EUR 24,260 
|| 
JPY 13,141 || 
USD 21,269 || Vídeň - Diváci společně s porotci dnes rozhodnou o vítězi 70. ročníku mezinárodní pěvecké soutěže Eurovize. Mezi 25 finalisty je i český zástupce Daniel Žižka s písní Crossroads. Eurovizi letos hostí...
Čas načtení: 2024-05-07 18:00:00
Nejdůležitější evropské hlasování. Začíná Eurovize, šance Česka jsou malé
Propalestinské protesty i trochu jiný průběh hlasování – pořadatelé hudební soutěže Eurovize se letos budou muset vypořádat s mnohým. Česko ve švédském Malmö reprezentuje moskevská rodačka Aiko, její šance na úspěch jsou ale malé.
\nČas načtení: 2025-05-02 07:20:00
Eurovize není jen festival kýče. Česko se probudilo a může uspět
Ve Švýcarsku se 17. května koná velké finále Eurovize. Česko letos reprezentuje zpěvák ADONXS, který má díky extravaganci a světovým ambicím slušnou šanci uspět. Soutěž nám ukazuje, jestli domácí pop konečně dohání Západ.
\nČas načtení: 2025-05-15 13:30:00
Tajemství hvězdy Eurovize Pavlovčina: Zažil těžké dětství
Slovenský zpěvák Adam Pavlovčin (29), známý jako Adonxs, letos reprezentuje Česko na Eurovizi. V nedávném rozhovoru promluvil nejen o svých ambicích, ale diváci poprvé slyšeli i o jeho dětství, které rozhodně nebylo ideální.
\nČas načtení: 2019-12-01 17:31:18
V neděli 1. prosince proběhla ve velkém sále paláce Žofín již 83. aukce Galerie Kodl. V záplavě tradičních a pro mnohé již trochu ohraných jmen české moderny jako jsou Špála, Muzika, Lhoták, Čapek, Zrzavý, zaujme i mistrovské dílo 16. století od neznámého autora či naivistický obraz Karla Gotta, jehož osobnost se možná začne na českých aukcích objevovat pravidelně. Aukční den začal, jak je u Kodla již obvyklé, charitativní dražbou – tentokrát ve prospěch Paměti národa, která má za cíl uchovat autentické vzpomínky pamětníků, již zažili hrůzy druhé světové války i komunistické diktatury. Z povahy věci byly tedy do aukce zvoleny velmi kvalitní dokumentární fotografie různých námětů, z nichž lze vypíchnout osobité ztvárnění Tel Avivu od Ilana Ben Yehuda, které bylo prodáno za 36 tisíc korun (všechny uváděné částky jsou bez aukční přirážky). Z velkých tvůrců českého 19. století byl několika díly zastoupen vynikající krajinář Julius Mařák. Jeho obraz Z Varny do Brixenu, na kterém je patrně zachycena jeho žena, taktéž malířka Ida Pfeffermann, odráží vyrovnanost autorovy osobnosti, jež se zračí i v harmonickém koloritu celého díla. Dílo se vyšplhalo z vyvolávací ceny 200 tisíc na 850 tisíc korun. Milovníky slováckého venkova obdobně potěší velmi tradiční plátno Joži Uprky Dívka v kroji, prodané za 550 tisíc Kč. To se řadí mezi impresionisticky laděné obrazy s důrazem na prosluněnost a pozitivní náboj kompozice s využitím barevné skvrny. Stejně jsou na tom i díla v nedávné době ještě opomíjeného českého impresionisty Václava Radimského, jehož Rozkvetlé máky v Normandii se vydražily za 2,9 milionu korun. Na aukci nemohla chybět ani osobnost Emila Filly. Obrazy tohoto umělce pravidelně překonávají aukční rekordy. Plátno Zátiší s mísou a dýmkou z roku 1930 reprezentuje autorovu meziválečnou tvorbu a vydražilo se za 5,4 milionu korun. Kontrastní barevné řešení spolu se stylizací tvarů a jednoduchostí motivu prezentují klidnou dobu počátku 30. let. Tato Fillova poloha však postupem času nabere jiný rozměr, aby na konci dekády vyvrcholila ve složitých figurálních dílech, reflektující ohrožení starého kontinentu nacistickým hegemonismem. Opomenout nelze ani vynikající plátno nekomfortní utlačované tvorby Mikuláše Medka, jež patří do širšího okruhu českého informelu. Zlatavý kolorit obrazu Žíznivý anděl II představuje iluzivní kompozici provedenou v monumentálních rozměrech kombinovanou technikou emailu a olejomalby. Dílo se z vyvolávací ceny 3,3 milionu korun dostalo až na 8,7 milionu korun. Skutečnou perličkou letošní aukce se jeví obraz od Karla Gotta „Mona Lisa“, jež svým osobitým naivismem vzbudil zájem sběratelů natolik, že se prodal za neuvěřitelných 1,7 milionu Kč. Úspěch dražby možná předznamenává docenění mistrovy výtvarné tvorby i v budoucnu. Nejstarším dílem 83. aukčního dne se stala desková malba Stigmatizace sv. Františka ze 16. století od neznámého, patrně nizozemského, malíře. Figurální kompozice tohoto obrazu nezapře vliv dřevořezu Albrechta Dürera stejného námětu, jehož grafické listy byly v 16. věku rozšířené po celé Evropě. Obraz upoutá i splývavostí a měkkostí malby či drobnopisným realismem krajiny v pozadí, který byl typický pro franko-vlámskou oblast. Prodán byl za vyvolávací cenu 250 tisíc korun. Tak trochu jiný svět reprezentuje obraz Kamila Lhotáka Ve Francii ráno na cvičišti, vydražený za 2,2 milionu Kč. Lhotákova zobrazení městských periferií nechybí již na žádné velké aukci posledních let. Dílo signováno autorovým celým jménem stylově zcela zapadá do tvorby tohoto uznávaného člena Skupiny 42 a je jistě dobrou investicí. Podobně je na tom i akvarelem a bělobou kolorovaná kresba ilustrátora Josefa Lady Slouhova koleda, jež se vydražila za 1,3 milionu Kč. Nejdražší malbou aukce se stal Ráj černochů od Toyen za vyvolávací cenu 18 milionů Kč, odrážející zálibu evropského kontinentu v umění civilizací odjinud a jakési okouzlení svobodou sexuálních radovánek. Primitivní kolorit a stylizované postavy reflektují autorčin zájem o estetické cítění černé Afriky. Vědomé odlehčení tématu, jež přichází po jejím kubistickém období, zastoupené na aukci jiným dílem – Nature morte cubiste (Zmrzlina), vydraženém za 8,1 milionu Kč, předznamenává její další vývoj v artificialismu či později přechod k trochu děsivému realismu. Již 83. aukční den Galerie Kodl přinesl 250 unikátních prací autorů různých období i žánrů. Charitativní aukce pro Paměť národa i letošní výročí 30 let od první aukce, pořádané tehdy Martinem Kodlem s přáteli pod hlavičkou Antikva Nova Praga, symbolizují navíc tři dekády svobody, a to nejen v obchodu s uměním, ale ve společnosti českých zemí obecně. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-10-30 18:00:19
Eskadra obětovaných. Vyšel výbor 10 pozoruhodných textů z románů do kapsy
Je to šestnáct let, co Michal Jareš a Pavel Janáček zaujali vědeckou příručkou Svět rodokapsu (2003), v níž bibliograficky popsali dávné sešitové edice, mezi kterými je klasický Rodokaps jen jednou z položek. A letos Pavel Janáček potěšil příznivce této četby knihou s vybranými příběhy z románů do kapsy. I když se badatelům nepodařilo dohledat do knihy Svět rodokapsu veškeré „škváry“ a kniha tudíž místy „zívá“ bílými místy, určitě se jednalo o záslužný akt. Janáček navíc bezprostředně poté vydal i studií Literární brak. Operace vyloučení, operace nahrazení (2004), analýzu vývoje podobného čtiva v čase okolo roku 1948: z literatury vyloučené „pokleslosti“ byly už během několika let nahrazeny svou vlastní obdobou, byť ne každý to zcela vnímal. Pak se Pavel Janáček na tomto poli výzkumu odmlčel, až roku 2018 přišel s komentovanou antologií ženské sešitové četby. Jmenuje se Slzavé údolí a jiné příběhy ze starých večerů pod lampou a volně na ni letos navazuje kniha Eskadra obětovaných..., která je průřezem romány do kapsy zveřejněnými v letech 1935–1944 v edicích Rodokaps, Rozruch, Moderní romány a Divoký západ. "Nepřátelské, závadné, zastaralé, nežádoucí" Jde o deset editorem pečlivě vybraných příběhů a každý reprezentuje jinou žánrově-tematickou variantu dobrodružného, detektivního, westernového, ale i vědeckofantastického díla. Sestavovatel si dával záležet, aby vybral práce pro ten který žánr sice typické, ale zároveň netuctové. Uvažoval nicméně ještě v další rovině, a tak antologii dominují nacionálně a etnicky konstruované „obrazy“. Ze stovek sešitů Pavel Janáček do Eskadry obětovaných nakonec vybral díla Jana Fikera, Josefa Novotného, Josefa Peterky, Bohuslava Čepeláka, Františka Vojtěcha, Jaroslava Pokorného, Eduard Kirchbergera (alias Karla Fabiána), Jana Karla Čemuse, Karla Zemana a Steppa Gradmooora. O těchto autorech jen stručně (na rozdíl od Pavla Janáčka): Jan Fiker (1904–1946) byl bratrem známějšího Eduarda Fikera, spolu napsali zřejmě jen detektivku Nejmenší stopa (odvysílanou roku 1945 rozhlasem). Jan Fiker sám nicméně mezi roky 1940–1942 zveřejnil v edici Rozruch, vedené jeho bratrem, třináct laciných westernů (a dobrodružných románů). Včetně Janáčkem reeditovaného námořního příběhu Bůh Vichrů (1941), ilustrovaného Janem Černým-Klatovským (1919–1997). Motorem psaní jako by tu byl citový vztah autora k předloze jeho hrdinky, což sice není nic neobvyklého, ale zde je to patrné opravdu hodně. U dalšího ze spisovatelů Josefa Ch. Novotného (1900–1967) nelze vyloučit, že je přímo vynálezcem názvu Rodokaps. V roli šikovného redaktora se podílel i na vydávání děl Karla Maye, Roberta Krafta, Jeana de la Hire, Emila Holuba, E. S. Vráze či Z. M. Kuděje – a byl také hudebním skladatelem. O trochu záhadné iniciále mezi svým křestním jménem a příjmením vyhlásil, že vznikla na počest milované jím dámy, ale později ji nechal zastupovat domicily Chrudimský či Cheth. Ty své práce, jež sám pokládal za „vážné“, navíc zveřejňoval pod svou dětskou přezdívkou Kuzma, kterou po válce připojil k občanskému jménu i úředně. Za první světové války sloužil Novotný v Itálii a čerpá z toho v románě Piava (1937). Publikoval nadměrně. V letech 1929–1930 kupříkladu i dvojdílný román Leon Clifton versus Klemzloadet. Od roku 1931 pracoval u Vilímka, ale nejdéle se uchytil v Melantrichu. Napsal prózu Hvězda na čele Jiřího Wolkra (1933) a za války na padesát her a kabaretních výstupů. Ještě v únoru 1948 stačil na Slovensku zveřejnit variaci Twainova Adamova deníku s titulem Evin deník, ale po převratu se vrátil ke své původní práci účetního. Většina jeho děl získala nálepky „nepřátelské, závadné, zastaralé, nežádoucí“ a byla vyřazována z knihoven. I za socialismu přesto dál publikoval, například vyprávění Po stopách Jaroslava Haška (Svobodné slovo 1950) či Hašlerův životopis (Obrana lidu 1966) a již po jeho smrti byl roku 1973 jako 63. svazek edice Karavana reeditován jeho Vilém Tell (původně 1940). V Rozruchu otiskl Novotný sedm westernů (1939–1941), avšak Pavel Janáček se jim vyhnul a vřadil do antologie jeho trampský a nacisty zapovězený román Šerifova kořist (1935), sestávající především z dílů Po stopě zlého činu, Divokým Kurdistánem a Carův kurýr, pro jejichž názvy využil, jak jste postřehli, hned dva tituly Mayovy a jeden Vernův. Legenda Bob Hurikán Přínosem Janáčkovy antologie Eskadra obětovaných je také reedice Peterkovy (1907–1965) „gotické detektivky“ z českého prostředí s (ne zrovna přiléhavým) názvem Udavač (Rozruch 1939). A Josef Peterka je sice znám coby Bob Hurikán, nicméně kovbojky produkoval jako Bob Peters. V polovině dvacátých let se co kluk vřadil mezi obyvatele osady Hurikán v Údolí obrů u Hvězdonic nedaleko Chocerad a od roku 1932 do smrti byl zde šerifem; jeho srub se tyčil nad soutokem Doubravice a Sázavy. Právě od roku 1932 úspěšně vystupovalo i hudební Hurikán Duo (tvořené jím a jeho budoucí chotí), v rozhlase uváděl s „Bobovou partou“ také další písničky a jeho slavné Rikatádo bylo poprvé zveřejněno roku 1936. Josef Peterka a jeho kamarád Bedřich Dvořáček byli koncem války zatčeni a přežili, nicméně Dvořáček na sklonku léta 1945 zemřel na následky utrpěných zranění. Ač o to Hurikán žádal, ministerstvo obrany nepřiznalo (i navzdory tomu) statut partyzánského oddílu jeho „Partyzánské zimní brigádě“. Z budování přehrady Slapy (1949–1953) Peterku propustili, když zveřejnil článek o poměrech na stavbě, a pak pracoval u Geologického průzkumu či elektrifikoval trať Praha – Česká Třebová. Jeho literární a para-literární dílo netvoří jen 16 románů známých ze sešitových edic, avšak je fakt, že jistým vrcholem Hurikánových snů se stala volná trilogie Toronto, Pobožný střelec a Návrat Pobožného střelce (1937–1939). Ale Petr Janáček rozebírá také Peterkův román Petr Klen (1942), který se nešťastně svezl s vlnou antisemitské beletrie a obsahuje i nedobrou aluzi na Baarův román Jan Cimbura (1908), rok předtím zfilmovaný, s proslulou antisemitsky laděnou scénou, ve které se ožebračení vzpírají židovskému obchodníkovi, jehož úpis je spálen a majetek je ničen, aby byl poté „ničema“ zcela vyhoštěn. – Za román Petr Klen byl Hurikán dokonce výslovně pochválen týdeníkem Árijský boj a zůstalo mu to zřejmě stigmatem, přičemž mnohé ani nenapadlo, nakolik si asi v té době Peterka potřeboval „žehlit profil“... Nedožil se bohužel ani prvního z dvou revivalů svého díla, který proběhl koncem šedesátých let, kdy byly k vydání neúspěšně připraveny také jeho Dějiny trampingu (pod názvem Z minulosti trampingu). Takřka celé Hurikánovo dílo s výjimkou románů pro ženy, Petra Klena a Udavače nakonec znovu vyšlo během desetiletí po sametovém převratu a je proto záslužné, že právě – dosud absentujícího – Udavače (z pražského prostředí, ba z pražského podzemí) Janáček zpřístupnil. "Kuli Morzakoru" Velikým symbolem byl i román o „z otočky“ pálícím pistolníkovi Křížový Pete (Rozruch 1941) od Bohuslava „Irčana“ Čepeláka (1907–1969), ilustrovaný Janem Černým-Klatovským a vydaný jako dílo Američana Tima O´Briana. Janáček připomíná i nedokončenou časopiseckou reedici tohoto příběhu (1971), i jeho druhé, popřevratové vydání. Od roku 1925 byl knihkupec Bohuslav Čepelák v komunistické straně a také jeho pohled na tramping je levicový – odlišný od toho Hurikánova. Nejlepším důkazem zůstává jeho stať 20 roků trampování (1941). V letech 1937–1939 a 1947–1952 byl Čepelák propagačním pracovníkem filmu, a to navzdory tomu, že se jako nežádoucí ocitly na indexu i mnohé další jeho westerny, například Rychlonohý ďábel a Tajemný jezdec. Od roku 1953 takřka do smrti byl pak redaktorem časopisu Signál (1953–1967), kde do komiksu zadaptoval Volání divočiny (1965) a kde prosadil otiskování Foglarovy Kroniky Ztracené stopy (1966). Další kapitolu Janáčkovy antologie tvoří kriminální Drama za mřížemi (Moderní romány 1939) od neznámého Františka Vojtěcha, podepsaného jinak jen pod Ministrovou přítelkyní (1938). Lze pouze spekulovat, zda se v tomhle případě nejedná o pseudonym, a komu by případně náležel. A titulní (letecký) román Eskadra obětovaných (Rodokaps 1938)? Rozsahem 143 normostran se dotýká horní rozsahové hranice podobných textů a poprvé byl zveřejněn pouhý den před 28. říjnem – jako oslava letců první světové války a ke dvacátému výročí republiky. Jeho distribuci později zapovědělo gestapo. Autorem je Jaroslav Pokorný (1899–1940), který se první světové války skutečně zúčastnil, aby pak roku 1919 maturoval, zkusil to jako bankovní úředník a učil na různých obchodních akademiích v Čechách. V mládí napsal i pět básnických sbírek (1920–1924), pokoušel se o dramata a roku 1935 vydal román o korupci v politice Bažina. Zřejmě s velkou lehkostí vytvořil desítky děl dobrodružného a westernového charakteru, ale i pro dívky. Jen roku 1936 vydal Jaroslav Pokorný minimálně 28 knih, a to nepočítáme právě romány sešitových edic a texty v periodikách. Pro Rodokaps napsal Pokorný 27 příběhů a mimo jiné užíval pseudonym Pavla Dvořáková. Zvolil si jej dle dívčího jména své druhé manželky, zatímco westerny tvořil jako Charles Patterson Whitte a severské příběhy jako Rex Carrey. Psal i detektivky, Rodokaps Nic než tělo (1935) má dokonce erotické ladění. Spisovatel Jan Drda nazval Pokorného v Lidových novinách po jeho smrti „kuli Morzakoru“ – a přes šedesát jeho knih bylo za socialismu na indexu. Teprve po převratu roku 1989 bylo ke třiceti z nich reeditováno. Od westernů k námětu epizody Studna ze seiálu o majoru Zemanovi Další román Zápas o kaučuk (Rodokaps 1941) napsal Eduard Kirchberger (1912–1983), přičemž tento muž přispěl Rodokapsu a Rozruchu čtrnáctkrát. Také „v postavách jeho románů se odrážely civilizačně, geograficky a rasově definované kategorie cizího“, všímá si Pavel Janáček. Od roku 1949 psal pod novým jménem Karel Fabián a je mimo jiné autorem námětu pověstné epizody Studna (1978) ze známého televizního seriálu o majoru Zemanovi. Roku 1942 byl Kirchberger zatčen a napřesrok v Berlíně odsouzen na osm let. Válku přežil, zřejmé je, že už tehdy při výsleších mocně fabuloval. Do roku 1948 pracoval v Legiobance, ale v červnu na krátko emigroval. Hned po amnestii se totiž vrátil – a nejméně od té chvíle byl „ve spárech“ StB. Napsal dokonce propagandistické vyprávění Cesta na Západ. které již roku zveřejnil 1948 týdeník Květen. Knižně vyšlo roku 1950 pod názvem Uprchlík, ale v letech 1951–1954 byl Kirchberger opět vězněn. Snad proto, že tento král fabulátorů lhal policii? Tak či onak se dal na politické thrillery a roku 1959 vydal svůj nejúspěšnější román Psí komando o útěku z koncentračního tábora. Roku 1973 byla tato kniha zfilmována pod titulem Počkám, až zabiješ. Už v šedesátých letech pracoval Fabián v televizi a mezi roky 1969–1977 v Květech. Z nesčetných jeho příběhů pro tisk a časopisy vyšla knižně nepatrná část. Další román Janáčkovy antologie Stín nad městem (Rodokaps 1943) napsal Jan Karel Čemus (1895–1969) a jde o druhý jeho příběh s detektivem Horníkem (prvním byl Zimomřivý člověk, 1942). J. K. Čemus byl také hudební skladatel, překladatel a propagátor automobilismu. Jeho nejvydávanější knihou se stali Bratři Drátové (1943), kteří pokračují Bratrstvem síly (1944), a chlapeckým románem je Chata děsu (1944). Robinzonádou pak byl Ostrov Bohemia (1945), ale tu nejšťastnější prózu vydal roku 1939 pod titulem Tajný spolek „SNOŠ“, kde ona zkratka znamená Svobodný Národ Odpůrců Školy. Kniha vznikala nedlouho po narození jeho dětí. Rodokaps číslo 300 (1941) s názvem Pony Express napsal Stepp Gradmoore. Tento pseudonym býval přiřazován pouze Edwardu Pachmayerovi (1895–1967), ale jak se ale později ukázalo, psal pod ním také Miloš Kosina (1909–1966) a snad jej užívali další. Bratr Edwarda Pachmayera se jmenoval Julius a vedl za války deník českých fašistů Vlajka. Pachmayerův nejznámější pseudonym pro western zněl Edwin Rudyard. Pro Rodokaps napsal tento muž Zlato Klondyku (1941) a do Večerů pod lampou přispěl bezohledně antisemitským románem Vesnický mor (1942), kterým jednoznačně trumfl i zmiňovaný Hurikánův úĺet. Také tuto knihu okupanti prezentovali jako vhodný příklad pro české autory a k diskusi jest i další Pachmayerův podivně útočný výplod Zednáři Zlaté Růže (1944). {loadmodule mod_tags_similar,Související} Napsal režisér Karel Zeman sci-fi? Další možný autor Pony Expressu Miloš Kosina (1909–1966) psal i pod jménem Hana Kosinová a po tatínkovi (byl nemanželský syn sládka) si přisvojil jméno Miloš Zeman, pod nímž stvořil například Děvčátko z operety. Roku 1953 pak měl Kosina šestnáct děl na komunistickém indexu a ani on se nedožil svého revivalu, když mu znovu vyšli Hoši z Modré zátoky (1969) a kniha Ahoj, velrybáři (1970). Hoši z Modré zátoky byli vydáni minimálně pětkrát a jedná se patrně o nejvýznamnější Kosinův počin. Z jeho westernů byly pak po roce 1989 mimo jiné reeditováni Kavalíři pastvin a Střelci z Mrtvého města. Jak už bylo naznačeno, je ale možné, že zajímavý román Pony Express napsal někdo zcela jiný. Předposlední položkou antologie se stala netypická science fiction, která je utopií „o nemožnosti utopie“. Jmenuje se Svítání a soumrak (Dobré čtení 1944) a je ilustrovaná V. Radou, jehož rukopis Janáček nedokázal bez pochybnosti ztotožnit s rukopisem známého malíře Vlastimila Rady (1895–1965). A kdo byl její autor Karel Zeman? Opět nevíme. Je sice realitou, že do Dobrého čtení psal pod jménem Miloš Zeman i zmiňovaný Miloš Kosina, ale to neznamená nic. Janáček zvažuje i nepravděpodobnou možnost, že byl autorem sám režisér Karel Zeman... Všechny texty antologie jsou z nějakého hlediska (literárního, jazykového, kulturního, ideologického) výjimečné, výraznější či výmluvnější než většina ostatních ve zmiňovaných h edicích. Některé jsou až překvapivě dovedně vyprávěny, jiné editor vybral z toho důvodu, že běžné paradigma ztvárnily způsobem, který se zvyklostem sešitových edic vymyká. Ještě další předvádějí kulturní stereotypy a ideologické fantazie dobové populární kultury s kouzelnou naivitou, což někdy za zveřejnění také stojí. Vždyť i Křížový Pete byl za stalinismu zesměšňován až absurdně, a tím výraznější klasikou trampské kultury se stal. Každý Janáčkem exponovaný text reprezentuje přitom některou ze žánrových anebo tematických linií dobrodružného, kriminálního či (dokonce) utopického románu, přičemž editor akcentoval i pohledy na subkulturu trampingu. Antologie Eskadra obětovaných respektuje veškeré do ní zahrnuté prózy jako autorsky individualizované výkony sui generis a dopřává jim stejně vřelou péči, jaká by hřála díla vysoké literatury. Kritériem výběru byl navíc domácí původ autorů a český charakter zde zveřejněných detektivek. Autoři sešitů vyráběli i kriminální příběhy z anglického prostředí, ale těch se editor vzdal. Každý ze spisovatelů je důsledně představen jediným textem a ti známější jsou záměrně zastoupeni dílem méně známým – s přihlédnutím k tomu, zda a kolikrát byl text reeditován. Výjimky z pravidla se dostalo jen „klasice“ Křížový Pete a dvěma dalším výtvorům navráceným „do oběhu“ po sametovém převratu. Díla nebyla jazykově modernizována, což některá z nich přitom už potkalo, a Pavel Janáček záměrně nepotlačoval historicitu textů. Dodejme, že Janáčkův výběr zůstal striktně ohraničen médiem sešitového románu a nejedná se tudíž o reprezentativnější výbor z veškeré dobové populární četby. Nebyly třeba zohledněny podobné příběhy vydávané Melantrichem i ve Vilímkově Malém čtenáři a Dobrodružném světě. Pavel Janáček (ed.): Eskadra obětovaných a jiné příběhy ze starých románů do kapsy. Antologie. Vybral, sestavil a průvodní texty sepsal Pavel Janáček. Přílohou svazku je zmenšené faksimile Rodokapsu 177 z 27. 10. 1938 Eskadra obětovaných. Vydal Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky. Praha 2019. 848 stran
Čas načtení: 2024-08-20 13:14:22
Jsou to dva roky, kdy policie do svých řad zařadila Ferrari 458 Italia. Už tehdy policisté vysvětlovali, že italský supersport bude dohlížet na provoz na pozemních komunikacích, často ale bude sbor také reprezentovat, například na tuningových srazech. A přesně to se po ty dva roky také děje. Policejní Ferrari pochází původně z trestné činnosti. Dřívějšímu […]
Čas načtení: 2024-11-04 20:27:00
Vondráčková nebo Není nutno. Šest písní se dostalo do evropského zpěvníku
Šest písní reprezentuje Českou republiku v oficiálním zpěvníku Evropské unie. Trvalo to devět let a do výběru se dostal třeba husitský chorál Ktož jsú boží bojovníci, Modlitba pro Martu nebo dvě písničky dvojice Uhlíř–Svěrák. Milostné písně reprezentuje skladba Karla Svobody a Jiřího Štaidla Lásko má, já stůňu.
Čas načtení: 2025-05-11 15:43:24
Lucie Minářová popisuje v podcastu Režim nerušit svou cestu od poruch příjmu potravy až po mistrovství Evropy a vlastní značku. Článek Řídí vlastní firmu, reprezentuje Česko a sledují ji desítky tisíc lidí. Úspěch je i zdravý vztah, říká se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2026-04-27 20:37:00
Tento vizuální foto pramen představuje **abstraktní malbu**, která kombinuje prvky moderního umění s **typografií**. Na tmavém, strukturovaném pozadí s nádechem **rzi a modři** se nacházejí vrstvy **bílých znaků** připomínajících písmo či šablony. Celková kompozice působí **chaoticky a dynamicky**, přičemž jednotlivé symboly se vzájemně překrývají a vytvářejí dojem hloubky. Dílo využívá **kontrastu** mezi surovým podkladem a čistotou bílých linií k vyjádření složitosti komunikace. Tato umělecká forma se zaměřuje na **vizuální rytmus** a estetickou hodnotu textu bez nutnosti jeho přímé čitelnosti.Vztah mezi chaosem kompozice a pocitem osamění starého člověka je v tomto díle definován skrze **vizuální metaforu rozpadu kognitivních schopností** a neschopnosti vnímat svět jako srozumitelný celek. **Chaos kompozice**, tvořený fragmentovanými, překrývajícími se a nečitelnými znaky, přímo reprezentuje vnitřní stav mysli, která již nedokáže efektivně zpracovávat informace. Tato roztříštěnost textu a linií evokuje situaci, kdy se **starý člověk cítí izolován**, protože jeho tradiční nástroje komunikace a porozumění se pod tlakem stáří a vnějších vlivů hroutí.Zde jsou klíčové aspekty tohoto vztahu:* **Informační zahlcení jako izolace:** Hustá síť bílých čar a neúplných písmen na pravé straně obrazu symbolizuje **příliv špatných zpráv**, které subjekt nedokáže utřídit. Tento informační hluk paradoxně prohlubuje osamění, protože jedinec v tomto chaosu ztrácí schopnost navázat smysluplný kontakt s realitou a s ostatními lidmi.* **Destrukce jazyka a identity:** Písmo, které je v kompozici rozbito na nesmyslné segmenty, ukazuje na **ztrátu iluzí** o řádu světa. Pro starého člověka tento vizuální rozpad znamená, že jeho celoživotní zkušenosti a vzpomínky přestávají dávat smysl, což vede k hlubokému **pocitu odcizení** od sebe sama i od okolí.* **Atmosféra tísně v barvách a texturách:** Temné pozadí s odstíny modré, šedé a rezavé barvy vytváří nehostinné prostředí, které umocňuje pocit, že subjekt je ve svém chaosu opuštěn. Tato barevná paleta podtrhuje **devastaci samotou**, kde světlé fragmenty písma působí jako poslední, mizející záblesky vědomí v jinak pohlcující temnotě.* **Prostorová nerovnováha:** Kompozice není harmonická, což zrcadlí psychickou nestabilitu člověka trpícího úbytkem mentálních sil. Prázdnější místa v kontrastu s agresivními shluky čar symbolizují momenty **prázdnoty a zapomnění**, které jsou klíčovými složkami osamění ve stáří.Celkově lze říci, že chaos v díle není pouhým estetickým prvkem, ale přímým záznamem **emoční a intelektuální eroze**, která starého člověka uzavírá do neproniknutelné vnitřní samoty, kde se slova mění v hluk a jistoty v prach.Využití písma pro zobrazení „špatných zpráv“ v tomto díle má několik hlubokých symbolických a funkčních významů, které přímo souvisejí s tématem rozpadu kognitivních schopností a izolace starého člověka. Písmo zde neslouží jako prostředek k předání konkrétního textu, ale jako vizuální metafora pro **invazi vnějšího světa do křehké psychiky jedince**.Zde jsou hlavní důvody, proč je v kompozici zvoleno právě písmo:* **Písmo jako nositel (ne)srozumitelné informace:** Zprávy jsou tradičně spojovány se slovem a textem. Volba písma tedy odkazuje na konkrétní médium, skrze které špatné zprávy přicházejí (např. dopisy, úřední oznámení, noviny). Avšak v tomto díle je písmo **dekonstruované a fragmentované**, což naznačuje, že subjekt již nedokáže obsahu zpráv porozumět. Zprávy se tak mění v pouhý „hluk“, který mysl zahlcuje, aniž by jí dával smysl.* **Vizualizace „přílivu“ a zahlcení:** Zdrojový text zmiňuje „příliv špatných zpráv“, který starého člověka devastuje. V obraze je tento příliv zobrazen skrze **husté vrstvení a překrývání bílých znaků**, zejména na pravé straně kompozice. Písmo svou lineární strukturou umožňuje vytvořit dojem nekonečného, valícího se proudu informací, který fyzicky i psychicky utlačuje prázdnější a temnější části obrazu.* **Kontrast mezi řádem a chaosem:** Písmo v základu reprezentuje lidskou snahu o řád, logiku a komunikaci. Tím, že jsou jednotlivá písmena v obraze rozbita na nesouvislé čáry a segmenty, autor vizuálně demonstruje **ztrátu iluzí a rozpad řádu světa**. Písmo, které by mělo vysvětlovat, zde naopak vytváří chaos, což umocňuje pocit dezorientace.* **Symbolika kognitivní eroze:** Rozpad písma přímo zrcadlí **rozpad kognitivních schopností**. Pro člověka trpícího takovou devastací se kdysi známé symboly (písmena) stávají cizími a nečitelnými tvary. Použití písma tak dovoluje divákovi nahlédnout do vnitřního světa subjektu, kde se schopnost číst realitu – ať už doslova nebo metaforicky – nenávratně ztrácí.* **Vytvoření textury osamění:** Roztříštěné znaky připomínají pavučinu nebo mříž, která subjekt uzavírá v jeho vlastní samotě. Písmo zde nepůsobí jako most k ostatním lidem, ale jako **bariéra tvořená útržky informací**, které již nelze složit do smysluplného celku.Zobrazení špatných zpráv písmem tedy není náhodné; je to způsob, jak zhmotnit neviditelný psychický nátlak a ukázat, jak se **nástroj komunikace mění v nástroj destrukce a odcizení**.Barevná paleta v tomto díle hraje klíčovou roli při vytváření atmosféry **emocionálního chladu, úzkosti a postupujícího rozpadu identity**, což jsou hlavní pilíře pocitu odcizení. Barvy zde nejsou pouze estetickým doplňkem, ale působí jako psychologické symboly vnitřní devastace starého člověka.Role barev v pocitu odcizení se projevuje v následujících rovinách:* **Dominance temných, tísnivých odstínů:** Pozadí obrazu tvořené hlubokou **modří, šedou a černou** evokuje stav melancholie a izolace. Tyto barvy symbolizují „noc vědomí“, do které se starý člověk propadá v důsledku úbytku kognitivních sil. Prázdné, tmavé plochy v levé části obrazu představují **prostorovou samotu**, v níž se subjekt ztrácí a odkud se vytrácí řád a smysl.* **Symbolika rzi a eroze:** Přítomnost **rezavých, hnědých a okrových tónů**, které prostupují tmavým podkladem, vizuálně odpovídá procesu **koroze a chátrání**. V kontextu díla tyto barvy představují „ztrátu iluzí“ a fyzickou i mentální degradaci. Působí jako skvrny času, které nahlodávají paměť a integritu člověka, čímž prohlubují jeho pocit, že již nepatří do fungujícího, jasného světa.* **Agresivní kontrast bílého písma:** Roztříštěné, **bílé až světle šedé znaky** ostře vystupují z temného pozadí. Tento vysoký kontrast neznamená naději, ale spíše **invazivní povahu „špatných zpráv“**. Bělost písma působí chladně a neosobně, jako ostré záblesky informací, které subjekt neustále vyrušují z jeho vnitřního klidu, ale kterému už nedokáže porozumět, což vede k hlubokému odcizení od okolní reality.* **Textura a nečistota barev:** Barvy nejsou nanášeny v čistých plochách, ale jsou vrstvené a působí „špinavým“, opotřebovaným dojmem. Tato vizuální neuspořádanost zrcadlí **vnitřní chaos a zmatenost**. Pocit odcizení je zde umocněn tím, že se divák (i subjekt) dívá na svět skrze filtr nečistoty a rozpadu, kde se barvy mísí způsobem, který znemožňuje najít jasný záchytný bod.Barevná kompozice tedy přímo zhmotňuje **„devastaci samotou“**, o které hovoří prameny. Zatímco temné tóny subjekt pohlcují, rezavé skvrny připomínají jeho zánik a bílé fragmenty písma ho bombardují nesrozumitelnými informacemi, čímž společně vytvářejí neprostupnou bariéru mezi starým člověkem a okolním světem.
Čas načtení: 2026-06-25 10:00:00
Diskuse autorů Britských listů o sporu prezident versus babišovci a summit NATO. Boris Cvek: O tom, kdo reprezentuje stát na summitu NATO, nemůže rozhodovat noblesa nebo znalosti, ale mandát z demokratických volebPokud si Bohumil Kartous myslí, že o tom, kdo reprezentuje Česko na summitu států NATO, rozhoduje noblesa, schopnost mluvit nebo zkušenosti, naprosto se míjí s demokracií. Ten summit je summit států, ne společenské setkání noblesních lidí. USA třeba přestavuje administrativa prezidenta Trumpa. Ano, je to hrůza, ale to je demokracie. Trump a jeho strana mají ve Spojených státech moc. Tak to je. Přes všechno blekotání, demenci, neschopnost. Prezident republiky nemůže na summitu NATO reprezentovat reálnou moc v České republice. Nemá ji. Bohužel. Co si o nás budou myslet spojenci, když tam bude Česká republika takto rozdvojená? Bude to fraška pro celý svět. Navíc Babiš a Macinka si tuhle „válku“ s velkou chutí užijí. Tohle potřebovali ze všeho nejvíce.Zachránit demokracii v USA či v ČR či kdekoli jinde znamená demokraticky získat reálnou moc. Demokracie není soutěž v noblese a znalostech. Nikdy nebyla.
Čas načtení: 2014-12-08 00:00:00
Club Monaco x Saucony Podzim 2014 / Sneakers Courageous
Letošní podzim je ve znamení usedlejších sneakers a my si nyní představíme kousek, který přesně reprezentuje tento trend. Jedná se o tenisky od značky Saucony, na kterých se podílel label Club Monaco a výsledné sneakers naleznete v regálech obchodů pod názvem Courageous. Od nás dostávají palec nah ...
Čas načtení: 2014-09-11 00:00:00
adidas podzim/zima 2014 - Highlight Lookbook
Jestliže patříte mezi adidasheads, určitě vás potěší následující lookbook, který nám prozradí, jak se label adidas Originals bude vyvíjet na konci letošního roku. Posvítíme si totiž na kolekci podzim a zima 2014 značky adidas Originals, kterou reprezentuje lookbook s názvem Highlight. Trochu nás p ...
Čas načtení: 2014-07-07 00:00:00
Undefeated léto 2014 / Kolekce Throw The Game
Label Undefeated je znám tím, že často táhne k nejrůznějším sportům, čímž je ovlivňována i jejich tvorba, což potvrzuje i následující lookbook. Ten reprezentuje oblečení na léto 2014 této značky a dostal název Throw The Game. Nicméně je nutno dodat, že obsahuje několik velmi dobře zpracovaných kou ...
Čas načtení: 2014-07-03 00:00:00
Nike Lunar Force 1 na léto 2014 / Bílá legenda v novém
Není tomu ani pár dní, co jsme si brali na paškál model Nike Air Force One a zmiňovali jsme, že je to legenda, která v posledních měsících prodělala spoustu úprav. Tento trend rozhodně nekončí. Nyní si totiž Nike Sportswear posvítili na posvátnou bílou barvu, která tento model reprezentuje a přidě ...
Čas načtení: 2014-06-04 00:00:00
Oblečení Alife na léto 2014 / Lookbook
Americká značka Alife se na nějaký čas stáhla do ústraní, ovšem nyní se vrací a v plné síle, jelikož představila zbrusu novou kolekci pánského oblečení. To jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít a tak vám představujeme lookbook, který reprezentuje edici Alife na léto 2014. Váš šatník se již určitě ...
Čas načtení: 2014-02-24 00:00:00
Oblečení Black Scale na jaro 2014 - Lookbook
Label Black Scale patří v zámoří mezi velice uznávané značky, u nás si také již vydobyl jméno, a proto mnoho z nás ví, že v designérském studiu Black Scale se tvoří kvalitní kousky. To si předvedeme i u následující nejnovější kolekce jaro 2014 značky Black Scale, kterou reprezentuje obsáhlý lookbo ...
Čas načtení: 2013-10-27 00:00:00
Daily Paper podzim/zima 2013 - Sexy baseball dresy
Americký label Daily Paper v našem magazínu příliš často nenaleznete, ovšem řekli jsme si, že následujícího lookbooku by byla škoda, pokud bychom se o něj nepodělili. Seznamte se s lookbook Daily Paper, který reprezentuje edici baseballových dresů, přičemž nás samozřejmě nejvíce zaujali modelky, c ...
Čas načtení: 2013-03-24 00:00:00
HUF jaro 2013 / Druhá várky míří do obchodů
Možná se zdá, že americký label Huf přichází s druhou várkou jarní kolekce trochu opožděně, ovšem stačí se podívat z okna a je vám hned jasné, že edice šla ven pravděpodobně dřív, než musela. V dnešním článku si představíme lookbook, který reprezentuje druhou várku pánského oblečení od značky Huf, ...
Čas načtení: 2012-06-14 13:00:00
Converse x Braniff International / S Converskami do nebes
Tenisky Converse jsou v těchto dnech ožahavým tématem, většina z nás shání sneakers na léto, ve kterých by bylo možno prochodit celý den, ovšem máme tu jen několik kandidátů. My si dnes představíme edici od značky Converse, která reprezentuje známou společnost Braniff International Airways, jež má ...
Čas načtení: 2012-05-13 00:00:00
Nike x NFL Air Max 90 Hyperfuse Pack / Komu fandíš?
Značka Nike Sportswear se rozhodla udělat radost fanouškům ligy NFL a přesně pro ně vytvořila exkluzivní kolekci kultovních tenisek. Každá barevná kombinace reprezentuje určitý tým z ligy, takže odteď bude na stadionech možnost vidět pouze dvoje sneakers. Hlavní slovo v tomto packu budou mít nejsp ...
Čas načtení: 2012-01-02 00:00:00
Ronnie Fieg x Asics / Přirozeně krásné Gel Saga Mazarine Blue
Známý návrhář Ronnie Fieg je specialista na tenisky Asics, ovšem většinu jeho tvorby tvoří model Gel Lyte III. Ronnie se rozhodl pro změnu a tentokrát upravil neméně slavné tenisky Gel Saga. Když vyslovíme jméno Ronnie Fieg, většině z nás se vybaví i sexy slečnu, která dané tenisky reprezentuje a ...
Čas načtení: 2011-07-31 13:00:00
XLarge Holiday 2011 / Lookbook s japonským knírem
Japonský streetwear reprezentuje mnoho značek, avšak pouze několik labelů se dostalo na takovou světovou úroveň jako právě XLarge. Tato fenomenální firma vytvořila kolekci s názvem Holiday 2011, kterou si v dnešní zprávě představíme. Příznivci XLarge už tuší, co mohou očekávat, ostatním se teď pok ...
Čas načtení: 2010-11-26 13:00:00
Mishka Holiday 2010 Lookbook / Letošní zima ve znamení elegantní střihů
Seznamte se s novým lookbookem amerického labelu Mishka, který reprezentuje aktuální kolekci Holiday 2010. Na realizaci fotek se podílela především Elizabeth Weinberg. Hned při první pohled na fotky mně zaskočila celková tmavost oblečení z této kolekce, ovšem v tom byl právě záměr. Návrháři od Mis ...