a šatnách, z pětiletého zákazu trénování na doživotní a rozšířila ho na všechny evropské soutěže. Unie evropských fotbalových asociací o tom informovala na webu s tím, že požádala světovou federaci FIFA, aby zákaz rozšířila na celý svět.

Čas načtení: 2026-05-19 20:15:00

Vlachovského trest je přísnější. Za šmírování fotbalistek už si nezatrénuje

UEFA zpřísnila trest pro Petra Vlachovského, který byl odsouzen za tajné natáčení fotbalistek Slovácka ve sprchách a šatnách, z pětiletého zákazu trénování na doživotní a rozšířila ho na všechny evropské soutěže. Unie evropských fotbalových asociací o tom informovala na webu s tím, že požádala světovou federaci FIFA, aby zákaz rozšířila na celý svět. Předsedkyně České asociace fotbalových hráčů (ČAFH) Markéta Vochoska Haindlová rozhodnutí UEFA označila za signál, že podobné chování je neakceptovatelné, a ocenila odvahu hráček promluvit. Klub FC Slovácko trest považuje za odpovídající.

Čas načtení: 2026-05-19 21:07:00

Bývalému kouči Slovácka zpřísnila UEFA trest za natáčení hráček ve sprchách

UEFA zpřísnila trest pro Petra Vlachovského, který byl odsouzen za tajné natáčení fotbalistek Slovácka ve sprchách a šatnách, z pětiletého zákazu trénování na doživotní a rozšířila ho na všechny evropské soutěže. Unie evropských fotbalových asociací o tom informovala na webu s tím, že požádala světovou federaci FIFA, aby zákaz rozšířila na celý svět.