Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-10-03 18:01:01

Rakušanova „stalkerka“ Turková neumí číst grafy. Třináct procent není většina

Expertka píše ministru vnitra Rakušanovi a děkuje ministerstvu za přehledný graf. Graf, ze kterého pochopila, že 13 procent je většina. Tedy když si člověk nevšimne zbylých 87 procent. „Děkuji Ministerstvu vnitra za velice přehledný graf, z kterého je patrné, že většina příchozích z Ukrajiny zneužívá naší pohostinnosti, neboť se nejedná o válečné uprchlíky, nýbrž o ekonomické migranty,“ bije na poplach Ivana Turková. „Není se tedy co divit Maďarsku, které změnilo podmínky podpory ukrajinským uprchlíkům, a nově se bude podpora týkat pouze 13 regionů, které jsou přímo zasažené touto válkou,“ píše politička a oslovuje ministra vnitra Rakušana. Tomio Okamura chrání české ryby před ukrajinskými pytláky, rybáři jeho slova vyvracejí Číst více Jezdila s Rakušanem jako „fanynka“ „Tak Rakušane, když už jste to takhle hezky zpracovali, tak co si vzít příklad z Maďarska?“ píše politička. U Víta Rakušana se chvilku zdržme – Turkovou totiž k němu pojí jakási přitažlivost. Autor článku si toho všiml na debatách „Bez cenzury“, které ministr vnitra pořádal v regionech, jež nebyly nakloněné současné vládě. Ivana Turková byla pravidelnou návštěvnicí podobných debat, potkali jsme ji minimálně na třech z nich. Pokaždé se pokoušela mermomocí dostat ke slovu a Rakušana oslnit svými znalostmi, zároveň ale papouškovala bludy, které hlásá její strana, tehdy hlavně týkající se Ukrajiny. Od počátku roku, kdy debaty probíhaly, se toho mnoho nezměnilo. Ekonomický expert Turková: 13 % je většina. Klasická dezinformace A co zbývajících 87 %, to je menšina? Myšlenkové pochody samozvané expertky mají několik zásadních problémů, které si v následujících odstavcích postupně rozebereme. Když tvrdí, že většina příchozích „zneužívá naší pohostinnosti“, vychází zřejmě z toho, že graf ukazuje nejvyšší hodnotu (procento uprchlíků) ze Zakarpatské oblasti. Tedy zmíněných 13 % a nazývá je většinou. To, že přišli ze Zakarpatí, neznamená, že na začátku války či separatistických akcí ruských agentů nežili na východě. Navíc dalších 87 %, tedy skutečná většina v grafu zmíněných migrantů, k nám mířila z oblastí, kde místní poznali válku doslova na vlastní kůži. Bezpečno není nikde na Ukrajině Pokud si však Turková myslí, že oblasti na západě Ukrajiny jsou bezpečné, bylo by možná dobré více sledovat zprávy. Lvov, který leží 70 kilometrů od polských hranic, se stal nesčetněkrát cílem ruských raketových útoků a při těch posledních, kdy rakety dopadly do blízkosti vlakového nádraží, zemřelo ve městě šest lidí a desítky z nich byly zraněny. Pokud to Turková považuje za oblast, kde vládne mír, jsou její představy poněkud pokroucené. Autor článku uvedená místa navštívil naposledy letos v březnu a to samé by doporučil i někomu, kdo šíří podobné rozumy. Její teorie nesedí Je také velká škoda, že Turková zřejmě z celé zprávy Ministerstva vnitra viděla jen onen jeden graf. Jinak by totiž musela tušit, že její teorie o ekonomických migrantech je celá postavená na hlavu. Čtyřicet šest procent lidí jsou vysokoškoláci a skoro devadesát procent jich má práci na plný úvazek. Zapadnout by také neměla nedávná zpráva, že Ukrajinci, včetně těch, kteří jsou zaregistrovaní jako uprchlíci, Česku za uplynulý půlrok vydělali 4,4 miliardy korun po odečtení nákladů, které s nimi naše země má. O tom jsme psali zde.  Rajchlův kandidát tvrdí, že nejsou peníze na hasiče. Ti ho ale usvědčili ze lži Číst více K Rajchlovi od Okamury Turková přešla do strany PRO z Okamurovy SPD – na starosti tu má poměrně rozsáhlé portfolio. Je údajně odbornicí na daně, důchodovou, sociální a rodinnou politiku. Měla by tedy rozumět tomu, že kvůli slabé porodnosti je naše ekonomika na imigraci závislá. Ukrajinci nás nic nestojí, obsadí tisíce pracovních míst, které Češi z různých důvodů neobsadili, a ještě do státu přinesou miliardy na daních a odvodech, které pak můžeme využít pro rozvoj přesně těch oblastí, které má Turková na starosti. To však zřejmě političce v zápalu boje proti současné vládě uniká.

Čas načtení: 2024-04-20 21:29:03

Pomoc Ukrajině schválena v USA. Proběhlo mávání ukrajinskými vlajkami

USA – Po schválení balíčku zahraniční pomoci ve výši 95 miliard dolarů byli členové Kongresu, zejména předseda Johnson, viděni, jak ve Sněmovně mávají ukrajinskými... Článek Pomoc Ukrajině schválena v USA. Proběhlo mávání ukrajinskými vlajkami se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-09-17 07:00:01

Okamura, Ukrajinci, ryby, důchodci a novodobý Hitler

„Fialova vláda Ukrajincům vyplatila 45 miliard korun za rok a pak řekne českým důchodcům a českým maminkám s dětmi, že na ně nemá peníze? To je fakt hnus. Odporný,“ rozčiloval se Okamura loni v debatě na CNN Prima News. „Většina Ukrajinců jsou ekonomičtí uprchlíci, kteří tady vysávají sociální dávky. To je potřeba ukončit,“ blouznil Okamura. Tyto úvahy však teď naprosto rozbilo Ministerstvo práce a sociálních věcí, které informace zveřejnilo v tiskové zprávě. Tomio Okamura chrání české ryby před ukrajinskými pytláky, rybáři jeho slova vyvracejí Číst více Ministerstvo: Ukrajinci vydělávají Ke zprávě se vyjádřil i samotný ministr Marian Jurečka na svém Twitteru. „Řeknu to znovu pro všechny obchodníky se strachem. Naprostá většina dospělých uprchlíků z Ukrajiny u nás pracuje, platí odvody a do rozpočtu odvádí mnohem více, než kolik vydáme na pomoc jejich krajanům. Nešiřte lži a nenávist,“ vzkázal lidem jako Okamura. Ministerstvo pak přikládá konkrétní čísla. Jen od ledna do června vydělali ukrajinští uprchlíci Česku po odečtení 4,4 miliardy korun. O vysávání systému sociálních dávek tak nemůže být ani řeč. Okamura šířit nenávist musí Okamura proti Ukrajincům brojí dlouhodobě. Proč tomu tak je, vysvětlil pro Čtidoma.cz Jan Charvát, politolog z Univerzity Karlovy a expert na extremismus. „Okamura kampaň prakticky začal tím, že v posledních týdnech byl mnohem více vidět a slyšet. Když ale neustále vyhrožujete migrací a podobnými tématy, časem vám nezbyde nic jiného než přitvrzovat a přitvrzovat. Když budete neustále říkat to samé, co jste říkal před dvěma nebo pěti lety, ti lidé to přestanou brát,“ říká Charvát. Vysvětluje také, proč musí Okamura ve své kampani přitvrzovat. „Reálně totiž hrozí, že si volič řekne – teď tady byl někdo nový, kdo to říká trochu lépe, tak to hodím jemu. Je jedno, jestli je to Přísaha, nebo Motoristi. Velká část Okamurových voličů se nechá strhnout tímto způsobem, protože je pro ně důležité, aby měli neustále nová témata,“ říká politolog. Dávky Ukrajincům byly právě to silné téma SPD, které jim teď ministerstvo práce vzalo. Lži s ukrajinskými pytláky Okamurovi sázka na agresivní a dezinformační kampaň vůbec nevychází. V nedávném článku jsme například řešili to, že Okamura tvrdil za pomoci neznámého člověka vydávajícího se za rybáře, že Ukrajinci hromadně pytlačí české ryby. Místní rybářské sdružení se však od takového tvrzení distancovalo a uvedlo, že nezaznamenalo jediný případ pytláctví, ve kterém by byli angažovaní právě občané Ukrajiny. Tomio Okamura chrání české ryby před ukrajinskými pytláky, rybáři jeho slova vyvracejí Číst více Jana Bartoška nazval Hitlerem Za extremistické výroky teď Okamuru řeší sněmovna. Když v televizní debatě označil lidovce Jana Bartoška za novodobého Hitlera, nenechal si to její místopředseda líbit. „Navrhuji proti němu disciplinární řízení v mandátovém a imunitním výboru. Jde o nastavení hranice, jaké chování budeme, či nebudeme tolerovat ve veřejné diskuzi. Nenávistné vyjadřování poškozuje nás všechny,“ napsal si Bartošek na facebookový profil. KAM DÁL: Lidé na STK často netuší, že by technickou vůbec neměli dostat. Nová inspekce je může pokutovat

Čas načtení: 2024-04-24 19:56:58

Raketový útok na Oděsu. Rusko ostřelovalo sklad s vyřazenými ukrajinskými vozidly municí za miliony dolarů

Ve středu ráno Rusko útočilo raketami na Oděsu. Ráno byl ve městě vyhlášen poplach kvůli hrozbě raketových útoků. V oblasti bylo slyšet několik výbuchů. The post Raketový útok na Oděsu. Rusko ostřelovalo sklad s vyřazenými ukrajinskými vozidly municí za miliony dolarů first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-13 18:39:40

Srbská zrada! zuří Rusové. Ukrajinská první dáma navštívila Bělehrad

Ostré reakce vyvolala v Rusku návštěva ukrajinské první dámy Oleny Zelenské v Bělehradě. Společně s ukrajinskými ministrem zahraničí Dmytrem Kulebou jsou prvními ukrajinskými činiteli, kteří navštívili Srbsko od začátku ruské vojenské agrese proti Ukrajině. Moskva se oficiálně k návštěvě nevyjádřila, diskuse v ruských médiích jsou ale plné odsouzení.

Čas načtení: 2024-09-03 13:30:20

Ruská dopravní policie v akci: řidiče pokutovala za to, že ujížděli před ukrajinskými drony

Rusům z Kurské oblasti chodí od dopravní policie zcela nesmyslné pokuty za překročení rychlosti Tamní policii je jedno, že to bylo kvůli ujíždění útočnému dronu Někteří se díky tomu dokonce dostali i do vězení Představte si, že vám přijde domů poštou pokuta za překročení rychlosti kvůli tomu, že jste se snažili prchat před nepřátelským útočným dronem a pochopitelně jste tak překročili povolenou rychlost. Přečtěte si celý článek Ruská dopravní policie v akci: řidiče pokutovala za to, že ujížděli před ukrajinskými drony

Čas načtení: 2025-02-10 17:11:00

Šokující svědectví z Ruska: Vězeňský šéf dal dozorcům instrukce, aby Ukrajince mučili

V prvních týdnech po začátku ruské invaze na Ukrajinu šéf vězeňské služby v Petrohradu a Leningradské oblasti Igor Potapenko dal elitní jednotce dozorců instrukce, aby neměli slitování s ukrajinskými válečnými zajatci. Uvádí to americký The Wall Street Journal (WSJ) na svých internetových stránkách na základě výpovědí tří bývalých příslušníků vězeňské služby. Popsali praktiky, které vyšetřovatelé OSN označili za rozšířené a systematické mučení. Jejich výpovědi doložily oficiální dokumenty, rozhovory s ukrajinskými vězni a člověk, který jim pomohl z Ruska uprchnout.

Čas načtení: 2025-05-20 08:11:00

Do Česka přijíždí dosud největší mise ukrajinských expertů v oblasti kosmických technologií

Praha 20. května 2025 (PROTEXT) - Dneškem zahajuje svůj třídenní program v Praze a Brně skupina téměř třiceti ukrajinských expertů v oblasti kosmických technologií, jejímž cílem je prohloubit česko-ukrajinskou spolupráci v této oblasti. Organizátorem delegace je sdružení CzechInno za finanční, organizační a odborné podpory čtyř českých ministerstev: Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, Ministerstva zahraničních věcí ČR, Ministerstva dopravy ČR a Ministerstva obrany ČR a také Úřadu vlády ČR, který propůjčuje své prostory pro konání některých bodů programu mise.Ve dnech 19.–23. května 2025 navštíví Českou republiku významná mise ukrajinských stakeholderů zaměřená na rozvoj spolupráce v oblasti kosmických technologií čítající téměř 30 expertů Národní kosmické agentury Ukrajiny (NKAU), univerzit, výzkumných organizací, klastrů i konkrétních podniků zabývajících se vývojem a aplikací vesmírných technologií. Misi organizuje sdružení CzechInno za podpory a ve spolupráci se čtyřmi gesčně zainteresovanými ministerstvy Vlády ČR s cílem prohloubit česko-ukrajinské vztahy v oblasti výzkumu, vývoje a průmyslové spolupráce ve vesmírném sektoru.Program mise zahajují účastníci 20. května v Praze workshopem na téma efektivního budování mezinárodních projektových konsorcií s účastí ukrajinských a českých partnerů, následovaným uvítacím kulatým stolem a oficiálním přijetím, které hostí Ministerstvo dopravy ČR.Hlavním středobodem programu delegace bude účast na středečním Space Business Fóru Česko & Ukrajina, které se uskuteční v budově Úřadu vlády ČR za účasti všech zainteresovaných resortů – Úřad vlády ČR bude reprezantovat vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR vrchní ředitel Sekce EU a zahraničního obchodu David Müller a Ministerstvo dopravy ČR zastoupí ředitel odboru kosmických aktivit a nových technologií Václav Kobera. Fórum nabídne bohatý konferenční program včetně prezentace konkrétních nabídek spolupráce firem i výzkumných organizací z obou zúčastněných zemí a sérii organizovaných B2B setkání mezi českými a ukrajinskými firmami a institucemi. Součástí dne bude také tematická diskuse s Ministerstvem obrany ČR a návštěva špičkových pracovišť v Praze – společnosti SpaceKnow Inc. a Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu (VZLÚ).Organizátorem mise je sdružení CzechInno - nevládní nezisková organizace působící na pozici inovačního matchmakera, jejímž cílem je podpora rozvoje inovací ve veřejném i soukromém sektoru a propojování českých i zahraničních aktérů na poli inovací na společných projektech. „Je nám velkou ctí, že jsme dostali příležitost zorganizovat program mise a vytvořit tak platformu pro vzájemnou komunikaci mezi nejvýznamnějšími českými a ukrajinskými hráči na poli vesmírných technologií se zapojením hned čtyř zainteresovaných resortů české vlády,” komentuje misi členka řídicího výboru a výkonná ředitelka sdružení CzechInno Tereza Šamanová. “Celý tento projekt tak skvěle zapadá do dlouhodobého kontextu naší činnosti, která zahrnují podporu rozvoje inovací, bezpečnosti a odolnosti ve veřejném i soukromém sektoru a propojování subjektů z veřejné, výzkumné a akademické i firemní sféry za účelem užší spolupráce na společných inovačních aktivitách. Budeme se snažit výstupy z jednání uskutečněných v rámci mise co nejdříve zúročit na konkrétních společných česko-ukrajinských projektech,” uzavírá Tereza Šamanová.Ve čtvrtek 22. května se pak mise přesouvá do Brna, kde účastníci navštíví přední jihomoravské společnosti působící v oblasti kosmických technologií – TRL Space Systems, Frentech Aerospace a S.A.B Aerospace. Jednání se zúčastní rovněž zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, Velvyslanectví ČR v Kyjevě a místní partneři z akademické a výzkumné sféry.Do mise se zapojuje řada představitelů ukrajinského kosmického průmyslu, výzkumných institucí, státní správy i jednotlivých firem působících ve vesmírném výzkumu a aplikacích jeho výsledků v praxi. Česká republika tak potvrzuje z jedné strany svou pozici zajímavého partnera pro ukrajinskou stranu a ze strany druhé – zapojením předních firem působících v ČR i ve světě v oblasti kosmických technologií a čtyř resortů vlády - svůj zájem o intenzivnější spolupráci s Ukrajinou v oblasti vyspělých technologií a vývoje aplikací s vysokou přidanou hodnotou. Mise ukrajinských expertů do ČR k tématu Vesmírné technologie se uskutečňuje v rámci programu PROPED 2025, který podpořilo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Ministerstvo zahraničních věcí ČR a na jeho realizaci se podílí Velvyslanectví ČR v Kyjevě s organizační pomocí sdružení CzechInno.Konference Space Business Fórum Česko & Ukrajina je zařazena do kontextu podpory česko-ukrajinské B2B a výzkumné spolupráce v oblasti digitálních inovací a nových technologií, jejímž koordinátorem je na české straně sdružení CzechInno, na ukrajinské straně pak Ukrajinská klastrová aliance.Jejími hlavními tématy jsou dlouhodobě chytrá města a regiony, chytrý průmysl, kyberbezpečnost a umělá intelligence, k nimž nově přibývají právě kosmické technogie. Ke všem těmto tématům jsou organizovány tematické mise, konference a bilaterální setkání odborníků s cílem identifikovat témata pro projekty obchodní i strategické spolupráce mezi Českem a Ukrajinou v bezprostřední souvislosti s tématem implementace digitálních inovací a nových technologií v oblasti průmyslu i do správy věcí veřejných.Ta může být podpořena např. z programů Aid for Trade - Ukraine nebo Capacity Building for Ukraine, které implementuje Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR nebo z United Nations Development Programme, účast v němž v Česku zprostředkovává Ministerstvo zahraničních věcí ČR.   

Čas načtení: 2025-06-29 09:04:03

Hromadná rvačka ve Stodůlkách: Incident s ukrajinskými občany

V sobotu večer 28. června 2025 došlo v pražské čtvrti Stodůlky k hromadné rvačce, do níž bylo zapojeno několik ukrajinských občanů. (Foto: X) Podle... Článek Hromadná rvačka ve Stodůlkách: Incident s ukrajinskými občany se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-12-01 08:51:40

Rusko chráni svoje Shahedy pred Ukrajinskými interceptormi tak, že im dalo „spätné zrkadielka“: Nie je to vtip

Ruské Shahedy stále lietajú nad Ukrajinou, no už to nie je bezstarostné kamikadze lietanie ako pred rokom. Ukrajina zaplavila front lacnými interceptormi, ktoré ... The post Rusko chráni svoje Shahedy pred Ukrajinskými interceptormi tak, že im dalo „spätné zrkadielka“: Nie je to vtip appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2026-01-11 11:54:13

Korupční skandál otřásá ukrajinskými vojenskými zakázkami

Dosud neznámá soukromá společnost získala vládní zakázky v oblasti obrany v hodnotě přibližně 200 milionů eur, ale nedodala většinu munice, zneužila zálohy a dodala vadné miny, které byly nebezpečné a nevhodné pro bojové použití. Ukrajinský generální prokurátor odhalil rozsáhlý případ… The post Korupční skandál otřásá ukrajinskými vojenskými zakázkami first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2026-06-22 08:39:00

Úspěšně končí 4. mise ukrajinských stakeholderů v oblasti Smart Industry, přinesla nové perspektivy česko-ukrajinské spolupráce

Praha / Brno 22. června 2026 (PROTEXT) - V České republice dnes končí v pořadí již čtvrtá mise ukrajinských partnerů zaměřená na inteligentní průmysl (Smart Industry). Akce se konala v termínu od 15. do 19. června 2026, jejím hlavním organizátorem je – s podporou Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a Ministertva zahraničních věcí ČR - sdružení CzechInno. Cílem této významné události bylo představit ukrajinským delegátům špičková technologická pracoviště a testbedy v Praze, Dolních Břežanech a Brně a povzbudit česko-ukrajinskou projektovou i obchodní spolupráci.Významné zastoupení ukrajinského průmyslu a akademické sféryMise se účastní klíčoví experti a zástupci předních ukrajinských technologických firem, průmyslových klastrů i akademických institucí. Mezi delegáty, pro které byl odborný program připraven, patřili zástupci průmyslových svazů a klastrů (UCA – Ukrajinská klastrová aliance, APPAU - Asociace podniků průmyslové automatizace Ukrajiny, Sumský strojírenský klastr energetických systémů), akademických pracovišť a EDIH projektů (EDIH "Kyiv Hitech", Národní technická univerzita Ukrajiny „Kyjevský polytechnický institut Igora Sikorského“, Sumská státní univerzita) a také jednotlivých ukrajinských společností (IT-Enterprise, Imperatyv UA, MOTORIMPEX, Pryvatna Drukarnya, SkyAssist, SoftElegance, ITRetail Ltd, Vzuttya Podillya). Studijní návštěva i spolupráce staví na v minulosti uzavřených memorandech o spolupráci – čtyřstranném Memorandu uzavřeném mezi APPAU, sdružením CzechInno, Industry Clusterem 4.0 a univerzitním ústavem CyberSecurity Hub o česko-ukrajinské spolupráci v oblasti digitálních inovací z roku 2022 a na Česko-ukrajinském memorandu o spolupráci v rámci EDIH projektů z roku 2025.Od diplomatického přivítání po špičkovou věduMise byla zahájena v pondělí 15. června individuálními příjezdy účastníků z různých míst na Ukrajině, následující dny pak přinesly intenzivní program zaměřený na sdílení technologického know-how:  dopoledne středy 17. června patřilo návštěvě pražských testbedů AI Matters TEF na CIIRC ČVUT, kde proběhly prezentace a ukázky praktických školení. Poté se delegace přesunula do Dolních Břežan, kde navštívila testbedy EDIH Brain4Industry. Čtvrteční program byl věnován brněnským technologickým kapacitám. Účastníci dopoledne navštívili testbedy AI Matters TEF na CEITEC VUT, následovala prezentace tréninkových možností testbedů EDIH Cybersecurity Innovation Hub v prostorách CyberRangeCZ. Den byl zakončen strategickým jednáním s organizátory mise nad nadcházejícími body česko-ukrajinské spolupráce.Akce se konala za silné vládní podpory – náklady na cestu hradí projektové schéma PROPED 2026 a spolupráci podporuje Ministerstvo zahraničních věcí ČR a Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Cílem mise i celé spolupráce bylo prohloubit vzájemné česko-ukrajinské vztahy v oblasti sdílení pokročilých průmyslových technologií a kyberbezpečnosti a rozvinout nastolené body spolupráce ve společné česko-ukrajinské projekty. Dohodnuto bylo mj. zapojení ukrajinských účastníků do projektu AI Matters TEF, v jehož rámci si mohou otestovat nová technologická řešení dříve, než do nich investují, a perspektivně i do čtyř českých EDIH projektů (EDIH Cybersecurity Innovation Hub, EDIH CTU, EDIH Brain4Industry a EDIH-DIGIMAT), která krom testování nových technologií nabízejí i vzdělávací a konzultační služby. Mise se tak stala jedním z dalších bodů pokračující efektivní a velmi perspektivní spolupráce mezi českými a ukrajinskými partnery, která se v nedávné minulosti zúročila na projektech jako je Cyber Jab či na českým státem podporovaných případech obchodní spolupráce mezi českými a ukrajinskými firmami – například na dodávkách chytrých na digitálních technologiích založených řešení, jejichž cílem je zvýšení bezpečnosti veřejných prostranství v ukrajinských městech.Hlavním organizátorem mise bylo sdružení CzechInno, který akci zaštítilo společně s česko-ukrajinskou platformou Smart Ukraine.   O sdružení CzechInno:Sdružení CzechInno (CzechInno, z.s.p.o.) je zájmové sdružení založené v r. 2011 k podpoře inovačního podnikání, které působí v roli inovačního matchmakera propojujícího ve svých projektech soukromou, veřejnou a akademickou sféru. Od r. 2015 se specificky zaměřuje na témata související s Průmyslem 4.0 a implementací digitálních inovací do podnikatelské praxe i běžného života.V r. 2017 se CzechInno stalo zakladatelem Středoevropské platformy pro digitální inovace CEEInno, která v roce 2026 sdružuje více než 150 aktérů v oblasti digitálních inovací z 25 zemí, kteří v rámci platformy spolupracují na konkrétních projektech ke zvýšení digitální zralosti podnikání i společnosti. Součástí platformy jsou mj. i všechny české EDIHy (Evropská centra pro digitální inovace), spoluzakladatelem a partnerem jednoho z nichž (EDIH Cybersecurity Innovation Hub) je i sdružení CzechInno.CzechInno je již tradičním vyhlašovatelem a organizátorem soutěže Vizionáři, jejímž cílem je každoročně oceňovat inovativní počiny v českém podnikání, organizátorem projektu Smart Business Festival s podtitulem Festival chytrého podnikání, série projektů na podporu česko-ukrajinské spolupráce v oblasti digitálních inovací s titulem Smart Ukraine a také každoročních sérií regionálních akcí zaměřených na usnadnění pokročilé digitalizace a zvyšování úrovně kyberbezpečnosti v podnikání i veřejné sféře. Zdroj: CzechInno, z.s.p.o.  

Čas načtení: 2024-02-18 11:03:49

Zásah, potopená. Rusko po ztrátě další velké lodi odvolalo velitele černomořské flotily

Proruské informační kanály na platformě Telegram píší o odvolání velitele ruské černomořské flotily admirála Viktora Sokolova po zničení ruské výsadkové lodi ukrajinskými silami. Upozornil na to ruský investigativní portál The Insider. Potopení lodi...

Čas načtení: 2024-02-17 18:11:00

Premiéra Zapomenutou cestou Praha–Lvov a Měsíc Ukrajiny v Městských divadlech pražských

Městská divadla pražská představí od 24. února do 24. března průřez všemi společnými projekty s ukrajinskými umělci, kteří našli útočiště v České republice, i s těmi, které Městská divadla pražská podporují přímo na Ukrajině. V rámci tohoto již druhého Měsíce...

Čas načtení: 2024-02-16 13:51:00

Rakušan přidává speciální debatu. V Praze, s Ukrajinci

Předseda STAN ministr vnitra Vít Rakušan pomyslně bouchl do stolu. „Už toho mám dost!“ oznámil české veřejnosti. A vyhlásil speciální debatu bez cenzury. Tentokrát s ukrajinskými uprchlíky. Symbolicky v předvečer druhého výročí Putinova vpádu na Ukrajinu. A dočkal se řady reakcí...

Čas načtení: 2022-06-20 15:09:10

Proč vlajky? A proč ukrajinské?

Nevím, proč se v textu na svých stránkách dívá „při reflexi dnešních věcí“ pan Žantovský „přes rameno“ (ve skutečnosti hledí na obrázku, který jeho text doprovází, někam napravo dopředu, kreslířka Katřina Kotíková ovšem nemohla vědět, kam se ve své úvaze podívá), když chce „vzít v úvahu věci minulé a nabídnout z nich poučení“. Vlastně ani to úplně nesouhlasí, neboť se v uvedeném textu věnuje aktuálnímu vyvěšování ukrajinských vlajek v naší zemi. Při tom cituje jakousi blíže neurčenou (odvolání veškeré žádné), ale zřejmě existující „podrobnou studii“. Ta se prý týká pravidel vyvěšování státních vlajek. Podle ní (cituji) „není vhodné vyvěšovat samostatně vlajku cizího státu na vlastním území, aniž by byla společně s tím vyvěšena domácí státní vlajka. Cizí vlajka totiž značí dobyté území. Na dobytém území jsou vždy vyvěšeny jen vlajky dobyvatele. Vyvěšení pouze cizí státní vlajky se de facto považuje za označení exteritoriality“. Takže je vyvěšování ukrajinských vlajek na různých budovách v Česku podle Žantovského nepřípadné. Ale ono to jde ještě dál, při práci na mém PC na mne vyskočila zpráva, která mne opravdu zarazila ještě více, než právě zmíněný článek: Demonstranty proti vládě rozohnila ukrajinská vlajka. Snažili se ji srazit svými prapory. Jak se ji vlastně pokoušeli tito lidé strhnout? Zřejmě nejspíš vlajkou českou(!). Prý je, čtu v e-mailu osoby, která mně Žantovského článek přeposlala „vyvěšování ukrajinských vlajek věru poněkud nepochopitelná česká zábava“! Reaguji nesouhlasně – vlající ukrajinskou vlajku jsem viděl po útoku na Ukrajinu například i na radnici v rakouském Bregenzu – a dostanu tuto ráznou odpověď: „Nevím, nevzpomínám si, kam a co psal Ž. před více než třiceti lety..., ale to neznamená, že jeho (nejen jeho) podivení nad vlajícími ukrajinskými vlajkami nesdílím...“ Je zjevné, že panu Žantovskému a dalším, kteří se podivují nad vyvěšenými vlajkami našich hostů, schází utečenecká zkušenost! Když jsem v šedesátém osmém roce utíkal před sovětskými útočníky s jedním kabátem a několika dalšími svršky v kufru (a musím podotknout, díky tomu, že se Čechoslováci agresorovi nebránili, měli jsme to mnohem, mnohem a nesrovnatelně lehčí než Ukrajinci), byly československé vlajky, které vlály v zemích, kam jsme přicházeli, pro mne a nás všechny opravdu velkým povzbuzením. Byly znamením, že se lidé v těchto zemích (konkrétně v mém případě Rakousko a Švýcarsko) s námi solidarizují a že jsou ochotni nám pomoci. Že nejsme sami! Nikoho z nás určitě nenapadlo ve vyvěšené československé vlajce vidět a hledat znak toho, že jsme dotyčnou budovu či dům dobyli, nebo že se jedná o československé exteritoriální území, či že by nás napadla další podobná pitomost, jaké uvádí pan Žantovský! Bylo to ono okřídlené: „Jsme s vámi, buďte s námi!“ A nesetkali jsme se na štěstí nikdy nikde s ostudným strháváním našich vlajek! Je pravda, že si zde někteří lidé docela zvykli před časem na vyvěšené vlajky sovětské. Ovšem je taky pravda, že se tehdy o dobyté území jednalo... Dovolím si být osobnější. Před několika dny jsem vyprávěl v dobré společnosti, jak jsem přišel o svůj dětský památníček, do kterého mi nakreslil obrázky Lada, Španiel, Švabinský, Kodeti atd. Tu se podivila inteligentní paní a zeptala se mne: „To jste si ho nevzal sebou?“ Ne, nevzal, byl jsem rád, že mne v rozhlase, kde jsem během jeho obsazování i po něm pracoval, sovětští (ruští) vojáci nezastřelili. Kdykoliv o nich mluvím, zdůrazním, že byli vlastně slušní, ani by po nás „pes neštěk“, kdyby nás, když nás přistihli při práci ve studiu, rozstříleli na hadry. A byl jsem rád, že se mi podařilo dostat se z dosahu těchto „osvoboditelů“. A potěšilo mne – opakuji se – že mne v zemi, do níž se mně podařilo dostat, vítaly československé vlajky dokonce na kolech a autech místních lidí! Je totiž rozdíl mezi spořádanou cestou, vystěhováním se do zahraničí, třeba po svatbě, a útěkem. Mimochodem: cizí vlajky se vyvěšují rovněž při státních návštěvách. To, pravda, většinou s vlajkou domácí. A tak mne napadá, že by skutečně nebylo od věci, kdyby na veřejných budovách (a v tom s Žantovským souhlasím, i když on tak nejspíš svou připomínku nemyslí) vlály vedle ukrajinských vlajek i vlajky české jako další zdůraznění solidarity s ukrajinským národem – tak jako tomu bylo při nedávném izraelsko-palestinském konfliktu. Utečenci jsou v podstatě státní návštěva! I když ne ta oficiální, vítaná s poctami, chlebem a solí vrcholnými představiteli země, do které přicházejí. I toho jsme si byli, alespoň ve své většině, vždy vědomi; vědomi toho, že bychom měli naši zemi slušně reprezentovat. A opravdu, podle všeho, co o nás, o našich krajanech vím, se to docela povedlo a pro země, ve kterých jsme žili nebo žijeme, jsme se stali spíše obohacením než přítěží. Alespoň většina z nás se velice úspěšně zapojila v zemích, které nás přijaly, do pracovního procesu. Myslím, že to tak bude i s Ukrajinci. Píšu to pro ty, kteří se domnívají, že co utečenec to lump a příživník a z toho důvodu se, speciálně pokud jde o Ukrajince, obávají, že zde dojde k „poukrajinštění“, k civilizačnímu kolapsu, vržení někam na „necivilizovaný“ východ! Zvláštní, že přítomnost (podivných) ruských zbohatlíků v této zemi stejným lidem tak moc nevadila. Douška: „Zcela oprávněné emoce“ rozbouřil podle pana Žantovského „fakt, že se ukrajinská státní vlajka ocitla i na Národním památníku Terezín“. Že „terezínská pevnost sehrála tragickou roli za druhé světové války“, víme snad všichni. Jistě do ní nebudou směřovat kroky ukrajinských utečenců. To ovšem ani Žantovský nepředpokládá. Důvodem jeho pobouření je mu osoba Stepana Bandery, jehož sochy skutečně na Ukrajině existují. Mimochodem minulý měsíc se objevila na internetu zjevná fotomontáž, na níž byl znázorněn starosta Prahy 6, jak na dejvickém Vítězném náměstí – „Kulaťáku“ – vztyčuje před samozřejmě ve skutečnosti tam neexistující sochou Bandery ukrajinskou vlajku. Fotomontáž, kterou jsem dostal já, byla doprovázena textem: „Přiložená fotografie vysvětluje vše. Smích dějin, o kterém píše Kundera, je věru až příliš hlučný, je však třeskutou předzvěstí věcí příštích...“ Bandera je skutečně velice kontroverzní osobnost – podle jedněch hrdina, dle druhých terorista, „roku 1934 byl odsouzen za podíl na atentátu na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého“, píše správně Žantovský. Byl tedy od tohoto roku ve vězení, ze kterého se dostal až po napadení Polska nacistickým Německem. Po pokusu v čtyřicátém prvním roce založit samostatný ukrajinský stát byl spolu se svými spolupracovníky německými okupanty zatčen a vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Cituji opět pana Žantovského: „Bandera také inspiroval vznik Ukrajinské povstalecké armády (UPA)... UPA brutálně vyháněla či zabíjela také Židy.“ Je pobouření tedy oprávněné? „Příslušníci UPA byli označováni jako banderovci. Spíše tomu, než jeho (Banderovu) skutečnému působení, lze přičíst onu podnes silnou polarizaci,“ napsal soukromý docent Univerzity Martina Luthera Kai Struve v Süddeutsche Zeitung 3. června. Banderovcům, kteří bojovali ještě po ukončení druhé světové války až do počátku padesátých let jako partyzáni proti SSSR, je přikládána řada zločinů (podle Wikipedie „brutálně vyháněla či zabíjela Poláky, nešetřila ani Židy“). Celá problematika je ale natolik obsáhlá, že není možno ji zde zkráceně vyložit či tak krátit, jak to provedl pan Žantovský. Podle Struveho vychází většina informací o Banderovi a banderovcích ze sovětských pramenů. K obdobným závěrům docházejí i například Jindra Rosenbaumová-Viezelová či Petruška Šustrová. Navíc Bandera sám nebojoval. Víme, že Sovětský svaz oslavoval snad každého povstalce – pokud ovšem nepovstal proti němu. Pak to byl pochopitelně nacista, respektive nacistický zločinec. A tak je tomu, jak vidíme, dodnes. Ve Wikipedii čteme: „Když byl Bandera v konfliktu s Němci, UPA pod jeho pravomocí chránila Židy, a dokonce zahrnovala některé židovské bojovníky a lékařský personál. V oficiálním orgánu vedení OUN-B naléhalo na skupiny svých bojovníků, aby ‚likvidovaly projevy škodlivého zahraničního vlivu, zejména německé rasistické koncepty a praktiky'. Několik Židů se zúčastnilo Banderova podzemního hnutí, včetně jednoho z Banderových blízkých spolupracovníků...“ Vzhledem k tomu, že jeden z Putinových blízkých spolupracovníků politolog Timofej Sergejcev požaduje krom „převýchovy“ Ukrajinců i dokonce jejich přímé vraždění, je vyvěšení vlajky nad Terezínem dokonce velmi případné!

Čas načtení: 2021-03-19 13:03:41

Ukrajinský konflikt s Čínou

Továrna Motor Sič na západní Ukrajině má za sebou více než sto let existence. A docela zajímavé. Vypracovala se v dobách Sovětského svazu mimo jiné na výrobce motorů pro letadla a vrtulníky. Produkovala také plynové turbíny. Samozřejmě vše také opravovala. Když byla v roce 1990 privatizována (hlavním akcionářem se tehdy stal její generální ředitel Vjačeslav Boguslajev), zdálo se, že má před sebou bezproblémovou budoucnost, I když se Sovětský svaz rozpadl, trh takzvaného Společenství nezávislých států fungoval a výrobky Motoru Sič se dobře prodávaly. Do Ruska, ale také do Číny a Indie. Zlom přišel po Majdanu v roce 2014. Už v březnu téhož roku byl zakázán vývoz jejích výrobků do Ruska, kam směřovalo zhruba 80 procent celkové produkce. Za této situace nabídli pomocnou ruku podnikatelé z Číny. Nejprve se jednalo o nákup leteckých motorů, pak přišel na řadu úvěr ve výši 100 milionů dolarů, který poskytla Beijing Skyrizon Aviation Industry. Netrvalo dlouho a čínští majitelé drželi akcie ve výši 56 procent firmy. Zdálo se, že Motor Sič je zachráněn, protože poptávka po jeho výrobcích z Číny byla enormní. Vše se zadrhlo v okamžiku, když si ve Spojených státech uvědomili, že výrobní technologie a zkušenosti Ukrajinců se nevyužívali jen pro civilní oblast, ale také k vojenským účelům. A tak začali tlačit na ukrajinskou vládu, aby s tím něco udělala. Nastala přetahovaná. Číňané akcie řádně nabyli a byli sice ochotni k určitým ústupkům, druhá strana ale nikoliv. A tak vše vyvrcholilo nejprve ukrajinskými sankcemi proti čínským akcionářům. Nemohli vykonávat svoje akcionářská práva, a dokonce jim zakázali příjezd na Ukrajinu. Všechno završilo rozhodnutí Rady národní bezpečnosti a Ukrajiny 11. března letošního roku, podle kterého se Motor Sič má vrátit do rukou státu. Má být tedy prakticky znárodněn. Konflikt začal dostávat nepříjemný mezinárodní charakter. Čína se pochopitelně začala odvolávat na smlouvu o ochraně investic. Zatím jí to nebylo nic platné, a tak přišla s požadavkem náhrady utrpěných ztrát ve výši minimálně 3,6 miliardy dolarů. Představa, že by takovou sumu mohla Ukrajina zaplatit, je samozřejmě z říše snů. A tak v Kyjevě dostali nápad požádat o tyto peníze Spojené státy. Jak tato žádost dopadne, asi není potřeba příliš spekulovat. Nepochybně dojde k soudním sporům, ale ty se táhnou dlouho a peníze bývají málokdy výsledkem. Čína má ovšem i jiné možnosti. Export ukrajinských firem do Číny představuje zboží za zhruba sedm miliard dolarů ročně. Určitě nebude problém tyto exporty přibrzdit, možná dokonce i úplně zastavit. Stejně tak může Čína omezit vývoz zboží na Ukrajinu, které bývá výrazně levnější než srovnatelná evropská nebo japonská produkce. Spor nemá dobré řešení. Ukrajina je vleku amerických požadavků a Čína nemůže ustoupit. Účet ovšem zaplatí nakonec Motor Sič. Nebude ostatně prvním ukrajinským podnikem, který po roce 2014 přišel o místo na trhu. Ze stejného segmentu je i bývalý významný výrobce letadel Antonov, který dnes prakticky přestal vyrábět. Poněkud naivní je představa, že to zbrzdí vývojové a výrobní tempo čínského leteckého průmyslu. Možná na rok… {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-08-18 12:28:50

Putin a Rusko čelí velmi vážné krizi v Bělorusku

Bělorusko čelí složité a nebezpečné krizi, která by mohla vést k velké krizi uvnitř Běloruska, a dokonce i ke ztrátě suverenity. Ale předtím, než se začneme zabývat tím, co se tam právě děje, začnu rychlými „miniaturními základními fakty“ o Bělorusku. Zde je to, co si myslím, že by měl každý o této zemi vědět: *  Bělorusko je zcela uměle vytvořené, dokonce více než Ukrajina. Na Ukrajině byli alespoň „lidé ze západu“ (Galicia), kteří nebyli Rusové (můžete je považovat za „skutečné Ukrajince“, pokud chcete), a jejichž nenávist ke všemu ruskému byla zcela fanatická, asi jako Interahamwe ve Rwandě. V Bělorusku neexistuje žádný smysluplný ekvivalent k Banderovcům. *  Lukašenko nebyl více proruský než Janukovič. To je zásadní. Lukašenko byl vždy svůj, ne pro Rusko. Západ i Lukašenko rádi říkají, že Bělorusko je jediný skutečný spojenec Ruska. To není pravda. Technicky vzato jsou Rusko a Bělorusko nadnárodní federální státy. Je však pravda, že Lukašenko se snažil využívat historické identity mezi ruským a běloruským lidem a neustále od Ruska žádat pomoc. Až doposud Rusko vždy pomohlo. *  Jako země je Bělorusko jakoby dokonalý policejní stát s extrémně schopnou a obávanou KGB (ano, v Bělorusku si ponechali stejný název), která ovládá všechno a všechny. To je také jedna ze zásadních věcí, důvody vysvětlím níže. *  Pokud jde o Kreml, ten se vždy snažil podporovat opětovné sjednocení s Běloruskem, ale tento proces nebyl nikdy zcela dokončen kvůli častým problémům, a dokonce kvůli krizím mezi Moskvou a Minskem. Rusko nalilo obrovské sumy peněz do této země, aby zabránilo krachu běloruské společnosti. *  Koneckonců Bělorusko je opravdu chudá země s velmi omezenými zdroji. Pro Rusko je však Bělorusko rozhodujícím vojenským spojencem, který hraje ústřední roli v obranných plánech Ruska. Pokud se USA a NATO podaří úspěšně převzít kontrolu nad touto zemí, bude to pro bezpečnost Ruska zásadní strategická hrozba. To je jen několik ukazatelů pro srovnání Běloruska s Ukrajinou. Nyní mi dovolte shrnout, co se v současnosti děje. Běloruské orgány prohlásily, že „stovky“ mužů (údajně Rusové) byly vyslány do Běloruska, a mají nekalé úmysly. Lukašenko oficiálně potvrdil, že obdržel tuto informaci od ukrajinské tajné služby SBU. Tito muži byli popsáni jako teroristé, povstalci, členové „Wagnerovy“ skupiny PMC, diverzanti atd. Jejich cíle byly popsány jako zabití Lukašenka, vyvolání nového „majdanu“ v Bělorusku, vytvoření chaosu atd. Upřímně řečeno, běloruské orgány nikdy nic nesdělují přímo, ale po pravdě řečeno, to na věci nic nemění. Zde jsou dvě věci, které považuji za nesporné: 1. Rusko by nikdy neuvažovalo o použití síly nebo nezákonných tajných operacích proti Lukašenkovi a/nebo Bělorusku. 2. Běloruská KGB ví o všem důležitém, co se v Bělorusku děje. Dokonce bych tvrdil, že argument číslo dvě hodně podporuje argument číslo jedna. V každém případě se zdá, že nějaká běloruská firma si najala skupinu členů bezpečnostní ochranky z Ruska, aby zajistila bezpečnost v různých zemích (často jsou zmiňovány Súdán a Venezuela). Cestovali do Běloruska a měli naplánováno odletět z Minska do cílové lokality. Opozdili se, zřejmě úmyslně, zmeškali svůj let a bylo jim řečeno, aby si šli odpočinout do hotelu, který se náhodou nachází nedaleko Lukašenkovy rezidence. V noci do hotelu vnikl zásahový tým KGB s bleskovými granáty a se zbraněmi, který brutálně všechny muže zatkl, přestože žádný z ospalých Rusů nekladl odpor. Nebyly u nich nalezeny žádné zbraně, ani žádné důkazy o tajných plánech, ale orgány prohlásily, že jelikož tito muži nepili ani neobtěžovali servírky, a byli jen sami pro sebe, je to jasný důkaz, že jsou na tajné misi (nedělám si legraci!). Vše z toho, co bylo výše uvedeno, je absolutní a naprostý nesmysl, a my bychom se neměli nechat rozptylovat podrobnostmi této zcela jasně vykonstruované záminky. Zde je to, co se skutečně stalo: Vypadá to, že ukrajinská tajná služba SBU (která nedělá nic bez souhlasu strýčka Sama) rozběhla složitou tajnou operaci s cílem dostat Bělorusko a Rusko do vzájemné konfrontace. Celá operace, včetně naverbování, koupě letenek atd., byla ve skutečnosti řízena z Ukrajiny. To byla také největší chyba, kterou Ukrajinci udělali: akci nezakryli dostatečně, takže ruským speciálním službám netrvalo ani 24 hodin a zjistili celý plán a předali jej médiím (v Rusku). Drobné detaily se stále prošetřují, ale to hlavní je toto: Ukrajinci předstírali, že jsou z bezpečnostní firmy a hledají muže s bojovými zkušenostmi, především muže, kteří bojovali na Donbasu proti ukrajinským silám. Jakmile byli naverbováni na plnění docela obyčejných strážných povinností, měli tito muži letět do Minska, kde měli zmeškat letadlo a čekat na další příleži tost, jak opustit Bělorusko. V tento moment SBU kontaktovala běloruskou KGB a „varovala“ je před ruskými „žoldáky“, kteří byli vysláni z Ruska, aby zabili Lukašenka nebo ho alespoň svrhli. Nyní je rovněž evidentní, že SBU požadovala speciálně takové ruské občany, kteří mají bojové zkušenosti z Donbasu, aby následně požádala Bělorusko o jejich předání Kyjevu. V případě většiny mužů z této skupiny byl tento požadavek vznesen téměř jako první. Zatím se to vyvíjí „dobře“ (ne tak docela, ale víte, jak to myslím), poté se však Bělorusové a samotný Lukašenko začali chovat opravdu divně. První logický krok běloruských orgánů měl být ten, že Lukašenko měl zatelefonovat Putinovi a požádat ho o vysvětlení. Případně mohl šéf běloruské KGB zavolat šéfovi FSB a požádat ho o objasnění. Místo toho však běloruská KGB zorganizovala tento směšný „zátah“ na ruské „žoldáky“, kteří poklidně spali v hotelu a vůbec netušili, co se děje. Poté místo toho, aby Lukašenko spolupracoval s Rusy, poskytl dlouhé interview Dmitrijovi Gordonovi, jednomu z nejtalentovanějších a morálně nejodpornějších ukrajinských novinářů (který hrdě prohlašuje, že je agentem SBU). Poté se to začalo jen zhoršovat. Lukašenko se chopil příležitosti a opět spustil svou typicky zdlouhavou tirádu proti Rusku. Zašel tak daleko, že dokonce naznačil, že by Bělorusko mohlo vydat několik těchto ruských mužů Ukrajině (která, jak nyní víme, poskytla seznam hledaných mužů běloruské KGB). Na základě tohoto počínání bylo Rusům okamžitě jasné, že Lukašenko hrál v těchto posledních dnech – před prezidentskými volbami, které se konaly v neděli – nějakou špinavou hru. Takže co by mohlo vysvětlit toto zcela bizarní chování Bělorusů? Důvod č. 1: Jednoduše řečeno – Lukašenkova popularita klesá stejně rychle, jako čistý příjem Bělorusů. Důvod č. 2: USA jsou nepochybně zapojeny do hlavní strategické psychologické operace (PSYOP), aby se zmocnily kontroly nad Běloruskem. Důvod č. 3: Běloruský stát ve svém současném stavu není prostě schopný fungování, a ani nikdy nebyl. Rozeberme nyní tyto důvody jeden po druhém: Ačkoli nikdo nepochybuje o výsledku jakýchkoli voleb v Bělorusku, je také docela nesporné, že většina Bělorusů podporuje Lukašenka. Není to o tom, zda Lukašenko vyhraje, ale kolik hlasů mu zajistí vítězství. Volby přinesly Lukašenkovi nejnižší možný, avšak přijatelný výsledek: 80 procent. Tato cifra je opravdu bezvýznamná, ukazuje pouze to, jak dobrý je Lukašenkův režim ve vítězství u voleb. Tentokrát se však zdá, že probíhá více protestů než v minulosti, a na rozdíl od toho, co se v minulosti událo, protesty se neomezují pouze na hlavní město Minsk, ale se rozšířily i do dalších měst. Takže i když Lukašenkovi nikdy nehrozilo, že oficiálně prohraje volby, protesty v majdanovském stylu mu dělají velké starosti. Stalo se toho však ještě mnohem víc. USA se nyní, po setkání Lukašenka s Pompeem, chystají otevřít (velmi důležité) velvyslanectví v Minsku. Již dlouhé roky nemohl Západ přijít Lukašenkovi na jméno, a nyní jsou náhle všichni „samý úsměv“. Je to opravdu shoda okolností? Velmi o tom pochybuji. Ale je to ještě mnohem horší: USA pošlou jednoho z nejschopnějších a nejnebezpečnějších představitelů, aby rozvrátil Bělorusko: Člověk, o němž mluvím, je Jeffrey Giauque, představitel Zpravodajské služby ministerstva zahraničí, který má za sebou dlouhou řadu destabilizačních misí. Poslechněte si, jak se sám představil běloruskému lidu: Ve skutečnosti je nyní zcela zřejmé, že celou provokaci s ruskými „teroristy“ pečlivě vytvořily a zrealizovaly USA společně s Ukrajinou. Kdyby ukrajinská SBU veškeré zorganizování tak neodbyla (ruské FSB to trvalo méně než 24 hodin, než získala úplný a přesný obrázek o tom, co se stalo), tento plán mohl vyjít. Ve skutečnosti se to ale ještě může stát. Pokud budeme ze všeho jen obviňovat USA, SBU a Lukašenka, nebudeme znát celý příběh. Pravdou je, že Bělorusko je zcela umělý stát, mnohem více než Ukrajina, a zároveň je to stát, který jednoduše nemůže sám přežít. Nemůže ani doufat, že přežije díky neustálé pomoci Ruska. Zatímco náhled na kořeny ukrajinského nacionalismu je důležitý a zajímavý, v případě Běloruska je to zbytečné, protože běloruský nacionalismus je něco opravdu nehistorického a umělého, co skutečně nemá žádný základ vně západních ideologických dogmat. Zatímco marxismus Sovětského svazu a obecně rusofobní ideologický režim vždy podporovaly vznik místního nacionalismu (a dokonce vytvořily dříve neexistující „národnosti“), běloruský nacionalismus byl něčím, co nikdy moc netáhlo. Není to nijak překvapivé, protože jakákoli odlišnost mezi Rusem a Bělorusem je mnohem menší, než jaké jsou rozdíly mezi Rusy, kteří nyní žijí ve velmi rozmanité a skutečně multietnické společnosti. Avšak z pohledu strany Nomenklatura a jejích západních správců neodtržení Běloruska od Ruska – když takové země, jako Ukrajina nebo Kazachstán, vyhlásily svou nezávislost – bylo nemyslitelné, tak bylo dosaženo jakéhosi podivného kompromisu, který měl uklidnit jak lid Ruska, tak Běloruska. Bylo uzavřeno několik dohod, některé dohody se donekonečna projednávaly (zejména o energetice!), a výsledkem toho všeho byl nakonec tento podivný a umělý státeček, který má pouze deset milionů obyvatel. Pokud jde o jeho vůdce, ten prohlásil, že Bělorusko se bude držet „mnohovektorové“ zahraniční politiky, kterou bych shrnul následovně: čerpat co nejvíce peněz z Ruska a současně hledat podporu u anglosionistického impéria. Poznámka: Ano, vím, Lukašenko je nazýván „posledním diktátorem Evropy“ a na Západě není populární. Chci zde vyzdvihnout jednu věc, že jeho nedostatek popularity má být připisován Západu, nikoli jemu. Lukašenko se neustále snažil získat podporu (tedy „peníze“) ze Západu a nyní se Pompeo & spol. evidentně rozhodli udělat z „jejich“ čubčího syna „našeho“ čubčího syna. Mám tím na mysli to, že Lukašenko byl učebnicový případ fenoménu „našeho čubčího syna“, nikoli však pro Západ – ale pro Rusko. Také se domnívám, že stejně jako všichni „čubčí synové“ (včetně „jejich“ a „našich“), Lukašenko se nyní obrátí se zodpovědností na Rusko. Nyní také dochází k dalšímu, velmi znepokojivému vývoji: v této celé záležitosti byla běloruská KGB buď zcela nekompetentní (což není!), nebo ji infiltrovali západní agenti. Druhé vysvětlení se mi zdá mnohem pravděpodobnější. Pokud budeme předpokládat, že byla běloruská KGB infiltrována a kompromitována, byla by to pro Lukašenka velmi špatná zpráva, neboť by se mohl ocitnout ve stejné situaci, jako například Nicolae Ceaušescu, který byl zrazen vlastními tajnými službami (můžeme si také připomenout, kolik amerických/izraelských agentů zastávalo vysoké pozice v okruhu Bašára Asada, dokud je válka v Sýrii nedonutila vybrat si, na jaké straně stojí). Upřímně řečeno, zatímco agentura CIA a ty další nejsou v některých věcech příliš dobré, jsou skutečnými mistry světové úrovně v umění zkorumpovat představitele, a to se právě mohlo stát v Bělorusku. Právě nyní jsou v Minsku a dalších městech nepokoje, a zatímco v hlavním městě má pořádková policie téměř vše pod kontrolou, již byly zaznamenány případy, kdy příslušníci pořádkové policie si jen útěkem zachránili život, jinak by je dav zlynčoval. Běloruská KGB prohlásila, že chytají nejhorší buřiče a vzbouřence, ale vzhledem k tomu, jak snadno ukrajinská SBU obelstila (nebo, ještě hůře, infiltrovala) běloruskou KGB, nejsem těmito prázdnými řečmi příliš uklidněn: tajné služby jsou zde proto, aby se postaraly o nebezpečné problémy, nikoli aby měly velká prohlášení. Od běloruské KGB slyšeli jsme, že zabránila zavraždění hlavní opoziční kandidátky Světlany Tichanovské. Kruci, to by mohla být dokonce pravda, vzhledem k tomu, že (bezradná) Tichanovská by byla dokonalým „obětním beránkem“ (a hroznou političkou, kdyby byla někdy zvolena). Ale také to vypadá, že nějaké zájmové skupiny uvnitř běloruské KGB se ucházejí o přízeň Tichanovské. Domnívám se, že obě verze jsou stejně špatné. Jak moc je tohle všechno závažné? Velmi! Polská média již začala šířit (falešné) zprávy o tom, že Lukašenko uprchl z Běloruska ve svém letadle. Tato fáma je jednoznačně vymyšlena tak, aby vytvořila (špatný) dojem, že Lukašenko je další Janukovič: nemám rád ani jednoho z těchto mužů, ale Lukašenko je mnohem tvrdší, než byl Janukovič. Kromě toho je mediální kampaň, kterou nyní vedou západní, polská a ukrajinská média, co do rozsahu bezprecedentní a pro režim bude velmi obtížné znovu získat nad zemí kontrolu. Pokud jde o Lukašenka, zdá se, že nyní nějak otočil: poté, co obvinil Rusko z toho, že nezachází s Běloruskem jako s bratrem, ale jako s partnerem, nyní tvrdí, že mluvil s Putinem a obdržel pětistránkový dokument, který celou záležitost vysvětluje, a také říká, že Rusko a Bělorusko budou přece jenom bratři. Není to příliš přesvědčivé, mírně řečeno. Je zcela logické, že Lukašenkova popularita v Rusku, která nikdy nebyla tak vysoká, nyní rychle klesá a mnoho analytiků, kteří v minulosti chválili Lukašenka za jeho (údajně) „pevnou“ politiku vůči Západu, nyní otevřeně vyjadřuje své znechucení. Stále větší počet Rusů se nyní otevřeně podivuje nad tímto celým konceptem „nadnárodního federálního státu“. Pokud jde o Lukašenkovu tolik vyzdvihovanou „mnohovektorovou politiku“, ta nyní vypadá jako zcela banální případ snahy sedět na dvou židlích. Nyní je zcela zřejmé, že lídři impéria přestali nenávidět Lukašenka na dobu nezbytně nutnou k tomu, aby ukázali krátkodobé a napůl důvěryhodné zdání shovívavosti; nyní již zase mluví o znovuzavedení sankcí vůči Bělorusku a Lukašenkovi osobně. Tohle všechno je pro Rusko extrémně nebezpečné, a to z následujících důvodů: 1. Lukašenko je absolutně strašný „náš čubčí syn“ (tito lidé jsou vždy takoví!), který necouvne. A jeho poslední šaškárny jen ukázaly Kremlu, že Lukašenko je do značné míry součástí problému, nikoli řešením. 2. Pokud Lukašenko zůstane u moci, bude to jen díky jeho (většinou velmi účinnému) represivnímu aparátu, který by mohl postačit k umlčení opozice, ale už nebude stačit k tomu, aby byl Lukašenko skutečně populární. 3. Samotný Lukašenko je zcela zřejmě nečestný a bezcharakterní, nemorální. Nezáleží mu ani trochu na Rusku (nebo v tomto ohledu Bělorusku), dbá jen o sebe. Jinými slovy, dokud zůstane u moci, bude Bělorusko dělat velké starosti Rusku. 4. Pokud bude Lukašenko svržen, ať už půjde o spiknutí KGB nebo násilné povstání podobné Majdanu, můžeme si být zatraceně jistí, že kdokoli bude u moci, 1) bude prověřen Spojenými státy a 2) bude fanaticky zaměřen proti Rusku. 5. Bělorusko nemá pro Rusko velký ekonomický význam, ale z hlediska bezpečnosti, a ještě více z vojenského hlediska, je Bělorusko naprosto nepostradatelná země pro bezpečnost Ruska. Tento poslední bod je třeba objasnit. Nejen, že se Bělorusko nachází na strategicky klíčovém místě, běloruské ozbrojené síly jsou velmi dobře vycvičené a vybavené (nedají se srovnat s ukrajinskými vojenskými složkami), a představují pro Kreml velký vojenský přínos. V Bělorusku jsou také rozmístěny ruské vojenské síly. Také je nutno dodat, že kontakty mezi běloruskou a ruskou armádou jsou velmi přátelské a velmi hluboké. Pokud by měla aliance NATO převzít velení nad Běloruskem, byl by to pro Rusko skutečně velký problém (s nímž by se Rusko sice vypořádalo, ale vyžadovalo by to zásadní přehodnocení hrozby ze Západu). Kam to povede? Zdá se mi, že pokud Putin udělá „víceméně to stejné“, Rusko bude riskovat ztrátu Běloruska, což by byla v této době, kdy se ukrajinský Banderastán rozpadá, opravdu strašná hanba. V současné době musí Rusko zabránit šíření „ukrajinské infekce“ a zároveň se připravovat na dobu po Lukašenkovi (než bude příliš pozdě). Lukašenko samozřejmě jen tak neodstoupí, takže Rusko musí najít vhodný nástroj, jak ho k tomu donutit. Osobně stále věřím tomu, že úplné opětovné přičlenění Běloruska k Rusku by nejen vyřešilo „běloruský problém“, ale také by to vyřešilo „Lukašenkův problém“. Jsem si jistý tím, že Rusko má v Bělorusku více než dostatečný vliv a zdroje, aby si vynutilo tyto změny. Ano, bylo by to obtížné i nebezpečné, ale pokud k tomu nedojde, mohlo by to vést k mnohem horšímu výsledku. Rusko musí jednat. Rychle a rozhodně.   Původní článek Putin and Russia are facing a very serious crisis in Belarus vyšel 12. srpna na ICH. Český překlad je převzat z webu Zvedavec.org. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-17 07:52:05

Zestátněné dějiny (zase jednou)

Jedním z klíčových aspektů vývoje evropské politické kultury po tzv. rozpadu východního bloku je bezesporu „zacházení“ s dějinami, v našem případě s těmi 20. století, konkrétně s II. světovou válkou. V popředí úvahy nestojí historické události jako takové, ale evidentní snaha „vítězů“ o manipulaci s dějinami k vytváření staronových strašáků. Zapřáhnutí historie do služeb ducha doby ovšem s sebou přináší dva zásadní problémy – morální a metodologický. Začněme prvním z nich, ke kterému patří oživení historické paměti. A protože se vzpomínková akce před časem konala v Polsku, kde válka vypukla, zaměřme se v prvé řadě na tuto zemi a její politiku.   Něco málo historie Vzpomínkové slavnosti ve Varšavě na centrálním náměstí pojmenovaném po generálu Józefu Pilsudském (sic!) připomněly nejen formální vypuknutí II. světové války, ale i „vysoké umění“ instrumentalizace dějin reálnou politikou. A především skutečnost, že nynější vládnoucí garnitury v Polsku si odmítají zamést před vlastním prahem. Kdyby tak totiž učinily, musely by zaujmout postoj nejen k polské represivní, asimilační politice vůči menšinám z připojených území v letech 1920–1939 (z 30 milionů polských občanů hovořilo 11 milionů jinou mateřskou řečí než polštinou, počtem největší menšiny tvořili Ukrajinci, Bělorusové, Litevci, Židé a Němci), ale i ke kritickým otázkám kolem statutu Svobodného města Gdaňska, de iure samostatného státu s většinově německy hovořícím obyvatelstvem, a koridorem spojujícím Východní Prusko s Německou říší. Vše v politicky a státoprávně nanejvýš problematickém spletenci nového evropského uspořádání po I. světové válce. A především objasnit účel polsko-německého paktu o neútočení z roku 1934, nazývaného též Pilsudski-Hitler-Pakt. Tedy smlouvy uzavřené s nacistickým režimem rok poté, co v reichu převzala moc NSDAP. Pokud nyní polská antiruská hysterie spolu s militaristickým harašením, podmalovaným místy šovinistickými tóny, ukazuje prstem na jiné a celé transatlantické společenství skloňuje tzv. Hitler-Stalin-Pakt ve všech pádech, slušelo by pasovaným demokratům i „vůdčím médiím“ v zájmu objektivity a morálky připomenout, jak události z roku 1934, tak celkovou politiku II. polské republiky. Třeba i fakt, jaká to území sovětská armáda v roce 1939 zabrala a jak k nim „mnohonárodnostní“ předválečné Polsko přišlo. V letech 1918/19 využila Pilsudského armáda revolučních zmatků v Rusku a do roku 1922 rozšířila polský stát o západní území Běloruska a Ukrajiny, včetně oblasti kolem litevského Vilna daleko na východ za tzv. Curzonovu linii. Tyto „detaily“ jsou s chladnou samozřejmostí přecházeny mlčením, nicméně obecně lze konstatovat, že Polsko nebylo žádným evropským beránkem, ale zemí s velmocenskými ambicemi – západním i východním směrem. Tak například na přelomu dvacátých a třicátých let vedly polské lidové knihovny propagační pohlednice s „historickými hranicemi Polska“ – od východního okresku Berlína po Memel, od Prahy k Vilniusu. A Roman Dmowski v jedné ze svých úvah požadoval během jednání ve Versailles Hamburk jako polský přístav. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Cílem byla nová Rzeczpospolita, což do jisté míry korespondovalo s německými plány, ve kterých se ovšem Polsko nacházelo v podřazené roli. Nejprve mělo sloužit jako dodavatel surovin a oslabit francouzský spojenecký systém ve středovýchodní Evropě, dlouhodobě spekuloval Hitler s rolí satelitního Polska coby vojenského spojence proti Sovětskému svazu. Polský podíl na kořisti měl zahrnovat oblasti na jihu SSSR, konkrétně na Ukrajině. Kontakty mezi polskou armádou a německým wehrmachtem a obecné zlepšení vzájemných vztahů ve třicátých letech jsou rovněž jaksi „zapomenutou“ skutečností. Budiž na tomto místě zdůrazněno: v evropském postversailleském (ne)pořádku byla diplomacie podle hesla „urvi, co můžeš“ (politicky i teritoriálně) a „účel světí prostředky“ běžnou praxí, Polsko nebylo výjimkou. Ba naopak: snaha o co největší politický vliv a územní rozlohu na základě politizujícího národního historismu učinila z II. polské republiky aktivního účastníka boje o moc ve střední a východní Evropě. Jednou větou: Polsko nestálo na jeho periferii, ale v centru – Československo to poznalo na vlastní kůži. A dozajista by polským představitelům slušelo něco pokání při vzpomínce na zabrané Těšínsko po vpádu německého vojska do českého zbytku republiky. Škodolibé jazyky by mohly hovořit o „rozdělení ČSR mezi Německo, Polsko a Maďarsko“. Nejde zde o vyčíslení polských „hříchů“, ale o zlomek zrcadla nastaveného nynější polské vládnoucí garnituře, která ve vztahu k vlastní meziválečné historii nezná zábrany a špetku pokory. Ba naopak: namísto smířlivých tónů stupňuje směrem na východ vojenské napětí. Jako (pseudo)morální ospravedlnění mají k tomu sloužit politikou uzurpované dějiny. Jak modelovat dějiny Polsko a Ukrajina představují extrémní příklady jevu, ve kterém výklad a porozumění minulosti řídí zákon. Připomeňme rok 2016, kdy polský Sejm odsouhlasil rezoluci označující volyňské masakry etnických Poláků ukrajinskými paravojenskými oddíly jako genocidu nebo doplněk Zákona o Institutu národní památky z roku 1998 týkajícího se jak eventuálních vyjádření o polské spoluvině na světové válce, tak popírání ukrajinských zločinů na židovském a polském obyvatelstvu. Obdobné zákony najdeme i na Ukrajině. Ty naopak politicky rehabilitují banderovské oddíly, které vedly krvavou válku jak proti Rudé armádě, tak proti Židům a etnickým Polákům. Pro současné politické klima na Ukrajině to znamená, že jejich duchovní dědici se na ně mohou kdykoliv odvolat; „státní posudek“ minulosti jim zajišťuje politickou a morální legitimitu do budoucnosti. Na tomto místě budiž opakovaně podtrženo: nejde primárně o to, do jaké míry zákon koresponduje nebo nekoresponduje s evidencí historických faktů, nebo o pojmenování zločinů: genocida, etnická čistka nebo vyvraždění – bestialita zůstává bestialitou, ať ji pojmenujeme jakkoliv. Nebezpečí pro budoucnost spočívá v politické intenci etablující nebezpečné paradigma pro budoucí zacházení s historií. Takto „zestátněné“ dějiny předpisují nebo zakazují určitý pohled na minulost pod hrozbou juristických sankcí. Nebezpečí hrozí nejen svobodě vědecké diskuse, ale i politickému projevu. Státní moc si tím vytváří efektivní nástroj na potlačení opozice. Navíc takto modelované dějiny, ve kterých je vlastní národ prezentován výhradně jako oběť, zatímco absolutní vinu nesou vždy ti druzí, budí negativní emoce namířené proti duchu porozumění a smíření. Pryč s obtížnou historií Jsme tedy svědky procesu, ve kterém byly narativy sovětské nahrazeny narativy šovinistickými. I zde se jedná o stejnou metodu postupu, vezmeme-li za výchozí bod vztah mezi historickou vědou a politikou: komplexní vztahy dějin se stávají obětí simplifikace, jsou modelovány do jednodimenzionální podoby, navíc mimo kontext doby a s cílovou perspektivou, kterou určují politické zájmy. A ty není na pozadí celkové situace v Evropě a ve světě těžké uhodnout. Revize dějin šla a jde ruku v ruce s rozšiřováním NATO na východ, její obsah se nemění, jen graduje. Její míra je přímo úměrná nárůstu vlivu Ruské federace na světové scéně, který znamená postupnou ztrátu dominantního postavení USA a jejich spojenců. Snaha politicky i ekonomicky izolovat Rusko od Evropy je zrovna tak evidentní jako postupující vojenské obkličování RF a tento postup musí být nějak zdůvodněn. Vzhledem k tomu, že již není k dispozici argument boje proti komunismu, stal se cílem politického kádrování historie 20. století obraz Ruska jako konstantního zloducha – včera, dnes i zítra. Zdánlivým paradoxem je přitom fakt, že stupeň přepisování dějin dosáhl míry, kterou neznala ani tzv. studená válka za doby existence Sovětského svazu a východního bloku. Po jeho rozpadu jsme byli svědky nejen teoretické, ale i praktické revize dějin. Exkluzívními příklady jsou jugoslávský konflikt a podpora Západu chorvatsko-ustašovským oddílům, posléze ukrajinskému převratu, jehož militantní složku tvořily právě banderovské ultranacionalistické síly. Na pováženou je podíl masmédií, tisku i televize. Příklady za celou řadu jiných. Vedle historizujících politiků typu Borise Johnsona a snaživých publicistů se množí sugestivní dokumentární pořady zabývající se výhradně tzv. západní frontou. Manipulativní element v tomto případě nespočívá v samotném obsahu dokumentů, ale ve stylu jejich podání. Zatímco o východní frontě panuje mlčení nebo opakovaně slyšíme heslo „Hitler-Stalin-Pakt“, samozřejmě bez seriózního historického kontextu, vylodění spojenců v Normandii v roce 1944 (!) je obecně označováno za počátek osvobození Evropy. Tak například televizní kanál týdeníku Der Spiegel (Spiegel Geschichte) uvedl 18. května pořad z dokumentární řady Druhá světová válka o 6. červnu pod heslem D-Day položil základ k osvobození Evropy. Obdobně nám historii osvětlil již 16. února tv kanál History: „První krok k osvobození Evropy od nacistické nadvlády bylo vylodění spojenců v Normandii.“ Podcenit současný vývoj by bylo velkou, možná dokonce osudovou chybou. Jeho komplexita přinejmenším naznačuje, že nejde o náhodu, ale o systematickou manipulaci v zájmu politiky, která opět haraší zbraněmi. Problém je o to větší, že v Evropě nastoupila nová, ahistorická generace politiků, kteří nepoznali hrůzy války. Kombinace s klesající úrovní všeobecného vzdělání u mladé „generace facebook“ představuje brizantní, nebezpečnou směs pro budoucnost.  Epilog Koncem května 2016 přijal Spolkový sněm rezoluci o turecké genocidě Arménů z konce I. světové války. Poslankyně Bettina Kudlová za CDU byla jediná, kdo hlasoval proti přijetí rezoluce. Svůj postoj zdůvodnila tím, že úkolem Bundestagu nemohou být historické posudky událostí v dějinách druhých států.  Rozhodujícím je jádro jejího zdůvodnění: ústavně-politické instituce již ze své podstaty nemohou vydávat nic jiného než politický „rozsudek“ odvislý od většiny, která parlamentu dominuje. Zestátněná historie se stává nástrojem politiky, její nebezpečnou vnitro- i zahraničně-politickou zbraní, kterou lze kdykoliv podle potřeby použít. A to je více než na pováženou.  {/mprestriction}  Autor je publicista žijící v Německu.

Čas načtení: 2024-02-19 15:11:00

Městská divadla pražská uvedou další Měsíc Ukrajiny

Městská divadla pražská (MDP) představí od 24. února do 24. března průřez všemi svými společnými projekty s ukrajinskými umělci. A to jak s těmi, kteří našli útočiště v České republice, tak i těmi, které MDP podporují přímo na Ukrajině.

Čas načtení: 2024-02-23 00:06:00

Pavel se dnes na Hradě setká s ukrajinskými válečnými uprchlíky

Praha - Prezident Petr Pavel se dnes dopoledne setká na Pražském hradě s ukrajinskými válečnými uprchlíky. Smyslem setkání je podle odboru komunikace prezidentské kanceláře představit a ocenit některé...