Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2026-06-19 10:54:09

Výroba zmetků nestojí jen materiál, ale i čas a pověst firmy

Ve strojírenské dílně rozhodují o úspěchu detaily, které lidským okem sotva postřehnete. Stačí, aby soustruh nebo fréza uhnuly o setinu milimetru, a celá série precizních hřídelí či čepů může letět rovnou do šrotu. Dnešní odbytové trhy neodpouštějí chyby – zákazníci v automotive nebo letectví vyžadují absolutní přesnost a stoprocentní zaměnitelnost dílů. Když se ve výrobě […] The post Výroba zmetků nestojí jen materiál, ale i čas a pověst firmy first appeared on OnlineZena.cz - Internetový časopis pro ženy. The post Výroba zmetků nestojí jen materiál, ale i čas a pověst firmy appeared first on OnlineZena.cz - Internetový časopis pro ženy.

Čas načtení: 2021-05-03 13:54:12

Eliška Krausová-Chaves konkuruje humorem a vypravěčským talentem svým slavným bratrům

„Elišku nešlo ve vzpomínkách polapit jako rodiče a ostatní sourozence. Nechtěl jsem si příliš vymýšlet a ona toho využila a vysmekla se slovům,“ charakterizuje spisovatel Ivan Kraus svoji mladší sestru. Uchopit ucelený obraz výjimečné charismatické ženy se odhodlal až člověk „zvenčí“, novinář Vladimír Kroc. Eliška Krausová-Chaves se mu svěřila s peripetiemi svého dobrodružného života. V knižním rozhovoru Letenka do neznáma aneb Rozhovory přes oceán společně sledují její cestu od dětství a dospívání v rodině spisovatele a novináře židovského původu přes výlet do Kolumbie, kde se rozhodla zůstat, až po současnost. V textu se jen tak mimoděk objevují zmínky třeba o tom, že jako malá recitovala Františku Hrubínovi jeho verše, hrála divadlo s Petrem Svojtkou č Jiřím Ornestem, trénovala krasobruslení. A v Bogotě zažila bombové útoky. Sestra spisovatele Ivana Krause, politologa Michaela Krause a moderátora Jana Krause, která na jaře roku 1968 vyrazila do Kolumbie zdokonalit svoji španělštinu, jako by jela na Slapy. „Přijela jsem do Kolumbie, jako bych jela na Slapy. Nic jsem předem nevěděla, vypadalo to jako zajímavá, dobrodružná cesta do neznáma. Brzy jsem pochopila, že Amerika je jiný pohled na svět, jiný pohled na život, trošku jakoby jiné století,“ vypráví v rozhovoru s moderátorem Českého rozhlasu Vladimírem Krocem. Když přišla 21. srpna okupace Československa, rozhodla se v Kolumbii zůstat. Díky silným genům a lásce osudového muže dokázala zvládnout nejrůznější nástrahy a vystoupat vysoko na společenském žebříčku. V jejím strhujícím životě se objevují známí herci, básníci, umělci, učenci, bohatci, dobrodruzi, váleční hrdinové, diktátoři, prezidenti. Elišku poznáváme nejen jako profesorku francouzštiny na univerzitě v Bogotě, ale i jako telefonní spojovatelku, prodavačku paruk, manažerku knihkupectví či příležitostnou televizní herečku. Současně nám dává nahlédnout do životů Kolumbijců a do historie neobyčejné rodiny Krausových zpopularizované zejména nejstarším bratrem, spisovatelem Ivanem Krausem a nejmladším Janem. „Eliška drží slovo, nenechá si nic líbit od nikoho, chodí včas, a pokud jde o rodinnou loajalitu, jako by patřila do románových postav nejslavnějších mafiánských rodů. Umí být diplomaticky shovívavou, stejně jako nekompromisně a pevně přímou,“ popisuje svoji starší sestru známý herec a moderátor.   Ukázka z knihy:   Předmluva Nejdřív vás zkusmo několikrát elegantně urazí, vyšle dobře mířené jedůvky a tiše se baví vaší reakcí. Když tímto testem projdete, odloží masku lehce arogantní profesorky a dovolí vám krok za krokem vstoupit do jejího světa. Pod zdánlivě drsnou slupkou je totiž křehká duše a nezištné srdce.      Poprvé jsem Elišku Krausovou-Chaves viděl v Praze ve Viole na oslavě osmdesátin jejího bratra, spisovatele Ivana Krause. Na jevišti byli i její mladší bratři, profesor politologie Michael a populární moderátor Jan Kraus. Žasl jsem nad tím, jak graciézně svým sourozencům takříkajíc nic nedarovala a často je brilantně v ostrovtipu překonala. Přes všechno špičkování a slovní pošťuchování bylo naprosto zřejmé, že se všichni respektují a mají se rádi.      V únoru 2020 jsme se štábem České televize vyrazili do Kolumbie natáčet novou řadu série Postřehy odjinud. Věděl jsem, že osud Elišky, která žije v Bogotě už víc než půl století, nemůže v našem vyprávění chybět. Musel jsem ji dlouze přemlouvat, po některých dřívějších zkušenostech přistupovala k novinářům z Čech s apriorní nedůvěrou. Pomohla přímluva Ivana, který mě v e-mailu nazval „dobrým přítelem“. Pravda je taková, že už jsme spolu absolvovali spoustu rozhlasových rozhovorů, ať už dříve na Dvojce v pořadu Jak to vidí nebo později na Radiožurnálu či v Hovorech pro Český rozhlas Plus. Mám všechny jeho knihy a jeho humor mě pokaždé spolehlivě pobaví.      „Pošlu pro vás svého řidiče,“ pravila paní Eliška do telefonu tónem, který nesnese nic než souhlas. Asi vycítila moje tiché rozpaky: „Víte, pane Vladimíre, tady střední třída žije trochu jinak, než je zvykem v Evropě, ale to si řekneme…“      Přivítala nás na Národní pedagogické univerzitě, kde učí francouzský jazyk a kde pětadvacet let vedla sekci mezinárodních vztahů. Přiznám, že to pro mě byl trochu šok: interiéry školy byly značně ošuntělé, objekty posprejované graffiti, celkový dojem nic moc.      Tím víc se tam vyjímala paní Eliška: energická, mimořádně krásná žena aristokratických pohybů a rázných gest s maličko ironickým úsměvem. Kadence jejích slov byla neuvěřitelná. Provázela nás univerzitním kampusem, na klopě elegantního sáčka zapnutý bezdrátový mikrofon a nebohý kameraman, který se marně snažil s námi držet krok, protože natáčel ilustrační záběry, jen ve sluchátkách slyšel: „No, kde se toulá ten váš kolega, já na vás nemám tolik času…“      Nakonec nám věnovala skoro celý den i následující sobotu, kdy jsme natáčeli u ní v bytě na Růžovém vršku. Nechala nám naprosto volné pole působnosti, až se její hospodyně podivovala: „Vy jste jim dovolila, aby šli i do ložnice?!“      „Jen je nechte, ať dělají, co potřebují…“      O jejím životě v Kolumbii, vzdálené rodině, osudovém muži Ignaciovi, univerzitním životě, asociaci ASOČHECA, kterou založila, a spoustě dalšího nám toho navyprávěla tolik, že by to bohatě vydalo na všech třináct dílů našich Postřehů odjinud. Bylo mi líto nepoužitý materiál nechat ležet ladem.      Po návratu domů vypukla pandemie, v Kolumbii s asi čtrnáctidenním zpožděním oproti Česku, a všem nám rázem přenastavila životní rytmy. Náhle jsem měl – nezávisle na vlastní vůli – po asi třiceti letech intenzivní práce spoustu volného času. Přijal jsem to jako výzvu.      Nesměle jsem v e-mailu navrhl paní Elišce, že by mohla vzniknout tato knížka. Zdálo se mi, že bez velkého váhání přijala, a navázali jsme na naše povídání v Bogotě, teď už na dálku, přes oceán.      Musím ocenit styl a krásný jazyk, jímž se i po tolika letech na jiné polokouli Eliška Krausová vyjadřuje.      Dělil nás šestihodinový časový rozdíl, obvykle na moje otázky odpovídala večer bogotského času poté, co splnila svoje pedagogické povinnosti, kterých kvůli karanténě přibylo. A tak se musela naučit vyučovat distančně, online. Bylo znát, že ji to vyčerpává, ale nikdy odpověď na moje otázky neodbyla. Naopak psala vzletně, s osobitým šarmem, vždycky měla na paměti, že každá odpověď by měla gradovat aspoň malou pointou. A tak jsem se těšil, že si ráno přečtu další strhující mikropříběh z jejího života a začlením ho do utěšeně přibývajícího textu. Myslím, že nás ta práce bavila oba stejně, a doufám, že je to na výsledku znát.      Paní Elišce bych chtěl zvlášť poděkovat za otevřenost a téměř bezmeznou důvěru, bez které bychom nemohli nikdy dojít tak daleko.      Jen jsem žasl, jak se – tak nějak mimoděk – objevovaly zmínky třeba o tom, že jako malá recitovala Františku Hrubínovi jeho verše, hrála divadlo s Petrem Svojtkou, Jiřím Ornestem či Radimem Vašinkou, trénovala krasobruslení, chodila do baletu. V Havaně si podala ruku s Fidelem Castrem…      Nekladl jsem si za cíl napsat ucelený životopis, předkládáme vám společné povídání, vzpomínky moudré ženy na události, které jí přinášel osud, zpočátku poněkud záludný: do Bogoty se původně vydala jen na pár měsíců, aby se zdokonalila ve španělštině, nakonec se Kolumbie stala jejím novým domovem.      O tom všem jsou naše Rozhovory přes oceán.      Kéž se Vám dobře čtou… Vladimír Kroc   První část PAN KRAUS   Zdá se mi, že máte svoje křestní jméno ráda. Bylo to tak odjakživa? Zajímala jste se o to, kdo vám vybral jméno Eliška? Za mého dětství Elišky téměř nebyly. Nikdy jsem nepotkala druhou. Líbilo se mi, že jsem jedinečná, a když jsem se začala ptát proč, maminka vždycky říkala: „No přece Eliška Přemyslovna, poslední česká královna…!“ A to se mi líbilo ještě víc. Časem jsem se dozvěděla, jak to vlastně bylo.      Narodila jsem se po válce v atmosféře štěstí a všeobecné radosti. Kolem maminky v porodnici, protože se rozhodla mě pojmenovat ještě tam, byla spousta lidí a všichni se cítili být kmotry. Děda, maminčin otec Vincenc Vlasák, navrhoval jméno Anděla. Teta, matčina sestra, přišla s Annou, další teta, manželka jejího bratra, byla pro Marii.      Naše maminka měla v hlavě Scarlett, protože právě dočetla román Margaret Mitchellové Jih proti Severu a vlastně celý život byla její hrdinkou Scarlett O’Harová. Jenže v tu chvíli, podle jejího vyprávění, si nebyla jistá, zda se vůbec odváží něco takového vyslovit nahlas.      Z nějakého důvodu předtím o jméně příliš nepřemýšlela, s tatínkem o tom nemluvili… Popisovala, jak byla v horečce a náhle se jí vybavila Eliška. Proč, to nevěděla. Vyhrkla: „Bude se jmenovat Eliška!“      A táta se na ni udiveně a dojatě podíval, protože jeho maminka, která zemřela v Osvětimi, byla Eliška. Na to samozřejmě celá ta energická skupina příbuzných nic nenamítala, jen prý velice překvapeně opakovali: „Eliška?“      Nezapomínejte, že jediný opravdový nekatolík tam byl můj otec a oni s něčím podobným nepočítali. Děda – byl vždy galantní – prý rychle řekl: „To je krásné české jméno.“      No a já jsem tedy Eliška Anna Marie Božena. Nevtipkuju, mám to černé na bílém. Děda prý na závěr tiše dodal: „A taky Božena.“ To bylo jméno mojí babičky, jeho ženy, která zemřela během války, ale kvůli zdravotním potížím. Po ní se jmenovala i moje maminka.      Ta však neměla svoje jméno nikdy ráda, ale když vzpomněli jednu babičku, přidali i druhou. Moje maminka se u této příhody naučila několik věcí: že se jménem si musí být předem jista a že nemá zvát nikoho na křtiny. A to napříště dodržela.      Při své vrozené skromnosti jsem si brzy zvykla být jediná. V Kolumbii taky dlouho žádná jiná nebyla, a kolem mě už vůbec ne. Jaké bylo moje překvapení, když po mnoha letech najednou při návštěvě v Praze slyším zvolání: „Eliško!“ Hned se otočím a tam běží nějaké děvčátko. Musela jsem si zvykat, že se Eliška vrátila do českého povědomí, ostatně sám jste toho svědkem.   Je pravda, že mám dceru Elišku. Momentálně u nás žije víc než jednašedesát a půl tisíce žen a dívek toho jména, dnes je mimořádně populární… Znamená to, že jste si vystačila s touto jedinečností a neměla žádné přezdívky? Neměla jsem, pokud vím, žádné, říkali mi Eli, Ela.   Maminka měla v dospělosti za vzor Scarlett O’Harovou. Kdo byl v dětství a dospívání vaším hrdinou? Přemýšlím, jestli jsem měla nějaké vzory. Byla jsem obyčejná, normální holka, ani vám nevím… Za mého dětství a mládí jsme neměli televizi, maminka poslouchala rádio, my moc ne. Byla to úplně jiná doba, zajímavé je, že už za našeho Jeníka se to hodně změnilo, přitom jsme od sebe pouhých sedm let.      Mám o sedm let staršího bratra, a to byl pro mě odjakživa poklad. Ivan byl zasněný, jemný chlapec, žádný silák. Musel se o mě starat, brát mě s sebou „na vzduch“, jak říkávala maminka Božena. Celý život jsme bydleli v Kostelní ulici naproti parku, kam jsme chodili „ven“. Ten starší se musel starat o toho mladšího. Takže mě brával Ivan a naučila jsem se ho poslouchat na slovo. Byla jsem hrozně upovídaná odmalička, všechno jsem stále komentovala 21 a jeho to děsně štvalo. On se snažil být tak trochu tajemný, jenže já vždycky všechno vyzvonila. Naučil mě tedy „nic nedonášet“. Už nevím, čím mně pohrozil, ale bylo to účinné, mamince jsem se svěřovala jen s tím, co on povolil. V životě se mi to mnohokrát osvědčilo.      Ivan pro mě – jak si uvědomuju – byl vždycky skoro literární hrdina. Tehdy mi posloužil jako dnes internet či Google. Měla jsem pocit, že ví úplně všechno, hlavně byl ochoten kdykoli odpovídat na moje zvídavé otázky. Na to neměli rodiče čas. On ano. A to mu i zůstalo.      O mnoho let později, když už s námi pár let nebydlel a já byla na univerzitě, fungoval jako poradce a rádce. Byl záchranou, kdykoli jsem něco nevěděla. Pořád jsem chodila s nějakými „intelektuály“, obvykle o rok, o dva roky staršími, jejich tématy byli impresionismus, Sartre, Villon etc… Tvářila jsem se, že jsem v obraze, ale většinou jsem byla úplně mimo. Ivan pro mě byl chodící encyklopedií. Dodnes se obdivuju jeho erudici zejména v literárních tématech, ale nejen v nich. Stěží byste se ho zeptal na jméno, o kterém by vůbec nic nevěděl. Zkrátka, vždycky pro mě byl jistota. Kdo další má tak úžasného bratra?   Takže žádní literární hrdinové…? Z těch literárních vzorů mě napadá Vinnetou, náš rudý bratr. Old Shatterhand mi připadal příliš hrubý, zato ten vymyšlený indián byl ideální. To výmluvně dokumentuje, v jaké naivní době jsem žila, daleko od skutečných problémů, plna komunistického elánu všech soudružek, které nás učily, jezdily s námi na školy v přírodě, S rodiči, 1949 22 vedly nás v literárních a divadelních kroužcích. Byla jsem zapsána snad do všech a k tomu jsem krasobruslila, chodila do baletu a nesundávala jsem červený pionýrský a posléze svazácký šátek z krku. To mi vydrželo až do maturity.   O čem jste jako malá snila? Chtěla jste být princeznou nebo se stát kosmonautkou, herečkou, popelářkou či profesorkou francouzštiny? Napadá mě, že v mém okolí jsme všechny chtěly být princeznami. Nevím, jak se to soudruhům povedlo, ale asi žádná z nás netoužila létat do vesmíru v tak neforemném oblečení, vypadat jako robot. Která kosmonautka nosí na hlavě korunku?      Ta touha být princeznou ve mně bohužel zůstala. Po emigraci jsme se viděli s rodiči poprvé v Baden-Badenu u Ivana po deseti letech. Psal se rok 1978 a to setkání pro mě bylo samo o sobě vyčerpávající. O tom možná ještě později.      Po tom rodinném náporu jsme jeli s mým manželem Ignaciem do Itálie a do Španělska. Pro mě to byl splněný sen a on se vracel do míst svých studií. Provázel mě Florencií, Římem, Benátkami. Jednou v Miláně, na hradě Sforzesco, který vyzdobil i Leonardo da Vinci, jsme se procházeli po obrovském schodišti a já se zasnila, představovala jsem si, kdo všechno šlapal tu dlažbu mnoho století přede mnou… A možná už jsem tu byla, jako někdo jiný, vznešený, kdo tudy kráčel v jiné době… Ignacio začínal být netrpělivý, kamsi spěchal, svěřila jsem se mu se svými myšlenkami.      On na to: „Cítíš se jako vévodkyně Sforzi? Ale pozor: co když jsi tady před staletími drhla to schodiště, po kterém se teď vznášíš…? Tebe ani nenapadne, že bys mohla být v minulém životě služka?“      Strašlivě mě to urazilo a jeho náramně rozesmálo. V podivném smyslu pro humor se podobal mým bratrům. Jsem si naprosto jistá, že jsem ty schody nikdy neuklízela!   Věříte, že existuje něco jako život po životě nebo že jsme žili minulé životy? Občas jsem mívala tak zvláštní pocit, něco jako déjà vu, že si myslím, že to možné je. Minulé stejně jako budoucí životy. Nic jsem o tom ale nestudovala, snad z obavy, že by mě to příliš pohltilo. Ta myšlenka mě láká, ačkoli v praxi si to neumím nijak představit ani vysvětlit. Je ale hezké si to myslet.   Ještě k těm hrdinům vašeho života. Otec Ota Kraus byl odbojář, prošel peklem lágrů. Podle toho, co jsem o něm četl, to musel být frajer, v tom nejlepším slova smyslu. Viděla jste ho jako hrdinu? Byl to frajer, tak jsem ho viděla. Táta byl jistota. Měl výborný smysl pro humor a dar nebrat všechno úplně vážně, tedy to, co za to nestojí. Byl rozhodný, někdy tvrdý a přísný – aspoň v dnešních měřítkách –, ale mně to imponovalo. Stejně jako mamince se mi takoví muži líbili.      Možná vyvstává otázka, proč tedy byl mým ideálem Ivan. Jeho jsem mohla obdivovat díky intelektu, táta byl ten, s kým můžete jít životem a ničeho se nemusíte bát.      Podnikal s námi podivné a málo výchovné kousky, ale nás to moc bavilo. Často ho Božena posílala v neděli, alespoň s námi staršími – přece jen měla obavu svěřovat mu to nejmladší dítě –, na procházku, zatímco připravovala oběd. A tak jsme třeba jezdívali tramvají z konečné na konečnou. Nejraději jsme měli jedničku, možná s ní jezdívalo méně lidí nebo dráha byla členitější, to už si nepamatuju, ale tatínek nás učil vyskakovat za jízdy v zatáčkách. V těch starých tramvajích bez automatického zavírání dveří to šlo. Museli jsme se připravit a na jeho výkřik „Kupředu!“ jsme skočili. On poslední, to už tramvaj jela dost rychle… Nevím, jak je to možné, ale nikdy se nám nic vážného nestalo. Nejlíp vždycky skákal Honza. Myslím, že Ivan, o hodně starší, tuto zkoušku odvahy nepodstupoval.       Jindy jsme jeli za Prahu. Auto jsme nikdy neměli, tak vlakem či autobusem…   Proč vlastně? Proč jste nikdy neměli auto…? Neměli jsme dost peněz. Bylo nás moc, vydělával jenom tatínek. Když minulo nejhorší politické období, mohl odejít z ČKD a začal pracovat pro Státní nakladatelství technické literatury jako šéfredaktor nového časopisu Strojírenská výroba, který založil.      Tam se mu, myslím, vedlo dobře, na tehdejší dobu měl asi i dobrý plat, ale Boženě to obvykle nestačilo. Nějak s tím nevycházela. Není divu: jenom Eliška chodila do baletu, na krasobruslení, později taky na hodiny klavíru, ostatně jako všichni sourozenci, a to všechno platila. Zřejmě aniž by to tátovi oznamovala nebo se s ním radila. On jenom permanentně nechápal, proč měsíční výplata vystačí pouze na čtrnáct dní…      Začal dostávat další peníze za nová a nová vydání svých knih Továrna na smrt a Noc a mlha, ale ani to nestačilo. Zkrátka první auto sehnal až náš Jeník, ale to bylo v sedmdesátých letech, kdy už jsem tam nebyla. Automobil nám ale nechyběl, mě ani nenapadlo se o nějaký zajímat, což mělo za následek, že jsem se nikdy nenaučila řídit, nijak mě to nelákalo. Ve dvaadvaceti jsem dorazila do Kolumbie a našla si šikovného manžela, který se postaral o to, abych měla vždy vlastního řidiče.   Dobře, takže jste se vlakem či autobusem vydávali s tatínkem na výlety za Prahu… Procházeli jsme se po krajnicích a táta zavelel: „Jdeme na oběd!“ To znamenalo vylézt na stromy podél silnice a pustit se do ovoce. Obvykle to bývalo v období třešní. Domů jsme se vraceli unavení, špinaví, veselí a upovídaní. Maminka nechtěla věřit našemu vyprávění.      Nikdy nás nevedl na výstavu nebo do divadla, to, jak říkal, nebyl jeho úkol.   Byl to prostě táta, nehleděla jste na něj jako na titána, který se vzepřel peklu… Vůbec ne. On o tom vyprávěl tak běžným způsobem, že nás mnohdy bavil. Jak chutná myš v polévce, když je to jediné maso za léta… Jak vyzrát na esesáka… Nikdy jsme ho nepovažovali za hrdinu. Někoho důležitějšího, než jsou jiní. U nás to oba – i maminka, která toho za války taky zvládla hodně – brali jako součást jejich i naší historie, na kterou se nesmí zapomínat, ale ani v ní příliš často pobývat.      Když jsem si sehnala první opravdu krásnou letní brigádu na Karlštejně jako vícejazyčná průvodkyně zahraničních turistů – vidíte, zas je tam někde ta skrytá princezna –, byla jsem strašně hrdá. Kvůli velkému zájmu nebylo snadné tu práci získat. Pyšně jsem to oznamovala u večeře, kde se každé rodinné téma znevažovalo a probíralo za všeobecného posměchu.      Tatínek suše řekl: „Ale prosím tě, mohla bys jet se mnou do Osvětimi a provázet cizince v muzeu.“ Na to jsem mu s opovržením odpověděla, že snad nemyslí vážně, že bych já jela do koncentráku! Božena to urovnala otázkou, jak chceme srovnávat hrad Karla IV. s nacistickým vězením, a ještě k tomu v Polsku?!      Takže já viděla Auschwitz teprve s Ignaciem, který ho chtěl stůj co stůj navštívit. Samozřejmě s tátou jako průvodcem. Považoval to za velkou čest, že tam může jet s někým, kdo všechny ty hrůzy přežil. Já takhle vůbec nepřemýšlela, což byl důsledek jejich výchovy.   Připadá mi, že maminka je nedoceněná hrdinka. Ve čtyřicátém zůstala sama s ročním Ivánkem, z Prahy se musela odstěhovat do Libčic a potom vychovala celkem pět dětí. Kdo měl doma hlavní slovo? Ano, maminka je opravdu nedoceněná hrdinka. Teď, když se v rodině scházíme, abychom vzpomínali a doplňovali „naši historii“, se ukazuje, že ji každý máme ve vzpomínkách trošku jinak. Co všechno byla schopna udělat pro přežití svého synka a manžela během těch pěti let! Ona sama mnohé z toho, co dělala, považovala za jediné možné, ale bez ní by nebylo nic.   Eliška Krausová-Chaves (4. května 1946) je profesorkou francouzštiny na univerzitě v Bogotě. Narodila se v Praze, na Univerzitě Karlově se věnovala francouzštině, po čtvrtém ročníku odjela do Kolumbie studovat lingvistiku a latinskoamerickou literaturu. Zde ji zastihla okupace Československa a ona se rozhodla v Jižní Americe zůstat. V roce 1970 se provdala za Ignacia Chavese, profesora literatury, který později řídil významný španělský institut Caro y Cuervo. Od roku 1983 je profesorkou francouzštiny na Národní pedagogické univerzitě v Bogotě, po čtvrtstoletí byla děkankou pro mezinárodní vztahy. V roce 2009 založila krajanský Spolek přátel České republiky v Bogotě ASOČHECA. O pět let později obdržela ocenění Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.   Vladimír Kroc (1966) je novinář a rozhlasový moderátor. Vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze. Od roku 1989 pracuje v Československém, resp. Českém rozhlasu. Spolupracoval s Českou televizí, TV3 a Z1. Je spoluautorem knih Palo Habera in flagranti, Wanastowi Vjecy –Divnoknížka, Dva na jednoho, Století Miroslava Zikmunda, napsal knihy Studio 6, Peter Nagy – Musicross, Jižním křížem krážem a Orion hlavou dolů. Pro ostravské studio ČT napsal a provázel čtyři třináctidílné cykly Postřehů odjinud z Austrálie, Nového Zélandu, jižní Afriky a nejnověji z Kolumbie. Na tomto základě vznikla knížka rozhovorů přes oceán s Eliškou Krausovou Letenka do neznáma.   K letošním 75. narozeninám Elišky Krausové-Chaves vydalo nakladatelství Prostor, 224 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-08-02 12:43:58

Osmý den Petra Bílka: Je toaleta měsíční modul?

Pro mnoho lidí není hrůzná ta představa, že ve městě nenajdou záchod a nedostanou se na něj včas, ale naopak vidina toho, že se z něj nedostanou ven. Některé dámy si proto nosí moudře v kabelce malý šroubováček a studují na internetu různé zámkové systémy. Vědí své o mstivosti mechanismů a ze zkušenosti znají, co je marnost. Lomcovat dveřmi, kopat do nich a volat o pomoc možná uvolní na okamžik vnitřní přepětí, ale klaustrofobickou úzkost jen znásobí, když se zjistí, že materiál odolává a spása je v nedohlednu, protože údržbář nestojí za každým rohem. O tom, jak civilizace postupně, zákonitě a nezadržitelně komplikuje člověku uspokojování nejelementárnějších potřeb, napsal francouzský spisovatel Benoît Duteurtre. Jeho povídka se odehrává na styku bulváru Montmartre a des Italiens, kde, stejně jako vůbec po Paříži, instaloval v závěru minulého století J.-C. Decaux zaoblené kosmické objekty se supermoderním hygienickým vybavením. Naprogramovány jsou například tak, že poté, kdy klient uvolní vážní systém u mísy a opustí kabinu, obrátí se klozet vzhůru nohama a trysky ze všech stran vyprskají prostor detergentem. Když tato vysoce citlivá technologie sešrotovala osmiletého chlapce, neboť nesplnil váhové požadavky, vývojáři firmy se hluboce zamysleli a našli řešení. Na kabiny pověsili upozornění, že zařízení nesmějí používat děti bez doprovodu rodičů. Duteurtreův hrdina pospíchá na obchodní schůzku a hnán urinárním bičem vyloví potřebné mince z kapsy a vrazí je do otvoru u dveří „sanisettu“, jak se začal jmenovat dřívější primitivní pisoár. Stroj na odčerpávání exkrementů však vstup nedovolí, vstupní automat vzdoruje i vzteklému ataku nohou. Po drobné konverzaci hrdiny s procházejícími se najednou ozve klapnutí a dveře se doširoka otevřou. Jsou nejen automatické, ale také autonomní, jak se ukazuje. Ve změti injekčních stříkaček a použitých kondomů, v louži vody a mezi stěnami jakoby natřenými dohněda se zoufalec uvolní a, pronásledován historkou o osudu nebohého chlapce, usiluje o rychlou evakuaci z nebezpečného prostoru. Jenže dveře si nedají poroučet. Čisticí systém je naštěstí nefunkční, takže usazen na míse, očekává muž rezignovaně záchranu nebo smrt. Po jakési době se ozve povědomé kliknutí a hrdina se ocitá na ulici. Leč tam ho nečeká Paříž, jakou opustil. Kolem je šedivé město plné kosmických záchodových tvarů a vstříc propuštěnému „vězni“ kráčí rozesmátý J.-C. Decaux a podává mu ruku. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Kde jsou ty idylické doby, kdy na pařížských trotoárech páchly válcovité plechové útulky, v nichž byla uživatelům vidět lýtka. Nebylo třeba mincí ani systémů na rozeznávání duhovek nebo otisků prstů. Nebylo třeba obávat se křehkosti sofistikovaných struktur. Nebylo třeba překonávat překážky. Civilizační technologie spotřebovávají člověka. Svou složitostí a křehkostí komplikují dosažení jednoduchých cílů, vyžadují spoustu znalostí a energie, než je možné provést požadovanou operaci. Ono se to vždycky nějak… Dostat se ze záchodu může být stejně komplikované jako obdržet penzi bez bankovního konta. A zámků, těch reálných i virtuálních, bude přibývat. Na nádraží budeme časem chodit jako dnes k letadlům. Šroubovák v kabelce už nebude stačit, stejně vám ho seberou.

Čas načtení: 2024-11-27 02:39:00

Nejkrásnější vánoční věnce na dveře. Inspirujte se a vytvořte si podobný! FOTOGALERIE

Jak vytvořit vánoční věnec? Použít se dá cokoliv z přírody; takový materiál se totiž nikdy neomrzí, působí elegantně, vkusně a nestojí vás majlant. Nevíte, jak na to? Našli jsme pro vás ty ...

Čas načtení: 2025-04-02 01:03:00

Firma zaváží textilním odpadem bývalý statek v Křižanovicích na Vyškovsku

Tisíci tun převážně textilního odpadu zaváží soukromá firma areál bývalého státního statku, který si před rokem pronajala v Křižanovicích na Vyškovsku. Starostka Křižanovic Marie Rozehnalová ČTK řekla, že podle zástupce firmy bude odpad pocházející z Itálie sloužit jako materiál na výrobu stavebních desek. Linka na zpracování ale zatím v areálu nestojí. Na problém upozornil server Seznam Zprávy. Případem se zabývají jihomoravští kriminalisté, sleduje jej také ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL), který místo v pondělí navštívil.

Čas načtení: 2025-09-12 12:00:00

Chytrý grafenový ohřívač Xiaomi míří do Evropy! Koupit ho můžete i v Česku, nestojí ani 2 tisíce

Xiaomi tiše vypustilo do Evropy zajímavou alternativu k běžným přímotopům. Smart Graphene Heater dorazil do Španělska a Itálie s cenou kolem 80 eur (zhruba 2 000 Kč) a slibuje revoluci v rychlosti ohřevu. Má to ale háček. Grafenové topení není sci-fi, ale realita Grafen je ten zázračný materiál, o kterém se mluví už dekádu – […] Celý článek si můžete přečíst na Chytrý grafenový ohřívač Xiaomi míří do Evropy! Koupit ho můžete i v Česku, nestojí ani 2 tisíce

Čas načtení: 2025-05-06 12:30:26

Takto bude vypadat Android 16! Googlu unikl nový design systému

Android 16 přinese třetí iteraci designového rozhraní Material Hlavní důraz bude kladen na použitelnost a srozumitelnost celého prostředí Klíčové ovládací prvky budou větší a barevnější Google chce novým designem zvětšit atraktivitu Androidu a přilákat více uživatelů k přechodu Zřejmě už příští týden Google odhalí operační systém Android 16, jehož příchod je naplánován na přelom jara a léta, konečná verze tedy dorazí zhruba o čtvrt roku dříve než v minulých letech. Kvůli dřívějšímu vydání neočekáváme příliš velké množství změn z hlediska funkčnosti, zato se můžeme těšit na výrazné přepracování designu. Google se totiž chystá odhalit nový designový jazyk nazvaný Material 3 Expressive, jehož podobu nechtěně sám s předstihem odhalil. Přečtěte si celý článek Takto bude vypadat Android 16! Googlu unikl nový Material 3 Expressive design

Čas načtení: 2025-05-13 21:11:45

Největší změna v historii! Google odhalil nový design Androidu a přidal nálož novinek v Gemini AI

Google týden před konferencí I/O ukázal nový design Androidu a Wear OS Odhaleny byly i novinky v oblasti umělé inteligence a v zabezpečení Příští týden odstartuje vývojářská konference Google I/O, která nepochybně přinese spoustu novinek z oblasti služeb, aplikací, operačních systémů a umělé inteligence. Aby v klasické dvouhodinové úvodní keynote nezanikla některá stěžejní oznámení, rozhodl se Google odhalit některé zásadní novinky s předstihem. Využil k tomu svůj pořad The Android Show, v jehož posledním díle ukázal například nový design příštího Androidu 16, novinky z oblasti umělé inteligence a pár dalších drobností. Přečtěte si celý článek Největší změna v historii! Google odhalil nový design Androidu a přidal nálož novinek v Gemini AI

Čas načtení: 2026-04-07 13:27:40

Vystřízlivěte z iluze o dronech. Bez stíhaček nemáte proti Rusku šanci, varuje generál

Evropa musí okamžitě vystřízlivět z „dronové iluze“ a začít zbrojit v masivním měřítku, jinak proti ruské palebné síle neobstojí. Britský generálmajor Gary Deakin upozornil, že potenciální konflikt NATO s Moskvou bude vyžadovat brutální sílu moderních stíhaček a sofistikovanou protiponorkovou válku.

Čas načtení: 2026-04-20 09:07:00

Raději F-35 a systémy Patriot. Proč evropské armády sázejí na americkou kartu

Evropa sice hlasitě volá po zbrojní emancipaci, realita na letištích a v armádních skladech je zcela jiná. Prim hrají američtí giganti jako Lockheed Martin či Boeing. Zatímco evropské státy hromadně nakupují stíhačky F-35 a systémy Patriot, domácí výrobci doplácejí na roztříštěnost trhu a neschopnost vyrábět v obřích sériích.

Čas načtení: 2026-06-25 11:03:45

Evropské armády jsou v pasti. Než by dorazily na východ, bylo by po všem

Změť národních povolení, nekompatibilní rozchody kolejí, mosty s hmotnostním omezením nebo byrokratické průtahy, které jakýkoliv vojenský přesun i na kratší vzdálenost protáhnou na dny. To vše má jednou pro vždy skončit, souhlasili teď evropští poslanci.

Čas načtení: 2024-06-03 19:30:13

Konec utrpení: vědci vytvořili materiál zajišťující dokonalou čistotu oken a ideální klima

Vědci vyvinuli nový materiál PMMM, který by mohl nahradit klasická okna PMMM dokáže ochladit budovu až o 6 stupňů oproti běžně dostupným řešením Navíc se jedná o samočistící materiál – stačí, aby na něj zapršelo Technologický institut v Karlsruhe (KIT) v Německu dosáhl významného průlomu ve stavebním inženýrství a materiálové vědě. Výzkumný tým z KIT vyvinul inovativní samočisticí metamateriál, který má potenciál nahradit klasická skleněná a plastová okna. Přečtěte si celý článek Konec utrpení: vědci vytvořili materiál zajišťující dokonalou čistotu oken a ideální klima

Čas načtení: 2025-01-10 18:14:37

Omítka na vlhkou zeď: Jak vybrat správný materiál a postup?

Při stavbě či rekonstrukci domu je častým problémem vlhké zdivo, které může mít negativní dopad na zdraví obyvatel i na ... Více... The post Omítka na vlhkou zeď: Jak vybrat správný materiál a postup? appeared first on stavimbydlim.cz.

Čas načtení: 2025-04-03 16:41:00

Kvantové body: Inovace od Samsungu posouvají už deset let laťku v obrazové kvalitě

Praha 3. dubna 2025 (PROTEXT) - Kvantové body neboli quantum dots jsou důležitá materiálová technologie nové generace a mají nejrůznější způsoby použití od televizních obrazovek a displejů až po zdravotnické přístroje a solární panely. Už v roce 2015 Samsung úspěšně uvedl na trh první bezkadmiový materiál s touto technologií v televizní řadě SUHD. Následně tuto technologii rozvíjel a v roce 2017 představil televizory s technologií QLED. Podívejte se, jak za uplynulých deset let kvantové body posouvají kvalitu obrazovek Samsung na vyšší úroveň. Kvantové body: Nová úroveň obrazové kvalityKvantové body jsou miniaturní polovodičové částice, desetitisíckrát tenčí než lidský vlas. Díky svým fyzikálním vlastnostem se vyznačují lepší barevnou přesností a jasem než jakékoli jiné současné materiály a přinášejí tak převratné změny do zobrazovacích zařízení.V obrazovkách podporují kvantové body široký barevný gamut a precizní zobrazení odpovídající tomu, jak barvy vnímá lidské oko. Díky nové technologii lze také upravovat jas na úrovni jednotlivých pixelů, což znamená přesnější podání černé. Kvantové body vyzařují světlo do všech stran, což znamená rovnoměrné rozložení jasu a stálé barvy z jakéhokoli úhlu. Současně snižují působení modrého světla a to napomáhá komfortnějšímu zážitku při sledování a šetří lidské oko.Přednosti televizorů Samsung s technologií Quantum Dot: Vysoký počet QD, obrazová kvalita a absence kadmiaTechnologie Quantum Dot (QD) přináší do světa zobrazovacích zařízení převratné změny. Výrobci televizorů proto zkoumají a vyvíjejí způsoby, jak ji komerčně využít. Na trhu se tím pádem rozšířila nabídka modelů s kvantovými body, ze kterých si zákazníci můžou vybírat.Nicméně, výsledná kvalita obrazu není automatická. Záleží, jak je Quantum Dot technologie použita a zda jsou dodrženy všechny předpoklady pro její využití, tedy pro maximální kvalitu obrazu. Na ni mají vliv různé faktory, například počet kvantových bodů, kvalita kvantové vrstvy nebo inovativní využití materiálů neobsahujících kadmium. Počet kvantových bodůZákladním faktorem, od nějž se odvíjí kvalita obrazovky, je počet kvantových bodů. Pro kvalitní obraz se živými barvami, jaký známe z obrazovek QLED, je zapotřebí vyšší koncentrace kvantových bodů v QD vrstvě. Kvantová vrstvaV porovnání s LCD obrazovkami mají QD obrazovky jednodušší a účinnější strukturu. Televizory Samsung QLED nepotřebují fosforovou vrstvu, o mimořádný jas a živost obrazu se stará samotná QD vrstva v kombinaci s modrým podsvícením.Obrazovku Quantum Dot OLED (QD-OLED) tvoří vrstva TFT tranzistorů[1], světelná vrstva a kvantová vrstva, využívající světla ze světelného zdroje. U všech typů obrazovek platí, že samostatná kvantová vrstva s dostatečným počtem kvantových bodů znamená špičkový obraz a dlouhou životnost. Absence kadmiaV rané fázi vývoje obrazovek s technologií kvantových bodů se za nejúčinnější materiál k výrobě těchto bodů považovalo kadmium. Díky němu bylo možné dosáhnout hlavních výhod nové technologie – tedy špičkového barevného podání i kontrastu.Kadmium je ovšem jedovaté a má nemalý negativní dopad na ekologii, což komerčnímu uplatnění nové technologie do značné míry bránilo. Použití kadmia ve spotřební elektronice je legální, ale platí pro něj velmi přísné regulace – jde o materiál s omezeným využitím podle zákonů EU[2]. Proto se kadmium ve velkém měřítku používá velmi obtížně, navzdory vlastnostem příznivým pro QD technologii.Samsung se rozhodl tento problém vyřešit a v roce 2014 jako první výrobce na světě vyvinul a nechal si patentovat materiál s kvantovými body, ovšem bez kadmia. V následujícím roce se tuto technologii podařilo poprvé uvést na běžný trh díky televizní řadě SUHD, čímž začala v televizním světě nová éra. (Dodnes je Samsung jediným velkým výrobcem televizorů, který tuto technologii u sériových produktů používá.) Deset let inovací a pozice světové jedničkyJako jeden z prvních výrobců na světě Samsung rozpoznal potenciál nové technologie a pustil se do inovací na globálním trhu zobrazovacích zařízení. Uplynulá dekáda se tak nesla ve znamení neustálého vývoje a investic.Samsung začal s výzkumem a vývojem technologie kvantových bodů v roce 2001 v době, kdy se bezkadmiové materiály prakticky nezkoumaly. Kvůli živým barvám bylo zapotřebí, aby byly nanočástice zcela stejnorodé, ale vzhledem k nedostatkům v technologii i výzkumu byla masová výroba nesmírně obtížná.Navzdory těmto problémům dokázal Samsung v roce 2014 vyvinout nekadmiový nanokrystalový materiál. Od té doby firma podnikla rozsáhlý a úspěšný výzkum, přihlásila více než 150 patentů a neustále novou technologii rozvíjí. Jak už bylo řečeno, v roce 2015 přišel Samsung s další inovací a představil první televizory SUHD s nekadmiovou technologií kvantových bodů.Ani pak Samsung neusnul na vavřínech a rozvíjel novou technologii dále – v roce 2017 představil první modely QLED a vytvořil nový standard špičkových televizorů. Díky technologii kovových kvantových bodů dosáhl Samsung barevného standardu DCI-P3 a poprvé i 100 % objemu barev, což znamená stálou kvalitu barev při jakékoliv úrovní podsvíceni[3]. Technologie anorganických kvantových bodů zabránila vypalování obrazu[4], což opět pomohlo k lepší celkové obrazové kvalitě.Po úspěchu z roku 2019, kdy Samsung vyvinul pro své obrazovky prvek emitující červené světlo, se podařilo zvýšit jas modrých světelných QLED bodů na špičkovou hodnotu 20,2 %[5], což se u primárních QLED barev[6] považovalo za nejobtížnější.„Významným úspěchem tohoto výzkumu byl objev zdroje modrého světla pro QLED s mimořádnou účinností,“ prohlásil dr. Eunjoo Chang ze Samsung Advanced Institute of Technology. „Speciální technologie kvantových bodů z dílny Samsungu tak opět překonala náročné technické překážky.“Tím se ale vývoj nezastavil. Nadále vedl k televizorům QD-OLED, které se zapsaly do historie na veletrhu CES 2022 – získaly ocenění Best of Innovation za integraci kvantových bodů do OLED displejů.Naše nejnovější modely Neo QLED jdou ještě o krok dále – místo standardní LED technologie se v nich používá násobně větší množství mini-LED diod, což znamená lepší kresbu detailů, jasnější obraz a živější barvy. Tyto diody se používají dokonce i v televizorech s rozlišením 8K. Samozřejmostí jsou i nejmodernější softwarové funkce, například upscaling a optimalizace obrazu díky umělé inteligenci a také technologie Vision AI.[7]Samsung technologii kvantových bodů prostřednictvím různých inovací neustále rozvíjí. Firma investuje do špičkových zobrazovacích technologií (od QLED přes QD-OLED až po Neo OLED) a výsledkem jsou špičkový jas, barevná přesnost i vysoká obnovovací frekvence. Díky inovacím Samsungu v oblasti kvantových bodů je budoucnost zobrazovacích zařízení jasnější než kdykoli předtím. [1] Elektronický obvod, který upravuje a ovládá světelné vrstvy.[2] Směrnice o omezení nebezpečných látek 2002/95 omezuje použití kadmia na 100 ppm u materiálů používaných pro většinu výrobků.[3] Co je to barevné pokrytí a proč je tak důležité: http://bit.ly/2masnPw[4] Tento jev nastává, když se statický objekt zobrazí příliš dlouho.[5] https://news.samsung.com/global/samsung-electronics-develops-industry-leading-blue-qled-technology [6] Červená, zelená a modrá[7] Samsung Vision AI | CES 2025 | GLOBAL Zdroj: Samsung ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2026-05-10 07:20:19

Jak vybrat plavky, které se nezačnou vytahovat po jedné sezóně?

Plavky vypadají nové, perfektně sedí a po několika týdnech začnou ztrácet tvar. Klasický scénář. Ramínka povolí, látka se vytahá a kalhotky přestanou držet tak, jak držely při prvním nošení. Přitom nejde vždy o levný kus z výprodeje. Často rozhoduje materiál, péče i způsob používání. Většina lidí řeší hlavně vzhled a střih, jenže právě kvalita látky určuje, jak budou plavky vypadat po první dovolené. Složení materiálu Plavky dostávají zabrat skoro neustále. Slunce, chlor, sůl, opalovací krémy i časté natahování postupně oslabují pružná vlákna. Pokud je materiál nekvalitní, ztratí elasticitu velmi rychle. Lépe drží tvar plavky s vyšším podílem elastanu a pevnější strukturou látky. Naopak tenké a příliš měkké materiály často vypadají dobře jen krátce po koupi. Varovným signálem bývá hlavně: Právě švy často prozradí kvalitu nejrychleji. Pokud se látka kolem nich vlní už v kabince, po několika koupáních bývá problém ještě výraznější. Chlor a horko Mnoho žen si myslí, že plavky ničí hlavně voda. Ve skutečnosti bývá větší problém chlor, opalovací přípravky a vysoké teploty. Nejhorší kombinací je mokré plavky nechat několik hodin na slunci nebo je po koupání srolovat do tašky bez opláchnutí. Elastická vlákna se začnou oslabovat mnohem rychleji a materiál postupně ztrácí pevnost. Podobně škodí i horká voda nebo sušení na radiátoru. Levnější plavky často ztrácí tvar právě v mokrém stavu Některé modely vypadají dobře nasucho, ale po namočení se látka výrazně povolí. Kalhotky začnou sjíždět, horní díl nedrží a materiál se vytáhne hlavně v oblasti boků nebo prsou. Proto bývá dobré při zkoušení sledovat, jak silně látka pruží. Pokud působí příliš měkce už v obchodě, po několika koupáních obvykle ještě víc povolí. Důležitá bývá i správná velikost Mnoho žen kupuje plavky menší s představou, že se časem povolí. Jenže příliš napnutý materiál dostává od začátku větší zátěž a elasticita mizí rychleji. Naopak příliš volné plavky se při... Čtěte více Příspěvek Jak vybrat plavky, které se nezačnou vytahovat po jedné sezóně? pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení

Čas načtení: 2024-03-02 17:17:49

Nový materiál pojme obrovské množstvo kvapalného vodíka. Máme na dosah alternatívu ku dieselovým a elektrickým autám?

Výskumníci z UNIST publikovali prelomovú štúdiu, ktorá sa zaoberá efektívnym ukladaním vodíku, čo by mohlo priniesť revolúciu v rôznych energetických systémoch.   Práca vedcov sa zameriavala na štruktúry z borohydridu magnézia. Tento materiál vykazuje pozoruhodnú schopnosť ukladať vodík vo vysokej hustote, dokonca aj pod normálnym atmosférickým tlakom. Nový materiál dovoľuje ukladanie až piatich molekúl vodíka … The post Nový materiál pojme obrovské množstvo kvapalného vodíka. Máme na dosah alternatívu ku dieselovým a elektrickým autám? appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-06-28 15:16:37

Chystá se revoluční změna ve výrobě pneumatik. Nokian Tyres vyvíjí nový materiál

Společnosti Nokian Tyres a UPM se spojily, aby dále zvyšovaly udržitelnost odvětví výroby pneumatiky uvedením první koncepční pneumatiky vyrobené z nového obnovitelného materiálu, který může nahradit velkou část sazí v současnosti používaných při výrobě pneumatik. Tento inovativní materiál nazvaný UPM BioMotion RFF je slibnou, plně obnovitelnou ligninovou alternativou tradičních sazí, který snižuje spotřebu fosilních materiálů […]

Čas načtení: 2024-10-21 19:01:05

5. prapor materiálního zabezpečení [2005-2011]

Autor: wade Datum: 21.10.2024 19:01:05 Název:Name:5. prapor materiálního zabezpečení5th Battalion of MaterialOriginální název:Original Name:5e Bataillon du Matériel (5e BMAT)Datum vzniku:Raised/Formed:01.07.2005Předchůdce:Predecessor:16. základna materiálního zebezpečení16th Material Support BaseDatum zániku:Disbanded:01.07.2011Nástupce:Successor:5. základna materiálního zabezpečení5th Material Support BaseNadřízené velitelství:Higher Command:01.07.2005-01.01.2010 Velitelství materiálního zebezpečení pozemních sil01.01.2010-01.07.2011 Velitelství údržby pozemních sil01.07.2005-01.01.2010 Material Command of the Land Forces01.01.2010-01.07.2011 Maintenance Command of the Land ForcesDislokace:Deployed:01.07.2005-01.07.2011 Draguignan, kasárny / Velitel:Commander:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRDD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRPoznámka:Note:--Zdroje:Sources:fr.wikipedia.org

Čas načtení: 2024-10-26 12:00:10

Google mění vzhled kalendáře. Přivítejte Material Design 3 i tmavý režim

Google změnil vzhled kalendáře  Nový vzhled naplňuje doporučení Material Design 3 Kromě toho přináší možnost zapnout tmavý vzhled Google dlouhodobě vede designéry k jednotnému a modernímu vzhledu aplikací. Že není vždy jednoduché držet krok s dobou dokazuje, že sám Google přináší nejnovější Material 3 Design do svého kalendáře až teď. Důležité ale je, že k […] Celý článek si můžete přečíst na Google mění vzhled kalendáře. Přivítejte Material Design 3 i tmavý režim

Čas načtení: 2024-11-22 20:08:42

Prodej • CERVA PUGNAX RED - RUKAVICE CELOKOŽENÉ SVÁŘEČSKÉ - VELIKOST 10

Prodám nové svářečské rukavice od firmy Červa velikost 10. Materiál:Materiál podšívky rukavice: bavlna, pletenýMateriál rukavice: hovězí štípaná kůžeMateriál manžety: hovězí štípaná kůžePopis:• celokožené svářečské rukavice z hovězí štípenky o délce 35 cm • šité Kevlarovou nitíNormy:EN ISO 21420 EN 12477 (Type_A)EN 388 (3244X)EN 407 (41324X)Vlastnosti:Průmysl: Hornictví a těžba, Strojírenství, Těžký průmysl, Stavba, Automobilový průmyslTyp manžety: slip-onDélka: 35 cmPočet kusů k dispozici : 10 kusů Cena 130,-Kč + doprava 50,-KčStatistiky: Napsal od ALCNC — 22. 11. 2024, 7:08

Čas načtení: 2025-08-03 08:00:00

Android Auto konečně dostává Material You! Vaše auto se přizpůsobí barvám telefonu

Google pokračuje ve sjednocování designového jazyka svých produktů a nejnovější aktualizace Android Auto přináší dlouho očekávanou novinku. Populární platforma pro ovládání telefonu v autě konečně dostává plnou podporu barevných akcentů Material You, které se přizpůsobují tapetě vašeho telefonu. Funkce navazuje na loňské částečné nasazení, ale tentokrát jde o kompletní implementaci. Material You konečně v plné […] Celý článek si můžete přečíst na Android Auto konečně dostává Material You! Vaše auto se přizpůsobí barvám telefonu

Čas načtení: 2025-09-10 12:24:00

BEACON na London Design Festivalu

Londýn 10. září 2025 (PROTEXT) - BEACON je monumentální světelná instalace v srdci Londýna. Díky produkci a podpoře značek BROKIS a Materials Assemble a také s podporou Southbank Centre představí tuto instalaci světově uznávaný britský designér Lee Broom v rámci London Design Festivalu od 13. do 21. září 2025 na londýnském Southbanku. Unikátní světelná instalace s ambicí pokračovat v novém životě i po londýnské výstavě. Česká značka BROKIS, světově uznávaný výrobce designového osvětlení, představuje své dosud největší dílo ve veřejném prostoru – monumentální světelnou instalaci BEACON od britského designéra Lee Brooma. Projekt, instalovaný u vstupu do Royal Festival Hall na londýnském Southbanku, vznikl kompletně v dílnách BROKIS a byl od začátku do konce plně financován tímto českým výrobcem prémiového skla a osvětlení. BEACON je soudobou poctou jednomu z historicky nejvýznamnějších veřejných prostranství města. Instalace představuje silný symbol minulosti i budoucnosti, inspirovaný ikonickou brutalistní architekturou této lokace a odkazem na Festival Británie z roku 1951, který byl tehdy označován za „maják změny“ („beacon of change“). BROKIS – od návrhu po realizaci BROKIS sehrál klíčovou roli při uvedení projektu do života - od prvních technických konzultací až po výrobu všech skleněných a kovových prvků i samotnou instalaci. Vše vznikalo v České republice, kde má sklářské řemeslo dlouhodobou tradici a za využítí nejmodernější technologie. Použitý materiál BROKISGLASS je výsledkem unikátní upcyklační metody, která proměňuje odpadní skleněné střepy z výroby v nový, vysoce estetický a odolný materiál. Díky tomu je projekt maximálně udržitelný – jednotlivé prvky bude možné po ukončení expozice znovu využít. Design, který přetrvá Ve spolupráci s Materials Assemble byl projekt navržen s ohledem na dlouhou životnost a možnost opětovného využití. Po deinstalaci na Southbanku se BEACON promění: jednotlivé moduly bude možné zakoupit jako samostatná svítidla nebo jako celé světelné kompozice. BROKIS rovněž nabízí možnost vyrobit instalaci na míru pro jiné veřejné nebo soukromé prostory, a to v původním měřítku nebo v upravené velikosti podle požadavků architektů a investorů. BEACON bude k vidění po celou dobu konání London Design Festivalu, od 13. do 22. září 2025, jako jeden z oficiálních venkovních objektů, které budou odhaleny v rámci festivalu. Následně zůstane instalace na místě jako klíčový prvek festivalu s názvem Winter Light, který se uskuteční od konce října 2025 do začátku února 2026. Část výtěžku z jejich prodeje bude věnována na charitativní účely. Světlo, architektura, udržitelnost Instalace, zkonstruovaná z masivního stojanu nesoucího 91 černých kovových tyčí se stínidly z recyklovaného skla, odkazuje na viktoriánské uliční lampy Dolphin Street Lamps z roku 1870 a současně čerpá z brutalistní estetiky Royal Festival Hall a Hayward Gallery. Skleněné povrchy nesou reliéf otisku jehličnanu, inspirovaný ikonickým detailem betonových stěn stejnojmenné galerie. Každou celou hodinu se BEACON promění v choreografii světla synchronizovanou se zvony Big Benu – od jemného pulsu po dramatické crescendo. Tím se propojí s rytmem Londýna a stane se součástí jeho kulturního příběhu. BEACON není pouze designovým objektem, ale i sdíleným zážitkem ve veřejném prostoru. Jeho osvětlená struktura bude viditelná z obou břehů Temže – z mostů Waterloo a Golden Jubilee, z nábřeží Embankment – a nabídne okamžik světla a reflexe každému kolemjdoucímu, ať už přichází cíleně nebo náhodou. Citace Lee Broom: „Je pro mě ctí vytvořit svůj první landmark projekt pro London Design Festival právě na Southbanku, kde jsem začínal. BEACON je poctou historii i budoucnosti tohoto místa. „Spolupráce s BROKIS byla naprosto klíčová. Jejich zkušenosti s prací se světlem a materiálem umožnily převést moji vizi do skutečnosti s mimořádnou precizností a citlivostí.“ Jan Rabell „Jsme nesmírně hrdí na to, že se účastníme London Design Festivalu 2025 ve spolupráci s naším váženým partnerem, britským designérem Leem Broomem. Londýn – a zejména jeho ikonické South Bank – je už dlouho místem, kde se mísí historie s moderní vizí, kde se kultura, umění a inovace spojují do živé síly, která rezonuje po celém světě. Při této příležitosti představujeme světelný objekt, který navrhl Lee Broom a my jej přivedli v život. Je to dílo zrozené z oddanosti řemeslu, úcty k tradici a víry v životaschopnost současného českého designu. Vytvořený z recyklovaných skleněných střepů, tento objekt ztělesňuje náš závazek k udržitelnosti jak ve sklářství, tak v designu. Věříme, že český design má co nabídnout nejen Evropě, ale i světu – stejně jako Londýn už po staletí šíří inspiraci, energii a nové myšlenky daleko za své vlastní hranice. Jsme poctěni, že můžeme přispět k tomuto příběhu.“ O LEE BROOMOVI Lee Broom patří k nejvýraznějším britským designérům současnosti. Od založení své značky v roce 2007 představil více než 100 produktů, získal přes 30 mezinárodních ocenění včetně ceny British Designer of the Year, a jeho práce se pohybuje na pomezí designu, umění a scénografie. Je proslulý schopností vytvářet unikátní instalace a kolekce, které se prezentovaly na prestižních výstavách od Londýna po New York a Milán. O BROKIS BROKIS je česká prémiová značka designového osvětlení, která kombinuje ručně foukané sklo, sofistikovaný design a nejmodernější technologie. Vlastní sklárna Janštejn Glassworks umožňuje kontrolu celého výrobního procesu a neustálé inovace. Materiál BROKISGLASS představuje maximální udržitelnost, která se prosazuje v architektuře a designu po celém světě. O BROKISGLASS BROKISGLASS vzniká v rámci cirkulární výroby sklárny Janštejn a je tvořen výhradně z recyklovaných skleněných střepů. Při výrobě ručně foukaného skla se běžně vyřadí až 30 % materiálu. Přetvořením tohoto odpadního skla v nový, výrazný materiál vznikají zcela nové estetické i funkční možnosti pro architekturu, interiérový i produktový design – spojení krásy a udržitelnosti. O Materials Assemble Průkopnická britská platforma pro sourcing udržitelných materiálů, propojující designéry a architekty s inovativními výrobci. BEACON je součástí programu Winter Light 2025 a bude k vidění u vstupu do Royal Festival Hall v Londýně. Zdroj: BROKIS Kontakt pro média: Jana Maříková E-mail: info@thekey.cz ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese https://www.protext.cz. PROTEXT

Čas načtení: 2026-06-19 10:54:09

Výroba zmetků nestojí jen materiál, ale i čas a pověst firmy

Ve strojírenské dílně rozhodují o úspěchu detaily, které lidským okem sotva postřehnete. Stačí, aby soustruh nebo fréza uhnuly o setinu milimetru, a celá série precizních hřídelí či čepů může letět rovnou do šrotu. Dnešní odbytové trhy neodpouštějí chyby – zákazníci v automotive nebo letectví vyžadují absolutní přesnost a stoprocentní zaměnitelnost dílů. Když se ve výrobě […] The post Výroba zmetků nestojí jen materiál, ale i čas a pověst firmy first appeared on OnlineZena.cz - Internetový časopis pro ženy. The post Výroba zmetků nestojí jen materiál, ale i čas a pověst firmy appeared first on OnlineZena.cz - Internetový časopis pro ženy.

Čas načtení: 2021-02-23 13:03:59

Jak je to s 250tisícovým příplatkem nemocnicím za pacienta zemřelého na COVID-19

Mezi lidmi se v poslední době šíří lež, že nemocnice nadsazují počty nemocných na COVID-19, protože za každého zemřelého vykázaného jako úmrtí na COVID-19 dostávají bonus ve výši 250 tisíc Kč. V krátké době jsem ji slyšel od několika lidí. Jako bývalého vyjednavače České lékařské mory o cenách zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, který má v rodině několik zdravotníků, mě tyto lži strašně naštvaly. Proto jsem se rozhodl i pro laiky pochopitelným způsobem popsat, jak je to s platbami za covidové pacienty. Podle platných vyhlášek ministerstva zdravotnictví, které stanoví způsob a výši úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, neexistuje žádná platba za úmrtí pacienta. Ani nikdy neexistovala. Motivovala by totiž nemocnice nikoli k léčení pacientů, ale k jejich ponechávání smrti. Systém úhrad je paskvil Před 15 lety byl k proplácení péče poskytované pacientům v nemocnicích zaveden systém úhrady metodou skupin podobných diagnóz (DRG – z anglického „Diagnostic Related Group), který byl vyvinut v USA. Nikoli však jako úhradová metoda, ale jako nástroj, s jehož pomocí mají orgány veřejné správy sledovat, zda v některých nemocnicích nedochází ke zvýšenému počtu komplikací typu nozokomiálních nákaz, které signalizují problémy například s hygienou nebo špatnými léčebnými či ošetřovatelskými postupy. DRG dělí všechny nemoci a traumatické stavy do skupin, v níž jsou „podobné“ diagnózy. Jestliže se v některé nemocnici více než v jiné vyskytuje zlatý stafylokok u pacientů, jimž byla provedena náhrada kolenního kloubu či náhrada kyčelního kloubu, je to typickým příznakem špatné hygienické situace na operačních sálech. Proleženiny u pacientů uvedených do umělého spánku – ať již po vícečetných zlomeninách nebo při zánětu plic – signalizují, že v nemocnici je nedostatek ošetřovatelského personálu. Všechny tyto případy mají být příčinou zásahu státní moci s cílem sjednat nápravu. Aby se o tom inspekční orgány dozvěděly, k tomu byl stvořen systém DRG. V ČR však byl tento systém zaveden jako metoda úhrady zdravotní péče. K čemuž je naprosto nevhodný. Nemocnicím řadu let zdravotní pojišťovny platily nikoli za každý provedený zákrok, který by měl ve vyhlášce vyčíslenu cenu, ale za „něco“ ze skupiny příbuzných diagnóz. Je to naprostý paskvil, který ignoruje medicínskou i ekonomickou realitu. Průběh léčení každého pacienta je trochu jiný i v případě stejné diagnózy. Ale tento paskvil byl zaveden, protože někdo z nemocnic a ze zdravotních pojišťoven na to dostal výzkumný grant spolufinancovaný z peněz EU. A pak „se“ to muselo pět let používat, aby ti, co dotaci z EU vzali, ji nemuseli vracet. Kvůli nevracení desítek milionů korun vznikly v nemocnicích škody za desítky miliard. Kromě vyhlášky, která stanoví „cenu“ péče o jednoho pacienta podle skupin „příbuzných“ diagnóz, vydává ministerstvo zdravotnictví i vyhlášku, kterou limituje množství péče, kterou smí pojišťovny nemocnicím zaplatit. V ní je pomocí složitých vzorců stanoveno, kolik peněz celkově může nemocnice za rok dostat. Vzorec je složen z dílčích „podvzorců“, které omezují platby za léky podané pacientům i spotřební materiál od kloubních náhrad až po roušky a ochranné oděvy zdravotníků a prostěradla, na nichž leží pacient. Hra se skořápkami Vyhláška je psána tak, že v lepším případě nemocnicím umožňuje léčením pacientů získat o ministerstvem fixně stanovené procento více peněz než v minulém roce, pokud „odléčí“ a vykáže „přibližně podobné“ množství péče „oceněné“ metodou DRG. Bývá stanoven koridor, který vláda po nemocnicích žádá. Například můžete dostat až 102 procent loňských peněz, pokud vykážete 97 až 102 procent loňské péče. Péči, kterou nemocnice pacientům poskytne nad limit například „102 procent“ minulého roku, nedostane zaplacenou vůbec, nebo jen částečně. Krácení „nadlimitní“ péče je stanoveno ve vyhláškách například na 75 procent. Pokud nemocnice péče poskytne méně, než je spodní limit koridoru, jsou jí peníze kráceny o procento, kterým dolní limit nesplnila. Tím, že je stanoven vždy nejen celkový limit peněz na rok, ale i dílčí limity na léky, na spotřební zdravotní materiál, financování nemocnic, připomíná systém ze všeho nejvíce hazardní hru skořápky. Pojišťovny jsou ty, které točí skořápkami „s“ a „bez kuličky“ a rozhodují o tom, jakým způsobem okradou nemocnice pomocí srážek a penalizací. Zabránit v okrádání nemocnic a zdravotníků by mohlo ministerstvo, kdyby dokázalo napsat úhradovou vyhlášku tak, aby měla co nejméně „ale“. Jenže návrh vyhlášky píšou lidé, kteří jsou s managementy pojišťoven „jedna ruka“. První případy výskytu COVID-19 byly v ČR evidovány v listopadu 2019, tedy před rokem a půl. Za celou tu dobu nedokázalo ministerstvo zdravotnictví novelizovat vyhlášku od DRG tak, aby do ní zařadilo novou diagnózu COVID-19. Dodnes je tato choroba vykazována k proplacení jako jedna ze skupiny infekčních zánětů plic. Cena za tuto skupinu diagnóz byla stanovena před 15 lety jako jakýsi průměr nákladů na ošetřování pacientů se záněty plic způsobených různými bakteriemi a viry. Vyhubení každého původce zánětu plic trvá různě dlouho a je třeba k němu použít různé léky a vybavení. A logicky tedy stojí jiné peníze. Podle paskvilního DRG se však platí jakýmsi průměrem. Autoři průměru počítaného před lety neměli o nějakém covidu ani ponětí, takže výše úhrady za péči o pacienta ze skupiny infekční zánět plic nekalkuluje s tolika jednorázovými ochrannými obleky, rouškami, rukavicemi a dalším spotřebním zdravotním materiálem, který musí lékaři a zdravotní sestry používat při ošetřování covidových pacientů. Po vypuknutí pandemie COVID-19 byl na mnoha nemocničních odděleních, například na ortopediích, omezen původní provoz. Částečně proto, aby jejich kapacity mohly být použity pro léčení covidových pacientů. Z části též z bezpečnostních důvodů. Plánované zákroky, například operace kloubních náhrad, byly odloženy, aby pacient nebyl vystaven riziku nakažení koronavirem. Operace akutních pacientů se záněty slepých střev nebo po autonehodách samozřejmě probíhají dál. U nich by odklad výkonu znamenal větší bezprostřední ohrožení života než riziko, že v nemocnici dostanou COVID-19. Jak vznikla fáma o covidových bonusech Po obšírném úvodu, který po nutném zjednodušení umožňuje aspoň trochu pochopit složitosti systému úhrad zdravotní péče, se dostávám k tomu, jak zřejmě vznikla fáma o covidových bonusech. Ministerstvo v novele úhradové vyhlášky na loňský rok umožnilo nemocnicím u pacientů s COVID-19 bez penalizační srážky překročit limity výdajů na léky a spotřební zdravotnický materiál, které jsou u skupiny „infekční záněty plic“, podle nichž jsou vykazování k úhradě pacienti s covidem, neadekvátně nízké. I po této úpravě však zůstal zachován celkový roční limit péče, kterou nemocnice dostane zaplaceno. Včetně koridoru na množství poskytnuté a z pojišťoven proplácené zdravotní péče. Nemocnice ani lékaři a zdravotní sestry se tedy na pacientech postižených COVID-19 rozhodně neobohacují a nemají tudíž ekonomický důvod nadsazovat počty koronavirových pacientů. Ve skutečnosti je covidových pacientů v nemocnicích více, než uvádějí oficiální statistiky. Podle systému DRG je nemocnici placeno u pacienta s COVID-19 vykázaného jako pacient s infekčním zánětem plic 20 dní léčení na jednotce intenzivní péče. Nic navíc. Řada pacientů, kteří prodělali COVID-19, je papírově 21. den pobytu na JIP považována za neinfekčního. Nadále jim však musí být poskytována náročná a drahá zdravotní péče. Propuštění pacienta závislého na přístrojové podpoře dýchání z nemocnice do domácího ošetřování jen proto, že za něj již pojišťovna neplatí, by trestní soud kvalifikoval minimálně jako trestný čin zabití nebo neposkytnutí pomoci s následkem smrti. Doufám, že jsem tento složitý problém vysvětlil aspoň trochu srozumitelně. Všem, kteří by i po přečtení tohoto článku chtěli i nadále šířit lži o tom, jak se nemocnice, lékaři a zdravotní sestry „pakují“ na covidových pacientech, doporučuji, aby si vyjednali měsíční dobrovolnickou stáž v nejbližší nemocnici. Kdokoli může jít pomáhat se stlaním postelí nebo překládání pacientů v bezvědomí, aby u nich nevznikly proleženiny. Zvláštní kvalifikace není třeba ani k poskytování hygienické pomoci pacientům v umělém spánku. V nemocnicích je spousta těžké práce a lékaři i sestry uvítají každého dobrovolníka, který jim s ní v této těžké době přijde pomoci. Vůbec jim nebude vadit, že dotyčný „na COVID nevěří“ a považuje pandemii za „spiknutí“. Při takové stáži se může snadno přesvědčit, že v nemocnicích ošetřujících pacienty s koronavirem si bankovkami matrace rozhodně nevycpávají. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-18 16:46:07

Německo zadržuje pomůcky proti koronaviru aneb Kdo u nás manipuluje s informacemi

Zadržuje Německo (a další země) život zachraňující podmínky dalším zemím? O tom běží bouřlivé diskuse. Ačkoliv o tom existuje řada článků v evropských i světových periodicích, zařadili Manipulátoři.cz tuto zprávu do seznamu dezinformací. Už nejméně tři dny postuji na fcb různé odkazy na to, že Německo zadržuje okolním zemím zdravotnické pomůcky, typicky roušky a respirátory. A to na základě zákazu vývozu, což by se jistě dalo v čase nouze pochopit. Ale Německo je pro naprostou většinu tohoto materiálu pouze tranzitní zemí, nikoli výrobcem. Přesto zabavují, či chceme-li slovíčkařit, zadržují kamióny se zmíněnými pomůckami.  První si stěžovali Švýcaři: „Jak zjistil NZZ am Sonntag, německé celní orgány v současnosti brání v cestě do Švýcarska kamionu švýcarské společnosti. Ve vozidle je 240 tisíc ochranných masek. Je blokován na státní hranici. SECO – (tedy státní sekretariát pro hospodářství) na vyžádání odpovídá, že je v kontaktu s dotyčnou společností. Úřad zdůrazňuje, že se nejedná o jediný případ. „Máme informace, že další přepravy jsou blokovány,“ vysvětluje mluvčí Fabian Maienfisch.“ To bylo 7. března. Švýcaři protestovali na vysoké úrovni, jak stojí v článku, a NZZ, tedy Neue Zürchner Zeitung, mohly 13. března napsat že: „Po zásahu ministra hospodářství Guye Parmelina povoluje Německo výjimky ze zákazu vývozu zdravotnických prostředků. Ve Francii a Itálii však celní orgány nadále blokují dodávky určené pro Švýcarsko.“ Čili Němci v tom nebyli sami, podle více zdrojů s tím začali Francouzi. Píše to Spiegel.de v článku s příznačným názvem Keiner für alle, alle für einen (Nikdo pro všechny, všichni pro jednoho): „Koronakrize brutálně odhaluje, jak daleko jde tzv. solidarita v EU, když se situace stane vážnou: až do příštího průšvihu. Zatímco šíření epidemie v Číně se v poslední době významně zpomalilo, zdá se, že v Evropě se teprve pořádně začíná. A v této situaci je zřejmé, že každá členská země „jede sama za sebe“.“ Nejdříve prý začali Francouzi, pak se přidalo Německo a nakonec Česko, píše se na Spiegel.de. Tyto země zakázaly vývoz zdravotnického materiálu. Na to se také odvolávají čeští obhájci německého postupu – že na to mají Němci právo. Ostatně i nebohá Itálie si stěžuje, kam se poděla evropská solidarita. Roušky jim přivezli až Číňani. Zdá se, že celkově mnoho lidí nevnímá rozdíl mezi „vývozem“ a „tranzitem“. Když něco vyrábím a zakážu v době nouze vývoz, je to pochopitelné. To se týká zejména nás a těch pár provozů, kde se roušky vyrábějí. Německo je ale především tranzitní zemí. To znamená, že v čase nouze „zadržuje“ to, co si objednaly a zaplatily jiné státy. Protože může. A protože spoléhá na to, že některé země, jako například my, se ani neozvou. Švýcaři se ovšem ozvali, a to hodně hlasitě. Stejně jako Rakušané: „Zákaz vývozu zdravotnických pomůcek ze strany Německa rovněž způsobuje problémy s následnými dodávkami do Rakouska. Jak uvádí zpráva Kurieru, nákladní automobil plný respirátorů stojí na německé hranici a je mu bráněno ve vstupu do Horního Rakouska. Rakousko je v otevřeném sporu s Německem. V Horním Rakousku jsou masky v nemocnicích naléhavě potřeba. Například operace v nemocnici v Linci jsou již z důvodu materiálních nedostatků omezené, vysvětluje mluvčí hornorakoského hejtmana Gerhard Hasenöhrl. Věc byla postoupena odpovědným ministerstvům zahraničí, hospodářství a zdravotnictví.“ To bylo 8. března. To znamená: 1. Německo skutečně zadržovalo a zadržuje potřebný materiál na hranicích pod rouškou boje proti „černému trhu“ a roušky a další se nedostanou k lidem. 2. Příslušné úřady příslušných států proti tomu protestují. Ne tak my. Když byl podle webu Náš region zadržen na německých hranicích kamion s rouškami pro středočeské nemocnice, jak potvrdila hejtmanka Jermanová, bylo opatrně řečeno, že ve shodě s platnými nařízeními. Žádný protest. I na tiskovkách vlády se hovořilo o tom, že roušky nejsou mimo jiné i proto, že „jedna země EU zakázala vývoz“. Opět: vývoz a tranzit jsou dvě různé věci. Jak si to která země udělá, tak to má. My neprotestujeme a musíme čekat, až nám potřebné pomůcky, už jednou zaplacené, koupí PPF. Až ty ostatní Němci „uvolní“, bude možná už příliš pozdě. To, že roušky nejsou v potřebném počtu ve státních hmotných rezervách, je jiná věc. A že se pozdě vyskladňují, to také. A ještě si ti, kteří o skutečnosti, že Německo pomůcky „zadržuje“, píšou, musí nechat nadávat od Manipulátorů do manipulátorů.  Jsem germanistka, a přesto jsem byla nařčena, že neumím německy a že nic takového, z čeho jsme citovala i zde, v článcích není. Že Náš region si zprávu o zadrženém kamiónu vymyslel a hejtmanka nejspíš také. Ale jak napsal i Benešovský deník: „Jak v Benešově, tak v pondělí na hejtmanství si také posteskla, že kraj měl zajištěné vlastní dodávky, objednané v dostatečném množství a včas (ještě před tím, než si stát nákupy nejúčinnějších respirátorů FFP3 vyhradil pro sebe). Bohužel tuto zásilku nedostal: kamion s nákladem byl zadržen v Německu. „Ne všechny státy jsou solidární,“ poznamenala k tomu Jermanová. Kraj nicméně samostatně shání dál – a v současné době se zařizuje dodávka 20 tisíc respirátorů FFP2.“ Obraz nechť si udělá každý sám. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-29 16:12:00

Společnost Huawei vydává s podporou WBA bílou knihu o budování špičkových 10Gb/s kampusových sítí

Barcelona (Španělsko) 29. února 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Řešení zaměřená na uživatelskou zkušenost urychlí digitálních a inteligentní transformaciBěhem veletrhu Mobile World Congress 2024 na summitu nazvaném „Huawei Intelligent Cloud-Network, Accelerating Industrial Intelligence" (Podpora inteligence v průmyslu s inteligentními cloudovými sítěmi Huawei) vydala společnost Huawei s podporou Wireless Broadband Alliance (WBA) bílou knihu o budování špičkových 10Gb/s kampusových sítí. Bílá kniha představuje myšlenku budování kampusové sítě zaměřené na zkušenosti a popisuje, jak špičkové řešení 10Gb/s kampusové sítě od společnosti Huawei nastartuje digitální a inteligentní rozvoj společností prostřednictvím zvýšení uživatelského komfortu ve třech aspektech (bezdrátový provoz, aplikace, a operace a údržba).Na cestě k digitální a inteligentní transformaci prostřednictvím technologií a aplikací čekají podniky tři hlavní změny, kterými jsou plně bezdrátové terminály, nepřetržitě zajištěné aplikace a inteligentní provoz a údržba. Mají-li se na tyto změny adaptovat, musí se kampusové sítě také vyvinout od zaměření na konektivitu k zaměření na uživatelskou zkušenost. Společnost Huawei na tento požadavek reaguje představením 10Gp/s kampusové sítě CloudCampus (High-Quality 10 Gbps CloudCampus), která zlepšuje uživatelskou zkušenost ve třech následujících ohledech:• Upgrade bezdrátových služeb: Univerzální Wi-Fi 7 od společnosti Huawei představuje ve svém oboru premiérové vylepšení bezdrátových sítí. Testovaná rychlost jednoho terminálu dosahuje až 4,33 Gb/s, což je dvakrát více než u Wi-Fi 6E. I velmi objemné soubory tak lze stáhnout během několika vteřin. Unikátní technologie konvergovaného plánování výrazně zlepšuje souběžný výkon a podporuje 30kanálové 4K VR kurzy bez rušení.• Upgrade zážitku při využívání aplikací: Jedinečné řešení, navržené s ohledem na dokonale hladký chod aplikací, flexibilně rozděluje přenos a vytváří „rychlé pruhy" pro zajištění nulového zamrzání klíčových aplikací. Exkluzivní VIP řešení navíc umožňuje VIP uživatelům využívat vyhrazené linky pro ničím nerušený zážitek.• Upgrade provozu a údržby: První digitální mapa kampusu, tvořená čtyřrozměrným plánem sítí, uživatelů, terminálů a aplikací, umožňuje komplexní (E2E) vizualizaci fungování sítě a desetinásobně zvyšuje efektivitu provozu a údržby. Na základě předpovědi provozu v síti lze určit optimální interval úspory energie, což zvyšuje efektivitu a šetří energii o 30 %.Tato bílá kniha zkoumá nové trendy v kampusových sítích a mapuje směr vývoje kampusových sítí pro podniky, které chtějí urychlit svůj digitální a inteligentní vývoj. S nezadržitelným nástupem nových technologií a scénářů využití se 10Gb/s kampusové sítě stanou významným prvkem infrastruktury a preferovanou volbou podniků.Další informace o bílé knize naleznete zde .Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2349847/image.jpg KONTAKT: Venzo Hu, huyuheng2@huawei.com