EUR 24,240 
|| 
JPY 13,221 || 
USD 21,377 || Na pražském Vyšehradském hřbitově ve středu uložili ostatky baletního mistra, tanečníka a herce Vlastimila Harapese. Slavnostní akt se za přítomnosti rodiny a přátel konal v den, kdy by bývalý šéf baletu Národního divadla oslavil své 80. narozeniny. Proslov pronesl ředitel Národního divadla Jiří Burian, náměstek ministra kultury Jiří Bubeníček, šéf Baletu Národního divadla v Brně Mário Radačovský nebo iniciátorka pietního aktu Renata Sabongui.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2025-12-28 05:00:00
Nová hvězda na Slavíně: Mezi velikány spočinul první šachista, velmistr Vlastimil Hort
Odpočívá na Slavíně ve společnosti elity národa. Vedle něj mají hroby například Jan Neruda (†57), Božena Němcová (†41), Karel Čapek (†48), Bedřich Smetana (†60) nebo Jaroslav Marvan (†72). Velmistr Vlastimil Hort (†81) je prvním šachistou, který má hrob s urnou na pražském Vyšehradě.
Čas načtení: 2024-01-24 18:31:58
U17: Změna k lepšímu ve druhé půli
Tempáci zvítězili v přípravě na Vyšehradě 5:1.
Čas načtení: 2021-09-26 17:55:16
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK odvysílá záznam skladby Pražské metamorfózy Petra Wajsara na svých sociálních sítích. Natáčení bez publika se konalo v květnu tohoto roku a bylo živě vysíláno na stanici Český rozhlas Vltava. Symfonickou báseň o putování po Praze napsal skladatel přímo pro orchestr FOK. Záznam bude zveřejněn 28. září v 18:00. Symfonická báseň Pražské metamorfózy zazněla ve světové premiéře ve stejnojmenném pořadu FOK, který vysílal Český rozhlas Vltava 7. května. Autorem je Petr Wajsar, kterého Pražští symfonikové požádali, aby přímo pro ně napsal skladbu o Praze a rozšířil tak seznam děl, která toto město oslavují. V Pražských metamorfózách vykresluje putování po Praze od Pražského hradu až na Jižní Město. Právě Jižní Město dostává v symfonické básni největší prostor, neboť právě zde Wajsar žije a má k němu velmi speciální vztah. Na rok 2021 navíc připadá výročí 50 let od zahájení výstavby tohoto ikonického betonového komplexu. „Skladba Pražské metamorfózy nás v několika částech provede atmosférou a místy mého nejmilovanějšího města. První část s názvem Pražské panoráma je inspirována nejen charakteristickým tvarem Hradčan, ale také výběrem písmen ze slov Praha a Prague, které je možné převést do názvu hudebních not – Re /D/, A, H, G a E. Většina rytmů rovněž reflektuje počet písmen názvu hlavního města, tedy pět. Kromě hlavního tématu se však také ozve reminiscence na husitské chorály Povstaň, povstaň, veliké město pražské a Kdož sú boží bojovníci, a krátce i na známé téma Smetanovy Vltavy. Druhá část nás zavede do bývalého Židovského města, které, ač z převážné části zbouráno, s sebou ve svých ulicích stále nese svůj bývalý charakter, utvářený mnoha staletími neměnného půdorysu ulic a uliček. Třetí část s názvem Pražská domořadí reflektuje stylovou rozmanitost pražských domů, kdy vedle barokního paláce najdeme funkcionalistický dům a hned vedle románskou rotundu. Část je zakončena v kubistické čtvrti na Vyšehradě. Čtvrtá část je exkurzí do pražských hospod, kde hudebníci nejen simulují rozladěnou heligonku, ale také se přímo na pódiu nepokrytě baví a hrají přitom na půllitry. Pátá část je oslavou fascinujícího architektonického úkazu, kterým je pro mě sídliště Jižní Město, moje milované a mnohokrát i nenáviděné bydliště, s řadami nekonečných panelových domů pnoucích se do nedohledné výšky a rachotu aut, davů a motorů. Závěrečná coda nás navrátí zpět k hlavnímu tématu, a majestátně zakončuje skladbu akordem H dur. Doufám, že skladba bude stejně příjemnou procházkou, jako je jistě pro každého výprava do reálných pražských ulic,“ komentuje téma skladby autor Petr Wajsar. Petr Wajsar (*1978) je český skladatel, který se pohybuje na pomezí žánrů. Působí v několika hudebních uskupeních a je držitelem Českého lva za hudbu k filmu Hastrman. Věnuje se jak orchestrální tvorbě, tak i skladbě populární a filmové hudby. Sladbu najdete na YouTube kanálu Pražští symfonikové FOK či na Facebooku: www.facebook.com/orchestrFOK.
Čas načtení: 2021-02-22 14:04:14
Nedávno se mne kdosi ptal, co je to cenzura a jak ji poznat a jestli by nějaká vlastně neměla být. Třeba na sociálních sítích. Když jsem vysvětloval, jak to bylo s cenzurou u nás za první republiky, napadla mne nepěkná lumpárna. Ve třicátých letech začala platit řada novel zákonů o opatřeních v případě ohrožení republiky. Jak by to vypadalo dneska, v době nouzového stavu kvůli covidu-19 a v době, kdy se stále více mluví o tom, jak regulovat obsahy šířené na sociálních sítích a že jsme se ocitli v době konce liberálního konceptu médií jako pilíře demokracie a tedy v chaosu? Vnesla by regulace do toho zase pořádek? Předem ale trochu kontextu — novely zákonů na ochranu republiky byly přijaty parlamentem v červenci 1933. V lednu se v Německu stal kancléřem Hitler. Náš stát tedy připravoval nouzovou strategii od první chvíle, a když za pět let přišla naostro, měl mnohé potřebné po ruce. Nehledal plány a strategie na poslední chvíli a netahal je jako králíky z klobouku. Všichni interesovaní měli dost času se připravit. A druhý bod — dnes v souvislosti s covidem často mluvíme a píšeme válečnickým slovníkem. Boj s covidem, válka o zdraví lidí, zápas o vakcíny, první linie v nemocnicích, prohráli boj s covidem, oběti, padlí. Máme nouzový stav. Jsme tedy v ohrožení, a soudě podle novinových titulků jsme ve válce. Takže je čas aktivovat potřebná opatření. Proti Adolfovým trollům Teď už tedy k té lumpárně a předem říkám, že je to nadsázka. Co ony novely z roku 1933 nařizovaly? Už na konci dubna 1933 zakázala například vláda vyhláškou č. 72/1933 dovoz zahraničních periodik, která nebyla v souladu s naší politikou a mohla ohrožovat demokratické zřízení. Zákaz tak dostalo 98 říšskoněmeckých časopisů, které agitovaly pro Hitlera. Když se takový časopis přesto do republiky dostal, měl být podle zákona odevzdán celní správě a nesměl se dál šířit. Naše noviny se nad tímto většinou radovaly a mluvilo se dokonce o „novinářské válce“. Zákonem 108/1933 se zpřísnila nařízení na ochranu cti, takže urážet kohokoli bezdůvodně a nepravdivě v médiích bylo o poznání těžší a hrozily také vyšší tresty a dokonce se zavedla kumulace trestů, pokud se obvinění prokázalo opakovaně. V červenci pak parlament přijal zákon č. 124/1933, kterým se zostřily podmínky pro zastavení novin, takže pokud noviny psaly nepravdy nebo porušovaly jinak zákony, mohly být zastaveny až na tři měsíce, což se opakovaně stávalo například komunistickému tisku. Hanobit se ale také třeba nesměl prezident a vláda. Zákon č. 125/1933 zavedl zákaz vydávání pro tiskoviny, které ohrožovaly demokratické zřízení státu, celistvost republiky nebo hrubě urážejí stud a dobré mravy. Zavedl také povinnost předkládat noviny k předběžné cenzuře, tedy ke kontrole, zda obsahy, které mají vyjít, zákon neporušují. Pokud ano, mohl být zabaven buď kus článku, celý článek nebo na čas zastaveny celé noviny. Soukromým osobám pak mohl stát zakázat držet a používat rozmnožovací techniku, tiskařské stroje, kromě psacích strojů, aby se závadné a ohrožující obsahy nemohly šířit. Zákon č. 126/1933 vyhlásil heslo „svoboda tisku nesmí být nevázaností tisku“ a tedy mocí úřední vymáhal odpovědnost vydavatelů a autorů. Upravoval podmínky, za jakých mohou být tiskoviny kolportovány a určil, kdo má posuzovat, zda rozšiřovaný tisk neporušuje nařízení proti podvracení samostatnosti a demokratického zřízení. Upravoval také povinnost vydávat prohlášení vlády a prezidenta — média tedy dostala za úkol publikovat doslovně, co vláda vydala, aby se její nařízení v případě ohrožení státu dostala v co nejvíce autentické podobě k většině populace. Dopad to mělo především na kolportáž fašistického a komunistického tisku. V dalším roce pak následovaly zákony zostřující dohled nad vydávanými obsahy s ohledem na hospodářskou situaci státu, kdy se vláda snažila účinně bránit panice způsobené nástupem hospodářské krize. V roce 1936 se navíc dál zostřily zákony o obraně státu a byla zavedena cenzura a jiná mimořádná opatření k ochraně veřejných zájmů. Například se zapovídalo nejen zpochybňování demokratického řádu státu, ale také napadání spojenců — bohužel se po čase do této definice vešly i ohledy naší diplomacie na německou říši, takže na konci třicátých let se už bez cenzury nedalo otevřeně kritizovat ani nacistické Německo, aby tím nedošlo k provokaci nebezpečného souseda. Smutný paradox. Poslanci bez mobilů a sociální sítě leda s pejsky Shrnuto podtrženo — první republika ve chvíli, kdy byla ohrožena mocensky agresivní politickou silnějšího souseda a navíc oslabena hospodářskou krizí, s dostatečným předstihem přijímala opatření, která měla zamezit jednak šíření zahraniční propagandy, jednak rozvratu zevnitř a jednak rozkolísání veřejného mínění jako takového. Jakmile se situace vyostřila, měla se k veřejnosti v co možná největší míře dostávat jednotná rétorika vlády a prezidenta, jasně formulovaná opatření, případně rozkazy a nařízení. Ve válce už to pak bývá jednoduché, vše, co vychází tiskem, je válečná propaganda řízená cenzurou. Žádný jiný hlas nedostane prostor, vznikl by chaos. Takže pokud jsme v ohrožení a dokonce mnozí říkají a píší, že jsme ve válce, je na čase aktivovat příslušná opatření. A protože žádné aktuální zákony na ochranu republiky naše vláda nemá, sáhneme po těch předválečných a trochu je aktualizujeme. Zakážeme rozšiřování cizí propagandy u nás. Sbohem, milé servery papouškující kremelskou velmocenskou politiku a nabízející pomoc, o jejíž výhodnosti jsme se už tolikrát mohli v minulosti přesvědčit. Kdyby se tu chtěl snad někdo teď zaradovat, že stejně tak se utne tipec propagování politiky EU nebo NATO, pak jen drobné upozornění, že na propagaci zájmů spojenců se nařízení nevztahovala. Zakážeme urážení hlavy státu a vlády, a pokud se jej kdokoli dopustí opakovaně, zakáže mu příslušný úřad (který bude třeba vůbec zřídit) publikování, včetně sociálních sítích. To bude na Hradě a ve Strakovce radosti. Až tedy na to, že i hradní trubač bude muset držet linii a nechat si své tweety předem schvalovat cenzurou a ověřit co do pravdivosti a jestli slouží zájmům tohoto neb jiného státu. Zakážeme šíření obsahů, které by mohly ohrozit pravdivé a relevantní informování občanů. A nejen vydavatelům, ale všem, dokonce i politikům. Takže i páni ministři a poslanci si pod pohrůžkou sankce vypnou sociální sítě a přestanou komentovat, co chtěli, ale neprosadili, co mysleli, ale neřekli, co by rádi, ale nejde to. Jenom se tím občané matou. Vláda řekne, že se obchody otvírat nebudou. To je zásadní. Že ministr průmyslu to chtěl jinak, je sice pravda, ale neprosadil to, takže nic. A kdyby to nepomohlo, zabavit takovému tiskařský stroj, tedy mobil. Ministr zpochybňující rozhodnutí vlády s tím, že jeho strana věc vidí jinak, by asi mohl rovnou přejít na pevnou linku. Zakážeme šíření obsahů podrývajících boj s nepřítelem — napříště už si může Václav Klaus řečnit proti rouškám leda na zámečku svého institutu a Daniel Landa může láteřit proto zavíraní hospod akorát tak na Vyšehradě, ale ne v médiích. Stát vyhlásil nějakou strategii, tak se jí holt musíme řídit, a ne o ní mudrovat, je krize. Sice nás to nikoho netěší a nebaví, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Počítejme ale i s tím, že pod tuto formulaci se vejde i to, že bychom se nedozvěděli o noční návštěvě Romana Prymuly v Riu nebo na Slávii, protože to je také informace podrývající boj s covidem. Jo, cenzura není žádný med. Zakážeme šíření obsahů lživých, nepodložených a matoucích — konec nedělního Čau, lidi, konec rozhovorů s lékaři, kteří sice mají bílý plášť, ale ne atestaci z epidemiologie, kardinál si své teze o viru jako čínské zbrani hromadného ničení bude muset nechat předem taky zkontrolovat atd. atp. Zavedeme předběžnou cenzuru (další úřad), která dostane k nahlédnutí každý obsah, který má v plánu kdokoli publikovat. U novin, televize a rozhlasu to nebude těžké, prostě si tam zase sedne skupinka cenzorů (další úředníci). Ale co sociální sítě, zpravodajské a názorové servery, blogy? Cokoli jde ven, musí někdo nejdřív schválit. Nebo budeme benevolentnější a zavedeme cenzuru následnou, tedy až někdo na závadný obsah upozorní, pak úřad posoudí, zda se má tento stáhnout? Rapidně přibude hlášek „čtěte, než to smažou“. Bez shody se nepohneme Jistě, je to legrace a nemístná historická paralela přivedená ad absurdum. Co šlo ve světě moderním, nejde v postmoderním, natož postfaktickém. A jistě ďáblovo kopýtko je v tom, že i před válkou to všechno bylo nakonec pro kočku. Společnost se stejně rozštěpila, nejpozději po Mnichovu, cizí propaganda k nám stejně pronikla, a to v míře dosud nevídané, komunisté i fašisté si postupně stejně přišli na své… Demokracii žádná restrikce neuhájí, pokud demokraté nejsou ve většině, a ani tak se to nemusí povést. Dodržování pravidel a ochota k němu má být v demokracii nicméně dávno vydiskutovaná shoda, a ne výsledek restrikcí a nařízení. Kde ale není demokratů, není dohody, není demokracie. A sobectví žádné nařízení stejně nezkrotí. Článek byl převzat z autorova blogu na Aktuálně.cz. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-09-27 13:22:05
Film Tajemství hradu v Karpatech byl ve své době přijat rozpačitě, ale dnes už je kultem
Z „trilogie“ scenáristy Jiřího Brdečky (1917–1982) Limonádový Joe (1964), Adéla ještě nevečeřela (1977) a Tajemství hradu v Karpatech (1983) doposud nevyšel scénář prostřední z nich, Limonádový Joe se v této formě objevil jako komentovaná publikace už v roce 1990 a loni jej následoval film Tajemství hradu v Karpatech. V knize je před scénář předsunut poutavý text spisovatelky Terezy Brdečkové o okolnostech vzniku snímku a následují tři dobové rozhovory s autory. Pointou publikace je studie Lukáše Skupy Rozesmát je málo! o české filmové komedii v etapě „oživení“ normalizační kinematografie. Autor si zde vytkl věru nelehký úkol definovat „základní situace“ někdejší veseloherní produkce a to, jak si stála ve „vnitřních strukturách kinematografie“, proč byla vnímána jako důležitá a jakou roli jí přisuzovala tehdejší dramaturgie a distribuce. Poté, co Skupa analyzuje předpoklady pro zintenzivnění komediální produkce těch let, pokouší se odhalit, jaké nároky byly na tvorbu kladeny a který typ komedií se dlouhodoběji preferoval. Až nás konečně zavede i na exkurzi do obou barrandovských dramaturgických skupin a na příkladu tvorby Petra Schulhoffa a Oldřicha Lipského představí dva typy veseloher, které v daném období zažily svůj vrchol a z nichž se dají vyvodit obecnější závěry o žánru české komedie druhé poloviny sedmdesátých a první poloviny osmdesátých let. Historie je to místy až kuriózní a překvapivá. Spatříme i faksimile textu o cílech nové dramaturgie. Ten je datován 7. červnem 1971 a jeho autorem je ústřední dramaturg a ředitel Filmového studia Barrandov Ludvík Toman, muž disponující širokou škálou pravomocí (ba dnes až neuvěřitelnou). Zasahoval do skladby dramaturgických skupin, schvaloval scénáře, schvaloval i filmové kopie před jejich dokončením, kontroloval také složení filmových štábů, a to od režisérů až po herecké představitele a... Zkrátka a dobře, měl neomezenou moc. Přesto či právě proto i on občas vyslovil až neuvěřitelný soud: tak například zcela smetl hornickou komedii Parta hic. První díl Brdečkovy „parodické“ trilogie tuto éru předcházel, oba následující filmy už do Tomanova času spadají a ledacos je spojuje. Tereza Brdečková konstatuje, že humorná adaptace Vernova románu byla ve své době spíše zklamáním, a to zvlášť ve srovnání s Adélou, nicméně dnes je Tajemství hradu v Karpatech dokonce už kultem. Sama Tereza Brdečková to poprvé intenzivně zažila během promítání na Letní filmové škole v Uherském Hradišti roku 2004. Mladí diváci se smáli už předem, uměli „svůj“ film zpaměti, a jak se ukazovalo, mnozí jej viděli už nesčetněkrát. „Co se v roce 1980 jevilo jako toporné, bylo najednou k popukání;“ píše dcera tvůrce. „Co bylo dřív přehnané, bylo přesně tak akorát; pimprlový charakter postav, který v roce 1981 působil rozpačitě, byl najednou uměleckým výrazem.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související} Z materiálů na lezených v „Archivu Barrandov Studia“ plyne, že záměr adaptovat Vernův román Tajemný hrad v Karpatech studio pojalo už roku 1966, ale zůstal jen záložním, spícím projektem, a teprve když se – koncem roku 1979 – na Barrandově uvolnila kapacita (který film „na rok 1980“ tenkrát vypadl z plánu výroby, se však od Terezy Brdečkové nedozvíme), bylo možné, ne-li nutné proluku zaplnit, a to co nejrychleji. Není přitom vyloučeno, že s nápadem udělat z pochmurného až „gotického“ příběhu komedii přišel dramaturg Vladimír Bor, proslulý to recesista. Anebo to napadlo Brdečku? Kdo ví. Ale prokazatelně litoval. Když si totiž román přečetl, s hrůzou zjistil, že nenáleží k nejlepším Vernovým dílům a neskýtá příliš materiálu pro únosný scénář. Ale bylo pozdě. Brdečka přesto dělal, co mohl, a vyhrál si například s lidovým dialektem. Avšak byla to již úplně jiná práce, než když byl v týmu s Karlem Zemanem při výrobě Vynálezu zkázy, kde pracoval jako spoluscenárista i autor komentáře. Film o hradu v Karpatech vznikal na podzim 1980 na mnohých místech: na Čachtickém hradě, na Lietavském hradě, pod Spišským Hradem, ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, na Kosti, na Valdštejně a Frýdštejně, na Petříně i na Vyšehradě, ve Stromovce, na Malé Straně i na Starém Městě, v Letohrádku Kinských a v Kinského zahradě, ve Státní opeře a v interiérech na Barrandově (to ještě začátkem roku 1981). Jen málokoho přitom napadlo, že Brdečka tvořil tuto komedii v depresi, která byla, pravda, způsobena i jeho zhoršeným zdravotním stavem. Zemřel jen devět měsíců po premiéře. Problém filmu je také v tom, že autor pouze přenesl do verneovky model z „nickcarterovky“. A nezměnil mnoho. Je tu výkonný a dokonale sebestředný seladon, pevně přesvědčený o vlastní ušlechtilosti (stejně jako v Adéle ho opět hraje Michal Dočolomanský), je tu i jeho plebejský komorník, který za něj hodně věcí vyřeší, je zde také padouch raněný vlastní minulostí (opět Miloš Kopecký), jsou tu technické vynálezy, je zde romance, oba filmy mají prvky grotesky a jen kulisy jsou jiné. Kniha přináší množství fotografií z filmu a faksimile Brdečkových poznámek. Za pozornost v té souvislosti stojí, že Tereza Brdečková poskytla pro vydání svou vlastní verzi scénáře, která se liší od té z archivů, a včlenila do textu ony otcem ručně psané poznámky. V oddíle Z dobového tisku přináší svazek reportážní rozhovor Alexandry Prosnicové s Brdečkou (z časopisu Kino 13/1981), interview Ladislavy Vydrové s Oldřichem Lipským ze Záběru 2/1981 a rozhovor Mileny Nyklové s Brdečkou ze Záběru 12/1981. Tereza Brdečková, Lukáš Skupa a Jiří Brdečka: Tajemství hradu v Karpatech a Jiří Brdečka. Fotografický portrét Jiřího Brdečky Václav Chochola. Rekonstrukce plakátů z filmu Adam Hoffmeister. Vydalo nakladatelství Limonádový Joe. Praha 2018. 232 stran
Čas načtení: 2024-03-04 16:35:51
Lucká válkaI.Když kníže Křesomysl odešel na věčnost, nastolen na Vyšehradě Neklan. Ten vládl všemu českému plemeni moudře a mírně. S Litoměřici a Lemuzy měl pokoj a lásku a jeho slovo a vůle mnoho vážily u jejich vojvod. Na…
Čas načtení: 2024-03-04 16:10:32
O BivojiV Libušině sídle, mocném Vyšehradě, zelenala se zahrada, krásná různým stromovím, křovím i vzácným kvítím. Na div však byla bludivými stezkami; ty různo se vinuly, splétaly, rozcházely kolem křovin, pod stromy, mezi…
Čas načtení: 2024-03-19 21:38:22
Tempáci zvítězili na Vyšehradě jednoznačně 5:2.
Čas načtení: 2024-03-25 12:28:53
Mladík skočil z vyšehradských hradeb kvůli tomu, že nedostal další skleničku
Mladý muž, který předminulý pátek skočil na Vyšehradě z hradeb z výšky 12 metrů, to udělal kvůli tomu, že mu obsluha v nedaleké restauraci odmítla nalít další skleničku. Muž po pádu utrpěl vážná zranění a skončil v bezvědomí. První pomoc mu na místě poskytovala hlídka policistů.
Čas načtení: 2024-04-12 06:00:00
Mezinárodní konference a veletrh EIHA poprvé v Praze!
Ve dnech 6. až 7. června se v Praze koná již 21. první ročník mezinárodní konference Evropské asociace technického konopí (EIHA). Letos poprvé v historii v České republice, a navíc s veletrhem. Všichni příznivci technického konopí se tedy mají na co těšit! Na začátku dubna byl finalizován program konference. Z dlouhé řady zvučných jmen je jasné, že půjde o nesmírně obohacující a poučnou událost. Jsme přesvědčeni, že i plánované diskuse poskytnou cenné informace o nejnovějším vývoji a příležitostech v rychle se rozvíjejícím sektoru s technickým konopím. Svátek konopí na Vyšehradě Jmenujme jen pár řečníků z řad celosvětově uznávaných odborníků: stavitelé Sergej Kovalenko a Steve Allin, polský odborník na vlákno Maciej Kowalski, uznávaný výzkumník Kenzi Riboulet-Zemouli a česká stopa v podobě prezidentky CzecHemp Hany Gabrielové, lékaře Pavla Kubů a botanika Miroslava Vosátka. Kompletní program si můžete prohlédnout zde. Kromě samotné konference se bude souběžně konat i mezinárodní veletrh. Přidružené expo nabídne účastníkům možnost seznámit se s nejnovějšími inovacemi a produkty v konopném odvětví. Konference i veletrh se konají v reprezentativních prostorech Kongresového centra v samotném srdci Prahy poblíž Vyšehradu. Členové Českého konopného klastru CzecHemp mají 10% slevu na konferenci a veletrh s kódem EIHA-10. Objednávky vstupenek, stánků a sponzorských balíčků probíhají na tomto odkazu. V případě zájmu o speciální slevu pro vystavovatele na veletrhu, napište na e-mail člence výkonné rady EIHA Hance Gabrielové: prezidentka@czechemp.cz. The post Mezinárodní konference a veletrh EIHA poprvé v Praze! appeared first on Magazín Konopí.
Čas načtení: 2024-04-22 15:28:56
Už dva roky je Václav Noid Bárta trojnásobným tátou. O víkendu jeho nejmladší dcera Anička slavila druhé narozeniny a zpěvák byl zrovna ten večer v Kongresovém centru na pražském Vyšehradě, kde probíhal třetí koncert Orchestru Karla Vlacha a hostů.
Čas načtení: 2024-05-02 09:29:58
Sto let archeologie na Vyšehradě
Během uplynulých sta let objevili archeologové na Vyšehradě pozůstatky nejstaršího královského paláce v Čechách, základy jednoho z největších předrománských kostelů v Čechách nebo torzo prvního kamenného mostu ve střední Evropě. Soustředěný archeologický výzkum, který začal výkopem 5. května 1924, přinesl zásadní zlom v poznání Vyšehradu a postupně zbořil mnohé mýty o tomto místě. „Město vidím …
Čas načtení: 2024-05-02 13:44:00
Před sto lety začal archeologický výzkum na Vyšehradě, který boří mýty
Praha - Archeologický výzkum na Vyšehradě, který začal před sto lety 5. května 1924, přinesl objevy evropského významu a zbořil mýty spojené s tímto místem. Například se vyvrátila domněnka, že Vyšehrad,...
Čas načtení: 2024-05-02 14:26:00
Mýty opředený Vyšehrad: O jeho minulosti víme jen 15 procent, říká archeolog
Archeologický výzkum na Vyšehradě, který začal před sto lety 5. května 1924, přinesl objevy evropského významu a zbořil mýty spojené s tímto místem. Například se vyvrátila domněnka, že Vyšehrad, který je o dvě až tři generace mladší než Pražský hrad, s ním nemohl soupeřit o politickou moc. Archeologové přitom odhadují, že více než 80 procent plochy Vyšehradu stále ještě zbývá k prozkoumání. ČTK o tom informoval Archeologický ústav (ARÚ) Akademie věd ČR.
Čas načtení: 2024-05-21 06:00:00
Praha bude hostit mezinárodní konferenci a veletrh s technickým konopím
Kongresové centrum na Vyšehradě se 6. a 7. června stane centrem evropského konopářství – tedy konopných farmářů, potravinářů, zpracovatelů vlákna a výrobců konopných textilů, cihel, izolací nebo karoserií. Jak je to možné? Mezinárodní konference Evropské asociace technického konopí (EIHA) bude poprvé v historii hostit svou konferenci jinde než v Bruselu. Navíc poprvé v kombinaci s veletrhem! Mezinárodní konference Evropské asociace technického konopí (EIHA) bude poprvé v historii hostit svou konferenci jinde než v Bruselu. Přednášet a diskutovat budou v Praze nejvyšší představitelé příslušných orgánů. Mezi nimi zástupce Generálního ředitelství Evropské komise pro zemědělství a rozvoj venkova (DG AGRI). Dále pak šéf sekce nových potravin britského Úřadu pro bezpečnost potravin (FSA) nebo český protidrogový koordinátor. Organizačním partnerem je konopný klastr CzecHemp a mediálním partnerem magazín Konopí. The post Praha bude hostit mezinárodní konferenci a veletrh s technickým konopím appeared first on Magazín Konopí.
Čas načtení: 2024-05-27 09:55:00
Zdenu Hadrbolcovou (†86) pohřbili slavní kamarádi na Vyšehradě: Uložili ji do společného hrobu
Konečně ji uložili do hrobu! Přesně 6 měsíců po smrti Zdeny Hadrbolcové (†86) spočinula urna s jejím popelem na Vyšehradě. „Vymyslela to Herecká asociace. Zdeničku jsme dali do společného hrobu,“ prozradil kolega Miloslav Mejzlík (72).
Čas načtení: 2024-05-29 16:34:00
Oči pro pláč zbyly ředitelce festivalu Vyšehraní, jehož 17. ročník se letos koná na Letní scéně na pražském Vyšehradě, Martině Kotrčové. Po složitých ročních přípravách se těšila, až v neděli festival odstartuje, v noci na neděli ale vynaložené úsilí zhatili zloději – vloupali se do míst, kde byla uzamknuta světelná i zvuková technika, a ukradli, co mohli! Kromě aparatury za statisíce zmizelo taky například 70 kilo klobás, které měl festival nachystané do stánků. Kotrčová ale nehodlala návštěvníky zklamat - spolu s dalšími dobrými dušemi tak nakonec dokázala takřka nemožné: bleskurychle našli náhradní řešení a oblíbený festival zachránili. Po pachateli či pachatelích policisté pátrají.
Čas načtení: 2024-05-29 16:34:00
Oči pro pláč zbyly ředitelce festivalu Vyšehraní, jehož 17. ročník se letos koná na Letní scéně na pražském Vyšehradě, Martině Kotrčové. Po složitých ročních přípravách se těšila, až v neděli festival odstartuje, v noci na neděli ale vynaložené úsilí zhatili zloději – vloupali se do míst, kde byla uzamknuta světelná i zvuková technika, a ukradli, co mohli! Kromě aparatury za statisíce zmizelo taky například 70 kilo klobás, které měl festival nachystané do stánků. Kotrčová ale nehodlala návštěvníky zklamat - spolu s dalšími dobrými dušemi tak nakonec dokázala takřka nemožné: bleskurychle našli náhradní řešení a oblíbený festival zachránili. Po pachateli či pachatelích policisté pátrají.
Čas načtení: 2024-06-09 22:30:16
A tým: Opatrný zápas s Uhříněvsí
Branka na Lhotce nepadla, o druhém místě se rozhodne za týden na Vyšehradě.
Čas načtení: 2024-06-19 13:25:00
Vyšehradská bazilika bude mít novou střechu: Vyjde na 45 milionů, hotovo bude v roce 2029
Oprava břidlicové střechy vyšehradské baziliky svatého Petra a Pavla vyjde podle odhadů kapituly, která ji vlastní, na 45 milionů korun. Stavební práce se plánují na polovinu července a měly by trvat do roku 2029. Konsorcium firem Konsit a Střechy Vrňata & Žáčik, které vyhrálo výběrové řízení, vymění téměř 60 000 břidlicových tašek a téměř 500 metrů trámů. Kolegiátní kapitula na pražském Vyšehradě plánuje větší část peněz na opravu sehnat ve veřejné sbírce a prodejem uměleckých předmětů z břidlice sundané ze střechy. Ve středu to řekli zástupci církve novinářům. Poslední větší oprava střechy baziliky se uskutečnila před 40 lety.