Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2026-02-10 16:22:00

Škatulata díky španělským škatulím. Leo Express ohlásil nové linky, jeho provoz se kvůli tomu úplně přeskládá

Menší vlakový dopravce Leo Express v úterý ohlásil, že během první půlky roku spustí hned několik dálkových linek. Plány zní velkolepě: vlaky do Bratislavy, Prešova, Frankfurtu, Varšavy i Přemyšle. Leo Express v dálkové dopravě dosavadních 14 let...

Čas načtení: 2024-04-01 09:21:33

Německo: Migranti jsou zodpovědní za 100 % případů závažných sexuálních útoků ve Frankfurtu

Nové statistiky kriminality z Německého Frankfurtu obsahují šokující údaje o cizincích a závažných trestných činech, včetně jednoho konkrétního údaje, podle kterého jsou cizinci zodpovědní za 100 % všech závažných trestných činů sexuálního napadení a 57,4 % všech trestných činů. Z… The post Německo: Migranti jsou zodpovědní za 100 % případů závažných sexuálních útoků ve Frankfurtu first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2024-06-12 08:32:31

Další útok nožem v Německu. Devatenáctiletý Afghánec ve Frankfurtu napadl Ukrajinku

Další útok nožem v Německu. Devatenáctiletý muž z Afghánistánu napadl na nábřeží v německém Frankfurtu nad Mohanem 41letou Ukrajinku nožem. Pokus o vraždu vyšetřuje tamní státní zastupitelství, píše server Ukrainska Pravda. The post Další útok nožem v Německu. Devatenáctiletý Afghánec ve Frankfurtu napadl Ukrajinku first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2025-08-11 08:16:28

Přímým letem z Frankfurtu do Mongolska od listopadu do června 2026. Letenky od 14 281 Kč

Mongolský národní dopravce MIAT Mongolian Airlines láká na výhodné zpáteční letenky z Frankfurtu do Ulan Bátaru přímým spojem za 573 EUR. Cestovat můžete od listopadu 2025 do června 2026. V zimě (listopad–březen) se létá v pondělí, středu, pátek a neděli, na jaře (duben–květen) v pondělí, středu a sobotu a v červnu (kromě úterý a čtvrtka) každý den. Na přímý let z Frankfurtu lze v rámci jedné letenky zakoupit také navazující lety Lufthansy z Prahy za ceny okolo 18 360 Kč. Občané České republiky mohou do Mongolska vycestovat bez víz na dobu až 30 dní. Před odletem se ještě můžete podívat na nabídky ubytování. Ceny v Mongolsku jsou příznivé po celý rok, včetně hlavního města Ulan Bátaru. Do Frankfurtu se snadno dopravíte autobusem nebo autem s možností parkování u letiště.

Čas načtení: 2025-10-27 09:21:29

Mongolsko z Frankfurtu přímým letem. Letenky od 14 171 Kč

Letecká společnost MIAT Mongolian Airlines nabízí přímé zpáteční lety z Frankfurtu do Ulanbátaru za 572 EUR. Cestovat můžete v období od listopadu 2025 do června 2026. Občané ČR mohou do Mongolska cestovat bez víz až na 30 dní. Před cestou se můžete podívat i na nabídky ubytování – ceny v Mongolsku zůstávají příznivé po celý rok, a to i v samotném Ulanbátaru. Do Frankfurtu se snadno dopravíte autobusem nebo autem s možností parkování u letiště. Pokud byste raději letěli z Prahy, můžete využít navazující spoj Lufthansy do Frankfurtu a pokračovat přímým letem MIAT do Ulanbátaru v rámci jedné letenky. Celková cena vychází přibližně na 18 300 Kč

Čas načtení: 2019-08-29 08:45:14

Hanuš Karlach: Pitvornosti mrzačící mateřštinu na nás doléhají ze všech stran

Novodobé české písemnictví se rozvinulo díky překladům. Překlady klíčových děl světové literatury měly přímý vliv na poetiku českých autorů i ve dvacátém století. Také mnohý současný český spisovatel by potenku pískal, kdyby si jeho inspirace tu a tam nemohla loknout ze zahraničí. Přesto si dnes překladatelů vážíme málo. Skoro vůbec. Rozhodl jsem se tento trend nepodporovat. Rozhodl jsem se představit v Literárních novinách nějakou překladatelskou osobnost. Rozhodl jsem se pro Hanuše Karlacha. Pak jsem se podíval na jeho heslo a okamžitě jsem pochopil, proč surrealisté tak milovali náhody. Hanuš Karlach se 29. srpna dožívá osmdesáti let.    Celoživotně se věnujete překladům beletrie z německého jazyka. Změnily podle vás v současné době internetové překladače tradiční vnímání překladatelské profese? Nejdříve a především prosím, aby se vědělo: Jsem člověk letitý tak, že už na něm málem roste mech, osoba mající takřka veškerou profesní činnost už téměř za sebou; dnes je módou říkat takovým jedincům „výběhová série“. Abych si nekazil ty pečlivě chráněné zbytky umu, příliš onu více techniku než od ní vzdálené mozkové vypětí nesleduji. A když se tu a tam podívám, co to obnáší, jde mi hlava kolem a tělo do vrtule, co je také s jazykem možné. Doufám jen, že ona mladší překladatelská generace má proti zmíněné technice vypěstovanou pancéřovou imunitu. Je to i pro ni zjevně těžké, ony ty pitvornosti mrzačící mateřštinu doléhají ze všech stran, vykukují z každé třeba i málo tušené spáry jazykového provozu.  Když srovnáte literární život v německé jazykové oblasti s českou situací, jaké jsou rozdíly? To je otázka na širou sféru přelévající se daleko do stran od slovesného umění; jsa členem německého centra PEN klubu, mám tu končinu dosti na očích a se žalem konstatuji, že kulturní život, a tudíž i ten literární, má tady k dispozici lepší, tj. dobře fungující systém, rámec, kostru. Literární domy, domovy pro literáty, funkce „městských písařů“, dotované soutěže takové i onaké, bohatá soustava literárních vyznamenání a cen, a tak dále. – Jen mám neodkladný a tak trochu i škodolibý dojem, že v té zemi s více než osmdesáti milióny obyvatel zájmy, činnost i šířené výsledky v kultuře jako takové, tj. v umění, a tedy i v literatuře, existují a odehrávají se v jedné vrstvě aktérů a konzumentů, spíše starších, ve vrstvě, která je až izolována od vrstvy řekněme spodní, a početnější, která svůj způsob dejme tomu jisté duchovní – ne, lépe bude říci vnitřní – existence spatřuje ve sportu, v pop music, v „adrenalinovém“ počínání a tak dále. Že tuhle vrstvu třeba ona vyšší ve svých opusech i zrcadlí, to ona neví. Nebo nezajímá ji to. Což naštěstí neznamená, že dotyčné opusy nemají ohlas nejenom v oné vyšší vrstvě, ale místy i v té nižší. Za pomoci seriózních médií se o ní ten nebo onen „nepříznivec vyšší kultury“ (tedy v tomto případě literatury) tu a tam třeba i dozvídá. Tyhle komunikační interstratové průniky jsou k mé lítosti častější, to „prorůstání“ směrem dolů podle mého názoru stále ještě brání usychání toho kulturního vršku; takže úhrnem řečeno, s lítostí řečeno, je na tom německá kultura, takže tady literatura, i ve svém ohlasu do všech stran země trochu lépe než toho času ta u nás. Nepraví se v Německu na každém rohu: Tohle nečtu, to jsem nečetl, na to nemám kdy, to je na mě moc složité, a podobně. Měl jste v rukou současné německé překlady české beletrie? Jaká je podle vašeho názoru jejich kvalita? Je úroveň německé bohemistiky skutečně tak povážlivá, jak před lety napsala historička Eva Hahnová? V této věci asi selžu: současnou českou literaturu znám pouze děravě, a její překlady do německého jazyka už neznám vůbec. Naposledy jsem měl jakés takés povědomí o (výjimečných) kvalitách německých verzí děl Bohumila Hrabala (paní Rothové a Karlheinze Jähna). Současnou německou bohemistiku vlastně neznám; naposledy jsem se s ní setkal někdy počátkem devadesátých let v Göttingenu, a tam měla dosti vysokou úroveň, jako vůbec tamní slavistika.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Vypráví se o vás, že prý pravidelně jistou dobu pobýváte v nějakém bavorském klášteře. Jde o konsolidačně kontemplativní proceduru, nebo naopak o intenzivní soustředění na práci? To tedy, jak pravívá jeden náš politik, je jakési nedorozumění. Trochu historie: v roce 1967 jsem měl to štěstí, že jsem mohl pobývat a studovat ve Frankfurtu nad Mohanem. Tam jsem získal sympatie profesora Paula Stöckleina, s ním jsem se pak vzhledem k srpnové invazi 1968 a poté normalizaci viděl až po listopadu 1989; ten nám zařídil pravidelný letní (a posléze i vánoční) pobyt v Garmischi-Partenkirchenu. Tam jsou dva překrásné kostely, svatého Antonína (františkánský poutní) a Nanebevzetí panny Marie (v tom se na její svátek v srpnu odbývá vždy obrovská slavnost); poznali jsme v obou svatostáncích několik milých a přátelských duchovních. Poblíž tohohle městečka je podobné městečko zvané Oberammergau, znalcům se hned rozsvítí; ano, je to ono místo, kde se odehrávají každých deset let pašijové hry, proslulé v celém světě. Samozřejmě tam tu a tam zajedeme; a na cestě je další proslulost, benediktinský klášter Ettal. Tam také občas vedou naše kroky, vznosně řečeno. Ale že bychom pobývali v některé takové klauzuře, to je opravdu mýlka.  Jak byste charakterizoval svůj lidský i profesní vztah ke Günteru Grassovi? Jak na vás zapůsobilo jeho pozdní doznání hříchu z mládí týkající se jeho účinkování ve Waffen SS? S Günterem Grassem jsem se seznámil tuším v roce 1990 na Dobříši u příležitosti posledního zasedání Skupiny 47, známého to sdružení předních německých literátů; to Grass už věděl, že překládám jeho Potkanku. Záhy, u dalších překladů, jsme se sblížili úžeji, tykali jsme si. – Grass, jak známo, vždy po publikaci některého dalšího svého díla a před jeho překlady do mnoha jazyků zval na něco jako instruktáž své „dvorní“ překladatele. Takové setkání vždy stvrdilo jeho naprosto pozitivní strukturu osobnosti, přátelskost, trpělivost, humor. Nikdy nikomu nic nevytýkal, ač se ho kolegové ptali někdy na věci takříkajíc banální. Měl jsem to štěstí, že jsem, člen německého PEN klubu, tehdy ještě dvou PEN klubů, západoněmeckého a východoněmeckého, byl zvolen do komise pro sjednocení těchto dvou institucí. Měl jsem tu vzácnou příležitost, že jsem byl s Grassem i tady v úzkém styku. Museli jsme překonávat nedůvěru, ba odmítavá stanoviska některých literátů, kteří se nechtěli smířit s oním splynutím. Ale Grass a další s naší drobnou pomocí dosáhli nakonec sjednocení do jednoho PEN klubu. K tomu doznání mladistvého hříchu se mu vyčítalo, že je podníceno jakousi marketingovou tendencí v pozadí; nemyslím si to, spíše se mi zdá, že u vědomí, že se mu v životě „připozdívá“, chtěl být posléze zcela čistý ve smyslu jakési soukromé vyváženosti zásluh a poklesků. Zásluh, jak známo, bylo hodně. Jeho sláva se zrovna nedotýkala hvězd, ale sahala až za oceán. Znovu připomenu jednu příhodu: Šli jsme za jeho pobytu v Praze spolu přes Staroměstské náměstí. Na lavičkách tam posedávali američtí studenti. Když jsme se k nim přiblížili, jeden vyskočil a vyhrkl: „Look! Is it possible? It´s Günter Grass!“ Jistě jste na to odpovídal už mnohokrát, ale přesto se k tomu vracím. Proč jste zavedený titul centrálního díla Karla Krause Poslední dny lidstva přeložil jako Poslední chvíle lidstva? Ano, už jsem to několikrát vysvětlil. „Tag“, tedy „den“, má v německém originále (ostatně v českém jazyce rovněž) i metaforický přesah, není to pouhý časový údaj. Znamená i cosi jako neexaktně determinovanou etapu, v níž se odehrává cosi důležitého, přelomového, pozitivního i negativního. Překladatel za první republiky ponechal výraz „den“ (až starosvětsky „dnové“) zjevně také pro dvouslabičnost nezbytnou kvůli akcentově údernému názvu. Kdo si ovšem hru přečte, sezná, že jde vskutku o údobí přesahující dny. A podle mého názoru výraz „chvíle“ jaksi zintenzivňuje všechno, co se v onom líčeném časoprostoru děje.  Které dílo ze současné, ale i klasické německé literatury byste si ještě rád přeložil a proč? Pokud budeme nazývat „klasickou“ už i literaturu dvacátého století, pak se upínám spíše k ní. Předloni jsem sice přeložil dramatickou burlesku básníka a spisovatele Volkera Brauna, mého kamaráda, „Demos“, reagující na problémy tehdejšího Řecka. Ale jinak toho času soustřeďuji svou „tvůrčí“ pozornost na dílo spisovatele, který je u nás znám velice skrovně, ačkoliv je to jeden z pilířů moderní německé literatury: na Alfreda Döblina. Toho poněkud širší obecenstvo u nás zná nanejvýš z jeho románu „Berlín, Alexandrovo náměstí“, hlavně díky jeho zfilmované podobě; o jeho do češtiny přeložených románech „Milost se neuděluje“, „Valdštejn“ nebo „Amazonka“ se ví dost málo. A to jsou přitom díla, která podle obecného názoru evropských teoretiků stvořil autor, „jehož stylotvorný vliv na způsob líčení německých romanopisců po roce 1945 lze srovnat pouze s vlivem Franze Kafky“. Günter Grass jej pokládal za svého učitele, za mistra, jemuž on, tehdy především výtvarný umělec, vděčil za to, že vůbec začal psát; Grass také vytvořil Döblinovu chrestomatii, založil posléze i Döblinovu literární cenu (její první laureátkou byla Libuše Moníková). – Já toho času prahnu po tom, moci přeložit Döblinovo pozdní dílo, tetralogii „Listopad 1918“, které bylo jako celek publikováno teprve před několika lety a mezi odborníky zapůsobilo jako zjevení; je to jakási syntéza historické, psychologické, politické i vysoce privátní literatury, syntéza, která předestírá pronikavý pohled na dění kolem první světové války a kolem turbulencí, revolucí, katastrof a soukromých neštěstí jejich aktérů veřejně se exhibujících i naopak zahalených do ticha soukromí. Je to jakási neuvěřitelně plastická, zneklidňující, ostře vtíravá explikace proudů sahajících až do současnosti. Už na tom pracujeme s nakladatelstvím Academia.  Domníváte se, že pozornost, kterou čeští nakladatelé věnují překladům z německé literatury, je dostatečná a založená na promyšlené strategii, nebo spíše náhodná a podřízená komerčním hlediskům? Jaký vliv na volbu překládaných titulů mají sami překladatelé? Pracují na objednávku, nebo přicházejí s vlastními tipy? Žel podle mého názoru platí to, co formulujete v druhé části otázky: Není tu promyšlené strategie, schází – asi zprvu ve školách všech stupňů, ale především pak v nakladatelských domech – chybí o znalosti opřené vědomí diachronního i synchronního rámce, povědomí, co bylo v dávnější i v té čerstvější minulosti významné s logickým přesahem do dneška, jaká panuje (nebo by měla panovat) hierarchie kvality jako determinujícího systému napříč dějinami; chybí, jsouc vytlačeno někam na periferii obecné pozornosti, to, čemu Goethe říkal „světová literatura“; tu nahrazují pomíjivé, často jepičí „events“, dnes hlučně zmiňované, zítra už zapomenuté opusy. – Přehršel domácích i zahraničních cen a vyznamenání tuto pomíjivost nenahradí. – Pokud jde o kolegy překladatele, ti spíše přicházejí s vlastními tipy, ta objednávka se vynoří až poté, když se svým návrhem šťastně uspějí.  Měl jste v životě, pokud jde o vaše germanistické působení, nějaký výrazný vzor? Který z vašich učitelů na vás měl největší vliv? To byl především a hlavně profesor Eduard Goldstücker (vidíte, kde je v tomto případě dnes to dějinné povědomí?), který byl přísný, nesmlouvavý u zkoušek, ale prezentující studentům právě ono vědomí goethovské světové literatury, kloubící německé literární tvůrce s tvořením podobné povahy daleko za hranicemi Německa, osvětlující příčiny toho a onoho jevu, směřování, stylu v širokých nadnárodních souvislostech; a co do profesorství zkoušející začasté třeba tak, až se student – rád – ocitl v dlouhotrvající debatě a rovnoprávné disputaci. – Profesor Goldstücker incioval v pražské germanistice studium pražské německé literatury; podnítil historicky proslulou liblickou konferenci o Franzi Kafkovi, která se pokládá za jakýsi spolupodnět pozdějšího „pražského jara“. Druhým takovým mým vzorem byl Kurt Krolop, člověk obrovsky vzdělaný, předávající vědomosti studentům s nenuceným humorem (semináře s námi konával i na lodičkách po Vltavě). Ten působil na Filozofické fakultě v oněch šedesátých letech téměř jako v emigraci z koženě striktní NDR. Eduard Goldstücker mu tehdy obstaral československé občanství; o ně Krolop žel přišel po vstupu vojsk, musel se vrátit do NDR, dostalo se mu nevýznamného místa v jednom berlínském nakladatelství, a dobyl si posléze zaslouženého významu také díky rakouským kolegům, kteří velice nahlas podporovali jeho studie o Karlu Krausovi. – Profesor Goldstücker po invazi Varšavské smlouvy emigroval, získal profesuru na univerzitě v Brightonu a přednášel na vysokých školách po celém světě. Když se po listopadu 1989 vrátil do Prahy a nabídl své vědomosti a zkušenosti Karlově univerzitě, řeklo se mu, že ho není zapotřebí. Tato necitelnost byla ke škodě přinejmenším české germanistiky.  Moníková, Faktor, Rudiš od nás, k tomu zástup autorů z bývalého SSSR, Balkánu a Turecka, kteří začali psát německy. To ovlivňuje německou literaturu tematicky. Posouvá se nějak i co do jazykového materiálu? Neposouvá, protože se posouvat ani objektivně nemůže. Důvod je zřejmý: Tito „přistěhovalci“ (to prosím není termín nijak zneucťující) do nemateřštiny, která bude nebo už se stala jejich přístavištěm, drží se přinejmenším dost dlouho kánonické němčiny, jazyka to země, po niž prahnou; jazyka, který z objektivních důvodů ovšem znají slušně pouze z jeho spíše spisovné podoby. Do podoby řeči, kterou budou nadále beze zbytku používat, mohou ze své původní mateřštiny do ní přispět ve smyslu takového nebo onakého homogenního obohacení jen stěží. Takže ta původní podoba jazyka, do něhož „přistěhovalci“ vplynuli, se v zásadě nemění. Dokonce se dá říci, že někteří z těch, co do ní přiemigrovali, cítí potřebu zabývat se jí do hloubky, pronikat do jejích kořenů jakousi etymologickou cestou, a vnořovat se do ní z jejího vnitřku. Takovým „badatelem“ byl třeba Elias Canetti, původem vlastně Bulhar; toho jsem překládal zcela nedávno. – Pokud se tohle dá nazvat jakýmsi „posunem stran jazykového materiálu“, pak jedině tak, že jde o něco jako částečný objevitelský průnik do již dávno existujícího. – Až si oni „příchozí“ tuto původně nemateřštinu osvojí beze zbytku, tak, že jí budou moci tvořivě kouzlit, budou ji mít stejně za nástroj tvorby nijak neopatřený výdobytky jejich někdejší mateřštiny.  Jaký je váš názor na vztah rakouské a německé literatury? Liší se zásadně nebo ve skutečnosti tvoří jeden celek německého písemnictví? Řekl bych, že ten vztah se odbývá nikoli v rovině jazykové. Jde spíš o reálné obsahy, které se v té které literatuře líčí. Tam jsou diference povstávající z lišícího se časoprostoru naprosto logické. Avšak pokud jde o prostředek, jímž se tato diference prezentuje, jazyk, tam jsou ony lišivé prvky příliš částečné na to, aby se mohlo říci, že existuje jakási němčina a rakouština, jedna i druhá podoby naprosto rozdílné. Tak to není: rakouská němčina se od té německé odlišuje jen ve slovní zásobě (vzhledem k nestejným reáliím jev zcela pochopitelný), v několika obratech, idiomech, vazbách; ale celkově a plošně jsou tyto dvě geografické verze téhož obecně vzato víceméně stejné. – Jedna od druhé se liší teprve v individuálních výkonech jednotlivých tvůrců; ale to jde o styl, um, o užití jazyka, nikoliv o jazyk sám; tam nehraje žádnou roli, jde-li o autora rakouského nebo německého (ono se ostatně zhusta stávalo a často doposud stává, že ten nebo onen spisovatel, básník, dramaturg a podobně přesidluje z Rakouska do Německa a naopak, žije v jakémsi „duálu“, který co do jazyka vede – individuálně! – spíše k mísení detailních rozdílů, pokud se v jeho dosavadním působení nějaké jazykově jevily (tj. užíval-li ve své původní domovině řeč, která byla posléze jeho cílem v přesídlení), k jejich splývání s novým – vlastně ani tak ne novým – řečovým okolím. Tedy: zásadně se díla německé a rakouské literatury takto neliší. – To už, mohu-li to tu digresívně uvést, se liší třeba americký jazyk od anglického daleko spíše. Anglisté jistě vědí, že se v Británii některé americké filmy opatřovaly anglickými titulky, aby diváci v Anglii všechno chápali. Sám jsem to ve zmíněné zemi zažil.  Když přehlédnete tu dlouhou řadu svých překladů, kterého si ceníte nejvíc a z jakých důvodů? To je otázka, jaká se začasté klade a na niž dotazovaný většinou nedokáže dost dobře odpovědět. Což je i můj případ: Musím se přiznat, že je to v téhle věci se mnou jako s rodičem, který má několik dětí a neumí odpovědět na případný dotaz, které má raději. Protože v různosti oněch potomků je jeho láska k nim stejná vůči všem. Jedno víc, druhé méně, něco takového pro něj neexistuje. – Se mnou je to podobné; spíše tak, že po zvládnutí překladu toho nebo onoho díla se raduji právě nad tím zvládnutím. Tvůrci děl, která jsem domestikoval, jsou často tak odlišní, že nějaký láskyplný vztah k nim prostě dominuje radostné uspokojení, „že se to asi povedlo“.  Vidíte, literatura – jako i jiné druhy umění – je nekonečně pestrobarevná, v mnoha jedinečných a neopakovatelných podobách; ať se člověk do ní ponoří kdekoliv, je vždy jiná; ve svých opusech bezbřeze barvitá a široce nestejná; je – doložitelně – navýsost obtížně postižitelná kterýmkoliv specialistou usilujícím o stejnorodou úhrnnost, kdykoliv usiluje o doložení skupinového směřování ve smyslu toho a onoho -ismu. To je na ní to přitažlivé, ta pozitivní unikavost. Přitažlivost pro ty, kdo o ni kdy zavadí.  Pokud jde o mne, nemohu nebýt vděčen té výsadě, v jaké krásné společnosti jsem se to díky literatuře ocitl. V jaké to krásné společnosti jsem doposud prožíval a prožívám svůj život. {/mprestriction}  Hanuš Karlach (*29. srpna 1939, Praha) je český filolog, redaktor a překladatel, jemuž byla v roce 2015 udělena Státní cena za překladatelské dílo. Vystudoval na přelomu 50.–60. let 20. století v kombinaci němčinu, ruštinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po absolvování postgraduálního studia na univerzitě Johanna Wolfganga Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem pracoval jako redaktor v tehdejším nakladatelství Odeon, kde měl na starost vydávání německojazyčných autorů. Mimo jiné přeložil díla Ernsta Theodora Amadeuse Hoffmanna, Franze Werfela, Karla Krause, Güntera Grasse, Volkera Brauna, Christy Wolfové, Christopha Heina, Gottfrieda Benna, Adalberta Stiftera aj.

Čas načtení: 2019-07-31 11:37:05

Frustrace z čeho?

Představa, jak se dívám na moje dítě, které k smrti roluje vlak, je příšerná. Právě to musela zažít matka na nádraží ve Frankfurtu nad Mohanem. Přiznávám se, že na nástupištích v metru i na nádraží stojím vždy trochu dál a ohlížím se po kolemstojících. Pošuci, kteří si takovýmto způsobem vraždy řeší svoje osobní problémy, jsou všude na světě. I u nás. V Německu to byl Eritrejec, který měl trvale povolený pobyt ve Švýcarsku a utekl do Německa, aby tam spáchal ten odporný zločin. O pár dní dřív to byl další cizinec na severu Německa, který pod vlak strčil mladou ženu. Pikantní je, že byl nejdříve ve zprávách označen za Srba. Zřejmě proto, že Srbové jsou ti, na které je možné ukazovat prstem. Bohužel pak vyšlo najevo, že to byl kosovský Albánec. Ta žena ovšem zemřela v každém případě. Zajímavá je reakce lidí, novinářů a politiků. Ve Frankfurtu lidé reagovali bleskově a vraha zadrželi, ještě než přišla policie. Sedělo na něm prý pět mužů. Ministr vnitra Seehofer přerušil dovolenou, aby požadoval více policie na nádražích. A jedna poslankyně za stranu Zelených vlastně řekla, že lidé by si měli dávat větší pozor. Kromě zpravodajství relativně věcného bylo zajímavé číst komentáře. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Na webu poměrně seriózního politického měsíčníku Cicero se rychle objevil názor, že ten vrah byl určitě frustrovaný, protože to není tak dávno, co jeden Němec postřelil chudáka imigranta. Ponechávám stranou, jak mohl být frustrován švýcarský Eritrejec střelbou někde na německém venkově, ale budiž. Závažnější už je tendence označovat vraha za psychicky narušeného, což může být první krok sice ne k jeho osvobození – to by asi neprošlo, ale k označení jeho nepříčetnosti. ​Nevylučuji, že ten muž byl opravdu frustrován. Otázka je, z čeho a proč? A může být naše společnost – a teď nedělám rozdíl mezi Německem a námi – srozuměna s tím, že tato frustrace se bude vybíjet takovýmto vražedným způsobem? Německo  je velmi stabilní a určitě nelze  očekávat nějaké protesty typu žlutých vest. Za chvíli ale budou troje regionální volby – jedny v sousedním Sasku, kde už dnes národně orientovaná AfD (Alternativa pro Německo) má významnou pozici. Dám ruku do ohně za to, že se tyto události ve volbách projeví. 

Čas načtení: 2024-06-28 12:30:08

Havaj se zavazadlem z Frankfurtu na jediný termín. Letenky od 520 €

Letecká společnost Condor má aktuálně v prodeji na jediný termín v září velmi atraktivní ceny zpátečních letenek za 520 EUR i s odbaveným zavazadlem do 23 kg z Frankfurtu do Honolulu. Odlety jsou možné 3., 7., nebo 12. září, návrat zpět 24. září. Za cenu 560 EUR můžete vybírat i návraty 22. nebo 29. září. Chcete-li cestovat pohodlněji již z Prahy letecky, můžete rovnou přes koupit zpáteční letenku z Prahy za 740 EUR na nejlevnější termín, resp. za 780 EUR na ostatní dva termíny. Letenky z Frankfurtu i Prahy zakoupíte přes web condor.com. Aktuálně je dostupných 7 míst na každém letu. Lety tam mají přestup na relativně malém letišti Anchorage, které je pro přestupy rozhodně přívětivější než tradiční Los Angeles, San Francisco nebo Seattle. Lety při zpět mají přestup v kanadském Vancouveru, což znamená, že musíte disponovat elektronickým povolením vstupu do Kanady eTA za 7 CAD. Přestup má přes 9 hodin, takže jej můžete využít i k návštěvě Vancouveru. Havajské ostrovy patří k destinacím, které kompletně pokrýváme našimi průvodci: průvodce po ostrově Oahu kde koupit nejlevnější přelety mezi ostrovy

Čas načtení: 2024-09-25 19:04:00

Koubek: Odchází nám reprezentanti, trošku začínáme znovu. Návrat Jedličky?

PŘÍMO Z FRANKFURTU | Usedl za mohutný stůl v tiskovém středisku, nasadil sluchátka pro případný překlad a rozpovídal se o těžkém soupeři. Miroslav Koubek (73) den před startem skupiny Evropské ligy na hřišti Frankfurtu zdůraznil, jak kvalitní protivník bude na druhé straně hřiště. Odmítl prozradit, zda do brány vrátí Martina Jedličku, naopak nastínil odlišnosti oproti nepovedenému sobotnímu zápasu na Slavii. „Jsou to rozdílní soupeři,“ řekl zkušený kouč před čtvrtečním duelem.

Čas načtení: 2024-09-25 19:04:00

Koubek: Odchází reprezentanti, trošku začínáme znovu. Brankář? Neřeknu

PŘÍMO Z FRANKFURTU | Usedl za mohutný stůl v tiskovém středisku, nasadil sluchátka pro případný překlad a rozpovídal se o těžkém soupeři. Miroslav Koubek (73) den před startem skupiny Evropské ligy na hřišti Frankfurtu zdůraznil, jak kvalitní protivník bude na druhé straně hřiště. Odmítl prozradit, zda do brány vrátí Martina Jedličku, naopak nastínil odlišnosti oproti nepovedenému sobotnímu zápasu na Slavii. „Jsou to rozdílní soupeři,“ řekl zkušený kouč před čtvrtečním duelem.

Čas načtení: 2024-09-26 11:00:00

Česká stopa ve Frankfurtu: ódy na střelce Fenina i Durosinmiho trauma

PŘÍMO Z FRANKFURTU | Český fotbal ve Frankfurtu rezonuje, také proto si domácí na Plzeň budou v zápase Evropské ligy dávat domácí velký pozor. Na krásném pažitu v téměř milionové metropoli řádil Martin Fenin. Nejen hattrickem v prvním bundesligovém startu, ale i divokými eskapádami. Velmi dobře se znají i vrchní klubové šarže. Německý klub jednal s Plzní o přestupu Rafia Durosinmiho, který ale v zimě stoplo zranění.

Čas načtení: 2024-09-26 22:57:57

Viktoria Plzeň vyválčila remízu ve Frankfurtu. Životní gól dal Jemelka

Viktoria Plzeň po Spartě a Slavii vstoupila do pohárové Evropy. Ze všech českých klubů měla papírově nejtěžšího soupeře, protože se vydala do Frankfurtu k boji s Eintrachtem. A zvládla ho skvěle. Rozdíl v kvalitě byl sice obří, ale zarputilost a bdělost Viktorii přinesla senzační remízu, kterou v nastavení trefil životním gólem Jemelka.

Čas načtení: 2024-09-27 00:05:00

Koubek o závěru Plzně: Dám si jedno cigárko… Na mužstvo jsem velmi hrdý

PŘÍMO Z FRANKFURTU | Když usedl do tiskové místnosti na stadionu ve Frankfurtu, ještě v něm cloumaly emoce. Bláznivý závěr čtvrtečního utkání, kdy Plzeň v posledních minutách smazala manko 1:3 a z Německa si z úvodního utkání hlavní fáze Evropské ligy odváží senzační remízu 3:3, pocuchal nervy Miroslava Koubka. „Na rozdíl od víkendu jsem na mužstvo velmi pyšný,“ popsal západočeský kouč v bezprostředním hodnocení povedeného utkání proti špičkovému celku bundesligy.

Čas načtení: 2024-09-27 07:30:00

Jemelkovo povstání v Plzni: Životní gól nenápadného hrdiny a chvála od Koubka

PŘÍMO Z FRANKFURTU | Tak trochu nenápadně se stal jedním z klíčových pilířů Plzně. Václav Jemelka od červencového startu sezony ještě v ostrých zápasech neslezl ze hřiště, proti Frankfurtu (3:3) v úvodním utkání hlavní fáze Evropské ligy výrazně přispěl ke konečné senzační remíze. Nejdřív precizním centrem a následným gólem, kdy se trefil téměř po dvou letech. „Byl životní,“ culil se odchovanec z Hané.

Čas načtení: 2024-09-27 07:30:00

Jemelkovo povstání v Plzni: Životní gól tichého hrdiny a chvála od Koubka

PŘÍMO Z FRANKFURTU | Tak trochu nenápadně se stal jedním z klíčových pilířů Plzně. Václav Jemelka od červencového startu sezony ještě v ostrých zápasech neslezl ze hřiště, proti Frankfurtu (3:3) v úvodním utkání hlavní fáze Evropské ligy výrazně přispěl ke konečné senzační remíze. Nejdřív precizním centrem a následným gólem, kdy se trefil téměř po dvou letech. „Byl životní,“ culil se odchovanec z Hané.

Čas načtení: 2024-09-29 17:46:43

Frankfurt po remíze s Plzní vyhrál v Kielu a je druhý

Fotbalisté Frankfurtu po čtvrteční remíze s Plzní v Evropské lize vyhráli v německé lize v Kielu 4:2 a v tabulce se posunuli na druhou příčku o bod za vedoucí Bayern Mnichov. Eintracht vedl o dva góly i nad Plzní, ale nakonec s ní doma remizoval 3:3. V listopadu do Frankfurtu zamíří také pražská Slavia.

Čas načtení: 2024-11-06 18:55:00

Trpišovský: Frankfurt? Sci-fi film. Vrhače jako Dweh stále hledáme

PŘÍMO Z FRANKFURTU | Oproti obvyklým evropským výjezdům zažívá Slavia i Jindřich Trpišovský něco jiného. Ve Frankfurtu je největší evropské letiště hned poblíž stadionu, takže do města se tým prakticky nepodívá. „Je to jak sci-fi film, jsme v obřím hotelu. Na snídani jsem šel z pokoje 800 metrů,“ smál se trenér a pak se rozmluvil o důležitosti zápasu či taktice dlouhých autů.

Čas načtení: 2024-11-07 12:45:00

Slavii už nepletou jméno. Frankfurt má respekt, jen dobrý dojem ale nestačí

PŘÍMO Z FRANKFURTU | Je to skoro k neuvěření, ale Jindřich Trpišovský už se Slavií jezdí po Evropě přes šest let. Z klubu, který nikdo v pohárech neznal a většina soupeřů ho viděla jen jako příležitost nahnat si body, je nyní obávaný soupeř. Slova chvály, respektu zaznívají z top evropských adres každý zápas. I v této sezoně dělá Slavia v zahraničí českému fotbalu dobrou reklamu. Ve Frankfurtu už z toho ale bude třeba vytěžit body. „Nejdůležitější zápas,“ řekl obránce David Zima.

Čas načtení: 2024-11-07 20:40:00

Frankfurt - Slavia 1:0. Srdnatý výkon, opět těsná prohra. Rozhodl krásný gól

PŘÍMO Z FRANKFURTU | Zkrátka to nejde. Slavia zažila do jisté míry zápas velice podobný Bilbau. Opět v Evropské lize vytáhla na soupeře silný herní plán, byla na míči, ale i tak odjíždí z Frankfurtu bez bodu. Zatímco ve Španělsku ale šance pálili, nyní dlouho držel akcie Pražanů brankář Antonín Kinský. Jeden moment magie z kopačky Omara Marmúše ale znamená mrzutou prohru 0:1.

Čas načtení: 2024-11-07 22:00:00

Kinský: Pozitivně to brát nebudeme. Tlak si vytvoříme, ale nic nevytěžíme

PŘÍMO Z FRANKFURTU | Byl nejlepším hráčem Slavie. Antonín Kinský předvedl ve Frankfurtu tři excelentní zákroky, dvakrát vychytal sólový nájezd. Bravo! „Ale spokojení nejsme,“ ušklíbl se reprezentační gólman. Jak by taky ne, navzdory dalšímu výbornému výkonu sešívaní v hlavní fázi Evropské ligy prohráli 0:1. Stejně jako před čtrnácti dny v Bilbau…

Čas načtení: 2024-11-07 20:40:00

Frankfurt - Slavia 1:0. Srdnatý výkon, ale opět prohra. Rozhodl krásný gól

PŘÍMO Z FRANKFURTU | Zkrátka to nejde. Slavia zažila do jisté míry zápas velice podobný Bilbau. Opět v Evropské lize vytáhla na soupeře silný herní plán, byla na míči, ale i tak odjíždí z Frankfurtu bez bodu. Zatímco ve Španělsku ale šance pálili, nyní dlouho držel akcie Pražanů brankář Antonín Kinský. Jeden moment magie z kopačky Omara Marmúše ale znamená mrzutou prohru 0:1.