Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-08-08 12:45:14

Sbohem vasektomie? Antikoncepční pilulky pro muže se blíží, dočasně zablokují tvorbu spermatu

Vědci poprvé otestovali na mužích nehormonální pilulky, které zastaví dočasně produkci spermatu. Na trh by mohly jít ještě v této dekádě. Článek Sbohem vasektomie? Antikoncepční pilulky pro muže se blíží, dočasně zablokují tvorbu spermatu se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2026-05-22 17:21:56

Vědci z Lille vyvíjejí mužské antikoncepční tělísko, na trhu by mohlo být do roku 2033

Vyvíjené mužské antikoncepční tělísko je „malou svorkou“, která se zavádí během patnácti minut v lokální anestezii. Její antikoncepční účinek je čistě mechanický a mohl by trvat až tři roky.

Čas načtení: 2011-11-17 12:45:00

Otěhotnění po vysazení hormonální antikoncepce

Možná jste také slyšela, že otěhotnět po vysazení antikoncepce, je mnohem snazší než bez ní, ale není to zas až tak pravda. Antikoncepční metody V dnešní době existuje celá řada antikoncepčních metod. Jedná se např. o kondomy, vaginální kroužky, spermicidní gely anebo o hormonální antikoncepci. Po ...

Čas načtení: 2023-11-16 08:04:26

Sex před sportem? Tři nejčastější sexuální mýty vyvráceny (skoro)

Mýtus: Muži jsou nadrženější než ženy Pinďour nebo pipina není rozhodujícím faktorem sexuální touhy. Ženy touží po sexu minimálně stejně, jen o tom nemluví, protože by se to dalo špatně interpretovat a ženy by mohly působit jako chtivé coury. A nejenom že ženy zažívají stejně intenzivní sexuální touhu, skóre se vyrovnává také tím, že i muži zažívají období, kdy je jim sex ukradený. A nezapomeňme že i mezi muži jsou demisexuální jedinci (mají touhu po sexu teprve po navázání silnější citové vazby k partnerovi), nebo asexuální, kteří cítí jen slabou nebo žádnou sexuální touhu. Potvrzuje to i expert. "Ačkoli by vás většina mužů lehce přesvědčila, že jsou připraveni 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, pravdou je, že muži zažívají každodenní výkyvy libida stejně jako ženy," potvrdil americký urolog Dr. Barry Buffman. "Připravenost muže skočit do postele může být ovlivněna stejnými faktory, které ovlivňují úroveň touhy ženy, včetně stravy, spánku, zdraví, stresu, zdravotního stavu, sebevědomí a disharmonie ve vztahu." Takže je to stejné, jen chlapi o tom víc mluví a chtíč je na nich tak nějak víc vidět. Mýtus: Sex může ovlivnit sportovní výkon Velmi rozšířený mýtus. Můžu si zašukat nebo vyhonit den před tréninkem nebo zápasem? "Známe sportovce, kteří novinářům říkají, že v době zápřahu sexuální aktivitu odkládají," říká doktor Justin Dubin, urolog a specialista na mužské zdraví z jihofloridské nemocnice Memorial Healthcare System a polovina podcastu Man-Up. "Traduje se, že sportovec by neměl mít sex alespoň několik dní nebo týdnů před tím, než má zápas, s cílem maximalizovat svou energii a soustředění, ale sexuální půst vám nepřinese lepší trénink ani lepší výkon, bez ohledu na to, zda následně jedete kardio nebo sílu". Takže ne, pokud se ochudíte o sex, maximálně si naštvete partnerku. "Ale záleží na načasování," přiznává Dubin, "když říkám že to nemá žádný vliv na výkon, nedoporučoval bych úplně věnovat se sexu dvě hodiny po sportovní akci, bere vám to energii kterou tělo potřebuje na regeneraci". Na druhou stranu, kdo má po poctivém tréninku chuť na další kardio. Ale především u mužů může tento mýtus stát na reálném základě, protože je ve hře hladina testosteronu. Není to tak, že po sexu její hladina klesá, sexem nic neztratíte. Ale pokud se zdržíte ejakulace, tak hladina testosteronu roste nad normál. Takže pokud chcete výbušnější trénink nebo výkon, můžete mít sex klidně i den před výkonem, jen se nesmíte udělat. Testosteron vám vystřelí nahoru, stačí se jen pár dnů hlídat a klidně zasunout, ale nevystříknout. Po následném orgasmu vám testosteron ale neklesne, jen spadne na původní úroveň. Mýtus: Různé polohy = různé šance na otěhotnění Známý mýtus že v některých polohách se lépe zakládá na potomka má dokonce i variantu, že v jiných pozicích se naopak těhotenství vyhnete i když šukáte bez ochrany. "Rozhodně můžete otěhotnět i v poloze na koníčka i v jakékoli jiné poloze, při níž je penis ve vagíně," říká Gigi Engle, odbornice na sex a intimitu a autorka knihy SKYN Condoms. "Spermie prostě plavou, ať už jste rozčapená na partnerovi, stojíte, nebo děláte kotrmelce. Nemusíte navíc otěhotnět ihned, spermie mohou žít v těle až pět dní". Takže ne, žádná antikoncepční poloha neexistuje, zkuste jiný otvor, to jediné funguje. A jak je to naopak, když otěhotnět chcete? "U párů, které se snaží otěhotnět, může už jen to, že si styk plánují na určitý den a čas způsobovat, že samotný akt je více stresující než zábavný. A házet do toho ještě vidle v podobě vynucování určité polohy, to prostě není ideální," dodává urolog Justin Dubin. Takže je zbytečné se některým polohám vyhýbat a do jiných se nutit, žádná poloha šance na početí nezvyšuje, ani nesnižuje.     Images by We-Vibe Toys, Womanizer Toys, Eugene Chystiakov, ŞULE MAKAROĞLU, Dainis Graveris from Unsplash  

Čas načtení: 2021-07-23 17:50:09

Nová expozice Národního muzea se zabývá českou moderní historie od první světové války až po vstup ČR do unie

Zcela nová expozice Dějiny 20. století v Nové budově Národního muzea, přibližuje na téměř dvou tisíc metrů čtverečních prostřednictvím bezmála tisíce exponátů dějiny českých zemí mezi lety 1914 a 2004. Rozmanitost událostí i osudů lidí předvádí expozice v různých prostředích – ukazuje vývoj náměstí a ulic, proměnu pracovních, obchodních či kulturních prostor i soukromí bytů s dobovým vybavením. Expozice přináší také pohled na proměny české a československé politiky. Představuje klíčové osobnosti, stejně jako zásadní mocenská rozhodnutí, která pociťovaly všechny vrstvy obyvatel. Expozice je chronologicky členěna s důrazem na historické milníky let 1918, 1945 a 1948. V scénograficky pojatém prostoru se tak na jediném místě ocitnete v zákopech první světové války, nostalgicky projdete několika dobově zařízenými byty a okolo typického koloniálu z konce 1. republiky se po schodech dostanete až do luxusního prvorepublikového krejčovského salonu Bárta, který byl do Národního muzea přemístěn z původního prostoru na Národní třídě.  V expozici se nachází jak vzácné a zcela unikátní exponáty, tak i úplně obyčejné předměty, které však obyvatelstvu změnily a ulehčily život, jako například antikoncepční pilulka, remoska nebo jedna z prvních ledniček na led. Mezi ty nejvzácnější předměty patří například první československá zlatá olympijská medaile z roku 1924 od sportovního gymnasty Bedřicha Šupčíka nebo originální sportovní oblek prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. K těm nejdražším předmětům pak patří kolekce devíti řádů a vyznamenání, které měl František Ferdinand d’Este na své uniformě v okamžiku atentátu 28. června 1914 v Sarajevu. Minulost přibližuje expozice nejen prostřednictvím autentických exponátů nebo rekonstrukcí dobových interiérů obydlí různých společenských vrstev, ale k dokreslení atmosféry využívá i množství obrazových a filmových materiálů, interaktivních prvků, her či míst, které návštěvník musí v expozici sám objevit. Při vstupu do expozice doslova projedete našimi moderními dějinami „časozdviží“ – jedinečnou audiovizuální technologií, která vás obklopí ze všech stran, vytvoří iluzi výtahu časem a seznámí s klíčovými okamžiky 20. století. Důležitou součástí expozice jsou i politické dějiny, včetně tzv. „Bustária“. Historické busty z průběhu celého 20. století ilustrují, že vznikaly z různých příčin – společenských, politických či ideologických. Doplněny jsou o menší skleněné portréty, které představují osobnosti, kterým se soch či bust nedostalo, ale které reprezentují významné politické proudy, události či rozhodnutí. Pro mladší návštěvníky je v expozici připravena dětská herna, která ukazuje i proměny her v průběhu 20. století. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-09-24 15:11:04

Celibát katolických kněží by měl být zrušen, píše ve své nové knize církevní historik Hubert Wolf

Katolická církev zavazuje své kněze k životu bez manželství a bez pohlavního styku. To má však fatální vliv na nedostatek kněží. Odhaduje se, že od šedesátých let se jich na celém světě vzdalo svého úřadu kvůli celibátu zhruba dvacet procent. Počty kněžského dorostu již celá desetiletí masivně klesají, studenti teologie uvádějí často jako důvod, proč nevstupují do kněžského semináře, právě celibát. Stále více farností už nemá vlastního faráře. Kniha münsterského církevního historika Huberta Wolfa Celibát podrobuje celibát analýze. Sleduje historii celibátu, zpochybňuje jeho ospravedlnění a nachází důvody, proč by měl být zrušen.  Wolf v knize Celibát zaměřil svoji pozornost na problematiku tohoto mocenského nástroje katolické církve. „Jeden z důvodů k celibátu, o němž se zřídka hovoří otevřeně, je stabilizování hierarchického systému katolické církve. S mužem, který by měl ženu a děti, by církevní vrchnost nemohla hýbat jednoduše jako se šachovou figurkou a přesouvat ho celé roky bez udání důvodů z jednoho místa na druhé,“ píše Wolf. „V dnešní době je tato poslušnost sice povýšena na spirituální úroveň, jenže zůstává stejně jako dříve nevysloveným nosným sloupem systému katolické církve.“ Wolf poukazuje na to, že celibát v římskokatolické církvi nebyl vždy jedním ze základních aspektů kněžství, a připomíná, že apoštolové a poté biskupové, kněží a jáhni, již byli povoláni Ježíšem a posléze řídili vývoj rané církve, byli obvykle ženatí. Celibát se začal výrazně prosazovat až 300 let po Kristu. Nový zákon se pro celibát nijak nevyslovuje; proto postoj církve od raného středověku prochází četnými proměnami: od akceptování manželského svazku přes omezení sexuálního styku manželů v souvislosti s přijímáním svátosti a přes přijetí skutečnosti, že východní křesťanské církve kněžím sňatek povolují, až k definitivnímu utužení celibátu, jež spadá do 19. století, respektive na přelom 19. a 20. století. Celý klerický systém katolické církve je podle Wolfa zpochybnitelný: katolická církev jako absolutní monarchie je výmyslem devatenáctého století, jenž za současných podmínek ztrácí svou důvěryhodnost. Vedle církevně-ekonomických důvodů – nejsou-li potomci, nemá kdo dědit – nachází Wolf další zdroje celibátu jednak v židovských předpisech týkajících se čistoty, jednak v pozdní antice, zejména u stoiků a u gnostiků s jejich dualismem hmoty a ducha. Tento asketický ideál však podle něj není s postavou Ježíše vůbec v souladu.   Ukázka z knihy 1 Tabu padlo Nedostatek kněží a obvinění ze zneužívání nutí Vatikán začít mluvit o celibátu. Řím, 4. dubna 2014. Papež František poskytuje audienci biskupovi brazilské diecéze Xingu Erwinu Kräutlerovi. Oba muži si navzájem políbí ruku a prsten, jak je v Jižní Americe při pozdravu zvykem. Atmosféra je víc než uvolněná a biskup informuje papeže o situaci původního obyvatelstva v Amazonii: devadesát procent křesťanských obcí jeho diecéze nemůže v neděli pravidelně slavit eucharistii, sedmdesát procent tak může dokonce činit jen třikrát do roka, protože prostě nejsou kněží. Poté Kräutler vypráví Františkovi o vysvěcení jedné kaple v odlehlé farnosti, kam sám jako biskup odcestoval. Když se otevřely dveře malého kostelíka, ocitl se Kräutler v šoku, protože tu chyběl oltář. Okamžitě upozornil na to, že slavnost eucharistie přece stojí v centru víry i katolického života v obci; na to mu představená obce odpověděla, že to ví samozřejmě taky. „Jenže my tu máme slavnost eucharistie dvakrát třikrát do roka … takže žádný oltář nepotřebujeme.“ Pro těch několik případů se může dát dovnitř stůl.      Biskup a papež se shodnou na tom, že „se tu něco rozpadá“, že v oblasti Amazonie dochází k „fatálnímu odvykání eucharistii“. Jednatřicet kněží se nemůže na území větším než Spolková republika Německo starat o osm set křesťanských obcí. František a biskup zvažovali možnosti řešení. Kräutler připomíná návrh jihoafrického biskupa Fritze Lobingera, aby byly obce bez kněze v budoucnu vedeny kolektivně jakýmisi teams of elders, variantou rady starších, a tyto muže a ženy „pak rovněž vysvětit na kněze, aby mohli spolu se svou obcí také slavit eucharistii.“ Řeč přijde i na téma viri probati – tedy ženaté muže, kteří se osvědčili v manželství i povolání a kteří by měli být vysvěceni na kněze. Audience končí slavnou papežovou větou, aby mu biskupské konference připravily „odvážné“ návrhy.      Soukromá audience v této atmosféře a otevřený rozhovor o nedostatku kněží, celibátu a svěcení ženatých kněží a vdaných žen by za předchůdců papeže Františka byly sotva možné. Celibát byl považován za „zářící drahokam“ v koruně církve, jenž principiálně nesměl být zpochybňován. Dobří katolíci se o něm nebavili. V debatě mezi pastýři a nejvyšším pastýřem beztoho nebyl tématem. Kdo se odvážil byť jen promluvit o povinnosti kněžského celibátu, tomu bylo rychle upřeno právo na pravověrnost. To bylo téma pro kritické teology, pro „neoficiální církev“, pro kněze-odpadlíky, kteří se vzdali svého úřadu kvůli ženě, pro ženy kněží, pro děti kněží a v neposlední řadě pro romány a filmy.      Intimní vhledy do sexuálního života andělů v sutaně a s kolárkem jsou zárukou řvavých titulků nejen bulvárního tisku. Filmy a filmové série o kněžích, kteří se musejí rozhodnout mezi láskou k nějaké ženě a láskou k Bohu, se stávají výnosnými trháky. Katolická církev by tento problém ráda zamlčela, faktem ale je, že svůj úřad kvůli nutnosti dodržovat celibát opustilo mnoho tisíc kněží po celém světě. Pokořujícímu procesu zbavení kněžských povinností a převedení do laického stavu se přitom podrobí jen minimum z nich. Jenom tímto procesem, probíhajícím na úrovni diecéze a vedeném římskou Kongregací pro bohoslužbu a řád svátostí, jež nakonec předkládá papeži své doporučení oficiálního rozhodnutí, lze konstatovat neplatnost svěcení a kněz může být navrácen do laického stavu. Teprve poté je knězi – již coby laikovi – dovoleno uzavřít platný církevní sňatek.      Odhaduje se, že se od šedesátých let vzdalo na celém světě svého úřadu kvůli celibátu zhruba dvacet procent kněží. Jenom v Německu by to bylo, vycházíme-li z celkového počtu okolo 14 000 duchovních, několik tisíc. Oficiální čísla nejsou, což je příznačné, k dispozici. Počty kněžského dorostu již celá desetiletí masivně klesají, kněžské semináře doslova vymírají, řada diecézí nemá proto mnoho let vlastní kněžské svěcení. Studenti teologie uvádějí často jako důvod, proč nevstupují do kněžského semináře, právě celibát. Pastorační situace se mezitím drasticky zhoršila, stále více farností už nemá vlastního faráře. Těch několik málo zbývajících duchovních si stále častěji připadá jako „pastorační velkopodnikatelé, cestující se svátostmi a držitelé celibátu“. Místo aby přemýšleli o podmínkách přístupu k úřadu, hledají biskupové spásu ve stále větších duchovních jednotkách, pastoračních prostorech a katolických spolcích – nebo v kněžích z Indie, Polska a Afriky, kteří přicházejí z naprosto odlišného kulturního okruhu a jen zřídka dostatečně ovládají němčinu.      Jinak tomu bylo ještě na druhém vatikánském koncilu, který probíhal v letech 1962 až 1965. Tehdy se biskupové, minimálně během neveřejných diskusí v příslušných komisích, zeširoka dohadovali o spojení celibátu s kněžským úřadem a uvažovali o flexibilnějším pojímání závazku celibátu. Když však poté chtěli pojednávat o celibátu na koncilním plénu samotném, zasáhl papež Pavel VI. a dal zřetelně najevo, že pokládá za nevhodné mluvit o něm veřejně. Tímto krokem papež znemožnil biskupům shromážděným na koncilu, aby o tématu rozhodovali, a toto rozhodnutí strhl na sebe. Rok a půl po konci koncilu prohlásil papež, odvolávaje se na jemu náležející učitelský úřad, zcela lapidárně, „že stávající závazek celibátu musí být také i nyní spojen s kněžským úřadem“.      Němečtí biskupové se měli zcela držet tohoto předpisu. Typické je jejich chování během synody ve Würzburgu, která se konala jako „společná synoda biskupství Spolkové republiky Německo“ od roku 1971 do roku 1975 s cílem realizovat závěry druhého vatikánského koncilu. Poté, co došlo během katolického dne v Essenu roku 1968 k bouřlivým sporům mezi katolickými laiky a německými biskupy kvůli naléhavým a nezbytným reformám – šlo zejména o povolení antikoncepční pilulky, její regulaci a odstranění závazku celibátu –, chtěli biskupové na würzburské synodě dostat všechno znova pevně pod kontrolu.      Když synoda připravovala závěr týkající se pastorační služby v obci, objevil se nepřeklenutelný rozpor mezi většinou synody a německými biskupy. Laikové argumentovali tím, že se katolická církev v Německu nachází, pokud jde o pastoraci, v nouzové situaci, protože je příliš málo kněží a mnoho duchovních má „lidské problémy“ s celibátem. Požadovali proto svěcení viri probati. Německá biskupská konference nato povolila o zamýšleném závěru vůbec diskutovat jenom v „závislosti na tom, že bude otázka přístupu ženatých mužů ke kněžství“ prozatím pominuta. V závěrečném textu samém musela proto synoda vysvětlit, že na podkladě pokynu německých biskupů z 13. dubna nesmí „v této otázce přijmout žádné rozhodnutí“. Zcela obecně se tam proto mluvilo o přezkoumání nových přístupů ke kněžství a zazněla formulace: „Obecně se proto uznává, že si výjimečné a nouzové pastorační situace mohou žádat svěcení mužů, kteří se osvědčili v manželství a povolání.“      A tak němečtí biskupové úspěšně nasadili náhubek, předepsaný Pavlem VI., také laikům. Ani na velkých sebeprezentacích německého laického katolicismu, na katolických dnech, se už po würzburské synodě téma prakticky neobjevilo. Pokud vůbec přišlo na přetřes, pak spíše během „katolického dne zespoda“.      Jenže celibát nebyl tématem pouze v Německu. Na skoro všech národních synodách po druhém vatikánském koncilu bylo slyšet hlasy požadující svěcení ženatých mužů na kněze, od Jižní Ameriky přes Švýcarsko a Rakousko až po Nizozemsko. Na rozdíl od Německa se nizozemští kardinálové důrazně vyslovili pro to, aby byli „ženatí muži připuštěni ke kněžskému úřadu a kněží, kteří byli vyloučeni kvůli sňatku, byli znova navráceni svému úřadu“. Řím reagoval ostře, nizozemské biskupy usadil, krok za krokem vyměnil celý episkopát země a nahradil ho zastánci celibátu. Strategie Říma nakonec vyšla.      Převažující většina biskupů se totiž v následujících desetiletích držela kurií předepsané linie, jak dokládá množství pastýřských listů, prohlášení a rozhovorů. Podpory se jim dostávalo především od Jana Pavla II., jenž opakovaně podtrhoval, že církev bude trvat na „drahokamu“ celibátu, a všechny námitky proti svobodnému stavu kněží odmítal jednoduše s argumentem, že jsou „cizí evangeliu, tradici i učení církve“. Objevily se jen osamocené výjimky jako např. rottenburský biskup Georg Moser, jenž připustil vótum své diecézní synody z let 1985/86, v němž byl vznesen požadavek k Německé biskupské konferenci, „aby znova promyslela kněžské svěcení mužů osvědčivších se v manželství a povolání a podnikla nezbytné kroky“.      Padesát let bylo téma zrušení příkazu celibátu a alternativních přístupů ke kněžství přinejmenším pro hierarchii katolické církve tabu. Podíváme-li se přece jen na několik náhodně zvolených vyjádření vrchních katolických pastýřů z října 2018, jako bychom se ocitli v alternativním filmu: kardinál státní sekretář Pietro Parolin, druhý muž ve Vatikánu, vysvětluje v rozhovoru z 2. října 2018, že „celibát kněží … lze docela dobře zpochybnit“. Parolin zdůraznil, že církevní učení není monolit, nýbrž „živoucí organismus, který roste a vyvíjí se“. Už v roce 2013 potvrdil, že celibát nepředstavuje „žádné dogma“, nýbrž „tradici církve“, pročež je diskuse o něm veskrze možná. Předseda Německé biskupské konference kardinál Reinhard Marx žádal 5. října 2018 v Římě u příležitosti zahájení magisterského studijního programu Safeguarding of Minors, aby se o celibátu vedla otevřená debata. Arcibiskup mnichovský a freisinský uvedl skandál se zneužíváním jako příčinu toho, že se církev musí v poctivé diskusi postavit mnoha otázkám, k nimž patří „zneužívání moci a klerikalismus, sexualita a sexuální morálka, celibát i výchova kněží“. Arcibiskup bamberský Ludwig Schick uvedl 8. října 2018, že je možné uvažovat o dispenzi od celibátu; osvědčení muži by mohli být tímto způsobem zbaveni překážky manželství, jež stojí v cestě svěcení. A dokonce apoštolský nuncius v Německu, arcibiskup Nikola Eterović, prohlásil v jednom interview pro Herder Korrespondenz: „Celibát není tabu.“ On osobně je sice proti odstranění celibátu, ale „v této otázce“ neexistuje „žádné jednoznačné řešení. Musíme prostě diskutovat o tom, co je pro církev nejlepší.“      Pokud jde o důvody, proč by se tak najednou mělo diskutovat o tomto tématu, můžeme na základě vyjádření kardinálů a biskupů uvést konkrétně především tři motivy: nutnost vyrovnat se se skandály vyvolanými sexuálním zneužíváním, potřebu odstranit prudce narůstající nedostatek kněží a zmírnit systémovou a strukturální krizi katolické církve.      Výzvy papeže Františka k odvážným návrhům se chopili alespoň latinskoameričtí biskupové z oblasti Amazonie. V Římě půjde na podzim roku 2019 na biskupské synodě s názvem „Amazonie – nové cesty pro církev a komplexní ekologii“ rovněž o katastrofální nedostatek kněží na severu Brazílie. Biskupové by měli navrhnout kněžské svěcení minimálně ženatých mužů. Bude-li se debatovat také o připuštění žen k církevním úřadům, není zřejmé.      Tabu padlo. V katolické církvi se má opět otevřeně a bez předsudků debatovat o svobodném stavu kněží i o odstranění závazku celibátu – a sice v celé církvi počínaje papežem přes kardinály, biskupy, teoložky i teology až po věřící. V tomto smyslu je třeba následujícím tezím z církevních dějin rozumět jako příspěvku vyzývajícímu k poctivé diskusi ve smyslu „platonsko-aristotelské a scholastické praxe argumentace“, podle níž „je nějaké mínění označeno jako ‚teze‘ pouze tehdy, je-li zastáváno někým, kdo je připraven je racionálně obhájit“.   Hubert Wolf (1959), německý církevní historik, vystudoval na univerzitách v Tübingenu a v Mnichově katolickou teologii se zaměřením na středověké a moderní církevní dějiny. V roce 1992 se stal profesorem na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem a později také v Münsteru. Dlouhodobě se věnuje výzkumu římské inkvizice a studiu významných církevních osobností. V roce 2003 získal cenu Gottfrieda Wilhelma Leibnize a o tři roky později Gutenbergovu cenu. Kromě jiného je autorem několika monografií, některé z nich byly přeloženy také do angličtiny, francouzštiny, italštiny a dalších jazyků. jako příklad uveďme knihy Index. Der Vatikan und die verbotenen Bücher (2006, Vatikánský index zakázaných knih), Papst und Teufel. Die Archive des Vatikan und das Dritte Reich (2008, Papež a ďábel. Vatikánské archivy a třetí říše). V českém překladu vyšly knihy Případ Sant’Ambrogio. Utajený skandál římských řeholnic a Konkláve. Tajemství papežské volby.   Z německého originálu Zölibat. 16 Thesen, vydaného nakladatelstvím C. H. Beck. v Mnichově roku 2019, přeložila Daniela Petříčková, 200 stran, nakladatelství Prostor 2020, první vydání. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2024-03-04 13:40:00

Dánsko nezákonně sterilizovalo grónské ženy. Nyní žádají odškodnění

Ke sterilizacím docházelo v Grónsku v 60. letech minulého století v rámci antikoncepční kampaně bez vědomí pacientek, z nichž některé ještě nebyly dospělé. Dánské ministerstvo zdravotnictví nyní obdrželo předvolání před soud.

Čas načtení: 2024-03-26 16:55:00

Na obzoru jsou mužské antikoncepční pilulky

Letos se chystá obrovský zlom. Konečně se asi vyvinou mužské antikoncepční pilulky, které sníží počet spermií a omezí jejich pohyblivost, aby nedošlo k oplodnění. Vědci se o to snaží už desítky let. Budou protentokrát úspěšní?

Čas načtení: 2024-07-03 17:35:00

Přichází mužský antikoncepční gel, který se natírá na záda

Zatímco ženský antikoncepční gel se vtírá víte kam, cílovým místem aplikace toho mužského jsou překvapivě lopatky. Vědci ho vyvinuli teprve nedávno a jeho testování předčila veškerá očekávání.

Čas načtení: 2024-07-31 16:23:22

Na Havaji chtějí zachránit vzácného ptáka pomocí „biologické zbraně“ proti komárům

Ochránci přírody vypouštějí z helikoptér v oblasti Havaje miliony speciálně připravených komárů, aby zachránili zdejší endemické a vzácné ptáky šatovníky šarlatové a jejich příbuzné před vyhynutím. Ochránci přírody doufají, že jimi vypouštěný hmyz přenášející „antikoncepční“ bakterie pro komáry může nepřímo zachránit tenčící se populaci těchto a příbuzných ptáků. Ti jsou nyní téměř vyhubeni ptačí malárií, kterou komáři roznášejí.

Čas načtení: 2024-08-04 20:42:00

Rakušané rozdají ženám antikoncepci. Proplácet by ji mohly i české pojišťovny

Antikoncepce zdarma, to je v řadě západních zemí běžná věc. Od října se k nim připojí i Rakousko, které v rámci nového projektu rozdá antikoncepční pilulky tisícům žen. V Česku zatím pojišťovny nepřispívají téměř nic. Ministerstvo zdravotnictví ale připravuje novelu zákona, která by to mohla změnit.

Čas načtení: 2024-09-24 17:45:00

Antikoncepční pilulky způsobují dospívajícím dívkám deprese

Antikoncepční pilulky užívané během dospívání mohou být jedním z faktorů přispívajících k vysokému výskytu depresí u žen. Symptomy často přetrvávají i po ukončení užívání, což léčbu hodně komplikuje.

Čas načtení: 2024-10-24 15:45:00

Vědkyně 75× skenovala svůj mozek magnetickou rezonancí. Zjistila, že se užíváním antikoncepce zmenšil

Hormony hrají (nejen) v ženském těle velkou roli, proto není divu, že jejich umělé formy, jako je hormonální antikoncepce, mohou ovlivňovat mnohem více než jen reprodukční systém. Vědci po celém světě se zajímají o to, jak antikoncepční pilulky působí na mozek, což je téma, které zůstávalo dlouho ...

Čas načtení: 2025-01-03 00:00:00

Výběr antikoncepce nepodceňte v žádné fázi svého života

Stojíte před rozhodnutím, kterou antikoncepční metodu zvolit, nebo jste spokojena se stávající a nejste si jista, zda máte důvod ji měnit? V obou případech bude hrát roli skutečnost, v jaké životní fázi se nacházíte, a možná přímo i váš věk. Jak tento faktor ovlivní, která antikoncepce je pro vás optimálním řešením?

Čas načtení: 2025-04-14 16:19:53

Týden ve vědě 14. až 20. dubna 2025

Tento postupně doplňovaný článek odkazuje na recentní objevy, v plné verzi vyjde v neděli jako tradiční týden ve vědě. Cyklus „hostiny a hladu“ napomohl rozvoji kambrické exploze. Každodenní kolísání kyslíku na mělkém mořském dně během pozdního prekambria a raného paleozoika vytvořilo prostředí plné stresu – ale právě to mohlo pomoci nastartovat kambrickou explozi. Vznikla antikoncepční […] The post Týden ve vědě 14. až 20. dubna 2025 appeared first on VĚDÁTOR.

Čas načtení: 2025-04-29 06:00:00

Ženy si do šamponů drtí antikoncepci. Nedělala bych to, říká lékařka

Na internetu se v poslední době objevila videa, která radí si při potížích s padáním vlasů rozdrtit do šamponu antikoncepční pilulky nebo tabletky proti impotenci. Podle dermatoložky Moniky Arenbergerové to sice v zásadě není úplně špatný nápad, ale nic takového by nedoporučila, protože nikdy nebudete mít jistotu, kolik účinné látky se do vlasové cibulky vstřebá. Lepší je poradit se s odborníkem a použít roztoky pro to určené.

Čas načtení: 2025-05-09 06:15:00

Antikoncepce začala před 65 lety měnit svět k lepšímu. Rodila se ale ve velmi podivných podmínkách.

Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv FDA schválil před 65 lety první antikoncepční pilulku na světě. Její vývoj probíhal za velmi kontroverzních podmínek, výsledek ale předčil všechna očekávání a radikálně změnil celý svět. Kromě sexuální revoluce a ženské emancipace vedl i k rychlému poklesu kriminality v 90. letech.

Čas načtení: 2025-05-23 04:30:00

Nejen do postele, ale i na vlasy. Antikoncepci a viagru si lidé drtí do šamponu

Sociální sítě a zejména ta čínská, TikTok, jsou zásobníkem mnoha podivných nápadů a trendů. Třeba těch kosmetických, které mají vylepšit vzhled. Momentálně tam rezonuje údajně zaručený postup na vypěstování bujné vlasové kštice. Stačí k tomu jen několik kroků – opatřit si šampon a sehnat někde načerno léky, které jsou vázány na lékařský předpis. Do vlasového šamponu si lidé po vzoru TikTok videí drtí antikoncepční pilulky nebo léky na zlepšení erekce, viagru. Podle odborníků se ale o žádný zázračný šampon nejedná a kýžené účinky se spíš nedostaví.

Čas načtení: 2025-05-23 04:30:00

Nejen do postele, ale i na vlasy. Antikoncepci a viagru si lidé drtí do šamponu

Sociální sítě a zejména ta čínská, TikTok, jsou zásobníkem mnoha podivných nápadů a trendů. Třeba těch kosmetických, které mají vylepšit vzhled. Momentálně tam rezonuje údajně zaručený postup na vypěstování bujné vlasové kštice. Stačí k tomu jen několik kroků – opatřit si šampon a sehnat někde načerno léky, které jsou vázány na lékařský předpis. Do vlasového šamponu si lidé po vzoru TikTok videí drtí antikoncepční pilulky nebo léky na zlepšení erekce, viagru. Podle odborníků se ale o žádný zázračný šampon nejedná a kýžené účinky se spíš nedostaví.

Čas načtení: 2025-07-19 15:00:00

V brněnské zoo se po osmi letech narodilo lvíče

Zcela přirozený průběh chce nechat brněnská zoo odchovu lvů konžských, kterým se v týdnu narodilo mládě. Naposledy samice Kivu porodila v roce 2017 dvojčata. Následně jí byl kvůli zdravotním problémům zaveden antikoncepční implantát.