Aktuální Zprávy

Čas načtení:

Prezident republiky a paní Eva Pavlová navštíví Kraj Vysočina

Prezident republiky Petr Pavel s manželkou Evou Pavlovou navštíví ve dnech 16. a 17. června 2026 Kraj Vysočina. Během dvoudenní návštěvy zavítají do Jihlavy, Třebíče, Velké Bíteše, Moravských Budějovic i dalších míst regionu. Setkají se se zástupci samospráv, podnikateli, odborníky, neziskovým sektorem i občany. Program se zaměří zejména na energetiku, ale i obranný průmysl nebo životní prostředí. Pokud máte zájem se cesty účastnit jako mediální doprovod, akreditujte se prosím do čtvrtka&n…

Čas načtení: 2026-06-16 05:00:00

Prezident míří na Vysočinu. Podívá se za meteorology i na polygon pro drony

Prezident Petr Pavel dnes zahájí dvoudenní výjezd na Vysočinu. Během svého pobytu v kraji zavítá i s manželkou Evou například do Jihlavy, Třebíče nebo Velké Bíteše a Moravských Budějovic. Podívá se do meteorologické stanice, na testovací polygon pro drony i k výrobci leteckých motorů.

Čas načtení: 2026-06-16 05:00:00

Prezident míří na Vysočinu. Podívá se za meteorology i na polygon pro drony

Prezident Petr Pavel dnes zahájí dvoudenní výjezd na Vysočinu. Během svého pobytu v kraji zavítá i s manželkou Evou například do Jihlavy, Třebíče nebo Velké Bíteše a Moravských Budějovic. Podívá se do meteorologické stanice, na testovací polygon pro drony i k výrobci leteckých motorů.

Čas načtení: 2026-06-16 05:00:05

Prezident míří na Vysočinu. Podívá se za meteorology i na polygon pro drony

Prezident Petr Pavel dnes zahájí dvoudenní výjezd na Vysočinu. Během svého pobytu v kraji zavítá i s manželkou Evou například do Jihlavy, Třebíče nebo Velké Bíteše a Moravských Budějovic. Podívá se do meteorologické stanice, na testovací polygon pro drony i k výrobci leteckých motorů.

Čas načtení: 2026-06-16 09:34:00

Prezident přijel na Vysočinu. Vyrazil za meteorology i na polygon pro drony

Prezident Petr Pavel dnes po deváté hodině zahájil dvoudenní výjezd na Vysočinu. Během svého pobytu v kraji zavítá i s manželkou Evou například do Jihlavy, Třebíče nebo Velké Bíteše a Moravských Budějovic. Vyrazil do meteorologické stanice, pak ho čeká na testovací polygon pro drony i k výrobci leteckých motorů.

Čas načtení: 2020-02-19 15:49:51

Už ztrácí se voňavý stín lesa. Devadesáté výročí narození malíře Vlastimila Tomana

V dějinách krajinomalby na Vysočině, budou-li sepsané, bude jistě u většiny autorů akcentován jejich obdivný vztah k domovské krajině. V té souvislosti bude pojednáno také o akademickém malíři Vlastimilu Tomanovi (*19. 2. 1930 v Třebíči – †11. 12. 2015 v Třebíči), jehož devadesáté výročí narození si právě připomínáme. V Tomanově umělecké osobnosti byl hluboký cit nesený v genech a hloubený moudrým bytím a tvůrčí intuicí. Po všechna tvůrčí léta byla jeho výsostným tvůrčím prostorem malá oblast na severozápadním okraji Třebíče. V Týně, tak se to tam jmenuje, měl skromný příbytek. Říkalo se o něm, že žije odříkavě, téměř asketicky. Ale nebyla to pravda. Jen měl jiná měřítka hodnot. Byl obklopen bezpočtem obrazů a knih, které miloval, a nezměrným množstvím časopisů a rozličných jiných hodně starých věcí, bez nichž by si teprve připadal chudý. To vše se po jeho smrti propadlo do neznáma, o umělecké pozůstalosti neví se prakticky nic. Nic pro četné příznivce umělcovy tvorby, nic apriorně mařící eventualitu memoárové výstavy. Změřena reálným časem, byla Tomana cesta ke krajinářským výkonům dlouhá. Vyučil se malířem pokojů. V letech 1949 až 1960 studoval postupně na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně, na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové (profesor Alois Fišárek) a na Akademii výtvarných umění v Praze (profesoři Otakar Nejedlý, Antonín Pelc a Vlastimil Rada). Oženil se a krátce působil v Bratislavě. Roku 1961, jednatřicetiletý, vrátil se do rodné Třebíče. Sám. Nedlouhé manželství bylo soudně zrušeno. Obvykle patří ke znakům výtvarníkovy zdokonalované interpretační schopnosti zjednodušování formy, tedy cesta k shrnutí. Žádné umělecké hledání pravdy (tedy hledání možností estetického vyjádření pravdy subjektivní) se neobejde bez lidských emocí. Jestliže platí, že nic se nerodí výlučně z rozumu ani výlučně ze srdce, pak umělec zpravidla bývá schopen svoji látku promyslet a rovněž procítit. U Tomana je vše sdruženo v oscilaci mezi impresivním pojímáním krajiny jako otevřeného prostoru (to je dědictví umění druhé poloviny 19. století) a chápáním krajiny jako vnitřního modelu (což je výsledek proměn umění ve 20. století). Všechny Tomanovy smysly byly skrze pozitivistické myšlení, cit opravdové náklonnosti a úplné příchylnosti upřeny ke konkrétním krajinným úsekům, jejichž pojednaný obraz je v konečném efektu více nezávislým výtvarným dílem než jen uspořádaným upozorněním na poutavý úsek krajiny. Tomanovy motivy jsou převážně z nejbližšího okolí (Čapí skála…), často ze sousedství ateliéru (týnská náves, týnské chalupy, týnské rybníky…). Na nejedné kresbě, malbě a grafice zpodobil, co viděl z okna. Věděl, že vše, čím si krajina může umělce získat, je obsaženo i v její docela malé části. Viditelné je na povrchu, skryté pod ním, nahoře nekončící klenba nebe. Pro umělce je to vše vnímatelné. Ale přidejme přivysvětlení. Toman byl odevzdaným vyznavačem krajiny v podobě, již sám označoval termínem původní. Myslel tím vzhled, který měla v době, kdy byl jinochem. Avšak v nejtěsnější blízkosti Týna po roce 1970 krajinu pronikavě změnilo zvětšování velikosti města. Toman ale s tesknou touhou vytrvale kreslí, maluje a ryje to, co bylo kdysi, co nepřestal milovat.  Od počátku umělecké dráhy byl neobyčejně při chuti znovu a v širším měřítku v krajinářské tvorbě využitkovat všechny technologické a formové přístupy poznané za jedenáct studijních let. Namaloval četné obrazy na principech lyrického realismu, kubismu, fauvismu a expresionismu. Jakkoliv se proměnil Tomanův malířský a grafický styl, náměty zůstaly. Mnohé namaloval znovu, a po čase opět. Pokaždé jiným rukopisem. Výraznou změnu pak přinesla série maleb z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Již první obraz, s titulem Dotek mezi nebem a zemí (premiérově byl vystaven u příležitosti autorových 60. narozenin v lednu a únoru 1990 v Galerii Malovaný dům v Třebíči), překvapil v souhrnu novostí formy. Zmizela snaha udržet motiv v přísné jednotě stylu vázaného po desetiletí na odkazy klasického moderního malířství. Obraz je syntézou nejpodstatnějších rysů autorova výtvarného myšlení a tvůrčích zkušeností, jež jsou v jemných psychických chvěních proniknuty citem. Zde nejprůkazněji lze hovořit o oné lyrické iluzi, která zřetelně reflektuje umělcovu touhu po harmonickém světě. A nelze nevidět, že atributy onoho harmonického světa představ jsou totožné s krajinou Tomanovy mladosti, v obrazovém synonymu snu jakoby vyzvednuté jemnými vzdušnými proudy blíž k obloze. Půl století byla mezi Tomanovými vyjadřovacími prostředky častá kresba rudkou (červenohnědou hlinkou) nebo pastelem. Jiní rudky užívají zpravidla pro náčrt a studijní záznam, Toman rudkovou kresbu propracoval v odstíněných detailech a učinil z ní prostředek k dosažení definitivního díla. Takových vytvořil mnoho. S trojím námětem – pohled z okna ateliéru, krajina přimknutá na severovýchodě k Třebíči a pohledy na město. Zatímco krajinářské rudkové kresby jsou neseny výtvarnou stylizací s typickým Tomanovým shrnujícím rukopisem, třebíčské náměty, vzniklé většinou účelově, mají charakter kreslířského popisu, jsou pevněji vázané na optickou skutečnost.  Řeč o Tomanově činorodosti byla by chudší bez připomínky jeho tvorby básnické. V Literárně uměleckém klubu a v Literárním klubu (oba byly krátce aktivní v Třebíči) vydal tři sešity veršů. Vlastním nákladem, ve skromném provedení, ale s kresebnými ilustracemi uveřejnil řadu drobných bibliofilských tisků. Žádný nebyl prodejný. Zjara 2015 řekl, že už jich přivedl na svět dvě sta osmnáct. Není však nikde zaznamenáno, že je snad postupně ukládal do knihovní či archivní péče. Možná jsou rozptýlené v soukromém držení. Privátní vydavatelskou aktivitu vztyčil výlučně s prožitky radosti. V souvislosti s vydáním bibliofilie Samé návraty napsal 11. února 1982 autorovi tohoto textu: Lidi většinou uvažují rozumně a mohou si říct, že je bláznovství, nesmysl platit za vytištění a pak to rozdávat, ale v tom vidím a hledám úplně něco jiného. Já nevidím ztracené, nebo vyhozené peníze, ale radost z toho, že člověk chce udělat něco hezkého. Kolikrát se peníze prolijí hrdlem anebo jinak se využijí, ale všechno zmizí. Nic nezůstane. A tady, v tomto případě, když nic jiného, tak alespoň radost z něčeho, co člověka může potěšit, a to je někdy víc, než pijatika nebo žvanec. Námětem Tomanových veršů je, ve shodě s tvorbou výtvarnou, jemu důvěrně známá, milovaná krajina domova. Vyznává obdiv jejím krásám a nachází lyrickou i jemně baladickou tajemnost vyjádřenou obrazy slov. V básni Podmrak: Kroky šustí vyhaslým létem/ cesta ospale proniká/ v topolech havraního černa/ Výhled do ticha mraků/ v pokleknutí rosy trav/ chřestilo tajemství země…. V básni U lesa: I v stojatých vodách/ přistávají vážky léta/ na křídlech vozí/ špetku modře z oblohy/ a v letu lesního ticha/ lesk světla dne sbírají… Nebyl však romantickým snílkem uneseným tichem lesa, travnatými stráněmi a ptačím zpěvem. Cit družil s rozumem. Snad v každé bibliofilii vyslovuje obavu, že vše, co v krajině obdivuje, jednou zmizí. V básni Srdeční krajina sděluje: Jakoby přes noc zloději/ nám uloupili to nejdražší/ Zákoutí krajin našeho mládí…. A v básni Zásah světla: Na památku zůstávají jen paseky/ Je nám těžko/ V ostrém slunečním světle/ Jako bychom káceli sami sebe/ když ztrácíme voňavý stín lesa.  Vlastimil Toman nedychtil po laciném úspěchu ani po zisku, Obé měl za nemravné. Tvorba vyplňující jeho existenci nebyla efektní, ve formových proměnách podléhala řádu, jejž uhlazoval citem. Dělo se pod širokou klenbou lásky k domovu a k přírodě.

Čas načtení: 2024-07-18 12:57:11

Syn Jourové sedí v zastupitelstvu Třebíče a bere od ní zakázky. Teď chce být hejtmanem

Adam Joura sedí v zastupitelstvu Třebíče za hnutí Pro Třebíč, které ve městě vládne v koalici s ANO. Zároveň jako jednatel řídí rodinné firmy Archeon Stavby a Archatt památky real, které od Třebíče získaly zakázky za desítky milionů korun. Jasný střet zájmů syn končící eurokomisařky Věry Jourové a kandidát za STAN na hejtmana Vysočiny ale odmítá.

Čas načtení: 2024-09-26 08:46:02

Proti trase plánovaného obchvatu Třebíče protestují hned čtyři spolky

Plánovaný silniční obchvat Třebíče se zřejmě zdrží. Proti vydanému územního rozhodnutí se odvolaly hned čtyři spolky. Námitky podaly Děti Země, Obchvat Třebíče, Tylia Thákurova a Voda z Tetčic. Vesměs se jim nelíbí, že nebyly zpracovány žádné varianty řešení, pracuje se pouze s jedinou.

Čas načtení: 2025-10-21 22:52:13

Silnice II/405 u Třebíče je zavřená. Řidiče čekají objížďky a několik týdnů oprav

Silnice II/405 mezi Okříškami a Červenou Hospodou je uzavřena kvůli havarijnímu stavu. Objížďky vedou přes I/23, I/38 a Novou Ves. Konec prací do 10. 11.

Čas načtení: 2025-12-07 09:30:00

Zabíjejí čápy pro pobavení. Fotograf z Třebíče viděl hrůznou zábavu Libanonců

Martin Jetel z Třebíče se v září vydal do Libanonu. Mimo jiné tam zdokumentoval masové střílení migrujících čápů a dalších ptáků. Opeřenci jsou Martinovým koníčkem – je jedním z těch, kdo tisícům sledujících přináší snímky čápů z Třebíče a okolí.

Čas načtení:

Finanční sbírka "Průchvat Třebíče? Ne! Chceme velký obchvat!"

Darujme.cz zveřejnilo na 60 dní sbírku spolku Obchvat Třebíče na vytvoření vyhledávací studie trasy rozumného obchvatu Třebíče délky asi 11,5 km

Čas načtení: 2026-02-19 19:48:00

Chomutov přišel o výhru v Třebíči, neoprávněně nasadil Maštalířského

Hokejisté Chomutova přišli o středeční vítězství 3:1 na ledě Třebíče v 49. kole první ligy, do zápasu totiž neoprávněně nasadili útočníka Matěje Maštalířského, který v 60. minutě gólem do prázdné branky stanovil konečný výsledek. Utkání bylo kontumováno 5:0 ve prospěch Třebíče, oba kluby to ve čtvrtek uvedly na svých webech.

Čas načtení: 2026-02-19 19:48:00

Chomutov přišel o výhru v Třebíči, neoprávněně nasadil Maštalířského

Hokejisté Chomutova přišli o středeční vítězství 3:1 na ledě Třebíče v 49. kole první ligy, do zápasu totiž neoprávněně nasadili útočníka Matěje Maštalířského, který v 60. minutě gólem do prázdné branky stanovil konečný výsledek. Utkání bylo kontumováno 5:0 ve prospěch Třebíče, oba kluby to ve čtvrtek uvedly na svých webech.

Čas načtení: 2026-02-19 19:48:00

Chomutov přišel o výhru v Třebíči, neoprávněně nasadil Maštalířského

Hokejisté Chomutova přišli o středeční vítězství 3:1 na ledě Třebíče v 49. kole první ligy, do zápasu totiž neoprávněně nasadili útočníka Matěje Maštalířského, který v 60. minutě gólem do prázdné branky stanovil konečný výsledek. Utkání bylo kontumováno 5:0 ve prospěch Třebíče, oba kluby to ve čtvrtek uvedly na svých webech.

Čas načtení: 2026-02-19 19:32:01

Kontumace kvůli neoprávněnému nasazení hráče. Chomutov přišel o výhru v Třebíči

Hokejisté Chomutova přišli o středeční vítězství 3:1 na ledě Třebíče v 49. kole první ligy. Do zápasu neoprávněně nasadili útočníka Matěje Maštalířského, který v 60. minutě gólem do prázdné branky stanovil konečný výsledek. Utkání bylo kontumováno 5:0 ve prospěch Třebíče. Oba kluby to ve čtvrtek uvedly na svých webech.

Čas načtení:

Nedej se: Stavby ve stínu Dukovan (průchvat Třebíče a jez u Děčína))

Reportáž ČT o rizikových plánech postavit nový průtah Třebíče a jez u Děčína na Labi pro dopravu velkých a těžkých částí jaderného bloku do Dukovan (08.03.2026): reportáž navazuje na reportáž "Průchvat Třebíče".

Čas načtení: 2024-02-05 00:00:00

Náročná proměna Karlova náměstí v Třebíči je skvělá. Má i vodní prvky

Nejen pražské Karlovo náměstí vyniká svou velikostí, stejně je na tom stejnojmenné centrum Třebíče. O to složitější byla jeho revitalizace.

Čas načtení: 2014-10-03 20:36:00

Zlín těsně udolal Spartu, první body mistra přivál Vlach

Zlín – Hokejisté Zlína se dočkali prvního bodového zisku v sezoně. Poslední tým tabulky, který je obhájcem mistrovského titulu, udolal Spartu fotbalovým skóre 1:0. Čisté konto vychytal z Třebíče povolaný brankář Tomáš Štůrala, rozdílovou trefu zařídil v polovině třetí třetiny útočník Roman Vlach.

Čas načtení: 2024-02-09 08:00:00

EIA souhlas otevírá cestu třebíčskému obchvatu

Stavba obchvatu Třebíče, dlouho očekávaný a klíčový projekt pro město, dosáhla významného milníku získáním nejdůležitějšího souhlasu v procesu posuzování vlivu na životní prostředí.

Čas načtení: 2020-12-24 14:13:12

Odkud pochází tradice českých betlémů? (z archivu LtN)

Světová betlémářská tradice vznikala z několika vzájemně se doplňujících pramenů. Jednalo se o uctívání místa Kristova narození a následnou úctu k ostatkům odtud přivezeným. Inspirací jistě byly vánoční duchovní hry, které vznikaly zhruba od 10. století, ale nejčastěji uváděným impulsem byl počin sv. Františka z Assisi, který roku 1223 ve skalní jeskyni u italského Greccia nechal postavit jesle, přivedl k nim osla a volka a nechal zde sloužit půlnoční mši pod širým nebem. Původ stavění betlémů nalézáme tedy v církevním prostředí. Nejstarší typy byly malovány na deskové obrazy, později se figury v životní velikosti oddělily a vystoupily do popředí. Z Itálie byly betlémy šířeny do Německa a následně do celé střední Evropy. Z kostelů a katedrál se v průběhu 17. století betlémy přemístily do šlechtických a měšťanských sídel. Pro tvůrce těchto souborů byla charakteristická záliba v drahých a neobvyklých materiálech – hedvábí, vosku, drahých kovech, perleti, slonovině atp. Co způsobil císařův zákaz První zpráva o postavení jeslí v Čechách, takových, které nebyly provedeny reliéfní technikou či malbou, pochází ze záznamů jezuitů, kteří je v roce 1560 postavili v kostele sv. Klimenta v Praze, ve starší literatuře je uváděn i rok 1562. To bychom letos slavili 450. výročí této události. Betlémy se začaly v kostelech stavět v dalších krajích Čech a Moravy, kolem roku 1570 v okolí Prahy, v roce 1580 v Litomyšli, v roce 1650 v Hradci Králové atd. Z kostelů se betlémy šířily, zejména v 18. století, do zámeckých kaplí, měšťanských domácností i na venkov. Po roce 1780 paradoxně přispěl k rozvoji lidového betlémářství císař Josef II. svým zákazem stavět jesle v kostele, neboť tuto záležitost chápal jako jev církve nedůstojný. V 18. a zejména v 19. století se stavění jesliček mezi prostým lidem velmi rozšířilo a rozvoj lidového betlémářství vyvrcholil počátkem 20. století. Zvyk stavění jesliček přetrvával hlavně v lidové tradici. V posledním období zhruba dvaceti let jsme svědky jeho nového rozkvětu. Nejvíce po doporučení papeže Pavla VI. obnovit tradici stavění jesliček v moderních křesťanských rodinách, neboť betlém vyjadřuje podstatu vánočních svátků mnohem lépe než vánoční stromeček s mnoha dárky – symboly spotřební hojnosti. České betlémářství se rozvinulo do bohatých forem a dosáhlo zcela specifického pojetí, které velmi poetickou formou včlenilo do jesliček krásnou českou krajinu s bohatou přírodou. Majitel jesliček mnohdy nebyl jejich tvůrcem, často se figurky do jesliček kupovaly a majitel sám stavěl scenérii a kulisy. Mnohdy byly betlémy zhotovovány na objednávku. Skuteční lidoví betlemáři si jesle nebo jejich části s láskou a fantazií tvořili sami. Často je scenérie narození Páně rámována pravou zimní středoevropskou vánoční náladou. Dodnes v Čechách existuje celá řada betlémářských center a oblastí s odlišnými typy jesliček. Zde se obvykle betlémy začaly vytvářet a stavět podle jednoho modelu. Betlémáři se tak významně ovlivňovali, že se léty vytvářel zcela typický krajový styl. Jedná se zejména o podhůří Orlických hor a Krkonoš, zejména okolí Vrchlabí a Nové Paky, Železného Brodu, oblast Krušných hor, Příbramsko, okolí Ústí nad Orlicí a České Třebové, Svitavsko s nedalekou Poličkou, Třebíčsko, okolí Jihlavy a Třešti, Šluknovsko, okolí Litvínova, slezskou oblast, Opavu, Nový Jičín, Příbor a řadu dalších. Na materiálu nezáleží Význam slova betlém chápeme v našem prostředí jako vyobrazení narození Páně blízké jevištnímu provedení, sestavené ze samostatných dílů s možností proměn. Svatou rodinu doplňují průvody darovníků, pastýřů, kteří se přišli Ježíškovi poklonit a po 6. lednu i sv. Tři králové s bohatým doprovodem. Pokud v českém jazyce používáme výraz jesle nebo jesličky, jedná se o scénu jen s Pannou Marií, sv. Josefem a Ježíškem uloženým v jeslích, někdy s volkem a oslíkem.  Betlémy můžeme rozlišovat jako práce lidových či profesionálních tvůrců, betlémy pevné, přenosné (ty se buď nosily ve skříňkách na popruhu na koledu jako betlémy obchůzkové, nebo byly v drobném provedení umístěny pod skleněným poklopem, případně v ozdobné hlubší či mělčí prosklené skříňce). Jesličky můžeme členit podle materiálů použitých na jejich zhotovení, podle oblastí, ve kterých vznikaly, případně podle doby vzniku atd. Rozlišujeme betlémy chrámové a lidové, zvláštní kapitolou jsou ty mechanické. Nejznámějším z mechanických betlémů je dodnes Třebechovický Proboštův betlém, který byl vyhlášen národní kulturní památkou, ale vystaven bude opět po opravě v příštím roce. Snadné je rozlišení podle materiálů, v našem prostředí těmi nejzákladnějšími jsou lipové dřevo (naprostá většina soudobých nepolychromovaných betlémů, ale také figury již zmíněného Proboštova betlému), dřevo smrkové, pokud jde o známé králické figurky, pestře malované. Tradičním materiálem je papír, případně textil, jako základ následného použití pro dotvoření figur tzv. kašírováním. Příkladem jsou velmi dobře známé Krýzovy jesličky z Jindřichova Hradce. Betlémy malované na papírovém kartonu vznikaly zejména v okolí Ústí nad Orlicí a České Třebové, také v severních Čechách, v okolí Jihlavy a Třebíče. Velmi dobře známé jsou jesličkové tištěné papírové archy určené k vystřihování. Ty se objevily v polovině 19. století z produkce městských tiskáren. Velké oživení zájmu o betlémy přinesla první výstava betlémů v Praze v roce 1907. Inspirovala řadu předloh v lidovém tónu, například vznikly dodnes oblíbené jesličky Mikoláše Alše a Josefa Weniga. Nyní jsou známé betlémy z materiálů, které sice nepovažujeme za tradiční, ale radost dětem i dospělým přinášejí stejnou. Jsou to například keramické betlémy – dnes materiál zcela obvyklý a často používaný k modelování i řadou amatérských nadšených tvůrců, podobně jako betlémy z těst – například z chlebového (obvyklé pro Příbramsko, tzv. chlebáčci), slaného těsta zvaného německy salzteig (například práce Jiřiny Vyčichlové z Hronova Poříčí), případně kynutého obřadního těsta, zejména se jedná o oblíbené betlémy perníkové. Uhlí bylo typické pro hornické oblasti, známé jsou půvabné betlémy porcelánové, které vznikaly z odpadu v místech výroby porcelánu (záp. Čechy). Malé a půvabné cínové betlémy vznikají dodnes. Spíše již jen v muzeích můžeme nalézt betlémy z vosku. Betlémy skleněné jsou dodnes typické pro Železnobrodsko. Existují i novodobé materiály, jiné kovy než cín, modurit, pryže, různé příze, netkané textilie a řada dalších.   Text vyšel v Literárních novinách 51-52/2012. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-08-21 15:19:33

Skupina Lacoste spolupracovala s pařížskou skupinou André Bretona

Občas je vhodné si připomenout minulost, abychom jasněji viděli věci a události z přítomného času. Pro umělce i výtvarnou veřejnost je takovým připomenutím 55. výročí vzniku surrealistické skupiny Lacoste v Brně (název je dle zříceniny hradu Markýze de Sade v Provence). Lacoste vzešla v roce 1964 z přátelství čtyř vysokoškolských studentů, Arnošta Budíka, Jiřího Havlíčka, Josefa Kremláčka († 2015) a Václava Pajurka, z jejich touhy rozvinout své směřování v prostoru imaginace a též z chuti zkusit souběžně s nadrealistickou tvorbou i odpovídajícím způsobem žít. Výtvarnými projevy byli v surrealismu již zachyceni, ale přizpůsobit mu životní styl, jak vyžadovaly čtyři desetiletí staré surrealistické postuláty, o to se hodlali opravdově pokusit. Přitom si uvědomovali, že v zemi s panující ideologií striktně odmítající odchylky všeho druhu a nepřizpůsobivé individuality to nemůže být snadné. (To není stylistická figura autora článku, nýbrž část pozdější vzpomínky Josefa Kremláčka vyslovené při příležitosti vernisáže výstavy skupiny Lacoste v Galerii Malovaný v Třebíči v roce 1999.) K zakládajícím členům skupiny Lacoste brzy přibyli Karol Baron († 2004), František Deák a Aleš Navrátil. Další tři výtvarníci, Lubomír Kressa († 1981), František Malý († 1989) a Ladislav Novák († 1999), se zúčastňovali akcí skupiny jako hosté. Lacoste spolupracovala se zahraničními surrealistickými skupinami. Nejpodnětnější kontakty měla s tvůrčí skupinou CIAFMA (Centre international de l'actualité fantastique et magique) se sídlem v Bruselu a se slavnou pařížskou skupinou André Bretona, hlavního představitele a teoretika surrealismu. (V roce 1924 napsal Manifest surrealismu, zemřel roku 1966.) V Manifestu Breton mimo jiné píše: "Surrealismus je čistý psychický automatismus, kterým má být vyjádřeno, ať už ústně, ať už písmem nebo jakýmkoli jiným způsobem, reálné fungování myšlení. Diktát myšlení za nepřítomnosti jakékoli kontroly prováděné rozumem, mimo jakýkoli zřetel estetický nebo morální. Surrealismus je založen na víře ve vyšší realitu určitých forem asociací až do jeho doby opomíjených, ve všemohoucnost snu, v nezaujatou hru myšlení. Směruje k tomu, aby definitivně zlikvidoval všechny ostatní psychické mechanismy a zaujal jejich místo při řešení hlavních problémů života."   Skupina Lacoste uskutečnila řadu výstav. Do roku 1969 vydávala bulletin s titulem Styx, dodnes dosažitelný v knihovnách v některých ze západoevropských kulturních center. Horečnou aktivitu skupiny Lacoste přetrhl, stejně jako sen jejích členů o svobodě, 21. srpen 1968 a jeho politické a kulturní následky. Poslední výstava Lacoste v Československu byla uskutečněna v roce 1971 v Třebíči, s účastí téměř dvou desítek hostů, poslední vůbec o rok později v dánské Kodani. Do Třebíče se vrátil výběr z tvorby členů Lacoste po dvaceti osmi letech, v roce 1999 (bez Fr. Deáka a Fr. Malého). Uvedl většinou díla vzniklá v letech aktivity skupiny. Nebyla to však bilance, "jen" pozoruhodné připomenutí fragmentu moravské (při účasti Karola Barona i slovenské) výtvarné scény v druhé polovici 60. let. V roce 1994 zaniká v Ostravě moravská část Společnosti Karla Teiga. Její členové a k nim přibyvší zakládající členové už neexistující skupiny Lacoste (bez Jiřího Havlíčka, který si zvolil status občasného hosta) zakládají v nezávislých poměrech novou surrealistickou skupinu s názvem Stir up. Ztotožnila se s programem Společnosti Karla Teiga i s někdejší tradicí skupiny Lacoste. Po dvanácti letech, na jaře 2006, získal Lubomír Kerndl, malíř, sochař a polygraf, jeden z reprezentantů Stir up, pronájem bývalého Mohelského mlýna na levém břehu dolního toku řeky Jihlavy. Úpravou tří kompaktních podlaží vznikla Galerie Čertův ocas (Čertův ocas je převzaté historické pojmenování blízkého říčního meandru), připsaná skupině Stir up. Letos sezonně slouží už čtrnáctým rokem výstavám děl členů skupiny a hostů od nás a z ciziny. Kurátory jsou Lubomír Kerndl a Václav Pajurek. Pod Kerndlovým redakčním vedením došlo k obnově bulletinu Styx, v nové podobě s titulem Styxus. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  Tvrzení, že Čertův ocas je každoročně cílem kohorty vyznavačů surrealismu, by bylo nenáležité. Všichni reální návštěvníci však zasluhují respekt. Platí-li, že soudobé výtvarné umění není pro všechny, musí následovat druhá věta, že i při výjimečnostech autorských myšlenek a kráse často skryté je surrealismus cílem jen a jen pro zasvěcené. Ale ti, kteří přicházejí do Mohelského mlýna, pokud lze soudit z vetknutých zápisů v "ohavně" realistické návštěvní knize a z verbálně šířených mínění, považují Galerii Čertův ocas (kam možno přibýt jen autem nebo z Mohelna kus pěšky, autobus tam nestaví) za svoji kulturní domovinu. A ještě je tu jeho, onoho čertovského ocasu, přeshraniční rozměr. Dosahuje do evropských, severoamerických, středoamerických a jihoamerických surrealistických ateliérů a tvůrčích koutků. Odtud, často přes kontakty Arnošta Budíka, dostává se k nám současný surrealismus ze světa. Privátně, s přátelskou důvěrou. A v Belgii, Portugalsku, Brazílii, Kostarice, Chile a jinde jsou reciproční cestou několikrát ročně k vidění práce členů skupiny Stir up a jejích moravských hostů, protože někteří surrealisté z některých zemí se spřátelili.       Skupina Lacoste měla trvání šest let, 1964 – 1972. Její zakládající členové dnes: PhDr. Arnošt Budík, narozen 1936, historik umění, teoretik surrealismu, básník, kolážista, člen surrealistické skupiny Stir up, od roku 1969 žije v Bruselu. Doc. PhDr. Jiří Havlíček, narozen 1946, historik umění, malíř a grafik, vysokoškolský pedagog. Akademický malíř Josef Kremláček, narozen 1937, malíř, grafik, ilustrátor, pedagog, bývalý člen surrealistické skupiny Stir up, zemřel v létě 2015 v Třebíči. PhDr. Václav Pajurek, narozen 1944, historik umění, malíř, sochař, básník, guru surrealistické skupiny Stir up, kurátor.            

Čas načtení: 2019-07-10 22:05:29

Jan Dočekal – náš surrealista v brazilském kulturním magazínu

Respektovaný brazilský, potažmo jihoamerický a středoamerický, internetový čtrnáctideník Agulha Revista de Cultura, vydávaný v São Paulu, věnoval od ledna letošního roku devět svých čísel 100. výročí vzniku surrealismu. Mezi zúčastněnými autory a umělci, na jejichž tvorbu je přičiněn odkaz, je moravský historik umění, publicista a výtvarník Jan Dočekal (*1943), jehož články pravidelně přináší web Literárních novin. Dle koncepce editora Floriana Martinse, výrazné osobnosti výtvarného a slovesného umění v portugalsky a španělsky mluvících zemích, magazín obsahuje sérii článků o tendencích vývoje, specifikách a přínosech surrealismu v rozličných zemích světa. Dvě z osmi tematických čísel Martins sestavil z textů a ilustrací kolektivu autorů k různým aspektům teoretické a tvůrčí existence zakladatele surrealismu André Bretona. Četní zahraniční surrealisté byli v polovině prvního desetiletí nového věku nakloněni novým kontaktům s našimi surrealisty. Stěžejní postavou, kardinálním prostředníkem byl Arnošt Budík, z Brna pocházející český historik umění se zaměřením na surrealismus, básník a kolážista žijící v Bruselu. Z impulsu jeho blízkých styků s předními surrealisty z Francie, Belgie, Británie, Kostariky, Chile a z dalších zemí byla v roce 2006 uskutečněna velká surrealistická výstava v tehdy nové třípodlažní galerii Čertův ocas upravené v bývalém Mohelském mlýně na řece Jihlavě východně od Třebíče. Českou, respektive moravskou část nové mlýnské expozice obstarali členové severomoravsko-vysočinské surrealistické skupiny Stir up v čele s kunsthistorikem a malířem Václavem Pajurkem. Arnošt Budík je jejím zahraničním členem. Tam, v Čertově ocasu, tehdy, 1. května 2006, počaly se brzy hojné výstavní kontakty členů skupiny Stir up s početnými evropskými, středoamerickými a jihoamerickými autory. Do popředí se záhy vysunuli skrze své výstavní popudy surrealisté z Chile, vpředu s Enrique de Santiagem, a z Kostariky, vpředu s Alfonsem Peñou a Amirah Gazelovou. V posledních deseti letech zorganizovali několik mezinárodních přehlídek, na něž pozvali, spolu s jinými surrealisty, rovněž členy skupiny Stir up.    Přátelství přes oceán, sycené valnou měrou elektronickou korespondencí a postupně rozšiřovaným vzájemným obeznamováním se s projevy umělců na druhé straně, promítlo se neformálně do letošního edičního plánu Brazilce Floriana Martinse, otce internetového měsíčníku Agulha Revista de Cultura. A zde, vyzván Martinsem, vstupuje mezi autory a rovněž mezi ty, o kterých se píše, Jan Dočekal. V letošním březnovém čísle je první díl článků orientovaných na podoby surrealismus v různých zemích. Jan Dočekal píše o činnosti již zmíněné skupiny Stir up (text přeložil emeritní český diplomat Zdeňka Poláčka). Pod titulkem Skupina Stir up jde k 25. výročí existenceautor sumarizuje činnost skupiny od založení v roce 1995. Všímá si jejích kontaktů se zahraničními surrealisty, kteří se představili v minulých letech v galerii v Mohelském mlýně. V souvislostech je uvedeno, že důležitou součástí vstupů skupiny Stir up mezi výtvarnou veřejnost, i zahraniční, je vydávání časopisu Styxus, o něž pečují grafik Josef Bubeník a polygraf Lubomír Kerndl, který je současně kurátorem Galerie Čertův ocas. O dva měsíce později je v Agulha Revista de Cultura série článků ponejvíce od Kostaričana Alfonso Peñi, i u nás známého výtvarníka, publicisty, editora a kurátora mezinárodních výstav. Přibližuje deset současných surrealistů. Jedním z nich je Jan Dočekal. Pod titulkem Librorum aeternum Peña píše: "Český tvůrce Jan Dočekal, vizuální umělec, básník, novinář a analytik globálního surrealizmu, je realizován ve svém blogu a v různých digitálních a tištěných médiích. Čeští surrealisté jsou pod vedením nespoutaného Arnošta Budíka seskupeni ve skupině Stir Up, dědice skupiny Lacoste (1960 -1970). Mezi její členy patří mimo jiných Linda Filipová, Václav Pajurek, Lubomír Kerndl, Josef Bubenik, Gabriela Kopcová.    Jan Dočekal je strůjcem pozdravů a bratrských přátelství. Je vždy pozorný k výměně, k uměleckému vzájemnému ovlivňování, vždy je "očním poradcem" v tom, co je nazýváno surrealistickým bratrstvím. Stejným způsobem si vyměňujeme digitální "kouřové signály" (e-maily), děláme to s materiálovými zásilkami, které jdou oběma směry (knihy poezie, katalogy, koláže). Jeho vztah s americkými surrealistickými kolegy je relevantní a kladný. Jejich přátelské vazby jsou prostorem k vystavování v Chile, v projektech Grupo Derrame, v Mexiko City v "zákopu" pilotovaném Ricardem Echávarrim v Centru surrealistických studií, nebo nedávno v edici Triplo V / magazines Matérika (Portugalsko / Kostarika). Tam to bylo dvaadvacet tzv. surrealistických dvojčlenů, spojnic básníků a vizuálních umělců. Se solidaritou náš přítel publikuje komentáře a recenze v českých novinách a časopisech. Píše o mimořádné práci časopisu Agulha, a edice Arc Edições, o expozici a svazcích věnovaných Ludwigu Zellerovi a Susaně Waldové, přibližuje činnost editorů a kurátorů Ximena Olguína a Enrique de Santiaga, uznale hodnotí tvůrčí a organizační práci Amirah Gazelové, především v novém vydání velkolepých surrealistických básní Jezdecká želva od Césara Mora (Art Edition, Costa Rica). V doslovném a poetickém smyslu: To vše vytváří příjemný dojem, oddanost náročnému hledání a umělecké solidaritě. Librorum aeternum byl název zatím poslední Dočekalovy výstavy. Konala se v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě v České republice. Leitmotivem inscenace byla láska, již umělec zažívá skrze psaní, a knihy. Je to poezie v plné svobodě, moudrost, znalost knihy v různých kulturách a dialog. Metoda umělce spočívá ve sbírání starých knih, volných listů, fragmentů hřbetů. Stejně tak se jeho přátelé starají o svazky, které najdou na nejneobvyklejších místech. (…) Nůžky, štětce… A uvidíte malé a střední formáty, geometrické obrazce, skvrny, abstrakce, laguny kardinálních čísel, poezie v pohybu, transparentní tahy štětcem na papíře… Texty tančí mezi symboly a grafikou. Literární návrhy, šifrovaný jazyk, hodně rytmu a ještě více rytmu, jsou to hlasy, které zpívají v souzvuku. A stejně tak můžeme udržet dialog s černým humorem, s  utopií a s rozpory skutečností. Dočekal vytváří "paralelní realitu". Používá odkazy, které odhalují jeho svět, jeho humor a také jistou skepsi."  Další velké uvedení Jana Dočekala v magazínu Agulha Revista de Cultura, tentokrát obrazové, bylo v režii Floriana Martinse v květnovém vydání. V pokračování seriálu článků k 100. výročí vzniku surrealismu, shrnujících historii surrealismu v rozličných zemích, Martins vybral pro ilustrační doprovod deseti obsáhlých textů čtyřicet šest Dočekalových koláží. Je to největší dosavadní prezentace našeho autora v jeho více než půlstoleté tvorbě, současně rovněž nejširší časopisecké uvedení současného českého výtvarníka v Brazílii. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Floriano Martins napsal v úvodu: "Tentokrát se zde setkáváme s umělcem z České republiky Janem Dočekalem (1943), jehož tvorba je pozoruhodným spojením kvašů a koláží. V našich dopisových rozhovorech mně řekl: Jako každé ovoce lidského ducha je surrealismus vyjádřením jedince. Je neopakovatelným dojmem z daru tvoření. I dílo se skrytým významem může přitahovat svou jedinečností. Žádné skutečné umění není vytvořeno dle specializovaných příruček. Samotná identita tvůrce, odvozená z jeho daru tvořivosti a z radosti ze svobodného uskutečňování myšlenek, nabízí jedinečnou poetiku. Její prezentace není měřitelná žádnou technickou normou. Je to plod spontánní moci, erupce tvořivosti. Cílem tvorby je vždy duchovní konstrukce, která poskytuje svobodu tvůrci i kritikovi."  Pestrý a obsahem interesantní publicistický program k 100. výročí vzniku surrealismu Agulha Revista de Cultura v čele s redaktorem a editorem Florianem Martinsem vyvrcholí v čase našeho léta speciálním vydáním. Stěžejní bude anketa autorů z různých koutů světa na téma Historie a přítomnost surrealismu. K účasti byl pozván také Jan Dočekal.  

Čas načtení: 2024-02-21 20:55:00

Kolínský Soukup trápil Třebíč, Znojmo je po třetí porážce v řadě blízko sestupu

Poruba zaznamenala třicátou tříbodovou výhru v sezoně, když ve 49. kole první ligy přehrála Znojmo 4:1. Jihomoravané jsou po třetí porážce za sebou blízko sestupu, tři kola před koncem základní části ztrácí sedm bodů na Frýdek-Místek, jenž prohrál na ledě Vsetína 1:3. Naopak blízko záchraně jsou po dalších výhrách Slavia i Pardubice B, oba kluby mají před Znojmem náskok osmi bodů. V dohrávce kola se radoval Kolín, který zvítězil na ledě Třebíče 2:1 po samostatných nájezdech zejména díky 45 zákrokům brankáře Jakuba Soukupa a fintám Matěje Chalupy.

Čas načtení: 2024-02-09 08:00:00

EIA souhlas otevírá cestu třebíčskému obchvatu

Stavba obchvatu Třebíče, dlouho očekávaný a klíčový projekt pro město, dosáhla významného milníku získáním nejdůležitějšího souhlasu v procesu posuzování vlivu na životní prostředí.

Čas načtení: 2024-03-14 14:10:05

Jediné vinařství na Vysočině koupila univerzita, zaměří se na výzkum révy

Sádek, jediná registrovaná vinice na Vysočině, má po 30 letech nového majitele. Tím se během minulého roku, tak trochu v tichosti, stala Česká zemědělská univerzita. V Kojeticích, ležících pár kilometrů jižně od Třebíče, chce pokračovat nejen ve výzkumu vinné révy, ale i ve vyrábění vín.