EUR 24,260 
|| 
JPY 13,141 || 
USD 21,269 || Chania je jedno z nejkrásnějších měst Kréty, známé hlavně svým benátským přístavem, majákem a spletí úzkých uliček starého města. Na malém prostoru se tu mísí benátská, osmanská i řecká atmosféra, takže město působí historicky, živě a zároveň velmi fotogenicky. Je ideální jak na večerní procházku kolem přístavu, tak jako výchozí bod pro poznávání západní Kréty od jejího severního pobřeží.
Čas načtení: 2020-02-17 18:43:29
Rada Státního fondu kinematografie výrobu deseti celovečerních hraných filmů. Vybrala tři historická dramata, tři snímky s festivalovým potenciálem, tři inovativní žánrové snímky a jednu pohádku zpracovávající klasickou Erbenovu předlohu. Z deseti podpořených projektů jsou hned čtyři režírovány debutanty. Rozděleno bylo celkem 64 milionů Kč. Nejvyšší podporu 11 milionů Kč dostal film Arvéd debutujícího režiséra Vojtěcha Maška. Psychologicko-mystický thriller je variací na faustovské téma. Je inspirován osudy skutečné historické postavy doktora Jiřího Arvéda Smíchovského, který byl konfidentem nacistického i posléze komunistického režimu a vyznavačem okultních věd. Scénář napsal Vojtěch Mašek spolu s Janem Poláčkem. Sám Mašek má na svém kontě scénář ke snímku Křižáček. V hlavních rolích by se měli představit například Saša Rašilov, Michal Kern, Martin Pechlát nebo Jaroslav Plesl. Druhou nejvyšší podporu 9,5 milionu Kč získalo rodinné drama Konec světa režiséra Ivana Zachariáše. Jde také o režisérův celovečerní debut. Zachariáš natočil dva seriály pro HBO (Pustina a Bez vědomí). Děj podpořeného snímku je zasazen do období Pražského jara roku 1968. Třetí nejvyšší podporu osmi milionů dostaly shodně dva filmy. Sociální drama Amerikánka o dívce, která prošla dětským domovem, pěstounskou péčí i pasťákem. Režisér Viktor Tauš (Klauni, seriály Vodník, Modré stíny, Zrádci) převede na filmová plátna divadelní inscenaci, kterou režíruje v kulturním prostoru Jatka 78. Stejnou podporu dostalo válečné drama 1919 režiséra Tomáš Hoffmana, pro kterého to bude po debutu Bezva ženská na krku jeho druhý celovečerní počin. Ve snímku o boji českých legionářů na Sibiři po konci první světové války by se měli mimo jiné objevit Martin Hoffman, Ondřej Vetchý, Hynek Čermák, Michale Dlouhý nebo Petr Vaněk. Klasickou pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký zfilmuje režisér Jiří Strach. Scénář podle předlohy Karla Jaromíra Erbena napsal Marek Epstein. Od fondu získal film šest milionů Kč. Spolupráci s Jiřím Strachem si zopakuje herec Ivan Trojan, který ztvárnil hlavní postavu již v obou dílech snímku Anděl Páně. Režisér seriálů Autobazar Monte Karlo a Pěstírna Andy Fehu dostal podporu ve výši 5,5 milionu Kč pro svůj druhý celovečerní film Krvavá nevěsta. Příběh sleduje dva youtubery, kteří se po podivné události, která se jim přihodila na dálnici D1, vydávají pátrat po stopách tajemné bytosti. Krvavá nevěsta je hororovou komedií o honbě za sledovaností, opožděném dospívání a o tom, kdy natáčení přestává být nevinnou zábavou. Drama s prvky gangsterky Tři týdny pod mořem debutujícího režiséra a scenáristy Martina Kuby podpořil fond částkou 5,5 milionu Kč. Na scénáři s režisérem spolupracoval Marek Grajciar a film zavede diváky do prostředí ruské mafie v ČR. Příběh chlapce Míši, který pátrá po svém zmizelém otci, začíná odsunem sovětských vojsk z území ČR po roce 1989. Dalším celovečerním debutem je thriller Úpal režiséra Štěpána FOK Vodrážky, kterému fond udělil 4,5 milionu korun. Scénář k příběhu s kriminální zápletkou napsal David Bloom. Režisér Štěpán FOK Vodrážka je autorem několika krátkých filmů a hudebních klipů pro Tata Bojs, rapera Vladimira 518 nebo Prago Union. Historické romantické drama Služka režisérky Mariany Čengel Solčanské (Únos, Sviňa) dostalo čtyři miliony korun. Scénář vznikl podle stejnojmenné knihy spisovatelky Hany Lasicové. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení: 2022-01-22 12:59:00
František Kalenda: Česko je nádherná země, ale místní klid může člověka někdy trochu ukolébat
Má slabost pro záhady a jejich řešení, zajímá ho historie a středověk jej přitahoval od dětských let. A právě do tohoto období zasazuje děje svých knižních příběhů. Na svém kontě má František Kalenda šest knih, a právě připravuje dva romány – jeden pro děti a druhý pro dospělé čtenáře. Psaní jej baví od dětství a k tomu je také velkým čtenářem. „Psaní je pro mě celoživotní vášeň a nutnost,“ řekl jste v jednom rozhovoru a také jste přiznal, že jste psal odjakživa. Pamatuje si své první dětské „dílko“? Co to bylo? Co vás ještě v dětství bavilo a jaký jste byl kluk? Pamatuju, samozřejmě, že ano! Bylo mi nějakých jedenáct, dvanáct, když jsem strávil celé léto na chatě tím, že jsem na lavičce pod lípou popisoval jeden sešit za druhým. Dohromady možná dvě stě stran. Bylo to fantasy, nepokrytě vykrádající mého milovaného Tolkiena, takže se všemi elfy, trpaslíky a podobně. Takže jak je asi evidentní, bavilo mě v dětství psát. A číst, přečetl jsem všechno, co se dalo sehnat, od dobrodružných klasik od Karla Maye nebo Foglara až po romantické eposy Henryka Sienkiewicze. Nejspíš jsem se hlavně snažil utíkat z našeho světa, protože jsem byl malý, tělnatý a stydlivý kluk, který neměl mezi dětmi svého věku skoro žádné kamarády. Spíš mezi dospělými, a hlavně mezi těmi literárními postavami. Proč jste si vybral studium na Fakultě humanitních studií UK, kde jste vystudoval humanitní vzdělanost a obecnou antropologii? Bylo to i tím, že vás vždycky zajímala historie? Určitě, do příběhů z historie, a hlavně ze středověku jsem byl zamilovaný odmalička. A na naší FHS se mi líbilo, že mi dovolí věnovat se i dalším zajímavým oborům, jako je sociologie, psychologie nebo právě antropologie. Takže mě lákala ta pestrost a taky jsem se nesmírně těšil na některé doslova legendární vyučující, jako byl pan profesor Sokol nebo můj pozdější školitel Martin C. Putna. Během studií jste hodně pobýval na stážích v zahraničí v Anglii a v Brazílii. Co vám tyto pobyty daly? Hlavně rozhled. Měl jsem příležitost se seznámit s lidmi z celého světa, s jejich vlastními problémy a pohledy na život, prohlídnout si zblízka způsob, jakým fungují úplně jiné společnosti. To bylo nesmírně obohacující, protože Česko je sice nádherná a třeba oproti Brazílii velmi poklidná země, ale mám pocit, že ten místní klid může člověka někdy trochu ukolébat. Působíte jako expert na Latinskou Ameriku. Spolupracujete také s Deníkem N, Forum 24 nebo ČRo Plus. Proč právě tato oblast? Do Latinské Ameriky, a především právě do Brazílie jsem se zamiloval už na první cestě v roce 2013. Je to oblast v tolika ohledech neuvěřitelně rozdílná od Česka, všechny prožitky a zkušenosti jsou v ní mnohem intenzivnější, což samozřejmě není vždycky dobře, jako například v případě nesrovnatelně rozšířenější kriminality. Ale miluju portugalštinu a španělštinu, miluju latinskoamerické spisovatele, hudebníky a umělce vůbec. A taky jsem měl vždycky slabost pro baroko, které je v Latinské Americe ještě o něco barevnější a dramatičtější, tak to jsou asi ty počáteční důvody mého okouzlení. V roce 2011 jste debutoval historickým románem Despota, který se odehrává ve středověkém Řecku. Další román Ordál nás zavádí do středověké Transylvánie. Dětem jste věnoval román Pes, kocour a sirotek a vypráví o putování této podivuhodné trojice ze středověkých Čech skoro až na konec světa. Proč právě středověk? Čím vás toto období tak fascinuje, že se děje vašich knih v něm odehrávají? Jak už jsem naznačil, středověk mě přitahoval od dětských let. Nejdřív v tom bylo asi takové to typické klukovské nadšení pro odvážné rytíře, pak mě ale začaly fascinovat příběhy i všech možných dalších skupin, od mnichů až po kupce nebo právě pronásledované židy. Dnes mě středověk fascinuje hlavně tím, jak byla mentalita tehdejších lidí od té naší zároveň tolik vzdálená, a přesto v mnoha ohledech velmi podobná. V letech 2016 až 2019 jste vydal trilogii Detektivní příběhy z doby Karla IV. (Vraždy ve znamení hvězdy, Zlomený král a Šarlatové zmije) s „medikusem“ Siegfriedem z Wölfelsdorfu, jeho židovskou schovankou Rivkou neboli Klárkou a nevypočitatelným anglickým žoldákem Gabrielem z Yorku. Proč právě doba největšího českého panovníka a detektivní žánr? Detektivně laděné byly i moje předchozí příběhy, protože mám slabost pro záhady a jejich řešení, navíc jsem sám vždycky hrozně rád četl o vraždách a politických intrikách, ať už to bylo v historických románech nebo v kronikách popisujících skutečné události. No a období Karla IV. je samozřejmě neuvěřitelně vděčná doba, kdy jsme byli pro jednou tak trochu ve středu světa, kdy byla Praha centrem nejmocnější západokřesťanské říše, a kdy se tu setkávali lidé i myšlenky z celého světa. Připravujete nový příběh? Píše se vám lépe pro dospělé nebo pro děti? Připravuji dokonce hned dva – jeden pro dospělé a jeden právě pro o něco mladší publikum, který je inspirovaný starověkou řeckou mytologií. Takže pro jednou nepůjde o středověk. Psaní pro mladší čtenáře mě každopádně baví ještě o něco víc, protože mě u toho těší vidina, že z té knížky budu třeba zase jednou číst v nějaké škole, jako jsem to dělal u Psa, kocoura a sirotka. Asi nic mi nedělalo větší radost než právě číst pro děti a s dětmi. Od dětství jste rád četl, jak jste někde přiznal, jako kluk jste měl rád Pána prstenů. A co rád čtěte dnes? Fantasy už mě dnes moc nebaví, i když dodnes nedám dopustit nejen na Tolkiena, ale i na Zaklínače od Sapkowského nebo na úplně všechny knížky od Neila Gaimana. A nebude to asi moc originální, ale v posledních letech čtu ze všeho nejradši historické romány a detektivky. Třeba cokoli od Kena Folleta nebo Olgy Tokarczukové. Baví mě taky latinskoameričtí autoři, z nichž spousta byla přeložena do češtiny, třeba Mario Vargas Llosa píše neuvěřitelně čtivě. Jak to máte s odpočinkem? Jak trávíte chvíle volna? Jelikož se psaním knížek primárně neživím, tak často právě tím, že buď píšu, nebo aspoň sbírám nějaké materiály a vymýšlím různé příběhové kličky. Pak se snažím co nejvíc číst a snad úplně nejradši v poslední době „čtu ušima“ – tedy poslouchám audioknihy a jsem taky obrovským fanouškem různých podcastů, například podcastu historiků Michala Stehlíka a Martina Gromana Přepište dějiny. A pokud to jen trochu jde, trávím co nejvíc času někde v přírodě. Na procházkách, projížďkách, výletech… Když jsem byl při prvním „lockdownu“ zavřený uvnitř betonového města, uvědomil jsem si, jak strašně moc mi příroda chybí. Nedokázal bych bez ní žít. František Kalenda se narodil se 5. února 1990 v Praze. Vystudoval Fakultu humanitních studií UK v Praze (Bc. humanitní vzdělanost, Ph.D. obecná antropologie). Napsal knihy Despota, Ordál, Pes, kocour a sirotek, Vraždy ve znamení hvězdy, Zlomený král, Šarlatové zmije. Učí na vysoké škole a pracuje jako redaktor v nakladatelství Bourdon.
\nČas načtení: 2020-01-20 13:21:26
Literární vyhlídky (20. až 26. ledna)
Nadcházející týden přinese množství autorských čtení a knižních křtů v Praze i na dalších místech ČR. Hned několik nových titulů připomene autory, kteří nás před drahnou i zcela nedávnou dobou opustili – od římského klasika Ausonia přes Josefa Schiffnera z přelomu 19. a 20. století po předloni zesnulého Vojtěcha Varyše. Na závěr jako obvykle nabízíme několik knižních tipů. POZVÁNKY 20. 1. Praha / 19.00, Knihovna Václava Havla Havlovo Prase, Kafkův šimpanz ... a jiná zvířena v dílech významných literátů. Jak se vyvíjelo vnímání zvířat u našich předků? Jaké místo v jejich myšlení zaujímali psi, mravenci nebo straky a co z těchto významů přetrvává dodnes? A může nám beletrie pomoci hledat k našim „ochlupeným bližním“ lepší vztah, než jaký převažoval v novověku? Kniha Imaginární zoologie (Pulchra 2019) přibližuje kulturní dějiny vybraných živočichů, od nejstarších mytických dob až po dnešek. Obecně souzní s Havlovým důrazem na to, že člověk není vládcem přírody, jen její součástí. Mimo jiné publikace ukazuje, jak se zlepšující se ekologickou uvědomělostí postupně vzrůstá i povědomí o tom, že každý živočich má svoje místo v ekosystému a v tomto smyslu je hoden ochrany i pozornosti, které se dostává stále širší škále žijících organismů i ze strany literátů. Nad knihou budou s jejím autorem Janem Lukavcem debatovat antropolog Lukáš Senft a literární vědec Pavel Kořínek. 21. 1. Praha / 19.00, Knihovna Václava Havla Botanik a rostlinný sociolog Jiří Sádlo se zabývá krajinou už několik desetiletí. A tak je více než pochopitelné, že s ní srostl natolik, že není možné je od sebe tak snadno odlišit – že už je jen těžko rozpoznatelné, kde končí Jiří Sádlo a kde začíná krajina. Nejinak je tomu i u jeho zbrusu nové knihy Krajina! (Kodudek 2019). Průchod okolím v příkladech, která na ploše osmi textů a sedmi míst (Jižní Čechy, Šumava, Vysočina, Polabí, Litoměřicko, Střední Čechy, Ralsko) vybízí čtenáře na cesty, na které ale je nutné se náležitě připravit. Praha / 19.00, Kavárna Liberál (zrcadlový sál) Křest básnické knižní prvotiny Jakuba Kujana Vigilie (Dauphin 2019). Autor se narodil roku 1983 v Mostě. Po dokončení střední průmyslové školy stavební bydlel dva roky v Praze. Po té studoval v Ústí nad Labem dějiny umění, filozofii a historii. Od roku 2001 hrál v punkové kapele Linka 23 a pak přesedlal do jazz-rockové kapely Tesilové vlny. Od svých 26 let se věnuje psaní poezie a krátkých próz. Jeho publikování nebylo nijak nápadné. Své první pokusy o poezii publikoval v internetovém časopisu Divoké víno, v pořadu Mirka Kováříka Zelené peří a v časopisu Host. Praha / 19.00, Kavárna Liberál První Večer RR v novém roce nabídne audiovizuální performanci představující novou knihu Marka Vajchra Neviditelný rytíř aneb Rozbřesk imaginace (Revolver Revue 2019). Autor ve své další, esejistické knize ukazuje, jak Češi vytěsnili do zapomnění jednoho ze spoluzakladatelů národní kultury Josefa Schiffnera. Německy píšící úředník, žijící v Praze na přelomu 18. a 19. století, vydal četné popularizační spisy o české historii i anonymní prozaická díla. Zpracoval v nich většinu látek, které se téměř o století později objevily v Jiráskových Starých pověstech českých, pro Krameriovu obrozeneckou družinu tajně vytvářel texty, jejichž překlady jsou dodnes pokládány za první původní prózy novočeské literatury, je autorem nejstaršího známého záznamu pohádky O perníkové chaloupce i pozoruhodných verzí pohádek O Popelce a O Krakonošovi i prvního pojednání o dějinách Židů v Čechách či první prózy realisticky líčící osudy romské komunity. K romantické poetice se přihlásil tři dekády před Máchou, jemuž se postavy a motivy jedné Schiffnerovy prózy staly předobrazem pro zápletku Máje. 22. 1. Hradec Králové / 17.00, Knihovna města Hradce Králové Autorské čtení českého básníka a literárního kritika Ondřeje Hložka. Tento mladý autor má na kontě již pět básnických sbírek, z nichž je nejnovější Řez kamenem (Trigon 2019). Jeho texty se dostaly do sborníků Nejlepší české básně 2017 a 2018 a řada jeho děl je přeložena a publikována v několika jazycích. Praha / 17.00, Literární kavárna knihkupectví Academia Uvedení knihy Ausonius: Poslední legrace (Herrmann & synové 2019), prvního českého výboru z posledního římského klasika. Svědectví o paradoxně veselých koncích Říma uvede autor překladů a komentáře Martin C. Putna, vybrané verše spolu s ním přečte Nina Rutová. Pozvání přijal i básník Karel Šiktanc, jehož staré překlady, publikované kdysi pod pseudonymem, byly do knihy pojaty. Praha / 18.00, Dům čtení Autorské čtení z připravované knižní prvotiny Mariky Mariewicz Polynésie, která vyjde v polovině roku 2020 v nakladatelství Dauphin. Autorka studovala kulturní publicistiku. Kromě literární tvorby se zabývala psaním hudebních textů, skladbou a sólovým zpěvem, podílela se na organizaci literárních večerů. Její texty byly publikovány napříkla v Literárních novinách, Welesu, Tvaru, Protimluvu, H_aluzi, Pandoře, v almanachu Pavučina slov. Praha / 18.00, Ústřední knihovna (Klubovna) Další pořad z cyklu Literární salónek Nób(e)l. Na každém setkání je řeč o jedné knize nositele Nobelovy ceny za literaturu a o jedné knize laureáta jiné literární ceny. Je jen na vás, jestli si přečtete obě knihy, nebo jen jednu. Leden nese téma Hledání sama sebe. Jako hlavní autor – nobelista se bude probírat Patrick Modiano a jeho kniha Ulice temných krámků. Pro další inspiraci na téma paměti, zapomnění a ztracené identity doporučujeme například Kroužení (C.F. Tiller) nebo Dřív než půjdu spát (S. J. Watson). Ústí nad Labem / 20.00, Café Max Ve středu se do Café Max po třech letech vrátí Petr Stančík, tedy básník, prozaik, esejista, dramatik a textař, který je pověstný bezbřehou imaginací, vytříbeným stylem, neobyčejným vypravěčským talentem, pichlavým sarkasmem a hodně černým smyslem pro humor. Jeho román Mlýn na mumie z roku 2015 byl právem oceněn Magnesií Literou. Autorské čtení Petra Stančíka bude moderovat Radek Fridrich. 23. 1. Pardubice / 16.00, Krajská knihovna v Pardubicích Pořad z cyklu Setkání s osobností nabídne tentokrát seznámení se spisovatelkou Hanou Bergmanovou Klímovou (dcerou Ivana Klímy) a válečným veteránem Tomášem Lomem nad knihou Dobrodružství pana Wellingtona (Katzberg 2018, 2. vydání 2019). Plzeň / 17.00, Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje Autogramiáda a autorské čtení Jiřího Boudníka z jeho nové knihy A zalévej kytky /příběh uprchlíka/ (Tebenas 2019). Příběh dospívajícího chlapce z Plzně, který spolu s matkou a mladší sestrou zvolil v roce 1987 tajnou cestu za vysněnou svobodou. Jak těžké je zahodit všechny vztahy, kamarády, zázemí a vydat se na cestu bez možnosti návratu? Praha / 17.00, Literární kavárna knihkupectví Academia Představení knihy Oksany Pélenské Ukrajina mimo Ukrajinu (Slovanská knihovna 2019) - encyklopedického slovníku uměleckého, kulturního a veřejného života ukrajinské emigrace v meziválečném Československu (1919–1939). Knihu kromě její autorky představí historik Bohdan Zilynskyj a historička umění Anna Janištinová. Hořovice / 17.30, MKC Hořovice (Knihovna Ivana Slavíka) Vzpomínkové setkání při příležitosti 100. výročí narození básníka, překladatele a editora Ivana Slavíka (1920–2002). Vystoupí Štěpán Slavík, Petr Borkovec, Jiří Zizler, Ondřej Vaculík. Praha / 19.00, Klub Paliárka Cvičebnice tvůrčího psaní Terezy Verecké Piš, nebo střelím! (Argo 2019) patří k ojedinělým projektům svého druhu na českém trhu. V zásadě nikdo netuší, co to vlastně je. Tudíž se nakladatelství Argo rozhodlo psací knihu představit na křtu, který bude spojen s plněním některých cvičení z knihy. Praha / 19.00, Knihovna Václava Havla Uvedení českého překladu knihy Analfabet (Větrné mlýny 2019) spisovatele a intelektuálního gurua současného Slovenska Michala Havrana. Večerem, za osobní účasti autora i překladatele knihy Miroslava Zelinského, bude provázet Petr Vizina. Praha / 19.00, Goethe-Institut Prag Překladatelka Jitka Nešporová a moderátorka Tereza Semotamová budou bilancovat nad uplynulým rokem německé překladové literatury. Co vyšlo? Co naopak nevyšlo? Diskuse pro všechny, co nestíhají sledovat knižní novinky, ale chtějí být v obraze. Praha / 19.30, Potrvá Vojtěch Varyš (1985–2018), enfant terrible české publicistiky, po sobě nezanechal pouze dlouhou řadu provokativních kritik a komentářů, ale také rukopis románu; nyní se kniha Na vrcholu zoufalství péčí nakladatelství Petr Štengl dostává do rukou čtenářů. Přijďte ji uvítat do Potrvá, poslechnout si ukázky v podání Martina Macháčka a zavzpomínat na doby, kdy v místním koktejlovém lístku figuroval „velký Varyš“. Ostrava / 20.00, Absintový klub Les V tradičním literárním pořadu Jakuba Chrobáka se můžete v lednu potkat s ruským prozaikem Venediktem Jerofejevem (in memoriam), autorem knihy Moskva – Petušky, která se stala kultovní pro ruský underground i základní pro ruskou postmodernu, ze které přečtou ukázky Přemysl Bureš a Šimon Krupa, a se slovenským spisovatelem Milo Janáčem, který se téměř z ničeho dostal s knihou Milo nemilo do finále nejprestižnější slovenské ceny Anasoft litera a získal Cenu čtenářů. 24. 1. Klatovy / 18.00, Městská knihovna Klatovy Básník, rozhlasový redaktor a hudebník Jonáš Zbořil navštíví Klatovy v rámci projektu Spisovatelé do knihoven. Vystudoval češtinu a angličtinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Časopisecky poprvé publikoval v roce 2007 v Divokém víně. Později se jeho texty objevily například v Hostu, v Almanachu Wagon, Psím víně, Tvaru, v antologii Nejlepší české básně 2009. Za básnický debut Podolí (2013) byl nominován na Cenu Jiřího Ortena a Literu pro objev roku v rámci cen Magnesia Litera 2014. Třinec / 19.00, Knihovna Třinec (Café Čítárna) V pátek odstartuje 11. ročník Literárních večerů v Třinci a rovnou tím nejlepším, co se v české poezii objevilo v roce 2019. V Café Čítárna přivítají Dana Jedličku, který byl jedním z editorů ročenky Nejlepší české básně 2019 (Host 2019). Bude hledat odpovědi na otázky: V jaké kondici je česká literatura a především česká poezie? Proč jsou vybrané básně ty nejlepší za rok 2019? Co je spojuje a čím se odlišují Má šanci česká poezie objevit svou Rupi Kaur? Speciálním hostem bude ostravský básník, umělec a performer Marek Pražák. NOVÉ KNIHY Lev Razgon: Zajatcem ve své vlasti (přeložil Michal Siažik, Pavel Mervart 2019) Memoárové vzpomínky ruského spisovatele a obránce lidských práv Lva Emmanuiloviče Razgona (1908–1999) nazvané Zajatcem ve své vlasti patří ke klasice tzv. lágrové literatury. Předkládaný výbor obsahuje dvanáct povídek, jejichž ústředním tématem je líčení atmosféry před zatčením, pobytu ve věznicích, transportu a života v táborech GULAGu. Autor mistrně propojuje perspektivu vlastního prožitku s příběhy konkrétních jedinců postižených masovým zatýkáním a terorem, stejně jako s příběhy těch, kteří se na této státem organizované mašinérii aktivně podíleli. Úvahy o mechanismech moci, útlaku a likvidaci obětí snesou srovnání s díly klasikům žánru – A. I. Solženicyna či V. Šalamova. Jiří Franta: Singl (Labyrint 2020) Existenciální komiksové album nás zavádí do světa pražského třicátníka, který zrovna přišel o dlouhodobou přítelkyni. Co to znamená být singl v době, kdy všichni kolem zakládají rodiny? Je to štěstí, nebo prokletí? Co dělat? Vzpomínat na minulost, hledat sám sebe, snažit se redefinovat svou existenci? Mnoho otázek, málo odpovědí. Singl si svobodu nevybral, ale má jí. A díky ní zažívá příběhy, které by jinak nezažil. Podivuhodný výlet do Říma s kamarádem, který se nevydaří, jak měl. Krátký, zato intenzivní vztah s rasistickou fanynkou Baníku. A mnoho dalších obrazů, které se mu objevují v hlavě jako vzpomínky při očistné plavbě arktickým mořem. Singl je zkrátka jako ledovec, který čeká, až do něj narazí osudový Titanic. Vojtěch Nevšímal: Tollenstein (přeložil Ondřej Cikán, Kétos 2020) Josef Váchal píše v Krvavém románu, že ještě lepší jsou Nevšímalovy Tajnosti hradu Tollenšteina. A skutečně jsou dobrodružství, jež prožívají statečný rytíř Achmed della Černý Kostelec, vůdce loupežníků Barbono Sombarro, zamilovaný voják Orso Tuberculoso a krásná Camelie téměř nepřekonatelná. Tento velezajímavý román, který takřka předjímá moderní multižánrovou prózu, byl zveřejněn v časopise Paleček roku 1876. Nyní vychází poprvé knižně, a to hned dvojjazyčně i s německým překladem. „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech (Vydavatelství FF UK 2020) Tématem příběhů sebraných v této knize jsou životní peripetie staroseverských dvorských básníků doby vikinské (800–1066) a skandinávského středověku (1066–1397). Na rozdíl od známějších eddických písní či ság o Islanďanech, jejichž protagonisté pocházeli z úzce vymezených prehistorických či historických epoch, představují titulní postavy příběhů o skaldech podstatně barvitější historické spektrum. Najdeme mezi nimi nejstarší pololegendární tvůrce z počátku doby vikinské, skaldy velkých vikinských králů Knúta Mocného a Haralda Krutého, ale i pozdní básníky dožívající na královských a aristokratických dvorech Skandinávie vrcholného středověku. Kromě mnoha historických údajů a drobných postřehů o životě v době vikinské tak mohou příběhy ve svém celku demonstrovat i věc mnohem důležitější: jak zásadní roli hrála poezie v životě archaické skandinávské společnosti a jak se tato role v běhu věků měnila. Ač byly některé z příběhů o skaldech do češtiny přeloženy již dříve, teprve tato kniha dává českému čtenáři možnost seznámit se s tímto žánrem v úplnosti. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení: 2019-11-16 16:27:45
Cestovatelka a spisovatelka Dana Trávníčková: Hodí se mi všechno, co jsem prožila
Původní povolání vlastně nikdy nepověsila na hřebík. Zůstala systémovou analytičkou i v tak romantické poloze, jakou je cestování po světě a psaní knih. Nepíše totiž cestopisy, ale cesto-faktopisy, tedy knihy, které mapují historii, kulturu a reálie ucelených částí tohoto světa. Právě vychází její osmý svazek, věnovaný Íránu, Mongolsku a Turecku – říším, které pohnuly světem. Dana Trávníčková, na kterou dodnes vzpomínají její studenti z pražské VŠE, ale také stovky našich i zahraničních turistů, kterým představila naši zemi jako průvodkyně, jíž byla od studentských let, a později jako majitelka cestovní kanceláře. Jak se programátorka a systémová analytička stane cestovatelkou a spisovatelkou? Cestovat po světě, to byl můj sen už od mládí a sny se mají plnit. Někdy to nejde snadno a už vůbec ne kdykoli bychom rádi. Jen je třeba nepřestávat snít. Když jsem si jako studentka potřebovala vydělávat, stala jsem se externí průvodkyní Čedoku. Jezdila jsem s výpravami turistů po celém tehdejším Československu a chtěla jsem jim naši zemi co nejlépe přiblížit a představit tak, aby na ni měli pěkné vzpomínky. Obstarávala jsem si potřebné informace, a tím to asi všechno začalo. Když máte fakta, když si je správně utřídíte, srovnáte, začnete mezi nimi vidět souvislosti – historické, ekonomické, demografické. Na pražské Vysoké škole ekonomické jsem učila čtrnáct let a z toho jsem deset let navíc vedla pro katedru cestovního ruchu svůj vlastní kurs aplikace počítačů v cestovním ruchu. Byla jsem první u nás, kdo se tím systematicky zabýval. Na stejné téma jsem napsala dizertační práci. Tak jsem vlastně působila ve dvou oborech. O prázdninách jsem i během pedagogického působení stále průvodcovala. Měla jsem to moc ráda. Po roce 1990, když se politický systém v naší zemi změnil, byla šance na plnění snů. Možná to někoho překvapí, ale pracovat podle svých představ byl také můj splněný sen. Během dlouhých let jsem jako průvodce plnila zadání cestovní kanceláře, a často jsem si představovala, jak bych to dělala jinak. Pochopitelně lépe! A najednou tu ta možnost byla. K mému obrovskému nadšení moje vize fungovala. Založila jsem si vlastní cestovní kancelář a specializovala se na to, co jsem dobře uměla, na incoming, tedy na služby pro zahraniční návštěvníky naší země. Nejen veškeré služby pro skupiny z nejrůznějších zemí, ale pořádala jsem i kongresy a různé tematické a specializované akce pro zahraniční firmy. Tady se mi znalosti systémového analytika pro dobrou organizaci složitých akcí velmi hodily. Tehdy nebyl žádný internet a obstarat vše potřebné pro splnění mnohdy neobvyklých specializací nebylo vůbec snadné. Prala jsem se s tím s nadšením. Roky 1990 až 1998 byly podnikatelsky úspěšné, ovšem taky nesmírně vyčerpávající. Několik dalších souběžných okolností přispělo k tomu, že jsem se rozhodla tuto etapu života ukončit a za vydělané peníze si plnit svůj největší sen, sen cestovatelský. Během dlouhých let cestování (vždy pečlivě informačně připravená) jsem postupně stále víc začala vnímat vazby a souvislosti mezi jednotlivými částmi světa. Už dávno jsem se rozhodla, že knihy, jaké jsem v takovéto podobě postrádala, někdy v budoucnu napíši. Plním si již osm let další sen. Každý rok jedna kniha jako součást knižní řady – podobně jako svět tvoří i tato řada knih provázaný systém. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Scházíme se ve dnech, kdy eskaluje konflikt Turecka v Sýrii a vám právě vychází kniha o této oblasti. Je to náhoda, nebo jste takové události tušila? Je to spíš shoda okolností a hned si na tom můžeme ukázat, o čem to cesto-fakto-psaní je. Zprávy v médiích i hodnocení expertů nás denně informují o invazi Turecka do Sýrie, o jejich vztazích s Kurdy, o zájmech a postoji světových velmocí. Aniž bych tušila, jak moc to bude v době vydání knihy aktuální, popisuji mj. dobu před sto lety, kdy po 1. světové válce vzniklo Turecko v podobě, v jaké je známe dnes. Možná to někoho překvapí, ale velká část států světa tady není odjakživa, ale naopak vznikla relativně nedávno. Většinou v 19. a 20. století. Se znalostí vzniku současného Turecka lze ten aktuální konflikt chápat jinak než především jako snahu vypořádat se s nenáviděnými Kurdy, kteří žijí i na území Turecka. Osmanská říše se po válce v roce 1920 parcelovala podle mírové smlouvy ze Sèvres a podle ní mělo být Turecko pouze v severní části Anatolie. To bylo pro Turky nepřijatelné. Rozhořel se nacionalismus, který sjednotil anatolské muslimy pod vedením Mustafy Kemala a dal jim obrovskou sílu. Stála proti nim Anglie, Francie a hlavně Řecko. Došlo k válečnému konfliktu, ve kterém Řekové zůstali už sami a v srpnu 1922 je Kemal u řeky Sakaryi porazil na hlavu. Velmoci ustoupily a podepsaly s Tureckem novou smlouvu. To bylo v Lausanne v roce 1923. Turecko dostalo všechno, co chtělo, jeden a půl milionu křesťanských Řeků muselo odejít z Anatolie. Křesťanští Arméni, na kterých Turci spáchali otřesnou genocidu, už nikoho nezajímali. Západní země prostě zavřely oči. Kurdům byla v první smlouvě zaručena autonomie, případně pozdější nezávislost. V nové smlouvě už také nic. Turci byli jako Osmanská říše ve válce na straně poražených, ale nakonec násilím dostali všechno, co chtěli: nezávislý stát, který známe dodnes. V tu chvíli se vybavují známá slova, která pronesl Masaryk ve svém abdikačním projevu: státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. To už jsme u politického hodnocení. Je to ambice vašich knih utvořit si jasnější, podloženější politické názory? Komu jsou vlastně ty knihy určeny? Nene, já shromažďuji fakta, snažím se je logicky uspořádat a předložit čtenářům k jejich vlastní úvaze. Když píšu, tak si modelově představuji své čtenáře jako lidi, kteří jsou zvídaví, kteří z různých důvodů třeba nikdy nebudou mít možnost cestovat a už zřejmě vůbec ne v rozsahu, jako jsem svět poznala já. (Více než 120 zemí všech kontinentů.) Jsou to lidé, kteří chtějí vědět. Moje knihy jsou psány jako příběhy, ale nejsou to romány, které přečtete a odložíte. Jsou to do jisté míry i encyklopedie, ke kterým se můžete vracet. Uvádím prameny, ze kterých čerpám, nic si nevymýšlím. Ke zjištěným a z různých zdrojů ověřovaným faktům přidávám místy věcné cestovatelské svědectví. Pro názornost uvádím v každé knize stovky vlastních doprovodných fotografií a mapek. Snažím se o srozumitelnost a poutavost. Cestovní kancelář Dany Travel se vlastně změnila v nakladatelství. Je to tedy pokračování vaší podnikatelské činnosti? Do jisté míry ano, i když výdělečná činnost trvala jen do roku 1998. Nebylo jí ani cestování po světě, třebaže spojené se spoustou práce, a není jí psaní knih, které píši ráda a s pocitem, že je třeba se podělit o to, čím jsem se poznáváním světa obohatila. Přece si to nemohu nechat jen pro sebe. Své knihy vydávám tak, aby byly cenově přijatelné, aby se četly. Po tom, co jsem mohla poznat většinu světa a současně se o něm hodně naučit, to považuji za svou povinnost. Osm titulů je věnováno oblastem, které běžně považujeme za exotické. Jako byste se vyhýbala Evropě, ke které má český čtenář nejblíž, kde by se možná lépe orientoval. Je to náhoda nebo záměr? To se jen tak jeví. Věnuji se oblastem světa, o kterých se obecně ví méně a o některých dokonce žalostně málo. Snažím se přispět k nápravě, protože dnešní svět je díky technickému a technologickému rozvoji více propojen než kdykoli dříve. A i ten vzdálený svět je někdy nečekaně blízko. Proto v každé knize, ať se týká jakéhokoli regionu světa, nikdy nechybí vztahy k Evropě, k euroatlantické civilizaci, případně i k naší zemi. Naopak, vztah k nim je v mých knihách podstatný. Vaše první kniha zavedla čtenáře do Tichomoří. Co to vlastně je a proč jste si vybrala právě tuto oblast? Tichomoří nebo také Oceánie je soubor ostrovních států Polynésie, Melanésie a Mikronésie. Takže sem patří třeba Francouzská Polynésie s hlavním ostrovem Tahiti, ale také Nový Zéland, Velikonoční ostrov, Havajské ostrovy, Samoa, Tonga, Fidži, Papua, abych připomněla alespoň pár známějších názvů. V divukrásné přírodě probíhala nesmírně zajímavá historie osídlování ostrovů. Zejména polynéské ostrovy pak dokázaly sdílet společnou kulturu a udržovat po celá staletí vzájemné kontakty, přestože jsou vzdálené od sebe tisíce kilometrů. Procestovat Tichomoří byl mimořádný zážitek. Poznávala jsem tyto daleké končiny postupně během celkem šesti cest. Je cestovatelským snem mnoha lidí a někteří si jej plní. Pro ně je moje kniha zdrojem informací i motivací, jak se dozvídám z ohlasů. A ti, kteří se tam z různých důvodů vydat nemohou, si snad aspoň příjemně počtou. Byla jsem nesmírně poctěná tím, že mi inženýr Miroslav Zikmund ke knize napsal předmluvu. Jak jsem se později dozvěděla, jsem jediná, komu tuto velkou radost udělal. Pánové Hanzelka a Zikmund byli mým životním vzorem už od mládí a možná to byli oni, kdo mi cestovatelský sen vnukli. Oni jeli a sbírali informace a posílali nám je v podobě článků, knih, map a dokumentárních filmů. Vzali nás s sebou do Afriky, do jiných světů, abychom si uvědomili sami sebe, svou nepatrnost, ale i svou jedinečnost. Je to tak, naše země je jedna z nejkrásnějších, které znám, a jsem moc ráda, že jsem se narodila právě zde. I to si člověk během cestování mnohokrát uvědomí. S cestováním se v naší zemi nádherně začíná. Ne každý, kdo se ve škole naučil psát, může napsat knihu, která by se dobře četla. Soudě podle zájmu čtenářů vaše fakto-cestopisy se čtou dobře. Bylo snadné se to naučit? Čtenáři Literárních novin jistě připustí, že vedle románů, povídek, novel a básní existuje i hodnotná literatura faktu, a to je můj obor. Fakta nemusejí být nudná, naopak. Jsou přímo strhující, když najdete souvislosti a když se podaří třeba těmi historickými souvislostmi osvětlit, proč jsou dnes věci tak, jak jsou. Nepřipadám si nijak zvlášť talentovaná, ale jestli něco umím, tak je to jednoduché a srozumitelné vysvětlování složitých věcí, jak se říká – popularizace. Zase jsme u té systémové analýzy a u mé pedagogické a průvodcovské minulosti. Přednášet a psát skripta, to byla dobrá škola, která se mi hodí. Stejně jako naučit se zaujmout zahraniční návštěvníky tak, aby si odnesli pěkné dojmy, a nezahltit je nadbytečnými podrobnostmi, které porozumění naopak zamlžují. Všechno, co jsem kdy prožila, čím jsem si prošla, co jsem se naučila, mi pomáhá v tom, co dělám teď. A vším, čím jsem byla, jsem byla ráda. {/mprestriction} Autor je publicista. Dana Trávníčková (*1943) je vystudovaná ekonomka v oboru programování a systémová analýza. Tyto obory také na VŠE v Praze čtrnáct let vyučovala. Procestovala všechny kontinenty světa včetně Antarktidy, navštívila více než 120 zemí a shromáždila pozoruhodné množství materiálů, které systematicky, srozumitelně a čtivě zpracovává ve svých knihách. Tvoří ucelenou řadu svazků, které přibližují oblasti světa dobře uspořádaným systémem vzájemně souvisejících informací z historie i současnosti, místy doplněným věcným cestovatelským svědectvím a s doprovodem pozoruhodného mapového a fotografického materiálu. Od roku 2012, kdy vyšel první svazek Sen o Tichomoří, vydává ve vlastním nakladatelství další knihy: Jižní Amerikou na Konec světa a pak dál do Antarktidy (2013), Příběh černé Afriky (2014), Magický svět Indie a Himaláje (2015), O rájích a peklech jihovýchodní Asie (2016), Příběh Mexika, zemí Střední Ameriky a Karibiku (2017), Příběh Arábie (2018) a Příběh Íránu, Mongolska a Turecka – říší, které pohnuly světem (2019).
\nČas načtení: 2024-02-28 00:00:44
Vévoda z Rothwellu se vrátil z cest po Kanadě, aby převzal panství po svém zemřelém otci. A rád by se také oženil. Jenže okolnosti nejsou tak jednoduché, jak by se mohlo zdát… Nakladatelství Cosmopolis odstartovalo nový rok v půlce ledna třetím dílem romantické historické série Worthingtonovi (v originále The Worthingtons) americké autorky žijící v Německu Elly Quinnové. Jmenuje se
\nČas načtení: 2024-03-16 11:03:00
Co si pustit? Široká nabídka novinek na streamovacích službách potěší i náročnější diváky
Superhrdinské, historické, romantické i komediální. Přinášíme seznam titulů napříč platformami, které by vám neměly uniknout. Ať už máte chuť na film, seriál, nebo dáváte přednost dokumentům, na streamovacích platformách si přijdete na své.
\nČas načtení: 2024-08-02 13:22:00
Bydlení inspirované dramatem Bridgertonovi připomíná okázalost života londýnské smetánky
Oblíbené americké romantické a historické drama s názvem Bridgertonovi si po celém světě získalo spoustu fanoušků a někteří se stylem seriálu nechávají inspirovat i ve svých domovech. Pokud patříte mezi fanoušky a je vám blízký historizující styl inspirovaný 19. stoletím, pak mohou být vybrané kousky tím pravým ořechovým právě pro vás.
\nČas načtení: 2024-09-23 10:31:00
Sardinie láká nejen na pláže. Najdete zde i stavbu, která nemá na světě obdoby
/AUTEM ZA POZVÁNÍM/ Národní parky, historické památky, romantické zálivy a úchvatné pláže. Místo, kde najdete všechny tyto krásy, se jmenuje Sardinie. Karibik Evropy, jak se italskému ostrovu říká, láká turisty k návštěvě téměř po celý rok. Vyhlášená se také místní kuchyně. Sardinie se může pyšnit obrannými stavbami s názvem nuraghy, které nemají na světě obdoby.
\nČas načtení: 2024-11-25 17:05:00
Příběhy z kalendáře: Gérard Philipe. Babička Fanfána Tulipána byla Češka
25. listopadu 1959 zemřel francouzský herec Gérard Philipe. Pocházel z rodiny advokáta a jeho babička z matčiny strany byla Češka. Po maturitě studoval práva, brzy však dal přednost herectví. Stal se zástupcem mladé generace nezatížené traumatem druhé světové války. Byl představitelem současných i klasických hrdinů, ztělesnil například Shakespearova Richarda III. nebo Corneillova Cida. Jeho nejslavnější filmovou rolí je však Fanfán Tulipán v romantické historické komedii.
\nČas načtení: 2025-01-31 16:00:00
Historický román na základě skutečných událostí
Máte v oblibě historické a romantické romány? Začtěte se do skutečného příběhu Ellen Turnerové. Dokáže společně se svou rodinou prokázat pravdu ohledně vynuceného sňatku? Anglie, 1826: Ellen Turnerová je z internátní školy unesena ničemou Edwardem Wakefieldem, který ji pokoutným způsobem přiměje k sňatku. S tím se ale nesmíří její rodina a případ se dostane až k
\nČas načtení: 2020-05-06 10:52:27
Nové vzpomínky kreslíře Rychlých šípů Marko Čermáka potěší milovníky trampingu
Romantické paběrkování je knihou sebraných vzpomínek, článků, písňových textů, historek i povídek známého hudebníka a kreslíře (nejen Rychlých šípů) Marko Čermáka (*14. 2. 1940). Svazeček doplňuje jeho rozsáhlejší paměti Poslední romantik, které před celým jedním desetiletím (2010) editoval k autorovým sedmdesátinám foglarolog Slavomil Janov. Romantické paběrkování už opustilo terén Čermákova vzpomínání na spolupráci s Jaroslavem Foglarem (ne ve všem si rozuměli) a skupinou Greenhorns-Zelenáči. Místo toho se editor zaměřil na kritický, a jak tvrdí, pečlivý výběr z krátkých i delších Čermákových článků. Ty psal již kdysi pro časopis Camp, na jehož vydávání se podílel ve druhé polovině šedesátých let, a v posledních patnácti letech pro Brdskou vločku. Titul Romantické paběrkování všem neodkazuje na „pátrání“ po oněch roztroušených Čermákových textech, nýbrž na jeho trampskou osadu a současně hudební skupinu Paběrky. O pečlivosti výběru nebude patrně sporu, co se námětů a obsažnosti příspěvků týče, a jsou to poutavá vyprávění, avšak nelze než konstatovat, že ani Marko Čermák a ani případný korektor češtinou stoprocentně nevládnou. Běžný čtenář to bude ignorovat, uznávám, ale třeba učitel se nad formulací některých vět pozastaví. Vlastně nejen učitel... Ale snad je to v tomto případě zanedbatelný nedostatek. Marko Čermák zajde ve vzpomínkách až do poloviny dvacátého století, kdy byl okolo Kačáku poprvé uchvácen názvy i tehdejším stavem legendárních trampských osad. Vzpomíná na o deset let pozdější první setkání s Janem Vyčítalem v třeboňské lokálce v březnu 1960 a chození do přírody, lesů a zvláště na Brdy zůstává očividně nikoli jen jeho zvykem, nýbrž přímo životním postojem. Ten pak mu přináší psychickou a jistěže také fyzickou oporu, což ani aktuální éra roušek (kdož ví, kdy skončí!) nemohla zcela potřít. Kniha editovaná Michaelem Antonym má bohužel ještě jeden handicap, za který ovšem autor a ani korektor nemohou. Kniha měla původně být ještě o nějakých padesát či sto stran tlustší, protože se uvnitř mělo dostat také na více než padesát dalších písniček s akordy a v notovém zápisu. Marko Čermák je otextoval během působení u Greenhorns, u White Stars a také v Paběrkách, dnes už 35 let hrající skupině. Jenže se převážně jedná o texty na převzaté melodie zahraničních autorů a vyřizování povolení k otištění u amerických agentur trvá prý „roky“. Nebylo možné čekat, a tak zde tyto songy nenajdete a objevíte jen pár z těch zbývajících: Hoganovo jezero, Rozmarnou krásku, Rybičky a Uhlíky. Článků a povídky se nakonec v knize potkalo dohromady dvaatřicet. A texty jsou to hutné, na nic si nehrají a někdy dokonce čtenáře pohltí tak moc, že se probere rovnou v srdci Čermákova světa. Toulal se hodně a zvláštní je, že spolu s Honzou Vyčítalem preferovali trampy takřka nenavštěvované a spíše listnáči zarostlé Kokořínsko. Ne že by nejezdili na Sázavu, a hlavně do Brd, ale netknutost tábořišť na Kokořínsku je nikdy nepřestala ohromovat. A často tam našli svá ohniště v tomtéž stavu, v jakém je opustili, nejen po roce, ale ještě po mnoha a mnoha letech... Kniha je doplněna mnoha – většinou barevnými – fotografiemi, na kterých vidíme nejen Marko Čermáka s pětistrunným banjem, nýbrž i chvíle u táborových ohňů v dešti i za soumraků, nitra útulných hospůdek (nejméně jedna je uvnitř zdobenou Markovými kresbami), ale i ilustrace k Babičce Boženy Němcové. Snímky zachycují rovněž spousty hub, setkání vlastníků usáren z první světové války či typický seník-nocležnu. I takovým místům přidělovali trampové jména, takže existovaly seníky Lucerna, Baret, Šestka či Muflon. Spatříme i autorův srub El Toro z roku 1926 nebo skupinu Paběrky na festivalu v Pikovicích. K tomu řádku až překvapivě působivých obrazů inspirovaných mj. knihami Miloše Zapletala a jistěže Rychlými šípy, Stínadly a Bratrstvem kočičí pracky. Čermákovy akvarely jsou často malovány na lukách u řek, kterým nepochybně vévodí Berounka. „V šedesátém osmém jsem se definitivně rozhodl mít vlastní stavbičku jako zázemí pro pohodu mezi trampováním. Dozvěděl jsem se, že na brdském Westendu je na prodej přesně taková bouda – El Toro. Prohlédl jsem stavbu a odhalil shnilou zadní stěnu. Tak shnilou, že jsem skrze otvory vybíral starobylé hrnečky a talíře. A na těch talířích si pochutnávám dodnes. S tehdejší manželkou (už přes 45 let dnes „tábořící“ v Londýně) jsem tehdy navštívil majitelku a dost hazardně řekl, že za tu chatu nedáme víc než deset tisíc – psal se rok 1969. Ukázala nám svazek nabídek na inzeráty, ale prohlásila, že jsme jí sympatičtí a chatu nám nechá. V té době ještě na Westendu žili původní osadníci a psala se čtvrtá osadní kronika,“ vzpomíná Čermák. Později přikoupil sousední chatu Brotherhood (z roku 1931). A často vztahuje své texty právě ke starým trampským chatám, jejichž encyklopedii zamýšlel či ještě zamýšlí sestavit. Ač v nich už dnes většinou bydlí lidé, kteří s hnutím jménem tramping nic společného nemají, sruby a chaty přežily a někdy si podržely kouzlo dávné doby. „V jedenapadesátém si rodiče pronajali sroubek v habrové stráni nad Kačákem a už jako dvanáctiletého kluka mě vzrušovalo, že to jsou původní chaty osady Starý Potok nad osadou Batalion. V dalším údolí jsme objevovali osady Lone Star, Tři Lišky a Údolí Oddechu,“ vzpomíná Čermák. Opakovaně si ale stýská, že trampové mají málo mladých následovníků. Řada chat bude skoro jistě po smrti „starých pardů“ stržena či přestavěna. To se ostatně už děje po dlouhá desetiletí. Většinou se tak uchovaly pouze osady a chatičky v místech extrémně svažitých a těžko tedy dosažitelných vozem, například osada El Paso. „Při nedělních návratech v brdské lokálce převažují šedé hlavy přesluhujících trampů,“ konstatuje tesklivě Čermák. „Za pár let i Paběrky zmizí z Brd a s nimi skončí kult usáren. Až se ale konzumní společnost všeho přesytí, možná se v koutku některého srdce rozhoří skomírající oharek romantiky. A třeba jako senzací objeví náš svět.“ Marko Čermák: Romantické paběrkování. Ilustroval autor a graficky upravil Marko Čermák mladší. Editoval a předmluvu napsal Michael Antony – Tony. Jako 32. publikaci vydalo nakladatelství Václav Vávra. Praha 2020. 96 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-02-13 15:57:00
Zlomené srdce, prázdná peněženka. Pozor na valentýnské krypto podvodníky
Praha 13. února 2024 (PROTEXT) - V době digitálního seznamování se romantické podvody staly významným rizikem, jež se nevyhýbá ani světu kryptoměn. Tyto podvody, které často začínají nevinnou konverzací na seznamovací platformě nebo sociálních sítích, mohou rychle eskalovat do finančních ztrát i několika desítek tisíc dolarů.Podle údajů společnosti Binance za rok 2023 tvořily romantické podvody zhruba 2 % všech nahlášených případů finančních podvodů. Ačkoli se toto procento může zdát skromné, kolektivní finanční ztráty, které oběti utrpěly, přesáhly desítky milionů dolarů, v průměru téměř 14.000 USD na oběť. Zpráva FTC uvádí, že 34 % celkových nahlášených ztrát bylo spojeno právě s kryptoměnami. Podvodníci se tak snaží adaptovat své metody na rostoucí popularitu digitálních měn.„Oběti jsou lákány na seznamovacích aplikacích k investování do falešných kryptoměnových příležitostí s vysokými výnosy. Po malých vstupních vkladech, které se zdají být legitimní či dokonce výdělečné, jsou oběti podvedeny k větším investicím. Když si oběti uvědomí, že se staly obětí podvodu, bývá už pozdě.“ ilustruje Erin Fracolli, vedoucí globálního zpravodajství a vyšetřování ve společnosti Binance.Přestože romantické podvody a s nimi spojené finanční ztráty zůstávají v digitálním světě významným rizikem, přední hráči na trhu s kryptoměnami, jako je Binance, se proti nim aktivně staví. Binance, největší kryptoměnová burza, například rozvíjí pokročilé bezpečnostní protokoly a spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení, aby omezila možnosti pro podvodníky a zvýšila ochranu svých uživatelů. Tato snaha přispívá k postupnému snižování podvodných aktivit v kryptoměnovém sektoru. I díky těmto aktivitám se podle nejnovější zprávy společnosti Chainalysis 2024 Crypto Crime Report podíl veškerého objemu kryptoměnových transakcí spojených s nezákonnou činností snížil z 0,42 % v roce 2022 na pouhých 0,34 %.Těmto podvodům se však lze bránit. Důležité je udržovat komunikaci přímo v ověřených seznamovacích aplikacích a být opatrní vůči profilům, které vypadají až příliš dokonale. Je běžné, že podvodníci využívají falešné identity a fotografie, někdy dokonce s využitím AI. Důležité je zachovat ostražitost, pečlivě si všímat jakýchkoli nesrovnalostí a vyhnout se rychlému sdílení osobních informací nebo posílání peněz.
Čas načtení: 2021-06-14 10:14:07
O zbraních, dezinformacích a světě, který změnil tvář
Eurokomisařka Jourová poskytla Lidovkám dlouhý rozhovor pod názvem Jakési romantické představy o Rusku nesdílím. Kreml pracuje s dezinformacemi jako se zbraní. Poslední dobou je to druhý rozhovor s ní na podobné téma, který čtu; ten první vyšel na Aktuálně.cz pod titulkem Brusel chce odstřihnout dezinfoweby od inzerce. Musíme je vyhladovět, říká Jourová. Doporučuji nejdřív oba důkladně přečíst, než půjdeme dále. Nuže, o Rusku taky žádné romantické představy nesdílím a pod Putinem bych v žádném případě žít nechtěl. Ale skličuje mě, jak ochotná je představitelka západní výkonné moci mluvit o „polopovinných normách“, „neblahém dopadu na vývoj společnosti! a „případných právních krocích proti šiřitelům dezinformací“. To je totiž mentalita, která míří podobným směrem jako ta moskevská či pekingská. Proč ztratil Brusel důvěru v to, že by mohl současný ideologický souboj vyhrát i bez zavádění represivních opatření? Nemám na to definitivní odpověď, ale nějaké důvody mě napadly. Devadesátky. Doba, kdy „jsme vyhráli natrvalo“. Hlavní důvod, který vidím, zní dost paradoxně, ale politika je plná paradoxů. Jde o dědictví devadesátých let, těch, na která dnes ve střední Evropě často vzpomínáme jako na desetiletí svobody. Velká část současné evropské elity prožila v „devadesátkách“ své mládí. Týká se to i Věry Jourové, která je ročník 1964. Jsem o čtrnáct let mladší než ona, ale také jsem samozřejmě ty devadesátky prožil a vnímal jejich atmosféru. Nikdo už ji z nás úplně nedostane – a to je součást problému, který dnes máme. Protože devadesátky byly zároveň obdobím historicky vzácné celosvětové dominance jedné kultury. Sovětský blok se dezintegroval tak důkladně, že komunismus přestal hrát roli nebezpečného konkurenta. Čína sice tvrdě potlačila vlastní studentské hnutí, ale na světové scéně ještě neměla žádné zjevné ambice. V islámském světě se už něco dělo, ale to jsme byli ochotni až do 11. září 2001 přehlížet jako nevýznamnou aberaci, navíc odehrávající se někde daleko, na primitivní periferii. Zkrátka, devadesátkami se proplétala intelektuální niť v podobě přesvědčení, že „jsme vyhráli natrvalo“. A že budoucnost bude mít hlavně podobu expanze našich institucí a myšlenek do cizích, zaostalejších koutů světa. U nás samotných pak už mělo docházet jen k drobnému ladění různých nedokonalostí. Návrat k multipolaritě To, co se stalo v posledních dvaceti letech, můžeme nazvat návrat k multipolaritě. Nejdřív se situace urvala z řetězu v tom islámském světě, což zasáhlo i nás. Tenhle konflikt má samozřejmě také svoji ideologickou rovinu, třeba mezi muslimskou mládeží na Západě, ale jeho konkrétní krvavá podoba v Iráku nebo ve Francii samozřejmě připoutává větší mediální pozornost. Bohužel právě ty usekané hlavy a budovy vyhozené do vzduchu svádějí k povrchní a falešně uklidňující představě, že jde jen o problém s „pár procenty násilných extremistů“ a odvádějí pozornost od jeho myšlenkové podstaty. Daleko širší podhoubí tichých sympatií, ze kterého ti násilní extremisté vyrůstají, není tak nápadné. (Ale řekl bych, že zrovna ta bezuzdná brutalita bude tím, na co celé to hnutí jednoho dne dojede. Ve světě usekaných hlav a explodujících bomb se nedá natrvalo žít. Náboženské masakry v raně novověké Evropě taky skončily oboustranným vyčerpáním z utrpěných ztrát. Jiná věc je, že ten proces může trvat sto let.) Ale chaotická islámská vzpoura vůči západní modernitě byla jenom začátkem vývoje. Čína roku 2021 má úplně jiné strategické záměry a postavení než Čína roku 1991. Nedaleká Indie, dřív úplně ignorovaná, projevuje poslední dobou minimálně ambici vyšplhat se do první pětky velmocí světa; zatím je nám vcelku přátelská, ale funguje si po svém a rozhodně nejde o civilizaci západního typu, i když některé principy (třeba volby) od nás přebrala. No a Rusové se sebrali z úplného dna, na kterém leželi právě v těch devadesátkách, a zase v tom klubu světových mocností aspoň „přicmrndují“, i když o své bývalé síle z dob Sovětského svazu si můžou leda nechat zdát. Být zkrátka lepší Najednou prostě opět máme konkurenci a ten konkurenční boj se samozřejmě z 99 procent odehrává na ideologické úrovni. Jak jinak taky? Velmoci si nemůžou dovolit pustit se do skutečné války mezi sebou, aniž by riskovaly vyhlazení celé planety; na to jsou dnešní zbraně příliš ničivé. Můžou se pouštět do zástupných konfliktů v chudých částech světa, ale to je zase velmi logisticky náročné a dost drahé. Fuč jsou ty časy, kdy jste mohli vystavit nějaké korzárské listy a nechat aktivní soukromníky, ať nepříteli (levně!) vyrabují námořní konvoj. Jenže my na tento druh ideologického konfliktu nejsme připraveni. Zaskočil nás, a tím „nás“ teď myslím hlavně naše politiky. Náš leadership, který vyrostl či dozrál ve sladkých devadesátkách, nemá žádné zkušenosti se střetem civilizací. A tak z jeho návratu na světovou scénu poněkud panikaří. Dřívější generace západních politiků ty zkušenosti měly. Adenauer, Churchill, Thatcherová, de Gasperi, Kennedy i Reagan; všichni byli na svět, ve kterém západní civilizace musí vést neustálý ideologický konflikt se svými protivníky, zvyklí jako na přirozený stav věcí. A místo „umlčet jejich propagandu“ volili vesměs jiný postup: „být zkrátka lepší“. (Třetí říše trestala poslech nepřátelského rozhlasu káznicí nebo i smrtí. Britská ani americká vláda poslech německé propagandy nijak neomezovaly.) Nekonečná hra na kočku a myš Tady si myslím, že je důvod, proč Věra Jourová raději přichází s návrhy na potlačování, sankce atd., než aby se spoléhala na naši civilizační odolnost. „Děti devadesátek“ nejsou na tento druh konfliktu zvyklé. Žily v příjemné atmosféře vítězství vybojovaného předešlými generacemi a nemají ani základní průpravu, co dělat, když je to vítězství zase ohroženo. A jejich očím plným strachu se ten protivník jeví jako větší a nebezpečnější, než skutečně je. Pak je přirozené, že rychle sahají po „velkých kanónech“ v podobě represe. Když je někdo okolnostmi poprvé strčen do boje, nedůvěřuje vlastním schopnostem a snaží se je nahradit hrubou silou. Ale to je chyba. Jedna z těch skutečně silných stránek západní civilizace – důvěra v sílu osobní svobody a zodpovědnosti – je tím zmrzačena a v efektivitě represe se samozřejmě s těmi tradičními autoritářskými režimy nemůžeme měřit. (Doufejme, že to tak i zůstane.) Měl bych k tomu nějaké protiargumenty. Asi tyto: 1. Stěžujete si, paní eurokomisařko, že cizí propaganda podrývá důvěru lidí v demokracii. Zaváděním zákonů potlačujících šíření určitých typů (dez)informací rozhodně tu důvěru neposílíte. Máloco říká zřetelněji „cítíme se nejistě v kramflecích a nedůvěřujeme vlastní populaci“, než snaha kontrolovat, co kdo může psát, sdílet, číst a poslouchat. A nedůvěra je samozřejmě symetrická. Vy nedůvěřujete lidem a jejich úsudku natolik, že jim chcete kontrolovat informační dietu; proč by oni vás za to měli odměnit důvěrou? Důvěra je druhem odměny, není to samozřejmý a nárokový stav, ani v demokracii ne. 2. Toto je Evropa, ne Čína. Téma svobody projevu a odporu k mocenskému dozoru nad ní je tu jedním ze středobodů politické debaty minimálně od vynálezu knihtisku (1450), ne-li déle. Vaše myšlenka sanitizace informačního prostoru tady bude narážet na tuhý odpor, stejně jako na něj narážela v těch dřívějších dobách, kdy se o podobnou kontrolu snažili králové nebo církev. A nikdy se zatím nestalo, že by paternalistické autority zvítězily na celé čáře a natrvalo. Myšlenka, že mi stát nemá co kecat do čtení a psaní, je tu silně zakořeněná a bude umírat ztuha. 3. Když už jsem v poslední větě zmínil ten „stát“: ten konflikt se nedá obejít tím, že tu rozhodovací moc přehodíte na nějaké jiné organizace a že pod příslušnými rozhodnutími nebude podepsána EK nebo jiný orgán veřejné moci, ale Chytří a spravedliví, v.p.s. Běžný člověk není zas tak hloupý, aby si neuvědomoval, že taková organizace jedná ve vašem zastoupení a že je motivována s vámi být zadobře. 4. Smiřte se s tím, že určité procento lidí bude kverulovat bez ohledu na situaci a že je na svoji stranu nikdy doopravdy nezískáte. Dokonce i kdybyste odváděla perfektní práci a tři čtvrtiny národa vás milovaly, nějaká podmnožina lidí vás nebude mít ráda, ba ani celý ten stát nebude mít ráda. Tak jako všichni neposlouchají jeden typ hudby a nejedí jedno jídlo, tak nebudou všichni spokojeni s daným politickým uspořádáním, včetně demokracie. To je normální jev, a to jsou samozřejmě ti, kteří budou „poslouchat cizí rozhlas“ nejvíce. 5. Pokud vaší odpovědí na „vysílání cizího rozhlasu“ je „rušička“, rozjíždíte nekonečnou hru na kočku a myš, kterou už předtím rozjel kdekdo, včetně bývalé ČSSR nebo Íránské islámské republiky. A ta hra nemá trvalého vítěze. I v tom Íránu je otázka chvilky zjistit, co zase Velký satan říkal o zkorumpovaném ajatolláhovi. A to i přesto, že metody tam používané jsou daleko drastičtější, než jaké kdy může zavést Evropská komise do svých polopovinných norem. 6. Pak je určité, daleko větší procento lidí, které můžete získat na svoji stranu, ale tím, že jim budete naslouchat a pokusíte se reagovat na to, co slyšíte. To je třeba otázka azylové a migrační politiky. Kolik procent Evropanů fandí činnosti Caroly Racketeové a různých spolků vozících plaváčky od afrických břehů? Kolik procent je proti ní? Víte to aspoň, nebo jste to ani nezkoumali? Není to náhodou pole, které by nějací Rusové nebo Číňani nemohli využívat ke své propagandě, kdyby EU začala dělat jinou politiku, bližší k názorům svého vlastního obyvatelstva? Zdá se mi, že dánský postup fungoval v tomto směru docela dobře; proč si zbytečně odcizujete lidi, kteří by třeba byli s vámi? Aby němečtí Zelení mohli i nadále snít svůj multikulturní sen? 7. Tak jako tak, podstatou demokracie je, že občas dopadne hlasování proti vám. V rozhovoru pro Aktuálně si, paní Jourová, stěžujete, že „bezskrupulózní lež vyhrává volby a referenda“ a zmiňujete přitom brexit. Prosím Vás, úplně ten samý názor o bezskrupulózní lži vyhrávající volby má hodně lidí na vítězství hnutí ANO s Babišem v čele. To určitě dobře víte – vždyť v ANO jste od roku 2013 členkou. Abyste byla konzistentní, můžete udělat jen dvě věci: buď přiznat bezskrupulózním lhářům právo vyhrávat volby a referenda (a po svém vítězství třeba … nominovat eurokomisaře), nebo nějak zaškrtit Babišovi nadcházející volební kampaň a pak se vzdát křesla, do kterého vás dosadil. Neumím si totiž představit spravedlivý hodnotící systém, ve kterém by britští Leavers byli za větší lháře a demagogy než váš pan předseda. Tak, pro dnešek jsem hotov – a zvědav na to, na jakých seznamech se zase ocitnu. Update 13.6.2021 v 19.00: Upozornil mne hned zkraje jeden čtenář, abych moc neidealizoval chování západních spojenců za druhé světové války, a to konkrétně poukazem na Rooseveltovu internaci Japonců. Byli mezi nimi i vlastní občané japonského původu a nikdo moc nezkoumal jejich skutečnou loajalitu, což byla pěkná sviňárna. Touché, je to pravda. Zase tak černobílá ta historie není. Ale nepřátelská rádiová propaganda skutečně nebyla potlačována zákonem, a to ani mezi vojáky na frontě. (Británie byla v dosahu celá; do kontinentálních USA německé rádio nedoléhalo, ale k americkým vojákům v Evropě a severní Africe pochopitelně ano.) Což si podle mého názoru zaslouží pochvalu. Update 2: Ano, Věře Jourové bylo v roce 1989 právě 25 let, to není těžké spočítat. Ale mám za to, že člověk se intelektuálně formuje zhruba do třiceti let věku. Navíc lidem, kteří sledovali západní zdroje, muselo být nejpozději od roku 1987 patrné, že ten sovětský blok je nestabilní. Setrvalý trend rozhodně nebyl ve prospěch Biľaků, Živkovovů a Honeckerů, i když ještě byli u moci. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-04-25 20:26:52
Romantické podvody sú zákernou formou kyberzločinu, pretože môžu trvať dlhú dobu, za ktorú si obeť môže vytvoriť skutočný vzťah s podvodníkom. Tie ... The post Romantické podvody sa stali ešte nebezpečnejšie: Online podvodníci majú novú taktiku, ktorú len málokto prekukne appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.
Čas načtení: 2025-03-28 11:54:29
Soutěž pro romantické duše: Farma štěstí
Evelyn se vrací na poslední místo, kde byla šťastná – na Farmu zázraků. Tam na ni čeká i farmář, kterého se snažila vytěsnit z mysli. Jejich setkání otevírá staré rány, ale také novou naději. Budou mít odvahu riskovat? Farma štěstí, příběh o hledání domova, druhých šancích a hledání štěstí, čtenáře vtáhne do atmosféry venkovského klidu i bouřící lásky. Vychází v nakladatelství Cosmopolis, které je součástí Nakladatelského domu GRADA. Hvězdná obloha, vůně stromů a druhá šance Evelyn St. Jamesová je úspěšná influencerka, která vždy žila rychlým tempem. V poslední době se však v jejím životě objevuje neklid a otázky, na které nezná odpověď. Proto se rozhodne vrátit na místo, kde byla naposledy šťastná – na Farmu zázraků. Ačkoliv tvrdí, že její rozhodnutí nemá nic společného s potetovaným farmářem, na kterého nemůže přestat myslet, osud má možná jiný názor. Beckett Porter, spolumajitel farmy, na Evelyn nikdy nezapomněl. Přestože je na vztahy bez závazků zvyklý, krásná a charismatická Evelyn se mu vryla pod kůži. Když se znovu objeví v jeho životě, musí se oba rozhodnout, zda dokážou dát svým citům šanci, nebo se minulost zopakuje a každý půjde svou cestou. Román, jenž vrací na scénu několik čtenářsky oblíbených postav z bestselleru Farma zázraků, je příběhem o hledání štěstí, o druhých šancích a o tom, že někdy je třeba zpomalit, aby člověk našel, co doopravdy hledá. Podmanivá atmosféra venkovského prostředí, omamná vůně přírody a jiskření mezi hlavními hrdiny činí z této knihy ideální četbu pro všechny romantické duše. Jak soutěžit? . Ve hře jsou tři výtisky pro tři romantické duše. Napište do 13. 4. 2025 do půlnoci na e-mail admin@superrodina.cz (v předmětu zprávy Farma štěstí) správnou odpověď na dvě otázky níže: Budeme rádi, pokud můžete k Vašim odpovědím přidat i kontakt (adresu a telefon), kam v případě šťastného vylosování lze výhru přímo z nakladatelství odeslat. Urychlí se tak komunikace a odeslání knížky. Kromě výherců nebude váš kontakt nikomu dále poskytován a následně do 14 dnů od skončení soutěže budou všechny e-maily smazány. *** B. K. BORISONOVÁ… … žije v Baltimoru se svým milovaným manželem, ctižádostivým batoletem a obřím psem. První literární pokusy vpisovala na okraje svých oblíbených knih, když byla ještě na střední škole, a od té doby s psaním nepřestala. Ohlasy na knihu: „Nikdy jsem se do romantické knihy nezamilovala snadněji. B. K. Borisonová kouzlí se slovy.“ – Elena Armas, autorka knihy Láska po španělsku „Stejně jako u první knihy jsem si opravdu užila charakter lidí ve městě. Humor je lehký a obyvatelé jsou zvědaví a roztomilí. Beckett je drsný tak akorát, aniž by byl hrubý, a dokáže ukázat svou jemnější stránku.“ – Smitten by Books „Opustit sociální sítě a žít mimo civilizaci s potetovaným farmářem a jeho zvířaty? Každý večer sledovat západ slunce na jeho verandě? Chci to, co má Evelyn a jsem ochotná páchat zločiny, abych to získala.“ – recenze, Goodreads
Čas načtení: 2012-03-18 00:00:00
Romantické šperky - ztělesnění něžnosti a jemnosti ženy
Romantické šperky jsou jako rosa, ve které se zatřpytí ranní sluníčko. Odráží se v nich jemnost a něha ženy. Zajímavé je, že mají několik tváří. Z něhy lze lehce vykouzlit dravost a divokost hladové šelmy. Ostatně záleží na úhlu pohledu a na zvolené kombinaci. Romantické šperky je velmi často možné ...
Čas načtení:
Romantické líbánky na Maledivách
Maledivy, které se pyšní bujnou exotickou vegetací, bělostnými písečnými plážemi. Dodá vašim líbánkám tajemné kouzlo. Romantické večeře, výlety i potápění mezi korály. Romantické výletní plavby lodí a
Čas načtení: 2019-10-23 08:22:05
Státní opera bude otevřena za dva a půl měsíce
Po tříleté rekonstrukci přivítá Státní opera první diváky 5. ledna. Přesně 132 let od jejího prvního otevření se uskuteční slavnostní večer s podtitulem „Státní opera v proměnách času (1888–2018)“. Slavnostní koncert v režii renomované režisérky Alice Nellis provede po slavné historii čtyř zdejších operních souborů. Státní opera prošla naposledy komplexnější opravou v 70. letech minulého století. Historická budova nyní bude mít nové jevištní technologie včetně unikátní točny, novou moderní zkušebnu s vynikající akustikou, renovovány byly zkušebny, baletní, orchestrální i sborový sál a zázemí umělců. Provozní část budovy získává nový vzhled, byla osazena její skleněná fasáda. Na rekonstrukci budovy se podílelo mnoho restaurátorů, kteří vyčistili monumentální nástěnné malby Eduarda Veitha na stropě auditoria i vzácné fresky. V hledišti budou instalována nová křesla. Soubor Státní opery odehrál svou poslední premiéru mimo domovskou scénu v říjnu. Ve Stavovském divadle představil dvouaktovou operou Lolita současného ruského skladatele Rodiona Ščedrina. V první polovině roku (3. dubna 2020) uvede již ve Státní opeře inscenaci opery Král Roger Karola Szymanowského, nejvýznamnější osobnosti polské hudby první poloviny 20. století. V současné inscenaci bude režisér Mariusz Treliński na scéně slovenského scénografa Borise Kudličky vyprávět příběh krále, který na cestě za poznáním čelí vnitřnímu boji mezi rozumem, pořádkem či křesťanstvím a instinktem, chaosem či hedonistickým životním stylem. Balet Národního divadla uvede v nově zrekonstruované budově Spící krasavici Petra Iljiče Čajkovského v choreografii slavné brazilské primabaleríny a choreografky Marcii Haydée. České premiéra se uskuteční 21. května 2020 za doprovodu Orchestru Státní opery. Další premiérou souboru Státní opery budou Mistři pěvci norimberští skladatele Richarda Wagnera. Tato opera zazněla u příležitosti slavnostního zahájení provozu v tehdy Novém německém divadle (Neues deutsches Theater) 5. ledna 1888. Jedná se o zásadní titul v historii Státní opery, navíc Richard Wagner byl v prvních dvaceti letech po otevření budovy jedním z nejhranějších autorů. „Mistři“ jsou jednou z nejnáročnějších oper, co do délky (4,5 hodiny), tak i co do požadavků na sbory. Do Státní opery se po jejím otevření vrátí v novém obsazení oblíbená inscenace z loňského roku Fidelio, dále například kritiky oceňovaná inscenace Jiřího Heřmana Madama Butterfly, Aida či Nabucco. Toscu uvede v obnoveném nastudování inscenace z roku 1999. Nový umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery Per Boye Hansen. chce uvádět velké romantické opery 19. století, s jádrem repertoáru Verdiho, Wagnera a Pucciniho. Zařazovat bude pozdní romantické a expresionistické impulsy z první poloviny 20. století (skladatele jako Richard Strauss, Korngold, Schreker, Zemlinsky a Hindemith), klasické moderní opery 20. a 21. století a opery živých skladatelů včetně nových skladeb. „Pro mě je velkou inspirací skladatel Alexander Zemlinsky. V letech 1911 až 1927 byl hudebním ředitelem Státní opery, tehdy ještě Nového německého domu. Zemlinsky byl velmi inovativní experimentátor a Státní opera pod jeho vedením dosáhla vysoké mezinárodní úrovně,“ dodává Per Boye Hansen. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-10-29 00:00:00
Thiede, Emily - Prokleté světlo
Obětujete lásku, abyste zachránili svět – nebo si vyberete lásku a svět necháte shořet? … Šest měsíců poté, co Alessa zachránila Saverio před zkázou a málem ztratila Danta, je připravena žít šťastně až navěky. Ovšem Danta pronásleduje přesvědčení, že bohové s nimi ještě neskončili. A navíc přišel o magické schopnosti, bez nichž by ho další polibek od Alessy mohl zabít.Dante zoufale hledá odpovědi, a tak se s Alessou a přáteli vydává na cestu v naději, že se mu podaří obnovit své schopnosti, získat spojence a spolu s nimi vybudovat armádu dost silnou na to, aby všechny zachránili. Alessa mezitím před okolím skrývá smrtící důsledek jejich posledního boje – narůstající temnotu, jež pohlcuje její mysl. V tajemném městě vyhnanců se Dante setkává s přízraky ze své minulosti, které ho donutí položit si otázku, na čí straně opravdu stojí…Až bohové odhalí poslední krutou zkoušku, stanou se Dante a Alessa jediným klíčem k záchraně světa. Budou ochotni vzdát se jeden druhého pro dobro ostatních? Druhý, závěrečný díl romantické fantasy série slibuje ještě více napětí. … Druhý, závěrečný díl romantické fantasy série slibuje ještě více napětí. Příběhově moc hezky vystavěná young adult toho nejlepšího zrnka, jaké můžete najít. Mezi hlavními hrdiny to jiskří jako v porouchaném transformátoru, ale je radost na to koukat, protože to jiskření vytváří velmi příjemné a často vtipné obrazce. Pevnost o knize Kruté požehnání Datum vydání: 28.10.2024
Čas načtení: 2024-11-01 00:00:00
Mafi, Tahereh - Nitky proroctví
Znepřátelená království, zakázaná láska a ztracená vládkyně, která musí zachránit svůj lid – první díl výpravné romantické fantasy inspirované perskými mýty. Elizeh je pro všechny jen obyčejnou služebnou. Nikdo netuší, že ve skutečnosti jde o ztracenou dědičku království. Jenže pak korunní princ Kamran vyslechne proroctví předvídající smrt krále a uvědomí si, že tahle dívka s prapodivnýma očima, kterou nemůže dostat z hlavy, mu může obrátit život vzhůru nohama – a spolu s tím vyvrátit z kořenů i celé království. Začátek nové romantické fantasy série od autorky série Jsem roztříštěná. Doporučený věk 13+ Datum vydání: 31.10.2024
Čas načtení: 2024-12-13 06:00:00
Vánoční romantika: 9 filmů, které navodí sváteční atmosféru a zahřejí u srdce
Vánoce nejsou jen o dárcích, stromečku a cukroví, ale také o chvílích klidu a pohody, kterou si můžeme dopřát u oblíbeného filmu. A co jiného navodí tu pravou sváteční atmosféru než romantické příběhy zasazené do kouzelného období Vánoc?
Čas načtení: 2025-01-22 13:00:00
Passionflix nabízí online romantické filmy s českými titulky
Streamovací platforma Passionflix přináší romantické filmy zaměřené na ženské publikum. Ačkoliv rozhraní služby je v angličtině, vybrané filmy lze sledovat s českými titulky.
Čas načtení: 2025-04-07 17:19:57
Clooney už nechce hrát v romantických filmech. Ale nikdy v nich moc nehrál
George Clooney v nedávném rozhovoru podotkl, že už nebude točit romantické filmy. Výrazné romantické role se ale v jeho filmografii hledají těžko – překvapivě, protože byl a je vnímán jako idol.
Čas načtení: 2025-10-08 17:04:20
Podzimní nálož čtení - z těchto knih si vybere opravdu každý.
Jako inspiraci na podzimní čtení jsme pro vás vybrali tři knihy, které potěší čtenáře různých žánrů. Je libo napětí, inspiraci nebo spíš romantické jiskření? Ať už se začtete do nového dobrodružství Sherlocka Holmese, pamětí filmové legendy Al Pacina nebo do romantické oddechovky bestsellerové autorky, tyhle knihy vám zpříjemní i ty nejchladnější podzimní večery.
Čas načtení: 2024-02-07 14:30:00
Kompot se připravuje na projekci filmu Prázdniny, která se bude konat 14. února v kině Přítomnost. Jaké jsou naše oblíbené romantické filmy? Kdy se z herce Juda Law stal člověk, se kterým se jde ztotožnit? Proč je postava Billa Murrayho ve filmu Na Hromnice o den více naprosto nesnesitelná? Proč hraje Jennifer Lopez zásadně jen ženy z nižší sociální vrstvy? Pusťte si Kompot!
Čas načtení: 2024-02-17 11:15:13
Agáta Hanychová vyrazila s manželem Miroslavem Dopitou, dcerou Miou a synem Kryšpínem do Paříže. Město jako stvořené pro romantické večery si tak influencerka užívá v rodinném duchu.
Čas načtení: 2023-10-20 14:00:42
Jak to vidí Lasice: Jak udržíš zájem partnera? Buď nad věcí a měj se na prvním místě
Na začátku jsou motýli v břiše a nechcete být jeden bez druhého. Ale ačkoliv to není zrovna romantické, zájem partnera je třeba udržovat. Zejména s postupujícím časem. Rozhodně ale nejde o to přehnaně se snažit a zavděčovat! Opakuji stále dokola, že tento přístup naopak vede k nezájmu druhého. Když mám něco jistého a samozřejmého, proč se snažit? Čím tedy zájem partnera udržet?
Čas načtení: 2024-02-11 06:50:00
Valentýn zvedá poptávku po prodloužených víkendech v zahraničí či poukazech
Praha - Svátek zamilovaných, který připadá na 14. února, zvedá poptávku po prodloužených víkendech v zahraničí nebo dárkových poukazech. Zájezdy také někteří využívají k romantické žádosti o ruku či...
Čas načtení: 2021-04-12 00:00:00
Jak na správné osvětlení bazénu, abyste vytvořili dokonalou atmosféru?
Pomalu se blíží letní sezóna, to znamená mimo jiné napuštěné zahradní bazény. Venkovní zahradní bazén je skvělý, ale ještě lepší je s unikátním bazénovým osvětlením, které zcela promění atmosféru večerního koupání. Světlo do bazénu může být nejen romantické, ale také může výrazně zvyšovat bezpečnost ...
Čas načtení: 2010-03-16 00:00:00
Postel mezi stromy: Jak se vám líbí?
Pro milovníky všeho netradičního a zároveň rustikálního máme zajímavý tip, jak si obohatit domácnost. Postel mezi stromy je nápad, jak strávit a nestrávit noc v přírodě, jak se co nejvíce přiblížit romantické venkovské atmosféře. Postel je vyrobena výhradně z masivního dřeva, včetně čela postele. K ...