Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-05-27 07:00:00

Soud řeší druhým dnem Čapí hnízdo. Čeká se výpověď znalce i klíčového svědka

U Vrchního soudu v Praze bude v úterý pokračovat druhým dnem odvolací řízení v kauze Čapí hnízdo. Dopoledne přijde na řadu výpověď soudního znalce Vítězslava Hálka a klíčového svědka Jana Bareše, který při stavbě farmy vykonával dozor. Právě o jeho výpověď soudce Městského soudu Jan Šott v minulosti opakovaně opřel osvobozující verdikt nad Babišem i Nagyovou.

Čas načtení: 2025-05-27 07:03:00

Soud řeší druhým dnem Čapí hnízdo. Čeká se výpověď znalce i klíčového svědka

U Vrchního soudu v Praze bude v úterý pokračovat druhým dnem odvolací řízení v kauze Čapí hnízdo. Dopoledne přijde na řadu výpověď soudního znalce Vítězslava Hálka a klíčového svědka Jana Bareše, který při stavbě farmy vykonával dozor. Právě o jeho výpověď soudce Městského soudu Jan Šott v minulosti opakovaně opřel osvobozující verdikt nad Babišem i Nagyovou.

Čas načtení: 2020-08-14 15:31:52

Der Dügg ist tot

V Basilejských novinách (Basler Zeitung) se 6. srpna objevila zpráva: Der Dügg ist tot. Někdo mi dokonce poslal mail: „dr Dügg isch tot“. Familiérní pojmenování (ve švýcarské němčině se používá před přezdívkou členu) významného švýcarského režiséra svědčí o jednom: že byl už za svého života ve „svém“ městě legendou. Ve „svém“, i když se narodil v Sybnen, v kantonu Schwyz nedaleko Curychu. Příznačné je, že v curyšském oznámení jeho úmrtí (NZZ) se hovoří o Werneru Düggelinovi. V Curychu Düggelin začínal v sezóně 1948/49 jako osvětlovač v „Schauspielhausu“ vedeném tehdy jinou švýcarskou jevištní legendou – Oskarem Wälterlinem. Ten z něho, poté co Dügg jednoduše neosvítil prominentního herce, jehož výkon se mu nezdál, udělal svého dramaturgického spolupracovníka. Tehdy působil v Curychu také původem rakouský režisér Leopold Lindtberg, který uprchl před nacisty (byl mimochodem jedním z tvůrců legendárního období curyšského Schauspielhausu během druhé světové války (Schauspielhaus tehdy patřil k těm několika svobodně hrajícím souborům v Evropě). I jemu Düggelin asistoval, ale projevoval se při tom až příliš samostatně, Lindtberg mu prý pak dal pět set franků a poradil mu, aby se vydal na zkušenou do Paříže. To tehdy mnozí mladí Švýcaři dělali – vydávali se na zkušenou: do NDR za Brechtem nebo do Paříže. „Dügg“ pobyl v Paříži dva roky. Osobně tam poznal tou dobou začínajícího Ionesca a dokonce asistoval Renému Blinovi (navštěvoval jeho divadelní školu) u světové premiéry Beckettova Čekání na Godota. Hru později režíroval ve vlastním překladu v Curychu – bez úspěchu, doba na tohoto dramatika ještě nedozrála. A na okraji Paříže hned zpočátku svého pobytu založil samostatnou „compagnie de théâtre“, která, než se – jak jinak – kvůli financím rozpadla, uvedla 5 (slovy:pět!) produkcí. K tomu se váže osobní vzpomínka. Jednou narazil Dügg na pařížském předměstí (Asnières-sur-Seine) na restauraci s vedlejším nepoužívaným sálem vhodným k provozování divadla – tak jak to bývá, respektive bývalo v některých hostincích i v Česku, nebo jak to známe z Divadelníka Thomase Bernharda. Zeptal se hostinského, zdali by tam mohl hrát, tedy – zadarmo, má divadelní skupinu! Hostinskému to zvedne tržbu, přivede nové zákazníky atd. Hostinský byl srozuměn. Dügg pochopitelně žádnou divadelní skupinu neměl. Zašel na divadelní školu a sdělil posluchačům, že má divadlo a hledá herce, kdopak by šel s ním? Samozřejmě šli prý všichni – i bez zaručeného honoráře. Jiná verze je, že ho na sálek upozornil francouzský básník Jean Lescure, s kterým se setkal po příjezdu do Paříže v kavárně univerzitní knihovny a na jeho dotaz, co dělá, mu Düggelin bez ostychu odpověděl: „Je suis un metteur en scène.“ Ale takhle, jak píšu výše, to vyprávěl nám. Buď, jak buď – se non è vero è bene trovato! Düggelin totiž byl dobrým „pábitelem“. Proto si asi rozuměl s Jiřím Menzelem, kterého během svého angažmá jako ředitel městského divadla v Basileji (1968–1975) spolu s Janem Kačerem (a dalšími zahraničními režiséry jako Kosta Spaic, Hans Bauer, Hans Hollmann, Dieter Dorn, nebo Švýcary – Reto Bapst, Erich Holliger) v Basileji angažoval. Na „éru Düggelin“ se v Basileji dodnes vzpomíná. Düggelin začínal v Basileji v šedesátém osmém ovšem především spolu s Friedrichem Dürenmattem, švýcarsky: „Durim“. Pochopitelně se znali ze společné práce především v Curychu – tam Düggelin už dříve inscenoval například Dürrenmattovy Novokřtěnce. Ten pro něj na začátek společné sezony přepracoval Shakespearova Krále Jana (režie Dügg). Nádherné představení, senzační úspěch! Publikum řvalo, když Habsburg prohlásil, že je vlastně „Aargauer“ (tedy z kantonu Aargau – nesouhlasí ovšem zcela, Habsburgové pochází z Elzasu, ale v Aargau je hrad Habsburg). O slibném počátku první divadelní sezóny se vědělo i v Československu – v Literárkách o něm psal tehdy A. J. Liehm. A v Basilejském divadle probíhala dokonce demonstrativní konference proti okupaci ČSSR, na které vystoupil právě i Dürrenmatt se svou pozoruhodnou řečí oslavující Pražské jaro jako socialistickou revoluci. Pak „Duri“ jako produkční dramaturg zpracoval a v podstatě zrežíroval namísto určeného režiséra Holligera Strindbergův Tanec smrti. A už se připravoval na další přepracování dalšího klasika. Konflikt byl předprogramovaný. „Chtěli jsme hrát Shakespeara, Büchnera, Ionesca, Becketta a ne stále jen Dürrenmatta,“ – tak nějak vysvětloval Düggelin svůj neočekávaný rozchod s Dürrenmattem, po kterém dramatik po první společné sezóně z divadla odešel. Dramaturgie hledala nové vlastní autory. Objevili se Heinrich Henkel nebo Dieter Forte. Henkel, původním povoláním natěrač dosáhl úspěchu hrou Eisenwichser (Natěrači železa). I když jednu z jeho dalších her (Olaf a Albert) inscenoval sám Düggelin, proslulosti prvotiny nedosáhl. Velkého úspěchu dosáhl během Düggelinovi éry Forte dramatem Martin Luther & Thomas Münzer oder Die Einführung der Buchhaltung (Martin Luther a Thomas Münzer, aneb zavedení účetnictví). Kritika tehdy hovořila o novém Brechtovi, představení bylo pozváno na mezinárodní festival do Benátek (mimochodem – spolu s Národním divadlem, které uvedlo Matku Kuráž s Danou Medřickou, Ninou Divíškovou, Karlem Högerem aj. v režii Jana Kačer). Spolu s dramaturgem Beilem (pracoval později s Peymannem) přivedl Düggelin na repertoár francouzské absurdní divadlo, Čechova (Racka a Židle režíroval Kačer), Machiavelliho (Mandragoru režíroval Menzel) i řadu dalších klasických (v německé oblasti méně hraného Molièra – Dona Juana v režii Antoina Viteze) i současných autorů (Bond, Sperr). Ve zpětném pohledu lze říci, že šlo mnohdy o „remaky“, které přivedl do Basileje a nechal zahrát svými herci. Jeho osobním, „dvorním“ asistentem byl Dietmar Pflegerl, pozdější úspěšný intendant v Klagenfurtu. Düggelin se snažil do divadla získat nové a především mladé publikum. Nechal vyvěsit plakáty: „Jeans erlaubt, Haarspray verboten“ (Jeans povoleny, vlasový spray zakázán) nebo v létě: „Teď přichází ten strašný bezdivadelní čas“. Přátelil se s řadou osobností ze zcela jiných oborů, tak třeba s automobilovým závodníkem „Clayem“ Regazzonim (zasáhl ho jeho těžký úraz), s výtvarníkem J. Tinguelym, nebo s tehdejším populárním trenérem basilejského fotbalového klubu FC Basel Helmutem Benthausem, Spolu zavedli „družbu“ divadla s fotbalovým klubem a udělali „deal“ – kdo šel na fotbal, dostal zlevněné lístky do divadla a naopak. Ani jsem neslyšel, že by něco podobného někoho jinde napadlo! Studenti měli vstupenky téměř zadarmo. Na začátku jeho éry mělo divadlo 0,7 procent mladých návštěvníků, na konci přes třicet (divadlo hovoří dokonce o zvýšení z 0,5 na 37 procent). A Dügg dokonce navrhl, aby divadlo bylo vůbec zadarmo, čímž se jasně přihlásil k ideám „osmašedesátníků“. „Jeho“ éra skončila nešťastným lidovým hlasováním o divadelních subvencích v souvislosti s postavením nového divadla (stavbu Düggelin nejdříve podpořil, ke konci ale – krátce před odstřelem historické neobarokní budovy J. J. Stehlina z roku 1875, tedy, když už bylo pozdě – odmítal). Düggelin tehdy prohlásil, že nevyhraje-li divadlo navýšení subvencí, odstoupí. Což dodržel. Ostatně chtěl především režírovat a úřadování ho moc nebavilo (a to i když intendant v Basileji vydělává opravdu velice dobře). Na jeho místo nastoupil tehdy H. Hollmann, vystudovaný právník, a on sám zůstal divadlu jako režisér na volné noze zachován. Ač bydlel nadále v Basileji, v historickém centru v blízkosti Münsteru – v té souvislosti: pochvaloval si, že v noci, otevře-li okno, slyší šplouchat kašnu –, inscenoval často v Curychu. Tam uvedl v minulém roce i svoji poslední inscenaci Lenz s – i v Česku známým – A ndré Jungkem. Uvedl řadu světových premiér (mimo Dürrenmatta jmenuji nejdůležitější: 1976 Kellers Abend A. Muschga, 1995 Irrläufer Hansjörga Schneidera, Lieblingsmenschen a Für die Nacht Laury de Weck 2007, 2011). A pro malé scény inscenoval klasiky absurdního divadla – Becketta a Pintera s grandiozním „lidovým hercem“ („Volksschauspieler“) a kabaretiérem Ruedi Walterem ve švýcarské němčině, kterou sám rád hovořil. Už během své éry začal režírovat i opery (Wagnera). Překvapilo mne, jak málo jsem o něm mohl nalézt. Wikipedie jmenuje jen pár vyvolených inscenací a verze jsou jen tři – německá, anglická a alemanská. Píše se o něm jako o režisérovi tichých tonů, tedy jako o režisérovi, který na herce neřval, neurážel je. Naopak v klidném rozhovoru dovedl z herce vynést skryté na povrch. Soustředil se na text, ze kterého docela krutě odstraňoval vše přebytečné (to i u aktuálních autorů). Za nejhorší v divadle pokládal vysvětlování: Otazníky jsou zakázány, výpověď musí být přesná a jasná, dovedena k tečce. Tím byl zcela blízký Dürrenmattovi. Performance a podobné experimenty mu byly cizí. Jeho oblíbený bonmot byl: „Svět je strašný, ale život je krásný.“ V asi posledním novinářském rozhovoru v zimě 2019 – tedy ještě před coronou – se ho místní žurnalista Alfred Schlienger zeptal, co by dělal, nebylo-li by divadlo. Prý to z něho vystřelilo jako z pistole: „Pocestný kazatel…, pochopitelně politický. Kdybych mohl být ještě jednou mladý, založil bych radikální stranu se zaměřením na svobodu a spravedlnost.“ Zemřel v onom „strašném bezdivadelním čase“ – letos v obou smyslech slova. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-10-15 06:01:00

Školka versus kurty. Tenisté se bez náhrady nechtějí stěhovat, brání se soudně

Tenisové kurty Tesly Brno u ulic Střední, Rybníček a Staňkova mají podle plánů města ustoupit nové školce. Tenisté už dostali z městského pozemku výpověď, které se brání soudní cestou.

Čas načtení: 2024-10-15 06:02:04

Školka versus kurty. Tenisté se bez náhrady nechtějí stěhovat, brání se soudně

Tenisové kurty Tesly Brno u ulic Střední, Rybníček a Staňkova mají podle plánů města ustoupit nové školce. Tenisté už dostali z městského pozemku výpověď, které se brání soudní cestou.

Čas načtení: 2025-06-27 15:36:00

Policie chce obžalovat manažera Agrofertu z křivé výpovědi v kauze Čapí hnízdo

Policie navrhla obžalovat člena představenstva firmy Imoba Františka Šlingra z křivé výpovědi u Městského soudu v Praze v kauze Čapí hnízdo. Z křivé výpovědi byla původně obviněná i finanční ředitelka Agrofertu Petra Procházková, její stíhání bylo podle webu zrušeno a policie případ odložila, napsal server Seznam zprávy. Za křivou výpověď mohou soudy uložit až tříleté vězení. Šlingr se k případu nevyjádřil.

Čas načtení: 2025-06-27 15:31:59

Policie navrhla obžalovat svědka v kauze Čapí hnízdo z křivé výpovědi

Policie navrhla obžalovat člena představenstva firmy Imoba Františka Šlingra z křivé výpovědi u Městského soudu v Praze v kauze Čapí hnízdo. Šlingr vypovídal ve prospěch Andreje Babiše. V pátek uvedl server Seznam Zprávy. Z křivé výpovědi byla původně obviněna i finanční ředitelka Agrofertu Petra Procházková, její stíhání bylo podle webu zrušeno a policie případ odložila. Za křivou výpověď mohou soudy uložit až tříleté vězení. Šlingr se podle serveru k případu nevyjádřil.

Čas načtení: 2025-06-27 16:37:14

Policie navrhla obžalovat Šlingra z křivé výpovědi v kauze Čapí hnízdo, píší Seznam Zprávy

Policie navrhla obžalovat člena představenstva firmy Imoba Františka Šlingra. Viní jej z křivé výpovědi u Městského soudu v Praze v kauze Čapí hnízdo, napsal server Seznam Zprávy. Z křivé výpovědi byla původně obviněná i finanční ředitelka Agrofertu Petra Procházková, její stíhání bylo ale podle webu zrušeno a policie případ odložila. Za křivou výpověď mohou soudy uložit až tříleté vězení. Šlingr se dle serveru k případu zatím nevyjádřil.

Čas načtení: 2025-06-27 15:25:00

Kauza Čapí hnízdo: Policie navrhla obžalovat Šlingra z Imoby z křivé výpovědi

Policie navrhla obžalovat člena představenstva firmy Imoba Františka Šlingra z křivé výpovědi u Městského soudu v Praze v kauze Čapí hnízdo. Dnes to uvedl server Seznam Zprávy. Z křivé výpovědi byla původně obviněná i finanční ředitelka Agrofertu Petra Procházková, její stíhání bylo podle webu zrušeno a policie případ odložila. Za křivou výpověď mohou soudy uložit až tříleté vězení. Šlingr se podle serveru k případu nevyjádřil.

Čas načtení: 2025-08-27 13:35:00

I přes výpověď nezavřel. O oblíbeném baru Kryla či Špinarové rozhodne soud

Spor o budoucnost jednoho z nejslavnějších podniků Ostravy pokračuje. I přes výpověď z nájmu, kterou od městského obvodu dostal, provozovatel bar U Waldemara odmítá zavřít. Radnici zažaloval, kauzu rozhodne soud.

Čas načtení: 2024-05-03 12:30:00

„Nechceme, aby na nás dohlížela justiční vrchnost!“ Nová podoba kárného řízení rozděluje soudce

Novela zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a exekutorů, která mimo jiné zavádí prvostupňové kárné senáty na vrchních soudech a odvolací na soudech nejvyšších, rozděluje justici. Část soudců nesouhlasí s tím, aby v prvostupňových kárných senátech zasedali i soudci z obou nejvyšších soudů. Kritiku sklidil návrh i za údajné posílení role ministerstva spravedlnosti (MSp).

Čas načtení: 2024-10-18 18:30:00

Německé automobilky ztrácejí podíl na svých největších trzích

Prodej automobilů německých výrobců Volkswagen, Audi, Porsche, BMW a Mercedes v Evropské unii, USA a Číně je v roce 2024 zatím o 2,1 procenta nižší než ve stejném období loňského roku. A to navzdory tomu, že celkové tržby na těchto trzích vzrostly, uvedl ekonomický list Handelsblatt.

Čas načtení: 2024-06-10 13:34:41

Stavba velkého městského okruhu v Brně vstoupila do další etapy. Na řidiče čekají další omezení

Už od minulého roku probíhá stavba velkého městského okruhu Brno Bauerova. Délka rekonstruovaného povrchu je zhruba jeden kilometr. Pro řidiče to znamená řadu dopravních omezení. Od dubna vstoupila stavba do další etapy a automobily tak nově jezdí po zcela novém povrchu. Provoz je opět sveden do jednoho jízdního pruhu. Nově došlo k uzavření sjezdu z […]

Čas načtení: 2018-08-08 11:01:28

MICHALOVCE: U mestského policajta z Veľkých Kapušian boli nájdené drogy

V prípade dokázania viny mu hrozí trest odňatia slobody až na 3 roky.

Čas načtení: 2024-02-16 09:48:15

Neuvěřitelná transformace bydlení po válce: Jak paneláky změnily Evropu navždy!

V rušných obdobích po válce v evropských městech došlo k dramatické změně v trendu bydlení. Nedostatek bytů, který postihl státy po druhé světové válce, vedl k výstavbě nových sídlišť, která se stala základem městského plánování a ovlivnila životy mnoha lidí. Panelové komplexy, původně přijímané s různými reakcemi, se brzy staly hlavním prvkem městského prostředí, a […]

Čas načtení: 2021-06-07 17:08:47

Porota největšího festivalu dětské knihy na světě ocenila knihu Osamu Okamury. Město pro každého získala Bologna Ragazzi Award

Kniha Město pro každého s podtitulem Manuál urbanisty začátečníka, kterou napsal děkan Fakulty umění a architektury Technické univerzity Liberec Osamu Okamura a výtvarně zpracovali David Böhm a Jiří Franta, zvítězila v Bologni v kategorii v kategorii New Horizons 2021. „Díky tomuto ocenění se důležitý obsah knihy o tom, jak lépe plánovat naše města a jakou roli v tom hrají architekti a urbanisté, dostane zřejmě k mnohem většímu publiku, než jsem předpokládal, z čehož mám obrovskou radost,“ říká autor Osamu Okamura a dodává, že se po udělení ocenění už hlásí nakladatelé z celého světa. Bologna Ragazzi Award oceňuje ilustrované dětské knihy z celého světa už od roku 1966. V ročníku 2021 dorazilo k posouzení poroty 1577 knih z 41 zemí rozdělených do osmi kategorií. Město pro každého zvítězilo v kategorii New Horizons, ve které porota oceňuje inovativní přístupy. „Tato úžasná kniha užívá lesklého formátu časopisu na jedno použití a křiklavých barevných fotografií originálních modelů k vyjádření vzrušující dynamiky městského designu. Tvůrci vyrobili obří maketu papírového města a sepsali naléhavý a poučný text o problémech městského navrhování a otázce spravedlnosti ve městě. Čtenáři se tak dostávají do kritické role, kdy se na stránky dívají jako architekti, kteří rozhodují nad modelem města, k jehož přehodnocení byli vyzváni,“ píše se v posudku poroty. „Bologna Ragazzi Award má dlouhou tradici a je oceněním za celý světový knižní trh. Její udělení proto dává knize velký kredit a jistě pomůže tomu, že kniha bude nyní vycházet i v překladech v jiných zemích,“ říká Joachim Dvořák, majitel nakladatelství Labyrint.   Město pro každého / Manuál urbanisty začátečníka. Text: Osamu Okamura, ilustrace a modely: David Böhm a Jiří Franta, fotografie: Pavel Horák, grafická úprava: Štěpán Malovec. Vydalo nakladatelství Labyrint ve spolupráci s Nadací české architektury (Praha, 2020) {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-11-03 15:11:22

Pokáraná ministryně

Před pár dny jsem v článku Kolik stojí podjatost soudce? upozornil na ekonomické důsledky soudcovské arogance, a již je zde příklad ještě výraznější. Mám na mysli případ chomutovské soudkyně Kateřiny Vltavské a jejího vítězství nad ministryní Marií Benešovou v soudním sporu, o němž referuje například, ale nejen, Česká justice. Nejsem v žádném případě fanouškem Marie Benešové a její vztah ke mně je prokazatelně nenávistný. Tento článek tedy není v žádném případě přátelskou úsluhou kamarádce. Případ mě zaujal jako ilustrace stavu justice, nastoleného polistopadovým ideologickým blouzněním, jež vedlo k absolutizaci soudcovské nezávislosti, vykládané jako nezávislost na zákonu a dobrých mravech. Skutkový děj sporu, pozorovaný očima laika, obsahuje na samém začátku nedostatečnou pozornost, kterou samosoudkyně Kateřina Vltavská věnovala znaleckému posudku, jehož akceptováním jako vydavatelka trestního příkazu pomohla vyvolat tříleté obtěžování představitelů obce Postoloprty orgány činnými v trestním řízení s konečným výsledkem zproštění obžaloby. Nejde o nic zcela neobvyklého. Stává se dosti často, že soudci, vydávající trestní příkazy, se s podklady pro rozhodnutí příliš „nepárají“ a spoléhají se na to, že v krajním případě se až při hlavním líčení věc řádně objasní. Případů odmítnutí trestního příkazu je poměrně hodně a stává se, že v navazujícím hlavním líčení soud zprostí obžalované viny. Tato nehoda se přihodila samosoudkyni Kateřině Vltavské v kauze „Postoloprty“. Nic na tom nemění skutečnost, že znalecký posudek byl zřejmě součástí podkladů k návrhu na potrestání, který předložily soudu státní zástupkyně. Paní ministryně usoudila, že vyvolání trestního stíhání nebylo nezbytné, mělo se mu zabránit, a pečlivost státních zástupkyň a samosoudkyně Kateřiny Vltavské mohla jeho vyvolání předejít. Správnost jejího úsudku potvrzuje zprošťující rozsudek. Není přesně známo, kolik zaplatili daňoví poplatníci za zbytečné trestní řízení. Jistě jde o částku řádově ve stovkách tisíc korun, ne-li v milionech. Naproti tomu je známo, že neoprávněně stíhaní se dožadují, aby je stát odškodnil částkou zhruba 20 milionů korun. Důsledky narušení jejich osobních životů, jejich psychického strádání a utrpení jejich rodin nelze exaktně změřit ani odčinit finanční náhradou.   Selhání státních zástupců a samosoudkyně v této kauze neušlo paní ministryni, která se zřejmě domnívá, že z titulu své funkce odpovídá občanům za stav resortu spravedlnosti a má dbát o ochranu jejich práv. Podala tedy kárnou žalobu na všechny tři zúčastněné státní zástupkyně a soudkyni udělila výtku, což je nejmírnější potrestání, jež mohla podle zákona udělit. Se zlou se potázala. Kárný soud kárným žalobám nevyhověl a odezva Městského soudu v Praze byla pro ni nepříznivá. Účast na vyvolání obrovských škod finančních i morálních, jež v kauze Postoloprty vznikly, by měla vést k pokání a pokoře viníků. Očekával bych, že si samosoudkyně Kateřina Vltavská posype hlavu popelem, poděkuje aspoň v duchu Marii Benešové za výstrahu a napříště bude dbát, aby se jí podobná nehoda už nikdy nepřihodila. Ve skutečnosti se ale nad svou vinou nezamyslela a rozhodnutí ministryně napadla správní žalobou. Nepokusila se věcně vyvrátit tvrzení, že něco zavinila, ale pouze poukazovala na zpochybnění své soudcovské nezávislosti. A soudci úseku správního soudnictví Městského soudu v Praze jí přisvědčili. Rozhodnutí o udělení výtky zrušili jako nezákonné. To je klasický příklad vztahu části soudců k občanům, státu a jim způsobeným škodám: přisvojují si právo škodit a nenést za způsobené škody odpovědnost. Nejen to. Považují se za nadřazené nad ostatní složky státu a zejména nad ministra spravedlnosti (to se netýká ministrů obecně, nikoli pouze Marie Benešové). Neuvědomují si, že nesoudí z vůle boží, ale z vůle moci výkonné. Neuvědomují si, že žijí a své provozní náklady kryjí z peněz daňových poplatníků. Neuvědomují si, že působí v demokratickém státě, v němž prvotním zdrojem moci je vůle občanů, kteří ji uplatňují prostřednictvím příslušných orgánů. Ministr spravedlnosti odpovídá vládě a parlamentu a jejich prostřednictvím národu za pořádek v resortu spravedlnosti, tedy i v soudnictví. K tomu samozřejmě patří i ochrana soudcovské nezávislosti, ale na druhé straně výtka nedostatečné pečlivosti v práci není zásahem do soudcovské nezávislosti. Tento případ odhaluje nešvar, jehož potírání je hlavním motivem polské reformy soudnictví: porušení rovnováhy mezi hlavními složkami státní moci. Soudci se staví do postavení nadřazeného ostatním složkám státní moci, zde jmenovitě moci výkonné. Zakazují ministryni jemně projevit nevoli nad nedbalostí soudkyně, jejíž selhání mělo za následek velké finanční a morální škody. Je to projev snahy o nastolení soudcokracie, která je v rozporu s demokratickým uspořádáním státu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-07-14 08:38:47

Nezastavitelný justiční ping pong

V článku Sedm rozsudků nestačí z 25. května 2020 jsem se zabýval závěrem sedmého kola trestního řízení, v němž státní zástupce a odvolací senát donekonečna pronásledují tři obžalované, podnikatelku E. R. a úředníky ministerstva zahraničí M. S. a V. M. (oba dlouhodobě v postavení mimo službu). Včetně přípravného řízení jejich stíhání probíhá od března 2011 a nalézací soud dříve vydal šest zprošťujících rozsudků, jejichž osud se opakoval: vždy se odvolalo Státní zastupitelství pro Prahu 1 a odvolací senát Městského soudu v Praze předsedkyně Jaroslavy Liškové mu vyhověl vrácením věci nalézacímu Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Nevadilo, že si senát v průběhu „boje“ vysloužil napomenutí pro nedostatečnou znalost spisu. Nevadilo ani, že samo ministerstvo se necítí poškozeno, nepřipojilo se s nárokem na náhradu škody a jeho generální inspekce tvrdí, že se žalovaný skutek nestal. Škoda měla činit 1,450 milionu korun. Kolik už stálo trestní řízení, není známo. Po třetím zprošťujícím rozsudku senátu Heleny Králové odvolací soud při vrácení věci nalézacímu soudu nařídil změnu složení senátu. Další změny v přidělení případu pak proběhly z přirozených důvodů. Prezident mohl řízení zastavil abolicí Zatímco tři postupně se střídající senáty nalézacího soudu kladly žalobci a odvolacímu senátu odpor, trvajíce na nevině obžalovaných, čtvrtý předseda senátu, sice šikovný, ale nepříliš zkušený soudce Lukáš Svrček (promoval v roce 2013 a soudcem je od roce 2018) překonal své zkušenější předchůdkyně a poradil si novátorským způsobem ve stylu „chytré horákyně“: nikomu zcela nevyhověl, ale také zdánlivě neuškodil a patrně se domníval, že si nikdo nebude stěžovat či se odvolávat a jeho rozhodnutí tak bude posledním zastavením na křížové cestě. Podnikatelku E. R. shledal vinnou v jednom bodě obžaloby, ale neuložil jí trest a stíhání obou úředníků zastavil pro promlčení. Hypoteticky škodu přece jen způsobil: obžalovaní nemají za těchto okolností nárok na náhradu škody za nekonečné řízení. Záměr mu ale nevyšel: nepravomocně odsouzení nejsou s jeho rozhodnutím spokojeni. Paní podnikatelka podala do rozsudku odvolání a oba úředníci na místě odmítli zastavení trestního stíhání, takže soud bude muset v řízení pokračovat. Avšak spokojen opět není ani státní zástupce Jan Lelek, který podal stížnost proti zastavení trestního stíhání obžalovaných úředníků z důvodu promlčení. Ping pong tedy pojede dále, jen obžalovaní budou nadále postupovat v oddělených soudních řízeních. Toho mohli být všichni ušetřeni, kdyby prezident republiky po šestém rozsudku řízení zastavil abolicí. Po seznámení s písemným vyhotovením rozsudku nad paní E. R. a usnesení o zastavení stíhání obou úředníků jsem se rozhodl vrátit se k průběhu sedmého kola „ping pongu“ ještě jednou. Můj zájem posílila stížnost státního zástupce proti usnesení o zastavení trestního stíhání obou úředníků. Před vyjádřením k sedmému rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 se ale musím omluvit čtenářům za filipiku proti ministerským úředníkům kvůli sdělení o zamítnutí žádostí o milost pro všechny tři obžalované, které přišly do mé datové schránky vpředvečer zahájení sedmého kola „ping pongu“. Svým provedením jsou rozhodnutí ukázkou úřednického šlendriánu: nejsou datovaná a neobsahují žádný údaj o žádostech, ke kterým se vztahují: kdy, kdo a pod jakým číslem podal žádost. Domníval jsem se, že došlo k záměně podnětu ke stížnosti pro porušení zákona za žádost o milost. Ministerstvo spravedlnosti jsem nikdy o milost nežádal, ač vím, že se žádosti mají podávat jeho prostřednictvím. Dodatečně jsem zjistil, že jsem se částečně mýlil. Ministerstvo jsem skutečně neoslovil. Ale v roce 2018 jsem získal úřední informaci, že prezident republiky sice přenesl pravomoc k vyhodnocování žádostí o milost na ministerstvo spravedlnosti, ale sám ji obchází a občas udělí milost, aniž by žádost ministerstvem prošla. V téže době pan prezident projevil nelibost nad délkou trestního řízení. Napadlo mě, že to jsou příznivé okolnosti pro úspěch žádosti o zastavení „ping pongu“ abolicí: 23. října 2018 jsem podal žádost a pokusil jsem se ji doručit přímo na prezidentův stůl. Avšak bdělému oku ředitele právního odboru Kanceláře prezidenta republiky Václavu Pelikánovi neunikla a již 25. října jsem obdržel vyrozumění o postoupení na ministerstvo spravedlnosti. Vzal jsem na vědomí ztroskotání a na celou věc jsem zapomněl. Skutečnost, že ministerstvo spravedlnosti potřebovalo na zúřadování zamítnutí žádostí čas od 25. října 2018 do 9.března 2020 je ale vskutku fascinující.  Byl to je výlet? Nyní se vracím k výkonům státního zástupce a předsedy senátu v sedmém kole, a zvláště v písemném dotváření jejich vystoupení v soudní síni. Je pozoruhodné, že Jan Lelek byl v závěrečné řeči poměrně smířlivý. Zdůraznil dokonce, že toto řízení je svým průběhem nestandardní a jeho délka má nepříznivé dopady do životů obžalovaných. Nicméně poukázal na závaznost právního názoru odvolacího soudu, který opakovaně vracel věc na 1. stupeň, aby se řádně vypořádal s důkazy a nebagatelizoval je čili protahování řízení je podle jeho názoru výlučně zaviněno nedostatečností výkonu soudu 1. stupně. Velmi podrobně pak probral údajná provinění jak paní obžalované, tak obžalovaných úředníků, kteří je nezjistili a připustili proplacení nákladů na neuskutečněné operace. Jeho závěrečná řeč byla pozoruhodná z hlediska proporčního. Podle mého laického názoru klíčovou otázkou tohoto řízení je posouzení činnosti paní obžalované E. R., která měla vykonat pro ministerstvo zahraničí náborové cesty. Podstatné je zkoumání, zda naplnila po věcné stránce smlouvy a zda správně vyúčtovala náklady. Pokud by toto bylo v pořádku, nebylo by co řešit. Ale žalobce této části obsahu trestního řízení věnoval jen pár minut a cestou zlehčování provedených důkazů nakonec dospěl k závěru, že paní obžalovaná sice odletěla do Asie, ale pro naplnění smluv tam nic neudělala. Lze tomu rozumět i tak, že si dle pana státního zástupce udělala za peníze ministerstva výlet. Protože byla v jiné věci odsouzena za podvod a jsou na místě úvahy o uložení souhrnného trestu, vzhledem k časovému odstupu navrhl, aby v tomto bodě byla sice shledána vinnou, ale aby soud upustil od uložení souhrnného trestu. Soud mu zcela vyhověl. Na okraj jako laik dodávám, že mám vlastní zkušenost z náborové cesty, které jsem se zúčastnil jako stážista ve velké zahraniční veletržní firmě: náborové činnosti jsou takřka „neviditelné“: jde o řadu návštěv a schůzek, které probíhají mimo pozornost médií, ale jejich vliv na účast zahraničních hostů na akci, na kterou „náboráři“ zvou, může být až překvapivě silný. Ostatně na jiných místech ve spisu se hovoří o zásluze paní obžalované na úspěchu Česko-asijského obchodního fóra, a vnucuje se tak otázka, jak tam účastníky přilákala, když byla v Asii jen na výletě. Naproti tomu podstatnou část závěrečné řeči Jan Lelek věnoval hodnocení administrativních úkonů obžalovaných. Prokazoval, že to či ono neměli udělat nebo udělali špatně či vůbec, při čemž opačný názor generální inspekce ministerstva zlehčoval. Jevilo se mu jako samozřejmé, že prokázané administrativní pochybení má povahu nezákonného jednání. Chyby, jichž se měli úředníci dle jeho mínění dopustit, hodnotil jako úmyslné jednání. Přihlédl k délce řízení, nicméně mínil, že pro upuštění od potrestání nejsou podmínky a navrhoval uložení nízkých podmíněných trestů. Zvažoval ale i možnost, že soud může dospět k názoru, že došlo pouze k nedbalostnímu jednání a v tom případě by bylo na místě trestní stíhání zastavit. Nebyl to alternativní návrh, ale znělo to jako náznak, že takové řešení v rozsudku by pan státní zástupce toleroval. Následně mimo soudní síň ale přitvrdil: proti zastavení trestního stíhání podal stížnost. Jinak se jeho stížnost obsahem a myšlenkami neodlišuje od příslušné části závěrečné řeči. Rozsudek vzbuzuje údiv  Rozsudek nad obžalovanou E. R. v některých částech vzbuzuje údiv. Hned v odst. 2 odůvodnění soudce Luboš Svrček „vyvrací nepravdy“ šířené obhajobou a doslova uvádí, že „není pravdou, že by tímto rozsudkem rozhodoval již čtvrtý senát, a to na základě pokynu odvolacího soudu.“ Je holou skutečností, že předcházejících šest rozsudků postupně vynesly tři senáty, takže senát předsedy Luďka Svrčka je čtvrtý. Nástup druhého senátu si vynutil odvolací soud, když nařídil nové projednání věci ve změněném složení senátu. Další změny senátů jsou výsledkem personálního vývoje soudu: jedna předsedkyně senátu odešla do důchodu, další na rodičovskou dovolenou a jako na čtvrtého se usmálo štěstí na předsedu Luďka Svrčka. Nesetkal jsem se nikde s tvrzením, že předání věci třetímu a čtvrtému senátu bylo výsledkem zásahu „vyšší moci“. Neobvykle vysoký počet prvostupňových rozsudků určitě souvisí s tvrdošíjností jak odvolacího, tak nalézacího soudu. Na straně Městského soudu v Praze stál tvrdošíjně na svém jediný senát, v němž po odchodu „poslední Havlovy soudkyně“ Evy Burianové došlo k obměně. Zůstala ovšem předsedkyně Jaroslava Lišková. Četl jsem všechna jeho usnesení a jako laikovi se mi zdá, že se nijak nevyvíjela. Výtky nalézacímu soudy a ukládaná opatření měly ustálený charakter: nejméně část z nich byla obecná, nekonkrétní a nebylo jasné, jakým způsobem by je měl nalézací soud naplnit. Četl jsem také všechny rozsudky. Jsem dalek tvrzení, že všechny byly formulačně bezvadné, ale z vyhodnocení celého souboru je zřejmé, že nalézací soud se snažil vyhovět právním názorům odvolacího soudu, vylepšoval formulace, doplňoval dokazování a snažil se prohloubit argumentaci. V zásadě se ale tři na sebe navazující senáty držely přesvědčení o nevině odsouzených. Okolnost, že závěry senátu předsedy Luďka Svrčka se zásadně odlišují od šesti rozhodnutí tří předcházejících senátů i od názoru generální inspekce ministerstva zahraničí, by měla přimět odvolací soud k opatrnosti v rozhodování. Z vyhodnocení svědeckých vystoupení v rozsudku mám jako laik nepříjemný pocit, že jsem slyšel nebo četl výpovědi úplně jiných svědků než pan předseda a mám proto od něj zásadně odlišný názor na „výlet“ paní obžalované do Asie. Vyděsil mě odst. 100 odůvodnění, z něhož pan předseda vyvozuje, že paní obžalovaná nevyúčtovala řádně své výlohy, a navíc zřejmě účtovala ministerstvu náklady také na své soukromé akce. V její neprospěch působí silným dojmem tvrzení o výskytu faktury na 60 tisíc USD, která údajně nemá náležitosti, obsahuje nesprávné údaje, není jasné, zda souvisí s plněním smluv mezi ministerstvem a paní obžalovanou, a dokonce chybí doklad o jejím proplacení. Tato informace je jednoznačně nepravdivá. Obhajoba reagovala na obsah odst. 100 prohledáním spisu. Jeho výsledkem je vyvrácení tvrzení rozsudku o podezřelosti faktury na 60 tisíc USD. Navíc se ve spisu našla obálka s vyznačeným číslem listu, která měla obsahovat několik desítek listin, ale ve skutečnosti je prázdná. Povede-li odvolací řízení nepodjatý senát, bude se muset vypořádat s rozpory mezi dokazováním a závěry rozsudku a nebude to mít jednoduché.   V usneseních, jimiž senát Luboše Svrčka zastavil trestní stíhání obžalovaných úředníků, se argumentuje promlčením skutku. Je to výsledek úvahy o nadměrné délce řízení a nedbalostní povaze jednání úředníků.  Náklady na řízení už asi přesáhly výši možné škody Ani státní zástupce Jan Lelek, ani předseda senátu Lukáš Svrček nemají žádnou zkušenost s fungováním rozsáhlého aparátu, jakým je ministerstvo, přesto vědí lépe než obžalovaní a s nimi i generální inspekce ministerstva, že žalované administrativní postupy jsou vadné a navíc protizákonné. Mají asi pravdu v tom, že rozdělení projektu náborových cest obžalované E. R. do tří smluv je jakýmsi úskokem, kterým se mělo usnadnit jeho schválení. Ale s přihlédnutím k zásadě, že trestní řízení je „ultima ratio“, není zcela jisté, že takové jednání nezasluhuje jinou odvetu než trestní stíhání. Objektivní vyhodnocení skutků obžalovaných je ovšem ztíženo tím, že se vztahují k přípravě Česko-asijského obchodního fóra, které probíhalo v letech 2007–2008, za jehož úspěch byla obžalovaná E. R. odměněna zvlášť. Časový odstup klade mimořádné nároky na paměť svědků, kteří před soudem vypovídali o událostech z dávné doby. Mám obavy, že náklady na „sedmikolové“ soudní řízení přesáhly hranici škody 1,450 milionu Kč, pokud ovšem škoda vůbec vznikla. Úloha nepodjatého odvolacího soudu bude za daných okolností nezáviděníhodná. Laskavého čtenáře upozorňuji, že můj pohled na tento případ je skepsí laika čili nevyvrací správnost sedmého rozsudku ani stížnosti státního zástupce. Rozhodující bude názor odvolacího soudu. Opět jako laik ale soudím, že by jím neměl být senát Jaroslavy Liškové, a možná by se té cti měl vzdát celý Městský soud v Praze. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-27 16:41:00

Průlet dronu ukázal pokrok na velkém městském okruhu Žabovřeská. Podívejte se

/VIDEO/ Na části blíže k řece Svratce pracují stavbaři v úseku velkého městského okruhu Žabovřeská v Brně. Aktuální vývoj stavby zachytil z výšky průlet dronu. „Finální zprovoznění této části velkého městského okruhu plánujeme letos v září," informovala mluvčí Ředitelství silnic a dálnic Lucie Trubelíková.

Čas načtení: 2024-03-06 08:22:16

Dvě zpěvačky a jedna bubenice předvedou v Měšťáku divokou bluesrockovou show

Blues nad Bečvou, Městský dům Přerov, sobota 16. března 2024 Britská kapela Brave Rival zazáří na velké stage Městského domu v Přerově v sobotu 16. března od 20 hodin, aby velkolepým koncertem zahájila 12. ročník mezinárodního festivalu Blues nad Bečvou. Březnová hudební slavnost tak volně naváže na hudební svátky z loňského roku, jako byly třeba Svatoanenská hudební slavnost, Babí léto ve farní zahradě nebo Listopadová hudební slavnost. „První koncert letošní sezony opustí komorní klubovou scénu. Ve velkém sále Městského domu vystoupí vůbec prvně […] The post Dvě zpěvačky a jedna bubenice předvedou v Měšťáku divokou bluesrockovou show first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Dvě zpěvačky a jedna bubenice předvedou v Měšťáku divokou bluesrockovou show

Čas načtení: 2024-03-11 08:35:00

Máme hosty: Nový chrudimský městský architekt: Vznik jezdeckých schodů jsem chápal, teď tiše nadávám

V Chrudimi mají od začátku letošního roku nového městského architekta. Tím se stal Martin Nedvěd. Jak sám říká, role městského architekta je důležitá, v představách lidí je ale značně zkreslená.

Čas načtení: 2024-03-31 00:06:00

Mladá Boleslav chce snížit počet holubů, bude mít městský holubník

Mladá Boleslav chce snížit počet holubů ve městě prostřednictvím městského holubníku, který letos plánuje vybudovat. Ve městě je přes 1000 holubů, nejpočetnější hejno čítající zhruba 250 ptáků je kolem gymnázií a městského divadla. Přesné umístění holubníku pomohou určit také data z nedávného dronového průzkumu. Odhadované náklady na první městský holubník jsou stovky tisíc korun, záležet bude na typu. ČTK to řekl městský radní Robin Povšík (Hlas pro Boleslav).

Čas načtení: 2024-04-09 15:50:00

Město Písek hledá úředníka/úřednici na odbor výstavby

Tajemnice Městského úřadu Písek vyhlašuje v souladu se zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů výběrové řízení na místo úředníka/úřednice odboru výstavby a územního plánování Městského úřadu...

Čas načtení: 2024-04-11 10:41:00

Vrchní soud potvrdil vítězství PRIAC ve sporu s rozhodčím soudem při Hospodářské komoře a Agrární komoře

Počátkem listopadu 2022 přinesla média[1] informaci o vynesení průlomového rozsudku Městského soudu v Praze ve sporu dvou největších stálých rozhodčích institucí v ČR, který bývá také nazýván jako „válka soudů“[2]. Tento rozsudek Městského soudu v Praze byl nyní potvrzen Vrchním soudem v Praze a je pravomocný.

Čas načtení: 2024-05-13 15:24:00

Statisícovým úplatkem chtěl pomoct dceři k získání bytu, viní policistu žalobkyně

Měl by hlídat dodržování zákona, v pondělí však jihomoravský policista Jiří Vlček stanul u Městského soudu v Brně jako obžalovaný. Spis mu klade za vinu, že pomohl své dceři k získání městského bytu pomocí úplatku ve výši 360 tisíc korun. On sám provinění odmítá.

Čas načtení: 2024-05-13 15:20:00

Statisícovým úplatkem chtěl pomoct dceři k získání bytu, viní policistu žalobkyně

Měl by hlídat dodržování zákona, v pondělí však jihomoravský policista Jiří Vlček stanul u Městského soudu v Brně jako obžalovaný. Spis mu klade za vinu, že pomohl své dceři k získání městského bytu pomocí úplatku ve výši 360 tisíc korun. On sám provinění odmítá.

Čas načtení: 2024-06-04 20:10:00

Policie propustila všechny cizince zadržené po incidentu v centru Prahy

Policie propustila všech pět cizinců zadržených kvůli sobotnímu incidentu na pražském Staroměstském náměstí, nikoho neobvinila. Věcí se dál zabývá, mohlo jít o přestupek. Sdělil to mluvčí pražského městského státního zastupitelství Aleš Cimbala. Podle informací ČTK videonahrávky incidentu od zúčastněných i z městského kamerového systému neposkytly důkaz, že by někdo z účastníků potyčky u stánku dobrovolníků vybírajících peníze na pomoc Ukrajině schvaloval agresi Ruska vůči této zemi. Na vývoj…

Čas načtení: 2024-06-04 19:09:00

Napadení ukrajinských dobrovolníků na Staromáku: Agresory policie propustila! A důvod?

Policie propustila všech pět cizinců zadržených kvůli sobotnímu incidentu na pražském Staroměstském náměstí, nikoho neobvinila. Věcí se dál zabývá, mohlo jít o přestupek. ČTK to sdělil mluvčí pražského městského státního zastupitelství Aleš Cimbala. Podle informací ČTK videonahrávky incidentu od zúčastněných i z městského kamerového systému neposkytly důkaz, že by někdo z účastníků potyčky u stánku dobrovolníků vybírajících peníze na pomoc Ukrajině schvaloval agresi Ruska vůči této zemi. Na vývoj v případu upozornil server Novinky.cz.

Čas načtení: 2024-06-12 15:25:00

Ústavní soud vyhověl stížnosti v kauze prodeje firem ČEZu. Nekonečný ping-pong, říká Shenar

Kauzu daňových úniků bývalého předsedy představenstva společnosti Amun.Re podnikatele Martina Shenara i počtvrté projedná stejný senát Městského soudu v Praze, který jej ve věci už třikrát zprostil obvinění. Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti Shenara a zrušil část rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který rozhodnutí potřetí zrušil a kauzu přidělil jinému senátu městského soudu. Podle rozhodnutí ÚS ke změně senátu ale nebyl důvod a vrchní soud porušil právo Shenara na soudní ochranu…

Čas načtení: 2024-08-18 01:00:00

Estakáda velkého městského okruhu přes Tomkovo náměstí po Rokytovu otevřena!

Brno, 18. srpna 2024 - Hlavní trasa důležité části velkého městského okruhu (VMO) v Brně, která spojuje Husovický tunel a Rokytovu ulici, je dokončená a připravená ke spuštění provozu. První motoristé se po nové komunikaci v délce 1249 m projedou už v neděli 18. srpna. Celý článek...