Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-11-02 10:00:53

Google mění zaběhnuté pořádky. Android 16 vyjde mnohem dříve, než byste čekali

Google od příštího roku mění harmonogram vydávání nových verzí svého mobilního systému Hlavní verze Androidu budou vycházet na jaře, na podzim pak dorazí drobnější update Google tak chce sjednotit vydávání nových verzí Androidu s novými telefony Nové verze systému Android vycházejí každý rok, zpravidla v období mezi srpnem a říjnem. V první vlně se z nového systému tradičně radují majitelé zařízení Google Pixel, poté se rozbíhá dlouhý kolotoč aktualizací zařízení ostatních značek trvající téměř celý rok. V příštích letech chce Google tento zaběhlý harmonogram rozbít, a začne s tím už příští rok. Přečtěte si celý článek Google mění zaběhnuté pořádky. Android 16 vyjde mnohem dříve, než byste čekali

Čas načtení: 2024-12-16 16:42:10

Zapomeňte na zastávky kilometry od domu a pevně daný jízdní řád. Češi chtějí změnit zajeté pořádky v MHD

Díky startupu Citya se vozí lidé v devíti regionech, například těsně za Prahou nebo v Libereckém kraji. Dalším cílem je vydat se za hranice. Článek Zapomeňte na zastávky kilometry od domu a pevně daný jízdní řád. Češi chtějí změnit zajeté pořádky v MHD se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-07-02 15:37:13

Xiaomi 16 Pro Max? Čínský výrobce by mohl změnit pořádky u nejvyšší řady

Xiaomi 16 bude první s procesorem Snapdragon 8 Gen 2. Dočkáme se až čtyř modelů, větších baterií i změn v názvech. Odhalení proběhne už na podzim.Přečtěte si celý článek: Xiaomi 16 Pro Max? Čínský výrobce by mohl změnit pořádky u nejvyšší řady

Čas načtení: 2025-08-19 16:32:28

Představení nových iPhonů 2x do roka? Zcela nový model změní zažité pořádky

Apple rozdělí premiéry iPhonů. Modely iPhone 18 Pro a Fold přijdou v září 2026, základní iPhone 18 až začátkem roku 2027.Přečtěte si celý článek: Představení nových iPhonů 2x do roka? Zcela nový model změní zažité pořádky

Čas načtení: 2025-10-20 09:00:41

Prošel štacemi v Londýně i Moskvě, teď je v Singapuru. Mění pořádky ve financování a už spravuje miliardy

„Startup Kilde je ziskový a byznys exponenciálně roste,“ kvitují investoři z Purple Ventures, kteří Čecha žijícího v Asii podpořili desítkami milionů. Článek Prošel štacemi v Londýně i Moskvě, teď je v Singapuru. Mění pořádky ve financování a už spravuje miliardy se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2026-01-20 12:23:08

Von der Leyen: Nostalgie staré pořádky nevrátí. Evropa si musí vybudovat nezávislost

Nynější geopolitické otřesy ve světě musí Evropa využít jako příležitost a vybudovat novou formu evropské nezávislosti. Dnes to v projevu na výročním zasedání Světového ekonomického fóra (WEF) v Davosu prohlásila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. The post Von der Leyen: Nostalgie staré pořádky nevrátí. Evropa si musí vybudovat nezávislost appeared first on EURACTIV.cz.

Čas načtení: 2009-04-08 00:00:00

Ronin

Studená válka je možná u svého konce, ale nové pořádky dávají vzniknout skupinám nájemných profesionálů, kteří z toho či kterého důvodu opustili svoje místa v té nebo oné tajné službě...

Čas načtení: 2020-05-02 23:08:05

O podstatě našeho uspořádání

Pro mnohá hodnocení stavu dnešní společnosti je typický nářek nad úpadkem veřejné debaty, ústupu demokracie a vzrůstajícím podílu lidí, kteří otevřeně podporují politiku okázalé síly a pohrdání zavedenými pořádky. Přitom se nacházíme v době, kdy všichni dopodrobna znají své politické protivníky. Pravdivost každého jednotlivého výroku je okamžitě zkoumána a přetřasána. Lidé, kteří útočí na demokratické […] The post O podstatě našeho uspořádání appeared first on K zamyšlení.

Čas načtení: 2020-04-06 15:27:24

Spolupředseda německé strany Die Linke Bernd Riexinger: Nikde v ústavě není napsáno, že máte právo vykořisťovat lidi

Bernd Riexinger je od roku 2012 spolu s Katje Kippingovou jedním ze spolupředsedů strany Die Linke (Levice) v Německu. Absolvoval studium bankovnictví a také v tomto oboru pracoval. Později se stal odborovým funkcionářem. Od roku 2017 je poslancem německého Spolkového sněmu.     Co má strana Levice proti bohatým, pane Riexingere? Máme něco proti rostoucímu rozdílu mezi bohatými a chudými. Chceme bohatství lépe rozdělovat. Neobyčejně bohaté lidi – milionáře a miliardáře – chceme více zdaňovat, aby měl stát více peněz pro veřejně prospěšné investice. Budete-li mít více než dva milióny, měli byste platit pětiprocentní daň z majetku. To považuji za snesitelné.    Daň z majetku je jenom jedno z vašich opatření na cestě k „demokratickému socialismu“. Ve vašem stranickém programu se píše o překonání „kapitalistického vlastnictví“.  Chceme posílit veřejné vlastnictví v ústředních oblastech, jako jsou vzdělání, zdravotnictví a sociální péče, doprava a také telekomunikace. Tam nemá privátní zájem o zisk co dělat. A u bydlení také ne.   Vlastnictví kterého bydlení chcete zestátnit? Nejde nám o majitele malých domků, nýbrž o velké koncerny, které mají více než 3 000 bytů.   Kdo vám dává právo požadovat cizí majetek? V ústavě nikde není napsáno, že máte právo vykořisťovat lidi. Anebo ničit klima. V ústavě naopak stojí, že majetek sociálně zavazuje. Musí být používán tak, aby z toho veřejnost něco měla.   Německá ústava povoluje znárodnění ve „prospěch celku“, to souhlasí. Co ale má vaše strana v úmyslu, to jde ještě dál. Požadujete, aby soukromé vlastnictví bylo podřízeno emancipačním, sociálním a ekologickým kritériím. Kdo bude tato kritéria určovat?  Jsou tam dva aktéři. Jednak jsou to politické strany v parlamentu, podle demokratické volby občanů. A pak jsme skutečně pro demokratizaci hospodářství. Demokratický socialismus neznamená: A teď všechno zestátníme! Chceme posílit spolurozhodování. Chceme podporovat družstevní vlastnictví a vlastnictví pracovních kolektivů. Pocházím ze Stuttgartu a tam jsem například navrhl, aby automobilka Daimler pomocí dodatečné dividendy umožnila zaměstnancům podílet se na firmě. Například s blokační minoritou 25 procent na celkovém kapitálu firmy by se mohlo zabránit tomu, aby se firma odstěhovala někam jinam.    Ještě jednou: Kdo vám dává právo předepisovat podniku změny ve vlastnických vztazích? Ničemu přece nebrání, aby si kdokoliv založil jakékoliv družstvo. Anebo firmu, která bude patřit zaměstnancům. To se také děje, ale jen u malých firem. A existuje také řada podniků, na kterých se podílí stát. Vzpomeňte si třeba na Volkswagen a podobné příklady jsou i ve Francii.   Pouhá existence polostátních koncernů ale přece není žádný argument. Máme dojem, že vaše strana má s myšlenkou svobodného podnikání zásadní problém. Proč by se měli například podnikatelé pokoušet o štěstí v Německu, pokud byste se dostali k moci? Museli by přece v každý okamžik počítat s tím, že jim stát do podnikání bude mluvit, nebo dokonce se vnutí jako spolumajitel.  Na druhé straně ale stojí otázka, proč by měly firmy stát mimo zákonná a demokratická rozhodnutí. Není možné zakládat žádnou firmu, která nedodržuje základní sociální a ekologické standardy, například minimální mzdu. Náš model by malým a středním firmám dokonce pomohl. Hodně bychom investovali, především do regionálních struktur. Zamyslete se například nad přestavbou automobilového průmyslu. Máme velké obavy, že jeho dodavatelé na to doplatí. Když například podnik se zhruba 60 zaměstnanci, který vyrábí vysoce kvalifikovaný díl pro karburátor, najednou o zakázku bez náhrady přijde, nebude mít kapitál, aby rychle vyvinul nový produkt. Velký subdodavatel jistě ano. Chybějící kompetenci si může dokoupit od podnikatele ve startupu. Ale ti malí potřebují státní fondy, které jim při přestavbě pomohou.    Stát by měl podniky uměle udržovat při životě? Ne uměle. Musí to být spojeno s novou orientací. Mimochodem, stát to u velkých podniků už dělá dlouho. Státní subvence jsou přece běžnou záležitostí.   Z perspektivy tržní ekonomiky je ale i to nesmyslné. Nebylo by spíš nesmyslné, abychom přišli o 30 tisíc pracovních míst? Buďme přece čestní: Ještě nikdy neexistovala svobodná tržní ekonomika, která by fungovala. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Právě naopak. Nikdy nefungovala socialistická ekonomika. Už vůbec nemluvě o demokratickém socialismu.  Co my navrhujeme, to je podpořit nezbytně nutnou přestavbu hospodářství podle ekologických, sociálních a demokratických kritérií. Mohli bychom se poučit z chyb socialistických hospodářství. Hospodářské předpoklady pro něco takového jsou dnes přirozeně dále rozvinuté. Zatím jsme ještě neměli socialismus v průmyslově rozvinuté zemi.   Ale zkušenost je přece jednoznačná: Žádný model není tak úspěšný jako tržní ekonomika. Co je kritériem úspěchu? Světové hospodářské krize od roku 2008? Stovky miliard státních peněz, které plynuly do záchrany bank? Rostoucí sociální nerovnost? Oteplování Země? Trhy nevytvářejí žádnou spravedlnost. Trhy neberou ohled na přírodu. Tam musí zasáhnout stát. Také zastánci sociálně tržního hospodářství, které dlouhou dobu fungovalo, jsou pro zásahy do ekonomiky.    Ale pro to jsou i vámi tolik opovrhovaní neoliberálové také. Nemají žádný problém s tím, když se stanoví pravidla pro soutěž a když se rozbíjejí monopoly.  Neoliberalismus zkrachoval. To jsme viděli na finanční krizi. Všichni neoliberálové začali volat po státní pomoci pro banky.   Kteří neoliberálové to měli být? Tady u nás v Německu křičely banky o pomoc. Předtím ale požadovaly ještě více liberalizace.   Možná pochopili liberalismus špatně. Nemá být pro business, ale pro trh. Podnik, který se dostane do zadlužení vlastní vinou, se buď sám postaví na nohy, anebo ne. V liberálním modelu je jedinou úlohou státu zabezpečovat obchodní vztahy. A kromě toho co nejnižší daně a proti státní regulaci mezd. Tato politika převládala uplynulých 30 let a je neobvykle náchylná ke krizím.   Předpokládejme, že se váš model prosadí a vy budete jednou sedět ve vládě. Bude si moci ten, který přes vysokou daňovou zátěž a nesčetnou regulaci zvládne dosáhnout majetku, tyto peníze ponechat? Určitě. Ale současná míra nerovnosti je pro společnost špatná, to říká dokonce světová banka. Neříkáme, že bohatství je zakázáno. Říkáme, že musí být přerozděleno.   Oskar Lafontaine a Sahra Wagenknechtová (významní politici strany Die Linke, pozn. redakce) si budou moci ponechat svoji vilu v Sársku? Ach ti? Ano.   Na strategickém kongresu vaší strany v Kasselu to ovšem znělo trochu jinak. Jedna z vašich členek tam fabulovala o zastřelení nejbohatších občanů jako o opatření pro ochranu životního prostředí. A vy jste mluvil o celospolečensky užitečné práci. Obojí vyvolalo značnou pozornost. Chtěla říci, že za problémy ochrany životního prostředí není zodpovědné jen jedno procento těch nejbohatších. Ale formulovala to naprosto neakceptovatelně a omluvila se za to. Pokoušel jsem se to zmírnit vtipem, který se ale nepovedl. To jsem jasně řekl a za svoje slova jsem se omluvil.   Byly tam ještě další pozoruhodné příspěvky. Jeden spolupracovník vaší frakce ve Spolkovém sněmu řekl, že v parlamentu jde koneckonců o to, zkasírovat státní peníze a převést je do hnutí, například do skupin Antifa. Slyšel jste to? Ano, slyšel. Ale neodpovídá to programu ani strategii strany Levice. Přirozeně je naším cílem získat demokratickou většinu. Od ostatních politických stran se odlišujeme tím, že aktivně podporujeme mimoparlamentní aktivity. Když milióny mladých lidí při Fridays for Future podporují ochranu přírody, má to enormní vliv na politiku. Najednou jsou všechny strany nuceny se tímto tématem zabývat. Chápeme se jako mluvčí těchto hnutí v parlamentu. Proto nevnímáme parlament jako jeviště, ale jako pole pro politiku.   Váš mladý soudruh to ale takhle vidí. Pro něj je Spolkový sněm jenom nástrojem. A když se podíváte na videozáznam z jeho vystoupení, nevidíte v sále nějaký viditelný odpor, jako tomu bylo u předchozího fantastického návrhu na zastřelení bohatých, což bylo později prohlášeno za vtip. Vnucuje se otázka: Jak radikální je vlastně vaše strana? Kolik vašich členů považuje parlamentarismus jen za nástroj a sní o revoluci. V diskusích jsou vyjadřovány různé názory, svobodně a bez cenzury. To je velký výdobytek demokracie. Jak jinak by mělo probíhat ve stranách vytváření názoru? A to je hlavní úkol stran v demokracii. Je to shoda, že v parlamentu usilujeme o demokratické většiny a koalice, které zajišťují většinu. Mimoparlamentní hnutí se nedají omezit na revoluci. Jsou to hnutí, která vyvíjejí tlak na poslance. A to je legitimní. Máme právo na demonstrace a shromažďovací právo. Mnoho pokroku v dějinách začínalo nikoliv v parlamentu, ale na ulici. A my jako politická strana to realizujeme. Zprávy, které citujete, jsou jednotlivosti. V naší straně jsou skupiny, které mají poněkud radikálnější představy. Straně Levice se podařilo, co zatím nezvládla žádná politická strana v Německu: Spojili jsme zcela rozdílné levicové politické proudy.   To by mohla o sobě tvrdit na pravé straně také Alternativa pro Německo (AfD).  AfD je protikladem toho, o co usiluje Levice. Chce omezit demokracii a vybudovat autoritativní struktury. Pracuje metodami štvanic a vymezování se proti menšinám. Levice považuje za hlavní lidská práva a otázku demokracie. V našem programu jde vždy o individuum.   Pokud tedy není tím individuem podnikatel… Nikdy jsme nesouhlasili s omezením základních demokratických práv, nebo s dohledem nad lidmi. Srovnání levé a pravé části politického spektra nefunguje, dokonce ani ve filosofii. Levici jde o ochranu jednotlivce a jeho svobodný rozvoj.   Teď to začíná být trochu popletené. Obě strany – AfD i Levice – na sebe vážou radikální živly. U AfD jsou to pravicoví radikálové a nepřátelé cizinců. U Levice jsou to lidé, kteří chtějí překonat parlamentarismus. Například „Marx 21“. To je trockistická síť, která podle Spolkového úřadu na ochranu ústavy usiluje o komunistické pořádky. Jejími členy jsou vedoucí představitelé vaší strany jako například místopředsedkyně Janine Wisslerová. Domnívá se, citujeme, že „beztřídní společnost se nedá zavést přes parlamenty a vlády“. Janine Wisslerová ale v hessenském zemském sněmu praktikuje parlamentarismus. A podle mého názoru úspěšně.   Citát vaší soudružky ale mluví jinak. Je to určitě vytrženo ze souvislostí. Takže ještě jednou: Levice chce parlamentní systém rozšířit, nikoliv omezit.   Jak radikální může váš člen být, než řeknete: To jde příliš daleko! Být radikální znamená jít ke kořenům. To nepovažuji za nic špatného. Tu hranici definují naše stanovy. Pokud někdo akceptuje násilí jako nástroj politiky, nemůže být akceptován. To je zcela jasné.   Nechte nás podívat se do blízké budoucnosti. Chtěli byste po volbách v roce 2021 vládnout společně se sociální demokracií a zelenými? Šance na levicovou změnu tu je a my chceme být jejím motorem. Ale nejde jen o pouhé vládnutí. Prosazujeme určitá kritéria: skutečný boj s chudobou, skutečnou regulaci mezd a pracovních podmínek. Že nebudeme schopni v koalici plně prosadit náš program, to je jasné. Ale musí to jít správným směrem. K čemu nejsme ochotni, to je současná politika sociální demokracie, plná triků. Chceme změnu politiky.   A obě ty strany by do toho šly? Nové vedení sociální demokracie jde správným směrem.   Je vám, pane Riexingere, 65 let. Zažijete ještě zavedení socialismu v Německu? Doufám. Často se poměry mění rychleji, než čekáte. {/mprestriction}  Přeložil Miroslav Pavel.   Bernd Riexinger (*30. října 1955 v Leonbergu) je německý politik ze strany Die Linke. Dne 2. června 2012 byl spolu s Katjou Kippingovou jmenován spolupředsedou strany. Jako profesní bankéř byl Riexinger od roku 1980 do roku 1990 v podnikové radě Leonberger Bausparkasse. V roce 1991 se stal odborářem. V roce 2003 byl mezi iniciátory masových protestů proti Agendě 2010 spolkové vlády. V německých spolkových volbách v roce 2017 byl Riexinger jedním ze šesti levicových kandidátů zvolených do Bundestagu z Bádenska-Württemberska poté, co strana získala 6,4 procenta hlasů.

Čas načtení: 2019-12-15 09:01:56

Proč si parlamenty velmocí vzpomenou na oběti genocidy až po sto letech, kdy už pro oběti není možné nic udělat?

Senát Kongresu USA schválil rezoluci, která označuje turecké vyvražďování Arménů genocidou. Došlo k ní před více než 100 lety. Tehdy představitelé všech velmocí raději hleděli jinam. Stejně jako dnes v případě turecké likvidace kurdského etnika na severu Sýrie, prováděné Tureckem „salámovou metodou“. Zapomenutá genocida. Ne, není to ta arménská, kterou konečně po více než stu letech uznal i americký Senát – přes odpor Trumpa – a hodil tím poněkud vidle do přátelského vztahu mezi dvěma prezidenty, kteří si tak dobře rozumí. Není to ani genocida ve Rwandě, ani holokaust. Je to dnes a denně probíhající plíživá genocida kurdského národa. Na straně agresora je to téměř vždy Turecko. Počínaje první opravdu velkou genocidou v Dersimu z let 1937/38, spadající na vrub „osvíceného“ zakladatele Turecka Kemala Atatürka. Přes masakr v Roboskí z roku 2011 na kurdsko-irácké hranici, kdy bylo z letadel postříleno 34 lidí přecházejících hranici, z toho většina mladistvých a dětí. Pokračovat můžeme brutální vojenskou kampaní proti silám PKK v tureckém Kurdistánu po ztroskotání mírových rozhovorů v roce 2015, kdy byly v Diyarbarkiru a Cizre srovnány se zemí celé čtvrti i s jejich obyvateli. Z těch mimotureckých je nejbrutálnější asi genocida v Iráku pod režimem Saddáma Husajna v letech 1988 a 1989, kdy při „operaci Anfal“ bylo postříleno a zplynováno asi 50 až 100 tisíc civilistů a zničeno asi 400 vesnic. Cílem tehdy nebyli jen Kurdové, ale i Asyřané, Turkmeni, Jezídi a Židé. Kam kamery raději nehledí Po loňské operaci „Olivová ratolest“, jejímž výsledkem je naprostá demografická změna v syrském kantonu Afrín, kde se místo uprchlých kurdských rodin usazují proturečtí džihádisté i s rodinami, nám nyní probíhá operace „Pramen míru“. Čím poetičtější název, tím větší masakr. Cílem je oficiálně „bezpečná zóna“ do které prý chce Turecko nastěhovat syrské uprchlíky v řádu milionů lidí. Erdogan deklaruje tento plán už dlouho a většina tzv. západního i východního světa dělá, že mu to věří. Zatím Turecko obsadilo z plánované zóny podél celé hranice se samosprávnou oblastí pod kurdskou správou v severní Sýrii do hloubky 32 až 35 kilometrů pás mezi městy Tel Abyad a Ras al Ain, a hned tam zavádí stejné pořádky jako v Afrínu. Proturečtí džihádisté, které mimochodem stále podporují západní země coby „protiasadovské rebely“, konfiskují domy a majetek, vyhánějí lidi, rabují obchody, znásilňují, mučí, zabíjejí. Do městské správy se dosazují turečtí úředníci. Tabulky a nápisy v kurdštině nahrazuje turečtina. O zločinech proti lidskosti a válečných zločinech, které byly spáchány v rámci vytváření „bezpečné zóny“, o použití chemických zbraní, už bylo i u nás napsáno mnoho. Evropa jako celek ale téměř nereaguje. Podle představitelů států EU, s čestnou výjimkou francouzského a českého prezidenta, probíhá výstavba bezpečné zóny velmi dobře. Jinak by přece neposílali Turecku miliardy eur na „uprchlickou politiku“. Přičemž je jasné, jak říká v rozhovoru pro Junge Welt německý lékař Michael Wilk, který opakovaně a s neúnavným nasazením pracuje ve válečných zónách, že „každé jedno euro končí v turecké válečné pokladně“. Evropa a Evropská unie financují genocidu, vyhánění a válečné zločiny. Ve jménu Dobra, jak jinak. Pokud by EU neplatila, Erdogan by do ní opět vyslal uprchlíky. Mezitím jich vyrobil dalších nejméně 300 tisíc. Lidí z pásma u hranic, kteří utekli před bombardováním a rabováním. Někteří do iráckého Kurdistánu, ale většina je v šílených podmínkách v uprchlických táborech mimo bojové zóny nedaleko severosyrského města Hasaka. Nedostává se jim vůbec ničeho. Tito uprchlíci ale oficiálně pro Evropu neexistují. To by musela uznat, že „bezpečná zóna“ zas tak bezpečná není. A pokud by to uznala a zastavila penězovod do Turecka, Erdogan „vypustí“ uprchlíky. Evropa se chová jako Římská říše před svým zánikem. Svou ochranu svěřila barbarům. Sama nemá žádné prostředky, jak se Erdoganovi bránit. Vlastně má, ekonomické sankce, ale ty vyhlásit nechce. To by mohli tratit příjemci dividend nadnárodních koncernů, kteří mají v Turecku své „dcery“. Ano, pohled na mrznoucí děti v blátem pokrytém uprchlickém táboře – tady jsou skutečně děti, nemusí je na focení shánět – je smutný. Ale pro ty, kteří skutečně ovládají EU a vlády jejích členských států asi pořád veselejší než špatné čtvrtletní výkazy. Podivná územní celistvost Sýrie Nyní panuje v severní Sýrii zvláštní stav. Oficiálně je tam příměří, sjednané v říjnu nejprve Američany, pak Rusy, které samozřejmě džihádisté přidružení k druhé největší armádě v NATO nerespektovali a nerespektují. Rusové vstoupili do Kobání, nejkrvavěji vybojovaného města z dob bojů proti ISIL, ale nijak se nevměšují. Jak opět říká dr. Wilk, nezabraňují ani náletům tureckých letadel, ani se nezapojují do bojů v nedaleké Manbídži, kde kurdské síly stále svádějí tvrdé boje s džihádisty. Jejich přítomnost je čistě symbolická. Taková kvazi vojska OSN, která ničemu nebrání. Projedou se spolu s Turky městem Kobání, což musí být pro jeho obyvatel strašný zážitek a není divu, že létají kameny. Do bojů u Tal Tamer i jinde, kde proti Národní syrské armádě, jak se vznešeně říká džihádistům z FSA, stojí Kurdy vedené Syrské demokratické síly (SDF) bok po boku s režimní Syrskou arabskou armádou, se Rusové nezapojují. Na některých místech bojů se do obrany země nezapojuje ani SAA. V Tal Tamer bojují především asyrské křesťanské milice – součást SDF. Zdá se, že osud minimálně oblasti mezi Tal Abyad a Ras al Ain, kurdsky Seré Kaniyé, je zpečetěn. Stejně jako dříve oblasti kolem Jarablu a celého Afrínu. Už se staví betonové zdi jako všude, kde vládnou Turci. Jak to přesně Putin myslel s tou územní celistvostí Sýrie, mi není úplně jasné. Asi myslel Damašek a okolí. Američané obsadili ropná pole u Deir es Zor a libují si, že ropa je v bezpečí. Jestli existuje dokonalý obraz cynismu a zrady, pak je to chování prezidenta Trumpa. Podle něj Erdogan dělá „good job“ v Sýrii a bezpečná zóna je na dohled. Ropa se má dobře – a čert vem nějaké Kurdy, bývalé spojence. Je jen dobře, že v této situaci americký Senát odhlasoval rezoluci, označující a uznávající tureckou genocidu Arménů z roku 2015. Erdogan je velmi citlivý na pojmenování masakrů, které mají Turci na svědomí, a patřičně zuří. Vrchní velitel Syrských demokratických sil generál Mazloum Abdi, zvaný také Mazloum Kobane, sice na svém twitterovém účtu tento akt přivítal a vidí v něm naději, že genocidy už v 21. století nejsou akceptovatelné, ale obávám se, že je to spíše jen povinné vyjádření optimismu. Vždyť to uznání trvalo sto let... Hrátky s ďáblem Zdá se tedy, že Rusové mají šanci „uvolnit Turecko z NATO“. A nejen mu dodat další raketové systémy S 400. Dokonce Turkům chtějí sdílet technologie tohoto protiletadlového systému. Bylo by dobře, kdyby Turecko z NATO odešlo, alespoň by snad ubyla jedna ruka, která ho drží nad ekonomickou propastí a dovoluje mu vše, co si zamane, včetně vyhrožování členským zemím EU Kypru a Řecku vojenským napadením. Nebo chystanou „vojenskou pomoc“ oficiální libyjské vládě, která vládne už jen v Tripolisu. A kterou doposud pomalu zatlačovaly do moře s ruskou materiální pomocí oddíly generála Haftara. Ale protože není mechanismus, jak vyloučit člena z NATO, a Turecko je „stále příliš důležitý spojenec na jihovýchodní výspě NATO“, a to i kdyby Erdogan hrál s hlavami kurdských dětí kuželky, situace se v dohledné době nijak nezmění. Erdogan bude nejžádanější „nevěsta“ pro Východ i Západ, které samozřejmě všechno projde. Jen si říkám, jakou roli v celém tom výjimečném vztahu k Turecku hrají Trump Towers v Istanbulu a další Trumpovy akvizice v Turecku stejně jako fakt, že hlavní zahraniční poradce prezidenta Putina, Dimitrij Peskov, je ausgerechnet turkolog. Saladdin Ahmed, profesor politických věd na Union College in Schenectady ve státě New York, napsal pro The Jerusalem Post 9. prosince: „Kurdové jsou již dlouho jedním z nejvíce znevýhodněných národů na Středním východě, který vytvořili evropští kolonizátoři, a poslední kampaň Turecka je jen pokračováním genocidní politiky, která trvá posledních 100 let. Nakonec však nejde jen o životy tisíců Kurdů; samotné hodnoty kosmopolitního humanismu, na nichž byl evropský projekt založen, jsou v nebezpečí.“ Když nebudeme stát spolu s Kurdy, kdo se postaví za nás? {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-22 08:54:00

Z republiky ční zlato výškařky. Dala jsem do toho všechno, ujišťuje Pezinková

Bývalo pravidlem, že ze seniorských mistrovství republiky, ať už halových, nebo pod otevřeným nebem, vozili z kraje nejvíc medailí atleti pardubické Hvězdy. Ovšem pořádky se mění; teď o víkendu v ostravské hale na pódium stoupaly jen sportovkyně z pardubického AC. Hvězda, stejně jako menší kluby z Chrudimi, Ústí nad Orlicí, Svitav, Vysokého Mýta, Litomyšle nebo Poličky, vyšla co do cenných kovů naprázdno. V dresu AC vybojovala na šampionátu zlato výškařka Zdara Pezinková za výkon 1,86 metru.

Čas načtení: 2024-02-23 06:00:01

Kalousek je jako nechtěné dítě, které může rodiče dohnat k rozvodu. Kam s ním?

Miroslav Kalousek je osobnost, navíc část veřejnosti ho zbožňuje díky jeho vtipným a trefným glosám na sociálních sítích. Jeho popularita však může být kamenem úrazu, možná je příliš velká a ohrožuje „zaběhnuté“ pořádky „já na bráchu, brácha na mě“. Ne že by se Kalousek podobných tanečků v minulosti nezúčastnil, ale už několik let je alespoň oficiálně mimo politiku a představa, že jede jen na sebe a není to „něco za něco“, může leckoho děsit. Bude Kalousek pro TOP 09 prospěšný? Chtěl kandidovat do europarlamentu, jenže jeho domovská TOP 09 na něj ukázala vztyčený prostředníček, což zřejmě členové strany pochytili od Mirka Topolánka, který takto kdysi Kalouskovi ukazoval, že je jednička. Bývalého ministra financí se spolustraníci rozhodli uklidit do Senátu, což odmítl. TOP 09 balancuje nad propastí. S Janem Jakobem o šancích strany i vládnutí v koalici Číst více Europoslanec Mikuláš Peksa (Piráti) pro Čtidoma.cz: „Upřímně si myslím, že Miroslav Kalousek do politiky už nepatří. V regionech mimo Prahu je jeho jméno synonymem pro korupci a asociální hospodářskou politiku Nečasovy vlády – dá se říci, že strach z Kalouska přivedl k moci Andreje Babiše. Pro českou veřejnou debatu by bylo nejlepší, kdyby ji svou přítomností v politice dále nepolarizoval.“ A jak je vidět, na postoji TOP 09 se nezměnilo nic. „Miroslav Kalousek je bezpochyby výraznou osobností, koneckonců je jedním z otců zakladatelů, který straně dlouhá léta udával směr. Jeho další angažmá v politice může být pro TOP 09 prospěšné, ale je to o vzájemném dialogu. Osobně mi jeho zapojení dává větší smysl na domácí scéně než v europarlamentu,“ řekl Čtidoma.cz předseda poslanců TOP 09 Jan Jakob. Ono to ale vlastně má logiku. Ohrozil snad něčí trafiku? Je totiž otázka, jak moc si TOP 09 dokáže v koalici prosadit svoji vůli. Podle našich informací z kruhů, které mají blízko vládě, je téma Miroslav Kalousek i v těchto dnech hojně diskutované. Některým lidem se totiž nelíbilo, že byl vyautován, což přikládají strachu, že by na kandidátce koalice Spolu dokázal i z případných zadních míst díky své popularitě „přeskákat“ politiky, kteří se prostě do europarlamentu mají dostat, respektive mají to slíbeno.  Nakonec, věta, kterou lídr celé kandidátky Spolu Alexandr Vondra z ODS poslal Seznam Zprávám, byla výmluvná: „TOP 09 náš názor dobře zná, stejně tak dohody, které jsme uzavřeli. Nepotřebuji jim to teď připomínat přes média.“ Mezi řádky lze číst, že jde o dohody, do kterých se Kalousek prostě nehodí. Jedenáctiletý chlapec poprvé v životě slyší díky průlomu v medicíně. Budou mít šanci i další děti? Číst více Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) pro Čtidoma.cz: „Miroslav Kalousek má rozhodně stále čím přispět České republice. Je to zkušený politik a ekonom, jehož názory spousta lidí sdílí. Patří k nejvýraznějším osobnostem politického života a já osobně si ho dovedu představit v Senátu.“ Kalousek premiérem? Jeden ze zakladatelů TOP 09 je v pozici nechtěného dítěte, které však svým křikem způsobilo v manželství spoustu hádek, jež by mohly dojít až k rozvodu. Dotyčný rodič by si ale musel umět dupnout, nesměl by se bát, že ho zbytek rodiny pošle do vyhnanství. V tomto případě by to pro TOP 09 mohlo znamenat konec ve sněmovně po volbách v roce 2025. Předvolební průzkumy totiž „topce“ příliš optimismu do žil nevlévají v případě, že by opustila pětikoalici. Podle některých lidí by bylo pro Kalouska nejlepší, kdyby založil vlastní stranu. Tím by se nemusel na nikoho ohlížet, u nikoho poníženě žadonit. Hovoří se i o jeho touze stát se premiérem, což ani on sám nevyloučil. „Konrad Adenauer se stal německým kancléřem v 76 letech,“ prohlásil v České televizi. Zároveň potvrdil, že nebude kandidovat v žádných letošních volbách, což opět nahrává spekulacím, které ukazují na sněmovní volby v roce 2025.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Lidé se musí připravit na dopad obřího asteroidu. Už dvakrát proměnil Zemi ve sněhovou kouli.

Čas načtení: 2024-02-27 16:00:01

Jeden politik odjel na zabíjačku, druhý na závody. Čechy to stálo 40 let svobody

Únor 1948 dovršil komunistickou cestu za mocenským monopolem. Nekomunistické strany neměly reálně prostředky, které by ve vítězném pochodu komunisty zastavily. Mohly však KSČ její cestu minimálně ztížit. Nicméně se o to v podstatě ani nepokusily, pokud tedy nepočítáme dva studentské pochody na Hrad, které měly podpořit prezidenta Edvarda Beneše, aby komunistům neustupoval. Jde se na zabíjačku Z tohoto pohledu až nepříjemně překvapí netečnost demokratických politiků, kteří se po podání demise plně spolehli na Beneše a sami si počínali nepochopitelně pasivně, zejména čelní představitelé národně socialistické strany. Jeden z jejích vedoucích politiků si odjel v průběhu únorové krize na lyžařské závody, druhý pak dokonce na zabíjačku. Tyto volnočasové aktivity jim byly v kritickou dobu, kdy komunisté začali svírat zemi totalitními kleštěmi, přednější než boj za zachování demokracie. Sériový vrah Ted Bundy zavraždil desítky mladých žen. Některým sťal hlavu, jiné po smrti znásilnil Číst více I politici strany lidové se příliš nevyznamenali. Místo toho, aby mobilizovali tělocvičnou organizaci Orel, veškeré rozhodování o věcech příštích přenechali prezidentovi, který byl v této době vážně nemocný, takže komunistickému tlaku mohl čelit sám těžko. Nekomunisté se spolehli na taktiku, která se jim osvědčila sice v podmínkách prvorepublikových, nicméně po roce 1945, kdy existovaly lidově-demokratické pořádky a vládli společně s KSČ, už fungovat nemohli. Demonstrace, které už přišly pozdě Národní socialisté, nejsilnější nekomunistická strana, sice plánovali svolat protikomunistické demonstrace, ale až na dny 25.–27. února, kdy už vládní krize skončila, a to vítězstvím KSČ na celé čáře. Přenesli vlastní zodpovědnost na člověka, který ze své pozice nemohl fakticky komunisty zastavit, ani je volat k pořádku. I kdyby demise nakonec Beneš nepřijal, na dalším vývoji by to nic nezměnilo, protože KSČ již reálně moc měla a stačila spustit nevídaný kolotoč perzekuce a čistek na všech úrovních pod záminkou likvidace „protilidových živlů“. Demokratické strany tak vyklidily komunistům prostor a ti jej naopak zcela ovládli a na 41 let převzali do svých rukou absolutní moc. Přední demokratičtí činitelé pak museli před perzekucí za často spartánských podmínek opouštět svou zemi, některým se to nepodařilo a stali se vězni komunistického režimu, jako to platilo například u předsedy lidovců Mons. Jana Šrámka a mnoha dalších. Na druhé straně je třeba objektivně konstatovat, že pokud by demokraté komunistům skutečně kladli účinný odpor, mohlo to znamenat vypuknutí občanské války se všemi negativními důsledky a také možnou ozbrojenou intervenci ze strany Sovětů na pomoc komunistům. Právě občanské války se Beneš velmi obával, proto také KSČ nakonec ustoupil, byť odolával několik dnů. Zdroj: Karel Kaplan: Pět kapitol o únoru, Václav Veber: Osudové únorové dny KAM DÁL: Prezident Zápotocký prošel koncentrákem, setkal se s Leninem a dal milost lidickým vrahům.

Čas načtení: 2024-03-01 12:00:34

Obchody varují před nákupem originálního pouzdra pro iPhone. Vyrobil Apple skutečný propadák?

Pouzdra z materiálu FineWoven jsou pro Apple nejspíš krokem vedle Uživatelé si stěžují na jejich kvalitu a odolnost při používání E-shop Amazon dokonce musel učinit opatření, aby zákazníky před těmito kryty varoval U letošní generace iPhonů výrobce oznámil několik zásadních opatření ve vztahu k ekologii a udržitelnosti. Například přestal používat hovězí kůži na výrobu svých výrobků, namísto toho všechny kožené produkty nahradil materiálem FineWoven. Jak to ale vypadá, ani půl roku po zásadní změně uživatelé nedokážou nové pořádky přijmout. Jak by také mohli… Přečtěte si celý článek Obchody varují před nákupem originálního pouzdra pro iPhone. Vyrobil Apple skutečný propadák?

Čas načtení: 2024-03-07 20:47:27

Letnou dobyl až Liverpool. Postupový sen Sparty se po debaklu vzdálil

Osmnáctkrát z osmnácti pokusů v aktuálním ročníku na Letné nenašli přemožitele v řádné hrací době. Příjezd Liverpoolu ale zaběhnuté pořádky otočil. Fotbalisté Sparty v prvním utkání osmifinále Evropské ligy doma prohráli poprvé v sezoně, anglickému velkoklubu podlehli 1:5. Dvěma brankami se blýskl útočník Darwin Núñez. V odvetě, která je na programu 14. března, tak bude český mistr dohánět čtyřbrankové manko.

Čas načtení: 2024-03-17 19:25:00

Západ prohrál dřív než Ukrajina. Přikázal: Budiž sankce. Ale světu to bylo jedno

Francouzský prezident táhne na Rusa. Alespoň v prohlášeních. Říká mimo jiné, že pokud Ukrajina padne, půjde s ní dolů i důvěryhodnost Evropy. Jenže ta už je pryč, Západ prohrál bitvu o svou pověst mnohem dřív než Ukrajina tu o své území. Nejde jen o to, že si Rusko dovolilo se vzepřít. Ale když Západ zavelel k sankcím, zbytek světa na něj udělal dlouhý nos. Macron už nemá co zachránit, staré pořádky definitivně skončily.

Čas načtení: 2024-03-19 17:18:41

BMW Group škrtá modely. Nové generace nedostanou BMW Z4 ani Rolls-Royce Ghost

Zejména v poslední dekádě je dění v automobilovém světě opravdu hodně turbulentní. Automobilky mění dříve zažité pořádky a výrazně proměňují svou modelovou nabídku. Spoustu tradičních modelů škrtají, někdy je nahrazují jinými, jindy bez náhrady. Škrtat se bude i u BMW. Nových generací se nedočkají roadster BMW Z4 ani Rolls-Royce Ghost. Kabriolety a kupé nebudou Magazín […]

Čas načtení: 2024-03-25 13:58:00

Modlil jsem se, abych se vrátil do Dynama, říká útočník Vondráček

Na konci roku byl nechtěný, nehodil se do sytému Václava Varadi. Aktuálně ale v pardubickém Dynamu platí jiné pořádky a útočník Tomáš Vondráček v play off patří mezi hlavní tahouny.

Čas načtení: 2024-03-25 13:58:00

Modlil jsem se, abych se vrátil do Dynama, říká útočník Vondráček

Na konci roku byl nechtěný, nehodil se do sytému Václava Varadi. Aktuálně ale v pardubickém Dynamu platí jiné pořádky a útočník Tomáš Vondráček v play off patří mezi hlavní tahouny.

Čas načtení: 2024-03-26 13:56:38

Lidé si zahrávají a netuší, jaká přichází bída. Mrazivé proroctví Baby Vangy skrývá vážná poselství

Slavná bulharská vědma Vangelija Pandeva Dimitrová – Gušterová, jež zemřela v roce 1996, předpovídala zkázu lidstva, pokud se ve společnosti nezmění nastavené pořádky. Nevidomá jasnovidka nejenže předpověděla řadu zásadních událostí, ale prorokovala také přírodní katastrofy a také to, jakým směrem se společnost bude ubírat, pokud budou vládnout lidé posedlí chtíčem po moci. Baba Vanga, jak se věštkyni přezdívalo, předpověděla i to, že se na světě objeví nové nemoci. Její slova interpretuje Ženi Kostadinová v knize Proroctví Jasnovidky Vangy. O lidské potřebě upínat se v době krize na podobné nadpozemské jevy a proroctví promluvil pro ŽivotvČesku.cz sociolog Vojtěch Bednář.