Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-02-28 09:20:45

Velkoměstské a velkokapelové nálady

Slovenský trumpetista, křídlovkář a skladatel Lukáš Oravec se přihlásil s dalším bigbandovým albem. Loňské album LUKÁŠ ORAVEC ORCHESTRA „The Sun“ je nominováno na prestižní Radio Head Awards jako slovenské jazzové album roku (mimochodem nominace se týká také nahrávky jeho kvarteta s hostujícím Jerrym Bergonzim „Hope“). Ale to Oravcovi a spol. prostě nestačí! A zaplaťbůh za to. Neboť novinka „Big City Moods“, vydaná v režii lídra (Lukáš Oravec Records), je opět reprezentativní ukázkou moderního velkokapelového jazzu… Představím těleso: Gráf Ádám, Miroslav […] The post Velkoměstské a velkokapelové nálady first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Velkoměstské a velkokapelové nálady

Čas načtení: 2024-11-19 15:55:30

Co je kratom a jaké má druhy?

Co se v článku dozvíte? Co je to kratom? Druhy kratomu Zelený kratom Bílý kratom Žlutý, červený, hnědý kratom Stonky a žilky Mixy kratomu Fermentace a sušení Jak vyrábíme naš kratom? Závěr Co je to kratom? Kratom je tropický strom (Mitragyna speciosa) pocházející z jihovýchodní Asie, především se vyskytuje v zemích jako Indonésie, Thajsko a Malajsie. Listy kratomu se po staletí používají v tradiční medicíně díky svým stimulačním a sedativním vlastnostem. Kratom obsahuje aktivní látky zvané alkaloidy, především mitragynin a 7-hydroxymitragynin, které interagují s opioidními receptory v těle. V nižších dávkách kratom působí jako stimulant, zvyšuje energii a bdělost. Ve vyšších dávkách může mít sedativní účinky, pomáhat při úlevě od bolesti, uvolnění a dokonce i při usínání. Účinky se liší nejen podle dávky, ale i podle druhu kratomu. Zatímco u menších dávek lze zaznamenat rozdíly mezi jednotlivými druhy, u větších dávek se všechny typy kratomu stávají sedativními a mohou působit tlumivě. Často se používá jako přírodní prostředek proti bolesti, úzkosti a k úlevě od závislosti na opioidech, avšak je také kontroverzní kvůli možnému vzniku závislosti a vedlejším účinkům, jako jsou nevolnost, závratě. V některých zemích je kratom regulován nebo zakázán kvůli bezpečnostním obavám, zatímco v jiných je dostupný jako bylinný doplněk. Téměř 99 % veškerého kratomu na trhu pochází z Indonésie, konkrétně z Kalimantanu, indonéské části Bornea. Konkrétně se jedná hlavně o region Kapuas Hulu v Západním Kalimantanu a pak nejrůznější místa, vesničky v Centrálním a Jižním Kalimantanu. Veškeré zpracování na prášek, přebalování, a krabicování pak probíhá také v Západním Kalimantanu, a to v městě Pontianak. Druhy kratomu Kratom, který pochází z listů stromu Mitragyna speciosa, nabízí různé druhy kratomu, které vznikají dle způsobu zpracování. Mezi ně patří zelený, bílý, červený, žlutý, hnědý kratom a stonky a žilky. Listy se nejprve drtí, čímž vzniká prášek – výsledný produkt. Ten může být dále zpracován do tablet, kapslí nebo extraktů (práškových i tekutých). Všechny odrůdy kratomu (Mitragyna Speciosa, Hirsuta, Javanica, a další.) mají společné aktivní látky, jako jsou mitragynin a 7-hydroxymitragynin, avšak jejich poměr se může značně lišit v závislosti na původu, stáří stromu a způsobu zpracování. Jak tedy vznikají jednotlivé druhy kratomu a čím se liší? Jedním slovem – zpracováním. Na základě toho, jak zpracujeme listy kratomu, vznikají jeho jednotlivé druhy. Celkově existuje pouze 6 čistých druhů kratomu, a to: Zelený kratom Bílý kratom Žlutý kratom Červený kratom Hnědý kratom Stonky a žilky Tyto druhy získaly své jméno díky způsobu zpracování, čímž získávají svou specifickou barvu a účinky. Zelený kratom Nejjednodušší na zpracování. Vzniká pouhým sušením listů, a to ve vnitřních prostorách, sušírnách. Zelený kratom, často nazývaný Green Kratom, má širokou škálu účinků, které se lišit na základě dávkování. V Indonésii se často používá k: Energie a povzbuzení Zlepšení nálady Mírné zvýšení soustředění a kognitivních funkcí Rovnováha mezi stimulací a relaxací Doporučené dávkování se obvykle pohybuje od 2 do 6 gramů, ideálně obden, přičemž nižší dávky poskytují více stimulačních účinků a vyšší dávky mohou vést k mírné sedaci. Bílý kratom Bílý kratom, označovaný jako White Kratom vzniká stejně jako zelený kratom, ale s tím rozdílem, že v bílém kratomu najdeme i stonky a žilky listů, které jinak v ostatních druzích správně nejsou, proto vybírejte kvalitní prodejce. Stonky a žilky dávají bílému kratomu jeho specifické účinky, které ho činí populárním mezi uživateli. V Indonésii se často používá k: Stimulace a zvýšení energie Mentální energie, soustředění Bdělost Zvýšení kognitivních funkcí Fermentace a sušení Uživatelé by měli být opatrní a začít s nižšími dávkami, obvykle mezi 2 a 6 gramy, aby zjistili svou toleranci. Žlutý, červený a hnědý kratom Vzniká fermentací (kvašením), při které se listy kratomu vkládají do průhledných plastových pytlů, ve kterých celý proces probíhá, a to na přímém venkovním slunečním svitu. Tyto tři druhy kratomu se liší v délce fermentace: Žlutý kratom Je v průměru fermentován 1-2 dny. Mezi jeho specifické účinky patří: Mírné zvýšení soustředění a kognitivních funkcí Rovnováha mezi stimulací a relaxací Zlepšení nálady Úleva od bolesti Žlutý kratom se považuje za „střední“ variantu mezi červeným a zeleným kratomem. Nabízí kombinaci mírné stimulace, relaxace a sedace, což ho činí vhodným pro nové uživatele, kteří hledají mírnější účinky. Uživatelé obvykle doporučují začít s nižšími dávkami (1–2 gramy) pro energetizující účinky a postupně zvyšovat dávku až na 4–6 gramů, pokud je potřeba silnější účinek, například úlevu od bolesti nebo pomoc se spánkem. Červený kratom Je v průměru fermentován 4-5 dní. Červený kratom, je známý svými sedativními a uklidňujícími účinky. Je často volbou pro ty, kteří hledají přirozenou úlevu od stresu, bolesti a nespavosti. Mezi jeho hlavní účinky patří: Uvolnění a relaxace Úleva od bolesti Zlepšení spánku Zvýšení nálady díky otupení a uvolnění od bolesti Hnědý kratom Je v průměru fermentován až 10 dní. Hnědý kratom poskytuje silný sedativní účinek, je totiž nejdéle fermentovaný Je vhodný k medikaci, spánku a hluboké relaxaci Analgetické vlastnosti Sedativní účinky (při vyšších dávkách) Je důležité sledovat, jak tělo reaguje, a podle toho upravit dávkování. Obvykle se doporučuje začít s nižšími dávkami (2-4 gramy) a postupně zvyšovat, pokud je potřeba silnější efekt, až na 5-6 gramů pro více sedativní účinky. Stonky a žilky Stonky a žilky se často přidávají do bílého kratomu, zatímco u jiných druhů bývají odstraněny. Když se zpracují na čistý prášek bez zelených částí listů, nabízejí účinky podobné silné kávě – zvyšují soustředění, bdělost a dodávají čistou, přírodní energii. Kratomy s přívlastky jako Maeng Da, Dragon, Super, Jungle, Jongkong, Kasongan, Dayak, Kapuas, Borneo, Bali, Thai, Malay a další Kratom s názvy jako Maeng Da, Dragon, Super, Jungle, Jongkong, Kasongan, Dayak, Kapuas, Borneo, Bali, Thai, Malay a další nejsou samostatné druhy nebo specifické druhy z určité lokality. Jedná se o mixy pěti základních typů kratomu: zeleného, bílého, žlutého, červeného a hnědého. Tyto kombinace vznikají obvykle smícháním již hotových prášků. Například mix známý jako Green Maeng Da je tvořen z 75 % zeleným kratomem, 20 % bílým a 5 % červeným, což vytváří jedinečnou kombinaci s charakteristickými vlastnostmi. Je důležité zdůraznit, že tyto mixy nejsou výsledkem rozdílů v druzích, lokalitách, způsobech zpracování nebo typech sušení a fermentace. Jde výhradně o různé poměry kombinací základních druhů kratomu. Receptura na mixy obvykle není přesně stanovená. V Indonésii je běžné, že každý výrobce vytváří své vlastní mixy, což znamená, že stejné mixy u různých prodejců v České republice nenajdete. Dokonce i stejný výrobce může mix míchat pokaždé trochu jinak. Míchání se provádí ručně, často "od oka," ve velkých kontejnerech o objemu 100 až 500 litrů, což může vést k variacím mezi jednotlivými šaržemi. Ačkoli jsou tyto míchané kratomy mezi některými uživateli oblíbené, přinášejí i určité nevýhody: Nejistota v preferenci čistých druhů: Pokud užíváte mixy, není možné zjistit, který z čistých druhů kratomu vám nejvíce vyhovuje, protože dostáváte kombinaci více typů najednou. Riziko, že vám některé složky nebudou sedět: U mixů platíte i za druhy kratomu, které vám nemusí vyhovovat. Pokud mix obsahuje druh, na který vaše tělo nereaguje dobře, mohou být účinky slabé nebo téměř neznatelné, případně vám kratom nemusí zdravotně vyhovovat. Různé mixy od různých prodejců: Každý prodejce může nabízet odlišné mixy, což znamená, že váš zážitek závisí na konkrétním složení mixu. Fermentace a sušení Kratom získává své jedinečné účinky díky pečlivě řízeným procesům fermentace a sušení, které se liší podle typu. Zatímco zelený a bílý kratom se suší především na slunci – u bílého kratomu se navíc zpracovávají i stonky a žilky – žlutý, červený a hnědý kratom získávají své specifické vlastnosti nejprve fermentací a poté sušením. Čím delší je doba fermentace, tím výraznější jsou účinky finálního produktu. Po fermentaci se listy suší v uzavřených prostorách nebo sušírnách, což obvykle trvá 1 až 2 dny. Tento proces je však silně ovlivněn počasím. Během suchých období sušení probíhá rychleji, ale v období dešťů, které v Indonésii trvá od prosince do března, může být sušení kvůli omezenému slunečnímu svitu zdlouhavé a trvat až déle než týden. K urychlení sušení v těchto podmínkách slouží sušící bubny. Fermentace se také v deštivých měsících prodlužuje, což zvyšuje náročnost výroby. Po dokončení fermentace a sušení se kratom zpracovává do různých forem, přičemž nejčastěji se setkáme s práškem z jemně mletých listů. V nabídce jsou také extrakty, tablety a kapsle. V České republice jsou v současnosti legálně dostupné práškové formy, kapsle, tablety, práškové a tekuté extrakty. Jak se situace změní po plánované regulaci, zůstává nejisté, protože v aktuálních legislativních návrzích nejsou uvedeny přesné specifikace. V zahraničí, zejména ve Spojených státech, je sortiment kratomových produktů mnohem širší. Kromě základních forem zde najdeme také drinky, suplementy, fitness tyčinky a dokonce různé potraviny a nápoje s obsahem kratomu, což svědčí o širším přístupu k jeho využití. Jak vyrábíme náš kratom? 1. Sběr listů na plantážích i v džungli Pečlivě vybrané listy kratomu sbíráme přímo na plantážích nebo v divoké džungli. Následně je balíme do 25–50 kg pytlů a převážíme do našeho skladu, kde začíná proces sušení a fermentace. Během zpracování odstraňujeme stonky a žilky, které se přidávají zpět pouze do bílého kratomu, aby získal svou typickou charakteristiku. 2. Drcení na hrubé části Po dokončení sušení drtíme celé listy na menší, hrubé části, čímž vznikají drcené listy kratomu. 3. Opětovné prosévání a odstraňování stonků a žilek Drcené listy prosíváme a znovu se zbavujeme všech zbylých stonků a žilek, abychom zajistili co nejvyšší kvalitu. 4. Převoz do Pontianaku, centra Západního Kalimantanu Proseté listy pak putují do hlavního města Západního Kalimantanu, Pontianaku, kde se nachází naše moderní nano továrna. 5. Mletí na nano prášek a čištění V nano továrně listy meleme na jemný nano prášek. Současně dochází k důkladnému čištění, při kterém odstraňujeme nečistoty a i ty nejmenší stopy těžkých kovů. 6. Balení a příprava na export Namletý nano prášek přebalujeme z původních 25–50 kg pytlů do průhledných 1 kg sáčků. Každý sáček je vakuován, opatřen šarží a štítky, a poté balen do 20 kg krabic (20 sáčků po 1 kg). Krabice jsou označeny speciální izolepou a značením podle druhu kratomu. 7. Laboratorní testování ve vládní laboratoři Každá šarže kratomu prochází přísným testováním ve vládní laboratoři v Pontianaku, aby splňovala všechny naše interní i zákonné požadavky na kvalitu. 8. Sterilizace gama iradiací Z Pontianaku se kratom přesouvá do Jakarty, kde v gamma továrně probíhá gama iradiace. Tento proces kratom 100 % sterilizuje a eliminuje všechny bakterie, viry a mikroorganismy. 9. Doprava do České republiky Po gama iradiaci je kratom letecky nebo lodí dopraven do České republiky, konkrétně do hlavního skladu v Olomouci. Zde probíhá vykládka, přebalování, sterilizace pomocí UV záření a další laboratorní testování podle interních pravidel a zákonných norem. Nakonec je kratom připraven k distribuci našim zákazníkům. Díky tomuto pečlivě řízenému procesu od sběru přes fermentaci a sušení až po mletí a sterilizaci je zajištěna vysoká kvalita a bezpečnost finálního produktu. Tím se kratom dostává k vám, našim zákazníkům, v té nejlepší možné podobě. Závěr Kratom je fascinující rostlina, která přitahuje pozornost nejen pro své psychoaktivní účinky, ale také pro svůj potenciál v oblasti zdraví a wellness. Jeho různé druhy nabízejí široké spektrum účinků, od zvýšení energie a zlepšení nálady až po úlevu od bolesti. Ačkoliv kratom má své místo v tradiční medicíně jihovýchodní Asie, důkladné porozumění jeho účinkům a způsobu zpracování je klíčové pro jeho zodpovědné užívání.

Čas načtení: 2020-07-25 12:16:14

K lepší náladě se můžete projíst i zdravě

Jídlo sice deprese ani úzkosti zcela nevyléčí, správně zvolené potraviny ale mohou pomoci tomu, abychom se cítili lépe. Úzkostné stavy a špatnou náladu pak můžeme zažívat mnohem méně často. Vhodně zvolenou stravou tak můžeme docílit i lepší a veselejší nálady. A teď nemáme na mysli čokoládu, po které hodně lidí kvůli zlepšení nálady sahá.

Čas načtení: 2024-01-03 07:00:00

Depresivní leden – proč nepropadat panice

Víte, že leden bývá často označován jako nejdepresivnější měsíc v roce? Američané pro to mají dokonce termín a to: JANUARY BLUES, což lze velmi volně přeložit jako lednové deprese. A ať již nazveme lednové změny nálady jako sezónní změny nálady, či deprese, vězte, že je naprosto normální, se po váno ...

Čas načtení: 2020-08-07 13:02:02

George Steiner: Na Modrovousově hradě (ukázka z knihy)

Na Modrovousově hradě je knižní esej předního amerického intelektuála George Steinera, který v něm hledá souvislosti mezi vyspělou civilizací a kulturním barbarstvím. Rozsahem nepříliš dlouhý, myšlenkově ovšem hutný a po jazykové i argumentační stránce strhující esej, jímž se George Steiner zařadil mezi přední filozofy kultury své doby, tematicky navazuje na studii T. S. Eliota z roku 1948, jež zkoumá podstatu kultury a její postavení v západní společnosti. Steiner jde však ještě o něco dál a pokládá opomíjené a v mnoha případech doposud nevyřčené otázky, jimiž „naši“ kulturu představuje ve zcela novém světle. Čtenář má tak možnost podniknout historicko-filozoficko-literární sondu do dějin západní civilizace, jež odhaluje vzrušující, ale i značně znepokojující souvislosti mezi vyspělou civilizací a kulturním barbarstvím. Ústřední tezí, kterou se Steiner snaží obhájit, je tvrzení, že holokaust nemáme chápat jako exces, nýbrž jako doprovodný jev modernity, vyvěrající z příliš velké sázky na člověka, a že určité příčiny nelidskosti a obecné krize hodnot, jež vedly k současnému přehodnocení kultury, lze paradoxně najít v samotném srdci civilizovanosti.   Ukázka z knihy:   NESMÍRNÁ „ENNUI“   „Několik poznámek k redefinici kultury“ – čtenář jistě pozná přímý odkaz na esej Poznámky k definici kultury (1948) T. S. Eliota. Žádné poutavé čtení to není. Jedná se o dosti ponurý text, napsaný tváří v tvář barbarství tehdejší doby, o skutečných příčinách a formách oné nelidskosti toho však příliš neříká. Přesto si zaslouží pozornost, přinejmenším proto, že pochází z pera mimořádně vnímavého pozorovatele. K otázkám a výzvám, jež zaměstnávaly Eliotovu mysl při obhajobě tradičního řádu, se budu v následujícím eseji průběžně vracet.   Snad vyjma ryze biologických determinant nejsme ve skutečnosti ovlivňováni reálnou minulostí, nýbrž tím, jak minulost vnímáme, jak si ji představujeme. Naše představy mají častokrát status pečlivě vybraných a strukturovaných mýtů. Podobně jako v případě genetické informace se nám obrazy a symbolické rekonstrukce minulosti vštěpují do paměti a formují naši vnímavost. Každé nové dějinné období se zrcadlí v obrazech vlastní minulosti a její živoucí mytologii nebo v minulosti vypůjčené z jiných kultur. O vlastním smyslu, identitě, o pokroku či úpadku se uvažuje ve světle toho, jak to bylo předtím. Ozvěny, na jejichž podkladě se společnosti snaží vymezit rozsah, strukturu a autoritu vlastního hlasu, přicházejí zezadu. Ve hře jsou evidentně složité mechanismy, jež vycházejí z neuvědomované, avšak životně důležité potřeby zachování kontinuity. Společnost zkrátka potřebuje mít své předchůdce. Tam, kde chybí takovýto přirozený vývoj, kde společenství nově vzniklo nebo bylo po dlouhém údobí života v rozptýlení a podmanění znovu sjednoceno a obnoveno, tam zajišťují patřičnou minulost intelektuálové a umělci. „Dějiny“ amerických černochů a moderního Izraele jsou toho dobrým příkladem. Ten nejpůvodnější motiv však může být čistě metafyzický. Většina dějinných epoch totiž vykazuje společný rys, jímž je vědomí existence více či méně vzdáleného zlatého období, kdy vše bylo takřka ideální, kdy člověk souzněl se svým přirozeným okolím. Mýtus o pádu, o vyhnání člověka z ráje přesahuje hranice jednotlivých náboženství, je univerzální. Stěží bychom hledali civilizaci – a možná i individuální vědomí –, jež by neobsahovala stopu připomínající nějakou vzdálenou katastrofickou událost. Někde se něco muselo pokazit, že byl člověk donucen opustit „tajemný posvátný hvozd“ a v potu tváře se lopotit a plahočit světem, bez možnosti návratu k přirozenému modu bytí. I v soudobé západní kultuře, nebo lépe „postkultuře“, hraje tato představa promarněné idyly velmi důležitou roli. Tentokrát se však jedná o idylu relativně nedávnou a sekulární povahy. Vědomí toho, že žijeme v překotné době plné chaosu, násilí a mravní otupělosti, že v umění čelíme zásadnímu rozpadu hodnot, že jako společnost zabředáváme do stále většího barbarství, že se řítíme do nového „období temna“, v němž civilizace, tak jak jsme ji znali, může zaniknout nebo na malém ostrůvku přežívat jako skanzen – tyto pocity strachu, natolik živé a hojně živené, že nám pronikly do morku kostí, čerpají svou aktuálnost a zdánlivou nevyvratitelnost na základě srovnání. Moderní pochybovačství a sebemrskačství živí vědomí existence konkrétních věků, jež se jeví jako „zlaté“. Tato představa je natolik rozšířená a platná, že ji běžně přecházíme bez povšimnutí. Jinými slovy: naše zakoušení a hodnocení přítomnosti, často tolik negativistické, probíhá neustále na pozadí toho, čemu říkám „mýtus devatenáctého století“ nebo také „vysněná zahrada liberální kultury“. Tuto zahradu bylo dle obecného smýšlení a cítění možno najít v Anglii a západní Evropě v období přibližně od dvacátých let 19. století do roku 1915. Jak tomu často bývá, i zde je údaj o počátku spíše výsledkem obecné shody než jedné konkrétní události, zato konec tohoto dlouhého léta lze stanovit s apokalyptickou přesností. A podobně přesně můžeme určit i hlavní rysy této zahrady – vysoká úroveň tradiční vzdělanosti, vláda zákona, omezená, ale neustále se rozšiřující a zdokonalující forma zastupitelské demokracie, diskrétnost a velká míra soukromí v osobních záležitostech, relativně bezpečné ulice, všeobecně rozšířená víra v ústřední ekonomickou a civilizační roli umění, vědy a techniky, mírumilovné soužití národních států (až na několik lokálních konfliktů panovalo od bitvy u Waterloo po Sommu nepřetržité období míru), dynamická, lidsky řízená součinnost opatření umožňujících šplhat po společenském žebříčku, ale i udržet etablované postavení, spořádané mezigenerační soužití, autorita ve vztahu mezi otcem a synem (třebaže občas rozrušována přirozenými revoltami), poučenost v oblasti sexuality, stále však obecně uznávaná a dodržovaná norma cudnosti atd. Ve výčtu těchto rysů by se jistě dalo pokračovat dál, to ale není mým záměrem. Šlo mi o to ukázat, že dohromady vytváří symbolický obraz kýženého bohatství a prosperity, jenž s naléhavostí mytického vzoru ovlivňuje naše vnímání okolního světa. S tímto ideálem se setkáváme porůznu podle okruhu našich zájmů. Rodiče „ví“, že existovala doba, kdy vládly přísné mravy a děti na slovo poslouchaly. Sociolog „ví“ o městské kultuře vysoce imunní vůči hrozbám anarchie a nepředvídatelným výbuchům násilí. Nábožensky založený člověk a moralista „ví“ o dřívější době s pevným hodnotovým řádem. Každý z nás si dokáže dát dohromady příslušné medailonky – o spořádané domácnosti, s patřičnou mírou soukromí a služebnictvem, o nedělních procházkách v čisťounkých a upravených sadech, o latině vyučované na základní škole a ušlechtilém duchu vyššího vzdělávání, o existenci skutečných knihkupectví a o poučených debatách v parlamentu. Sečtělý člověk „ví“, že existovala doba, kdy závažné literární a akademické počiny vycházely v nákladech adekvátních jejich důležitosti a učenosti, třebaže jejich tržní hodnota nebyla nikterak závratná. Stále mezi sebou najdeme spoustu těch, kteří s nostalgií vzpomínají na ono báječné léto roku 1914 a kultivovanější, lidštější svět 19. věku, jehož výšin se nám již nepodařilo znovu dosáhnout. Právě v porovnání s tímto azurovým nebem nám připadá, jako by to dnešní bylo permanentně potaženo popelavým suknem. Když ovšem podrobněji prozkoumáme, z čeho tento pocit vychází, zjistíme, že mnohokrát se tak děje na základě čistě smyšlených nebo přinejlepším přikrášlených skutečností, že naše pojetí 19. století je výplodem představivosti Dickense či Renoira. Budeme-li naslouchat historikům, zejména těm radikálního ražení, rychle poznáme, že v těch opravdu podstatných záležitostech je ona „vysněná zahrada“ pouhou fikcí. Při detailnějším pohledu se totiž ukáže, že bezvadná schránka vybroušeného chování a obecné zdvořilosti ve skutečnosti zakrývala četné trhliny v podobě společenského vykořisťování, že buržoazní sexuální mravnost byla víceméně jen pozlátkem maskujícím pro měšťáka tolik příznačné pokrytectví, že ideály klasické vzdělanosti naplňovala jen hrstka vyvolených, že bezpečnost předměstí (faubourg) a veřejných parků závisela přímo na tom, do jaké míry se podařilo ukočírovat frustrované obyvatele chudinských čtvrtí. S trochou úsilí si každý může zjistit, jak ve viktoriánské Anglii doopravdy vypadal běžný pracovní den v továrně či na jaká čísla se v důlních oblastech na severu Francie v sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století šplhala dětská úmrtnosti. Každý si může ověřit, že stabilita a intelektuální bohatství života střední a vyšší střední třídy byly během onoho dlouhého liberálního léta přímo podmíněny ekonomickým a posléze i vojenským ovládnutím rozsáhlého území, jemuž se dnes říká rozvojový nebo třetí svět. To vše je zjevné, a dáme-li prostor racionální úvaze, jsme ochotni si to také uvědomit. A přesto stále tíhneme k mytologii a raději dáváme přednost nám libé a našemu cítění poplatnější představě o kdysi ušlechtilé, nyní pustošené zahradě. Do jisté míry je za tuto nostalgickou náladu zodpovědné samo devatenácté století. Z dobových prohlášení by se dala sestavit antologie chlouby a samolibosti. Oslavný tón, jenž podbarvuje Tennysonovu báseň Locksley Hall, není výjimkou, zaznívá nesčetněkrát na mnoha různých místech a napříč odlišnými obory. Známé je Macaulayovo chvalořečení nových možností vědy v eseji o Baconovi z roku 1837:   It has lengthened life; it has mitigated pain; it has extinguished diseases; it has increased the fertility of the soil; it has given new securities to the mariner; it has a furnished new arms to the warrior; it has spanned great rivers and estuaries with bridges of form unknown to our fathers; it has guided the thunderbolt innocuously from the heaven to earth; it has lighted up the night with the splendour of the day; it has extended the range of human vision; it has multiplied the power of human muscles; it has accelerated motion; it has annihilated distance; it has facilitated intercourse, correspondence, all friendly offices, all dispatch of business; it has enabled man to descend the depths of the sea, to soar into the air, to penetrate securely into the noxious recesses of the earth, to traverse the land in cars which whirl along without horses, to cross the ocean in ships which run ten knots an hour against the wind. There are but a part of its fruits, and of its first-fruits; for it is a philosophy which never rests, which has never attained, which is never perfect. Its law is progress.   Díky vědě se prodloužila délka života a zmírnila bolest, podařilo se najít lék na některé dříve nevyléčitelné nemoci, zvýšila se úrodnost půdy, námořníkům se zajistila větší bezpečnost a armádě výkonnější zbraně, postavily se mosty, o nichž se našim předkům ani nesnilo, podařilo se uzemnit blesk, osvětlit noční ulice, znásobit možnosti lidského oka a sílu lidských svalů, zrychlením pohybu se umenšily vzdálenosti a zvětšily možnosti vzájemného kontaktu a korespondence, zdokonalil se obchod, státní správa, člověku se podařilo ponořit hlouběji do moře, vystoupat výše do nebes, bezpečně proniknout do zrádných útrob země, cestovat po souši ve vozech netažených koňmi, plout oceány rychlostí deset uzlů za hodinu… A to vše je pouze začátek, první ovoce, předzvěst dalších sklizní, neboť věda se nikdy nezastaví, nikdy se neuspokojí, vždy bude mířit dál. Jejím zákonem je pokrok.   Apoteóza ze závěru druhého dílu Fausta, Hegelovo pojetí dějin s učením o sebeuvědomování ducha, Comteův pozitivismus, filozofický scientismus Clauda Bernarda – to vše je v různých obměnách vyjádřením bezmezné důvěry v čirá, nezpochybnitelná fakta. Dnes na tuto důvěru pohlížíme tak trochu nevěřícně s ironickým úšklebkem. Ale i v jiných dobách se pěly ódy. Představa ztracené soudržnosti, pevného středu, disponuje daleko větší autoritou než historická pravda. Fakty ji lze popírat, ale nikoliv odmyslet, neboť je spojena s jistými psychologickými a mravními potřebami. Coby dialektická protiváha nám umožňuje uchopit vlastní postavení v dějinách, a tím nám dává pocit sebejistoty. Vše naznačuje, že je to proces organický. Obyvatelé Římské říše se podobně ohlíželi za utopickou počestností z období republiky; ti, kteří ještě stačili poznat ancient régime, cítili, jako by se v pozdějších letech propadli zpátky do pravěku. Z toho, co bylo kdysi snovou, ideální představou, se v přítomnosti může stát noční můra. Nehodlám zde tento proces vyvracet nebo vykládat „autentický obraz“ liberální minulosti. Pouze navrhuji, abychom „léto 1815–1915“ vnímali z trochu jiné perspektivy. Nikoliv jako symbolickou epochu, jejíž počestnost a báječnost máme chápat jako mravní měřítko, jako obžalobu našeho stavu kultury a společnosti, nýbrž naopak jako skutečný zdroj těchto těžkostí. Má teze zní, že určité příčiny nelidskosti a obecné krize hodnot, jež nás nutí přehodnotit pojetí kultury, lze paradoxně najít v samotném srdci civilizovanosti v onom dlouhém období míru 19. století.   Pozornost chci zaměřit na motiv ennui. Anglické boredom ani německé Langweile – snad s výjimkou Schopenhauerova pojetí – nevystihují všechny vrstvy významu; italské la noia je již o něco přesnější. Mám tím totiž na mysli stav mnohonásobné frustrace a kumulované zahálky (désoeuvrement), stav, kdy vědomí entropie podemílá vitalitu a elán, kdy opadá energické nadšení, kdy upadá v rutinu. Po určité době se při setrvačnosti či nečinnosti začne do krve pozvolna a nepozorovaně vylučovat jed, způsobující jízlivou apatii, horečnatou letargii, již lze přirovnat k oné nepatrné, přesto paralyzující závrati člověka (výstižně ji v Biographia Literaria popisuje Coleridge), když jde potmě po schodech a naprázdno prošlápne. Přibližných pojmů a obrazů se nabízí celá řada, nejpřiléhavějším vyjádřením je patrně Baudelaireův „splín“ coby kombinace přehnaného, nejisté očekávání – ale očekávání čeho? –, únavy a omrzelosti:   Rien n’égale en longueur les boiteuses journées, Quand sous les lourds flocons des neigeuses années L’ennui, fruit de la morne incuriosité, Prend les proportions de l’immortalité. — Désormais tu n’es plus, ô matière vivante! Qu’un granit entouré d’une vague épouvante, Assoupi dans le fond d’un Sahara brumeux; Un vieux sphinx ignoré du monde insoucieux, Oublié sur la carte, et dont l’humeur farouche Ne chante qu’aux rayons du soleil qui se couche.   Nic není delšího než strašní dnové zimy, když sněhem závějí jdou kroky kulhavými a Nuda nesmírná, plod nezvědavosti, se zvolna nafoukne do Nesmrtelnosti. – Teď, živá hmoto, jsi již jen kus bídné žuly, jenž, lady obklopen, se v hrozných píscích tulí kdes uprostřed Sahary vždy ponořené v mlhách! Ztracená stará sfinx, jež není na mapách, jež, věčně mrzutá, se dává do zpívání jen v rudých paprscích, když slunce mdlé se sklání.   „Vague épouvante“ (lady obklopen), „humeur farouche“ (věčné rozladění, mrzutost) – tato spojení bychom měli mít na zřeteli. Chci tím zdůraznit skutečnost, že ona žíravá ennui byla stejně tak neodmyslitelnou součástí kultury 19. století jako neochvějný optimismus pozitivistů a whigů. A netýkalo se to pouze plesnivějících duší služek, jak lapidárně vystihl Eliot. Bahenní plyn nudy a otupělosti se plíživě šířil společností, přičemž trápil i nejvyšší kruhy společenského a intelektuálního života. Ke kaž­dému textu, v němž se v benthamovském duchu hlásá smělá důvěra v meliorismus, bychom našli protikladné vyjádření bytostné nudy. V roce 1851 se koná Světová výstava, toho samého roku ovšem také vychází kniha básní plných tesklivé, podzimní nálady, pro něž zvolil Baudelaire název les Limbes (Limby). Osobně považuji za nejvýmluvnější a nejproročtější protest 19. století Gautierovo „plutôt la barbarie que l’ennui!“ (raději barbarství než nudu!). Pokud dokážeme pochopit příčiny tehdejší zvrácené touhy po chaosu, dokážeme lépe porozumět našemu současnému stavu a tomu, jak se s ideálem velké minulé doby vyrovnáváme. Žádný soupis citací ani statistik nám neoživí to vzrušení a dojetí, tu touhu po dobrodružství vyvolanou událostmi mezi lety 1789 až 1815. Ve hře bylo tehdy mnohem víc než politická revoluce a válka, třebaže bezprecedentního geografického a společenského rozsahu. Francouzská revoluce a Napoleonské války – la grande épopée – doslova zrychlily tempo vnímaného času. Postrádáme sice relevantní studii o tom, jak se dějinami měnilo vnitřní nazírání času a jak to ovlivňovalo rytmický vzorec vnímání, máme ale spolehlivé důkazy, že lidé, kteří zažili 90. léta osmnáctého století a první dekádu století devatenáctého a zároveň ještě pamatovali tempo života za starého režimu, pocítili znatelnou akceleraci času a vůbec celkové schopnosti myšlení. Odrazem této zásadní změny je například rozhodnutí republikánského režimu začít používat zcela nový kalendář a letopočet nebo Kantovo údajné opoždění při ranní procházce, když dorazily zprávy o pádu Bastily. Dokonce i lidé tehdejší doby hovoří o tom, jak se každý následný rok politických bojů a společenských nepokojů vyznačoval rozdílnou grafickou podobou. 1789, Quatrevingttreize, 1812 – to nejsou pouze příslušné letopočty, nýbrž zásadní dějinné předěly bytí doprovázené proměnami historického uspořádání krajiny natolik mohutnými, že se takřka okamžitě staly legendami. (Jelikož hudba je z podstaty věci vůči proměnám časovosti velice citlivá, nebude jistě od věci prozkoumat z dějinné a psychologické perspektivy revoluční tempi, jež ve svých symfonických a komorních skladbách v příslušných letech rozvinul Beethoven.) Spolu s tímto accelerandem souvisí i jisté „zhuštění“ prožitků lidského života. Je obtížně uchopit to slovy, ale podíváme-li se na dobovou literaturu a osobní záznamy, je tento fenomén dobře patrný. Navýsost platným se zdá být moderní reklamní všelék „žít intenzivněji“. Až do Francouzské revoluce a následných pochodů a přesunů napoleonských armád, od La Coruñi po Moskvu, od Kaira po Rigu, byla historie převážně privilegiem a terorem několika vybraných jedinců. Běžný člověk stál stranou, jako ostatní sice zažíval útrapy různých přírodních katastrof a nemocí, ale ty se povětšinou přehnaly jako přílivová vlna, aniž si někdo uvědomoval jejich historický význam. Až během událostí mezi lety 1789 až 1815 došlo k radikální změně: najednou i běžný občan bez politických ambicí, starající se výhradně o vlastní živobytí, vnímá skutečnost, že kolem kráčí dějiny. Levée en masse, všeobecná mobilizace revolučních armád nebyla pouze nástrojem dlouhotrvajícího válčení a indoktrinace společnosti či překonáním starých konvencí tradičního způsobu válčení, jehož se účastnil vždy jen omezený počet profesionálních vojáků. Jak výstižně poznamenal Goethe, když pozoroval bitvu u Valmy, armáda složená z lidu, a obecně pojetí národa ve zbrani, znamená, že historie se stala záležitostí kaž­dého. Napříště se budou v západní kultuře den co den napjatě očekávat aktuální zprávy – o trvalé krizi a nenávratné ztrátě pastorálnosti 18. století viz De Quincy a jeho popis poštovních dostavníků pádících Anglií, aby do všech koutů roznesly zprávy o posledním dění ve Španělské válce za nezávislost. Kdekoliv běžný občan pohlédne nad živý plot své zahrady, spatří špičky bajonetů. Když Hegel dokončil Fenomenologii ducha, jež je mistrným záznamem nové intenzity bytí, noční ulicí se ozýval dusot koňských kopyt z Napoleonovy eskorty směřující k Jeně. Rovněž nám chybí dějiny budoucího času (na jiném místě se pokusím ukázat, jakým způsobem by vnitřní gramatika mohla pracovat). Je však jasné, že revoluční a napoleonské dekády přinesly hlubokou pocitovou změnu ve vnímání určitosti naděje. Očekávání pokroku, osvobození – jak na osobní, tak společenské rovině –, jež bývalo ponejvíce zbožným přáním chiliastů, leželo najednou na dosah ruky. Velké metafory obrody a nového stvoření objevující se v učení o druhém příchodu, po němž má na zemi zavládnout mír a spravedlnost, začaly ve světle dramatických události nabývat konkrétních reálných rozměrů. Pojednou se zdálo, že v utopických vizích věčně zmiňovaný „zítřek“ je vlastně pondělí ráno. Když si pročítáme dekrety vydané Národním konventem a jakobínským režimem, skoro nás jímá závrať z toho, co všechno se zdá být možné. A to tady a teď – již v příští hodině má nastat ten slavný okamžik, kdy se podaří vymýtit nespravedlnost, pověrčivost, chudobu, kdy svět konečně svlékne a odhodí starou kůži. U Saint-Justa se pod budoucím časem skrývá vždy ta nejbližší budoucnost. Pokud bychom chtěli zjistit, jakým způsobem ovlivnilo ono „vtrhnutí“ naděje senzibilitu tehdejšího člověka, stačí si přečíst Wordsworthovo Preludium nebo Shelleyho básně. Dovršení lze pak nalézt v Marxových ekonomických a politických spisech z roku 1844. Od chvíle, kdy člověk poznal křesťanství, se necítil být tak blízko okamžiku, kdy skončí noc, kdy znovu vyjde světlo. Zrychlení času, nová vášnivost a vnímání dějin, pocit blízkosti mesiášské budoucnosti přispěly i ke změně tónu sexuálních vztahů. Patrná je již ve Wordsworthových básní o Lucy nebo v Předmluvě k Lyrickým baladám (Lyrical Ballads) z roku 1800, jež obsahuje pronikavé poznámky o sexuálním apetitu. Těžko lze tento nový tón porovnávat s jinými díly, pomyslně leží kdesi mezi Swiftovým Deníkem psaným Stelle (Journal to Stella) a Keatsovými dopisy Fanny Brawneové. Nebo si vezměme Hazlittovo pozoruhodné Liber Amoris (1823) – z dřívějších epoch neexistuje dílo, v němž bychom našli podobně drásavé a sebekritické vyjádření milostné lásky. Ve hře je přitom spousta faktorů: „sexualizace“ krajiny, v níž konkrétní počasí, roční období i denní doba symbolizují určitou milostnou náladu; nutkání prožít milostný akt jako ten nejintimnější okamžik účasti na tvořivém principu bytí a zároveň se o to podělit se čtenářem. Můžeme se jen domnívat, co za tím mohlo stát: snad částečná emancipace žen a jejich postavení v politice, snad kolaps formální zdrženlivosti a zdvořilostních konvencí, jež v ancien régime určovaly způsob chování a jednání příslušné společenské vrstvy. Mezi rozšířením a zintenzivněním milostné lásky a dynamikou revoluční vřavy v Evropě vskutku existuje spojitost. Obecně však tento jev, jehož vrcholem je amalgám milostné lásky a dějin, zůstává spíše v pozadí jako něco mystického a jen těžko uchopitelného. Vědomí, že naše sexualita je do značné míry postromantická, že mnohé z našich konvencí se zakládá na přehodnocení erotična podle Rousseaua a Heineho, nám zde příliš nepomůže. Pokud ale tyto skutečnosti spojíme dohromady, můžeme oprávněně konstatovat, že v Evropě během relativně krátkého časového údobí došlo k pozoruhodné proměně vnímání a hodnot, jež nemá obdoby v žádné jiné nám známé epoše. Hegel tak mohl prohlašovat, že dějiny samy vstupují do nové éry, že klasické období dějin je minulostí.   Přirozeně následovalo dlouhé období reakce a pasivity. Dle příslušné politické orientace jej můžeme vnímat buďto jako století útisku ze strany buržoazie, jež potlačila Velkou francouzskou revoluci a napoleonskou výstřednost, jelikož to pro ni znamenalo ekonomické výhody, nebo jako sto let postupně expandujícího liberalismu a civilizovanosti. Až na několik spasmických záchvatů revoluční nálady, jež se ovšem vždy podařilo potlačit (1830, 1848 a 1871), a na hrstku drobných válečných konfliktů lokálního rázu (krymská či pruská válka), si Evropa užívala stoleté období míru, jež utvářelo ráz společnosti západního světa a jež stanovilo kritéria kultury, které jsme ještě donedávna považovali za vlastní. Pro ty, kdo zažili tuto změnu na vlastní kůži, bylo ono vyčpění revolučního napětí značně vysilující a zdrcující zkušeností. Právě v období bezprostředně následujícím po bitvě u Waterloo je třeba hledat kořeny oné „nesmírné ennui“, o níž již v roce 1819 Schopenhauer hovořil jako o chorobě plíživě požírající člověka nového věku.   George Steiner (1929–2020) byl americký polyhistor, filozof, literární a kulturní kritik, lingvista, komparatista, esejista a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších a nejvlivnějších intelektuálů druhé poloviny 20. století. Jeho celoživotním zájmem byl vzájemný vztah jazyka, literatury, umění a společnosti v době po holokaustu. Za svou více než padesátiletou publikační kariéru vydal celou řadu knih, z nichž nejvýznamnější jsou například Language and Silence (1970), After Babel (1975, česky Po Bábelu, 2010), kontroverzní román The Portage to San Cristobal of A.H. (1985), soubor esejí No Passion Spent (1996), intelektuální autobiografie Errata (1997, česky 2011) nebo právě přítomný svazek, vydaný původně v roce 1971.   Nakladatelství Dauphin, 2020, překlad Michal Kleprlík, 1. vydání, 168 stran.

Čas načtení: 2020-06-29 08:22:01

Poválečné kádrování českých Němců: Fandové Hitlera chtěli k sociálním demokratům a do KSČ

V souvislosti s koncem války v květnu 1945 se každoročně uvažuje například o osudu českých Němců. Ale v podstatě lze jejich jednání shrnout do jedné věty: Když koncem 30. let se jevit Hitler jako superman, šli většinově čeští Němci za ním, a když nacistické Německo bylo rozbombardováno a rozstříleno, rádi by se stali ihned dobrými československými sociální demokraty nebo komunisty. O tom se ale příliš nehovoří. Psal se rok 1945, květen končí, k životu se klubal červen. Obnovená československá administrativa ustavila antifašistické komise. V okresech komise prověřovaly chování místních Němců za války. Kdo neprošel úspěšně kádrováním, nebyl uznán antifašistou a měl před sebou odsun do Německa. Místní Němci by udělali doslova cokoliv, aby nemuseli do odsunu. O tomto fenoménu jsem napsal knihu Ústecké kádrování (AOS Publishing 2016) o prvních poválečných čistkách a o kádrování desítek tisíc Němců žijících v okresu Ústí nad Labem v roce 1945. Důležité je jenom žít co nejpohodlněji Pročetl jsem stovky dotazníků nazvaných Komise. Antifašistický okres Ústí nad Labem. Ze studia dotazníků jsem porozuměl tvrzení, že lidé udělají cokoliv, aby si zachovali život tak, jak jim vyhovoval. Důležitá není idea, kterou do včerejška zastávali, ale dlouhodobé přežití v určitě kvalitě, kterou nechtějí ztratit. Po roce 1989 řada česko-slovenských úředníků a různoobčanů zmutovaných do podoby politiků též vystřídala řadu politických idejí/stran. Lidé jdou prostě za momentálně lepším. Co jim vyčítat, když na světě není žádné jistoty – pokud ovšem v nějakou specifickou jistotu nevěříte? Prostě lidé se chovají stále stejně – podle momentální potřeby. Typologie „dotazníkových“ Němců Je-li člověk při změně mocenského stavu vydán na milost vítězi, snaží se vydávat signály, které mu zaručí pokud možno klidný běžný život „neviditelného“ člověka. To platilo i pro české Němce v roce 1945. Z tohoto hlediska lze ústecké Němce podle antifašistických dotazníků rozdělit do několika skupin, a sice na: - typické antifašisty – členy komunistické strany, sociální demokracie, - antifašisty vzhledem k prokázané odbojové činnosti, - slušně se chovající Němce s dobrozdáním Čechů, - Němce, kteří zdůrazňovali, že se ničeho nedopustili, v žádné fašistické straně nebyli, nic špatného Čechům neprovedli, tedy byli v pozici mrtvého brouka, a proto jsou vlastně antifašisty, - Němce, kteří byli v nějaké fašistické organizaci (ale jen krátce), nebo tam údajně museli být kvůli svému zaměstnání, - Němce organizované v SPD či NSDAP nebo „opferring der NSDAP“ – čekatele (kandidáty) členství v NSDAP. Typickým „českým“ Němcem byla například Anna Grunichová z Ústí nad Labem (narozena 6. 10. 1883), bydlící v ulici dr. Ed. Beneše 42. Všechny kolonky v dotazníku proškrtala. Ničeho pronacistického se nikdy nezúčastnila – ani do roku 1938, ani po obsazení Sudet nacistickým režimem. Její profesí byla starost o domácnost. Připojena je fotografie starší ženy v prostém oblečení s domácí kočkou. Grunichovou považujeme za typického místního Němce z pohraničí. Žila svůj nenápadný tichý život tzv. bezvýznamného jedince v obrovském soukolí. Ale ani nenápadnost nikoho neochraňovala. Byla Němkou, tedy podléhala kolektivní odpovědnosti za kolektivní politiku tzv. sudetských Němců. Proto i neviditelný Němec měl narýsovaný jasný osud – odsun z Československa. Protože neviditelný Němec nebyl v odboji proti nacismu (jako drtivá většina Němců) vlastně pasivně souhlasil s konáním nacistů. Tím spadal do kategorie kolektivní viny. Katalog svatouškovství Jak se čeští Němci snažili sbírat antifašistické body, bylo zřejmé z vyplněných dotazníků antifašistické komise. Pokud ústečtí Němci nebyli před válkou sociálními demokraty, komunisty nebo nebyli v odboji. Přesto doufali, že získají výjimku z poválečného německého osudu (odsunu) s pomocí drobných zásluh a kádrových bonusů v životopisu. Měli ale smůlu, protože členy antifašistické komise byli také němečtí antifašisté, kteří dobře znali situaci v regionu, a chování svých německých spoluobčanů. Ředitel ústeckého muzea Václav Houfek k tématu uvedl: Na identifikaci nacistů na Ústecku významně pomohli němečtí antifašisté. Lze přímo říci, že organizovali čistky mezi Němci a nahlašovali je ústeckému českému revolučnímu národnímu výboru. Příkoří, kterému byli antifašisté během války vystaveni, nacistům s koncem války vraceli. V knize jsem uvedl, že uváděné pozitivní informace v dotazníku ve prospěch prověřovaných Němců lze rozdělit do několika skupin: poslouchání zahraničního rozhlasu 1a. prosté poslouchání zahraničního rozhlasu potvrzené svědky 1b. k tomu ještě aktivní rozšiřování zpráv mezi lidmi potvrzené svědky slušné chování vůči Čechům 2a. slušné chování vůči Čechům s podpisy svědků 2b. doplněné o slušné chování vůči zajatcům, případně židům pomoc perzekuovanému člověku 3a. přímluvou či svědectvím ve prospěch nacisty ohroženého člověka 3b. skrývání osoby nebo věci patřící člověku z odboje 3c. hmotná pomoc perzekuovanému člověku 3d. pomoc perzekuovanému člověku formou zaměstnávání Čechů, židů, sociálních demokratů a komunistů, což spojoval s ústrky, které kvůli tomu měl ze strany nacistických organizací manželství jako alibi 4a. jeden z manželů v širší rodině byl Čech 4b. žena měla dítě s Čechem (František Roček, Ústecké kádrování, str. 99-101) Ani antifašisté neměli na růžích ustláno Protiněmecké nálady byly na konci války natolik silné, že je pociťovali i němečtí antifašisté, kteří nemuseli do odsunu. Antifašisté se setkávali: 1. s vypočítavou protiněmeckou hysterií zakrývající cílevědomé rabování českými „revolučními“ zloději, 2. s liknavostí až lhostejností československých úřadů při napadání německých antifašistů, 3. byli sice v dobrém vztahu s místními Čechy, ale museli být ve střehu vůči českým novo-osídlencům z vnitrozemí, kteří v německých antifašistech viděli jenom Němce – čili pakáž, která zapříčinila druhou světovou válku, 4. byli v dobrém vztahu s místními Němci, které osobně znali a věděli, že během války, byť nebyli uznáni antifašisty, se chovali slušně. Měli mezi nimi i přátele. Podobně, jako mnohým místním Čechům – sousedům, jim bylo líto, když museli jejich němečtí sousedé jít do odsunového transportu. Proto jim pomáhali, čímž se dostali do střetu s protiněmecky orientovanou československou státní mocí. Typickým příkladem problému, naznačeného ve čtvrtém bodu, je článek nazvaný „Antifašisté – náš stálý problém“. Noviny Sever (číslo 5, 30. října 1945, str. 3.) v něm informovaly, že na Mostecku v Janově a v Horním Litvínově proběhly domovní prohlídky u některých antifašistů. Byla u nich nalezena jízdní kola, rádia, zásoby ovoce a potravin – uložili si je u nich evakuovaní Němci. Proč i potraviny? Protože nikdo z nich nevěřil, „že to tak zůstane, jak to nyní je, a chtějí se se svými věcmi shledat, až se zase vrátí“, jak uváděli antifašisté. Několik antifašistů bylo zatčeno. Na toto téma ředitel ústeckého muzea Václav Houfek řekl: „Němečtí antifašisté byli loajální vůči československému státu. Spolu s Čechy přebírali 8. a 9. května moc v Ústí n. L. Bohužel, protiněmecké nálady následkem války a represí byly vyhraněné. Proto raději v letech 1945 a 1946 požádala většina antifašistů o dobrovolný odsun do Německa.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-06 18:40:33

Po nás potopa? Spíše (s)poušť!

Délský potápěč - Stránky věnované metapolitice, kultuře, historii a geopolitice Vytisknout PDF Autor: Jan Maloušek Na nervy z NERVu: od národa odtržené myšlení o národním hospodářství NERV představil sdělovacími prostředky hlavního proudu široce a hlasitě popularisovaný „návrh k vyššímu dlouhodobě udržitelnému ekonomickému růstu,“ jelikož se „český ekonomický model vyčerpal.“ Jistě nelze rozporovat, že naše vlast se nachází ve velmi komplikované situaci a hospodářská rovina tvoří […] Mohlo by vás zajímat: Evropské obrození Kdo nás to straší CZEXITem? Protiislámské nálady: role současné vládnoucí… O suverenitě Václav Jan: Úloha masové zábavy při formování nového člověka The post Po nás potopa? Spíše (s)poušť! appeared first on Délský potápěč.

Čas načtení: 2024-02-26 19:15:23

Nemůžete si vybrat barvu telefonu? S Infinixem můžete mít každý den jinou

Infinix u nás prodává spíše levnější modely, ale inovací a zajímavých řešení se nebojí. Vystavované modely mají displej i na zádech a můžete si je tak každý den měnit podle nálady. Na MWC v Barceloně ukázala čínská společnost Infinix svůj inovativní koncept E-Color Shift, který by mohl změnit způsob, jakým vnímáme personalizaci našich mobilních zařízení. Tento koncept využívá technologii E Ink Prism 3 pro změnu barev a motivů na zadním krytu zařízení, což umožňuje uživatelům upravit vzhled jejich telefonu podle aktuální nálady nebo preference a přináší do světa mobilních zařízení zcela novou úroveň personalizace. Technologie za konceptem E-Color Shift je

Čas načtení: 2024-05-02 14:00:47

Nejzbytečnější funkce? Telefon Google dostává šílenou novinku, má usnadnit vyjádření nálady při hovoru

Aplikace od Googlu neustále dostávají aktualizace s funkcemi Telefon Google nyní obdržel novinku, která se však jeví úplně zbytečně Má usnadnit vyjádření nálady při hovoru… ale proč? Google neustále udržuje své aplikace pomocí aktualizací s opravami chyb a novými funkcemi, s nimiž se snaží zajistit, aby se uživatelům s jednotlivými službami pracovalo čím dál jednodušeji. […] Celý článek si můžete přečíst na Nejzbytečnější funkce? Telefon Google dostává šílenou novinku, má usnadnit vyjádření nálady při hovoru

Čas načtení: 2024-07-12 06:31:08

FBI odkryla „farmu“ botů, kteří na sociální síti X šířili proruské dezinformace

Americké ministerstvo spravedlnosti spolu s Národním úřadem pro vyšetřování (FBI) zastavilo sofistikovanou tajnou informační kampaň založenou na umělé inteligenci (AI) na sociální síť X (dříve Twitter). Stopy vyšetřování vedly až k Rusku. Tento případ poukazuje na rizika spojená s touto technologií. Podle ministerstva se podařilo odhalit složitou dezinformační kampaň založenou na zhruba tisícovce falešných účtů na platformě X. Tyto účty převzaly americkou identitu a pomáhaly šířit ruskou propagandu, píše server ReadWrite. Za těmito profily však nestáli lidé, ale armáda botů, což je dlouhodobý problém X. Šéf sociální sítě Elon Musk slíbil podniknutí kroků proti botům, způsob jeho podnikání ale naopak krizi ještě prohloubil,

Čas načtení: 2024-09-03 10:22:07

Seriály, které vás dostanou do podzimní nálady

Podzim klepe na dveře a než se nadějeme, přijde sychravé počasí. Protože v typickém podzimním počasí se nelze věnovat práci okolo domu ani v zahradě, je nejlepším řešením uvelebit se na gauči. Pusťte se do sledování seriálů Aby vás posedávání brzy neomrzelo, pusťte si k tomu nějaký seriál, s jehož pomocí vám podzim uteče mnohem ... The post Seriály, které vás dostanou do podzimní nálady first appeared on SuprŽena.cz.

Čas načtení: 2025-01-22 09:02:15

Německo - zhoršení ZEW indexu v lednu

ZEW index, tedy jeden z ukazatelů nálady v německé ekonomice, se v lednu zhoršil na 10,3 bodů. Trh čekal zhruba stejnou hodnotu (15,3), jaká byla v prosinci (15,7). Ke zhoršení nálady přispěla data ze závěru loňského roku, i kvůli nimž německá...

Čas načtení: 2025-03-25 11:44:10

Letem světem: nálada v Evropě i v Americe; turecké devizové intervence; aprílová cla

Index nákupních manažerů ukázal zlepšení nálady v březnu (sice stále pod 50 body, ale na těchto úrovních jsme byli naposledy v polovině 2022), ale zhoršení nálady ve službách (na 50 bodů).

Čas načtení: 2025-03-30 06:00:00

CBD v léčbě úzkosti před onkologickým vyšetřením

Úzkost spojená s onkologickým vyšetřením zahrnuje obavy z nepříjemných pocitů spojených se samotným vyšetřením, z progrese nemoci a z neznámého. Její prevalence mezi dospělými pacienty se pohybuje od 23 do 81 procent. Většina studií naznačuje, že tento jev dosahuje vrcholu spíše před skenováním než po něm. Článek amerických autorů v časopise JAMA Open Network čtenářům přibližuje výsledky randomizované, dvojitě zaslepené klinické studie, která proběhla v prestižním Dana Farber Cancer Institute. Lékaři zkoumali účinnost a bezpečnost jednorázové dávky 400 miligramů orálně podaného CBD při zvládání úzkosti během 48 hodin před vyšetřením za účelem posouzení nádorové zátěže u padesáti onkologických pacientek s pokročilou rakovinou prsu. CBD by patrně mohlo fungovat jako bezpečný a účinný prostředek pro léčbu úzkosti související s onkologickým onemocněním. Pokles skóre úzkosti byl u skupiny s CBD 19 bodů, zatímco u skupiny s placebem skóre kleslo o 15 bodů, přičemž za spolehlivou změnu nálady podle dotazníku VAMS (což je uznávané a platné měřítko osmi specifických stavů nálady) se považuje až změna vyšší než 20 bodů. Ačkoli rozdíl mezi skupinami nebyl statisticky významný, tyto signály jsou podle slov autorů dostatečně zajímavé, aby odůvodnily další zkoumání CBD jako bezpečné a pravděpodobně účinné látky pro léčbu úzkosti související s onkologickým onemocněním. The post CBD v léčbě úzkosti před onkologickým vyšetřením appeared first on Magazín Konopí.

Čas načtení: 2025-04-24 16:16:15

Aromaterapie ve vaně: Jak si vybrat správnou bombu do koupele podle nálady

V dnešní uspěchané době je čas na sebe stále vzácnější. Naštěstí existují malé rituály, které nám umožňují na chvíli zapomenout na každodenní stres a dopřát si opravdový odpočinek. Jedním z takových rituálů je relaxační koupel, která se stane o to příjemnější, pokud ji doplníme o šumivé koule do koupele od značky Isabelle Laurier. Tato koupelová [...] Příspěvek Aromaterapie ve vaně: Jak si vybrat správnou bombu do koupele podle nálady pochází z Její svět

Čas načtení: 2025-09-17 07:08:48

Supersport, který pomocí AI čte nálady řidiče. Lamborghini ukázalo, kam směřuje řízení budoucnosti

Lamborghini ukazuje, jak může umělá inteligence pomoci řidičům. Auto prý pozná náladu i chyby a přizpůsobí se vašemu stylu jízdy.

Čas načtení: 2025-09-23 00:01:13

Malajzia, Kambodža, Thajsko – Tri nálady, stovky zážitkov

Niektoré cesty sa nedajú vysvetliť mapou. Musia sa precítiť – tak ako trojkombinácia Malajzia, Kambodža a Thajsko.... Príspevok Malajzia, Kambodža, Thajsko – Tri nálady, stovky zážitkov zobrazený najskôr ZN.SK.

Čas načtení: 2025-10-22 06:30:20

Realme GT 8 Pro: má špičkovou výbavu a fotomodul, který si změníte podle nálady

Realme GT 8 Pro nabízí fantastickou výbavu a netradiční designový prvek Můžete si u něj změnit tvar i barvu modulu fotoaparátu Telefon se pyšní vysokým výkonem, fotoaparáty od značky Ricoh a obří baterií Značka Realme, za kterou stojí čínské Oppo, představila ve své domovině novou rodinu vlajkových smartphonů. Tvoří ji dva telefony – základní Realme GT 8 a vybavenější Realme GT 8 Pro. Na obou modelech je jasně patrné, že se nejedná o „béčkové“ telefony značky Oppo, ale o perfektně vybavené kousky, které se nezaleknou ani té nejlepší konkurence. Přečtěte si celý článek Realme GT 8 Pro: má špičkovou výbavu a fotomodul, který si změníte podle nálady

Čas načtení: 2025-12-15 18:07:10

Krásné svátky a úspěšný rok 2026 s pořádnou porcí dobré nálady

Znáte recept na úspěšnou kampaň? Jasná strategie, hrst kreativity, porce poctivé práce a pořádná […] Článek Krásné svátky a úspěšný rok 2026 s pořádnou porcí dobré nálady se nejdříve objevil na Včeliště.

Čas načtení: 2025-12-21 14:58:39

Hudba může sloužit jako barometr nálady

TLDR: Analýza 20 000 songů z americké hitparády od roku 1973 do 2023 ukázala na příbytek slov souvisejících se stresem, tlakem, hněvem či úzkostí o 80 %. Studie tuna. Je hudba dneska horší než ta dřív? Záleží asi, kterého senila se zeptáte – ale paradoxně se podle nového výzkumu zdá, že je… depresivnější! Došla k tomu srovnávačka Univerzity […] The post Hudba může sloužit jako barometr nálady appeared first on VĚDÁTOR.