EUR 24,240 
|| 
JPY 13,221 || 
USD 21,377 || Skupina L bude na mistrovství světa ve fotbale 2026 ještě zajímavá. Jasno je zatím totiž pouze o týmu, který už postoupit nemůže.
Čas načtení: 2024-03-14 15:49:04
FOTBAL ONLINE: Krok od historického zápisu. Plzeň zabojuje o premiérové čtvrtfinále
Mezi osmičku nejlepších v jakémkoliv evropském poháru se ještě nikdy neprocpali. Zatím. Fotbalisté Viktorie Plzeň ve čtvrteční odvetě osmifinále Konferenční ligy hostí ženevské Servette a postupová matematika je jasná. Pokud Západočeši zvítězí, poprvé v historii si zahrají evropské čtvrtfinále. Klíčová bitva začne v 18:45, sledovat ji můžete na kanálu Sport 2 a v textovém online přenosu na webu Sport.cz.
\nČas načtení: 2024-06-24 23:01:00
SESTŘIH: Chorvatsko - Itálie 1:1. Zázrak v nastavení, Modričův sen nejspíš končí
Fotbalisté Chorvatska mířili v duelu s Itálií do osmifinále EURO 2024, v osmé minutě nastavení jim ale radost sebral Mattia Zaccagni, který vyrovnáním na 1:1 poslal do play off svůj tým. Pro Chorvaty, za něž se jako nejstarší střelec v historii EURO trefil Luka Modrič, šampionát s největší pravděpodobností končí. Jaká je postupová matematika na třetích místech a co to znamená pro Česko? Čtěte zde >>>
\nČas načtení: 2024-06-25 18:59:00
SESTŘIH: Dánové uhráli remízu a postupují, Srbové se trápili a na Euru končí
Málo fotbalu, málo šancí. Tak vypadal zápas mezi Dánskem a Srbskem na závěr skupiny C. Srbům velela postupová matematika útočit, ale hráli většinou Dánové. Ti byli nebezpečnější a snažili se hrozit srbské brance, ale žádná ofenzivní smršť se nekonala. Bezbranková remíza tak nabídla postup Dánům, o jejichž druhém místě před Slovinskem, které má po remíze 0:0 s Anglií shodnou bilanci, rozhodlo až umístění v kvalifikačním žebříčku. Srbové se dvěma body skončili na čtvrtém místě tabulky a turnaj pro ně končí.
\nČas načtení: 2024-06-26 06:20:00
Český výběr je na Euru nejhorší v jedné z klíčových statistik
Výběr Ivana Haška zatím na fotbalovém ME získal ve dvou zápasech jeden bod a postupová matematika je jasná, v posledním zápase skupiny proti Turecku musí vyhrát. Jinak na turnaji končí. Bez přesných přihrávek to ale půjde těžko.
\nČas načtení: 2025-03-25 11:28:07
POSTUPOVÁ MATEMATIKA: Sparta už ví, komu se vyhne v semifinále
Hokejová extraliga už zná dva semifinalisty play off. Ale, kdo bude hrát s kým zatím, jasné není. Postupová matematika, která určuje řazení do dvojic podle umístění v základní části, ale ukazuje, že na souboj Sparty s Pardubicemi dojde případně až ve finále.
\nČas načtení: 2025-08-27 18:37:06
Vstřelit o dva góly více než soupeř. Postupová matematika je z pohledu fotbalového Baníku Ostrava po porážce 0:1 z minulého čtvrtka poměrně jednoduchá. Na důležitou odvetu proti slovinskému Celje v Konferenční lize se svěřenci Pavla Hapala naladili dobře. První ligová výhra i čisté konto proti Slovácku (2:0) může dodat potřebné sebevědomí. Vyhrát stejným rozdílem i ve čtvrtek večer se rovná ideálnímu scénáři.
\nČas načtení: 2026-02-14 16:17:00
Slovensko prohrálo, přesto asi půjde do čtvrtfinále. Nic však jisté nemá, jak to?
Po závěrečné siréně v milánské aréně propukly poněkud netradiční scény. Poražení Slováci se radovali, vítězní Švédové smutnili se sklopenými hlavami. Seveřané totiž neudrželi klíčový třígólový náskok, který by jim vynesl jistotu olympijského čtvrtfinále. Ovšem ani branka Dalibora Dvorského neznamená žádnou jistotu. Jak tedy zní postupová matematika skupiny B hokejového turnaje?
\nČas načtení: 2026-02-14 16:17:00
Slovensko prohrálo, přesto asi půjde do čtvrtfinále. Nic však jisté nemá, jak to?
Po závěrečné siréně v milánské aréně propukly poněkud netradiční scény. Poražení Slováci se radovali, vítězní Švédové smutnili se sklopenými hlavami. Seveřané totiž neudrželi klíčový třígólový náskok, který by jim vynesl jistotu olympijského čtvrtfinále. Ovšem ani branka Dalibora Dvorského neznamená žádnou jistotu. Jak tedy zní postupová matematika skupiny B hokejového turnaje?
\nČas načtení: 2026-06-09 17:17:20
Změny pravidel na MS: Přísnější postihy, větší pravomoci VAR i postupový klíč
Nejen rozšíření celkového počtu týmů a s tím i spojené navýšení odehraných zápasů a postupová matematika, ale i nově platná pravidla přináší nadcházející mistrovství světa ve fotbale, které v USA, Kanadě a Mexiku startuje již tento čtvrtek. Nově si týmy budou muset dávat pozor například při střídání či rozehrávce, častější využití slibuje i systém VAR. Do postupů ze základní skupiny naopak promluví i vzájemné zápasy.
\nČas načtení: 2026-06-18 20:45:00
Možnosti Česka pro postup ze skupiny: Kdo se dostane do play off MS ve fotbale 2026?
Klíčový zápas nevyšel. Česko neudrželo vedení proti Jihoafrické republice a po remíze 1:1 proti papírově nejslabšímu týmu skupiny A k postupu prakticky jistě potřebuje vítězství v posledním utkání proti Mexiku. Jak teď vypadá postupová matematika, která závisí i na výsledku utkání Mexiko–Jižní Korea? A co ostatní týmy napříč skupinami? Program MS naleznete ZDE>>>
\nČas načtení: 2021-03-25 18:48:00
Jan Horníček: S matematikou se nedá vést dialog ani tančit
Spisovatelem chtěl být už od dětství, protože chtěl vyprávět příběhy. Sen si splnil až v roce 2020 když mu vyšla první knížka, historická detektivka Čarostřelec, za kterou získal Literární cenu Knižního klubu. Jan Horníček působí jako středoškolský učitel matematiky a přiznává, že učitelská profese a psaní se mu vzájemně doplňuje. Pocházíte z Rychnova nad Kněžnou. Jak jste prožíval svá klukovská léta? Co vás bavilo a čím jste chtěl být? Já jsem od útlého věku rád četl, pročež jsem dost času strávil nad knížkami. Sedm let jsem hrál závodně šachy. A pak jsem taky běhal povenku. Skautovali jsme, s kamarády jsme pořádali larpy, vyráběli jsme si dřevěné zbraně, šili kostýmy a jezdili jsme na bitvy. Spisovatelem jsem ale chtěl být tak nějak od dvanácti let. Vyprávět příběhy. A o jiné profesi jsem snad ani nikdy neuvažoval. Čím vás tak okouzlila matematika, která vás dovedla ke studiu matematického inženýrství? Matematika má tu výhodu, že je to na jedné straně výzva, která dokáže silně imponovat: Člověk může dokázat věci, které nikdo před ním nedokázal. Zároveň je matematika ve své podstatě jednoduchá – takové křišťálově čisté myšlení, jasné a zřejmé; nikoli dvojaké a matoucí, jaké je potřeba pro pochopení lidí a světa. Na druhou stranu právě díky této přímočaré srozumitelnosti chybí v matematice poetika. S matematikou se nedá vést dialog, s matematikou se nedá tančit. Učí člověka myslet přesně a abstraktně; už ale nestojí o jeho prožívání, o jeho emoce a jeho osobitost. Matematické inženýrství byla skvělá zkušenost, ale takhle s odstupem bych šel asi raději studovat filozofii. Co vás přivedlo k psaní, kterému se věnuje poměrně dlouho, řadu let jste psal, jak jste někde řekl, do „šuplíku“ a pak publikoval v časopisech Host a Protimluv? Publikoval je asi silné slovo. V Hostu mi vyšlo pár básní, v Protimluvu dvě povídky. Jak říkám, já jsem vždycky rád četl a pak jsem začal zkoušet své vzory napodobit. O to se víceméně úspěšně pokouším dodnes. Píšu si samozřejmě po svém, ale texty mých oblíbených autorů my zůstávají silnou inspirací. V roce 2020 jste jako spisovatel debutoval detektivkou, kterou jste zasadil do 18. století do Jizerských hor a nazval ji Čarostřelec. Hlavními hrdiny jsou podivínský lékař Šulc z Vídně a bývalý jezuitský kněz Vilém. Proč jste si vybral právě detektivní žánr? Detektivka – to byl chladný kalkul. Mám v šuplíku velký historický román, který mi ale nikdo nechtěl vydat, protože zkrátka není marketingově šťastné začínat literární kariéru velkým historickým románem. Tak jsem se rozhodl, že napíšu něco, co se bude dobře číst a dobře prodávat a bude to tedy i pro případného nakladatele atraktivní. Tak vznikl Čarostřelec. Kniha, kterou jsem nenapsal pro sebe, nýbrž pro čtenáře. To nic nemění na tom, že jsem se psaním Čarostřelce nesmírně bavil a že si ještě asi nějakou tu detektivku střihnu. Připravujete další zajímavý a napínavý příběh? Bude to něco ze současnosti nebo jej zasadíte do let dávno minulých? Ano, připravuji. Ano: bude ze současnosti nebo jej zasadím do let dávno minulých. Kniha Čarostřelec vám vynesla prestižní Literární cenu Knižního klubu. Soutěže jste se již předtím zúčastnil dvakrát a potřetí to vyšlo. Co to pro vás znamená? Znamená to pro mě především příležitost. Dostal jsem šanci nabídnout své knihy veřejnosti. Teď už je jenom na mně, zda dokážu čtenáře zaujmout a získat si je. Působíte jako středoškolský učitel a učíte matematiku a v jednom rozhovoru jste řekl, že vaše učitelská profese a psaní se vám velmi dobře vzájemně doplňuje. V čem? Spisovatelská práce – aspoň jak já ji praktikuji – je ve své podstatě poustevnická. Na několik hodin denně se zavřu mezi čtyři bílé stěny. Chodím tam a zpátky, přemýšlím, komponuji. Na druhou stranu učitelství je o velmi intenzivní sociální interakci, o komunikaci, vyjednávání. A já potřebuji obojí. Prostor bez lidí i prostor s lidmi. Navíc při své profesi potkám mnoho různých typů, které pak využívám jako předobrazy postav. Někteří protagonisté se jmenují po mých studentech, jiní po kolezích. Zároveň se domnívám, že i psaní má na mou učitelskou činnost pozitivní vliv. Ať už se jedná o slovní zásobu, nebo o důraz na co největší smysluplnost a příběhovost probírané látky. A jaký jste čtenář vy? Jakou máte rád literaturu? Snažím se číst šedesát sedmdesát knih ročně, ale nestačí to. Nepřečtené knihy se mi čím dál nebezpečněji hromadí. Ale co se žánru týče, čtu všechno. Od Váchalova Krvavého románu, přes Nesba a Červenáka až po odborné monografie na téměř libovolné téma. A co odpočinek a koníčky? Jak rád trávíte chvíle volna? Snažím se každý den běhat a cvičit. Rád se potkám s inspirativními lidmi nad rozhovorem, deskovou hrou nebo kapkou něčeho ostřejšího. Když se mi únavy nastřádá víc a okresy zrovna nejsou zavřené, rád vyrazím s krosnou na zádech do hor. Jan Horníček se narodil v roce 1989 v Rychnově nad Kněžnou. Vystudoval matematické inženýrství a pak dva roky vyučoval na strojní fakultě VUT v Brně. V současné době učí matematiku na střední škole v Hradci Králové. Publikoval v časopisech Host a Protimluv. A 2020 debutoval historickou detektivkou Čarostřelec, která vyhrála Literární cenu Knižního klubu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-02-10 22:02:42
ChatGPT Plus (OpenAI) – Středoškolská matematika – propadák
V minulém článku jsme otestovali ChatGPT bota co se týče statistické analýzy. Dnes se podíváme na matematiku. Zkusíme nechat vyřešit ChatGPT příklad na binomickou větu (středoškolská matematika – gymnázia a technické odborné školy). Uvidíme, že se to moc nepodařilo. To mě tedy poměrně dost překvapilo, protože jsem si myslel že AI bude v exaktních vědách... Příspěvek ChatGPT Plus (OpenAI) – Středoškolská matematika – propadák pochází z Jan Zedníček - Data & Finance
Čas načtení: 2025-03-07 11:54:05
Recenzia: stolová vzdelávacia hra Kvído – Matematika v kocke
Stolová hra Kvído - Matematika v kocke prináša základy matematiky pre žiaka základnej školy hravou formou tak, že motivuje aj dospelého... Príspevok Recenzia: stolová vzdelávacia hra Kvído – Matematika v kocke zobrazený najskôr ZN.SK.
Čas načtení: 2024-02-09 11:24:00
Red Monster "hravě" připraví vaše děti na přijímačky
Praha 9. února 2024 (PROTEXT) - Termín přijímacích zkoušek na střední školy a gymnázia se nezadržitelně blíží. Rodiče a především jejich děti proto začínají pociťovat vzrůstající tlak a nervozitu. Školáci si musí zapamatovat obrovské množství informací, což je samozřejmě velmi stresující. Díky moderním metodám vzdělávání se ale příprava na přijímací zkoušky nemusí rovnat utrpení v podobě nekonečných hodin biflování. Na scénu totiž přichází sympatická červená příšerka Red Monster, která školákům pomůže se na přijímačky hravě a zároveň kvalitně připravit.Red Monster je online vzdělávací platforma, která žákům základních a středních škol nabízí kurzy českého jazyka a literatury, matematiky a řady dalších předmětů. "Naše online platforma v podobě červené příšerky žákům nabízí opravdu širokou škálu studijních materiálů, které jsou navrženy tak, aby učení bylo efektivní, ale zároveň zábavné a motivující," vysvětluje Jakub Haláček, ředitel Unicorn Publishing, online nakladatelství pod které spadají i vzdělávací kurzy Red Monster.Děti se tak ve společnosti červené příšerky mohou těšit na dobrodružství plné poznání, kde každý předmět je prezentován prostřednictvím hravých aktivit a příběhů, které vedou k lepšímu porozumění. "Příprava na přijímačky s Red Monster není pouze o učení, je to cesta plná zábavy. A co je za nás nejdůležitější, děti se mohou naučit, že vzdělávání může být vzrušující a obohacující zážitek, a to nejen před zkouškami, ale po celý život," vysvětluje Jakub Haláček a doplňuje, že všechny dostupné online kurzy jsou v souladu s tuzemskými osnovami školního vzdělávání. "Vytváříme je ve spolupráci s kvalifikovanými učiteli a odborníky, čímž zajišťujeme, že obsah kurzů odpovídá požadavkům Rámcového vzdělávacího programu stanoveného ministerstvem školství a díky tomu jsou naše kurzy nejen zábavné a interaktivní, ale také plně kompatibilní se vzdělávacími standardy v České republice."Příprava na přijímačky bez stresuTakto připraveni budou žáci čelit přijímacím zkouškám s mnohem větší jistotou a klidem, online kurzy je totiž perfektně připraví na stěžejní předměty, jako jsou čeština a matematika, ale také na další obory včetně biologie, dějepisu, zeměpisu, občanské nauky, chemie a fyziky. "Naše online studijní materiály jsou navrženy tak, aby žáky motivovaly a udržely jejich pozornost. Děti se proto učí prostřednictvím her a zajímavých aktivit, což zvyšuje jejich koncentraci a zájem o učivo," popisuje způsob studia formou online kurzů Jakub Haláček.Kurzy jsou nejen zábavné a interaktivní, ale jsou zároveň variabilní a přístupné pro každého. "Dobře si uvědomujeme, že každý se učí jiným tempem a má odlišné potřeby, a proto jsou naše kurzy přizpůsobené individuálním požadavkům. Všechny kurzy jsou online, studenti se tak mohou učit odkudkoliv a kdykoliv, kde mají přístup k internetu, a v případě, že něčemu nerozumí, mohou si lekce přehrávat do té doby, dokud učivo plně nepochopí," jmenuje výhody online kurzů Jakub Haláček.Interaktivní vzdělávání pro všechny"Matematika byla pro moji dceru silnější stránkou, proto jsem jí zajistil kurzy českého jazyka, aby si jej lépe osvojila. Vzdělávala se zábavnou formou a bylo to na ní opravdu znát. Rychle se zlepšila v oblastech, ve kterých do té doby často chybovala," popisuje své zkušenosti s Red Monster Radek Dolejš, tatínek žákyně, která si online kurzy vyzkoušela.Unicorn Publishing nabízí své vzdělávací online kurzy Red Monster v ukrajinštině zdarma, čímž se snaží usnadnit adaptaci ukrajinských dětí, které se ocitly v České republice po útěku před válečným konfliktem ve své vlasti.Studijní materiály od Unicorn Publishing vzdělávají společnost prakticky ve všech věkových kategoriích - od dětí formou online kurzů Red Monster, přes dospělé na Unicorn University, až po zaměstnance v rámci programu Top Gun Academy. Všechny tyto vzdělávací aktivity jsou dlouhodobě podporovány největší českou softwarovou společností Unicorn.ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.
Čas načtení: 2020-09-08 07:08:44
Neuvěřitelný příběh původně amatérského fotografa slunečního zatmění
Co bylo zpočátku jen koníčkem provozovaným o dovolených, změnilo se ve spolupráci s vědci celého světa i NASA – a také ve slavné vizuálně fascinující záběry. Dokumentární film Helios zachycující příběh českého badatele je zároveň portrétem, populárně naučným filmem i road movie po americkém Západě, kde se v roce 2017 sledování Velkého amerického zatmění stalo společenským fenoménem. Diváci snímek uvidí na obrazovkách ČT2 v úterý 8. září od 20.50 hodin. „Film Helios režiséra Ondřeje Sovíka ukazuje strhující životní a profesní cestu matematika Miloslava Druckmüllera, jehož snímky sluneční korony pořizované během zatmění Slunce získaly světový ohlas a uznání. Zaujaly americkou NASA, dostaly se na obálky prestižních časopisů. Nikdo jiný zatím nic takového nedokázal,“ uvádí kreativní producentka Rebeka Bartůňková. „Miloslav Druckmüller skloubil své znalosti matematika, programátora a zkušeného vědeckého fotografa. A díky tomu otevřel nové možnosti zkoumání slunečních jevů, které by mohly představovat ohrožení pro naši civilizaci. Krom toho mají jeho snímky a vizualizace úžasnou estetickou hodnotu, což snímek činí velmi atraktivním,“ říká Bartůňková. Dokument zachycuje příběh původně amatérského fotografa slunečního zatmění, který svou vytrvalostí a invencí způsobil světový průlom ve výzkumu Slunce. Zkoumání mechanismů jeho magnetického pole je možné jen v momentu úplného zatmění. Má to ale háček. Zatmění trvá jen pár minut, během nichž je nutno co nejlépe všechno zaznamenat a potom výsledky matematicky zpracovat. Výzkum se proto dlouho nehýbal z místa. Pak ale přišel Miloslav Druckmüller s neobyčejným nápadem, který všechno změnil. „Příběh je o výzvě motivované touhou po vlastním zdokonalení. Ukazuje nám, že i když slyšíme, že je něco nemožné dokázat, závisí úspěch zejména na našem odhodlání. A občas na sérii náhod,“ vysvětluje režisér Ondřej Sovík. A dodává: „Na začátku příběhu stál cíl zcela osobní povahy. Touha po hezké fotografii, uchování vzpomínky v co nejautentičtější podobě a radost z toho, že se člověk nevzdá a dokáže vyřešit problém, který před ním leží. Nic víc. Tento motiv byl pro mne osobně jeden z nejsilnějších. Možná si dnes mnoho lidí říká, že už není prakticky co objevovat. Na příběhu Miloslava Druckmüllera je vidět, že je možné si pořád klást velké otázky o světě kolem nás.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-08-13 15:18:23
V roce 2012 vyšel v Literárních novinách rozhovor spisovatelky Lenky Procházkové s dcerou Jaroslava Seiferta Janou a jejím manželem Daliborem Plichtou. Jeho podstatnou část zveřejňujeme v rámci cyklu Z archivu Literárních novin. Plichta: Jaký byl? Nekonfliktní. Nebyl to žádný dravec. V pojetí poezie byl svébytný, samorostlý básník. To nebyla žádná škola, žádný naučený způsob. Seifertová: Tatínek vlastně ani nedokončil gymnázium. To ho mrzelo celý život, že neměl maturitu. Na obecné škole byl totiž velice dobrým žákem, měl pořád samé jedničky. To jsem zjistila v archívu té školy, kam chodil, na Žižkově. Ještě v nižším gymnáziu se dobře učil, ale pak najednou začal zápasit s matematikou, ztratil dech. Matematika na tehdejším gymnáziu byla dost náročná a otec se koukal z té matiky sem tam ulejt a dvakrát propadl. Pak přestoupil na jiné gymnázium, a to taky nedodělal. Zase to způsobila matematika. Podle mne by se to bývalo dalo vyřešit, kdyby mu rodiče mohli zaplatit nějakého preceptora, který by mu s matematikou trošku pomohl, ale to se nestalo. V septimě tedy odešel. A vlastně uzavřel se svým osudem jakousi sázku. Rozhodl se, že bude básníkem. Ale představte si, kdyby mu to nevyšlo! To by byla katastrofa, ne? Všechno vsadil na poezii. A to bylo nejisté. To je vždycky nejisté... Seifertová: No ale vyšlo mu to. V devatenácti už publikoval první verše. Ve dvaceti mu vydali první sbírku, kterou mu pochválil sám F. X. Šalda. Když přinesl svým rodičům první knížku, tak jeho otec užasl: „Kde se to v tom klukovi vzalo?“ Rodiče o něm neměli velké mínění. Jací byli? Já je znám jenom z veršů, především maminku. Seifertová: Jeho maminka byla prostá žena, velice zbožná. Tatínek ovšem byl bezvěrec. Byl sociální demokrat, člověk bystrý, inteligentní. Měl ale mírnou povahu, takže v praktickém životě nebyl příliš úspěšný. Zpočátku se snažil podnikat, ale zkrachoval. A pak pracoval jako dělník v ortopedické fabrice. Žili chudě ve dvou stísněných místnostech žižkovského činžáku. Nájem byl ale vysoký, tak si maminka přivydělávala šitím pánských košil. Je pochopitelné, že nemohli klukovi platit nějakého preceptora, aby tu matematiku zvládl. A tak tatínek všechno vsadil na poezii. Říká se, že byl typem básníka, kterému talent kape z prstů. Že psal lehce. Seifertová: Máte pravdu. Hlavně v mládí psal velice lehce. Ale byl taky velmi pečlivý. Verše mnohokrát opravoval, piloval. Pevnou formu ovládal dokonale. Tak dokonale, až se mu to zprotivilo. Tu snadnost si zřejmě vypěstoval v novinách Právo lidu, kde byl kulturním redaktorem a musel mít… Ty pondělky… Seifertová: Pondělní sloky – Zpíváno do rotačky. Tehdy získal improvizační lehkost jako komentátor denních událostí ve verších. To ale znamená, že se dokázal kdykoliv soustředit… Seifertová: Otec se uměl ohromně soustředit. Ráno – on vstával časně a chystal nám snídani, mně a bratrovi – už měl v kuchyni na stolku papírek a na něj si dělal poznámky a potom si to tady v pracovně přepisoval. Verše si šeptal a ověřoval si jejich rytmus. A znova a znova se k tomu vracel. Čili ta lehkost se u něj doplňovala s odpovědností k talentu. Když si vezmete třeba Vrchlického, tam je to trochu jinak. Seifertová: Tatínek udělal výbor z Vrchlického. Ten napsal 82 sbírek vedle spousty překladů a dramat. A otec z toho udělal dvousvazkový výbor, lyriku a epiku. A z toho pak ještě osobní výbor, jmenoval se Píšťala Panova. Seděl ráno v kuchyni a zaškrtával si ve vydaných svazcích to, co by dal do toho souboru, a vždycky se chytal za hlavu a říkal: „Takový krásný nápad a on tam má takové nemožné básnické licence a vycpávky.“ To ho strašně mrzelo. Přepsat to po něm nemohl... Seifertová: Ovšem, že ne. Ale trpěl. Vyloženě ho to mrzelo. Vrchlický toho napsal tolik, protože musel vydělávat, ale kolikrát na úkor kvality. Šalda, když mu dali otázku, kdo je největší český básník, řekl: „Vrchlický. Je to sloup. Ale sloup puklý.“ Ale já Vrchlického litovala, protože byl štvanec. Vyložený štvanec. Jednou jste říkala, že pro vašeho tatínka byl velmi důležitý první verš. Ten, co otevírá celou báseň. V próze je to totiž podobné. První odstavec dá nejvíc práce. Seifertová: Ano. Dokonce to napsal v jedné básni, počkejte, já si to vybavím. „Na ústech světců loudil jsem slovo, jímž píseň počít měla, by tančíc lehce v rytmu svém podmanivě se rozezněla a vina se jako sukně lem, ovíjela se kolem těla...“ Když nám v říjnu 1984 zavolal František Janouch ze Stockholmu, že Nobelovu cenu dostal Seifert, měla jsem pocit, že svět se rázem zlepšil. A cestou do práce jsem vyhlížela nějaké oslavné transparenty. Ale marně, režim z toho byl spíš mrzutý. Pro české lidi to ale bylo obrovské povzbuzení, že svět ocenil našeho básníka. Protože malá země může být velká jen svou kulturou, uměním. Váš otec napsal v Hořící lodi: „Kdo hledá, bývá očekáván. Kdo čeká, je jen nalezen.“ Připadá mi, že právě hledači posunují svět dopředu. I kdyby hledali jen „doma“ a ve svých pocitech a ve vzpomínkách. Seifertová: Otec měl dobrou paměť, selektivní paměť, pamatoval si, co potřeboval. A všechno uplatnil. Nasával to a zařazoval. Jeho život nebyl zase tak dobrodružný. Hezky to o něm řekl Květoslav Chvatík: „Neobjevoval nové světy, ale popsal dokonale ten svůj.“ Svůj svět, všechno, co prožil. Žižkov, protektorát… Kdo psal jeho projev u příležitosti přebírání Nobelovy ceny? Znalci říkají, že řeč měla jiný styl než Seifertův. Plichta: Přiznám se, že jsem onen projev napsal já. Seifertová: Otec už byl tehdy velmi nemocný a pověřil mého manžela, aby mu to napsal. Ale nemyslete si, text důkladně zkontroloval. Myslíte si, že byl spokojený sám se sebou? Nejen co se týče tvorby, ale i vztahů, rodiny? Asi byl, protože v jeho tvorbě je pevnost. A návraty. Seifertová: Že by byl ideální manžel, to se říct nedá. To by byla kapitola sama o sobě. Ale jako otec byl ohromný! Byl to rodinný člověk a měl velký praktický smysl. My jsme třeba za války netrpěli nedostatkem. Snažil se sehnat všechno možné od keťasů. Dokonce jednou nějakým svým známým na venkově dal Muzikův obraz, takové zátiší. Moc o něj stáli a on zase chtěl, abychom měli na Vánoce mouku a husu, tak obětoval Muzikův obraz. Byl rodinný typ, ačkoliv se občas všelijak zatoulal. Ono je to i v poezii, ten motiv domova: „V světě nikde žízeň neuhasíš, jenom doma, tam ti jedině voda v studni chutná po víně, silnějším než opium a hašiš…“ Spokojenost s tvorbou? Měl radost, když se mu báseň podařila. Jednou zavolal matku a mne ke snídani a přečetl nám Věnec sonetů. To je taková složitá pevná forma… a to jsem na něm viděla, že je spokojený a ví, že tam není chyba. V polovině osmdesátých let jsem dělala rozhovor s Dominikem Tatarkou a mluvili jsme o psaní i umění obecně a on mi řekl: „Umelecká tvorba má skutočný zmysel.“ Je to ještě dnes pravda? Když odezva je téměř neznatelná? Přece i v sedmdesátých a osmdesátých letech lidé sice nemohli číst posledního Vaculíka, když nebyli napojeni na síť samizdatu, ale znali Seiferta. A znali Hrabala. A stáli na knihy fronty. Seifertová: Lidé na čtení dnes nemají čas. Svět se pronikavě změnil. A krom toho dřív ta literatura suplovala… Plichta: Politickou diskusi. Seifertová: Ano. Literatura tehdy hrála politickou roli. A to dneska není. Plichta: V umělecké tvorbě musí být určité angažmá. Nemůže být umění pro kšeft. Ale dneska v umění, ať výtvarném nebo literárním, hraje tu nejdůležitější úlohu prodejnost. Dřív tady byli takoví šílenci, třeba Kafka, kterým strašilo v hlavě. Něco. A oni za tím šli bez ohledu na to, zda se na tom dá něco trhnout. Seifertová: Když uvažujeme o klimatu doby, tak podle mě a já jsem stará ženská, je to celkový úpadek. Školstvím počínaje. Vezměte si třeba výuku dějepisu… Krize paměti. Ztrácí se minulost, kterou jsme celou dobu drželi, i za totality na ni samizdat navazoval, ale dnes je to přetržené. Už tím, že se rozbila republika. To pro mě bylo nepředstavitelné a do poslední chvíle jsem něco proti tomu dělala. Nejen psala, ale jezdila jsem i na Slovensko… Slováci většinou nesouhlasili, nechtěli se trhnout. Seifertová: To udělali a rozhodli politikové. Nejen ti naši. Prostě z malého ještě menší… A Slovensko je teď katolickou zemí, to může mít i tyto souvislosti. Tam je konkordát, který odporuje demokratické ústavě. Žila jsem tam čtyři roky a můj syn ve škole chodil na náboženství, které je povinně volitelné už od obecné školy. Takže děti jsou takhle masírované. On byl na gymnáziu a denně se hádal s katechetou. Říkal mi, že nemůže poslouchat ta dogmata. Ostatním to bylo jedno. A teď to hrozí i u nás, protože zákon o vyrovnání státu s církvemi vlastně nahradí konkordát. Budou mít peníze a začnou ovlivňovat školství. Začalo to rozpadem Masarykovy republiky a teď nám berou i dějiny. To nemůže být náhodné… Plichta: Je to výsledek určitého, řekl bych, programu. Není v tom žádná spontaneita. Je to umělé… Seifertová: Oni se tváří jako ekumenici, ale znáte výroky papeže… Ještě před revolucí tady měla katolická církev sympatie, protože představovala kompaktní organizaci, která byla výrazně protirežimní. Tenkrát měli určitou šanci, ale tu totálně prohráli. Ztratili kredit. Domohou se majetku, kterým nikdy nesměli disponovat, a teď ho můžou zašantročit, prodat. Získají majetek, ale ztratí věřící. Je floskule, že jsme nejateističtější národ a že je to vinou těch čtyřiceti let komunismu. Což není pravda. To je zadřené už od Bílé hory a té násilné rekatolizace. Co je to platné, že byl za Josefa II. vyhlášen toleranční patent, když se tak málo lidí poté přihlásilo k evangelické církvi. Oni měli už pořád strach. Strach se dědí. Já jsem kdysi četla podrobnou biografii Palackého. Ten, když přišel do Prahy, měl jako evangelík veliké potíže. A kdy to bylo? Už dávno po tolerančním patentu. Pořád tady měl to stigma evangelíka. Ve verších vašeho tatínka mě úplně zdrtila báseň Nebeské závory. Zdrtila a dojala současně. Seifertová: Tatínek a náboženství je zajímavá kapitola. Jak už jsem říkala, měl velice zbožnou maminku, která pocházela z Kralup a byla takzvaná prostá katolička. A v neděli brala syna do žižkovského kostela sv. Prokopa. Tam okouzlené dítě vnímalo rozsvícená světla, tu parádu, církevní obřady. Na druhé straně ale jeho otec byl nevěrec, sociální demokrat, a ten zase na něj působil v opačném směru. Ale to okouzlení církevní parádou bylo pro otce důležité, pro mnoho metafor v jeho poezii. Nebyl velký věřící, v pozdějším věku vůbec ne, měl jen zpočátku takovou dětskou víru. Jako kluka vyrostlého v chudém prostředí ho ta nádhera kostela silně zasáhla. A i ta hudba a zpívání. A už nad první sbírkou mu S. K. Neumann vyčítal, že tam má plno náboženské obraznosti. Takže otec byl mezi dvěma vlivy a měl ke katolicismu složitý a spíš poetický vztah… Jednou tady u něho seděl popularizátor vědy Jiří Grygar, který je věřící. A ten mu vykládal srozumitelným způsobem vznik vesmíru a otec říkal: „No a pane doktore, a kde tedy je ten pánbůh?“ A Grygar pokrčil rameny a řekl: „Nevím.“ A vy jste pokřtěná, paní Jano? Seifertová: Já jsem pokřtěná, ale z církve jsem vystoupila, když tady byly ty tahanice kolem katedrály. To jsem se tak dopálila, že jsem napsala dopis a vystoupila jsem oficiálně z církve. Představte si, že Zdeněk Mahler, který se tehdy angažoval, aby katedrála zůstala státu, si musel změnit telefonní číslo pro výhružné a sprosté telefonáty. Tomu říkám pravá katolická nenávist. Kam se církev dostala od původního Ježíšova učení Miluj bližního svého, kam? Rozdej svůj majetek a následuj mě. Tvrdím, že v momentě, kdy se za Konstantina křesťanství stalo státním náboženstvím čili státní ideologií, nastal úpadek. Úpadek křesťanství. Sotva se vynořilo z katakomb… Seifertová: … nastal úpadek křesťanství. Dějiny katolické církve jsou také dějinami velkých zločinů. Ty jsi přece překládal albigenské, Dalibore. (Řeč je o knize Jeana Pierra Cartiera Válka proti Albigenským, kterou Dalibor Plichta přeložil pod cizím jménem v 70. letech pro Odeon – pozn. red.) Jak se chovali křižáci, povraždili desetitisíce lidí, zničili celou kulturu… Plichta: Náboženství se stalo nástrojem určité politiky. Já jsem tomuto jejich triku nikdy nepodlehl. Je to nástroj, je to využívané. Když začínalo Pražské jaro, obrodný proces, ptala jsem se svého táty, co se stane, když to nevyhrajeme, co může nastat? A on říkal: „No, v chaosu můžou nastat různé zvraty, například se může k moci prodrat i třeba církev.“ Já jsem vůbec nechápala, jak ho to napadlo. Seifertová: A už tenkrát. To byl tedy jasnozřivý. On měl takové neuvěřitelné pablesky. Třeba v roce 1969, když vystoupil ze strany, napsal do nějakého fejetonu, který už oficiálně nevyšel: „Socialismus zůstane pouhou epizodou v životě našeho národa.“ Tehdy jsem netušila, jak to myslí. Ale teď vím, že toho litoval. Seifertová: Že se to nepovedlo. Že to je ztracené. Že invaze převálcovala možnost skutečného socialismu, ne toho paskvilu… Seifertová: …který žádným socialismem nebyl… …ale to, k čemu jsme směřovali v roce 1968. Západní Evropa koukala, co se tady děje, a Amerika se lekla a Rusové přijeli. Takže jeho věta, že to bude jenom epizoda a že se k tomu nevrátíme, mi dnes zní jinak. A připadá mi strašné, že jsme tu křižovatku nemohli zdolat. Dneska všichni říkají: Češi – ovce, ale vždyť tady vznikaly důležité myšlenky. To není jenom polohou země, že se tady rodili lidé, ať už to byl Hus, nebo Komenský, Havlíček, Masaryk… Jeden kámen vedle druhého, po kterých se dá přejít. Seifertová: Masaryk říkal: „Úspěšná politika je pouze politika sociální.“ Věděl, že lidi si rovni nejsou po žádné stránce. Něco jiného je rovnost před zákonem, ale říkal: „Povinností státu je zaručovat největší možnou míru sociální spravedlnosti.“ Neoliberálové pořád mluví o svobodě, ale svoboda bez sociální stránky? Nebo demokracie, která není sociální, co je to za demokracii? Jaká svoboda, když ji chudý nepřežije? Seifertová: Neoliberalismus je zhouba. Ale on je to problém celé Evropy. Jsou teorie, že to, co se teď děje v Evropě, je konec evropské civilizace. Což je pravděpodobné. Budou nás válcovat Číňani. To jsme se dostali ale už někam jinam. Tady je o tom… já to přečtu. Váš tatínek byl taky jasnozřivý: „Řekněte, co s básníky, / kteří chtějí být při tom, / až pod údery civilizace / začnou se rozsypávat nýty světa / a na bílých pláštích vědců / budou praskat švy?“ Seifertová: Říká se, že lidi jsou naštvaní. To není správné slovo. Jsou zoufalí a bezradní, jsou pohlceni starostmi o existenci, aby se udrželi v práci. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-03-08 20:46:31
Peter Becher: Adalbert Stifter – touha po harmonii. Biografie (ukázka z knihy)
Spisovatel a malíř Adalbert Stifter se narodil 23. října 1805 v Horní Plané. Šumava i rodné město, v němž prožil své dětství, se staly dějištěm mnoha jeho prací, zdrojem jeho inspirace. Jeho literární dílo patří bohatstvím svých obrazů, svými plastickými líčeními krajiny a přírody, jakož i vysokými morálními nároky a filozofickým záměrem jím vyprávěných příběhů ke skvostům německy psané literatury. Autor jimi pro svou česko-rakouskou domovinu vytvořil literární pomníky, které dodnes spojují obě země. Autor knihy Peter Becher (rozhovor a autorem ZDE) empaticky líčí jeho život, který zasazuje do širších dobových souvislostí a vytváří tak věrný a plastický obraz života rakouské společnosti 19. století, v níž se Adalbert Stifter pohyboval. Jednání a myšlení spisovatele kriticky analyzuje, čtivým způsobem interpretuje jeho díla a osvětluje jednání jeho literárních postav, přičemž svůj výklad doplňuje četnými citáty ze Stifterových děl. Peter Becher připomíná, že byl hornoplánský rodák i nadaným malířem – krajinářem. V knize je otištěno několik jeho obrazů. Kniha také obsahuje bibliografii Adalbert Stifter v českých překladech 1858–2018, kterou zpracovala Tamara Pršínová z Jihočeské vědecké knihovny. Ukázka z knihy: Za svého života rozděloval Adalbert Stifter své čtenáře a kritiky neméně intenzivně než dnes. Zatímco jedny dokázal nadchnout, pobavit a utěšit, druhé nudil, provokoval a odrazoval. Vedle reakcí na dílo tu jsou vyobrazení jeho osoby: Stifter laskavě a naivně rozdávající povznesení a útěchu, kulaťoučký a spokojený, jak ho namaloval Moritz Michael Daffinger ve Vídni v roce 1846. Stifter hledající a toužící prostředník mezi napětím a strachem, rozervaný a utrápený, jak ho ukazuje posmrtná maska, kterou sňal Josef Rint v roce 1868 v Linci. Vídeňský portrét a linecká posmrtná maska – oblouk napětí Stifterova života může být sotva zobrazen drastičtěji. Leží mezi nimi pouhá dvě desetiletí: v roce 1846 jedenačtyřicetiletý muž, soukromý učitel v nejvznešenějších rodinách Vídně, uznávaný malíř a autor rozmazlený úspěchy svých povídek, nedlouho před jmenováním c. k. školským radou. V roce 1868 na konci svého života – vyčerpaný a vyhořelý, zoufalý z úřadu i z literatury, trýzněný finančními starostmi, nervovou chorobou, nadměrnou touhou po jídle a pití, v literárním usilování stále osamělejší a neústupnější, co stránka, to bojiště škrtů a doplňků. Podle úředního potvrzení Stifter zemřel na „vysilující horečku v důsledku chronické atrofie jater“, když si dva dny předtím udělal na krku otevřenou ránu břitvou. Kdo byl tento spisovatel tak rozdílných tváří, který byl tak silně uctíván a tak pohrdavě odmítán? Autor, do něhož se druzí spisovatelé znovu a znovu naváželi, anebo se podle něho orientovali? O kterém například Herbert Achternbusch v roce 1971 napsal: „Nečetl jsem Starého mládence, protože mě nezajímalo, co píšou jiní autoři.“ Nebo Peter Handke v roce 1980: „Ke Stifterovým prvním vzpomínkám patřily tmavé skvrny v něm. Později věděl, že to byly lesy kolem něho. Jeho povídky mi nyní v kterémkoli lese ustavičně otevírají barevná místa.“ Nebo Thomas Bernhard, 1985: „Stifter není žádný génius, Stifter je křečovitě žijící šosák, křečovitě píšící zatuchlý maloměšťák ve školních službách.“ Naopak Karlheinz Deschner, 1994: „Avšak žádnou knihu jsem nečetl – navzdory někdy až příliš velkému utápění se v citech – tak často jako Hvozd. Zasáhl mě už název a pak mě to vtahovalo stále více a více jemnou sugescí na onen odlehlý, kouzlem opředený obrovský ostrov plný stromů a snů, do doby třicetileté války na půlnoční straně Rakous.“ A Pavel Eisner napsal už v roce 1933, že Stifter je „duch syntetický a velmi složitý, jeho velkým uměním je vydestilovati ze složitosti výslednou prostotu a prostou definitivnost“. Kdo to tedy byl Stifter? Tato kniha se pokouší odpovědět – ne jako vědecké vyrovnání se sekundární literaturou, ani jako systematická analýza Stifterových povídek a románů. Spíše se obrací na zaujatého čtenáře, který hledá přístup ke Stifterovu životu a dílu i ke kraji, ve kterém působil. Od odstranění železné opony v létě roku 1990 je opět možné putovat na onen „ostrov plný stromů a snů na půlnoční straně Rakous“. A k takovému putování čtenáře srdečně zveme – k putování od usedlosti Rosenbergergut v Bavorsku přes bavorsko-česko-rakouský hraniční hřeben do Horní Plané, kde se Stifter 23. října 1805 narodil. (…) Pramenem všech těchto informací je Johannes Aprent, který jako mladý učitel reálky patřil do kruhu Stifterových přátel v Linci. Stifter vyprávěl příteli mladšímu o dobrých dvacet let mnoho ze svého života. Rok po Stifterově úmrtí vydal Aprent první soubor dopisů a v podrobném úvodu zachytil nejen svá setkání se Stifterem, ale vyjádřil také svou velikou úctu, jíž vděčíme za mnohé bagatelizace a mnohá zveličení. Smyšlenkami naopak nejsou obě velké katastrofy, které se staly v roce 1817. I když tehdejší velký požár města rodinu Stifterových přímo nepostihl, byl rozsah katastrofy tak obrovský, že se obraz městečka ze Stifterova dětství trvale proměnil. Mnohé rodiny byly bez střechy nad hlavou, zničení jejich veškerého majetku, stavba nových domů na místě zničených, to vše utvářelo místní dění po celý rok. Horní Planá obdržela téměř pět tisíc zlatých, které přišly z jiných míst celé země jako dar; jen ze Žatce dorazilo 354 zlatých na pomoc rodinám, které přišly o střechu nad hlavou. 21. listopadu došlo ke druhé katastrofě, která zasáhla Stiftera a celou rodinu naprosto bezprostředně. Toho dne měl jeho otec smrtelnou nehodu v Horním Rakousku, kde byl na cestách se svým povozem. Převrácený povoz byl nalezen mezi Welsem a Lambachem, otec pod ním byl mrtvý. Stifter je tak šokovaný, že zpočátku odmítá jíst. Teprve po několika dnech je schopen neštěstí akceptovat. Existence rodiny je ohrožena. Bez manžela, hlavního živitele rodiny, má matka s pěti malými dětmi těžkou pozici. Jak má rodinu uživit, jak pracovat a současně dávat pozor na děti? Teď je štěstí, že v domě jsou prarodiče a že vedle tkaní tady existuje také malé hospodářství. Stifter jako nejstarší syn, který právě dosáhl dvanácti let, teď musí zabrat jako dospělý a chodit s dědečkem na pole. Nikdo už nemluví o jeho bystrosti nebo snad dokonce o vyšších metách. Teď tu zbývá už jen jediný cíl: existenčně zabezpečit rodinu. A když k tomu kaplan ještě vysloví názor, že Stifter je na latinu „naprosto bez talentu“, rozplynou se veškeré gymnaziální plány v absurdní sen. Na konci prvního velkého krizového roku jeho života se zdá Stifterova budoucnost zpečetěna. Zůstane v Horní Plané a bude se starat jako malorolník a tkadlec, aby jeho rodina nezahynula v bídě. Tak to vypadalo ještě na jaře 1818. Franzi Friepesovi, dědečkovi z matčiny strany, který dceřinu rodinu podporoval, se to ale nezdálo. Když se situace rodiny v létě 1818 částečně stabilizovala, vzal s sebou chlapce do Kremsmünsteru. Díky zprostředkování pátera Bernarda Kocha, kaplana ve Viechtwangu, který byl synovcem babičky Friepesové, zkoušel Stiftera v Kremsmünsteru páter Placidus Hall. Hall patřil k oněm osvíceným pedagogům, které nezajímalo zpaměti naučené učivo, nýbrž bystrost a zvídavost žáků. Neptal se Stiftera na latinská slovíčka nebo básně, nýbrž na znalost jeho bydliště a okolí Horní Plané. Stifterovy odpovědi Halla přesvědčily, že hoch má se svou bystrou pozorností a dobrou pamětí všechny předpoklady pro docházku do vyšší školy. Pro nastávající podzim ho přijal do gymnázia benediktinského kláštera. Stifter, kterému právě bylo třináct let, zažil přijetím do benediktinského kláštera v Kremsmünsteru rok po otcově smrti další výrazný mezník ve svém životě. Jestliže se doposud jeho život odehrával výlučně v Horní Plané, zažil nyní nejen odloučení od rodiny, přátel a rodného domu, ale také vstup do zcela nové životní sféry, která se mu po osm let, 1818–1826, stala druhým domovem a prostředím formujícím jeho vzdělání a jeho vidění světa. Už cesta, kterou již jednou absolvoval se svým dědečkem, znamenala oddělení obou životních sfér. Do Kremsmünsteru, vzdáleného od Horní Plané přes 120 kilometrů, se nedalo dostat za jediný den. Leží jižně od Lince a jihovýchodně od Welsu, vzdálený jen několik kilometrů od místa, kde zahynul jeho otec. Stifter musel jít pravděpodobně celou cestu pěšky. V Kremsmünsteru poznal úplně jiný svět. Zatímco v Horní Plané žil s jinými lidmi na co nejmenším prostoru, rytmus dne určovaly práce sedláků a řemeslníků a jen několik lidí mělo vyšší vzdělání, v Kremsmünsteru potkával převážně lidi s vysokým vzděláním. Každodenní život určovala pravidla internátu a vyučování. Díky baroknímu kostelu, klášterní knihovně, obrazárně, císařskému sálu a hvězdárně, které se říká „první výškový dům v Evropě“, se Stifter seznámil s nádherou prostoru a velkorysostí, jaké doposud neznal. Ba i okolní krajina byla rozlehlejší než vltavské údolí, horizont neohraničuje blízký hřeben Šumavy, nýbrž se rozprostírá až k holým alpským vrcholkům Totes Gebirge. Benediktinský klášter, který založil v roce 777 bavorský vévoda Tassilo III., patří k nejslavnějším klášterním komplexům Rakouska. Dle pověsti nechal Tassilo postavit klášter na místě, kde jeho syna smrtelně poranil divoký kanec. Kanec ve znaku kláštera se vztahuje k této pověsti. Za nejcennější předmět kláštera je považován Tassilův pohár zhotovený ze zlata a mědi, pocházející z 8. století. Benediktini zde zřídili vlastní gymnázium již v polovině 16. století. Když Stifter nastoupil v Kremsmünsteru, sestával tehdejší výukový systém ze dvou částí a přechodového stupně na univerzitu. Žák musel nejdříve absolvovat čtyři „gramatické třídy“, ve kterých se vyučovalo náboženství, latina, matematika, přírodověda a fyzika, zeměpis, dějepis a řečtina. Pak následovaly dvě „humanitní třídy“, kterým se také říkalo „poetika“ a „rétorika“ a ve kterých se kladl zvláštní důraz na zlepšení mluveného vyjadřování. Předměty byly stejné jako v předcházejících letech, samostatný předmět pro němčinu nebyl v době Stifterova studia ještě zaveden. Mateřský jazyk se cvičil hlavně nepřímo při překladech a při výkladech řecké a latinské gramatiky. Učebnice Institutio ad eloquentiam, kterou používal Stifter, byla napsána jen latinsky. Kromě ní se ovšem používala i dvoudílná učebnice Sammlung deutscher Beyspiele zur Bildung des Styls (Sbírka německých příkladů pro utváření stylu). Po dvou humanitních třídách následovaly jako třetí a současně závěrečný stupeň dvě „filozofické třídy“, které připravovaly na studium na univerzitě. K vyučovaným předmětům patřily věda o náboženství, teoretická filozofie, latina, matematika a přírodověda. Na rozdíl od předchozích tříd vyučovali teď jednotlivé předměty různí učitelé, přičemž užívání stanovených učebnic bylo závazné. Stifter se zde tak seznámil s třísvazkovým dílem Systematischer Religionsunterricht für Kandidaten der Philosophie (Systematická výuka náboženství pro kandidáty filozofie) od J. M. Leonharda, které se pokoušelo o zprostředkování mezi církevní vírou a světskou filozofií, a s knihou Naturlehre (Fyzika) svého pozdějšího univerzitního učitele Andrease von Baumgartnera, která pojednávala o rozličných oblastech fyziky, jako jsou mechanika, akustika, termika, elektřina, astronomie a meteorologie. Když Stifter na svátek Všech svatých roku 1818 dorazil do Kremsmünsteru, netušil o všech těchto věcech patrně nic, zato měl ze začátku úplně jiné starosti. Nebydlel v klášteře sám, nýbrž společně s jinými žáky gymnázia u rodiny vyššího klášterního správního úředníka Johanna Mayera v takzvaném „pivovaru“. Vládly zde jiné zvyklosti, jiná pravidla, byly zde cizí obličeje, které na Stiftera působily tísnivě, stejně jako benediktinští mniši ve svých černých kutnách. Žádný div, že byl v prvních týdnech „plachý a neobratný“, jak píše Johann Aprent. Všechno bylo nezvyklé, vzrušující a nové a vedle pomocných rukou tu byly i posměšné hlasy, které se vysmívaly nejistotě nováčků. Vyučovalo se od pondělí do středy a v pátek a v sobotu. Ve čtvrtek a v úterý odpoledne bylo volno. Denně se vyučovaly čtyři hodiny, dvě dopoledne a dvě odpoledne. Školní rok začínal 3. listopadu a končil 14. září. Kromě vánočních a velikonočních prázdnin byly také tři dny volna o masopustu. Stifterovým prvním třídním učitelem byl páter Placidus Hall, právě onen mnich, který ho zkoušel a pozitivně ohodnotil. Hall, narozený v roce 1774, pocházel z Kaplice v Čechách. Od roku 1800 vyučoval v Kremsmünsteru a později působil na různých místech jako farář. Jeho výuka latiny byla tak úspěšná, že se jeho žákům kvůli jejich dobrým znalostem říkalo „placidáni“. Stifter později vzpomínal na svého učitele pln úcty: „Za nejznamenitější, i když ne veškerý, podíl na svých pokrocích děkuji svému profesorovi v gramatických třídách, benediktinu Placidu Hallovi, který se mě ujal, protože se domníval, že ve mně objevil jakési vlohy, dovolil mi spolu s jinými chovanci chodit k němu do jeho dvou místností, povzbuzoval mě, držel mě na uzdě, když mě moje příliš živá povaha chtěla strhnout, a nakonec si mě tak oblíbil, že se o mne staral téměř víc jak otcovsky.“ Dr. Peter Becher se narodil v roce 1952, vystudoval germanistiku a historii, disertační práci obhájil v roce 1981. Spolupracoval s rozhlasovou stanicí Bayerischer Rundfunk. V letech 1986–2018 byl výkonným ředitelem Spolku Adalberta Stiftera v Mnichově. Je autorem četných článků a publikací zaměřených na německy psanou literaturu z českých zemí a dějiny kultury. V letech 2000–2012 byl členem Česko-německého diskusního fóra, je členem Českého PEN klubu. Přeložil Václav Maidl, nakladatelství Srdce Vltavy, Horní Planá, 2019, 1. vydání, vázaná, 268 stran.
Čas načtení: 2024-03-10 00:15:00
Český lev: Nejlepším seriálem Volha, minisérií Matematika zločinu
V rámci udílení filmových cen Český lev byly oceněny také seriál Volha a minisérie Matematika zločinu.
Čas načtení: 2024-04-10 11:03:07
Co je výsledkem této akce? 90 % lidí neodpoví dobře
Vzhledem k závratnému rozvoji technologií je stále důležitější logické myšlení a schopnost řešit problémy. Ačkoli je matematika často považována za abstraktní obor zahrnující nesrozumitelné matematické vzorce, ve skutečnosti je základem mnoha aspektů našeho každodenního života. Matematika je všudypřítomná – od sestavování domácího rozpočtu přes programování počítačů až po porozumění přírodním jevům. Jednou z nejzajímavějších a […]
Čas načtení: 2024-04-29 06:05:00
Jak se lépe naučit matematiku, abych se dostala na vysněnou školu?
Ahoj, jen bych se chtěla zeptat. Moc neumím matematiku a jsem v 7. třídě, strašně ráda bych se chtěla dostat na vysněnou školu, ale bojím se, že mi to překazí ta matematika, vůbec se nemůžu soustředit jak na to. Nebo aspoň jak se to lépe naučit. Předem děkuji za odpověď.
Čas načtení: 2024-07-21 18:42:31
Tales of Mathasia – matematika pro nejmenší
Matematika je předmět, který vedle fyziky a chemie patří mezi ty nejméně oblíbené na školách. Určitě každý z nás zažil nebo měl kantora, který byl skoro až přehnaně zamilovaný do světa číslíček. Článek Tales of Mathasia – matematika pro nejmenší se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.
Čas načtení: 2024-11-17 09:48:14
Tato hádanka nedává uživatelům internetu v noci spát. Málokdo zjistí správný výsledek
Matematika je obor plný překvapivých hádanek, které se na první pohled mohou zdát složité. Jednou takovou výzvou je rovnice: -3² + (-3)². Můžete dát výsledek této rovnice? Pojďme se na tuto hádanku podívat a zjistit, jaká překvapení matematická logika skrývá. Matematická operace Matematika nejsou jen čísla a rovnice, ale také soubor pravidel, která nám pomáhají […]
Čas načtení: 2024-12-29 06:50:00
Ne každý hrdina nosí plášť – někteří mají kalkulačku
Matematika není jen soubor čísel a rovnic. Je to klíč k rozvoji kritického myšlení, řešení problémů a získání dovedností, které moderní svět nezbytně vyžaduje. Ať už se jedná o technologii, medicínu, ekonomiku nebo politiku, matematika prostupuje...
Čas načtení: 2025-02-04 12:13:59
Pamatujete dobu, kdy se v každém voze skrývala nenápadná kartička s datem a kilometry příští servisní prohlídky? V dávné minulosti šlo o visačku pod kapotou, později přišly elegantnější nálepky na dveřním sloupku. Jedno měly společné. Servis už rok dopředu věděl, kdy máte přijet. Tak důležitý úkon jako výměna motorového oleje by se přitom neměl odvíjet […]
Čas načtení: 2025-04-03 10:00:00
Kouzelná matematika Donalda Trumpa
Existuje-li univerzální pravda, pak je to ta, že matematika nelže. A existuje-li jiná univerzální pravda, pak je to ta, že v rukou některých světových lídrů se matematika může proměnit ve spektákl hodný surrealistického cirkusu. A kdo jiný by se mohl stát mistrem ceremonie v tomto absurdním divadle než Donald Trump, velký iluzionista politiky a nepochopený génius ekonomiky?
Čas načtení: 2025-07-07 20:15:22
Elektrické impulzy dokáží změnit způsob, jak mozek řeší matematické operace Vědci umístili speciální elektrody na čelo a temeno hlavy Největší změnu vědci zaznamenali u účastníků s nižšími matematickými dovednostmi Co když by talent na matematiku nebyl jen otázkou talentu, šikovných učitelů nebo poctivého drilu? Co když za schopností počítat složité příklady stojí i samotná stavba našeho mozku a dá se ovlivnit jemným elektrickým signálem? Právě to zkoumali britští vědci v novém experimentu na University of Surrey. Výsledky? Zní to jako science fiction, ale jednoduchá a bezpečná stimulace dvou mozkových oblastí dokáže u mladých dospělých zlepšit schopnost řešit matematické úlohy. Přečtěte si celý článek Stačí jen trochu elektřiny a i ten, komu matematika nejde, může začít počítat rychleji než kalkulačka
Čas načtení: 2025-09-02 15:24:31
Matematika hovorí, že by život na Zemi nemal existovať. Ako je teda možné, že sme vznikli?
Zem je v súčasnosti jedinou planétou, o ktorej vieme, že dokáže na svojom povrchu podporovať život. Hoci máme jemnú predstavu o tom, ako ... The post Matematika hovorí, že by život na Zemi nemal existovať. Ako je teda možné, že sme vznikli? appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.
Čas načtení: 2025-09-23 15:12:21
Matematika může pomoci s předvídáním sopečných erupcí
Významným úkolem vulkanologů je předpovídání sopečných erupcí, které je ale většinou velmi nespolehlivé. Vědci v časopise Nature Reviews tvrdí, že pro zlepšení předpovědí je třeba studovat celý magmatický systém sopek jako takzvaný komplexní systém – podobně jako třeba počasí. Vylepšené modely sopečných systémů by mohly dále pomoct při hledání nových ložisek surovin. Sopečné erupce mají … The post Matematika může pomoci s předvídáním sopečných erupcí first appeared on Sciencemag.cz.
Čas načtení: 2025-12-05 07:41:59
Zrcadlové básně, Möbiovy pásky a Kleinovy láhve
Kdybyste chtěli napsat vlastní obrácenou báseň, máte k dispozici spoustu šablon. Dělá se to tak, že vyjdete z prohlášení typu „Je faktem, že“ nebo „Není pravda, že“ proložených různými tvrzeními, třeba takhle: Matematika jsou jenom čísla Není pravda že Matematika je krásná. A teď si to přečtěte odzadu. Z geometrického hlediska se v obrácené básni … The post Zrcadlové básně, Möbiovy pásky a Kleinovy láhve first appeared on Sciencemag.cz.
Čas načtení: 2026-02-11 09:00:00
Přední modely AI mají potíže s řešením originálních matematických problémů
Matematika, stejně jako mnoho jiných vědeckých snah, stále více využívá umělou inteligenci. Samozřejmě, matematika je páteří AI, ale matematici se k těmto nástrojům obracejí i při úkolech jako je vyhledávání literatury a kontrola rukopisů kvůli chybám. Ale jak dobře může AI řešit skutečné, vysoce náročné výzkumné problémy?