Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-07-15 15:08:59

Hysterie, obrazoborectví a Churchill

Strhávání a poškozování soch těmi, kteří si myslí, že to je jejich svatá povinnost v rámci tažení Black Lives Matter, je všedním signálem průběžné destabilizace lidské společnosti. Od starověku k tomu dochází neustále. Jde o nekonečné permanentní střetávání nepřeberného množství lidských skupin, které si momentálně myslí, že je osvítila nějaká pravda či poslání. V rámci těchto rvaček od starověku získávají moc silnější, agresivnější, přičemž vše je oblečené do dobových náboženských skupinových a politických kostýmů. Cílem je jakýmkoliv způsobem prosadit momentální vizi chaoticky nadšené skupiny. Sochy jako pěna dní Hysterie a vandalismus v rámci druhá naplňuje základní prvky absurdity, je na půli cesty mezi groteskním vyjadřováním jakési frustrace a představ a bezstarostným křikem těch, kteří se považují za majitele zásadní pravdy. A nesnášejí jiné polopravdy a skoro-vize zakleté do soch. Vzdáleně mi to připomíná (ale v naprosto ošklivé verzi) Pěnu dní (L'Écume des jours) od Borise Viana. Blouznění Black Lives Matter proto nepředstavuje nic nového, je to jenom další verze boje za lepší zítřky, při kterém byla například poškozena poetická socha malé mořské víly v Kodani nebo se v Praze na podstavci Churchillovy sochy objevily nápisy Byl rasista a Black Lives Matter. Sir Winston Leonard Spencer-Churchill se ocitl v nemilosti obrazoborců, protože byl znám jako člověk kontroverzních názorů, mnohdy až rasistických. Proto si někdo myslí, že by bylo fajn jeho sochu strhnout nebo alespoň počmárat. Obrazoborci v tom vidí součást spásné očisty lidstva. K tomu není od věci připomenout, co bylo o strhávání soch uvedeno v polovině roku 2016 v BBC. Odvysílala rozhovor s člověkem, jenž rozbíjel sochu Saddáma Husajna nedlouho poté, co Spojené státy a Velká Británie vtrhly do Iráku a porazily jeho jednotky. Muž měl na vztek nárok, protože Husajnův režim jej rok a půl věznil a asi 15 jeho příbuzných popravil. Socha padla v roce 2003 a o 13 let později tento člověk řekl, že by sochu klidně nechal znovu postavit, protože bezpečnostní situace v Iráku je mnohem horší než za Husajna. „Dříve jsme měli jednoho Husajna a dnes jich máme tisíc,“ uvedl doslova. Z tohoto hlediska kácení soch nemá žádný, ani symbolický význam. Není důvod kácet či pomalovávat sochu nějakého britského premiéra Churchilla, ačkoliv kašlal nejen na Indii a obyvatele Středního východu, ale kašlal i na Čechoslováky, tedy na Čechy a Slováky v Československu. Musíme zapomenout na liberalismus Již před 20 lety jsem napsal na web Neviditelnypes.cz článek Nic se od té doby v hlavách člověčích nezměnilo… s následujícími větami o domnělém demokratovi Churchillovi: „Již v únoru 1925 se Churchill před britským výborem imperiální obrany vyjádřil, že žádná dohoda s Německem není možná bez revize ustanovení Versailleské smlouvy, pokud jde o východní hranice Německa. Byl přesvědčen, že bude muset jít o "podstatnou nápravu", jež se bude týkat území českých Sudet (na němž většinu obyvatelstva tvořili Němci) a polského koridoru vedoucího k moři u Gdaňska, který odděloval Východní Prusko od zbývající části země. Totéž Churchill opakoval před Dolní sněmovnou 23. listopadu 1932.“ Churchillovi se jenom hodilo, že od roku 1938 bylo politicky vhodné být na straně Hitlerem utlačovaného Československa. Přesto bych Churchillovu sochu neokopával ani nestrhával. Churchill je symbolem pomoci Britů v době 2. světové války, podobně jako byla socha Koněva připomínkou osvobozovacích bojů v roce 1945 na území Československa. Lidské jednání je nekonečnou bažinou mnohdy protichůdných tendencí, neuvěřitelných zvratů a podivných kompromisů. Proto se příznivci Black Lives Matter se nemá čím chlubit. Bez širokého faktografického nadhledu jsme jenom zombíci. Pokusím se to ukázat na postavě Churchilla. Jak jsem uvedl ve své knize Bombardovat nemocnice je normální (AOS Publishing 2017): „Kritici současných politiků států EU a představitelů parlamentu EU varují, že naši současní tzv. liberální politici jsou svou neschopností nebezpeční. Typické je, že v souvislosti s vlnami nelegální migrace z muslimských zemí se bojí razantně rozhodovat. Obávají se, aby náhodou nebyli obviněni, že jednají proti nějakému článku nějaké lidskoprávní úmluvy. Evropští politici jsou většinou jenom průměrnými produkty stranických aparátů. Strany se bojí osobností nezapadajících do jejich zaběhnutých kolejí. Mezi našimi politiky nevidíme osobnosti typu de Gaulla a Churchilla, kteří mohou být lékem na dnešní chaos evropské politické bezzubosti. Je po nich poptávka, protože sílí obecné povědomí – hrozby je možné řešit, ale musíme zapomenout na liberalismus. Protože de Gaulle a Churchill krizové situace nemohli řešit s pomocí liberálních póz.“ Doba si žádá politiky Churchillova formátu Winston Churchill byl také zastáncem afrických koncentráků a indických hladomorů. Ale propaganda po druhé světové válce z něho udělala velkého demokrata. „V historické literatuře se o Churchillovi hovoří v posledních desetiletích s využitím archivních materiálů nejen jako o státníkovi, ale také jako o krutém člověku. Snad právě proto dříve než jiní pochopil, jak je Hitler nebezpečný pro britské impérium. Uměl toho beze zbytku využít ve svůj politický prospěch. A tím i ve prospěch Velké Británie. Znal styl uvažování Hitlera a Stalina. Patřil psychologicky do jejich smečky. Proto byl otužilejší (čili agresivnější) v odporu proti nim. Tím získal mediálně pověst velkého demokrata,“ uvedl politolog Zdeněk Zbořil v mé knize Ústecké lágry (AOS Publishing 2015). Zbořil též upozornil na významný Churchillův životopis od vysokoškolského pedagoga Cliva Pontinga, který popsal Churchillovo schvalování použití chemických zbraní při bombardování odbojných domorodců. Totéž jinak: „Churchill jako ministr kolonií ve 20. letech 20. století dal v Irsku volnou ruku notoricky známým kriminálníkům z Black and Tans, a když Kurdové povstali proti britské vládě, řekl: ,Jsem silně pro použití otravného plynu proti necivilizovaným kmenům‘,“ napsal v knize Churchill‘s Empire historik Richard Toye. Vysvětluje to, proč po druhé světové válce Churchill hovořil o nutnosti vytvoření železné opony. Věděl, že Stalin je jako on. Věděl, po čem Stalin bezohledně touží, protože se v jistém smyslu také tak choval, pokud měl možnost. Proto věděl, čeho se mohou od Stalina na západě Evropy dočkat. Americký obhájce lidských práv o Churchillovi prohlásil, že pokud v danou chvíli (za 2. světové války) byly zájmy Britského impéria shodné se zájmy ohromné většiny lidstva, šlo o vzácnou a šťastnou shodu náhod. Možná, že byl Churchill zločinec, ale když narazil na většího zločince, dokázal ho rozeznat. Slova velkého slavného Churchilla stavícího se na odpor diktatuře nakonec překonala činnost krutého a omezeného Churchilla. Tolik slova Richarda B. Moora. Proto je úsměvné, že dnešní doba si žádá politiky Churchillova formátu. Chtít dnes v politice nové Churchilly znamená, že nezáleží na pověsti lidí označovaných za nesnášenlivé, militantní, populisty a xenofoby či rasisty (jako Churchill), hlavně když pochopí situaci a umí prosadit (jako Churchill) nepopulární kroky. Přitom musí udržet v EU nejzákladnější demokratické hodnoty (jako Churchill) a prosadit tvrdá opatření proti úhlavnímu protivníkovi (jak činil Churchill). Je nutné zastavit nelegální migraci A kdo je dnes protivníkem potenciálního Churchilla? Nejsou to lidé vyznávající islám, kteří žijí v EU již desítky let. Vždyť například ve Francii žije nejvíce muslimů v EU – pět milionů. Islám je náboženství značné části přistěhovalců, kteří přišli do Francie od konce šedesátých let. Je ale aktuálně nutné zastavit nelegální migraci, protože nelegální migranti z posledních let se mohou postupně radikalizovat. Z bezpečnostního hlediska jsou nečitelní. Jsou rozladěni, že EU pro ně není zaslíbenou zemí. Stávají se cílem islamistů, kteří je chtějí proměnit na vyznavače radikální verze islamismu. Již dnes mají západní země problém s deziluzí druhé a třetí generace migrantů. Politická praxe nazvaná „Churchillizace EU“ jako lék na současnou neschopnost europolitiků by znamenala přijmout agendu politiků, jako je maďarský Orbán či Francouzka Le Penová. Kdyby lidé tohoto typu získali politickou moc, nedošlo by k demontáži demokratického státu, jak křičí tzv. liberálové. Jenom by následovala daleko přísnější bezpečnostní a protimigrační opatření. Protiliberální (tím i antiglobalizační) agenda by jenom směřovala ke zrušení přebujelé lidskoprávní agendy. Politici jako Orbán či Le Penová, pokud by se dostali k moci v klíčových státech EU, by nakonec neměli potřebu vyvést svůj stát z unie. Neboť ta by díky této politice začala (aniž by to úředníci chtěli, ale museli by) tvrdě posilovat dosavadní kulturní a bezpečnostní status quo v evropském prostoru. Po úspěšném zamezení další nelegální migrace a zostření bezpečnostní politiky by lidé tohoto typu nakonec byli svým tvrdým pohledem na svět příliš militantní. A již uklidnění občané by je při dalších volbách vyhodili ze sedla stejně jako Churchilla v roce 1945. Politické strany, které jsou dlouhodobě u moci, se tohoto trendu obávají, protože nemají na skladě své mutace Churchillů. K churchillizaci evropské politiky proto v nejbližších letech spíše nedojde. Nedochází ještě k natolik vážným signálům destabilizace EU, aby se voliči zmobilizovali k odporu proti současnému bezzubému vedení unie a evropských států. Liberálními iluzemi trpí zhruba polovina evropských voličů. Proto (bohužel) čas nahrává i v blízké budoucnosti invazi nelegální islámské migrační vlny… Tolik k tématu proklínaného Churchilla. Post scriptum Není od věci menší zamyšlení z hlavy ministra kultury Lubomíra Zaorálka na webu Novinky.cz: „To, že se shazují sochy, není řešení. Nelíbí se mi to. V roce 1989 jsme si říkali, že bychom tu měli všechny ty Leniny nechat, protože když je všechny sundáme, zapomeneme na to, co bylo. Přesto jsme dělali čistky, odstraňovali jsme všechny srpy a kladiva a Marxe a Leniny, přejmenovávali jsme ulice. Pak jsme si říkali, jestli je to dobře. Až to vše vyčistíme a jednou zapomeneme, tak tím ztratíme kus sebe samých, protože jsme to 40 let strpěli.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-09-19 09:39:09

Poslanci by mohli upravit zákonná pravidla bezpečnosti na vysokých školách

Poslanci asi upraví zákonná pravidla bezpečnosti na vysokých školách kvůli loňské tragédii na Univerzitě Karlově či způsob odvolávání děkanů. Novelu vysokoškolského zákona, která by měla podle vládního návrhu upravit podmínky studia doktorandů a zpřísnit postih za neoprávněné využívání vysokoškolského titulu, Sněmovna poslala ve středu do závěrečného kola schvalování. Její členové k předloze navrhli několik desítek změn.

Čas načtení: 2025-01-23 17:22:00

Senát odmítl hlídačkovné. Klíčová novela zákona o VŠ se vrací do sněmovny

Uzákonění příspěvku studentkám vysokých škol na hlídání jejich malých dětí, takzvaného hlídačkovného, Senát kvůli jeho koncepci ve čtvrtek odmítnul. Kritici, k nimž patřil i ministr školství Mikuláš Bek (za STAN), vytkli této poslanecké úpravě vysokoškolského zákona nesystémovost, možné zneužívání a zvýšení výdajů vysokých škol, které by mohlo dosáhnout až čtvrt miliardy korun ročně. Výhrady k ní měla také Česká konference rektorů. Novelu vysokoškolského zákona, která mění mimo jiné podmínky…

Čas načtení: 2024-02-16 08:30:00

Jak to vidí...: Tomáš Zima: Vzdělávání má být robustní. Dobrý základ v co nejvíce oborech usnadní příjem informací

Ministerstvo školství chce posílit všeobecné vzdělávání a změnit oborovou strukturu středních škol tak, aby více reagovala na potřeby trhu práce. Zároveň chystá novelu vysokoškolského zákona, která by měla vytvořit lepší podmínky pro profesně zaměřené obory. Jak moc se promění systém vzdělávání v Česku? Biochemik Tomáš Zima rovněž vysvětlí, zda mají nemocnice motivaci zaměstnávat mladé lékaře, i to, jaké dopady bude mít chystaný zákaz psychoaktivní látky HHC.

Čas načtení: 2013-02-18 00:00:00

Chystáme studentský pokoj

Při zařizování studentského pokoje bychom měli zohlednit několik kritérií. Mezi ty nejdůležitější patří kvalita provedení a věk uživatele pokoje. Jinak bude vypadat pokoj pro začínajícího školáka a jinak pro vysokoškolského studenta. Pro předškoláky a školáky na prvním, případně druhém stupni, je ...

Čas načtení: 2023-08-30 21:34:44

Průzkum hygienického zabezpečení bazénových vod

V rámci části projektu specifického vysokoškolského výzkumu byl na Ústavu vodního hospodářství obcí Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně proveden průzkum hygienického zabezpečení bazénových vod formou anonymního dotazníku. Cílem dotazníku bylo kontaktovat bazénové provozy v České republice a získat informace o tom, jaké prostředky využívají k hygienickému zabezpečení bazénových vod. Pro zajištění diverzity výsledků byly osloveny jak velké, tak malé bazénové provozy. Dotazník dodatečně rozlišoval například druhy bazénů v jednotlivých provozech, celkový objem recirkulované vody nebo primární a sekundární hygienické zabezpečení. Tyto informace pak sloužily k vyvození případných souvislostí mezi jednotlivými hodnocenými faktory. Z průzkumu vyplynulo, že nejvyužívanější primární dezinfekcí je chlorace, sekundární UV záření a že pokročilé oxidační procesy (AOP) jsou především využívány ve vysoce zatížených provozech.

Čas načtení: 2020-07-15 15:08:59

Hysterie, obrazoborectví a Churchill

Strhávání a poškozování soch těmi, kteří si myslí, že to je jejich svatá povinnost v rámci tažení Black Lives Matter, je všedním signálem průběžné destabilizace lidské společnosti. Od starověku k tomu dochází neustále. Jde o nekonečné permanentní střetávání nepřeberného množství lidských skupin, které si momentálně myslí, že je osvítila nějaká pravda či poslání. V rámci těchto rvaček od starověku získávají moc silnější, agresivnější, přičemž vše je oblečené do dobových náboženských skupinových a politických kostýmů. Cílem je jakýmkoliv způsobem prosadit momentální vizi chaoticky nadšené skupiny. Sochy jako pěna dní Hysterie a vandalismus v rámci druhá naplňuje základní prvky absurdity, je na půli cesty mezi groteskním vyjadřováním jakési frustrace a představ a bezstarostným křikem těch, kteří se považují za majitele zásadní pravdy. A nesnášejí jiné polopravdy a skoro-vize zakleté do soch. Vzdáleně mi to připomíná (ale v naprosto ošklivé verzi) Pěnu dní (L'Écume des jours) od Borise Viana. Blouznění Black Lives Matter proto nepředstavuje nic nového, je to jenom další verze boje za lepší zítřky, při kterém byla například poškozena poetická socha malé mořské víly v Kodani nebo se v Praze na podstavci Churchillovy sochy objevily nápisy Byl rasista a Black Lives Matter. Sir Winston Leonard Spencer-Churchill se ocitl v nemilosti obrazoborců, protože byl znám jako člověk kontroverzních názorů, mnohdy až rasistických. Proto si někdo myslí, že by bylo fajn jeho sochu strhnout nebo alespoň počmárat. Obrazoborci v tom vidí součást spásné očisty lidstva. K tomu není od věci připomenout, co bylo o strhávání soch uvedeno v polovině roku 2016 v BBC. Odvysílala rozhovor s člověkem, jenž rozbíjel sochu Saddáma Husajna nedlouho poté, co Spojené státy a Velká Británie vtrhly do Iráku a porazily jeho jednotky. Muž měl na vztek nárok, protože Husajnův režim jej rok a půl věznil a asi 15 jeho příbuzných popravil. Socha padla v roce 2003 a o 13 let později tento člověk řekl, že by sochu klidně nechal znovu postavit, protože bezpečnostní situace v Iráku je mnohem horší než za Husajna. „Dříve jsme měli jednoho Husajna a dnes jich máme tisíc,“ uvedl doslova. Z tohoto hlediska kácení soch nemá žádný, ani symbolický význam. Není důvod kácet či pomalovávat sochu nějakého britského premiéra Churchilla, ačkoliv kašlal nejen na Indii a obyvatele Středního východu, ale kašlal i na Čechoslováky, tedy na Čechy a Slováky v Československu. Musíme zapomenout na liberalismus Již před 20 lety jsem napsal na web Neviditelnypes.cz článek Nic se od té doby v hlavách člověčích nezměnilo… s následujícími větami o domnělém demokratovi Churchillovi: „Již v únoru 1925 se Churchill před britským výborem imperiální obrany vyjádřil, že žádná dohoda s Německem není možná bez revize ustanovení Versailleské smlouvy, pokud jde o východní hranice Německa. Byl přesvědčen, že bude muset jít o "podstatnou nápravu", jež se bude týkat území českých Sudet (na němž většinu obyvatelstva tvořili Němci) a polského koridoru vedoucího k moři u Gdaňska, který odděloval Východní Prusko od zbývající části země. Totéž Churchill opakoval před Dolní sněmovnou 23. listopadu 1932.“ Churchillovi se jenom hodilo, že od roku 1938 bylo politicky vhodné být na straně Hitlerem utlačovaného Československa. Přesto bych Churchillovu sochu neokopával ani nestrhával. Churchill je symbolem pomoci Britů v době 2. světové války, podobně jako byla socha Koněva připomínkou osvobozovacích bojů v roce 1945 na území Československa. Lidské jednání je nekonečnou bažinou mnohdy protichůdných tendencí, neuvěřitelných zvratů a podivných kompromisů. Proto se příznivci Black Lives Matter se nemá čím chlubit. Bez širokého faktografického nadhledu jsme jenom zombíci. Pokusím se to ukázat na postavě Churchilla. Jak jsem uvedl ve své knize Bombardovat nemocnice je normální (AOS Publishing 2017): „Kritici současných politiků států EU a představitelů parlamentu EU varují, že naši současní tzv. liberální politici jsou svou neschopností nebezpeční. Typické je, že v souvislosti s vlnami nelegální migrace z muslimských zemí se bojí razantně rozhodovat. Obávají se, aby náhodou nebyli obviněni, že jednají proti nějakému článku nějaké lidskoprávní úmluvy. Evropští politici jsou většinou jenom průměrnými produkty stranických aparátů. Strany se bojí osobností nezapadajících do jejich zaběhnutých kolejí. Mezi našimi politiky nevidíme osobnosti typu de Gaulla a Churchilla, kteří mohou být lékem na dnešní chaos evropské politické bezzubosti. Je po nich poptávka, protože sílí obecné povědomí – hrozby je možné řešit, ale musíme zapomenout na liberalismus. Protože de Gaulle a Churchill krizové situace nemohli řešit s pomocí liberálních póz.“ Doba si žádá politiky Churchillova formátu Winston Churchill byl také zastáncem afrických koncentráků a indických hladomorů. Ale propaganda po druhé světové válce z něho udělala velkého demokrata. „V historické literatuře se o Churchillovi hovoří v posledních desetiletích s využitím archivních materiálů nejen jako o státníkovi, ale také jako o krutém člověku. Snad právě proto dříve než jiní pochopil, jak je Hitler nebezpečný pro britské impérium. Uměl toho beze zbytku využít ve svůj politický prospěch. A tím i ve prospěch Velké Británie. Znal styl uvažování Hitlera a Stalina. Patřil psychologicky do jejich smečky. Proto byl otužilejší (čili agresivnější) v odporu proti nim. Tím získal mediálně pověst velkého demokrata,“ uvedl politolog Zdeněk Zbořil v mé knize Ústecké lágry (AOS Publishing 2015). Zbořil též upozornil na významný Churchillův životopis od vysokoškolského pedagoga Cliva Pontinga, který popsal Churchillovo schvalování použití chemických zbraní při bombardování odbojných domorodců. Totéž jinak: „Churchill jako ministr kolonií ve 20. letech 20. století dal v Irsku volnou ruku notoricky známým kriminálníkům z Black and Tans, a když Kurdové povstali proti britské vládě, řekl: ,Jsem silně pro použití otravného plynu proti necivilizovaným kmenům‘,“ napsal v knize Churchill‘s Empire historik Richard Toye. Vysvětluje to, proč po druhé světové válce Churchill hovořil o nutnosti vytvoření železné opony. Věděl, že Stalin je jako on. Věděl, po čem Stalin bezohledně touží, protože se v jistém smyslu také tak choval, pokud měl možnost. Proto věděl, čeho se mohou od Stalina na západě Evropy dočkat. Americký obhájce lidských práv o Churchillovi prohlásil, že pokud v danou chvíli (za 2. světové války) byly zájmy Britského impéria shodné se zájmy ohromné většiny lidstva, šlo o vzácnou a šťastnou shodu náhod. Možná, že byl Churchill zločinec, ale když narazil na většího zločince, dokázal ho rozeznat. Slova velkého slavného Churchilla stavícího se na odpor diktatuře nakonec překonala činnost krutého a omezeného Churchilla. Tolik slova Richarda B. Moora. Proto je úsměvné, že dnešní doba si žádá politiky Churchillova formátu. Chtít dnes v politice nové Churchilly znamená, že nezáleží na pověsti lidí označovaných za nesnášenlivé, militantní, populisty a xenofoby či rasisty (jako Churchill), hlavně když pochopí situaci a umí prosadit (jako Churchill) nepopulární kroky. Přitom musí udržet v EU nejzákladnější demokratické hodnoty (jako Churchill) a prosadit tvrdá opatření proti úhlavnímu protivníkovi (jak činil Churchill). Je nutné zastavit nelegální migraci A kdo je dnes protivníkem potenciálního Churchilla? Nejsou to lidé vyznávající islám, kteří žijí v EU již desítky let. Vždyť například ve Francii žije nejvíce muslimů v EU – pět milionů. Islám je náboženství značné části přistěhovalců, kteří přišli do Francie od konce šedesátých let. Je ale aktuálně nutné zastavit nelegální migraci, protože nelegální migranti z posledních let se mohou postupně radikalizovat. Z bezpečnostního hlediska jsou nečitelní. Jsou rozladěni, že EU pro ně není zaslíbenou zemí. Stávají se cílem islamistů, kteří je chtějí proměnit na vyznavače radikální verze islamismu. Již dnes mají západní země problém s deziluzí druhé a třetí generace migrantů. Politická praxe nazvaná „Churchillizace EU“ jako lék na současnou neschopnost europolitiků by znamenala přijmout agendu politiků, jako je maďarský Orbán či Francouzka Le Penová. Kdyby lidé tohoto typu získali politickou moc, nedošlo by k demontáži demokratického státu, jak křičí tzv. liberálové. Jenom by následovala daleko přísnější bezpečnostní a protimigrační opatření. Protiliberální (tím i antiglobalizační) agenda by jenom směřovala ke zrušení přebujelé lidskoprávní agendy. Politici jako Orbán či Le Penová, pokud by se dostali k moci v klíčových státech EU, by nakonec neměli potřebu vyvést svůj stát z unie. Neboť ta by díky této politice začala (aniž by to úředníci chtěli, ale museli by) tvrdě posilovat dosavadní kulturní a bezpečnostní status quo v evropském prostoru. Po úspěšném zamezení další nelegální migrace a zostření bezpečnostní politiky by lidé tohoto typu nakonec byli svým tvrdým pohledem na svět příliš militantní. A již uklidnění občané by je při dalších volbách vyhodili ze sedla stejně jako Churchilla v roce 1945. Politické strany, které jsou dlouhodobě u moci, se tohoto trendu obávají, protože nemají na skladě své mutace Churchillů. K churchillizaci evropské politiky proto v nejbližších letech spíše nedojde. Nedochází ještě k natolik vážným signálům destabilizace EU, aby se voliči zmobilizovali k odporu proti současnému bezzubému vedení unie a evropských států. Liberálními iluzemi trpí zhruba polovina evropských voličů. Proto (bohužel) čas nahrává i v blízké budoucnosti invazi nelegální islámské migrační vlny… Tolik k tématu proklínaného Churchilla. Post scriptum Není od věci menší zamyšlení z hlavy ministra kultury Lubomíra Zaorálka na webu Novinky.cz: „To, že se shazují sochy, není řešení. Nelíbí se mi to. V roce 1989 jsme si říkali, že bychom tu měli všechny ty Leniny nechat, protože když je všechny sundáme, zapomeneme na to, co bylo. Přesto jsme dělali čistky, odstraňovali jsme všechny srpy a kladiva a Marxe a Leniny, přejmenovávali jsme ulice. Pak jsme si říkali, jestli je to dobře. Až to vše vyčistíme a jednou zapomeneme, tak tím ztratíme kus sebe samých, protože jsme to 40 let strpěli.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-19 14:00:50

Tvary a děje Václava Kyselky-VaKy aneb Sochař ve středním věku

Nikdy jsem nebyl v akademickém sochařském ateliéru s jiným posláním, než spolu s pedagogy vybrat účastníky dnes už zaniklého sochařského sympozia ve Žďáru nad Sázavou. Avšak i ta hodina dívání se a poslouchání mne tehdy ujistila, že ať realismus, moderna nebo nemoderna jde po staletí stále o totéž, o tvar a děj tím tvarem vyjádřený. Nerozhoduje, zda realisticky nebo abstraktně. Nejzřetelněji mně tyto skutečnosti řadu let připomínal Zdeněk Macháček (* 1925), stále tvořící nestor moravských sochařů. A v jiné poloze, od roku 2018, kdy jsme se seznámili, k Macháčkovi přibyl o půlstoletí mladší Václav Kyselka-VaKy. V roce 1983 absolvoval SŠUŘ v Brně a v roce 1999 tamtéž Fakultu výtvarného umění Vysokého učení technického, ateliér sochařství. Tvoří sochy do zahradních exteriérů a veřejných prostranství, rovněž do veřejných i privátních interiérů. Zajímá ho aspekt času, jeho plynutí v růstu, pukání, stoupání po spirálách a schodech. Zkoumá kontrast mezi vnitřními a vnějšími strukturami, intimitou a otevíráním se. V jiné tvůrčí poloze s nadhledem zlehčuje monumentální sochařství v komorních figurách pojatých způsobem komiksu. V roce 1997, v době vysokoškolského uměleckého studia, provedl sochařskou výzdobu chemické fakulty VUT v Brně. V následujících dvou desetiletích, spojitě s rostoucí originalitou a příznivým ohlasem jeho ateliérové práce, vznikla se značkou VaKy skulptivní exteriérová a interiérová díla v Brně, Velké Bíteši, Velkém Meziříčí, Vranově u Brna a Ostravě. V té době se podílel se na řadě sochařských projektů, zúčastnil se našich i zahraničních sympozií (Dánsko a Litva). První autorskou výstavu měl v roce 2016 v etablované soukromé Galerii 12 v Náměšti nad Oslavou, další ve Velké Bíteši a Kuřimi. Zatím v největší šíři se představil v roce 2018 výstavou s titulem Odpoutání v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě. Letos měl dvě individuální výstavy, v exteriéru Jimramova a v Galerii Stará radnici ve Žďáru nad Sázavou. Výstava Vztlak, exteriér Jimramova na Vysočině, léto a podzim 2019 Stěžejním exponátem výstavy bylo Odpoutání koňské síly. Je instalací, každé její předvedení je intervencí do veřejného prostoru. Václav Kyselka-VaKy vzpomíná: Socha vznikala mezi lety 2006 a 2008 v Samotíně. Od začátku jsem věděl, že z toho jilmového kmene musí být torzo koně. Shodou okolností se v té době v Samotíně stala smutná událost. Při těžké práci v lese pošel kůň. Viděl jsem ho o pár dnů předtím. Udřený, teklo mu z očí, jako by plakal. Přivedlo mne to k rozhodnutí, že socha koně musí být zavěšeným torzem, mementem krutosti, zároveň však ikonou lehkosti odpoutání se od zemské tíže. Socha váží asi 150 kilogramů, dostala tlakovou impregnaci a povrchovou lazuru. Při instalaci je zavěšena na popruzích dimenzovaných na 2000 kg a na řetězové kladce as nosností 850 kilogramů. V toku minulého desetiletí bylo Odpoutání několikrát vystaveno, den, dva, týden, ale také tři měsíce. Vždy s dokonalým technickým a bezpečnostním zajištěním. Na nádvoří Horácké galerie v Novém Městě bylo zavěšeno osm měsíců. Ovšem jimramovská radnice podlehla stížnosti občanů na hrozící nebezpečí pádu díla. Osmnáctý den trvání výstavy byl Kyselka přinucen je odstranit. Oznámené čtyři měsíce trvání instalace vzaly zasvé. Sochař řekl novinářům, že Odpoutání koňské síly se tak dostalo nechtěné popularity, odstranění se stalo dubiózní senzací. Titul výstavy Vztlak vlastně vycházel z autorského konceptu vztlaku vzduchu působícího na sochu v sevřené uličce. Kyselka napsal: Název výstavy Vztlak se ovšem paradoxně nejvíce naplnil až poté, kdy vedení obce Jimramov vyvinulo vztlak proti instalované soše, respektive celé výstavě. Ne dost na tom. Zkraje druhého týdne trvání výstavy parta místních opilců zaútočila na dostupné exponáty. Jeden zcela zničila. Vystaveny byly rovněž dřevěné objekty-asambláže kombinované vypěněným barevným epoxidem. Kyselka je nazval Kanály tvořivosti. Jde o recyklované dřevěné modely ze slévárny, při jejichž autorské úpravě uplatnil i určitý surrealistický přístup. Ve vybublávající pěně „utopil“ staré špachtle, štětce i jiné nářadí a nalezené předměty. Zavěšením na zeď se kruhové objekty staly fiktivními otvory, z nichž ona nadreálná kreativita vytéká. I tak byl demonstrován vztlak. Jiným objektem, humánním, zcela věcným, byl čtyři čtvereční metry velký epoxidový reliéf Sluneční syn (otisk dítěte směřujícího k slunci). Po snětí Odpoutání koňské síly dominovala výstavě až do jejího ukončení dřevěná, barevně patinovaná spirálová skulptura Cesta ke kráse (400 x 70 cm).  Výstava mohla mít v podtitulu: Hledání neotřelých tvarových kompozic pro sdělení minimalistických příběhů. Snad to bylo více témat, než mohlo pro vnímavé pozorovatele vytvořit rámec sdílných poznání jedněch tvořivých rukou a vyhraněné mysli. Viděno z opačné pozice, byl to dostatečně průkazný myšlenkový objem, z něhož Kyselka může vymezit svou příští orientaci. Nebýt oné trapné a neodpustitelné akce radničního zrušení prezentace stěžejního exponátu, rozhodně by se jednalo o výstavu ještě objevnější. Výstava Víření, Galerie Stará radnice, Žďár nad Sázavou, podzim 2019 Výstava přinesla převážně díla v kombinacích materiálů, dřeva, kamene a epoxidové pěny. Autor k nim řekl: Při bouřlivé reakci pěny dostávají sochy v ateliéru nakrátko pohyb. Následuje zastavený čas. Probarvením pěny v hmotě jsem akcentoval možnost účinku barvy. V kontrastu s druhými materiály se opakují modrá, zelená a oranžová. Doplňkem soch byly kresby dvojího druhu. První vzniklé organizovaným komponováním špachtlí syntetickou barvou, druhé, z volné ruky, jsou záblesky vzpomínek. Oscilují mezi kaligrafií a automatickou kresbou surrealistického charakteru. Kyselkovy sochařské formy a nesené děje, byly vesměs dosažené s velkým tvůrčím entuziasmem. Ale nezapomeňme, že Kyselkovou signaturou je posledních deset let odpoutání (tedy Odpoutání…) a nesení (vzestup) až… Až kam? Počkejme s odpovědí. Letošní dvě autorské výstavy leccos naznačily. A ke Kyselkovým dílům s rozměry nad komornost je třeba poznamenat, že většinou jsou cíleně (uspokojivě) „neukázněné“ v prostorovém rozvoji, s přímým nebo šikmým směřováním vzhůru. Opticky zaujímají větší prostor, než si nárokují svými dimenzemi. Nedostanou-li ve výstavním interiéru dost místa, „nedýchají“, nemohou patřičně vyznít. Proto patří do rozměrné haly nebo exteriéru. Galerie Stará radnice ve Žďáru nad Sázavou jim byla poněkud těsná. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-10 16:08:20

Ředitelem Památníku Karla Čapka bude dlouholetý člen Společnosti bratří Čapků Zdeněk Vacek

Novým ředitelem Památníku Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše bude Ing. Zdeněk Vacek, Ph.D. Doporučila ho výběrová komise, v níž byli i zástupci odborných spolků a institucí, a nyní o jeho jmenování rozhodla i Rada Středočeského kraje. Do funkce nastoupí v 1. ledna 2020. Přihlášky do výběrového řízení podalo pět uchazečů. Jejich návrhy hodnotila vedle výběrové komise také odborná hodnotící skupina. „O zapojení do procesu výběru nového ředitele projevila zájem široká kulturní obec, proto jsme se rozhodli vyjít vstříc a zapojit vybrané kulturní osobnosti, společnosti a spolky do spolurozhodování o budoucím vedení Památníku,“ uvedl radní pro kulturu a památkovou péči Karel Horčička (ČSSD). Hejtmankou Středočeského kraje byla proto jmenována hodnotící skupina ve složení: předseda Českého centra Mezinárodního PEN-KLUBU Jiří Dědeček, členka Společnosti bratří Čapků Markéta Musilová, předseda Společnosti Ferdinanda Peroutky Martin Groman, autorka expozice Památníku Karla Čapka Marta Dandová a Emil Palivec, zástupce vlastníků nemovitostí, které tvoří Památník. Výběrovou komisi pak tvořili vedoucí krajského odboru kultury a památkové péče Kateřina Pešatová, ředitelka Středočeské centrály cestovního ruchu Zuzana Vojtová, předsedkyně Asociace muzeí a galerií ČR Irena Chovančíková, prezident Herecké asociace Ondřej Kepka a Emil Palivec. Výběrová komise a hodnotící skupina doporučily do funkce Zdeňka Vacka. „Osobní projev pana Vacka byl podle hodnotitelů reprezentativní. Výběrová komise ocenila, že uvažoval moderně a inovativně. Jako příležitost vidíme jeho zahraniční kontakty, zkušenosti s výstavními projekty a jeho celoživotní zájem o osobnost Karla Čapka, která se již projevila v samostatné publikační a projektové činnosti,“ konstatoval Karel Horčička. Zdeněk Vacek se propagaci života a díla Karla Čapka, Olgy Scheinpflugové a Ferdinanda Peroutky věnuje dlouhodobě od dob svého vysokoškolského studia. Takřka deset let je členem Společnosti bratří Čapků a spolupracuje s Památníkem Karla Čapka. Na základě archivních podkladů mimo jiné rekonstruoval dvě cesty K. Čapka a O. Scheinpflugové do Alp (1935, 1937), které s manželkou zopakovali vlastním historickým vozem Škoda Rapid téhož typu, jaký vlastnil Karel Čapek. Méně známé aspekty vývoje Čapkova vztahu k technice publikoval v knize Za volantem s Karlem Čapkem (Grada, 2010). Další cestu uspořádal u příležitosti 90 let od vydání Čapkových Anglických listů (historickou Škodou Popular, 2014). Předloženou koncepci Památníku Karla Čapka od Zdeňka Vacka si můžete přečíst ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-08-15 07:57:51

Jubileum Mirka Kováříka (a Jiřího Ortena)

Budou tomu dva roky, co jsem v rámci programu Ortenovy Kutné Hory vyslechl výběr z básní patrona tohoto festivalu v podání známého divadelníka, kulturního publicisty, herce, moderátora a vysokoškolského pedagoga Mirka Kováříka. Zkušený recitátor sáhl po Ortenových posmrtně vydaných Elegiích, které v Kutné Hoře přednesl, jak sám přiznal, již podruhé – poprvé tomu bylo na konci 60. let, a to za přítomnosti Ortenovy matky (již staré a nemohoucí), která zemřela v roce 1971. Nadmíru živým a procítěným, ba místy až extatickým projevem Kovářík popíral svůj úctyhodný věk a poslech Ortenových veršů, podkreslených melodramatickou hudbou a dokládajících recitátorovu dlouholetou praxi, fenomenální paměť i blízký vztah k básníkově tvorbě, představoval v jeho podání vskutku nezapomenutelný zážitek. Nemůže tak být pouhou náhodou, že letošní srpen se ponese ve znamení této dvojice – 15. srpna slaví Mirek Kovářík pětaosmdesátiny a 30. srpna si připomeneme 100. výročí Ortenova narození. A nenapadá mě lepší způsob, jak oslavit jejich umění a vzácnou symbiózu, než právě poslechem Elegií, které Kovářík teprve nedávno natočil za hudebního doprovodu Jiřího Pertla a vydal v nakladatelství Galén. Déšť proti slunci, tak se započíná. A po prostinku třeba zakončit: viděl jsi duhu nitra milenčina a chtěl jsi za ní navždy věrně jít,   a když jsi došel, nebyla to duha, nějaký mazal svit jí rozmazal, nebyla sama, byla sama druhá, jako by mohl býti otcem žal,   jako by její odložené dítě (tvá láska, ano) zabloudilo zpět, do nezrození, z něhož narodí tě teprve smrt sem, na vysněný svět,   na svět tvých básní, na břeh tvého moře, na ostrov světla ve tmě tekuté, na hlínu víry, snící o pokoře, na radost nebýt v tobě, živote.   (úryvek básně Osmá ze sbírky Jiřího Ortena Elegie)   Mirek Kovářík před časem poskytl Literárním novinám rozhovor, ve kterém na otázku "Nezapochyboval jste někdy o smysluplnosti svého celoživotního úsilí? Nezapochyboval jste někdy o divadle poezie, které, jak píšete, se ani nedá definovat?" odpověděl:  "Ani na chvíli! Pravda, nezažíval jsem jenom sklizně uznání, ale to mne nesvedlo z cesty. Spíš jsem usiloval o to vtělit poezii na dosud neobsazená působiště – to se mi podařilo na Portě, jejíchž asi dvacet ročníků jsem uváděl od začátku její existence až do prvních polistopadových let. A byla to i její krajská a městská předkola, řada let týden co týden v Malostranské besedě a na Petynce soutěž Písně dlouhejch cest, kde se básnické (a v případě povídek Alexandry Berkové i prozaické) minuty střídaly s těmi hudebními jako zaběhnutý sled programu – kolikrát jsem musel některé texty překopírovávat pro zájemce, co si je chtěli vychutnávat sami! A protože jsem jezdil s některými kapelami z Porty i na školní představení (královéhradecká skupina Kantoři to měla přímo v názvu!), dalo se pěstit básnické slovo hned takto v počátcích chápání tehdejší mladé generace – však si občas vyslechnu na to vzpomínky, když mne osloví ti, kdož nás tenkrát sledovali ze školních škamen! A mých asi deset pořadů poezie básníků „nepromlčitelných“, moje podoba divadla poezie jednoho herce … myslím, že to mělo smysl." Celý rozhovor si můžeze přečíst ZDE, {loadmodule mod_tags_similar,Související}   

Čas načtení:

Základy technického kreslení a čtení technických výkresů

[skoleni-kurzy.eu] Budete seznámeni se základními požadavky normy ČSN ISO 5455 porovnání ČSN, EN, ISO norem v rámci kurzu budete seznámeni se základním použitím normalizace a technického zobrazení ve strojírenství, technickém kreslení a výkresech. Školení je určeno technickým pracovníkům s absencí středoškolského či vysokoškolského technického vzdělání, technickým pracovníkům, kteří potřebují podporu v rámci svojí pozice ...TÜV SÜD Czech s.r.o.

Čas načtení: 2024-02-28 15:49:05

Ústavní soud vyhověl stížnosti ženy, která se s otcem soudí o výživné za dobu studia

Ústavní soud (ÚS) vyhověl stížnosti mladé ženy, která se s otcem soudí o výživné za dobu vysokoškolského studia. Městský soud v Praze jí nevyhověl, poukázal na opakované studijní neúspěchy. Podle ÚS ale rozsudek dostatečně nezohlednil zdravotní obtíže dívky a její psychický stav, který mohl ovlivnit schopnost plnit studijní povinnosti. Městský soud bude rozhodovat znovu.

Čas načtení: 2024-02-28 20:35:19

Dívce se nedařilo na vysoké škole, otec jí nechtěl platit výživné. Spor rozetnul až ÚS

Na stranu mladé ženy soudící se se svým otcem o výživné za dobu vysokoškolského studia se postavil Ústavní soud. Justice předtím ženě nevyhověla s odkazem na její opakované studijní neúspěchy, jenže podle konstitučního tribunálu nebyly při předchozím jednání dostatečně zohledněny dívčiny zdravotní obtíže a její psychický stav související s neutěšenou rodinnou situací.

Čas načtení: 2024-03-01 18:05:00

O čem se mluví pod Ještědem: Češi a Slováci se vnímají pozitivně, je to i neexistencí jazykové bariéry, myslí si profesor Rychlík

Za několik týdnů čekají Slováky prezidentské volby. Současná prezidentka Zuzana Čaputová ocenila ještě před koncem svého funkčního období také několik Čechů. Mezi nimi i vysokoškolského učitele a zakladatele česko-slovenských seminářů při Technické univerzitě v Liberci profesora Jana Rychlíka.

Čas načtení: 2024-03-12 09:47:05

„Ženám žádný obor vědecký od přírody není uzavřen.“ [Marie Bahenská, Libuše Heczková, Dana Musilová / Academia, Archiv Akademie věd ČR, Masarykův ústav AV ČR]

Zapojení žen do vědeckého světa navazuje na zpřístupnění vysokoškolského vzdělání ženám, čímž se významně změnila jejich profesní, rodinná i společenská situace.

Čas načtení: 2024-03-23 19:52:00

Vláda velkou novelou změní fungování univerzit, začínající akademici už nemají živořit

Vláda Petra Fialy (ODS) má na stole velkou novelu vysokoškolského zákona, která mění celou řadu oblastí. Návrh předkládá ministr školství Mikuláš Bek (STAN). Patrně největší změnou je reforma doktorského studia, situace doktorandů se má výrazně zlepšit především po finanční stránce. Mezi další oblasti, které novela mění, patří třeba přísnější postih neoprávněného užívání titulu absolventa vysoké školy nebo podpora internacionalizace VŠ.

Čas načtení: 2024-03-26 17:03:00

Zlepšit situaci doktorandů má novela vysokoškolského zákona, projedná ji vláda

Praha - Zlepšit situaci doktorandů na českých vysokých školách by měla novela vysokoškolského zákona, kterou se bude ve středu zabývat vláda. Vysoké školy by mohly nově doktorandům kromě stipendií...

Čas načtení: 2024-03-27 14:37:50

Vyplnia dieru na trhu práce cudzinci? Prijímanie vysokokvalifikovaných zamestnancov z tretích krajín sa zjednoduší

27.3.2024 (SITA.sk) - Prijímanie vysokokvalifikovaných zamestnancov z tretích krajín sa zjednoduší. Novela mimo iného zavádza uznanie odbornej kvalifikácie (okrem vysokoškolského vzdelania) ako kritéria na vydanie modrej karty (typ prechodného pobytu v <a href="https://spravy.pozri.sk/vyhladavanie/eu">Európskej.....

Čas načtení: 2024-03-27 15:01:08

Novela zákona o vysokých školách zlepšuje podmínky pro studium doktorandů

Vláda schválila novelu zákona o vysokých školách, kterou předložila ministryně pro vědu, výzkum a inovace (MVVI) Helena Langšádlová spolu s ministrem školství, mládeže a tělovýchovy Mikulášem Bekem. Novela, která představuje důležitý krok směrem ke zlepšení kvality vysokoškolského vzdělávání v České republice a k posílení mezinárodní prestiže českých vysokých škol, má výrazně pozitivní dopad na podmínky doktorského studia v České republice.

Čas načtení: 2024-03-28 00:00:00

Novela zákona o vysokých školách zlepšuje podmínky pro studium doktorandů

Praha, 27. března 2024 – Vláda schválila novelu zákona o vysokých školách, kterou předložilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) spolu s ministryní pro vědu, výzkum a inovace Helenou Langšádlovou. Novela, která představuje důležitý krok směrem ke zlepšení kvality vysokoškolského vzdělávání v České republice a k posílení mezinárodní prestiže českých vysokých škol, má výrazně pozitivní dopad na podmínky doktorského […]

Čas načtení: 2024-03-30 08:59:00

O čem se mluví pod Ještědem: Chodí farář Michal Podzimek o velikonočním pondělí s pomlázkou?

V dalším díle pořadu O čem se mluví se Jana Švecová věnovala křesťanské podstatě Velikonoc. Jako hosta si pozvala faráře vratislavické farnosti a vysokoškolského učitele z katedry historie na Technické univerzitě v Liberci Michala Podzimka.