EUR 24,240 
|| 
JPY 13,221 || 
USD 21,377 || Jedinec před smrtí, což bylo znalecky doloženo, vstal z mrtvých a kypí zdravím.
Čas načtení: 2020-08-11 11:56:58
Jan Cimický: psaní mi někdy kompenzuje pocit bezmoci, který jako lékař občas zažívám
Psát začal velice brzy. Publikoval nejdříve v časopisech. Okouzlilo ho také divadlo. Přesto se rozhodl pro medicínu a nyní je Jan Cimický nejen uznávaným psychiatrem, ale také úspěšný autor detektivních příběhů, které mu vynesly tři Ceny Jiřího Marka. V současné době pracuje na další detektivce. Své první básně jste začal publikovat časopisecky již ve třinácti letech. A na střední škole jste hrál ochotnicky divadlo. Přesto jste se vydal na dráhu lékaře, ve vašem případě psychiatra. Proč jste si nevybral uměleckou školu? Jako kluk jsem měl spoustu zájmů, bavila mě historie, botanika a pak přišla literatura a já přečetl kde co. Knihy jsem si půjčoval i v pojízdné knihovně, která jezdila k nám na Hanspaulku a kde knihy půjčoval velice kultivovaný knihovník a také básník – Petr Skarlant. Někdy od sedmé třídy mě chytilo divadlo a ani to mě docela nepustilo. Když nastal čas skutečného rozhodování, rozhodl jsem se pro medicínu. Naivně jsem si myslel, že aby autor mohl dobře psát, musí znát člověka dopodrobna, a tím pádem je nejlepší průprava medicína. A u toho nápadu jsem setrval. A proč jsem si nakonec vybral jako specializaci psychiatrii? I to má svůj důvod zcela racionální: v psychiatrii zůstalo ještě mnoho z původní „netechnické“ medicíny, kde podstatou byl kontakt lékaře a pacienta, pozorování, zkušenost a empatie. Myslím, že to byla správná volba. Vedle medicíny mi literární zázemí zůstalo a s profesí se dobře doplňuje. Působil jste na Psychiatrické klinice v Bohnicích a od roku 1996 vedete Centrum duševní pohody Modrá laguna. Psaní jste zůstal věrný. Napsal jste nejen řadu odborných úvah a publikací, ale také řadu detektivek. Co vás přivedlo k psaní právě detektivní tvorby? Když jsem objevil detektivní příběh jako žánr, zaujalo mě napětí a tempo, s nímž jde příběh kupředu a jak dovede spoutat a zaujmout: abych znal všechno až do konce, čítal jsem s baterkou pod peřinou a do školy chodil s opuchlýma očima – ale věděl jsem, jak to dopadne. A protože měla detektivka takovou moc, ať to byl Gardner a jeho Mason, Agatha Christie nebo Georges Simenon a komisař Maigret, vždycky mne zaujal příběh a vedle toho i lidskost detektiva (především Maigreta). Už od počátečního čtení jsem si přál napsat takový detektivní příběh, kde by třeba nějaký jiný kluk, jako jsem byl já, musel číst takový příběh až do noci… A protože, jak říkám, muž nikdy nedospěje a zůstává věčně puerilní, chlapecký, věřím, že se mi jednou takový příběh podaří napsat. Pořád to zkouším. Vaše první detektivní novely vycházely na pokračování v časopisech. Dnes jich máte na svém kontě hezkou řádku a letos vyšla vaše další detektivka Paroháč. Hodně čerpáte ze své lékařské praxe a stvořil jste dvojici – doktora Dvořáka a kriminalisty Hladíka, která řeší řadu zapeklitých případů a budou řešit nějaký nový případ? Co vás baví na psaní detektivek? Detektivka je pohádka pro dospělé, dobro má tedy zvítězit a zlo být po zásluze potrestáno. Dříve u nás hrála detektivka roli zástupnou, za dobrodružství, která jsme nemohli prožívat přímo, dnes má již svou přirozenou roli regulativní, protože po ní sáhne čtenář, když je v klidu, třeba o dovolené a může si dopřát trochu napětí a vzrušení. Stěžejní postavy jsou v některých mých knížkách kriminalista a doktor, psychiatr. Jmenuje se Dvořák a jeho předobrazem byl skutečný doktor Dvořák, který byl ovšem onkolog a byl to synovec Jarmily Glazarové. Před časem jsem si vymyslel ještě jednoho protagonistu a je to „mladý Maigret“. Nemá s literární postavou společného nic víc než jméno. Ale protože se tak jmenuje, vezme si do hlavy, že musí být kriminalista. A okolí se smyslem pro humor, mu v tom fandí. Tak se mladý kluk jménem Maigret dostane na skutečnou PJ do Paříže. Budou ho brát vážně? Pomyslí si, že je to nějaký protekční spratek? Anebo si ho budou plést s literární postavou? Jak vidíte, možností při psaní detektivek je hodně… Mimochodem jednu jsem začal teď v létě psát, předběžně se jmenuje Opuštěné nádraží. Třikrát jste obdržel literární Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní román. Jste čestným předsedou České sekce mezinárodní organizace autorů dobrodružné a detektivní literatury, člen Obce spisovatelů. Máte nějaké spisovatelské vzory? Nemám doslova vzory, ale mám oblíbené autory, kteří jsou mi duší blízcí. V detektivních příbězích je mi nejbližší Simenon, protože jeho příběhy jsou lidské. Ani tolik nezáleží na potrestání pachatele, může se stát, že všechno dopadne jinak. Jeho příběhy nejsou tvrdé ani agresivní, mají v sobě jistou noblesu a chápavost i k činům, které společnost chápe jako zločin. Poznal jsem i řadu kriminalistů, kteří opravdu takoví byli. V celé šíři literatury bych ovšem těžko vybíral a upřednostňoval nějaké jméno, je jich hodně. V poezii je to třeba Prévert anebo Miroslav Holub. Věnujete se také překladům z francouzštiny, které jste plně podlehl na střední škole a překládáte jak francouzské dramatiky, tak i básníky. Proč právě francouzština a koho rád překládáte? Ano, francouzština je mi blízká, přivedla mě k ní spisovatelka, která žila nějakou dobu v Paříži a uměla o ní sugestivně vyprávět. Možná i kvůli tomu jsem chtěl tehdy poznat Paříž a Francii vůbec. Naučit se francouzsky byl takový nesmělý před stupínek. Jenže to byl v té době jen nedostižný sen! Dnes si při překládání člověk mimoděk udržuje dynamiku jazyka, který se také vyvíjí. Proto rád překládám divadelní hry třeba Thomase, Giudicelliho či Barbiera, Anouilhe, mám jejich typický situační humor. U poezie je zase třeba prožívat podobně jako autor, nejde jen o otrocké a přesné převedení textu, ale je třeba pochopit nuance, to je ovšem mnohem těžší. Proto se mi lépe překládají autoři, které jsem měl možnost poznat osobně. Ale hlavně jste lékař – psychiatr. Jak se tato vaše profese odráží ve vaší literární tvorbě? Ty dvě aktivity si vzájemně pomáhají! Opravdu! V té občanské profesi, v medicíně, jste neustále konfrontování s bolestí, strachem, úzkostí, mnohdy jste jen svědky a nemůžete účinně zasáhnout. Nemůžete vrátit někomu milovanou bytost, aby nebyl smutný! Ale jako autor člověk může všechno, může oživit mrtvé, může dělat zázraky. To mne baví a kompenzuje to někdy pocit bezmoci, který občas lékař zažívá. Takže se psaní a medicína vzájemně doplňují. A já si ordinuji psaní za odměnu. Působíte také jako rozhlasový moderátor v ČRo, kde rozmlouváte s hosty v pátečním Nočním Mikrofóru. Na koho nejraději vzpomínáte a podle čeho si hosty vybíráte? Moderuji Mikrofórum už jedenáctý rok, a jestli dobře počítám, za tu dobu jsem si povídat více než se třemi stovkami hostů! Stále ještě jsou to lidé, které znám, kteří jsou mi blízcí a sympatičtí a výhodou je, že si je mohu vybírat sám. Někteří hosté už bohužel znovu ani přijít nemohou, třeba Jarmila Šuláková, Zdeněk Mahler nebo Rajko Doleček. Moji hosté jsou ze všech možných kategorií, od vědců, přes lékaře, spisovatele, malíře, básníky, zkrátka osoby, které jsou mi blízké. Proto se mi s nimi také snadno povídá. Jste velice plodný spisovatel, a jaký jste čtenář? Čtenář jsem býval velký, s věkem jsou oči nejen unavené, ale i slábnou, a to člověka hodně limituje. Ale některé knížky si vždycky s chutí přečtu, třeba Evu Kantůrkovou nebo Jirku Žáčka. A bylo by jich samozřejmě víc! A co čas na odpočinek? Taky s knížkou v ruce? Knížky mám všude, doma je nemám kam dávat, mám je tedy i kolem sebe v ordinaci a na chalupě. A sáhnu občas po některé, kterou jsem četl už dávno. Třeba to jsou momentálně Listy z mého mlýna Alphonse Daudeta a Bubáci pro všední den Karla Michala. To jsou knihy, které umějí duši pohladit. MUDr. Jan Cimický, CSc., se narodil se 23. února 1948 v Praze. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a specializoval se na psychiatrii. Pracoval v Psychiatrické léčebně v Bohnicích a v roce 1996 otevřel privátní Centrum duševní pohody Modrá laguna. Je čestným předsedou České sekce Světové asociace autorů detektivní literatury. Vydal několik sbírek poesie, detektivní příběhy, odborné publikace, knihu vzpomínek Jak se z básníka stává psychiatr a naopak nebo cestopis Nefritový drak. Věnuje se překladům francouzské dramatiky a poezie. Za romány Dívka z přehrady, Oddychový čas a Vražedná past obdržel Ceny Jiřího Marka. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení: 2024-02-20 22:36:27
Hosté Fokusu Václava Moravce se snažili zodpovědět otázku, kde jsou hranice medicíny
Úterní Fokus Václava Moravce na téma Hranice medicíny se tentokrát snažil najít odpovědi mimo jiné na otázky, jaká léčba má budoucnost či zda dokáží lékaři zázraky. O tématu, které se dotýká v podstatě každého, diskutovali s moderátorem Václavem Moravcem v prostorách Masarykovy univerzity například fyzioterapeut Pavel Kolář, klinický psycholog Miroslav Světlák či onkolog Jaroslav Štěrba.
\nČas načtení: 2024-07-09 14:00:00
Diagnóza: Přírodu neošálí ani Joe Biden
„Přes všechny zázraky medicíny, které nám v posledních desetiletích přinesla, bychom se měli věku amerických prezidentských kandidátů obávat,“ píše ve svém pravidelném sloupku Josef Veselka.
\nČas načtení: 2025-04-01 15:50:55
Ani léčba rakoviny nemusí být koncem plánů na mateřství, tvrdí odbornice
Medicína umí zázraky. Sny o vlastním miminku by tak neměly zahazovat ani těžce nemocné pacientky. Pokrok reprodukční medicíny přináší více než naději.
\nČas načtení: 2024-11-14 07:49:00
Nemocnice Sant Pau a firma Huawei spojily síly, aby urychlily digitální transformaci zdravotnictví
Barcelona (Španělsko) 14. listopadu 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Vedoucí představitelé barcelonské nemocnice Sant Pau a společnosti Huawei představili vizi, jak mohou digitální technologie zefektivnit chod nemocnic a zlepšit život pacientů.Na akci konané v secesní budově barcelonské nemocnice Sant Pau promluvil například její ředitel doktor Alfons Torrego. Ve svém projevu nastínil současný stav digitální transformace ve zdravotnictví. Vyzdvihl projekty, které nemocnice Sant Pau v současné době realizuje, a popsal ideální cesty, jimiž by se digitální transformace a inovace ve zdravotnictví měly ubírat.Doktor Josep Munuera, vedoucí Radiologické kliniky nemocnice Sant Pau, ve svém projevu hovořil o umělé inteligenci. Podle něj se jedná o účinný nástroj pro zlepšení a optimalizaci procesů, jako jsou zobrazovací diagnostika a vývoj prediktivních modelů. Munuera zdůraznil, že díky tomuto technickému pokroku by se mohly efektivnějším způsobem do praxe zavádět principy personalizované medicíny, tj. takové medicíny, která by léčbu přesněji a efektivněji přizpůsobovala individuálním potřebám pacienta.Účastníci kulatého stolu upozorňovali na důležitost spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem, díky níž se může zdravotnictví inovovat a zefektivňovat. Jako příklad uváděli spolupráci nemocnice Sant Pau se společností Huawei, v jejímž centru stojí otázka ukládání a zabezpečení dat. Podobná partnerství jsou pro bezpečnou digitální transformaci systému zdravotní péče zásadní. Zajišťují totiž ochranu citlivých údajů pacientů a zároveň pomáhají vybudovat moderní a efektivní infrastrukturu.Aby nemocnice Sant Pau dokázala řešit složité výzvy moderní medicíny, neustále rozšiřuje portfolio užívaných technologií. Pod vedením doktora Josepa Munuery zahájila nemocnice činnost nové výzkumné skupiny v oblasti pokročilého lékařského zobrazování, umělé inteligence a radioterapie řízené obrazem.Podobným příkladem je i doktor Abdel Hakim Moustafa, který v nemocnici Sant Pau vede projekt Dimension Lab, jež se zabývá 3D technologiemi. Jeho práce v oblasti 3D modelování, technologie digitálních dvojčat a 3D tištěných zdravotnických prostředků na míru zásadně ovlivnila místní přístup ke komplikovaným operacím. Umožňuje totiž naplánovat operaci na míru pacientovi, čímž zvyšuje přesnost a bezpečnost operačních výkonů. Díky využívání technologie virtuálního chirurgického plánování a digitálních dvojčat na výzkumném pracovišti Dimension Lab může nemocnice Sant Pau aplikovat principy personalizované medicíny. Nemocnice se tím zároveň stává jedním z vedoucích pracovišť, kde se odborné klinické znalosti snoubí s nejmodernějšími technologiemi.Doktor Hakim Moustafa pohovořil o důležitosti mezioborové spolupráce. Popsal, jak biomedicínští inženýři, lékaři a zdravotní sestry v nemocnici Sant Pau společně vytvářejí nové standardy digitálního zdravotnictví. Cílem tohoto procesu je zlepšit péči o pacienty pomocí zapojení pokročilých personalizovaných zdravotnických technologií do klinické praxe.Jak jsou digitální technologie přínosné a inovativní pro práci nemocnice Sant Pau, můžete vidět v dokumentárním seriálu Being Digi-Sapiens, který natočila společnost Warner Brothers Discovery s podporou společnosti Huawei.Seriál moderuje YouTuberka Simone Giertz. Zmiňuje v něm, že v minulosti se zdravotní dokumentace skládala především z ručně psaných lékařských zpráv. V současnosti ale tuto dokumentaci tvoří velké množství dat, která mají řadu podob, například rentgenových snímků, záznamů sonografických vyšetření nebo CT skenů. Tato data musí být snadno dostupná, ale zároveň dostatečně chráněná pomocí nejodolnějších, nejspolehlivějších IT systémů.S touto technologickou výzvou se nemocnici snaží pomoci společnost Huawei. Od roku 2020 je společnost Huawei předním strategickým partnerem nemocnice Sant Pau v oblasti nejmodernějších úložných systémů. Společnost Huawei nemocnici poskytla úložiště typu all-flash, díky němuž má zdravotnický personál v případě potřeby okamžitý přístup k údajům o pacientech. Úložiště disponuje nejnovějšími technologiemi pro zálohování a obnovu dat i pro ochranu před ransomwarem, díky nimž jsou údaje o pacientech chráněny tím nejspolehlivějším způsobem.„Doufáme, že díky spolupráci s institucemi, jako je nemocnice Saint Pau, usnadníme život komunitám v celé Evropě, zvýšíme jejich bezpečnost a podpoříme jejich vzájemné propojení," uvedl Kenneth Fredriksen, senior viceprezident společnosti Huawei pro Evropu. „Společnost Huawei bude i nadále spolupracovat s organizacemi z různých odvětví, aby mohla všem lidem napříč společností přinášet inteligentní digitální řešení."Během nadcházející akce HUAWEI CONNECT 2024 Parispředstaví společnost Huawei evropskému publiku nové úložistě OceanStor Dorado All-Flash.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2555359/1.jpgKONTAKT: Ma Xiaoxi, +86-15000258570, maxiaoxi1@huawei.com
Čas načtení: 2024-11-14 07:49:00
Nemocnice Sant Pau a firma Huawei spojily síly, aby urychlily digitální transformaci zdravotnictví
Barcelona (Španělsko) 14. listopadu 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Vedoucí představitelé barcelonské nemocnice Sant Pau a společnosti Huawei představili vizi, jak mohou digitální technologie zefektivnit chod nemocnic a zlepšit život pacientů.Na akci konané v secesní budově barcelonské nemocnice Sant Pau promluvil například její ředitel doktor Alfons Torrego. Ve svém projevu nastínil současný stav digitální transformace ve zdravotnictví. Vyzdvihl projekty, které nemocnice Sant Pau v současné době realizuje, a popsal ideální cesty, jimiž by se digitální transformace a inovace ve zdravotnictví měly ubírat.Doktor Josep Munuera, vedoucí Radiologické kliniky nemocnice Sant Pau, ve svém projevu hovořil o umělé inteligenci. Podle něj se jedná o účinný nástroj pro zlepšení a optimalizaci procesů, jako jsou zobrazovací diagnostika a vývoj prediktivních modelů. Munuera zdůraznil, že díky tomuto technickému pokroku by se mohly efektivnějším způsobem do praxe zavádět principy personalizované medicíny, tj. takové medicíny, která by léčbu přesněji a efektivněji přizpůsobovala individuálním potřebám pacienta.Účastníci kulatého stolu upozorňovali na důležitost spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem, díky níž se může zdravotnictví inovovat a zefektivňovat. Jako příklad uváděli spolupráci nemocnice Sant Pau se společností Huawei, v jejímž centru stojí otázka ukládání a zabezpečení dat. Podobná partnerství jsou pro bezpečnou digitální transformaci systému zdravotní péče zásadní. Zajišťují totiž ochranu citlivých údajů pacientů a zároveň pomáhají vybudovat moderní a efektivní infrastrukturu.Aby nemocnice Sant Pau dokázala řešit složité výzvy moderní medicíny, neustále rozšiřuje portfolio užívaných technologií. Pod vedením doktora Josepa Munuery zahájila nemocnice činnost nové výzkumné skupiny v oblasti pokročilého lékařského zobrazování, umělé inteligence a radioterapie řízené obrazem.Podobným příkladem je i doktor Abdel Hakim Moustafa, který v nemocnici Sant Pau vede projekt Dimension Lab, jež se zabývá 3D technologiemi. Jeho práce v oblasti 3D modelování, technologie digitálních dvojčat a 3D tištěných zdravotnických prostředků na míru zásadně ovlivnila místní přístup ke komplikovaným operacím. Umožňuje totiž naplánovat operaci na míru pacientovi, čímž zvyšuje přesnost a bezpečnost operačních výkonů. Díky využívání technologie virtuálního chirurgického plánování a digitálních dvojčat na výzkumném pracovišti Dimension Lab může nemocnice Sant Pau aplikovat principy personalizované medicíny. Nemocnice se tím zároveň stává jedním z vedoucích pracovišť, kde se odborné klinické znalosti snoubí s nejmodernějšími technologiemi.Doktor Hakim Moustafa pohovořil o důležitosti mezioborové spolupráce. Popsal, jak biomedicínští inženýři, lékaři a zdravotní sestry v nemocnici Sant Pau společně vytvářejí nové standardy digitálního zdravotnictví. Cílem tohoto procesu je zlepšit péči o pacienty pomocí zapojení pokročilých personalizovaných zdravotnických technologií do klinické praxe.Jak jsou digitální technologie přínosné a inovativní pro práci nemocnice Sant Pau, můžete vidět v dokumentárním seriálu Being Digi-Sapiens, který natočila společnost Warner Brothers Discovery s podporou společnosti Huawei.Seriál moderuje YouTuberka Simone Giertz. Zmiňuje v něm, že v minulosti se zdravotní dokumentace skládala především z ručně psaných lékařských zpráv. V současnosti ale tuto dokumentaci tvoří velké množství dat, která mají řadu podob, například rentgenových snímků, záznamů sonografických vyšetření nebo CT skenů. Tato data musí být snadno dostupná, ale zároveň dostatečně chráněná pomocí nejodolnějších, nejspolehlivějších IT systémů.S touto technologickou výzvou se nemocnici snaží pomoci společnost Huawei. Od roku 2020 je společnost Huawei předním strategickým partnerem nemocnice Sant Pau v oblasti nejmodernějších úložných systémů. Společnost Huawei nemocnici poskytla úložiště typu all-flash, díky němuž má zdravotnický personál v případě potřeby okamžitý přístup k údajům o pacientech. Úložiště disponuje nejnovějšími technologiemi pro zálohování a obnovu dat i pro ochranu před ransomwarem, díky nimž jsou údaje o pacientech chráněny tím nejspolehlivějším způsobem.„Doufáme, že díky spolupráci s institucemi, jako je nemocnice Saint Pau, usnadníme život komunitám v celé Evropě, zvýšíme jejich bezpečnost a podpoříme jejich vzájemné propojení," uvedl Kenneth Fredriksen, senior viceprezident společnosti Huawei pro Evropu. „Společnost Huawei bude i nadále spolupracovat s organizacemi z různých odvětví, aby mohla všem lidem napříč společností přinášet inteligentní digitální řešení."Během nadcházející akce HUAWEI CONNECT 2024 Parispředstaví společnost Huawei evropskému publiku nové úložistě OceanStor Dorado All-Flash.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2555359/1.jpgKONTAKT: Ma Xiaoxi, +86-15000258570, maxiaoxi1@huawei.com
Čas načtení: 2024-11-14 07:49:00
Nemocnice Sant Pau a firma Huawei spojily síly, aby urychlily digitální transformaci zdravotnictví
Barcelona (Španělsko) 14. listopadu 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Vedoucí představitelé barcelonské nemocnice Sant Pau a společnosti Huawei představili vizi, jak mohou digitální technologie zefektivnit chod nemocnic a zlepšit život pacientů.Na akci konané v secesní budově barcelonské nemocnice Sant Pau promluvil například její ředitel doktor Alfons Torrego. Ve svém projevu nastínil současný stav digitální transformace ve zdravotnictví. Vyzdvihl projekty, které nemocnice Sant Pau v současné době realizuje, a popsal ideální cesty, jimiž by se digitální transformace a inovace ve zdravotnictví měly ubírat.Doktor Josep Munuera, vedoucí Radiologické kliniky nemocnice Sant Pau, ve svém projevu hovořil o umělé inteligenci. Podle něj se jedná o účinný nástroj pro zlepšení a optimalizaci procesů, jako jsou zobrazovací diagnostika a vývoj prediktivních modelů. Munuera zdůraznil, že díky tomuto technickému pokroku by se mohly efektivnějším způsobem do praxe zavádět principy personalizované medicíny, tj. takové medicíny, která by léčbu přesněji a efektivněji přizpůsobovala individuálním potřebám pacienta.Účastníci kulatého stolu upozorňovali na důležitost spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem, díky níž se může zdravotnictví inovovat a zefektivňovat. Jako příklad uváděli spolupráci nemocnice Sant Pau se společností Huawei, v jejímž centru stojí otázka ukládání a zabezpečení dat. Podobná partnerství jsou pro bezpečnou digitální transformaci systému zdravotní péče zásadní. Zajišťují totiž ochranu citlivých údajů pacientů a zároveň pomáhají vybudovat moderní a efektivní infrastrukturu.Aby nemocnice Sant Pau dokázala řešit složité výzvy moderní medicíny, neustále rozšiřuje portfolio užívaných technologií. Pod vedením doktora Josepa Munuery zahájila nemocnice činnost nové výzkumné skupiny v oblasti pokročilého lékařského zobrazování, umělé inteligence a radioterapie řízené obrazem.Podobným příkladem je i doktor Abdel Hakim Moustafa, který v nemocnici Sant Pau vede projekt Dimension Lab, jež se zabývá 3D technologiemi. Jeho práce v oblasti 3D modelování, technologie digitálních dvojčat a 3D tištěných zdravotnických prostředků na míru zásadně ovlivnila místní přístup ke komplikovaným operacím. Umožňuje totiž naplánovat operaci na míru pacientovi, čímž zvyšuje přesnost a bezpečnost operačních výkonů. Díky využívání technologie virtuálního chirurgického plánování a digitálních dvojčat na výzkumném pracovišti Dimension Lab může nemocnice Sant Pau aplikovat principy personalizované medicíny. Nemocnice se tím zároveň stává jedním z vedoucích pracovišť, kde se odborné klinické znalosti snoubí s nejmodernějšími technologiemi.Doktor Hakim Moustafa pohovořil o důležitosti mezioborové spolupráce. Popsal, jak biomedicínští inženýři, lékaři a zdravotní sestry v nemocnici Sant Pau společně vytvářejí nové standardy digitálního zdravotnictví. Cílem tohoto procesu je zlepšit péči o pacienty pomocí zapojení pokročilých personalizovaných zdravotnických technologií do klinické praxe.Jak jsou digitální technologie přínosné a inovativní pro práci nemocnice Sant Pau, můžete vidět v dokumentárním seriálu Being Digi-Sapiens, který natočila společnost Warner Brothers Discovery s podporou společnosti Huawei.Seriál moderuje YouTuberka Simone Giertz. Zmiňuje v něm, že v minulosti se zdravotní dokumentace skládala především z ručně psaných lékařských zpráv. V současnosti ale tuto dokumentaci tvoří velké množství dat, která mají řadu podob, například rentgenových snímků, záznamů sonografických vyšetření nebo CT skenů. Tato data musí být snadno dostupná, ale zároveň dostatečně chráněná pomocí nejodolnějších, nejspolehlivějších IT systémů.S touto technologickou výzvou se nemocnici snaží pomoci společnost Huawei. Od roku 2020 je společnost Huawei předním strategickým partnerem nemocnice Sant Pau v oblasti nejmodernějších úložných systémů. Společnost Huawei nemocnici poskytla úložiště typu all-flash, díky němuž má zdravotnický personál v případě potřeby okamžitý přístup k údajům o pacientech. Úložiště disponuje nejnovějšími technologiemi pro zálohování a obnovu dat i pro ochranu před ransomwarem, díky nimž jsou údaje o pacientech chráněny tím nejspolehlivějším způsobem.„Doufáme, že díky spolupráci s institucemi, jako je nemocnice Saint Pau, usnadníme život komunitám v celé Evropě, zvýšíme jejich bezpečnost a podpoříme jejich vzájemné propojení," uvedl Kenneth Fredriksen, senior viceprezident společnosti Huawei pro Evropu. „Společnost Huawei bude i nadále spolupracovat s organizacemi z různých odvětví, aby mohla všem lidem napříč společností přinášet inteligentní digitální řešení."Během nadcházející akce HUAWEI CONNECT 2024 Parispředstaví společnost Huawei evropskému publiku nové úložistě OceanStor Dorado All-Flash.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2555359/1.jpgKONTAKT: Ma Xiaoxi, +86-15000258570, maxiaoxi1@huawei.com
Čas načtení: 2020-11-27 09:05:06
Nemocná Amerika. Lekce o zdraví a svobodě
Děsivá zkušenost historika Timothyho Snydera s americkým zdravotnickým systémem Světoznámý historik Timothy Snyder koncem loňského roku jen o vlásek unikl smrti. Po sérii lékařských přehmatů strávil 17 hodin na pohotovosti, než byla stanovena diagnóza. V játrech měl absces velikosti baseballového míčku a hrozila mu celková sepse. Následovala akutní operace. Po probuzení, místo vděčnosti, že je naživu, Snyder pocítil hněv. Nezlobil se však na lékaře ani sestry, zuřil nad americkým zdravotnickým systémem, který byl podle něho zodpovědný za jeho kritický stav. Během následujících dní, kdy se zotavoval, se Snyder přistihl, že přemítá o křehkosti zdraví, v Americe neuznávaného jako lidské právo, bez něhož však ostatní práva a svobody ztrácejí význam. A to bylo před pandemií covidu-19. Záhy dlouhodobě poddimenzované americké nemocnice praskaly ve švech, chyběla lůžka i personál. Spojené státy se staly nejhůře postiženou zemí na světě podle počtu nemocných i úmrtí. „Náš systém komerční medicíny neprošel konečným testem a tisíce Američanů zemřely,“ konstatuje Snyder. V roli pacienta si vedl podrobné deníky, jež použil při psaní nové knihy NEMOCNÁ AMERIKA. Nastavuje v ní nemilosrdné zrcadlo zdravotnickému systému i vládní reakci na pandemii, nachází historické paralely. Současně naléhavě vyzývá k zavedení systému zdravotní péče, který slouží veřejnosti, nikoliv komerčním zájmům. Jeho aktuální a inspirativní dílo vydávají v českém překladu společně Paseka & Prostor. Timothy Snyder, privilegovaný profesor na prestižní Yaleově univerzitě se solidním zdravotním pojištěním, málem zemřel na sepsi. I přes svou pojistku musel zaplatit tisíce dolarů v neočekávaných poplatcích. Jelikož stále ležel v nemocnici, když začaly účty přicházet, k poplatkům, jež vůbec neměly existovat, mu naúčtovali penále. Podle Snydera by méně pojištěný, méně bílý pacient na jeho místě nepřežil – poslán domů, protože nemocnice neustále potřebují lůžka. „Pro nemocnici představuje lidské tělo objekt, který se má doručit, upravit a přesně načas poslat zase dál. Těl by nikdy nemělo být ani příliš mnoho, ani příliš málo. […] Tělo vytváří zisk, onemocníli vhodným způsobem a trváli nemoc správnou dobu,“ píše Snyder v knize NEMOCNÁ AMERIKA. Viní americký zdravotnický systém, že slouží jinému účelu než poskytování zdravotní péče či prevenci nemocí. Tím skutečným účelem je vydělat na chorobě peníze, a podle toho se s pacientem zachází, přičemž lékaři a sestry jsou pouhými kolečky ve stroji. Historik vidí za ohrožením svého života selhání systému, který lékařům a sestrám nedopřává dostatek času na setkání s pacienty a skutečné vyhodnocení jejich potřeb a vede je k tomu, aby raději předepisovali léky, než aby se dostali ke kořenům problému. Do protikladu staví lékařskou péči o manželku během jejího těhotenství ve Vídni, jež se vyznačovala osobním přístupem a byla levnější. Snyder si všímá ironie, že německé a japonské právo na zdravotní péči bylo v poválečných ústavách těchto států zakotveno pod vlivem USA, zatímco v samotných Spojených státech tomu tak není. „Měli bychom přijmout, že se občané jiných demokracií těší z práva, které je nám odepřeno, a že mají delší a zdravější život než my?“ ptá se Snyder. Timothy Snyder proslul jako bystrý vykladač nejzrůdnějších projevů historických totalitních systémů a kritik politických metod potlačujících svobodu a lidská práva. Ve své nové knize píše o událostech, které se dotýkají nás všech, a z osobní zkušenosti čerpá pro další ze svých úderných občanských apelů. Mezi prosincem 2019 a březnem 2020 se autor v prostředí několika amerických nemocnic obtížně vracel do života od hranic smrti. Zážitek, k němuž vůbec nemuselo dojít, způsobilo fatální zanedbání zdravotní péče. Historik však neviní lékaře ani zdravotní sestry, nýbrž zdravotní systém a rozvíjí četné argumenty pro zásadní změnu amerického zdravotnictví a jeho přiblížení evropskému modelu. Českému čtenáři bude znít líčení amerického zdravotnictví, ovládaného byznysem, jako varování. Právě tento systém může spolu s erozí demokratických institucí podle Snydera za selhání v boji s koronavirovou pandemií. Lidé umírají proto, že jsme zapomněli na jednu z podstatných hodnot, na solidaritu: „Ke svobodě potřebujeme zdraví a pro zdraví potřebujeme jeden druhého.“ Timothy Snyder (1969) působí jako profesor historie na Yaleově univerzitě. Je autorem knižního rozhovoru s historikem Tonym Judtem Intelektuál ve dvacátém století (Prostor 2013). Jeho knihy, věnované pohnutým dějinám střední a východní Evropy, Krvavé země (Paseka – Prostor 2013) a Černá zem (Paseka – Prostor 2015) se staly výjimečnou událostí historiografie 20. století a mezinárodními bestsellery. Mimořádnou pozornost vzbudila Tyranie. 20 lekcí z 20. století, burcující k občanskému angažmá tváří v tvář krizi demokracie. Získal mnoho cen, např. Cenu VIZE 97, Cenu Hannah Arendtové nebo Lipskou knižní cenu evropského porozumění. Ukázka z knihy str. 20 Úvod Naše choroba Kdybych zemřel, má smrt – odchod do smutných statistik – by byla nadmíru typická. Příliš mnoho Američanů přišlo v prvních měsících ro ku 2020 o život zbytečně. Příliš mnoho se jich nachází velice blízko smrti každý měsíc, v každém okamžiku. Přestože nám slibovali čím dál tím delší život, v posledních pěti letech střední délka života v naší zemi bez podstatných změn stagnuje. V některých nedávných letech se naděje dožití Američanů dokonce snížila. Počátek života je v této zemi hrozivý a nejistý. Péče o nastávající matky je silně nevyrovnaná a hrubě nedostatečná. Černošky a stejně tak jejich děti při porodu často umírají.5 Míra úmrtnosti novorozenců narozených Afroameričankám je vyšší než v Albánii, Kazachstánu, Číně a v dalších asi 70 zemích. Amerika si jako celek vede hůře než Bělorusko, nejsovětštější z postsovětských států, Bosna, rozpačitý výtvor občanské války v Jugoslávii, o 40 dalších zemích ani nemluvě. Mladá dospělost ztratila své kouzlo. Pokud se něco nezmění, mileniálové se dožijí nižšího věku a utratí za zdravotní péči více peněz než jejich rodiče z generace X či prarodiče z generace baby boomers.6 Nejlepší léta života nejsou tím, čím bývala kdysi. Ohromující počty bělochů ve středním věku páchají sebevraždy a předávkovávají se drogami. Bělošky ve středním věku umírají na Jihu předčasně. Náš systém komerční medicíny, ovládaný soukromým pojištěním, regionálními uskupení mi soukromých nemocnic a dalšími vlivnými zájmovými skupinami, připomíná čím dál tím více pochybnou loterii. Rádi bychom si mysleli, že máme zdravotní péči, v jejímž rámci se někdy shodou okolností přesouvá majetek – jenže to, co ve skutečnosti máme, jsou přesuny majetku, v jejichž rámci se shodou okolností občas odehrává zdravotní péče. Pokud porod není bezpečný, a pokud je pro někoho méně bezpečný než pro jiného, pak je něco špatně. Pokud se z mladých dospělých tahá více peněz na zdravotní péči, ale daří se jim hůře než starším generacím, něco je špatně. Pokud lidé, kteří dříve věřili v naši zemi, dnes páchají sebevraždy, něco je špatně. Smyslem medicíny není vyždímat z nemocných těl maximální zisk během jejich krátkého života, nýbrž umožnit jim zdraví a svobodu během života dlouhého. Tato choroba se týká specificky Ameriky. Umíráme mladší než lidé ve 23 evropských zemích, mladší než lidé v Asii (Japonsku, Jižní Koreji, Hong kongu, Singapuru, Izraeli, Libanonu), mladší než obyvatelé naší vlastní polokoule (Barbadosu, Kostariky, Chile), mladší než lidé v dalších zemích historicky osídlených Brity (jako je Kanada, Austrálie, Nový Zéland). V žebříčcích střední délky života nás stále předbíhají další státy. V roce 1980, když mi bylo deset, se Američané dožívali v průměru o rok méně než obyvatelé zemí se srovnatelným bohatstvím. V roce 2020, kdy mi je padesát, se onen rozdíl v průměrné délce života vyšplhal na čtyři roky. Není to tím, že by v jiných zemích měli více znalostí nebo lepší doktory. Je to tím, že mají lepší systém. Rozdíl mezi Spojenými státy a dalšími zeměmi v roce 2020 ještě narostl, protože žádná demokracie se nevypořádala s epidemií koronaviru tak špatně jako my. Lidé v Japonsku, Německu, Jižní Koreji, Rakousku a samozřejmě v dalších bohatých demokraciích byli vystaveni menšímu ohrožení než my, protože se k nim jejich vlády zachovaly lépe a protože měli lepší přístup k informacím a péči. Už předtím, než do Spojených států nový koronavirus dorazil, bylo v téhle zemi až příliš jednoduché zemřít. Nezvládnutí pandemie představuje nejnovější symptom naší choroby, politiky, která spíš než bezpečí a zdraví distribuuje bolest a smrt, a spíš než blahobyt pro většinu zajišťuje zisk několika vyvoleným. Nový koronavirus se měl brát vážně už od chvíle, kdy jsme ho poprvé zaznamenali, v době mé hospitalizace. V lednu roku 2020 jsme měli na dosud neznámý koronavirus pořídit testy, nemoc vystopovat a omezit její dosah. To jsme mohli provést snadno. Udělaly to mnohem chudší země. Všichni Američané nakažení koronavirem měli mít přístup k nemocničním lůžkům a plicním ventilátorům a lékaři a sestry, kteří je ošetřovali, měli mít dostatek roušek a ochranných plášťů. Virus není lidská bytost, poukazuje však na stupeň lidskosti v dané společnosti. My jsme se moc dobře neumístili. Celkem 150 000 Američanů zemřelo bez jakéhokoli důvodu. Kvůli chorobě, jež postihla Ameriku, známe až příliš dobře úmrtí v důsledku znečištění vzduchu, předávkování se opioidy, úmrtí ve věznicích, sebevraždy, úmrtí novorozenců a teď i masové hroby pro seniory. Naše choroba sahá hlouběji než jakákoli statistika, dokonce hlouběji než pandemie. Pro to, že umíráme dříve a nejsme tak šťastní, existují důvody. Má svůj důvod, proč si prezident myslel, že může Američany udržovat během pandemie v nevědomosti a našeho zmatku a bolesti využít. Kvůli své chorobě jsme osamocení, nevíme, kam se obrátit, když cítíme bolest. Amerika by měla být postavena na svobodě, nemoc a strach nám však část oné svobody odebraly. Být svobodný znamená stát se sebou samým, kráčet světem a následovat vlastní hodnoty a tužby. Každý z nás má právo usilovat o štěstí a zanechat po sobě stopu. Když jsme příliš nemocní na to, abychom o štěstí přemýšleli, a příliš slabí, abychom o ně usilovali, svobodu nelze uskutečnit. Nedá se jí dosáhnout, pokud postrádáme potřebné znalosti k tomu, abychom mohli činit smysluplná rozhodnutí, obzvláště pokud se týkají zdraví. Slovo svoboda je pokrytectvím, když ho vyslovují lidé, kteří podmínky, kvůli nimž jsme nyní nemocní a bezmocní, vytvořili. Pokud nám naše federální vláda a naše komerční medicína berou zdraví, berou nám svobodu. TZ
Čas načtení: 2013-07-16 12:00:00
Popáleniny (nejen od sluníčka) zhojí zelený čaj, aloe i netřesk
Od sluníčka i od grilu – to jsou nejčastější letní popáleniny. Od bolesti i s rychlejším hojením vám pomohou i některé prostředky přírodní medicíny. Chtěli byste klasické přípravky s UV faktorem doplnit ještě nějakým fíglem z kategorie přírodní medicíny? Známý terapeut celostní medicíny ing. Jiří J ...
Čas načtení: 2023-12-08 08:48:37
Ajurvédské čaje. V čem jsou jiné?
Ajurvédská léčba je v západním světě stále více oblíbená, protože podobně jako jiné východní medicíny, i ona nahlíží na člověka komplexně. Ajurvéda je součástí celostní medicíny a jejím principem je předcházet nemocem zjednodušeně řečeno tím, že budeme zdravě jíst, zdravě myslet a zdravě se hýbat. Jen tak se dá organismus udržovat v potřebné rovnováze. 3 energetické typy = 3 dóši Z hlediska energií rozlišuje ajurvéda 3 typy, tzv. dóši, které jsou v každém z nás. Jedná se o dóšu váta, dóšu pitta a dóšu kapha (neboli také vítr, žluč a hlen). Váta je energií pohybu, pitta je energií zažívání a kapha má na starost pohyblivost a strukturu těla. V každém člověku jsou obsaženy všechny 3 dóši, ale jedna zpravidla převládá. Jejich funkce jsou společně provázány a vzájemně se doplňují. Pokud nastane nerovnováha těchto energií a nějaká nemoc propukne, snaží se ji ajurvéda podchytit hned v začátku. Ajurvéda taktéž léčí příčinu potíží a ne pouze jejich projevy. Oblíbeným podpůrným prostředkem pro zlepšení lidského zdraví a kondice jsou právě ajurvédské čaje a různé ajurvédské elixíry. Dary rostlinné říše Příroda pomáhala lidem při léčení neduhů od nepaměti. Proto dnes patří byliny a fytoterapie obecně nejen k základům každé přírodní medicíny, ale staly se součástí i moderní farmakologie. To, že existují určité druhy rostlin, které příznivě působí na ten či onen zdravotní problém, či ovlivňují určitý orgán v těle, nám již bylo mnohokrát potvrzeno. Každá rostlina, bylina nebo strom, nám předává svou léčivou sílu na základě zdraví prospěšných výtažků. Prostřednictvím fotosyntézy navíc dochází k přeměně světelné energie na kyslík a glukózu, které jsou pro existenci lidského života nepostradatelné. Rostliny jsou úžasné, protože v sobě umí uchovat energii získanou ze slunce, a proto dokáží regenerovat nervový systém člověka a zároveň působit na schopnost spirituální vnímavosti. Byliny a koření jsou základem všech léčivých přípravků také v ajurvédě. Rostliny „hřejivé“ a „chladivé“ chuti Ajurvéda rozlišuje byliny podle šesti chutí a ty ještě podle toho zda jsou zahřívací nebo ochlazovací. Chutě totiž prostřednictvím jazyka přímo ovlivňují naši psychosomatickou rovnováhu výše zmíněných 3 dóš. A zahřívací, nebo naopak chladící účinek má vliv na proces trávení v žaludku a následně na rychlost nebo pomalost našeho metabolismu. Mezi „hřejivé“ chutě patří pálivá, kyselá a slané a tyto zvyšují živel ohně pitta. „Chladivé“ chutě – hořká, trpká a sladká, naopak zase tento oheň přirozeně snižují. Byliny se do čajů sbírají a následně zpracovávají ručně. Příprava ajurvédských čajů si tak zachovává stále stejnou a tradiční podobu, jako měla před stovkami let. Například k výrobě himálajských čajů značky Everest Ayurveda je použito více než 60 ajurvédských bylin pocházejících přímo z prostředí himálajského pohoří. Rostliny se nejprve očistí, následně se z nich zpracovávají potřebné části. Užitečné je vše, kořeny, stonky, listy, květy, kůra, ale i plody a semena. Ty se různě drtí a pak a rozemelou na jemné částice a takto zpracované byliny jsou naváženy do příslušného poměru a namíchány podle původních ajurvédských receptur. Jak působí ajurvédské byliny? Himálajské ajurvédské čaje v sobě nesou jedinečnou kombinaci bylin, které dokáží optimalizovat duševní i fyzické síly člověka. Jejich působení je široké, proto je zpravidla i na každou tělesnou oblast k dispozici samostatná kombinace bylin. Co tedy v těle člověka ovlivní popíjení ajurvédského čaje? revitalizuje tělesné tkáně harmonizuje lymfatický systém harmonizuje kardiovaskulární soustavu zvyšuje pohyblivost kloubů podporuje dýchání a trávení upravuje metabolismus detoxikuje organismus zklidňuje nervy povzbuzuje mozek posiluje imunitní systém příznivě ovlivňuje vylučovací soustavu a mnoho dalšího Jejich specifické účinky při pravidelném používání působí jednoznačně příznivě na naše tělesné a dušení zdraví.
Čas načtení: 2020-12-15 12:56:01
Historik Timothy Snyder koncem loňského roku jen o vlásek unikl smrti. Po sérii lékařských přehmatů strávil 17 hodin na pohotovosti, než byla stanovena diagnóza. V játrech měl absces velikosti baseballového míčku a hrozila mu celková sepse. Následovala akutní operace. Po probuzení, místo vděčnosti, že je naživu, Snyder pocítil hněv. Nezlobil se však na lékaře ani sestry, zuřil nad americkým zdravotnickým systémem, který byl podle něho zodpovědný za jeho kritický stav. Během následujících dní, kdy se zotavoval, se Snyder přistihl, že přemítá o křehkosti zdraví, v Americe neuznávaného jako lidské právo, bez něhož však ostatní práva a svobody ztrácejí význam. A to bylo před pandemií covidu-19. Záhy dlouhodobě poddimenzované americké nemocnice praskaly ve švech, chyběla lůžka i personál. Spojené státy se staly nejhůře postiženou zemí na světě podle počtu nemocných i úmrtí. „Náš systém komerční medicíny neprošel konečným testem a tisíce Američanů zemřely,“ konstatuje Snyder. V roli pacienta si vedl podrobné deníky, jež použil při psaní nové knihy Nemocná Amerika. Lekce o zdraví a svobodě. Nastavuje v ní nemilosrdné zrcadlo zdravotnickému systému i vládní reakci na pandemii, nachází historické paralely. Současně naléhavě vyzývá k zavedení systému zdravotní péče, který slouží veřejnosti, nikoliv komerčním zájmům. Snyder, privilegovaný profesor na prestižní Yaleově univerzitě se solidním zdravotním pojištěním, musel i přes svou pojistku musel zaplatit tisíce dolarů v neočekávaných poplatcích. Jelikož stále ležel v nemocnici, když začaly účty přicházet, k poplatkům, jež vůbec neměly existovat, mu naúčtovali penále. Podle Snydera by méně pojištěný, méně bílý pacient na jeho místě nepřežil – poslán domů, protože nemocnice neustále potřebují lůžka. „Pro nemocnici představuje lidské tělo objekt, který se má doručit, upravit a přesně načas poslat zase dál. Těl by nikdy nemělo být ani příliš mnoho, ani příliš málo. […] Tělo vytváří zisk, onemocníli vhodným způsobem a trváli nemoc správnou dobu,“ píše Snyder v knize Nemocná Amerika. Viní americký zdravotnický systém, že slouží jinému účelu než poskytování zdravotní péče či prevenci nemocí. Tím skutečným účelem je vydělat na chorobě peníze, a podle toho se s pacientem zachází, přičemž lékaři a sestry jsou pouhými kolečky ve stroji. Historik vidí za ohrožením svého života selhání systému, který lékařům a sestrám nedopřává dostatek času na setkání s pacienty a skutečné vyhodnocení jejich potřeb a vede je k tomu, aby raději předepisovali léky, než aby se dostali ke kořenům problému. Do protikladu staví lékařskou péči o manželku během jejího těhotenství ve Vídni, jež se vyznačovala osobním přístupem a byla levnější. Snyder si všímá ironie, že německé a japonské právo na zdravotní péči bylo v poválečných ústavách těchto států zakotveno pod vlivem USA, zatímco v samotných Spojených státech tomu tak není. „Měli bychom přijmout, že se občané jiných demokracií těší z práva, které je nám odepřeno, a že mají delší a zdravější život než my?“ ptá se Snyder. Během svého pobytu v nemocnici zažil Snyder pacienty s příznaky podivné infekce dýchacích cest. Tehdy ještě oficiálně žádný koronavirus v USA nebyl a samozřejmě na něj nebyl nikdo testován. Snyder popisuje následné selhání amerického zdravotnického systému a Trumpovy administrativy tváří v tvář pandemii. Výsledkem je znepokojivý portrét systému, v němž je pacient poslední prioritou. Ukázka z knihy Úvod Naše choroba Kdybych zemřel, má smrt – odchod do smutných statistik – by byla nadmíru typická. Příliš mnoho Američanů přišlo v prvních měsících roku 2020 o život zbytečně. Příliš mnoho se jich nachází velice blízko smrti každý měsíc, v každém okamžiku. Přestože nám slibovali čím dál tím delší život, v posledních pěti letech střední délka života v naší zemi bez podstatných změn stagnuje. V některých nedávných letech se naděje dožití Američanů dokonce snížila. Počátek života je v této zemi hrozivý a nejistý. Péče o nastávající matky je silně nevyrovnaná a hrubě nedostatečná. Černošky a stejně tak jejich děti při porodu často umírají. Míra úmrtnosti novorozenců narozených Afroameričankám je vyšší než v Albánii, Kazachstánu, Číně a v dalších asi 70 zemích. Amerika si jako celek vede hůře než Bělorusko, nejsovětštější z postsovětských států, Bosna, rozpačitý výtvor občanské války v Jugoslávii, o 40 dalších zemích ani nemluvě. Mladá dospělost ztratila své kouzlo. Pokud se něco nezmění, mileniálové se dožijí nižšího věku a utratí za zdravotní péči více peněz než jejich rodiče z generace X či prarodiče z generace baby boomers. Nejlepší léta života nejsou tím, čím bývala kdysi. Ohromující počty bělochů ve středním věku páchají sebevraždy a předávkovávají se drogami. Bělošky ve středním věku umírají na Jihu předčasně. Náš systém komerční medicíny, ovládaný soukromým pojištěním, regionálními uskupení mi soukromých nemocnic a dalšími vlivnými zájmovými skupinami, připomíná čím dál tím více pochybnou loterii. Rádi bychom si mysleli, že máme zdravotní péči, v jejímž rámci se někdy shodou okolností přesouvá majetek – jenže to, co ve skutečnosti máme, jsou přesuny majetku, v jejichž rámci se shodou okolností občas odehrává zdravotní péče. Pokud porod není bezpečný, a pokud je pro někoho méně bezpečný než pro jiného, pak je něco špatně. Pokud se z mladých dospělých tahá více peněz na zdravotní péči, ale daří se jim hůře než starším generacím, něco je špatně. Pokud lidé, kteří dříve věřili v naši zemi, dnes páchají sebevraždy, něco je špatně. Smyslem medicíny není vyždímat z nemocných těl maximální zisk během jejich krátkého života, nýbrž umožnit jim zdraví a svobodu během života dlouhého. Tato choroba se týká specificky Ameriky. Umíráme mladší než lidé ve 23 evropských zemích, mladší než lidé v Asii (Japonsku, Jižní Koreji, Hong kongu, Singapuru, Izraeli, Libanonu), mladší než obyvatelé naší vlastní polokoule (Barbadosu, Kostariky, Chile), mladší než lidé v dalších zemích historicky osídlených Brity (jako je Kanada, Austrálie, Nový Zéland). V žebříčcích střední délky života nás stále předbíhají další státy. V roce 1980, když mi bylo deset, se Američané dožívali v průměru o rok méně než obyvatelé zemí se srovnatelným bohatstvím. V roce 2020, kdy mi je padesát, se onen rozdíl v průměrné délce života vyšplhal na čtyři roky. Není to tím, že by v jiných zemích měli více znalostí nebo lepší doktory. Je to tím, že mají lepší systém. Rozdíl mezi Spojenými státy a dalšími zeměmi v roce 2020 ještě narostl, protože žádná demokracie se nevypořádala s epidemií koronaviru tak špatně jako my. Lidé v Japonsku, Německu, Jižní Koreji, Rakousku a samozřejmě v dalších bohatých demokraciích byli vystaveni menšímu ohrožení než my, protože se k nim jejich vlády zachovaly lépe a protože měli lepší přístup k informacím a péči. Už předtím, než do Spojených států nový koronavirus dorazil, bylo v téhle zemi až příliš jednoduché zemřít. Nezvládnutí pandemie představuje nejnovější symptom naší choroby, politiky, která spíš než bezpečí a zdraví distribuuje bolest a smrt, a spíš než blahobyt pro většinu zajišťuje zisk několika vyvoleným. Nový koronavirus se měl brát vážně už od chvíle, kdy jsme ho poprvé zaznamenali, v době mé hospitalizace. V lednu roku 2020 jsme měli na dosud neznámý koronavirus pořídit testy, nemoc vystopovat a omezit její dosah. To jsme mohli provést snadno. Udělaly to mnohem chudší země. Všichni Američané nakažení koronavirem měli mít přístup k nemocničním lůžkům a plicním ventilátorům a lékaři a sestry, kteří je ošetřovali, měli mít dostatek roušek a ochranných plášťů. Virus není lidská bytost, poukazuje však na stupeň lidskosti v dané společnosti. My jsme se moc dobře neumístili. Celkem 150 000 Američanů zemřelo bez jakéhokoli důvodu. Kvůli chorobě, jež postihla Ameriku, známe až příliš dobře úmrtí v důsledku znečištění vzduchu, předávkování se opioidy, úmrtí ve věznicích, sebevraždy, úmrtí novorozenců a teď i masové hroby pro seniory. Naše choroba sahá hlouběji než jakákoli statistika, dokonce hlouběji než pandemie. Pro to, že umíráme dříve a nejsme tak šťastní, existují důvody. Má svůj důvod, proč si prezident myslel, že může Američany udržovat během pandemie v nevědomosti a našeho zmatku a bolesti využít. Kvůli své chorobě jsme osamocení, nevíme, kam se obrátit, když cítíme bolest. Amerika by měla být postavena na svobodě, nemoc a strach nám však část oné svobody odebraly. Být svobodný znamená stát se sebou samým, kráčet světem a následovat vlastní hodnoty a tužby. Každý z nás má právo usilovat o štěstí a zanechat po sobě stopu. Když jsme příliš nemocní na to, abychom o štěstí přemýšleli, a příliš slabí, abychom o ně usilovali, svobodu nelze uskutečnit. Nedá se jí dosáhnout, pokud postrádáme potřebné znalosti k tomu, abychom mohli činit smysluplná rozhodnutí, obzvláště pokud se týkají zdraví. Slovo svoboda je pokrytectvím, když ho vyslovují lidé, kteří podmínky, kvůli nimž jsme nyní nemocní a bezmocní, vytvořili. Pokud nám naše federální vláda a naše komerční medicína berou zdraví, berou nám svobodu. Timothy Snyder (1969) působí jako profesor historie na Yaleově univerzitě. Je autorem knižního rozhovoru s historikem Tonym Judtem Intelektuál ve dvacátém století (Prostor 2013). Jeho knihy, věnované pohnutým dějinám střední a východní Evropy, Krvavé země (Paseka – Prostor 2013) a Černá zem (Paseka – Prostor 2015) se staly výjimečnou událostí historiografie 20. století a mezinárodními bestsellery. Mimořádnou pozornost vzbudila Tyranie. 20 lekcí z 20. století, burcující k občanskému angažmá tváří v tvář krizi demokracie. Získal mnoho cen, například Cenu VIZE 97, Cenu Hannah Arendtové nebo Lipskou knižní cenu evropského porozumění. Z anglického originálu Our Malady: Lessons in Liberty from a Hospital Diary, vydaného nakladatelstvím Crown v New Yorku roku 2020, přeložila Johana Ringelová, 184 stran, vydaly Nakladatelství Paseka a nakladatelství Prostor 2020.
Čas načtení: 2019-09-04 09:48:07
Ájurvéda: dóša test napoví, jak si udržet zdraví a co dělat pro prevenci
Ájurvéda, v doslovném překladu „nauka o životě“ (áju znamená „život“, véda „vědění“), představuje nejstarší celistvý lékařský systém o zásadách zdravého způsobu života. Tento léčebný systém založený na přírodních přípravcích z ájurvédských bylin se v Indii praktikuje více než 5000 let a jeho cílem je prevence, uzdravování, udržování kvality života a dosažení dlouhověkosti. Ájurvédská filozofie za tuto dobu hluboce ovlivnila přístup a životní styl nejen obyvatel Indie. Tato země je nicméně ve využívání bylinných přípravků v léčbě onemocnění stále na prvním místě na světě. Ájurvédské znalosti účinků bylin a koření se také hojně praktikují při každodenní přípravě pokrmů tradiční indické kuchyně. Původ ájurvédské medicíny První a nejstarší dochovaný spis o ájurvédském lékařství, Charaka Samhita, pochází z 1. století našeho letopočtu. V něm se nachází záznam o velkém shromáždění mudrců a světců, kteří se v 7. století před naším letopočtem setkali v předhůří Himálaje, aby si vyměnili získané poznatky o využívání bylin a diskutovali o stavu tehdejší společnosti. Ze zápisu víme, že už v té době byli například znepokojení rostoucím počtem obyvatel v tehdejších sídlech. Druhý odborný spis, Sushruta Samhita, se objevuje o století později a pojednává o ájurvédské chirurgii. Třetí nejvýznamnější ájurvédské dílo, Ashtanga Hridaya, vzniká kolem 7. století našeho letopočtu a představuje přehlednou kompilaci dvou předchozích spisů. V období mezi 5. stoletím před naším letopočtem a 5. stoletím našeho letopočtu se principy ájurvédského lékařství rozšířily do všech koutů tehdy známého světa (Číny, Tibetu, Persie, Arábie, Egypta, Řecka a Říma), kde se smísily s místními tradicemi a kulturními zvyky. Na tomto univerzálním základě pak postupně vznikaly nejrůznější školy a systémy přírodního lékařství. Ájurvéda je proto označována za „matku všech léčebných systémů“. Vliv ájurvédských poznatků na počátky moderní medicíny zmiňuje publikace Světové zdravotnické organizace (WHO), když uvádí, že jedny z prvních lékařských záznamů „obsahují detailní popis různých zdravotních stavů včetně diabetu, přičemž tyto popisy odpovídají védským spisům.“ Je také známo, že odkaz indické medicíny je zřejmý v dílech Hippokrata či Platóna. Tři typy podle reakcí Ájurvéda rozeznává tři základní biologické principy (dóši) – váta, pitta a kapha. Každý člověk se rodí s jejich jedinečným poměrem, jeden z nich však vždy více či méně převažuje. Psychosomatický typ (váta, pitta a kapha) se velmi dobře určuje na základě pozorování reakcí člověka na jisté situace. V ájurvédě se uvádějí tři základní typy podle reakcí: oběť, útočník a svědek, které se vysvětlují anekdotou: V místnosti sedí tři lidé představující vyhraněné tělesné typy váta (vzduch), pitta (oheň) a kapha (voda). V tom se dovnitř vplazí kobra. Když ji přítomní spatří, každý spontánně zareaguje způsobem typickým pro svoji konstituci. Váta typ se vyděsí a ze strachu bude chtít vyskočit na stůl. Pitta typ si udrží duchapřítomnost a popadne první předmět, který se naskytne a bude nebezpečí čelit se zbraní v ruce. Kapha typ zůstane nečinně sedět a pouze zakřičí na člověka typu pitta: „Udělej něco! Zabij toho hada!“ Orientační dóšický test si můžete vyplnit ZDE. „Pokud lépe porozumíme sami sobě, potom lépe porozumíme ostatním lidem a světu kolem nás!“ říká ájurvédské přísloví. Podle ájurvédy vzniká nemoc tehdy, kdy se vychýlí přirozená rovnováha jednotlivých dóš – děje se tak nezdravým životním stylem, negativním myšlením či energetickou nerovnováhou. Změnou každodenních stereotypů, správnou stravou a pravidelným užíváním bylin dokáže ájurvéda úspěšně odstranit nejrůznější zdravotní obtíže a dlouhotrvající onemocnění, jako jsou například: kožní choroby, nemoci dýchacího ústrojí, poruchy zažívání, migrény, obezita, potíže spojené s krevním oběhem, gynekologické problémy, nemoci páteře, kloubů a svalů, nespavost, únava a stres.
Čas načtení: 2025-02-06 22:43:34
Jak zvýšit šanci na početí? redakce Čt, 02/06/2025 - 22:43 Zdraví a Krása Klíčová slova: kalíšek na podporu početí jak zvýšit šanci na otěhotnění úspěšné oplodnění ovulační kalkulačka ovulace Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Co lze dělat pro snazší otěhotnění? Je mnoho doporučení, co dělat či nedělat, aby žena úspěšně otěhotněla. Něco jiného doporučují lékaři, něco jiného bylinkáři nebo lékaři alternativních medicín. A pak jsou tu samozřejmě tzv. „babské rady“, které se předávají mezi lidmi po generace. My jsme vybrali tipy, které patří k těm méně kontroverzním a vesměs se na nich shodují i lékaři reprodukční medicíny. Nejde o zaručený návod, jak otěhotnět, ale rady, které mohou pozitivně přispět ke zdárnému výsledku. Upravte životní styl Dobré je se na těhotenství připravovat s předstihem. Užívat zmíněné doplňky stravy pro ženy plánující těhotenství, žít co nejzdravěji, sportovat, nekouřit a nepít alkohol. Samozřejmě vysadit hormonální antikoncepci. Věnujte se pánevnímu dnu Vhodné je určitě také posilovat pánevní dno a celkově se věnovat zdraví a fyzioterapii této oblasti. Velmi uznávané jsou cviky podle Ludmily Mojžíšové, což je soubor cvičení, které při pravidelném a správném provádění má velice pozitivní výsledky. Je ale potřeba je provádět správně, tedy ideálně alespoň ze začátku pod dohledem fyzioterapeuta. Porozumějte menstruačnímu cyklu Žena by měla vědět, jak funguje její tělo, a znát teorii o menstruačním cyklu, ovulaci, luteální fázi. Jak poznat plodné dny? Signály nám tělo dává různě. Odchylky najdeme v konzistenci i barvě děložního hlenu, žena může pociťovat mírné bolesti v podbřišku, velmi častá je i zvýšená chuť na sex, spousta energie. Pomoci může i šikovná ovulační kalkulačka. Vyzkoušejte neinvazivní pomůcky V kvalitních drogeriích nebo online je dostupný i kalíšek na podporu početí. Ženy jej velmi dobře hodnotí a není divu. Dle informací výrobce zvyšuje šanci na početí až o 48 %. Zavede se po pohlavním styku do pochvy a přivádí více spermií k děložnímu čípku. Tím se zvyšuje šance na přirozené otěhotnění. K dostání jsou i různé gely, které podporují otěhotnění, tam už je ale potřeba počítat s tím, že mohou obsahovat hormony. Bylinky na otěhotnění a akupunktura Bylinky jsou v této oblasti také hojně používané. Např. známý kontryhel, maliník, sporýš lékařský, prospěšný drmek či třeba vyhledávané Gynex kapky. Máte-li rádi alternativní léčbu, určitě se zaměřte i na akupunkturu pro podporu početí. Jehličkování, jak se jí také přezdívá, už pomohlo spoustě ženám. Doporučuje se začít s předstihem ideálně několik měsíců před plánovaným otěhotněním, ale pomůže i „akutně“ při podpoře ovulace nebo uhnízdění embrya v děloze. Při snaze o otěhotnění by měla žena žít, jakoby už těhotná byla. Tedy vyhýbat se rizikovému chování, nezdravým a návykovým látkám. V případě nutnosti nasazení antibiotik je důležité říci lékaři, že se snaží otěhotnět, aby tomuto přizpůsobil léčbu. Když to nejde, pomohou odborníci Zachovejte klid, i když vám otěhotnět nepůjde hned. Časem svépomocí či s přispěním odborníků s největší pravděpodobností vlastní dítko sevřete v náruči. Buďte proto v myšlenkách pozitivní, což také pomáhá. A nebojte se při vašem snažení obrátit na odborníka, kterým může být: Gynekolog, fyzioterapeut, psychoterapeut, fertility kouč, klinika reprodukční medicíny, lékař alternativní medicíny. Přidat komentář foto pixabay.com text redakce V okamžiku, kdy se žena a muž společně rozhodnou, že si „pořídí“ dítě, jsou většinou oba velmi šťastní a plní očekávání. Žena přestane užívat antikoncepci, muž odhodí pánský typ intimní ochrany, žena mnohdy začne užívat i doplňky stravy určené ženám, jež chtějí otěhotnět. Když první, druhý měsíc nedojde k otěhotnění, dostavuje se většinou zklamání. A jak čas běží, je zklamání větší a větší a na řadu přichází různé negativní myšlenky. V případě, že pár nepočne do roka intenzivního „snažení se“, je načase vyhledat odborníky. Pozitivem ale je, že radost z narozeného miminka má nakonec většina párů.
Čas načtení: 2025-04-30 10:00:00
Umělá inteligence zlepšuje dostupnost screeningu zraku pro diabetiky
Praha 30. dubna 2025 (PROTEXT) - Umělá inteligence sehrává stále důležitější roli v mnoha oblastech, včetně moderní medicíny. Ani oftalmologie není výjimkou. Český startup Aireen pomáhá odhalit diabetickou retinopatii u pacientů s diabetem a nyní také věkem podmíněnou makulární degeneraci. Včasná diagnostika očních onemocnění za pomoci AI významně přispívá ke kvalitnějšímu životu pacientů a zlepšuje také dostupnost lékařské péče.Nové technologie a implementace umělé inteligence do moderní medicíny mění oblast zdravotnictví. „Aktuálně můžeme pozorovat větší adaptaci od lékařů a zdravotnického personálu právě na nové technologie, AI se tak začíná stávat pravidelným nástrojem pro jejich práci,“ uvádí Jiří Kuchyňa, CEO českého startupu Aireen. Tento projekt dokáže za pomoci umělé inteligence odhalit změny na sítnici.Screening diabetické retinopatie prostřednictvím AI byl už před dvěma lety zahrnut do úhrad pojišťoven a výrazně přispěl k lepší diagnostice této oční choroby. Onemocnění diabetem celosvětově narůstá. Celkový počet diabetiků v ČR se každoročně zvyšuje o cca 20 tisíc, již v roce 2018 přesáhla četnost výskytu 1 milion. Ve věku nad 70 let se diabetes mellitus (DM) vyskytuje u více než 30 % populace, tedy v souvislosti se stárnutím populace lze očekávat pokračující nárůst počtu diabetiků. Pro rok 2030 je odhadován výskyt diabetu u 1,3 milionu osob.[1]„Tyto lidi potřebujeme vyšetřit, a to poměrně často, ideálně jednou za rok nebo jednou za dva roky. Protože oční ambulance není nafukovací, technici a IT specialisté dokázali vyvinout přístroj, spojující v podstatě fotoaparát, který vyfotí sítnici, a výkonný počítač, který obrázky ze sítnice dokáže zpracovat a zhodnotit je,“ vysvětluje princip fungování Aireen oftalmoložka MUDr. Jana Mikšovská z Oční kliniky NeoVize Praha, kde jako první na světě začali Aireen využívat v praxi.Díky Aireen je prošetřeno více než 92 % pacientů s diabetemDíky Aireen mohou pacienti podstoupit vyšetření i přímo v diabetologické ambulanci. Je to efektivnější řešení jak pro zdravotní systém, tak i pro pacienta. Výrazně se tím proto zvyšuje procento těch, kteří oční vyšetření absolvují. Zatímco dříve jej podstupovala přibližně polovina pacientů, se zavedením Aireen se toto číslo výrazně zvýšilo. „Zavedení systému Aireen pro nás znamenalo doslova raketovou změnu. Předtím jsme prakticky neměli žádná relevantní data – pacienti sice chodili na oční vyšetření, ale výsledky nám často nedodávali, nebo na vyšetření vůbec nedošli. Celý proces byl zdlouhavý, nepřesný a náročný na koordinaci. Dnes máme díky Aireen prošetřeno více než 92 % pacientů, které máme v dispenzarizaci, a navíc se nám automaticky vytváří historická legenda výsledků pro každého pacienta. To nám umožňuje sledovat vývoj stavu v čase, rychle reagovat a výrazně zvýšit úroveň péče,“ informuje Ing. Mgr. Petra Králová, MHA, ředitelka diabetologické kliniky DIAvize Praha.Včasný záchyt znamená větší šanci na kvalitnější životOd července 2023 provedli v pražské DIAvizi vyšetření za pomoci Aireen u celkem 1571 pacientů. Z tohoto počtu mělo 268 osob pozitivní nález, zatímco 1303 vyšetření bylo negativních. Tento výsledek ukazuje, jak důležitou roli hraje včasné vyšetření a aktivní vyhledávání rizikových pacientů. „Díky těmto záchytům máme možnost u řady pacientů zahájit potřebná opatření včas, a výrazně tak zpomalit nebo dokonce předejít rozvoji závažnějších komplikací. Každý včasný záchyt totiž znamená větší šanci na kvalitnější život, nižší zatížení zdravotního systému, a především naději pro samotné pacienty,“ dodává Petra Králová.Umělá inteligence odhalí i věkem podmíněnou makulární degeneraciV loňském roce získal český startup Aireen také certifikaci pro diagnostiku věkem podmíněné makulární degenerace (VPDM). Aktuálně na klinice DIAvize Praha probíhá pilotní studie zaměřená právě na toto onemocnění, která by měla přinést konkrétní data. Už nyní lze ale s jistotou konstatovat, že k záchytům VPDM dochází a technologie má v této oblasti velký potenciál pro časnou diagnostiku. „Věkem podmíněnou makulární degeneraci jsme zpřístupnili našim klientům, z nichž většina je aktuálně v oblasti diabetologie. Nicméně cílové skupiny pacientů se poměrně překrývají, tudíž lze říci, že VPMD je nasazeno v praxi. Zároveň Aireen předvádí svůj produkt na mnoha eventech, kde vidíme reálný záchyt tohoto onemocnění a výskyt v populaci. Toto zcela jasně ukazuje, že vydat se cestou diagnostiky VPMD byla správná volba,“ upozorňuje Jiří Kuchyňa. Projekt skýtá velký potenciál i pro odhalení dalších chorob. Aireen by mohla v budoucnu napomáhat také s diagnostikou onemocnění spojených s kardiovaskulárním systémem. Jako první se tým zaměřil na hypertenzní změny na sítnici. I z diskuzí s kardiology a praktickými lékaři vnímají tvůrci tento produkt jako velmi přínosný pro celý zdravotnický systém.AI sehrává roli v prevenci, diagnostice, léčbě i výzkumuUmělá inteligence může do budoucna změnit obor oční medicíny. Mnoho pacientů si dnes stěžuje na dlouhé objednací lhůty, lékaři a zdravotnický personál naopak na své přetížení. AI je tím správným nástrojem, který může celý zdravotnický systém výrazně zefektivnit a skokově posunout kupředu. „Již dnes čelíme nedostatku v oblasti dostupnosti zdravotní péče. Demografický vývoj, ale i vývoj civilizačních onemocnění toto ještě zhorší. Celý systém zdravotnictví se musí více zaměřit na efektivitu. Samozřejmě, vždy když vzniká nový produkt, je potřeba se dívat, jak bude cílový trh vypadat za tři až pět let. Tím je v podstatě zaručena i reakce na blížící se demografické změny,“ podotýká Kuchyňa. Podle něj AI pravděpodobně nenahradí přímo lékaře, s veškerými dalšími činnostmi však může pomoci. Jako příklad zmiňuje model robota v pokročilé fázi vývoje, se kterým měl možnost se setkat v Německu. Na základě AI tento robot odhaduje další postup při operaci a může asistovat lékaři při podávání nástrojů. Tato cesta může napomoci řešit problém nedostatku sálových sester. Vzniká také mnoho projektů v oblasti radiologie, stejně tak v oblasti prevence. Ukazuje se, že AI začíná procházet celým životním cyklem pacienta. Od prevence, přes diagnostiku až po samotnou léčbu. Posun se projevuje i v oblasti výzkumu. AI se stala pro zdravotnictví stejnou součástí běžného života, jako je tomu i v jiných oborech.Není jen technologií, ale i nástrojem pro zlidštění zdravotnictvíTaké Petra Králová vnímá využívání umělé inteligence ve zdravotnictví jako velmi přínosné a perspektivní. AI může podle ředitelky DIAvize Praha pomoci lékařům rychleji a přesněji stanovovat diagnózy, navrhovat individuálně cílenou léčbu a zároveň šetřit čas i náklady. „Do budoucna vidím obrovský potenciál zejména v oblasti prevence, analýzy velkých zdravotních dat a zajištění dostupnější péče i v odlehlých oblastech. Pokud bude využívána eticky a s důrazem na lidský přístup, může významně zlepšit kvalitu zdravotnictví. Umělá inteligence také již nyní výrazně pomáhá snižovat administrativní zátěž zdravotnického personálu – například automatizací záznamů, vyplňováním dokumentace nebo plánováním péče. Díky tomu mohou lékaři a sestry věnovat více času přímé péči o pacienty, což zvyšuje kvalitu poskytovaných služeb i spokojenost pacientů. AI tak není jen technologií, ale i nástrojem pro zlidštění zdravotnictví,“ uzavírá Králová.Kontakt a informace pro média:GUIDELINE DIGI & PRVlaďka SvobodováVladka.svobodova@guideline.cz[1] Zdroj dat: Analytická studie MZČR ZDRAVÍ 2030: https://zdravi2030.mzcr.cz/zdravi-2030-analyticka-studie-stav-obyvatelsva.pdfČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.
Čas načtení: 2025-09-30 08:21:00
Vědecká rada AKESO: spojení špičkových odborníků pro budoucnost zdravotnictví
Praha 30. září 2025 (PROTEXT) - Zdravotnický holding AKESO slavnostně zahájil činnost své Vědecké rady. Tento nový orgán bude klíčovým motorem vzdělávání, implementací nových technologií a inovativních přístupů včetně výrazné podpory národních a mezinárodních spoluprací a projektů. Vznik rady tak představuje zásadní milník v historii skupiny a potvrzuje ambici být průkopníkem moderní současné i budoucí medicíny nejen v České republice, ale i za jejími hranicemi."V AKESO jsme měli sen - vybudovat svět zdravotnictví, který bude lepší, než jak ho známe dnes. Svět, v němž je péče o zdraví profesionální a zároveň dostupná služba na nejvyšší úrovni. Vědeckou radu jsme chtěli vytvořit jako jeden z klíčových prostředků, jak tento náš cíl uskutečnit a posunout tak medicínu kupředu. Tato vize však potřebovala silnou osobnost, která jí dodá skutečný rozměr, prestiž, a vizi. Našli jsme ji v profesoru Karlu Pacákovi," uvedl Ing. Sotirios Zavalianis, majitel holdingu AKESO a prezident Vědecké rady."Jsem hrdý, že jsme dokázali oslovit nejen profesora Pacáka, ale také další špičkové osobnosti medicíny, které nyní tvoří naši Vědeckou radu. Jsou to odborníci napříč obory od klinické onkologie a chirurgie až po farmakologii, sportovní medicínu či psychoterapii. Díky jejich zkušenostem a různorodému pohledu můžeme zaručit, že výsledky práce rady budou mít skutečný dopad na pacienty i zdravotnický systém jako celek," zdůraznil Ing. Milan Rufer, MBA, generální ředitel zdravotnického holdingu AKESO a viceprezident Vědecké rady.Vznik rady je logickým pokračováním dlouhodobé strategie holdingu, a to poskytovat nejen špičkovou klinickou péči, ale také aktivně rozvíjet vědecké projekty, technologie a vzdělávání. Tento nový orgán bude fungovat jako odborný garant i prostředek spolupráce, který propojí zkušenosti elitních specialistů z Česka i zahraničí."Bylo mi potěšením nastartovat tuto vizi a proměnit ji v konkrétní plány. Věřím, že Vědecká rada se stane místem, kde se setkají zkušenosti s odvahou a vizí hledat nové směry, a to nejen v klinické praxi a výzkumu, ale i ve vzdělávání. Naší ambicí je spojit špičkovou medicínu s moderními technologiemi a zajistit, aby z toho měli přímý užitek pacienti. Život každého člověka vnímám jako vzácný, jedinečný a neopakovatelný. To jsou hodnoty, které nás zavazují, abychom neustále hledali nové cesty, jak poskytovat ještě lepší a důstojnější péči," shrnul prof. MUDr. Karel Pacák, DrSc., FACE, předseda Vědecké rady.Vědecká rada se bude pravidelně scházet a určovat strategické priority. "Na začátku se zaměříme na vybudování jasného rámce pro klinické studie a podporu inovativních projektů, například v oblasti nových medicínských technologií, využití umělé inteligence nebo digitálních nástrojů v péči o pacienta. Neméně důležitou součástí naší práce bude také vzdělávání – od stáží v zahraničí přes grantové programy až po systematickou podporu jak mladých, tak zkušených lékařů i nelékařských zdravotnických pracovníků. Chceme vytvořit prostředí, kde se budou potkávat různé odbornosti a vznikat spolupráce s univerzitami i výzkumnými institucemi, odbornými společnostmi, biotechnologickými firmami, startupy, inovačními centry, pacientskými organizacemi či regulačními institucemi u nás i ve světě," upřesnil doc. MUDr. Jan Hajer, Ph.D., místopředseda Vědecké rady a vrchní ředitel pro zdravotní péči AKESO.Rada má třináct členů a zahrnuje jak přední odborníky z prostředí AKESO, tak významné externí kapacity z prestižních institucí. Jejím posláním je vydávat strategická doporučení, hodnotit vědecké záměry a projekty, schvalovat klinické studie, podporovat mezioborovou spolupráci, vzdělávání, kvalitu péče či rozvíjet potřebná partnerství. Její činnost stojí na principech vysoké etiky a jasně definovaných procesů, což posílí důvěru pacientů i odborné veřejnosti a upevní postavení holdingu AKESO mezi klíčovými hráči moderní medicíny. Zdroj: AKESO
Čas načtení: 2012-02-14 09:24:30
Príčiny zápchy pohľadom Tradičnej čínskej medicíny. Pod zápchou rozumieme suchú a ťažko alebo nepravidelne odchádzajúcu stolicu. U každého je priebeh zápchy, sprievodné príznaky a typ stolice trochu iný. Závisí to od príčin, ktoré zápchu spôsobili. Preto je dôležité, aby ste sledovali akú máte stolicu. Podľa Tradičnej čínskej medicíny je až 11 základných príčin vzniku zápchy. Čítať celý článok... (http://www.tcmclinic.sk/nie-je-zapcha-ako-zapcha.html)
Čas načtení: 2012-01-30 09:58:37
Nadmerné vypadávanie a šedivenie vlasov je nepríjemnou komplikáciou tak pre ženy ako aj pre mužov. Kvalita vlasov je daná geneticky a vidíme, že aj ľudia žujúci v rôznych prírodných pásmach, majú predispozíciu k určitej kvalite vlasov. Severania majú vlasy jemné a svetlé, južania husté tmavé, v oblasti rovníka sa vlasy majú tendenciu krútiť. Takúto predispozíciu k typu vlasov nedokážeme ovplyvniť. Ovplyvniť je možné postupné rednutie vlasov a stratu kvality vlasov (jemnosť, lámavosť) alebo stratu farby vlasov (šedivenie). Z biochemického hľadiska za vyživovanie vlasov je zodpovedný hormón DHT (5-alpha Di-HydroTestosterone). Preto často muži vysvetľujú svoje vypadávanie vlasov v oblasti čela za znak mužnosti a dobrej sexuálnej kondície. Mechanizmus je nasledovný. Ak sa zvýši množstvo hormónu DHT vo vlasových folikuloch, má to za následok zníženie toku krvi do vlasových váčkov, čo ovplyvňuje cyklus rastu vlasov. Vlasový váčok atrofuje, vlas sa stáva jemným a kratším. Takýto stav, keď na hlave rastú aspoň krátke jemné vlásky, je možné zvrátiť pomocou Tradičnej čínskej medicíny. Ak je koža na hlave úplne bez vlasov, je predpoklad, že vlasové folikuly sú odumreté. Preto vypadávanie vlasov treba riešiť čím skôr. Čo zapríčiňuje vypadávanie vlasov z pohľadu Tradičnej čínskej medicíny? Čítať celý článok... (http://www.tcmclinic.sk/vypadavanie-vlasov.html)
Čas načtení: 2011-08-02 17:25:24
Hypertenzia - vysoký krvný tlak, je súbor príznakov – t.j. chorobný stav, ktorý dlhodobým pôsobením poškodzuje orgány ako srdce, obličky, mozog a cievny systém, čím zvyšuje riziko mozgovej príhody, aneurizmy, srdcového infarktu alebo poškodenia obličiek. Z pohľadu západnej medicíny sa rozdeľuje na 2 typy: Primárna hypertenzia (esenciálna-85%) -kde príčina vysokého krvného tlaku sa nedá s určitosťou zistiť, pravdepodobne za ňu zodpovedá genetická dispozícia, znásobená zlou životosprávou. Sekundárna hypertenzia (symptomatická-15%) - je priamo podporovaná ochoreniami obličiek (akútne a chronické zápaly, skleróza obličkovej tepny), ochorenia žliaz s vnútorným vylučovaním (štítnej žľazy, nadobličiek, hypofýzy), ochorenia nervového systému (mozgové nádory, zápaly mozgu), komplikovane prebiehajúce tehotenstvo (gestóza), ako i dlhodobé užívanie niektorých liekov (hormonálne antikonceptíva, kortikoidy). Zo začiatku pacient nepociťuje žiadne veľké ťažkosti ani bolesti. Čím skôr sa podchytí, tým menšie škody napácha na cievnom systéme. Z pohľadu Tradičnej čínskej medicíny je základnou príčinou oslabenie yinovej funkcie Obličiek. Najčastejšie je to spôsobené príliš silnou Pečeňou, ktorá oslabuje yin Obličiek, pretože je dieťaťom Obličiek. „ Matka nevyživuje dieťa alebo dieťa vyčerpáva matku.“ Pečeň je svojou prirodzenosťou yangový orgán a má tendenciu trpieť na nedostatok yinu. Následkom toho rastie yang Pečene, ktorý začne nekontrolovane stúpať nahor a ťahať so sebou Qi a krv, ktorá sa tlačí do hlavy, čo spôsobuje typické príznaky prvej fázy hypertenzie a to - červená tvár, začervenanie očí, pocit tlaku a rozpínania alebo bolesť hlavy. Často sa pridružuje necitlivosť, tŕpnutie rúk, pocit malátnosti alebo pocit na zvracanie – nauzea. To je pečeňový typ hypertenzie. Druhý typ hypertenzie, s ktorým sa stretávame v pokročilých štádiách sa prejavuje príznakmi od Pľúc, keď Qi Pľúc nie je schopná klesať nadol – kašeľ, problém s dýchaním, zadýchavanie sa, únava a slabosť. Často sa už pridružuje aj opuch nôh – príznak oslabenia funkcie metabolizmu vody Obličiek. Čítať celý článok... (http://www.tcmclinic.sk/hypertenzia-vysoky-krvny-tlak-z-pohladu-tcm.html)
Čas načtení: 2019-10-25 16:00:23
Co je jin a jang a jak tradiční čínská medicína léčí
Čínská medicína už pomáhá léčit přes 5000 let. V posledních letech je i díky mnoha studiím vědecky ověřeno, že léčba opravdu funguje. Není tedy divu, že čínskou medicínu volí jako svou léčbu stále více lidí. Mohou tak posoudit svůj zdravotní stav nejen pohledem západní medicíny, která popíše samotný problém (a navrhne jeho řešení), ale i z pohledu východní medicíny, která se zaměřuje i na to, proč zmíněný zdravotní problém vůbec vznikl a jak se mu dá předcházet.
Čas načtení: 2022-04-29 09:33:46
Jak žít dobrý život s nemocí? ČT odvysílá dokument Jednotka intenzivního života
Paliativní péče představuje téma, o kterém nikdo nechce příliš hovořit. Když se ale člověku stane něco neodvratného, chce pro sebe i své nejbližší vždy tu nejlepší péči. Snímek režisérky Adély Komrzý z nemocničního prostředí Jednotka intenzivního života získal Českého lva za nejlepší dokumentární film, Cenu české filmové kritiky a dvě ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. V televizní premiéře jej diváci uvidí v úterý 3. května od 21:40 na programu ČT2. „Film jsem začala natáčet v době, kdy mě provázely velké strachy a úzkosti z možné ztráty. Ne, že bych za dobu natáčení a výroby dokumentu přestala mít strach, nicméně mě setkání s lékaři a jejich pacienty svým způsobem osvobodilo,“ uvádí ke snímku režisérka Adéla Komrzý a dodává: „Troufám si říct, že jsem díky této hluboké vnitřní zkušenosti i péči paliativního týmu mohla vědomě a dobře prožít odchod své babičky.“ Režisérka Komrzý po dobu dvou let mapovala Oddělení paliativní péče ve VFN na Karlově náměstí, které zde vzniklo jako pilotní projekt, jenž má sloužit modelovým příkladem ostatním klinikám. V prostředí robotické medicíny a bílých plášťů se do středu pozornosti staví nikoli nemoc jako taková, ale sám člověk. Během intimních rozhovorů se svými pacienty proto lékaři hledají odpovědi na otázku, jak žít dobrý život s nemocí. „Jde o vhled do těžkého tématu, které je ale podané s hlubokou lidskostí. Když film viděli první diváci v rámci karlovarského festivalu, prakticky nikdo po projekcích neopouštěl sál a diskuse trvaly téměř stejně jako samotný film. Prokázalo se tedy, že tvůrci odvážně otevřeli podstatné otázky, které se nakonec týkají nás všech a je potřeba se jimi zabývat,“ komentuje snímek kreativní producentka Věra Krincvajová. Díky dokumentu byl také založen Nadační fond Kliniky paliativní medicíny, který vznikl při 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnici v Praze proto, aby propojením odborníků a dárců pomáhal rozvíjet paliativní medicínu i vzdělávání v tomto oboru. V roce 2022 pracují specializované paliativní týmy již ve více než dvaceti českých nemocnicích.
Čas načtení: 2020-08-11 11:56:58
Jan Cimický: psaní mi někdy kompenzuje pocit bezmoci, který jako lékař občas zažívám
Psát začal velice brzy. Publikoval nejdříve v časopisech. Okouzlilo ho také divadlo. Přesto se rozhodl pro medicínu a nyní je Jan Cimický nejen uznávaným psychiatrem, ale také úspěšný autor detektivních příběhů, které mu vynesly tři Ceny Jiřího Marka. V současné době pracuje na další detektivce. Své první básně jste začal publikovat časopisecky již ve třinácti letech. A na střední škole jste hrál ochotnicky divadlo. Přesto jste se vydal na dráhu lékaře, ve vašem případě psychiatra. Proč jste si nevybral uměleckou školu? Jako kluk jsem měl spoustu zájmů, bavila mě historie, botanika a pak přišla literatura a já přečetl kde co. Knihy jsem si půjčoval i v pojízdné knihovně, která jezdila k nám na Hanspaulku a kde knihy půjčoval velice kultivovaný knihovník a také básník – Petr Skarlant. Někdy od sedmé třídy mě chytilo divadlo a ani to mě docela nepustilo. Když nastal čas skutečného rozhodování, rozhodl jsem se pro medicínu. Naivně jsem si myslel, že aby autor mohl dobře psát, musí znát člověka dopodrobna, a tím pádem je nejlepší průprava medicína. A u toho nápadu jsem setrval. A proč jsem si nakonec vybral jako specializaci psychiatrii? I to má svůj důvod zcela racionální: v psychiatrii zůstalo ještě mnoho z původní „netechnické“ medicíny, kde podstatou byl kontakt lékaře a pacienta, pozorování, zkušenost a empatie. Myslím, že to byla správná volba. Vedle medicíny mi literární zázemí zůstalo a s profesí se dobře doplňuje. Působil jste na Psychiatrické klinice v Bohnicích a od roku 1996 vedete Centrum duševní pohody Modrá laguna. Psaní jste zůstal věrný. Napsal jste nejen řadu odborných úvah a publikací, ale také řadu detektivek. Co vás přivedlo k psaní právě detektivní tvorby? Když jsem objevil detektivní příběh jako žánr, zaujalo mě napětí a tempo, s nímž jde příběh kupředu a jak dovede spoutat a zaujmout: abych znal všechno až do konce, čítal jsem s baterkou pod peřinou a do školy chodil s opuchlýma očima – ale věděl jsem, jak to dopadne. A protože měla detektivka takovou moc, ať to byl Gardner a jeho Mason, Agatha Christie nebo Georges Simenon a komisař Maigret, vždycky mne zaujal příběh a vedle toho i lidskost detektiva (především Maigreta). Už od počátečního čtení jsem si přál napsat takový detektivní příběh, kde by třeba nějaký jiný kluk, jako jsem byl já, musel číst takový příběh až do noci… A protože, jak říkám, muž nikdy nedospěje a zůstává věčně puerilní, chlapecký, věřím, že se mi jednou takový příběh podaří napsat. Pořád to zkouším. Vaše první detektivní novely vycházely na pokračování v časopisech. Dnes jich máte na svém kontě hezkou řádku a letos vyšla vaše další detektivka Paroháč. Hodně čerpáte ze své lékařské praxe a stvořil jste dvojici – doktora Dvořáka a kriminalisty Hladíka, která řeší řadu zapeklitých případů a budou řešit nějaký nový případ? Co vás baví na psaní detektivek? Detektivka je pohádka pro dospělé, dobro má tedy zvítězit a zlo být po zásluze potrestáno. Dříve u nás hrála detektivka roli zástupnou, za dobrodružství, která jsme nemohli prožívat přímo, dnes má již svou přirozenou roli regulativní, protože po ní sáhne čtenář, když je v klidu, třeba o dovolené a může si dopřát trochu napětí a vzrušení. Stěžejní postavy jsou v některých mých knížkách kriminalista a doktor, psychiatr. Jmenuje se Dvořák a jeho předobrazem byl skutečný doktor Dvořák, který byl ovšem onkolog a byl to synovec Jarmily Glazarové. Před časem jsem si vymyslel ještě jednoho protagonistu a je to „mladý Maigret“. Nemá s literární postavou společného nic víc než jméno. Ale protože se tak jmenuje, vezme si do hlavy, že musí být kriminalista. A okolí se smyslem pro humor, mu v tom fandí. Tak se mladý kluk jménem Maigret dostane na skutečnou PJ do Paříže. Budou ho brát vážně? Pomyslí si, že je to nějaký protekční spratek? Anebo si ho budou plést s literární postavou? Jak vidíte, možností při psaní detektivek je hodně… Mimochodem jednu jsem začal teď v létě psát, předběžně se jmenuje Opuštěné nádraží. Třikrát jste obdržel literární Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní román. Jste čestným předsedou České sekce mezinárodní organizace autorů dobrodružné a detektivní literatury, člen Obce spisovatelů. Máte nějaké spisovatelské vzory? Nemám doslova vzory, ale mám oblíbené autory, kteří jsou mi duší blízcí. V detektivních příbězích je mi nejbližší Simenon, protože jeho příběhy jsou lidské. Ani tolik nezáleží na potrestání pachatele, může se stát, že všechno dopadne jinak. Jeho příběhy nejsou tvrdé ani agresivní, mají v sobě jistou noblesu a chápavost i k činům, které společnost chápe jako zločin. Poznal jsem i řadu kriminalistů, kteří opravdu takoví byli. V celé šíři literatury bych ovšem těžko vybíral a upřednostňoval nějaké jméno, je jich hodně. V poezii je to třeba Prévert anebo Miroslav Holub. Věnujete se také překladům z francouzštiny, které jste plně podlehl na střední škole a překládáte jak francouzské dramatiky, tak i básníky. Proč právě francouzština a koho rád překládáte? Ano, francouzština je mi blízká, přivedla mě k ní spisovatelka, která žila nějakou dobu v Paříži a uměla o ní sugestivně vyprávět. Možná i kvůli tomu jsem chtěl tehdy poznat Paříž a Francii vůbec. Naučit se francouzsky byl takový nesmělý před stupínek. Jenže to byl v té době jen nedostižný sen! Dnes si při překládání člověk mimoděk udržuje dynamiku jazyka, který se také vyvíjí. Proto rád překládám divadelní hry třeba Thomase, Giudicelliho či Barbiera, Anouilhe, mám jejich typický situační humor. U poezie je zase třeba prožívat podobně jako autor, nejde jen o otrocké a přesné převedení textu, ale je třeba pochopit nuance, to je ovšem mnohem těžší. Proto se mi lépe překládají autoři, které jsem měl možnost poznat osobně. Ale hlavně jste lékař – psychiatr. Jak se tato vaše profese odráží ve vaší literární tvorbě? Ty dvě aktivity si vzájemně pomáhají! Opravdu! V té občanské profesi, v medicíně, jste neustále konfrontování s bolestí, strachem, úzkostí, mnohdy jste jen svědky a nemůžete účinně zasáhnout. Nemůžete vrátit někomu milovanou bytost, aby nebyl smutný! Ale jako autor člověk může všechno, může oživit mrtvé, může dělat zázraky. To mne baví a kompenzuje to někdy pocit bezmoci, který občas lékař zažívá. Takže se psaní a medicína vzájemně doplňují. A já si ordinuji psaní za odměnu. Působíte také jako rozhlasový moderátor v ČRo, kde rozmlouváte s hosty v pátečním Nočním Mikrofóru. Na koho nejraději vzpomínáte a podle čeho si hosty vybíráte? Moderuji Mikrofórum už jedenáctý rok, a jestli dobře počítám, za tu dobu jsem si povídat více než se třemi stovkami hostů! Stále ještě jsou to lidé, které znám, kteří jsou mi blízcí a sympatičtí a výhodou je, že si je mohu vybírat sám. Někteří hosté už bohužel znovu ani přijít nemohou, třeba Jarmila Šuláková, Zdeněk Mahler nebo Rajko Doleček. Moji hosté jsou ze všech možných kategorií, od vědců, přes lékaře, spisovatele, malíře, básníky, zkrátka osoby, které jsou mi blízké. Proto se mi s nimi také snadno povídá. Jste velice plodný spisovatel, a jaký jste čtenář? Čtenář jsem býval velký, s věkem jsou oči nejen unavené, ale i slábnou, a to člověka hodně limituje. Ale některé knížky si vždycky s chutí přečtu, třeba Evu Kantůrkovou nebo Jirku Žáčka. A bylo by jich samozřejmě víc! A co čas na odpočinek? Taky s knížkou v ruce? Knížky mám všude, doma je nemám kam dávat, mám je tedy i kolem sebe v ordinaci a na chalupě. A sáhnu občas po některé, kterou jsem četl už dávno. Třeba to jsou momentálně Listy z mého mlýna Alphonse Daudeta a Bubáci pro všední den Karla Michala. To jsou knihy, které umějí duši pohladit. MUDr. Jan Cimický, CSc., se narodil se 23. února 1948 v Praze. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a specializoval se na psychiatrii. Pracoval v Psychiatrické léčebně v Bohnicích a v roce 1996 otevřel privátní Centrum duševní pohody Modrá laguna. Je čestným předsedou České sekce Světové asociace autorů detektivní literatury. Vydal několik sbírek poesie, detektivní příběhy, odborné publikace, knihu vzpomínek Jak se z básníka stává psychiatr a naopak nebo cestopis Nefritový drak. Věnuje se překladům francouzské dramatiky a poezie. Za romány Dívka z přehrady, Oddychový čas a Vražedná past obdržel Ceny Jiřího Marka. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-11-10 16:38:21
Zvláštní způsoby štěstí – nová kniha literárního obojživelníka Bohumila Ždichynce
Jedním z literárně nejplodnějších českých lékařů je bezesporu Bohumil Ždichynec. Specialista na interní medicínu, vědecký pracovník, spisovatel, esejista, básník a také prozaik vedle knih na pomezí beletrie a literatury faktu publikuje eseje, sbírky poezie, články a povídky v časopisech a sbornících. Na sklonku letošního roku se čtenářům dostává do rukou Ždichyncova nová sbírka povídek Zvláštní způsoby štěstí, v níž jednotlivé příběhy nejsou datovány ani jinak časově určeny a dá se předpokládat, že jejich geneze měla nejspíše dlouhé trvání. Autora snad nejlépe vystihuje a hodnotí jeho dvorní recenzent a literární historik Vladimír Novotný, který ho nazývá literárním obojživelníkem. Při četbě jeho prozaických prací jsme svědky tvůrcova rozšířeného zřetelně empatického literárního mnohoživelnictví. K latentnímu umění básnit, k zakořeněnému umění filozofovat a meditovat či k umění prizmatem věčnosti se orientovat v civilizačních perspektivách tzv. třetí medicíny přistoupilo i sofistikované Ždichyncovo umění vyprávět. Do osobitého vypravování včleňuje i svébytné, až neslitovně hloubavé poselství o světě, v němž žijeme. Téměř v každé povídce jde o pozoruhodnou symbiózu beletristického vhledu a průniku do lidské psýchy a zároveň o vzácnou, schopnost propojení s přírodovědeckými poznatky a letitými medicínskými zkušenostmi. Vypravěčskou základnu povídek nejčastěji ztělesňuje neustále obměňovaná autorská kontradikce, která osciluje mezi navenek nezáhadnou všedností a tolik záhadnou a tajemnou nevšedností a nadčasovostí. Nejedná se o duchařské či ezoterické příběhy, ale o spisovatelovo vrstevnaté přemýšlení o životě, civilizaci, o skutečnu i neskutečnu, o tajuplné vazby mezi fantastickou minulostí, fantaskní současností a fantazijní budoucností. Analyticky laděné povídky zde mají cíleně aktuální zaměření a jsou koncipovány od přítomnosti k budoucnosti. S nadhledem vypravěče v nich autor sleduje záhadné, zákeřné a záludné kontury přibližující se post-novodobé skutečnosti a v mnoha obměnách představuje nejroztodivnější i nejzvláštnější způsoby člověčího štěstí. Nutno dodat, že čtenář je pak velice často vtažen do příběhů o nikdy se neuzavírajících a nezměrných podobách neštěstí. Stále moudřejší a zároveň stále nemoudrý je homo sapiens, neboť čím víc, oč usilovněji prahne po neexistujícím konečném štěstí, tím umanutěji si způsobuje například svou závislostí na digitální idiokracii již zmíněné nepřestajné neštěstí. Pisatelovy prozaické poutavé příběhy naléhavě tlumočí kategorické imperativy spjaté s civilizační i s individuální soudobou lidskou situací. Opojeni digitálními technologiemi ve slepnoucím zrcadle světa vidíme rozpad naší víry. Jak správně žít? Toulat se ulicemi globální vesnice zeměkoule, brouzdat internetem, odnikud nikam jen tak? Naše přítomnost je nejenom dobou dnes již samozřejmých technických vymožeností, dobou nebývalé hojnosti, ale zároveň dobou oplývající záhadami a tajemstvími v nás i kolem nás. Aniž si to uvědomujeme, naše přítomnost je základem pro naši budoucnost. Zatím je svět překrásný, neměli bychom ztrácet to, co jsme chtěli milovat. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Ukázka z knihy Kouzla, která zabíjí? Událo se to již před lety. Pamatuji si ale na ten moment, jako by se to stalo právě dnes. Bylo parné letní odpoledne. Šel jsem nemocničním parkem na klinicko-patologický seminář. Na lavičce v parku hrály děti květinové pexeso. Vedle nich stál černý muž v bílém plášti a zřejmě se bavil jejich zápalem pro hru. Všichni byli soustředěni. Náhle jedno děvče zvolalo: „Vyhrála jsem kouzlo!“ Jiná dívka jí podala plastovou lékovku se závitem. Děvče ji odšroubovalo a zhluboka nadechovalo obsah. „Džudžu!“ vykřikly děti sborově. Děvče pečlivě zašroubovalo lékovku a uschovalo ve školní brašně. V té chvíli se muž s ebenovým obličejem celý rozklepal a po tváři se mu řinuly potůčky potu. „Není vám dobře?“ zeptal jsem se. Teprve pak si mne všiml. „Moc špatná hra, u nás může znamenat smrt,“ vykoktal ze sebe. „Co znamená džudžu, odkud mohou znát české děti tento výraz?“ chtěl jsem vědět, ale neodpověděl. Uplynulo asi čtvrt roku, když jsme na velké vizitě rozebírali případ pacienta, který pravidelně – vždy o víkendu – dostával záchvaty angíny pektoris. „Proč zrovna o víkendu?“ zeptal jsem se sekundářů. „Nález na EKG je opakovaně normální. Byl očarován džudžu,“ řekl černý sekundář. „Jak to?“ podivil jsem se. „Má nějakou lahvičku, ze které čichá,“ odpověděl. Ukázalo se, že jde o inženýra, který pracuje v laboratoři továrny na výbušniny, kde se denně setkává s těkavými látkami, hlavně s nitroglycerinem. Nitroglycerin patří do skupiny léčiv známých jako nitráty, které předepisujeme pacientům s nemocemi srdce. V organismu se z léku uvolňuje oxid dusnatý, který rozšiřuje věnčité tepny zásobující srdeční sval. Jde o velmi rychlý a krátký efekt. V průběhu pracovního týdne pacientovo srdce tepalo, jako by byl maratonec, dostávalo totiž luxusní nabídku kyslíku. Udělali jsme pokus. Vysadili jsme pacientovi jeho lektvar a druhý den dostal muž srdeční záchvat a během bolesti na hrudi jsme zaregistrovali na jeho elektrokardiogramu změny, odpovídající takzvané Prinzmetalově variantě anginy pektoris. „Tak vidíte, žádné džudžu, šlo o abstinenční příznaky u člověka se zdravými věnčitými cévami po vynechání kontaktu s nitroglycerinem,“ řekl jsem na inspekčním pokoji černému doktorovi. Ten ale pochybovačně zavrtěl hlavou. Nepřesvědčil jsem ho. Dr. V. A. N. Roberts, africký lékař z Accry, absolvoval roční postgraduální stáž na interním oddělení nemocnice, kde jsem byl primářem. Respektoval mne v postgraduální výuce. Ale trvalo dlouhou dobu, než jsem získal jeho důvěru, abych se dověděl o praktikách džudžu. Když se jeho počáteční nedůvěra zlomila, vyprávěl mi zajímavé, pro Evropana až neuvěřitelné příběhy. Popisoval případy, kdy kmenové masky mágů z Ghany s kouzlem džudžu dokážou v obětech navodit mimořádnou beznaděj, až oslabí integritu vůle ovlivňované osoby, a ta pak zemře. „Dá se džudžu ztotožnit s černou magií?“ zeptal jsem se Afričana. „Není to pouze černá magie, ale ani religiózní záležitost, i když těchto praktik domorodé náboženství od prvopočátku používá,“ odpověděl V. A. N. Roberts. „Kouzlo džudžu je rozšířeno hlavně ve venkovských oblastech Toga, Burkiny Faso, Mali a u nás v Ghaně. Prapůvod těchto rituálů se pravděpodobně traduje od západoafrického kmene Dogonů, který dosud žije v hliněných chýších na pokraji skalního masivu Bandiagara v republice Mali. Lidé toho kmene se považují za potomky mimozemšťanů, kteří údajně přišli z planety AraTolo, obíhající jednu z hvězd Siria v souhvězdí Velkého psa. Dog star znamená anglicky Psí hvězda, proto se tento přírodní kmen označuje názvem Dogoni. Černý doktor o nich věděl hodně, protože kromě medicíny se zajímal také o astronomii. „Podle dogonské tradice mimozemšťané v dávných dobách začali místní kmeny učit zemědělství a řemeslům a pověděli jim o vesmíru. Oplodnili několik žen a jejich potomci stáli u zrodu nového druhu Nommo, jehož pokračovatelé jsou Dogoni.“ „Překvapují mne takové astronomické znalosti u lidí, kteří žijí stále primitivním způsobem života,“ namítl jsem. „To je právě záhadou,“ odvětil Afričan a pokračoval: „Dogoni neznají písmo. Astronomické vědomosti si po generace předávají pouze ústním podáním a prostřednictvím jeskynních kreseb. Je vědecky prokázáno, že nejstarší malby jsou staré i několik tisíc let. V posvátné dogonské jeskyni leží hluboké jezero, nad kterým byl uměle vytvořen komín na povrch. Na hladině vody lze jako teleskopem pozorovat noční oblohu. Podle dogonské tradice je Sirius trojhvězda. Původně ji tvořily čtyři hvězdy, z nichž jedna v dávnověku vybuchla a katastrofa smetla domovskou planetu. Její obyvatelé cestují vesmírem a hledají náhradní planety, které se snaží kolonizovat. Současná astronomie zná dvojhvězdí Sirius A a B, ale podle nových pozorování Siria A se zdá, že se v jeho jasném svitu možná skrývá ještě další hvězda.“ „Pokud by se to exaktně prokázalo, potvrdilo by se pouze to, co Dogoni odedávna znají,“ uvažoval jsem nahlas. „Zdá se být fantazií, že jim tyto vědomosti předali návštěvníci z vesmíru – nebo bude pravda úplně jinde?“ „Pohltit prázdnotu vesmíru, to se mi jeví jako spodní tón rituálů džudžu. Zombie jsou podle dogonské tradice mrtví bez duše, oživení pomocí magie nebo odhmotněné duše,“ pokračoval černý doktor. „Používají se amulety, což jsou pytlíčky, které mají uvnitř více složek. Základní složkou je rostlina, další složka je ze zvířete a třetí složkou je kámen. Příprava amuletu je spojena s obřadem, kdy božstvo napoví domorodému kouzelníkovi, co se má v konkrétním případě dát do určeného sáčku. Následně se pytlíček vykouří kadidlem, přičemž vykuřování odpovídá božstvu, kterému přísluší. Při tomto rituálu kouzelník dýchne na amulet a tím ho oživí.“ „Nedá se tato tradice z pohledu moderní vědy přejít mávnutím ruky?“ zajímal jsem se. „Kouzlo džudžu opravdu funguje, ač tomu jako Evropan nechcete uvěřit. Sám znám jeden silný příběh, kdy toto kouzlo tragicky zafungovalo. Naše rodina žije v hlavním městě, takže se s původní africkou přírodou už tolik nesetkáváme. Můj otec pracoval jako inženýr u jedné britské stavební firmy, která dostala jako zakázku postavit silnici z Accry do vnitrozemí. Hlavní inženýr vedl plán trasy přes velkou vesnici, která měla být do roka vyklizena. Když na místě vyměřovali silnici, dostal se do slovního střetu s místním kouzelníkem. ‚Zemřete ve chvíli, kdy se stavba přiblíží na dohled z vesnice,‘ proklel ho. Angličan se mu vysmál. Rok poté, když se stavba silnice přiblížila ke kouzelníkově vesnici, čtyřicetiletý zdravý inženýr, sportovec, který denně kondičně běhal –, za plného zdraví zemřel v noci na infarkt myokardu. Pitva ukázala, že ve věnčitých tepnách neměl žádné aterosklerotické pláty. Smrt způsobilo prokletí kouzlem džudžu, připravené mimo jiné práškem z vlasů ovlivňované osoby. Jejich malý vzorek získal kouzelník od sluhy inženýra. Ten ho později nenápadně uložil na kritické místo v ložnici inženýra s cílem u postižené osoby vyvolat úmrtí.“ „Hmm, byl to vlastně vrah. Odsoudili ho?“ otázal jsem se. „Kdepak, všichni to tušili, ale nikdo z Afričanů neřekl nic,“ řekl černý doktor. „Může stejný mág také pomoci?“ položil jsem otázku. „Ano, ve venkovských oblastech roli lékařů dosud zastávají tito domorodí kouzelníci. Mají velkou moc nad ostatními lidmi, protože mohou některé choroby vyléčit, ale také usmrtit. Proto se jich lidé bojí a zahrnují je dary, kouzelníci jsou na africké poměry poměrně movití,“ odvětil V. A. N. Roberts. Představoval jsem si soužití lidí na africkém venkově a pochopil, že při magii džudžu se mrtví nevracejí. Možná, že očarovaný člověk tuší něco, čemu se nedá zabránit. „Je žití souhrou magických skupenství?“ zeptal jsem se. „Domorodí lidé jsou veselí, proti nemocem a životním problémům mají kouzla. Rytmy a zpěvem popírají žal poukazem na slunce. Svým způsobem jsou šťastni. Život není matematicky přesný. Jsou zvláštní jevy mezi nebem a zemí,“ opáčil černý doktor. „Tento způsob lidské existence neposlouchá žádný současný zákon, pouze příkazy dané tradicí. Je obranou proti chudobě,“ dodal. Jak asi spal onu osudnou noc ten anglický inženýr? Rušilo ho něco? Co drásalo klid jeho srdce? Zdálo se mi, že prožívám Jákobův sen, v němž vidím žebřík sahající až do nebe, a posléze tajuplnou scénu, v níž Jákob zápasí možná se samotným bohem. „Mohl inženýr pocítit, jak smrt sahá na kliku jeho dveří?“ zajímal jsem se. „Zatímco v magii snu se proti očarovanému muži vzpínaly mraky, on možná snil obraz nad pracovním stolem ve své kanceláři, kde jeřábi nad Edwardovým jezerem tančili svatební tanec,“ řekl africký doktor. Mlčeli jsme. Jak se dá slovy formulovat ticho? napadlo mne. Představoval jsem si, že ve snu se vjemy toho muže stávaly částečným popřením úplné reality, až smrt prudce zasekla počítač času. „Tuhle zprostředkovanou vzpomínku na magii, v níž smrt má skrytou sílu a vede slepě navzdory realitě, mám na celý život,“ prohlásil posléze Afričan a v tom okamžiku jsem měl pocit, že moje já se rozpouští do ticha. Když na ten rozhovor vzpomínám, pomalu začínám kouzlu džudžu s odstupem času věřit. Třeba žijeme v podsvětí a do správného světa se teprve narodíme. Opak přírodního způsobu života – duchovní vyprázdnění a následnou civilizační, nootropní neurózu – prožíváme dnes v nejvyspělejších zemích euroatlantické oblasti. Pohltit prázdno. Ale jak? Tady a teď expandující virtuální svět jakoby podvědomě korespondoval s principem nevědomí. Cosi o tom napovídají počítačové hry. „Nejsou i ony amuletem jakéhosi kouzla džudžu?“ ptám se své doby. „Na iPadu otáčejí stromy hlavu za větrem, co není, ve větvích jsou umělí ptáci, co nezpívají. Za touto absurditou skryta touha oživlého dřeva, lavička v trávě, hovor milenců, kteří nemají kam jít. Láska pláče nerozdána, onehdy cestou z metra položil jsem peníz do klobouku slepci, který nevidí jeho hodnotu ani dárce. Před námi se rýsuje jako budoucnost přelidněný a rozkládající se svět, jenž překlopen do virtuálního prostoru nabízí variaci na kouzlo džudžu. Stát se facebookovým hlasem, co nelže, opájet se pocitem, že nesu poselství mrtvým?“ přemýšlel jsem. „Jak přežít nástrahy naší civilizace?“ rád bych se zeptal některého z mágů kouzla džudžu. Možná by mi odpověděl v tom smyslu, že musíme přijatelnějším způsobem odvrátit krizi vědomí, vrátit lidskou duši svým ukotvením k místu, kde jsme se narodili. Jinak euroatlantická civilizace zanikne. Nakladatelství Aesculapus, Praha 2019, vázaná, 225 stran, česky, 1. vydání.
Čas načtení: 2019-08-20 14:25:31
Zemřel chirurg Rudolf Kramář, který se spolupodílel na první transplantaci srdce u nás
Krátce nad ránem 20. srpna zemřel ve „svém“ Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) docent MUDr. Rudolf Kramář, CSc., jeden z pionýrů české i slovenské kardiovaskulární chirurgie. Bylo mu 89 let. „Tyto chvíle patří mezi ty nejsmutnější, které člověk zažívá. Odešel poslední z našich chirurgických ‚otců’, kteří stáli u zrodu IKEM. Svým vztahem k pacientům, ale i životu vůbec nám byl v mnohém vzorem. Chvíle s ním prožité zůstanou v mém srdci navždy,“ říká profesor Jan Pirk, přednosta Kardiocentra IKEM a blízký přítel zesnulého. K uctění památky Rudolfa Kramáře bude nad Institutem klinické a experimentální medicíny vlát až do posledního rozloučení černá vlajka. Doc. MUDr. Rudolf Kramář, CSc. se narodil 30. září 1930 v obci Řásná (u Telče). V roce 1956 promoval na Fakultě vnitřního lékařství UK (dnešní 1. LF UK), o šest let nastoupil do Ústavu klinické a experimentální chirurgie v Thomayerově nemocnici. Zde se nejprve věnoval problematice cévní chirurgie a později, po zahájení kardiochirurgického programu, i tomuto oboru. V obou odvětvích exceloval při zavádění nových metod a postupů. Do podvědomí veřejnosti se zapsal svojí účastí na přípravě transplantací ledvin a později i srdce, kdy se v roce 1984 účastnil jako jeden ze čtyř chirurgů první transplantace tohoto orgánu v tehdejší ČSR. Rudolf Kramář se za svého života nestal členem žádné politické strany. V roce 1989 se aktivně účastnil debat s veřejností, sám vyprávěl, že v jeden večer vystupoval na podiích obou scén Národního divadla (nová, stará). Na základě těchto debat přišla po revoluci nabídka na post ministra zdravotnictví, kterou odmítl s tím, že chce léčit lidi, ne úřadovat. Docenturu získal až po roce 1989. Byl svého času nejstarším registrovaným ligovým hráčem volejbalu v ČR, přestal hrát až dlouho po své sedmdesátce. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-03-10 16:17:52
Starověká čínská medicína: Tradice i časté mýlky
Tradiční čínská medicína je dnes jednou z celosvětově nejrozšířenějších metod tzv. alternativní medicíny. Široká vědecká obec za nejcennější složky čínské medicíny považuje například masáže, cvičení čchi-kung nebo samozřejmě též doporučení zdravé životosprávy. Tradice akupunktury Západní medicína se v tradicích čínského léčení mohla inspirovat kupříkladu ve využívání efedrinu či kafru. Jedním z čínských objevů je též