Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2023-11-24 00:00:00

Chcete si užít příjemnou zimní dovolenou plnou zážitků? Poznejte krásy Čech

V současné chvíli se příroda i my začínáme pomalu, ale jistě připravovat na příchod chladné zimy. Toto období pro někoho znamená několik měsíců skrývání u topení, zatímco pro jiného příležitost k celé řadě pěkných zážitků. Patříte do druhé zmíněné skupiny? Pak si nenechte ujít pořádnou dovolenou v Č ...

Čas načtení: 2021-01-03 20:14:18

Století robotů

Milí čtenáři, nastal pomalý a pošmourný začátek ledna. Domácí politika se točí hlavně kolem vakcinace, ve které máme proti Izraeli či Velké Británii dost zoufalé zpoždění. Nějaké zásadní efekty brexitu zatím nenastaly, na volbu nového předsedy CDU se teprve čeká, množství aut shořelých ve Francii nepřekročilo obvyklý standard atd. V takovém hluchém okamžiku se skrývá příležitost k tomu, podívat se na vývoj s určitým odstupem. A přitom máme dobré téma – právě před sto lety zazněl na divadelních prknech pojem „robot“, jedno z mála dnes univerzálně rozšířených slov, které je českého původu. Roboti budou nejspíš naše následující roky utvářet čím dál více. Jak? Zatím nejsou pány světa  Před pár dny vydala firma Boston Dynamics taneční video, ve kterém vystupuje několik jejích robotů, včetně antropomorfního typu Atlas. Video sklidilo různé reakce, například jeden čtenář na Twitteru mi napsal toto: „Tady koukáme na dosti možný důvod zániku lidstva. Je to spíš děsivé…“ A později dodal: „Já zas nejsem žádný velký konspirator, nicméně už dnes se lidé raději věnují elektronice, ať už v jakékoliv formě, než aby se starali o protějšek. Např. kvůli prac. vytíženosti. A se robot nehodí, prostě se vypne…“ Pojďme tedy chvíli přemýšlet nad roboty, i když zatím to zas takoví páni lidstva nejsou. A budeme přitom volně přecházet mezi stroji ovladatelnými na dálku a stroji autonomními, protože mezi nimi není zase tak ostrá hranice; vývoj typicky začíná u „hloupého“ stroje plně závislého na dálkovém ovládání, ke kterému se autonomní funkcionalita postupně přidává. Robot nemusí napodobovat člověka  Slovo robot sice vynalezl Karel Čapek, ale pojem robotika zpopularizoval v anglosaském světě nejspíš až spisovatel sci-fi Isaac Asimov se svými třemi zákony robotiky. Ty už jsou také nějaký ten pátek staré (cca 1950). 1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo. 2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem. 3. Robot musí chránit sám sebe před poškozením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním, nebo druhým zákonem. Sci-fi je skvělá literatura, ale její schopnosti předpovídat budoucnost nejsou až tak dokonalé, jak by asi její autoři sami chtěli. Hlavní problém je v tom, že takové výrazné osobnosti jako Asimov a Čapek nastolí trend, ze kterého je pro další generace těžké se vymanit. Když mistři žánru přivedou na svět koncept robota coby umělého člověka – jedna hlava, dvě ruce, dvě nohy a něco jako elektrická duše – za chvíli je skoro nemyslitelné představit si robota, který by člověku podobný nebyl. A to je tak trochu chyba. Humanoidní roboti sice dráždí naši představivost, existuje na to i termín (Uncanny valley), ale proč by měl vlastně robot svým vzhledem a fungováním napodobovat člověka? Letadlo taky nemá zobák a peří, ani ty první modely před sto lety jej neměly. Řekl bych, že pokud už máme přemýšlet o robotech a jejich vlivu na naši budoucnost, je potřeba se soustředit hlavně na ty, kteří nám podobní nejsou. Ony ty změny, příležitosti a hrozby většinou přicházejí z těch méně nápadných směrů. Výhody válečných robotů První bod, dost možná nejdůležitější: zabránit vzniku válečných robotů víceméně nejde. Státy, které tenhle vývoj zaspaly, jsou v podobném postavení jako pozdně středověké království, které by zavrhlo novinku jménem střelný prach. Bohužel mezi ně patří i Česká republika. Automatizace všeho druhu je žádoucí hlavně u činností, které jsou těžké, nebezpečné, případně monotónní. Nasazení v boji splňuje všechny tři podmínky, tudíž člověk-voják bude přirozeným kandidátem pro nahrazení za robota. A ty státy, které mají nějakou válku v bezprostřední paměti, si velmi dobře uvědomují, jak citlivé je veřejné mínění na to, když se z opačné strany světa vracejí bedny pokryté vlajkami nebo mladí muži bez končetin. Ta druhá možnost je přitom snad ještě více demoralizující. Pokročilá medicína dokáže v poli zachránit i velmi těžce zraněné, ale všechny způsobené škody na zdraví napravit neumí. A pro sousedy, kteří pak ty zmrzačené veterány další desítky let potkávají, je to živá připomínka lidské ceny války, daleko intenzivnější než zarůstající obdélník hlíny na hřbitově. Někteří podle toho budou volit. Jedna z věcí, které hrály proti Clintonové roku 2016, byla její pověst válečné jestřábky, která hlasovala pro spoustu vojenských akcí. Pak je tu další věc, o kterou se u robotů nemusíte starat, a to je zajetí. Zřítí-li se do nepřátelského teritoria živý pilot, je to prekérní situace, zejména pokud na druhé straně stojí psychopati typu Islámského státu, kteří rádi pitvají ještě dýchající lidská těla a vysílají to v přímém přenosu na internetu. Upálení jordánského pilota (jen pro otrlé jedince, varoval jsem vás) před několika lety bylo klasickou součástí jejich psychologické války. Toto u robotů odpadá; pokud se vousatí hoši rozhodnou ugrilovat rozbitý dron před kamerou a tvářit se u toho drsně, zbytek světa si maximálně tak bude klepat na hlavu. Tím seznam výhod nekončí. Spousta vojenských robotů má i jiné, civilní nasazení. Robot, který se plíží po rozstříleném městě a hledá schované mudžahedíny, se nijak zvlášť neliší od robota, který se plíží po městě postiženém zemětřesením a hledá ještě dýchající oběti. Potřebné hardwarové i softwarové vybavení bude hodně podobné a takovým humanitárním nasazením se dají získávat body pro public relations. A naopak, zdánlivě nevinná záchranářská či vědecká technika má ve skutečnosti potenciálně dvojí využití ve válečném konfliktu. A ještě jedna poznámka: robotičtí vojáci mohou být levnější než současné technologie, které střídají. U takové pilotované stíhačky, jejichž ceny narostly do šílených výšin, platíte mimo jiné za vybavení nezbytné k ochraně křehkého lidského stvoření v kokpitu, a ještě navíc musíte kvůli tomu samému člověku omezovat manévrovací schopnosti letadla, aby jej přetížení nezabilo. Kolik nakoupíte za cenu jedné F-35 malých hraček, jako je tenhle britský brouk? Netroufám si to vyčíslit. I daňovému poplatníkovi se taková investice prodává snáze, a na tom záleží, protože ani americká veřejnost není ochotna utopit ve vojenských nákladech úplně libovolné množství peněz. Sečteno, podtrženo: Asimovův první zákon se v našem světě neujal, váleční roboti jsou a bude jich přibývat. Jejich masivnější nasazení naruší některé prastaré principy války. K vedení konfliktů bylo vždycky potřeba mít k dispozici dostatečné množství mladých mužů ochotných a schopných bojovat. S robotizovanou armádou už to tak jednoznačně neplatí. Otevírá se tak cesta pro vojenskou aktivitu a asertivitu i pro národy, jejichž demografie je z tohoto hlediska nepříznivá a nedisponují dostatkem „kanónenfutru“. I rizika spojená s nasazením jsou jiná. Rozkazy, které by živí vojáci třeba odmítli vyplnit, se dají robotům zadat bez váhání. Na druhou stranu – „hacknout“ živé vojáky se nepříteli podařilo jen málokdy (propagandou). V případě robotů to může být o dost snazší. Lodě bez lidské posádky Další oblast, kterou roboti v dohledné době nejspíš ovládnou: automatizovaná doprava, hlavně ta, která nepřichází do neustálého a bezprostředního kontaktu s lidmi. Samořídící auto bude v tomhle vývoji asi poslední, protože prostředí, ve kterém se auta pohybují, patří k těm nejmíň predikovatelným vůbec. Spočítat, kam se vydá opilec motající se po blízkém chodníku, je těžký úkol, o všelijak pobíhajícících dětech, psech, kočkách, mývalech, srnkách, losech, slonech atd. (podle toho, po jaké zemi jezdíte) ani nemluvě. Zato k plně automatizované lodi není až tak daleko (další článek, ještě jeden). Velikost námořních posádek se zmenšuje už léta a přirozenou koncovou hodnotou je nula. Kompletně robotické plavidlo si s sebou nepotřebuje vézt žádnou infrastrukturu pro lidi. Ubikace, můstek, zásoby potravin a léků, lůžka pro nemocné, voda, klimatizace, topení, to všechno může jít pryč a ušetřenou kapacitu lze použít k přepravě dalšího nákladu. Odpadá shánění kvalifikovaných námořníků (řadového mužstva je dost, ale důstojníci byli ještě nedávno nedostatkoví – nevím, co s tím udělal covid). Ani somálští nebo malajští piráti nemohou vzít posádku jako rukojmí, když tam žádná nebude. A co se civilních dronů týče, společnosti jako Amazon a UPS silně tlačí na jejich použití v USA, přičemž už z amerických úřadů „vydojily“ různé ústupky ohledně provozu nad obydlenými oblastmi. Zatím k tomu musejí být lidští (vzdálení) piloti, ale to časem taky pomine. Představa dronů kmitajících nad našimi hlavami s balíčky je sice na jednu stranu pravé sci-fi, na druhou stranu taky poněkud dystopická. Dokonce i na hackerských diskusních fórech se lidé děsí toho, jaký vliv na jejich kvalitu života bude mít „zarušené nebe“ zastíněné bzučícími stroji a toho, že přijdou o zbytky soukromí i na vlastní zahrádce. Ani občasné havárie se smrtícími následky se nedají vyloučit. Všechno jsou to oprávněné obavy, jenže obchodní gigant Amazon nejspíš ví, co dělá. V tom smyslu, že jakmile si zákazníci navyknou na expresní doručení svého zboží za třicet minut, nikdo už jim tu možnost nevyrve z rukou. A jestli bude v důsledku toho potřeba se smířit s hustým leteckým provozem nad hlavou, tak se tak holt stane. Asi podobně, jako jsme se smířili se zabetonováním nemalého kusu krajiny a hlukem, který provází silniční dopravu, o určitém množství obětí na životech nemluvě. Pozorovateli narozeném ještě koncem 19. století musela tahle rychlá civilizační proměna přijít šílená; pro generaci, která už nic jiného nezná, jde o „normálku“. V podstatě jediné, co by takovému vývoji mohlo zabránit, by byla ekonomika celé věci. Ani Amazon by dlouhodobě neprovozoval službu, která by byla silně ztrátová. Ale provoz doručovacích dronů, aspoň na nějaké menší a střední vzdálenosti, nejspíš příliš drahý nebude. To jsou stroje, které lze na výrobní lince „sekat jako Baťa cvičky“, takže výrobní cena jednotlivého kusu bude nízká. Náklady na řídící software se rozpočítají na celou flotilu a co se spotřeby energie týče, měla by být o několik procent menší než u klasického dovozu balíčku autem. Opět sečteno a podtrženo: čekal bych, že v následujícím desetiletí bude mít nejčastější fyzické setkání člověka s robotem podobu malého letadélka s objednaným zbožím, vznášejícího se nad ulicí. Nejdřív v Americe a Číně, časem to dorazí i do Evropy. Nahradí virtuální partneři ty normální? Třetí velký segment: softwaroví roboti. To jsou přesně ti, na které se kvůli představě robota jako umělého člověka snadno zapomíná, protože nemají žádné tělo. Ale přesto si myslím, že to jsou právě ti, kteří mají největší potenciál naplnit obavy mého čtenáře z Twitteru (viz výše – „už dnes se lidé raději věnují elektronice, ať už v jakékoliv formě, než aby se starali o protějšek“). Skutečně se to děje už teď; když někdo chodí po světě přilepený k obrazovce mobilu, konzumuje výsledky činnosti softwarového robota, který se snaží upoutat jeho pozornost na co největší dobu, nejčastěji proto, aby mu ukázal nějaké ty reklamy. Softwaroví roboti mají proti fyzickým tu výhodu, že se jejich kapacita snadno škáluje podle potřeby. Jeden dron může naráz přenášet maximálně X kilogramů balíčků a pokud jich potřebujete dopravit více, musíte vyrobit další drony. Softwarového robota vytíženého na maximum posílíte daleko snáze – přidáním CPU nebo paměti ve sdíleném výpočetním prostředí, kde běží více služeb naráz. I kdybyste přitom museli dokoupit nějaký nový hardware, tak ten je (na rozdíl od dronu) dostupný prakticky okamžitě a také je daleko univerzálněji využitelný. Poklesne-li zase zájem o služby daného softwarového robota, můžete mu tu paměť a procesorovou kapacitu opět ubrat a přidělit ji jinému procesu, který ji využije. Jelikož typickým účelem softwarových robotů je právě snaha zaháčkovat uživatele na sociálních sítích, není divu, že už dnes jsou docela dobří v tom, získat a udržet vaši pozornost, případně si vás trochu připoutat i emocionálně. Před pár měsíci jsem narazil na článek popisující dění kolem Microsoftem naprogramované robotky Xiaoice, která si v Číně získala obrovské množství, well, pro nedostatek lepšího slova konverzačních partnerů mezi osamělými muži. A osamělých mužů je v Číně hodně, protože kombinace politiky jednoho dítěte se silnou kulturní preferencí pro syny způsobila, že v mladších generacích je nedostatek žen. (Poměr 119:100 je opravdu šílený.) Přijde mi to jako daleko horší dystopie než vševidoucí drony nad hlavou. Virtuální partner může být až příliš dokonalý. Nikdy vás nenaštve tím, že má špatný den, nikdy se s vámi nerozejde a nerozvede, nikdy nebude otevřeně prosazovat své zájmy proti vašim, nikdy vás neudá za sexuální harašení atd.; v případě, že máte zcela specifické koníčky, se jim přizpůsobí. Pokud se takoví virtuální partneři stanou normou v mladší populaci, je dost možné, že se ta mladší populace nenaučí pořádně komunikovat se živými lidmi a zvládat dříve samozřejmou skutečnost, že živí lidé mají špatné dny, jsou ochotni se hádat pro blbosti, rozcházejí se s vámi, prosazují svoje zájmy a nesdílejí vaši vášeň pro parní lokomotivy ze 40. let 20. století. Z jejich pohledu to může být stejně divné a neefektivní jako učit se stloukat doma máslo; proč byste se s tím dřeli, když můžete daleko jednodušeji koupit hotové máslo v obchodě? A psychologické potřeby se od jídla zas tak moc neliší, i u nich bude člověk instinktivně hledat způsob, jak je uspokojit „laciněji“, s menší námahou. Nechci tímto vstoupit do řad klasických doomsayerů. Lidstvo si nakonec zatím poradilo i s atomovou bombou a s existencí hudební skupiny Nickelback, aniž by se zhroutilo. Ale nějaký nepříjemný vývoj by z toho být mohl, asi jako tehdy, když se chlapi na frontách první světové války naučili kouřit balené cigarety (místo dříve běžné dýmky nebo doutníku) a s určitým časovým odstupem je začala kosit rakovina plic, rozedma a infarkty po statisících a milionech. Tyhle důsledky vždycky přicházejí se zpožděním a někdy není ani patrné, jak je to vlastně s řetězcem příčin a následků. A jejich náprava leckdy trvá mnohem déle, než jak dlouho původní problém vznikal. Když si píše robot s robotem Další oblastí, se kterou softwaroví roboti notně míchají už teď a nejspíš s ní zamíchají ještě více, je svoboda projevu. Jak praví jeden klasický vtip z roku 1993 (už!): na internetu nikdo neví, že jste pes. Ani robot. Jelikož Google, Facebook, Twitter a spol. jsou především zisk sledující firmy, musejí si dávat pozor na to, kolik zaměstnávají lidí a jaké mají mzdové náklady. Pokud po nich politici či aktivisté chtějí stále více a více mazání a skrývání příspěvků, většinu této činnosti dostanou přirozeně na hrb softwaroví roboti, kteří pracují 24 hodin denně a nechtějí za to peníze. To je asi oblast, kde opravdu jednoho dne mohou roboti „vládnout“ nám, ubohým smrtelníkům – ovšem nikoliv svévolně, ale proto, že jim tu pravomoc jiní smrtelníci svěřili. Opačnou stránkou mince jsou roboti, kteří píšou. Zatím se nebojím toho, že by nějaká umělá inteligence typu GPT-3 začala chrlit nové Zapomenuté příběhy po stovkách, ale na krátké textíky o dvou-třech odstavcích už je docela dobrá a pro účely nějakého vlivového boje na internetu vám pár odstavců stačí. Navíc toto je jedna z oblastí, kde skutečně dochází k technologickému pokroku; kvalita robotického psaní bude roku 2030 nejspíš podstatně lepší než dnes. Koncepce trollí fabriky někde na předměstí hlavního města, kde zaměstnanci tráví celé dny tím, že do diskusí píšou příspěvky odpovídající státní doktríně, začíná být poněkud zastaralá, asi jako kolesový parník v roce 1900 nebo špionážní letadlo v roce 1960. Obojí se tehdy ještě dalo najít v běžném provozu, ale budoucnost už zřetelně patřila jiným technologiím. A public relations je úkol, který se zdaleka neomezuje jen na velkou světovou politiku. Zájem vylepšit svoji reputaci mají i menší státy, strany, firmy, hotely, restaurace, kandidáti, soukromé osoby… Tady mají textoví roboti do budoucna potenciálně hodně práce. Existuje teoretický koncept zvaný Turingův test, jehož základní osou je otázka, nakolik dokáže stroj při komunikaci napodobit člověka, případně až k úplné nerozlišitelnosti těch dvou. Často se s ním setkáte ve statích o umělé inteligenci. V praxi se něco jako Turingův test odehrává skoro neustále na velkých platformách, které se maximálně snaží o to, aby je místo živých lidí nezamořili roboti. (Není to z altruismu, spíš jde o to, že zobrazovat reklamu robotům je marná práce.) Na jedné straně tedy stojí roboti pokoušející se vydávat za lidské uživatele, na druhé straně roboti, kteří analyzují jejich chování a snaží se na dálku odlišit, jestli ten přispěvatel je živý člověk nebo ne; zvláštní druh Turingova testu, ve kterém obě zúčastněné strany jsou stroje. V tomhle klasickém souboji „kulky a štítu“ mají momentálně navrch obranáři a techniky jako CAPTCHA drží spamovací roboty na uzdě. (I když – všimli jste si, že začíná být čím dál obtížnější takovým testem projít jako živý člověk? Některé CAPTCHA, které potkávám, jsou vysloveným testem trpělivosti.) Ale rovnováha mezi kulkou a štítem měla historicky tendenci se vychylovat tím či oním směrem. A klidně je možné, že třeba za pět let bude nakloněna ve prospěch píšících robotů, jejichž úkolem bude nenápadně popostrčit čtenáře k názoru X či Y. Mají roboti právo na svobodu projevu? Toť otázka; tím se žádný klasický filozof nezabýval a musíme nad tím přemýšlet sami. Osobně si myslím, že nikoliv, už jen proto, že schopnost robotů chrlit text o několik řádů převyšuje tutéž schopnost u lidí a lidské myšlenky by se v záplavě automaticky generovaného obsahu naprosto utopily. Ale nějaká dostatečně sofistikovaná umělá inteligence by mě možná dokázala přesvědčit (zmanipulovat?) k tomu, abych to začal vidět méně jednoznačně. Uf, to bylo dlouhé psaní. Milí čtenáři, loučím se prozatím s vámi, přeji vám krásný rok 2021 a jdu si doplnit pokleslou hladinu mazacího oleje.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-06-29 08:22:01

Poválečné kádrování českých Němců: Fandové Hitlera chtěli k sociálním demokratům a do KSČ

V souvislosti s koncem války v květnu 1945 se každoročně uvažuje například o osudu českých Němců. Ale v podstatě lze jejich jednání shrnout do jedné věty: Když koncem 30. let se jevit Hitler jako superman, šli většinově čeští Němci za ním, a když nacistické Německo bylo rozbombardováno a rozstříleno, rádi by se stali ihned dobrými československými sociální demokraty nebo komunisty. O tom se ale příliš nehovoří. Psal se rok 1945, květen končí, k životu se klubal červen. Obnovená československá administrativa ustavila antifašistické komise. V okresech komise prověřovaly chování místních Němců za války. Kdo neprošel úspěšně kádrováním, nebyl uznán antifašistou a měl před sebou odsun do Německa. Místní Němci by udělali doslova cokoliv, aby nemuseli do odsunu. O tomto fenoménu jsem napsal knihu Ústecké kádrování (AOS Publishing 2016) o prvních poválečných čistkách a o kádrování desítek tisíc Němců žijících v okresu Ústí nad Labem v roce 1945. Důležité je jenom žít co nejpohodlněji Pročetl jsem stovky dotazníků nazvaných Komise. Antifašistický okres Ústí nad Labem. Ze studia dotazníků jsem porozuměl tvrzení, že lidé udělají cokoliv, aby si zachovali život tak, jak jim vyhovoval. Důležitá není idea, kterou do včerejška zastávali, ale dlouhodobé přežití v určitě kvalitě, kterou nechtějí ztratit. Po roce 1989 řada česko-slovenských úředníků a různoobčanů zmutovaných do podoby politiků též vystřídala řadu politických idejí/stran. Lidé jdou prostě za momentálně lepším. Co jim vyčítat, když na světě není žádné jistoty – pokud ovšem v nějakou specifickou jistotu nevěříte? Prostě lidé se chovají stále stejně – podle momentální potřeby. Typologie „dotazníkových“ Němců Je-li člověk při změně mocenského stavu vydán na milost vítězi, snaží se vydávat signály, které mu zaručí pokud možno klidný běžný život „neviditelného“ člověka. To platilo i pro české Němce v roce 1945. Z tohoto hlediska lze ústecké Němce podle antifašistických dotazníků rozdělit do několika skupin, a sice na: - typické antifašisty – členy komunistické strany, sociální demokracie, - antifašisty vzhledem k prokázané odbojové činnosti, - slušně se chovající Němce s dobrozdáním Čechů, - Němce, kteří zdůrazňovali, že se ničeho nedopustili, v žádné fašistické straně nebyli, nic špatného Čechům neprovedli, tedy byli v pozici mrtvého brouka, a proto jsou vlastně antifašisty, - Němce, kteří byli v nějaké fašistické organizaci (ale jen krátce), nebo tam údajně museli být kvůli svému zaměstnání, - Němce organizované v SPD či NSDAP nebo „opferring der NSDAP“ – čekatele (kandidáty) členství v NSDAP. Typickým „českým“ Němcem byla například Anna Grunichová z Ústí nad Labem (narozena 6. 10. 1883), bydlící v ulici dr. Ed. Beneše 42. Všechny kolonky v dotazníku proškrtala. Ničeho pronacistického se nikdy nezúčastnila – ani do roku 1938, ani po obsazení Sudet nacistickým režimem. Její profesí byla starost o domácnost. Připojena je fotografie starší ženy v prostém oblečení s domácí kočkou. Grunichovou považujeme za typického místního Němce z pohraničí. Žila svůj nenápadný tichý život tzv. bezvýznamného jedince v obrovském soukolí. Ale ani nenápadnost nikoho neochraňovala. Byla Němkou, tedy podléhala kolektivní odpovědnosti za kolektivní politiku tzv. sudetských Němců. Proto i neviditelný Němec měl narýsovaný jasný osud – odsun z Československa. Protože neviditelný Němec nebyl v odboji proti nacismu (jako drtivá většina Němců) vlastně pasivně souhlasil s konáním nacistů. Tím spadal do kategorie kolektivní viny. Katalog svatouškovství Jak se čeští Němci snažili sbírat antifašistické body, bylo zřejmé z vyplněných dotazníků antifašistické komise. Pokud ústečtí Němci nebyli před válkou sociálními demokraty, komunisty nebo nebyli v odboji. Přesto doufali, že získají výjimku z poválečného německého osudu (odsunu) s pomocí drobných zásluh a kádrových bonusů v životopisu. Měli ale smůlu, protože členy antifašistické komise byli také němečtí antifašisté, kteří dobře znali situaci v regionu, a chování svých německých spoluobčanů. Ředitel ústeckého muzea Václav Houfek k tématu uvedl: Na identifikaci nacistů na Ústecku významně pomohli němečtí antifašisté. Lze přímo říci, že organizovali čistky mezi Němci a nahlašovali je ústeckému českému revolučnímu národnímu výboru. Příkoří, kterému byli antifašisté během války vystaveni, nacistům s koncem války vraceli. V knize jsem uvedl, že uváděné pozitivní informace v dotazníku ve prospěch prověřovaných Němců lze rozdělit do několika skupin: poslouchání zahraničního rozhlasu 1a. prosté poslouchání zahraničního rozhlasu potvrzené svědky 1b. k tomu ještě aktivní rozšiřování zpráv mezi lidmi potvrzené svědky slušné chování vůči Čechům 2a. slušné chování vůči Čechům s podpisy svědků 2b. doplněné o slušné chování vůči zajatcům, případně židům pomoc perzekuovanému člověku 3a. přímluvou či svědectvím ve prospěch nacisty ohroženého člověka 3b. skrývání osoby nebo věci patřící člověku z odboje 3c. hmotná pomoc perzekuovanému člověku 3d. pomoc perzekuovanému člověku formou zaměstnávání Čechů, židů, sociálních demokratů a komunistů, což spojoval s ústrky, které kvůli tomu měl ze strany nacistických organizací manželství jako alibi 4a. jeden z manželů v širší rodině byl Čech 4b. žena měla dítě s Čechem (František Roček, Ústecké kádrování, str. 99-101) Ani antifašisté neměli na růžích ustláno Protiněmecké nálady byly na konci války natolik silné, že je pociťovali i němečtí antifašisté, kteří nemuseli do odsunu. Antifašisté se setkávali: 1. s vypočítavou protiněmeckou hysterií zakrývající cílevědomé rabování českými „revolučními“ zloději, 2. s liknavostí až lhostejností československých úřadů při napadání německých antifašistů, 3. byli sice v dobrém vztahu s místními Čechy, ale museli být ve střehu vůči českým novo-osídlencům z vnitrozemí, kteří v německých antifašistech viděli jenom Němce – čili pakáž, která zapříčinila druhou světovou válku, 4. byli v dobrém vztahu s místními Němci, které osobně znali a věděli, že během války, byť nebyli uznáni antifašisty, se chovali slušně. Měli mezi nimi i přátele. Podobně, jako mnohým místním Čechům – sousedům, jim bylo líto, když museli jejich němečtí sousedé jít do odsunového transportu. Proto jim pomáhali, čímž se dostali do střetu s protiněmecky orientovanou československou státní mocí. Typickým příkladem problému, naznačeného ve čtvrtém bodu, je článek nazvaný „Antifašisté – náš stálý problém“. Noviny Sever (číslo 5, 30. října 1945, str. 3.) v něm informovaly, že na Mostecku v Janově a v Horním Litvínově proběhly domovní prohlídky u některých antifašistů. Byla u nich nalezena jízdní kola, rádia, zásoby ovoce a potravin – uložili si je u nich evakuovaní Němci. Proč i potraviny? Protože nikdo z nich nevěřil, „že to tak zůstane, jak to nyní je, a chtějí se se svými věcmi shledat, až se zase vrátí“, jak uváděli antifašisté. Několik antifašistů bylo zatčeno. Na toto téma ředitel ústeckého muzea Václav Houfek řekl: „Němečtí antifašisté byli loajální vůči československému státu. Spolu s Čechy přebírali 8. a 9. května moc v Ústí n. L. Bohužel, protiněmecké nálady následkem války a represí byly vyhraněné. Proto raději v letech 1945 a 1946 požádala většina antifašistů o dobrovolný odsun do Německa.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-27 04:38:37

Jak na bezpečný hazard? Je to zábava, nebo jde opravdu do tuhého?

Jak na bezpečný hazard? Je to zábava, nebo jde opravdu do tuhého? redakce St, 03/27/2024 - 04:38 Zábava Klíčová slova: hazard hazardních her casino hazardní hry Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Jak poznáme, že už máme problém s hazardními hrami? Hazardní hry mohou být skvělou zábavou, relaxací a uvolněním. Přináší také možnost vyhrát. Může se však také stát velkým problémem. Jak to poznáme? Činnosti, které děláme a které nám přinášejí okamžité uspokojení, mají tendenci se opakovat - což vytváří návyk. Počátky hráčského návyku mohou být docela nenápadné. Lidé, kteří mají problém s hazardními hrami, si mohou často půjčovat peníze, zanedbávat rodinné, pracovní nebo školní povinnosti. Popírají, že mají problém. Pokud blízký člověk, přítel nebo kamarád příliš často mluví nebo myslí na hazardní hry, má pocity prázdnoty, frustrace, viny a nakonec si dokonce půjčuje peníze, víte, že se již skutečně jedná o problém, který je třeba řešit. Kdekoli a kdykoli V dnešní době nám online prostor nabízí široký výběr hazardních her. Zatímco v minulosti byl například výherní automat k dispozici v herně nebo hospodě, dnes je díky tabletům a mobilním telefonům možné hrát kdekoli a kdykoli. Principy hraní jsou v online prostoru podobné, ale přináší ještě větší výběr, skvělou grafiku a zvuk. Lidský mozek přitahuje možnost rychlé odměny, což právě online hry poskytují. Pokud jsou pocity, které při tom člověk zažívá, uspokojivé, vzrušující nebo nové, postupně se vytváří návyk a potřeba tyto činnosti opakovat. Výhru totiž provází euforie a vzrušení. Je to "návykové", takže máme tendenci a touhu tuto činnost opakovat. Každý z nás může potřebovat pomoc Hra plná vzrušení a překvapení může snadno odvést pozornost od problémů, na chvíli zmírnit nepohodlí nebo vyvolat pozitivní pocity či dokonce zvýšit sebevědomí. Závislost však nakonec většinou přinese jen negativní pocity. Stejně tak psychické problémy mohou v některých případech vést k rozvoji hazardní hry, např. za účelem zmírnění nepříjemných pocitů. Závislý člověk si může uvědomovat, že to, co dělá, je špatné, ale nemusí být schopen s tím přestat. Tehdy je třeba vyhledat pomoc odborníků a rodiny. Skrývání svých problémů obvykle celou situaci jen zhorší. V každém případě je třeba dodat, že není ostuda o svých pocitech a problémech mluvit. Každý z nás má ve svém okolí přátele, rodinu, někoho, kdo mu může pomoci. A když ne přímo pomoci vyřešit problém, tak alespoň nasměrovat k odborníkovi. Není třeba se vzdávat, je třeba mít silnou vůli něco změnit.  Musíte mít své hraní pod kontrolou Jsou k dispozici i jiné formy sebekontroly než vnitřní sebekontrola? Odpovědí je například Úřad pro regulaci hazardních her. Každý hráč může požádat o zařazení do registru vyloučených hráčů, což mu zakáže hrát hazardní hry. Je to pomocná ruka, kterou pak mohou uplatnit licencovaná kasina. V praxi to znamená, že taková osoba nesmí být na základě identifikačních údajů vpuštěna do kasina ani registrována na hazardních stránkách. Pokud máte blízkého člověka, o kterém se domníváte, že má problém s hazardními hrami, zkuste si s ním promluvit. Nesuďte je, ale pokuste se je nasměrovat na odbornou pomoc. Pamatujte, že člověk závislý na hazardních hrách je obvykle pod velkým tlakem. Hráč by měl vědět, že by o svém hraní neměl lhát sobě ani své rodině. Přidat komentář Fotka z Pixabay.com / fielperson Definice rizikového hazardu není jednoduchá, neshodnou se na ní ani odborníci. Mnozí z nás považují hazardní hry za pouhou zábavu. Jak ale poznáme, kdy se ještě jedná o pouhou hru, nebo kdy už jde o závislost? To, co mnoho lidí k hazardním hrám přitahuje, je odtržení od reality. Různé statistiky ukazují, že Slováci sice hrají poměrně často, ale v naprosté většině případů jde o malé částky. Hazardní hraní je nelátková závislost, ale funguje na stejném principu jako závislost na alkoholu.

Čas načtení: 2024-05-21 09:52:17

Smutné zprávy o stavu Kate Middleton. Je na tom hůř..

Šokující odhalení o zdraví princezny Kate Kate Middleton se po dlouhých měsících skrývání konečně objevila na veřejnosti a v emotivním videu odhalila svůj zdravotní stav. Princezna bojuje s rakovinou. „V lednu jsem v Londýně podstoupila vážnou operaci břicha a tehdy se předpokládalo, že můj stav není rakovinový. Operace byla úspěšná, ale testy po operaci ukázaly […]

Čas načtení: 2024-05-26 09:30:29

Drsná kritika kvůli plastice Dary Rolins

Velký rozruch vzbudila zpěvačka Dara Rolins (51) fotografií, na které si takřka není podobná! Po měsíci skrývání ukázala obličej po novém estetickém zákroku a tentokrát se rozhodla... Celý článek najdete na webu nasehvezdy.cz

Čas načtení:

CorelDRAW pokročilý

[skoleni-kurzy.eu] Školení je určené pro posluchače, kteří již CorelDRAW používají a chtějí svoji práci zlepšit, zrychlit a zpestřit různými efekty. Posluchači se seznámí s pokročilými nástroji pro vytváření vlastní grafiky, s pokročilou editací křivek, naučí se členit výkres do jednotlivých vrstev, přesně umisťovat jednotlivé objekty, pracovat se skupinami objektů, používat speciální efekty a rozšíří si svoje znalosti v práci s textem. * Kurz CorelDRAW pokročilý probíhá v malé skupině účastníků. Kurzu CorelDRAW pokročilý se účastní maximálně 8 osob. Kurz CorelDRAW pokročilý probíhá v plně vybavené počítačové učebně. V průběhu kurzu CorelDRAW pokročilý je pro účastníky zajištěn pitný režim a drobné občerstvení. U nás máte jistotu, že vám objednaný kurz nezrušíme. Poté co u nás kurz CorelDRAW pokročilý objednáte a my vám potvrdíme účast, garantujeme, že se kurz uskuteční. Kurz nerušíme z důvodu malého počtu zájemců. Kurz CorelDRAW pokročilý se uskuteční i pokud se něj přihlásí pouze jeden zájemce. V takovém případě probíhá kurz CorelDRAW pokročilý jako individuální, cena kurzu se nezmění. Modifikace křivek vybírání uzlů   odebírání uzlových bodů   vyhlazení křivky   manipulace s křivkou   tvarování uzlů   přímka x křivka   spojování a rozdělení křivek     Rozšíření znalostí o výplních síťové výplně   postscriptové výplně   interaktivní výplň     Práce s vrstvami vytvoření, přejmenování, odstranění vrstvy   skrývání vrstvy   přesouvání objektů mezi vrstvami     Přesné umístění objektů a práce se skupinou objektů rozmístění objektů   pořadí zobrazení objektů   zarovnání objektů   seskupit, rozložit   booleovské operace     Speciální efekty přechod   kontura   deformace   obálka   vysunutí   stín   průhlednost   malířské techniky   čočka   perspektiva   kopírování a klonování efektů     Text - rozšíření znalostí text na osnově   převod textu na křivky   přidávání dalších fontů     Kótování   Rastrová grafika vkládání rastrové grafiky   základní úpravy rastrové grafiky   převod na rastrovou grafiku   speciální efekty     Import a Export   Nastavení CorelDRAW   ...AbecedaPC

Čas načtení: 2024-05-30 13:15:05

Sladkobol [Susan Cainová / Jan Melvil Publishing]

Povznáší vás smutná hudba? Nacházíte útěchu v deštivém dni nebo se dojímáte nad starými fotkami? Pak ani vám nejspíš není blízký svět, ve kterém se cení zdánlivě nenucená dokonalost a skrývání jakýchkoli známek neúspěchu, selhání či melancholie.

Čas načtení: 2024-05-30 12:56:15

Sladkobol [Susan Cainová / Jan Melvil Publishing]

Povznáší vás smutná hudba? Nacházíte útěchu v deštivém dni nebo se dojímáte nad starými fotkami? Pak ani vám nejspíš není blízký svět, ve kterém se cení zdánlivě nenucená dokonalost a skrývání jakýchkoli známek neúspěchu, selhání či melancholie.

Čas načtení: 2024-06-04 18:30:06

Jak na Macu automaticky skrývat Dock

Jak na Macu automaticky skrývat Dock? Usilujete o minimalistický vzhled plochy na vašem Macu a ruší vás neustále viditelný Dock? S potěšením vám představujeme řešení – funkci automatického skrývání Docku a lišty nabídek. Díky ní si užijete čistou a uklizenou plochu bez zbytečných rozptylovacích prvků. Díky schovanému Docku si můžete užít nerušený pracovní prostor na vašem Macu. V tomto článku se dozvíte, jak jednoduše skrýt Dock a […]

Čas načtení: 2024-06-07 12:52:51

Putinova mladší dcera vystoupila na ekonomickém fóru

Jedno z ruských tabu padlo. Skrývání rodiny ruského prezidenta Vladimira Putina je minulostí. Během panelové diskuse na Petrohradském ekonomickém fóru vystoupila ve čtvrtek dcera šéfa Kremlu sedmatřicetiletá Jekatěrina Tichonovová, v pátek by měla vystoupit i jeho druhá dcera, o dva roky starší Maria Voroncovová.

Čas načtení: 2024-06-22 07:00:01

S kým žije Zuzana Vejvodová? O „paní Columbové“ se ví jen velmi málo

Herečka ze seriálu Jedna rodina Zuzana Vejvodová si vztah úzkostlivě tají. Možná proto, že má za sebou nevydařené manželství s hercem Pavlem Nečasem, se kterým má syna Jonáše. „Zajímavé na tom je, že jejich rozvod se provalil až po mnoha měsících. Vejvodová má talent nejen na herectví, ale i na skrývání svého soukromí,“ usmíval se znalec českého showbyznysu a fotograf Pavel Rousek. Došlo to dokonce tak daleko, že se Nečas oženil v době, kdy si většina lidí myslela, že stále žije s Vejvodovou. Bylo to hlavně díky tomu, že rozvod hereckého páru proběhl v klidu bez veřejného kydání špíny. Dohodli se na všem, včetně péče o potomka. Vydra opustil manželku, s Bouškovou je spojila tragédie. Zachránil ho duch maminky Číst více Soukromí si pečlivě střeží O jejím současném partnerovi se toho ví jen velmi málo. Sama herečka prozradila, že se živí jako IT odborník a že jiskra přeskočila v době, kdy už se nějakou dobu znali. „Zkrátka jsem úplně obyčejně potřebovala opravit počítač. A už to bylo.“ Do společnosti s ní nechodí, takže se čas od času objeví spekulace, že se rozešli, že má herečka někoho jiného apod. „Nemyslím si, že by to tak bylo. Podle toho, co Vejvodová občas utrousí, je zřejmé, že jim to funguje docela dobře. Může jí být úplně jedno, o čem se mluví. Naopak to dělá docela chytře.“ Fotograf naráží na to, že má herečka klid od šťouralů, kteří by rozebírali její soukromý život. Jasně, čas od času se objeví výše zmíněné spekulace, ale to je všechno. „Většina známých herců či hereček se více či méně smířila s tím, že jejich život je veřejný se vším všudy. Veřejnost zná jejich partnery, minulé i budoucí milence. Vejvodová tomuhle zdárně uniká. Samozřejmě i díky tomu, že její aktivita na sociálních sítích je minimální,“ uvažoval Rousek. Rodině dává přednost před kariérou? Hereččiným dědečkem byl hudební skladatel a kapelník Jaromír Vejvoda, autor světově proslulé polky Škoda lásky. Tatínek Josef Vejvoda je taktéž poměrně známým hudebním skladatelem, bubeníkem a dirigentem. A její sestra Monika vystudovala skladbu a dirigování na konzervatoři, poté skladbu na HAMU. Umělecké geny tak dostala do vínku měrou vrchovatou, byť se později vydala vlastní cestou. „Je zvláštní, že k hudbě prakticky vůbec neinklinovala, i když ta ji samozřejmě ovlivňovala celé dětství. Zásadní však je, že dělá, co ji baví. K tomu byla vedena a myslím, že to vyšlo skvěle.“ Podle Rouska Vejvodová zatím naplno nerozvinula svůj talent. „Pár pohádek, filmů. Nikdy ale úplně nezazářila, neudělala díru do světa, jak se říká. Nejvíc ji vlastně známe díky seriálům Ulice a Jedna rodina, což rozhodně nejsou žádná veledíla. Může to být i tím, že kariéru nestaví na první místo a dává přednost rodině a spokojenému vztahu. Zase je to o tom, že dělá, co jí přijde nejlepší a co ji naplňuje,“ dodal pro Čtidoma.cz fotograf. Zdroj: autorský článek s využitím uvedených zdrojů KAM DÁL: Třetí těhotenství Perkausové může znamenat její konec na Primě. Nahradí Borhyovou?

Čas načtení: 2024-06-28 14:30:00

Když vlastenci utíkají. „Čechoslováka“ Zítka zadrželi na Slovensku, kde Thor žádá o politický azyl

Známého aktivistu Pavla Zítka v pondělí zatkla slovenská policie blízko Nitry. Skrýval se tam dva měsíce před soudním jednáním, ve kterém je obžalovaný za šíření poplašné zprávy. Není ale první z dezinformátorské scény, kdo se pokusil o úprk za svobodou. Z nějakého důvodu jim to skrývání nikdy nevyjde. A někdy prostě jen tak zmizí a zničehonic se za hranicemi zase objeví. 

Čas načtení: 2024-06-29 18:15:00

Válečné historické drama Ema a smrtihlav má obzvláštní sílu

Myslíte si, že už jste druhou světovou válku, skrývání Židů a projevy nenávisti národovců vůči menšinám viděli tisíckrát a miliónkrát o nich četli, takže vás nic nepřekvapí? Takhle to v umění nefunguje – a navíc jde o silné téma, které ve slovenské kinematografii dosud nebylo dostatečně zpracováno… Dvouhodinové válečné historické drama Ema a smrtihlav sice půjde do kinodistribuce, ale vyrazte už na jeho světovou premiéru ve Varech. Na obrovském plátně bezmála dvanáctisetmístného Velkého sálu bude mít obzvláštní sílu.

Čas načtení: 2024-07-20 09:00:57

Jak na iPhonu skrýt aplikaci

Jak v betaverzi iOS 18 skrýt aplikaci? Betaverze operačního systému iOS 18 přináší velmi užitečnou novou funkci: skrývání aplikací. To vám umožňuje udržovat specifické aplikace mimo dohled, ale stále k nim mít přístup. V dnešním článku si ukážeme, jak na to. V dnešní digitální éře se naše telefony staly pokladnicemi osobních informací a dat. S rostoucím počtem aplikací v našich telefonech může být obtížné udržet si přehled a chránit naše soukromí. Naštěstí iOS 18 […]

Čas načtení: 2024-07-29 22:00:18

Jak smazat ex a další lidi z Fotek Google? Poradíme, jak na to

Google chce zjednodušit postup pro skrývání nepohodlných obličejů Nová funkce má být součástí některé z aktualizací pro Fotky Google Z 6 kroků se stane snadný postup o 3 krocích Dnes je trendy fotit všechno, všechny a pořád. Mobily pak máme zahlcené tisícovkami fotek, cloudová úložiště praskají ve švech, ale stejně nám to nedá a fotíme […] Celý článek si můžete přečíst na Jak smazat ex a další lidi z Fotek Google? Poradíme, jak na to

Čas načtení: 2024-07-30 10:30:51

Léčba zlomeného srdce. Android umožní skrýt fotky konkrétních lidí

Fotky Google dostanou nový nástroj pro skrývání fotografií Skrýt bude možné konkrétní lidi na základě jejich tváře To zabrání, aby se vám zobrazila fotka někoho, na koho chcete zapomenout Rozchody patří k životu. Stejně tak nevydrží každé přátelství. Fotka, která kdysi vyvolávala příjemné vzpomínky, pak najednou přináší jen smutek. Google aktuálně chystá nový nástroj, který má…

Čas načtení: 2024-07-30 11:12:33

Stavba dálnice D35 ze Džbánova do Litomyšle jde podle plánu. Připravuje se staveniště a zpracovává dokumentace

Realizace úseku dálnice D35 mezi Džbánovem a Litomyšlí úspěšně pokračuje. Zaměstnanci stavební firmy aktuálně pracují na realizační projektové dokumentaci a přípravě staveniště. Probíhá kácení dřevin, skrývání a odvoz ornice či sanace podloží. Stavaři rovněž zahájili nezbytné práce řešící překládání inženýrských sítí jako jsou plynovody a stávající nadzemní elektrická infrastruktura. Všechny práce probíhají v rámci stanoveného […]

Čas načtení: 2024-07-23 13:08:32

Stavba úseku D35 ze Džbánova do Litomyšle jde podle plánu. Připravuje se staveniště a zpracovává dokumentace

Společnost Budimex úspěšně pokračuje v realizaci úseku dálnice D35 mezi Džbánovem a Litomyšlí. Zaměstnanci firmy aktuálně pracují na realizační projektové dokumentaci a přípravě staveniště. Probíhá kácení dřevin, skrývání a odvoz ornice či sanace podloží. Stavaři rovněž zahájili nezbytné práce řešící…Read more →

Čas načtení: 2024-08-11 13:29:21

Klima, program Green+ a uhlíkové kredity: Propuká skandál století

Objevte alarmující praktiky týkající se programu Green+ a trhu s uhlíkem. Mocní aktéři se snaží ovládnout jihoamerické lesy pod rouškou ekologie pomocí uhlíkových kreditů, satelitního sledování a kryptoměn. Program Green+, spuštěný v roce 2022, má za cíl sledovat všechny chráněné přírodní oblasti na planetě pomocí satelitu.  Srdcem tohoto systému jsou uhlíkové kredity, které byly původně vytvořeny s cílem povzbudit největší znečišťovatele ke snížení emisí. Dnes jsou však odkloněny od jejich hlavního použití,  aby pomohly několika miliardářům převzít kontrolu nad přírodou na úkor společného zájmu . Spekulanti dostanou do rukou tato aktiva s vysokou environmentální hodnotou, kupují je přímo od příjemců, aby si je ponechali, a poté je prodávají s pěkným kapitálovým ziskem. Vyšetřování, které provedli Mark Goodwin a Whitney Webb, ukazuje, že  členové plánu Green+ jednají přímo s místními úřady o odkoupení nevyužívaných pozemků přírody, zejména lesů.  Green+ poté získá zpět uhlíkové kredity získané prostřednictvím svých aktiv s nulovými emisemi a obchoduje s nimi na trhu s uhlíkovými kompenzacemi. Výnos je uložen do svěřenského fondu Green+ Trust, který slouží k nákupu dalších pozemků a podobně. Místní úřady dostávají provizi na základě získaných uhlíkových kreditů, ale své peníze mohou použít pouze na zelené projekty stanovené ve smlouvě. Aby bylo zajištěno splnění závazků, program implementuje některé z nejpřesnějších satelitních monitorování na světě. Tento systém, který se zdá být technickým počinem ve službách pokroku a životního prostředí, ve skutečnosti skrývá mnohem temnější ambice.  Zdánlivě ctnostná příčina zachování planety je ve skutečnosti tou správnou výmluvou pro nasazení planetárního dohledu, rozšíření finanční predace a skrývání politických manévrů zaměřených na ovládnutí kontinentu bohatého na zdroje, ale rozdrceného dluhy. ...