Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-03-19 15:14:38

Ukrajina předá seznam infrastrukturních zařízení, na které Rusko nemá útočit

Ukrajina předá partnerům seznam energetických, infrastrukturních a civilních zařízení, která by mělo Rusko ušetřit, pokud by skutečně po 30 dní neútočilo na ukrajinská energetická a infrastrukturní zařízení. Pokud Moskva na tato zařízení skutečně přestane útočit, pozastaví také Kyjev útoky na energetické a infrastrukturní objekty Ruska. Oznámil to ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

Čas načtení: 2024-02-07 08:49:02

Proč oprava silnice v Česku trvá? Protože...

Proč jsou věci v Česku složité? Ukážu vám to na případu, který mám už trochu v oku. Taková rekonstrukce silnice. Pojďme se podívat na to, proč v Česku trvá měsíce ba i roky, zatímco Čína nebo Holandsko to spíchnou za víkend. Jak se opravuje silnice? Inu, odfrézujete starý povrch a vylijete nový - to je taková stavbařská obdoba Cermatího formuláře, co spíchne středoškolák za týden. Jasně, když to bude takhle, tak to pořešíte obratem. Děláme to tady rok a zatím jsem na takový případ nenarazil. Ve skutečnosti toho v silnici máte mraky jiného, protože bylo (a je) zvykem tam přihodit inženýrské sítě, zejména vedení technického vybavení. Například kanalizaci, vedení elektřiny, datových sítí, plynu nebo topné kanály. Vodovodní řad. A tady to začíná být zajímavé, protože každá taková síť zvykne mít jiného majitele. Elektřina je třeba ČEZ Distribuce, voda místní vodárny, plyn Gasnetu, datové sítě dalších dvou operátorů a nepoužívané topné kanály už nejde dohledat. Moudré je v takovém okamžiku už mít rozmyšleno, zda tuto infrastrukturu není vhodné opravit, neboť by bylo trapné vylít novou silnici a za týden dostat echo, že je třeba to rozkopat, protože zkolaboval kanál. Řekněme, že jako v našem případě kanalizace patří obci, takže se rozhodnete ji opravit, plus upozorníte všechny ostatní, že se něco bude dít a ať si to rychle rozmyslí. Obojí je zakázka velkého rozsahu, takže ji soutěžíte. Zvláště soutěžíte zborku/rozborku silnice, zvláště opravu kanalizace, protože tohle jedna firma nezvládne udělat dobře a/nebo přiměřeně levně a o peníze tu jde. První problém přijde ve chvíli, kdy se jeden z účastníků tendru na opravu silnice odvolal, jenže tendr na opravu kanalizace dobíhá v termínu, takže musíte vítězi dát vědět, že se termín opravy posouvá na neurčito. Opravář kanalizace nechce o zakázku přijít, tak neurčitě přislíbí, že se uvidí, až se uvidí. Konečně jsou vypořádány námitky opravářů silnic, takže se silnice rozkope, což je ten moment, který vidí běžní obyvatelé města (v tuhle chvíli za sebou máte cca. čtyři měsíce práce). Okamžitě se dohadujete s vysoutěženým opravářem kanalizace na novém termínu, jenže on má zrovna plno, protože začal opravovat ve vedlejším městě. V tu chvíli víte, že budete mít silnici otevřenou minimálně měsíc bez toho, že by se do kanalizace hráblo. A vypadáte jako trotl, který není schopný si dát za sebe dva termíny objednávek. Konečně přijíždí první lidé opraváře kanalizace, pracuje se pomalu, protože nemohl poslat všechny lidi, polovina jich dodělává ještě to v sousedním městě. Ale už to alespoň vypadá, že se něco děje. Vykope se kanalizace, jenže se mezi tím ozvou elektrikáři, že by si přeci jen chtěli dát silnější kabel. Křičíte, že to už ani omylem, že měli dost času si to rozmyslet, oni si obratem podávají žádost o výkopové povolení, protože už mají hotový projekt a přikleplé od vedení posílení páteřního rozvodu, takže půlce obce přestane vypadávat elektřina. Výkopové povolení byste jim udělili tři týdny po plánovaném termínu dokončení silnice, čili se s nimi domlouváte, že to přeci jen nějak půjde a ať si ten kabel udělají, až bude hotová kanalda, co už s tím taky, tu elektřinu obec potřebuje. Mezi tím se přihlásí firma, která tvrdí, že její jsou ty topné kanály a že je sice nepoužívá, ale poškodit je nesmíte, že je chce zrovna prodat. Ujišťujete je, že nic nepoškodíte a že chcete nabývací titul, jestli jsou fakt její, ona odpovídá, že při předběžném ohledání není dodrženo ochranné pásmo, takže si telekomunikační operátor má posunout chráničku o 120 cm vedle ve výkopu, v němž zbývá po započtení ochranných pásem sítí deset čísel. Znovu požádáte o nabývací titul, což znamená, že zatím situaci nemusíte řešit. Do toho volá stavbyvedoucí, že plynové potrubí, které na projektu z roku 1978 vede přesně tudy, vede přesně jinudy, kudy elektrikář pokládá kabel vedoucí přímo do Temelína a že to norma nevidí úplně pozitivně. Zdvořile žádáte plynaře, aby si plynovou přípojku šoupli a oni promptně odpovídají, že si to naprojektují, vysoutěží překlad a přeloží, že máte pravdu. A že to bude tak měsíc trvat, než si to naprojektují, měsíc budou soutěžit, měsíc čekat na dodavatele a pak se měsíc bude šoupat. Stavbař řve, vy řvete, jediný výsledek je, že oba chraptíte. Jste tři měsíce od momentu, kdy jste do silnice hrábli a máte před sebou výhled na další čtyři měsíce, kdy se budou po staveništi prohánět leda mravenci. Je listopad, po mnohých prostojích a odkladech si všichni si v silnici zhruba tak vykutili, co měli. Před měsícem přišel nabývací titul, v němž se tvrdí, že národní podnik Dřevoplast převádí kotelnu včetně příslušenství na státní podnik Sádromont, jehož právním nástupcem je někdo, jehož jméno vzdáleně připomíná odesilatele dopisu. Ptáte se právníka, jestli topný kanál je příslušenství, ten dává nesestřelitelný právní rozbor na pět stránek, že ano, přičemž jeho kolega z téže právní kanceláře na dopis lepí postit lístek, že podle něj to tak není. Vydáváte pokyn k uzavření silnice, máte za sebou osm měsíců perné stavby, z níž asi tak tři týdny se na stavbě něco nevalným tempem dělo. A jste v pohodě, protože do konce listopadu zbývá ještě pár dní, obalovny asfaltu zavírají až v půlce prosince, takže to ještě všechno stihnete vylejt a teprve pak zatelefonujete údajnému majiteli kanálů, že ochranná pásma byla dodržena a že se o tom bohužel nemůže přesvědčit, protože už je zavřeno a jeho žádost byla ověřena pozdě. Už se nemůže nic pokazit. Ráno jdete do práce, s dětma, které se radují, jak krásně chumelí. Zvoní mobil. Stavbař vás upozorňuje, že zima letos začala o dva týdny dříve a že obalovna ukončila provoz, takže vylít povrch můžeme až zase v březnu, když si rychle rezervujeme materiál. Jenže oni s námi mají smlouvu jen na letošní rok, museli by platit penále, s tím nesouhlasí. Účtárna vás upozorňuje, že fakturu za opravu silnice je potřeba zaplatit do konce roku, jinak narozpočtované peníze propadnou. Dvě hodiny řešíte finanční operaci, která rozhodně nebyla v přířučce “Podvojné účetnictví snadno a rychle”. Jasně, stavbař už má na březen sehnané zakázky, musí živit lidi, nemůžete mu to vyčítat. Obvoláte ostatní stavbaře, jenže na položení asfaltu za pár korun se vám každý vykašle. Zakázku by brali celou, ale ne tuhle prkotinu, se kterou jsou jen nervy. Starý dodavatel vám z lítosti zkusí na přelomu dubna a května někoho sehnat, kdo tam rychle položí asfalt. Je květen a vy po roce a třech měsících máte konečně hotovo. Jste vyflusnutí, demotivovaní, na pokraji alkoholismu a s vědomím toho, že jste porušil čtyři směrnice a dva zákony. Vaše investiční oddělení na poradě dostane vlažnou pochvalu, protože všichni přeci jen cítí, že chválit se za tempo opravy 60 cm silnice za den není to pravé ořechové. Do toho šéf investic zahlásí “A teď si to samé uděláme na silnici v městské památkové zóně, na kdy naplánujeme první schůzku s archeology?” - a vy si uvědomíte, že tohle byla ještě ta snadnější varianta. Kolem desáté večer máte teprve možnost zamyslet se nad otázkou, kterou vám někdo sugestivně položil na facebooku: co ty debile kurwa může být tak těžkého na tom, opravit 300 metrů silnice? Nevím. Další otázku. Update: Jo a jak to dělají ty holanďani? Za prvé nemají infrastrukturu v tak katastrofálním stavu, takže se jim to tolik nesype. Za druhé od toho mají dokumentaci, kterou jsme my v Akci Z nepořizovali. Takže vědí, do čeho hrabou. A za třetí jejich infrastrukturní firmy nevyoutsourcovali projekční a opravářské kapacity, takže si všechny tyhle věci řeší inhouse a nečekají na to, co jim kdo udělá zvenku. A možná jsou tam ještě další finty. Rád se poučím…

Čas načtení: 2022-07-20 08:59:44

Chaos v tropickém nikoliv-zrovna-ráji

Srí Lanka čili Cejlon čili Taprobané se v posledních dnech nachází ve stavu naprostého chaosu. Životní úroveň obyvatelstva se propadla, elektřina funguje sporadicky, pohonné hmoty nejsou, zásobování potravinami je ohroženo a prezident Radžapaksa uprchl ze země před davy lačnícími po jeho hlavě. Zní to jako klasický příběh z rozvojové země ovládané diktátorem, ale povrchní podoba klame. Tento druh ekonomické krize, která odstartuje národní revoltu, není pro současnou jižní a jihovýchodní Asii zrovna typický. Většina států v regionu se vyvíjí celkem slibně i přesto, že epidemie covidu-19, propad turistiky a další problémy nedávných let je postihly stejně jako Srí Lanku. Indie je sice poněkud neuspořádaná jako vždycky, ale zřetelně hospodářsky roste. Bangladéš si vybudoval silný textilní průmysl, který je obvykle první vlaštovkou plošné industrializace. Thajsko a Malajsie zbohatly natolik, že se zařadily do kategorie zemí s vyššími středními příjmy a Indonésie se je snaží dohnat. Singapur je vysloveně rozvinutý stát. Ve vyslovených hospodářských problémech se z nedalekých států koupe jenom Myanmar (Barma), kde sedí vojenská junta na trůnu z bodáků, ale i tady srovnání se Srí Lankou nesedí. Srí Lanka je totiž demokracie, sice nedokonalá (která je dokonalá?), ale přece. Měla by být schopna ty nejhorší vládce odstraňovat ve volbách. A přesto je současná katastrofální situace důsledkem dlouhodobého vládnutí rodinného klanu Radžapaksů, který byl do svých funkcí opakovaně zvolen (2005, 2010, 2010 podruhé, 2019, 2020) a který se s přestávkami drží u moci už skoro dvacet let. Pokud je mi známo, volební mechanismy na Srí Lance přiměřeně fungují – nikdo nepálil voličům paty ani jim nevyhrožoval gulagem pro případ, že by nechtěli hodit hlas nějakému konkrétnímu kandidátovi. Úplatky a švindly nepochybně jsou, ale asi ne ve větším rozsahu než v onom nedalekém Thajsku a Malajsii, které jsou přitom ekonomicky o hodně silnější. (Říkám „asi“, protože toto se opravdu těžko exaktně měří.) Stojí za to se na Srí Lanku podívat blíže. Kdyby jenom pro to, že podobné tendence v menším měřítku by jednoho dne mohly nastat i u nás v Evropě. Pozor na politické dynastie Jak už řečeno, Radžapaksové vyhráli volby hned několikrát. Úmyslně o nich mluvím v množném čísle, protože rodinný charakter jejich strany je srílanskému voliči dobře známý. Po každém volebním vítězství kolonizovala rodina Radžapaksů nejvyšší pozice ve státě stylem „škatulata, hejbejte se“. Zkuste si sednout k Wikipedii a nakreslit podle jejích údajů na papír graf, kdy byl kdo z nich prezidentem, premiérem, ministrem obrany atd. Bude to velkolepá mazanice. První varování: politické dynastie nejsou úplná výjimka ani v západním světě – viz Bushové, Clintonové nebo Kennedyové v USA, Trudeauové v Kanadě; také současná předsedkyně EK Ursula von der Leyen je dcerou významného politika CDU. (S klesající porodností ve vyspělém světě je ovšem nepravděpodobné, že by se někde u moci vyskytovalo šest bratří naráz.) Dědění politických, a dokonce i akademických funkcí je oblíbený problém na jihu Evropy, s tradicí sahající až někam do starověku. Státy jako Itálie a Řecko proti nepotismu přijímají (nepříliš účinná) opatření. Srílanští Radžapaksové jsou samozřejmě extrém, ale měli bychom si na to dávat pozor i u nás. Pokud se vám z billboardů podbízí nějaký syn či dcera s velkým jménem, zvažte dvakrát, zda chcete tento rodinně-politický model posilovat svým hlasem. Vydržovat si bílé slony Pojďme dále. Vláda Radžapaksů byla charakteristická nejen kleptokracií, ale i utrácením, které si srílanská ekonomika nemohla dovolit. Šetřivý politik je málokdy populární, na světě je jen několik málo států, kde by slib „nebudu moc utrácet“ byl pro voliče přitažlivý (i v EU je „spořivá čtyřka“ ve výrazné defenzivě). Příkladem, na kterém se toto ilustruje, může být nový přístav ve městě Hambantota. Srí Lanka coby ostrovní stát potřebuje přístavní infrastrukturu, ale až donedávna to znamenalo jeden velký přístav v hlavním městě Colombo. Je to „holt” jen Srí Lanka, a ne nějaký ekvivalent Německa nebo Číny, které chrlí průmyslové produkty po milionech tun a potřebují k jejich vývozu gigantické přístavy typu Hamburku, Rotterdamu nebo Šanghaje. Srí Lanka vyvážela hlavně oblečení a zemědělské produkty, například čaj, a v objemech, na které stačil i přístav středních rozměrů. Radžapaksové se ovšem pustili do stavby přístavu nového, v městečku Hambantota, a navíc na dluh (jak jinak). Byl to přesně ten druh projektu, kterému se v anglické hantýrce říká white elephant, podle staré tradice královských dvorů vydržovat si extrémně drahé bílé slony. Ačkoliv se myšlenka na stavbu Hambantoty přetřásala už dlouho, všichni potenciální investoři si ji vyhodnotili jako neperspektivní – až na Čínu, která do ní nalila peníze, ovšem s vysokým úročením. O několik let později se Srí Lanka dostala do dluhových problémů a levně pronajala nový přístav na 99 let – inu, Číně. U městečka Hambantota ještě chvíli zůstaneme, protože nový přístav není jedinou pochybnou novostavbou, která tu stojí. Vzniklo tu například obří kriketové hřiště, které má mnohonásobně více sedadel (35 tisíc) než samotná Hambantota obyvatel (něco přes osm tisíc). Také je tu nové dvanáctipatrové kongresové centrum s koncertní halou. Mimochodem, klan Radžapaksů pochází z … Hambantoty. To je překvápko, že? Varování druhé: přemrštěné infrastrukturní projekty, které mají posloužit jako pomníček určitého politika nebo symbol toho, jak dobře se o region „stará“, jsou občasným problémem i v Evropě a v Americe. Aljašský projekt mostu nikam (Bridge to Nowhere), kolem kterého zuřily politické bitvy mnoho let, než byl zrušen, letiště duchů na jih od Madridu, skotský parlament… A střední a východní Evropa v tomto nemá žádnou výjimku. Maďaři budou znát velký fotbalový stadion v Orbánově oblíbené vesnici a domácí čtenáře tímto upozorňuji na jihočeské mezinárodní letiště, jehož hospodářská hodnota je v nepříliš hustě zalidněném kraji jednoznačně záporná a jehož terminál posloužil na jaře aspoň jako ubytování běženců z Ukrajiny, protože tam nikomu a ničemu nepřekáželi. Naštěstí se většinu takových bílých slonů podaří zarazit včas. Teď nepotěším některé příznivce současného prezidenta, ale projekt kanálu Dunaj-Odra-Labe považuji za českou Hambantotu a jsem rád, že od pozdního středověku, kdy byl zvažován poprvé, se do něj žádná vláda nepustila, ani královská, ani císařská, ani republikánská. Evropa si dává vlastní gól Dalším zajímavým příběhem z doby vlády Radžapaksů je nucený přechod na bio (organické) zemědělství. Jednoho krásného dne se zkrátka stalo to, že vláda vyhlásila zákaz dovozu chemických hnojiv z ciziny. Vzhledem k tomu, že Srí Lanka nemá dostatek chemického průmyslu k tomu, aby si dostatek hnojiv vyrobila sama, znamenalo to de facto nucený přechod na bio zemědělství ze dne na den. Což by samo o sobě byl problém, i kdyby na to země měla; takové přechody se i v daleko bohatších státech a na daleko bohatších farmách plánují několik let dopředu. Srí Lanka na to navíc neměla, což bylo podle všeho i samotným důvodem k vyhlášení onoho geniálního zákazu. Radžapaksové se zkrátka snažili ušetřit tvrdé valuty, které jsou k nákupu hnojiv na mezinárodním trhu potřeba, a dospěli k názoru, že když se zemědělci po staletí obešli bez nich, jistě to zvládnou i teď. Ano, po drtivou většinu své státní existence (a že je to stát s velmi starou tradicí) fungovala Srí Lanka bez hnojiv … jenže taky měla zhruba jeden milion obyvatel, kdežto dnes, po klasické populační explozi ve druhé polovině dvacátého století, jich má dvacet dva milionů. Důsledek: akutní nedostatek základních potravin, jako je rýže. Varování třetí: motivace v Evropě může být jiná, ale následky podobné. Náš malý, milý Green Deal za pouhý bilion eur, kombinovaný se zcela zbytečným odstavováním jaderných elektráren v Německu, byl problémem už před válkou na Ukrajině. Teď, když zuří, musíme počítat s nedostatkem energie. Evropa je mnohem bohatší než Srí Lanka, takže to nějak vstřebá, aniž by von der Leyenová musela prchat z vlastního sídla, ale stejně jde o spektakulární vlastní gól. Tím nechci říci, že ekologické iniciativy jsou absurdní samy o sobě – nikdo by asi nechtěl žít v „rakovinné vesnici“ jen proto, že je to levnější. Ale lze je uskutečňovat konzervativně nebo naopak hazardérsky. A to, že politici na špičce EU před pár lety poslechli mladou Grétu a její požadavek „chci, abyste propadli panice“, přispělo k dnešní neutěšené energetické situaci. Panika je přesně ten duševní stav, který je nevhodný pro dělání strategických rozhodnutí. Pokud tón debaty určují apokalyptické vize, o zbrklá a nestabilní řešení je víceméně postaráno. Naštěstí aspoň ty odstavené uhelné elektrárny ještě nikdo nezbořil, takže je lze nouzově zapnout…   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2020-01-08 09:29:38

Bruno Maçães: Čína vytváří nový světový pořádek – síť založenou na hospodářském tlaku

S již druhým fórem o Pásmu a stezce chtěl Peking dále posunout svoji velkou zahraniční a hospodářskou iniciativu Pásmo a stezka. Není to ale jen infrastrukturní projekt, domnívá se politolog Bruno Maçães, bývalý portugalský ministr pro evropské záležitosti.    Pane Maçãesi, máme se čínské inciativy Pásmo a stezka obávat? Iniciativa Pásmo a stezka mění svět. Na Západě musíme být připraveni na zlomy a změny. A na to, že ve světě ztrácíme vliv. Projekt Pásmo a stezka je projektem, který rozšiřuje moc Číny.    Chce Čína dominovat světu? Je to čínský plán, jak vytvořit nový světový pořádek. Nebude to koloniální říše podle evropského stylu. Lepší srovnání je americký světový pořádek: síť moci, která je založena na hospodářských vztazích a hospodářském tlaku. Nejedná se proto jen o jakousi iniciativu, ale nový politický a světový pořádek.   Proč je tedy Pásmo a stezka označována za iniciativu?  Slovo „Iniciativa“ se v čínském popisu neobjevuje. Myslím, že ho Číňané v angličtině používají proto, aby celá záležitost dostala spíše technický a hospodářský charakter. Politické a kulturní souvislosti mají být spíše v pozadí. Ale v poslední době jsem při rozhovorech s úředníky a politiky v Pekingu zjistil, že v angličtině stále častěji mluví jen o Pásmu a stezce a výraz iniciativa vynechávají.   Nápadné je, že Peking má prakticky pro každou zemi ve světě místo v Pásmu a stezce – kromě USA. Je to plán, který je zaměřen proti USA? Čínské úřady by to nikdy neřekly, ale mně se to zdá zřejmé. Pásmo a stezka sice není jako takové zaměřeno proti USA, ale proti americké moci a světovému pořádku, který je formován USA. Peking chce dosáhnout toho, že do poloviny tohoto století bude svět veden Čínou a USA jako stejně silnými mocnostmi.   Co to znamená pro západní demokracie, pro Švýcarsko, pro Evropu? Všechno to směřuje ke světu, ve kterém Evropa bude silněji navázána na Čínu než na USA. Možná se Amerika stane stále více ostrovem, který si pochvaluje svoji suverenitu, aniž by přitom musela brát ohledy na ostatní. To se například ukazuje, jak Washington nechce být závislý v telekomunikační oblasti 5G na Číně. Na rozdíl od toho Evropa může s větší závislostí na Číně žít. A doufat, že Čína jako protislužbou bude do určité míry závislá na Evropě. Neboť Evropa je částí stejného superkontinentu jako Čína: Eurasie. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} V Evropské unii se ovšem objevují obavy, že Čína se bude pokoušet členské země proti sobě rozehrávat. Jedná Peking podle známé formule Rozděl a panuj? Čínskou strategii bych spíše popsal jako rozdělit a připoutat. Čína se obává silné Evropy, která je stejně jako USA geopolitickým rivalem. Pekingu je proto rozdělená Evropa, se kterou může navazovat různé hospodářské vztahy, milejší.   Může se vůbec demokratická Evropa se svými dlouhotrvajícími rozhodovacími procesy postavit Číně, která je centrálně autokraticky řízena? Čína by se mohla stát podnětem pro evropskou integraci. Poprvé po sedmdesáti letech po skončení druhé světové války je Evropa konfrontována s ohrožením, které by ji mohlo donutit stát se politickou unií nebo federativním státem.    Je tedy Čína společným nepřítelem, který dovede Evropany k tomu, že se sjednotí? Přesně. Možná právě proto nemáme v Evropě doposud politickou unii, protože neexistovalo žádné existenční ohrožení. Ani Sovětský svaz nebyl takovým ohrožením, protože jsme měli vždy USA jako bezpečnostního garanta v zádech. Třeba budeme jednou Číně vděčni za to, že nás donutila semknout se. Už nyní se obraz Číny v Evropě silně změnil.   Jaké změny zaznamenáváte? Je to vědomí toho, že Čína je ekonomické ohrožení. Čína se posunula do technologických oblastí, ve kterých by měla být Evropa vedoucí. Najednou mají evropské firmy problémy uzavírat obchody v třetích zemích v těch oblastech, kde byly dosud dominantní. Když se dříve v Africe jednalo o to, kdo postaví továrnu, elektrárnu nebo železnici, dostávaly zakázky většinou evropské firmy…   …a teď jim to seberou Číňané. Ano, Evropa pochopila, že konkurence se stala tvrdší a Čína už proniká do oblastí, které byly dříve vyhrazené Evropě. Zejména pro Německo to nebylo příjemné probuzení. Ukazuje se také, že Peking mění v Evropě politiku. Například země jako Maďarsko nebo Řecko už v otázkách lidských práv podporují čínskou pozici, která se výrazně odlišuje od evropské. To je skutečný šok. V poslední době bylo takových šoků více.   Mluvíte o lidských právech. Ta vidí Čínská lidová republika úplně jinak než Evropa. Pozoruji, že se Evropa stále méně zajímá o lidská práva v Číně. Když evropští diplomaté při jednání s čínskými protějšky předkládají svoje požadavky, nemluví už o lidských právech tak jako třeba před deseti lety. Mluví o hospodářském přístupu, anebo o roli čínského státu v ekonomice. Už nevěříme tomu, že můžeme udělat Čínu „západní“. Stačí nám, když Čína dodržuje určitá základní pravidla hospodářské soutěže.   Při pohledu na mapu Eurasie vás nevyhnutelně napadne Rusko. Jakou roli hraje Rusko v novém Čínou prosazovaném světovém pořádku? Rusko se musí rozhodnout. Může se stát mostem mezi Čínou a Evropou, anebo velkým prázdným prostorem. Někteří ruští politici a intelektuálové se obávají, že západní část Ruska absorbuje Evropa a východní – tedy části Sibiře a Dálného východu – Čína. Sice ne politicky, ale hospodářsky. V energetických otázkách už dnes vidím, jak Rusko rozehrává svoji pozici uprostřed: Pokouší se vybudovat trh s energiemi, kde je hlavním producentem a Čína a Evropa jsou hlavními spotřebiteli. Na tomto trhu má Rusko kvazi monopol a může oba spotřebitele proti sobě rozehrávat.   Ale vztah Ruska k Evropě je zatížen… Myslím si, že bude záležet na nástupci Putina, aby ty vztahy zlepšil. Současně musí Moskva prohlubovat i vztahy s Pekingem. Tak by se mohlo Rusko stát zemí, která bude z nového světového pořádku nejvíce profitovat.   Po ruské anexi Krymu Evropa uvalila na Rusko sankce – a to se okamžitě posunulo blíže k Pekingu a začalo se zajímat o Pásmo a stezku. Jak se má Evropa v tomto trojúhelníku s Čínou a Ruskem chovat? Musíme se s našimi sousedy Čínou a Ruskem nějak dohodnout. Evropa nemůže jednoduše říci: „Nemáme tyto oba režimy rádi a nechceme s nimi nic mít.“ To je americká pozice. Evropa naproti tomu musí být pragmatičtější, dosahovat kompromisů a nezbytně zabránit tomu, aby došlo k alianci mezi Čínou a Ruskem.   Označujete Čínu a Rusko jako sousedy Evropy. Tak to ale v Evropě nevidí mnoho lidí… To je nový euroasijský svět. Naši sousedé nejsou Německo nebo Francie, nýbrž Rusko a Čína, ale také Indie a dokonce Indonésie. Proto by se evropští diplomaté neměli učit jen francouzsky nebo německy, ale nezbytně také rusky a čínsky. Evropa nemůže v žádném případě přerušit vztah s Čínou, i když nás Amerika k tomu bude nutit. Potom by se Čína spojila s Ruskem a bude tady opět mentalita studené války. Je v našem zájmu tomu zabránit.   Čína hovoří v souvislosti s Pásmem a stezkou stále o tom, že pro zúčastněné země se jedná o win-win situaci. Je to více než jen krásná rétorika? Snažme se být féroví. Je pro mne těžké najít zemi, které by se kvůli Pásmu a stezce vedlo hůř než před pěti lety. Jistě, určité země jsou zadlužené, ale to byly už předtím. Pákistán potřeboval doposud už 21 programů Mezinárodního měnového fondu, a není to vinou Pásma a stezky, že teď potřebuje další. Džibuti se zatížilo dluhy, ale má teď nejlepší přístav v Africe. Přirozeně je mnoho zemí, které profitovaly málo. A Čína profitovala více než přijímající země. Ale to vyplývá z logiky procesu.   Není příliš brzy chtít rozhodovat o úspěchu nebo neúspěchu Pásma a stezky? K velkému testu dojde zhruba za deset let. Pak se budeme moci ohlédnout a říci, zda tady jsou úspěchy. Západní rozvojový model na mnoha místech selhal. Na jiných místech, například v Jižní Koreji, ukázal ohromující výsledky. Čína musí v příštích deseti letech předvést podobný úspěch. Ne 20 zemí, ale jeden nebo dva jasné úspěchy jsou potřeba.   Které země mohou posloužit jako takové úspěchy? Myslím, že Etiopie je na dobré cestě. Je ovšem nutné říci, že je to především díky Etiopii samotné. Ale Čína se na tom podílí, na rozdíl od Evropanů a Američanů, kteří jsou tam nepřítomni. Vidím také Kazachstán jako křižovatku a už zmíněné Džibuti. A Pákistán je také malým krokem k úspěchu.  {/mprestriction}  Přeložil Miroslav Pavel.   Bruno Maçães (*1974) je politolog a bývalý ministr pro evropské otázky v portugalské vládě. Nyní pracuje jako autor v Pekingu. Jeho knihy „The Dawn of Eurasia – on Trail of the New World Order“ a „Belt and Road – a Chinese World Order“ se zabývají geopolitickými změnami, které jsou vyvolány čínským vzestupem.

Čas načtení: 2019-11-13 16:17:17

Ekonomka Stephany Griffith-Jonesová: Zbytek světa vždy obdivoval vytvoření a výkony EU

Mezinárodně uznávaná ekonomka českého původu Stephany Griffith-Jonesová je autorkou či editorkou pětadvaceti knih včetně práce Čas pro viditelnou ruku, kterou připravila s Josephem Stiglitzem a José Antonio Ocampem. Působila jako poradkyně národních i mezinárodních institucí (například České národní banky, brazilského prezidenta Cardosa, Evropské unie, OSN). Za své zásluhy získala v roce 2006 cenu Významná Češka ve světě.   Jak hodnotíte současný stav eurozóny? Jste stejně skeptická jako váš kolega Stiglitz? Myslím, že Stiglitz oprávněně kritizoval některé prvky eurozóny jako například Pakt růstu a stability a jeho úzkou interpretaci po dluhové krizi, která například vnutila přehnaně restriktivní politiku dlužnickým zemím Španělsku, Portugalsku, Irsku a zejména Řecku. V Řecku to vedlo k poklesu HDP o 25 % a k obrovským nesnázím. Rovněž oprávněně kritizoval německou politiku nulového rozpočtového schodku, která podkopala růst v Německu, v Evropě (včetně Česka) i ve světě. V Německu se teď čím dál tím více diskutuje o nutnosti tuto politiku změnit, neboť růst se tam prakticky zastavil. Takže výzvy k expanzivnější rozpočtové politice od Stiglitze, Krugmana, některých německých ekonomů jako Petera Bofingera a dalších, k nimž se sama počítám, se setkávají s narůstající podporou většiny ekonomů. Ale eurozóna potřebuje ještě další reformy (doporučuji Stiglitzovu knihu Rewriting the Rules oft he European Economy). Teď je třeba, aby politici naslouchali a jednali! Musím zdůraznit, že osobně jsem přesvědčená Evropanka a podporuji Evropskou unii! Od padesátých let přináší neocenitelné období míru a prosperity. Ale hospodářskou politiku po roce 2008 je třeba zásadně přehodnotit. Přesto zásadně nesouhlasím s euroskeptiky, hlavně ve Velké Británii, ale i jinde v Evropě. Zbytek světa vždy obdivoval vytvoření a výkony EU. Těžko se mi chápe ta vlna euroskepticismu, která se, doufám, brzy zlomí.   Nepřispívá k euroskepticismu právě ta chybná hospodářská politika?  Chyby v hospodářských politikách států eurozóny skutečně přispěly k euroskepticismu; zejména nízký nebo nulový růst a zhoršující se příjmové nerovnosti. Ale není tam vždy přímá souvislost. Nedávno jsem například byla v Řecku. I když tam byli poškozeni nadměrnými rozpočtovými škrty, je zajímavé, že podpora krajní pravici v nedávných volbách byla nízká a navíc klesá. K nárůstu euroskepticismu a krajní pravice přispívají i neekonomické faktory. Ale určitě nelze popírat vinu chybné politiky rozpočtových škrtů. Proto jasně podporuji štědřejší rozpočtovou politiku.    Máte dojem, že eurozóna se v posledních letech změnila k lepšímu? V čem konkrétně?  Leccos se zlepšilo. Například volnější měnová politika Evropské centrální banky, a především Draghiho politika záchrany eura za každou cenu, která nic nestála a měla velmi pozitivní dopady. Ale monetární politika sama o sobě nestačí, musí být podpořena politikou rozpočtovou. Zmíněný Junckerův plán byl pozitivním krokem. Ale ještě toho tolik zbývá!    Měli bychom uspíšit náš vstup do eurozóny? Této otázce jsem se výzkumně příliš nevěnovala. Nemyslím si, že by to bylo až tak zásadní rozhodnutí, protože koruna de facto stínuje euro. Myslím, že z dlouhodobého hlediska je namístě přistoupit ke společné měně. Otázku načasování bych přenechala kolegům, kteří se tím tady zabývají; nakonec ale půjde stejně o politické rozhodnutí. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} A ztráta možnosti devalvovat? Pokud by ji Řekové měli, patrně by nedopadli tak tvrdě. Vstupem do eurozóny sice ztratíte suverénní kontrolu nad směnným kurzem, ale protože tím vstupujete do mnohem většího ekonomického celku, tak zase získáte lepší ochranu před spekulativními útoky na mezinárodním trhu. Posílíte svoji suverenitu nad mezinárodní spekulací. Navíc, i když je česká ekonomika úspěšná, s dost nízkou zadlužeností a s opatrnou makroekonomickou politikou (někdy až příliš opatrnou, protože expanzivnější politika by podpořila růst a prospěla chudším), stále se jedná o ekonomiku malou, která může být zranitelná vůči silným šokům z vnějšího ekonomického prostředí.    Co byste řekla, že bylo v české ekonomické transformaci nejzdařilejší a co se nám naopak moc nepovedlo? Jsem přesvědčena, že česká ekonomika prošla úspěšnou transformací a hodně jí prospěl vstup do EU. Česko má dnes v EU nejnižší nezaměstnanost. Mám velký respekt například k tomu, jak se podařilo přesměrovat české vývozy z bývalého sovětského bloku do západní Evropy. Celkem vzato, ekonomika velmi dobře rostla, i když to mohlo být i lepší, pokud by v některých obdobích byla méně restriktivní politika zejména fiskální. Ale zhoršila se nerovnost příjmů, což podle mne není dobré. Je třeba naléhavě přijmout opatření, která by to zvrátila. Stiglitzovy návrhy mohou pomoci, některé jsem už zmínila.    Jste kritická vůči volnotržnímu přístupu à la Thatcherová. Nemáte dojem, že jsme to občas přehnali s privatizováním?  Výzkumně jsem se tomu nevěnovala. Podle mne jde při privatizaci o tři věci: rozsah, rychlost a metodu. Co do rozsahu tu bylo státní vlastnictví rozšířenější než v dalších komunistických zemích, a proto bylo asi nutné přikročit k radikálnější privatizaci. I přesto by například v takovém bankovnictví stálo za to vytvořit veřejné rozvojové banky po vzoru Německa, Francie, Kanady, Jižní Koreje a mnoha dalších. Nemohlo by se však jednat o staré státní banky, nýbrž o nové fungující instituce. Myslím, že bylo přehnané privatizovat všechny banky a ještě je k tomu nechat přejít do cizího vlastnictví. Rychlost byla v bankovnictví spíše mírná, což považuji za rozumné. Ale ukvapená byla kupónová privatizace založená na metodě velkého třesku. Takové kontroverzní metody přispěly k obohacení některých segmentů ekonomiky, které neměly nic společného ani s podnikavostí, ani s prací, a tím i k příjmové nerovnosti. Také přinesly privatizační skandály a korupci, což podkopalo důvěru v tržní ekonomiku.    A co teď s těmi nerovnostmi? O tom by se dalo mluvit dlouho. Ale vždy je pár oblastí, které jsou klíčové při dorovnávání příjmů. Vždy je dobré začít zvyšováním příjmů chudších, například nastavením minimální mzdy, z níž se dá slušně vyžít. Je třeba také pamatovat na zdravotnictví a školství, která budou pro všechny, a nejen pro bohaté, kteří si je mohou pořídit soukromě. Důležité jsou odbory, musí být dost silné na to, aby dokázaly ochránit příjmy chudších. Klíčové je zdanění – daně, které proporčně daní více bohaté, jsou důležité pro financování výdajů směrem k chudším. Ale souvisejí s tím i další cíle jako vyšší růst ekonomiky i produktivity. Zde by pomohla rozvojová banka, ale i větší podpora výzkumu a vývoji. Myslím, že důležitým cílem je i zelená transformace, která může vytvářet nové zdroje růstu. Uhlíkově náročná výroba (těžba uhlí, uhelné elektrárny) může vytvářet neperspektivní aktiva, která se v důsledku klesající poptávky změní na pasiva. Na druhou stranu v budoucnosti poroste poptávka po obnovitelné energii a nízkouhlíkových vozidlech (např. elektroautech), a tím i jejich ceny. To je dost zásadní pro český automobilový průmysl, který je tak důležitý pro českou ekonomiku. Zelená transformace může přinést konkrétní ekonomické výnosy i přispět ke zmírnění klimatických změn. A konečně Česko se může v rámci EU zasazovat o změny, které povedou k příznivějšímu evropskému kontextu pro české hospodářství. Myslím, že je důležité tlačit na Německo (s nímž Česko tolik obchoduje a které v Česku tolik investuje), aby více podporovalo domácí ekonomický růst. K tomu určitě najde důležité spojence mezi dalšími evropskými zeměmi.    Dlouhodobě se zabýváte mezinárodními finančními toky a jejich dopady na rozvojové země. Co považujete za svůj nejvýraznější výzkumný výsledek?  Čím dál více ekonomů se shoduje na tom, že ničím neomezené kapitálové toky mohou mít velmi problematické dopady na rozvíjející se ekonomiky, neboť mohou vést k nadhodnocení směnných kurzů, nadměrným schodkům na běžném účtu platební bilance a také k vysokému a neudržitelnému zadlužování. Může to skončit v krizích s obrovskými náklady. Na počátku svého výzkumu jsem došla k závěru, že pokud mají kapitálové toky prospívat ekonomickému rozvoji, je třeba je regulovat, a to jak v zemích původu, tak i v těch cílových. Psala jsem o tom například ve své knize z roku 1998, k níž napsal krásnou předmluvu nobelista James Tobin. Tehdy si to myslela jen menšina ekonomů, ale dnes po tolika nákladných krizích už to přijala většina. Dokonce i Mezinárodní měnový fond má dnes oficiální pozici (schválenou Výkonnou radou), že regulace kapitálových toků je v kombinaci s dalšími vhodnými makroekonomickými kroky platným a užitečným nástrojem hospodářské politiky.   Tobin se také proslavil návrhem na daň z finančních transakcí. Jde to podobným směrem jako vaše představy o regulaci? A proč se podle vás stále nedaří Tobinovu daň zavést? Myslím, že klíčová je skutečně regulace (či řízení) kapitálových toků. Ale to by se mohlo výborně doplňovat s Tobinovou daní na směnu mezi různými měnami; existují rovněž návrhy danit další finanční transakce. Jejich společnou myšlenkou je „nasypat trochu písku do soukolí“ nadměrných směnných a dalších transakcí, a tím přispět ke snížení spekulačních výkyvů, které poškozují reálnou ekonomiku. Takto získané zdroje by se daly investovat na pomoc chudším lidem nebo regionům nebo k ekologizaci ekonomiky. To už říkal velký ekonom Keynes, ale více to rozvinul právě nobelista Tobin.  Hlavní překážky těmto daním klade politika. Mocné finanční zájmy tlačí na vlády, aby je nezaváděly, a to i přesto, že mají rozsáhlou podporu veřejnosti a řada významných ekonomů je přesvědčena, že by měly velmi pozitivní dopad na omezení spekulace. V této souvislosti je nadějné, že současný manifest britských labouristů se zasazuje o rozšíření stávající britské daně z prodeje akcií (Stamp Duty), která se vybírá už několik století a významně zvyšuje rozpočtové příjmy. Labouristé ji chtějí rozšířit na deriváty a obligace. Před nedávnem také podpořili jakousi Tobinovu daň na měnové a komoditní transakce. Kdyby vyhráli volby a zavedli takovou daň, mělo by to velkou váhu, protože Londýn je jedno z největších světových finančních center. V USA takovou daň podporují někteří levicovější uchazeči o demokratickou kandidaturu v nadcházející prezidentské kampani; USA přitom mají jeden z největších finančních trhů světa.    Se Stiglitzem a Ocampem jste editovala knihu o poučení z globální finanční krize 2008. V titulu knihy říkáte, že je čas na viditelnou ruku, jako by ta neviditelná ruka trhu už nestačila. Kde konkrétně? Joseph Stiglitz vtipkuje, že neviditelná ruka trhu není vidět proto, že často žádná není! Má pravdu. Především ukazuje, že finanční trhy jsou ve větší míře zatíženy tržními nedokonalostmi než jiné oblasti ekonomiky; například kvůli asymetrickým informacím. Ve finančním sektoru proto platí, že státní zásahy, i když nejsou dokonalé, jsou mnohem méně nedokonalé než tržní nedokonalosti. Tam, kde trhy selhávají nebo prostě vůbec chybí, například při financování dlouhodobých investic do infrastruktury zejména v chudších zemích, musí jednat stát. Máme pak dva typy státních zásahů. Prvním typem se zabýváme ve zmíněné knize – finanční regulace domácích i mezinárodních trhů, které byly zásadně přehodnoceny v důsledku takzvané globální finanční krize roku 2008. Druhým typem je zakládání kvalitních rozvojových bank, jako například Evropská investiční banka (EIB) na úrovni EU či KfW v Německu.    Rozvojovými bankami se dlouhodobě zabýváte. V poválečných desetiletích jich řada vznikla, ale jsou hodnoceny nejednoznačně. Je to dáno jen ideologií neoliberalismu? Jaká je vlastně dosavadní zkušenost s tímto typem institucí? Některé rozvojové banky za sebou mají dlouhou historii, francouzská Caisse de Depot vznikla po bitvě u Waterloo! Ale jak říkáte, hodně jich bylo založeno po druhé světové válce. K takovým patří i zmíněná KfW, jedna z největších a nejlepších, která zásadně přispěla k německému hospodářskému růstu i k mezinárodnímu rozvoji. Když v době Reagana a Thatcherové převážila volnotržní ideologie, byly rozvojové banky kritizovány a často redukovány či rušeny zejména v Latinské Americe a Africe. Mezinárodní společenství si po globální finanční krizi opět začíná uvědomovat jejich důležitou roli. V loňské knize s Ocampem identifikujeme šest důležitých funkcí rozvojových bank při překonávání tržních selhání: nabídka proticyklického financování, podpora inovacím a strukturální transformaci, podpora investicím do infrastruktury, zvyšování finanční inkluzivity, rozvoj a prohlubování kapitálových trhů a zajišťování veřejných statků, zejména boj proti klimatické změně podporou přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku.   Nemáte dojem, že se v boji proti klimatické změně promrhalo dost veřejných prostředků, které skončily v soukromých kapsách? Mám na mysli biopaliva či solární elektrárny. Nebylo by lepší investovat spíše do boje se sociální nerovností? Vzhledem k tomu, co říká většina vědců, která se tím pod záštitou OSN zabývá (UNFCC), tak jsem pevně přesvědčena, že klimatická změna skutečně planetu ohrožuje a lidská činnost k ní s velkou pravděpodobností přispívá. Je proto třeba značného úsilí k rychlé přeměně našich ekonomik k nízkouhlíkovým standardům. Nová Evropská komise dělá dobře, když se zaměřuje na Zelený nový úděl (Green New Deal). Lord Nicholas Stern a další uznávaní ekonomové odhadují, že náklady současného boje proti klimatické změně daleko zaostávají za budoucími náklady, které poneseme, pokud dojde ke vzrůstu teplot.  Ale souhlasím s vámi ve dvou ohledech. Za prvé ten přechod musí být spravedlivý – jeho náklady musí nést ve větší míře bohatší části společnosti a světa spíše než ty chudší. Už proto, že překonání příjmové nerovnosti je další obrovskou výzvou našim společnostem. Za druhé některé z politik přijatých například v Německu, a myslím, že i v Česku, vedly k nadměrným subvencím. Měly velmi pozitivní dopady včetně výrazného rozšíření obnovitelné energie. Celkově byly tyto politiky upraveny a nadměrné podpory omezeny. Vlády se „učí za pochodu“, jak říkával můj cambridgeský profesor Nicholas Kaldor.    Rozvojové banky mají podle vás budoucnost? Jejich význam a váha v posledních letech globálně vzrostly. V Asii jde například o Asijskou infrastrukturní banku (AIIB) a banku BRICS se silnými vazbami na národní rozvojové banky, roste také význam Čínské rozvojové banky s aktivy přesahujícími 2,4 bilionu dolarů. V Evropě zase ambiciózní Junckerův plán posiluje Evropskou investiční banku a násobí své dopady na evropské ekonomiky skrze národní rozvojové banky. Podobně tomu je v Africe a Latinské Americe. Globální aktiva rozvojových bank se dnes odhadují na 5 bilionů dolarů, což je opravdu hodně. Skoro každá evropská země dnes takovou banku má nebo zakládá. Zabývala jsem se Junckerovým plánem, který zapojil EIB jako katalyzátor s cílem získat v rámci EU až 500 miliard eur dalších, převážně soukromých investic na období 2015–2020. To se v podstatě podařilo. Na období 2020–2027 se chystá plán InvestEU, který by měl podnítit ještě větší investice. Tento plán podle mne dává velké možnosti i České republice.   Co bychom měli podniknout? Myslím, že Česko by mělo posílit stávající, ale malou Českomoravskou záruční a rozvojovou banku, popřípadě ještě založit novou instituci. Myslím, že se o tom na vládní úrovni diskutuje, ale moc to nepostupuje. Národní rozvojové banky mohou podstatně usnadnit přístup k fondům EIB, ale mohou se k nim dostat i soukromé banky. Je třeba, aby se tomu věnovaly jak samotné banky, tak i česká vláda.    Narodila jste se v Československu, ale celý život jste strávila jinde. Vyrůstala jste v Chile, poslední léta se pohybujete mezi New Yorkem a Londýnem. Jak vlastně vaši rodiče, čeští emigranti, skončili v Chile? Moji rodiče a jejich rodiny prošli za druhé světové války děsivými útrapami, oba byli v koncentračních táborech. Nacisté zavraždili mnoho mých nejbližších příbuzných, dva nevlastní bratry, ještě děti, a také dvě babičky jen proto, že byli židovského původu. Když se v roce 1948 začaly rýsovat nové politické problémy a represe, rodiče se rozhodli emigrovat. Měli příbuzné v Chile, a to rozhodlo. Cestou jsme ještě stihli navštívit mého dědečka z matčiny strany, Zdeňka Kafku, který žil v New Yorku.    Kafka je poměrně obvyklé příjmení, ale přesto se zeptám, neměl dědeček Kafka něco společného se slavným Franzem? Měl, byli bratranci. Moje matka dobře znala Franzova otce Hermanna jako velmi milého strýčka. To je docela zajímavé, protože Franz se na svého otce díval jinak. O tom se můžeme dočíst v jeho známém Dopise otci. Také je zajímavé, že můj dědeček emigroval s ostatními Kafky do USA. Tahle rodinná zkušenost se pak odráží v Kafkově románu Amerika. Občas vtipkuji, že jeden z důvodů, proč jsem se dala na výzkum mezinárodních financí, je to, že jsou tak kafkovské!   Znáte výzkum i praxi. V poměrně mladém věku jste v Chile zastávala důležitou funkci v bankovnictví. Za jakých okolností jste do ní nastoupila a jak jste si vedla? Krátce po promoci z ekonomie na Chilské univerzitě jsem nastoupila do Chilské národní banky. A národní banku jsem pak zastupovala v představenstvu jedné komerční banky. Byla jsem první žena v takové funkci, což vyvolalo značný mediální zájem.   Jak vaše působení skončilo? Promítl se do toho nějak nástup Pinocheta? Vzala jsem si v Chile roční dovolenou a nastoupila na postgraduální studium na Cambridgeské univerzitě. Mezitím proběhl vojenský převrat, který nastolil nedemokratický a represivní režim. Tak jsem zůstala v Cambridgi a po magisterském studiu jsem si ještě udělala doktorát z ekonomie. Rok 1989 byl úžasný. Demokracie se vrátila jak do Chile, kde jsem vyrostla, tak i do Československa, kde jsem se narodila.  {/mprestriction}  Autor je český velvyslanec ve Francii a politolog.    Stephany Griffith-Jonesová (*5. června 1947, Československo) je ekonomka se specializací na mezinárodní finance a rozvoj. V současné době je ředitelkou Iniciativy pro politický dialog založené na Columbia University v New Yorku. Dříve byla profesorkou na Institutu rozvojových studií na Sussex University. Svou kariéru zahájila v roce 1970 v centrální bance Chile. Působila také jako vedoucí konzultantka pro vlády ve východní Evropě a Latinské Americe a v mnoha mezinárodních agenturách včetně Světové banky. Byla také členkou Warwickovy komise pro mezinárodní finanční reformu. V roce 2010 vydala společně s José Antonio Ocampem a Josephem Stiglitzem knihu Čas pro viditelnou ruku. Poučení z krize v roce 2008.

Čas načtení: 2024-02-18 12:00:00

Bez soukromých peněz se stavby dálnic nebo železnic neobejdou. Potřebujeme víc PPP projektů

Za více než třicet let nebyly v Česku dotaženy strategické infrastrukturní investice, jež by podnikatelům usnadnily zvládnout dopady stagnující ekonomiky. Na tom, že toto manko je potřeba pro opětovné nastartování hospodářství a ustání přechodu české společnosti ze spotřební na udržitelnou co nejrychleji napravit, se shodují zástupci podnikatelů, zaměstnanců i vláda sama. 

Čas načtení: 2024-04-03 20:00:00

Rusové pilně budují novou železnici na Krym. Obejde zranitelný most

Je to zřejmě největší infrastrukturní projekt na okupovaných územích Ukrajiny. Rusko pilně dokončuje stavbu nové železnice, která by měla po souši spojit Krym s Rostovem na Donu. Chystá se tak na případ, že Ukrajinci vyřadí z provozu Kerčský most, což ostatně ve středu přislíbil šéf ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov.

Čas načtení: 2024-05-10 13:54:00

Australské stavebnictví je na vzestupu. Češi nabízejí skleněné fasády nebo nanonátěry

Sektor stavebnictví v Austrálii se zotavuje nejen v jeho hlavních segmentech, jako jsou infrastrukturní dopravní a energetické projekty, ale roste i výstavba sociálních zařízení a rezidenčních budov. Veletrh BUILD Sydney...

Čas načtení: 2024-06-28 17:30:00

Rozšíření D1 v Brně na 6 pruhů. Věděli jste? (video)

Rozšíření D1 v Brně na 6 pruhů. Věděli jste, že? Co je úprava aktivní zóny? Aktivní zóna je jako základní kámen každé infrastrukturní stavby! ...

Čas načtení: 2024-06-29 18:58:31

Rusko zaútočilo na ukrajinský Vilňansk, sedm mrtvých

Ruský útok na ukrajinské město Vilňansk nedaleko Záporoží si vyžádal sedm mrtvých a osm zraněných, uvedl v sobotu šéf oblasti Ivan Fedorov. Zásah podle něj utrpěly infrastrukturní objekt, obchod a obytné domy.

Čas načtení: 2024-06-29 22:44:00

ONLINE: Ruský útok na Vilňansk zabil sedm lidí, Zelenskyj žádá urychlit dodávky zbraní

Ruský útok na ukrajinské město Vilňansk nedaleko Záporoží si vyžádal sedm mrtvých včetně dvou dětí, uvedl dnes šéf oblasti Ivan Fedorov. Zásah podle něj utrpěl infrastrukturní objekt, obchod a obytné domy. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v reakci na útok vyzval k urychlení dodávek zbraní. Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že zasáhlo místo vykládky železniční soupravy s vojenskou technikou. "Nepřítel zabil sedm lidí ve Vilňansku v Záporožské oblasti. Dva z mrtvých jsou děti. Počet zraněných se zvýšil na deset osob," uvedl Fedorov. Dramatické dění kolem války na Ukrajině a ruské agrese sledujeme na Blesk.cz v podrobné online reportáži.  

Čas načtení: 2024-06-30 22:45:00

ONLINE: Rusové svrhávají stovky bomb týdně, uvedl Zelenskyj a znovu žádal Západ o zbraně

Rusové svrhávají stovky bomb týdně, uvedl Zelenskyj a znovu žádal Západ o zbraně. Ruský útok na ukrajinské město Vilňansk nedaleko Záporoží si vyžádal sedm mrtvých včetně dvou dětí, uvedl dnes šéf oblasti Ivan Fedorov. Zásah podle něj utrpěl infrastrukturní objekt, obchod a obytné domy. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v reakci na útok vyzval k urychlení dodávek zbraní. Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že zasáhlo místo vykládky železniční soupravy s vojenskou technikou. "Nepřítel zabil sedm lidí ve Vilňansku v Záporožské oblasti. Dva z mrtvých jsou děti. Počet zraněných se zvýšil na deset osob," uvedl Fedorov. Dramatické dění kolem války na Ukrajině a ruské agrese sledujeme na Blesk.cz v podrobné online reportáži.  

Čas načtení: 2024-09-02 01:20:00

Dopravní chudoba: Existuje proti ní pár preventivních opatření, míní expertka

V souvislosti s novým systémem emisních povolenek se mohou zdražit náklady na dopravu, což nejvíce dopadne na nízkopříjmové domácnosti. Takzvaná dopravní chudoba ale nemusí být pouze finančního rázu. Jde také o infrastrukturní dostupnost a fyzickou použitelnost, řekla ČTK výzkumná pracovnice Rebeka Hengalová z Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM. Podle ní pomůže například rozšíření veřejné dopravy, pronájem elektrokol či elektrických mopedů nebo zlepšení cest pro chodce a cyklisty.

Čas načtení: 2024-09-06 17:23:22

Upozornění na škodlivé aktivity ruského státního aktéra útočícího na kritickou infrastrukturu

České bezpečnostní instituce, jmenovitě Vojenské zpravodajství (VZ) a Bezpečnostní informační služba (BIS), ve spolupráci s americkou Agenturou pro kybernetickou a infrastrukturní bezpečnost (CISA), Federálním úřadem pro vyšetřování (FBI), Národní bezpečností agenturou (NSA) a dalšími mezinárodními partnery ze Spojeného království, Austrálie, Kanady, Německa, Nizozemska, Estonska, Ukrajiny a Lotyšska vydaly upozornění (en, pdf), jež se týká kybernetických operací aktéra spojeného s ruskou Hlavní správou rozvědky (GRU), konkrétně 161. Specializovaného školicího střediska (Jednotka 29155). Jednotka 29155 je přinejmenším od roku 2020 zodpovědná za operace v počítačových sítích proti globálním cílům za účelem špionáže, sabotáže a poškození reputace.

Čas načtení: 2024-09-07 00:00:00

Emisní povolenky zdůrazní dopravní chudobu, lékem má být klimatický fond

V souvislosti s novým systémem emisních povolenek se mohou zdražit náklady na dopravu, což nejvíce dopadne na nízkopříjmové domácnosti. Takzvaná dopravní chudoba však nemusí být pouze finančního rázu. Jde také o infrastrukturní dostupnost a fyzickou použitelnost, řekla výzkumná pracovnice Rebeka Hengalová z Institutu pro evropskou politiku Europeum.

Čas načtení: 2024-09-16 07:00:00

Digitalizace stavebního řízení de iure

Dlouho očekávaný, vášnivě diskutovaný i mnohými kritizovaný zákon č. 283/2021, stavební zákon, v platném znění (dále jen „stavební zákon“), nabyl účinnosti již k 1. 1. 2024 pro tzv. vyhrazené stavby, tedy pro infrastrukturní stavby (např. dálnice), přičemž pro ostatní stavby tento zbrusu nový zákon nabyl účinnosti od 1. 7. 2024. Nový stavební ...

Čas načtení: 2024-09-18 14:15:00

Digitální aktiva pro bankovnictví a finance

Praha 18. září 2024 (PROTEXT) - Praha se stane epicentrem diskuzí o digitálních aktivech a finančních technologiích na premiérovém ročníku konference „Digitální aktiva pro bankovnictví a finance“, pořádané společností A27 Management Services.Dne 5. listopadu 2024 se do Prahy sjedou přední odborníci a lídři z oblasti správy aktiv, bankovnictví, práva a technologických inovací, aby společně diskutovali o nejnovějších trendech a výzvách, které přinášejí nové třídy aktiv a jejich integrace do tradičních finančních struktur.Cílem konference je nabídnout platformu pro sdílení znalostí a zkušeností v oblasti digitálních aktiv a umožnit účastníkům prozkoumat, jak tyto nové technologie transformují tradiční finance. Na konferenci vystoupí více než 30 expertů. Na programu budou panelové diskuse vedené významnými experty, jako jsou Jan Topinka - partner HAVEL & PARTNERS, Petr Žabža - vedoucí týmu Investice v Air Bank, nebo Tomáš Mašek - CEO Vacuumlabs, kteří se podělí o své postřehy a odborné názory na klíčová témata konference, včetně pohledu tradičních financí na třídu digitálních aktiv. Nebudou chybět ani čeští správci aktiv, zahraniční bankéři a infrastrukturní hráči, jako jsou Bitpanda nebo ARI10. Diskusí se navíc zúčastní také regulátoři z České republiky a Slovenska (ČNB, NBS), kteří přispějí svým odborným pohledem na regulaci a bezpečnostní výzvy v oblasti digitálních aktiv.Účastníci budou mít možnost zabývat se technickými a regulačními výzvami spojenými s digitálními aktivy a blockchainem a prozkoumat, jak tyto technologie mohou zásadně ovlivnit investiční strategie. Program konference zahrnuje odborné prezentace zaměřené na začlenění digitálních aktiv do produktových portfolií, efektivní správu těchto nových typů aktiv a řešení legislativních otázek.Jedním z klíčových prvků konference budou i interaktivní workshopy, které poskytnou účastníkům praktické nástroje a přístupy pro řešení konkrétních výzev v oblasti digitálních aktiv. „Jsme hrdí na to, že můžeme spojit odborníky z různých odvětví na jedné platformě a podpořit tak dialog o budoucnosti digitálních aktiv,“ uvedl výkonný ředitel společnosti A27 Management Services, Martin Skákala. „Naším cílem je nejen inspirovat nové nápady, ale také podpořit spolupráci napříč sektory.“Kapacita konference je omezená: očekáváme účast zhruba 300 klíčových osob a vedoucích představitelů z oblasti bankovnictví, správy aktiv, právních služeb a technologických inovací. Díky svému pestrému programu a zaměření na inovace a spolupráci se konference stane důležitým místem setkání pro všechny, kteří chtějí být u zrodu nové éry digitálních aktiv. Konference „Digitální aktiva pro bankovnictví a finance“ se uskuteční 5. listopadu 2024 v pražském Centru Cubex. Registrace je již otevřena a zájemci mohou využít zvýhodněnou cenu vstupenek do 30. září 2024.Pro více informací a rezervaci místa navštivte www.DABF.com. Kontakt:Martin Skákala, Výkonný ředitelTel.: 421 948 246 804e-mail: martin.skakala@a27management.comwww.DABF.com ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2024-10-10 10:40:00

České digitální Oskary za rok 2024 získaly projekty samoobslužných prodejen nebo AI technologie monitorující srdce

Praha 10. října 2024 (PROTEXT) - Analytická společnost IDC společně s partnery Vodafone Business, Dell Technologies, Google Cloud a Hospodářskými novinami, za podpory ČSOB a Direct People vyhlásila vítěze druhého ročníku soutěže IDC Digital Future Awards. Ta oceňuje nejlepší technologické inovace, díky kterým firmy zvyšují svou digitální vyspělost a zlepšují hospodářské výsledky. IDC podobná ocenění uděluje ve více než třiceti zemích světa na pěti kontinentech. V České republice má soutěž Digital Future Awards aktivní alumni komunitu, která se pravidelně setkává a sdílí zkušenosti s digitalizací napříč sektory.Do druhého ročníku soutěže IDC Digital Future Awards se přihlásilo celkem 40 soutěžících. V projektové části to bylo 28 organizací s 30 digitalizačními projekty. Ocenění se udělovala v pěti kategoriích: Best in Future of Connectedness, Best in Future of Digital Infrastructure, Best in Future of Digital Innovation, Digital Leader of the Year a Special Impact Award.Každá ze soutěžních kategorií s výjimkou Special Impact Award, v níž oceněné projekty vybírali redaktoři HN měla svou odbornou porotu složenou z digitálních lídrů a odborníků v oblasti informačních a komunikačních technologií a zároveň svého sponzora, který se na danou technologickou disciplínu zaměřuje nebo je mu blízká.„Digitální transformace v českých podnicích zdomácněla. Jak ukázal průzkum IDC Digital Impact Survey 2024, za důležitou ji považuje 85 procent tuzemských organizací. Dokončení digitální proměny ale žádný z respondentů neuvedl. Velmi pravděpodobně ji chápou jako trvalý proces, jenž by od určité úrovně měl nést jiný název. V IDC takový termín máme, je to obtížně přeložitelné spojení Digital-First.,“ uvádí Dana Vaníčková, Associate Vicepresident Events ve společnosti IDC.„K čemu v tuzemských podnicích slouží digitální iniciativy? Více než osm desetin jimi podporuje inovace a efektivitu provozu. Přes 70 procent s jejich pomocí zvyšuje produktivitu zaměstnanců a objem tržeb. Tři pětiny prostřednictvím digitálních projektů a iniciativ ošetřují aktivity v oblasti udržitelnosti anebo je nasazují pro posílení odolnosti organizace. Nutno podotknout, že motivy účastníků soutěže IDC Digital Future Awards byly s těmito zjištěními v souladu. Prioritu hrají inovace, efektivita a produktivita,“ dodává Dana Vaníčková.Soutěžní kategorie a jejich výsledkyKategorie Best in Future of Connectedness 2024 Česká republikapowered by Vodafone BusinessSoutěžní kategorie Best in Future of Connectedness oceňuje projekty, které pomocí konektivity a digitálních technologií propojují lidi, zařízení, aplikace a procesy. Příklady hlavních technologií této kategorie: internet věcí (IoT), sítě 5G a 4G, mobilní privátní sítě (MPN), softwarově definované sítě (SD-WAN) anebo bezdrátové sítě všech standardů. Další podpůrné technologie této soutěžní kategorie: umělá inteligence, rozšířená a virtuální realita, cloudové služby, technologie kybernetické bezpečnostiVítěz:Projekt Automatizované prodejny 24/7Svaz českých a moravských spotřebních družstev (Skupina COOP)Finalisté:Projekt LetGIS, Letiště Václava Havla PrahaProjekt Rozšířené vyhledávání spojů v aplikaci PID Lítačka, Operátor ICTPartnerem soutěžní kategorie Best in Future of Connectedness je společnost Vodafone Business, přední globální hráč telekomunikačního průmyslu a technologický inovátor.„Finalisté v naší kategorii Best in Future of Connectedness představují špičku digitálních inovací, které odrážejí současné trendy v oblasti bezpečnosti, udržitelnosti a umělé inteligence. Moderní technologie umožňují firmám a organizacím rychle reagovat na nové tržní požadavky, a ve Vodafone Business jsme rádi, že můžeme tyto technologie poskytovat. Oceněné projekty jsou skvělým příkladem, jak digitalizace zpřístupňuje dostupnost služeb, zvyšuje efektivitu a přináší úspory. My jsme nadšení, že můžeme podporovat lidi, kteří tyto inovace přinášejí do praxe,“ říká Veronika Brázdilová, viceprezidentka pro firemní zákazníky společnosti Vodafone Business.Kategorie Best in Future of Digital Infrastructure 2024 Česká republikapowered by DELL TechnologiesToto ocenění je udělováno organizacím, které prostřednictvím digitální infrastruktury zlepšují svůj provoz a urychlují inovace. Příklady hlavních technologií této kategorie: hyperkonvergovaná infrastruktura, veřejné cloudové služby IaaS a PaaS, Cloud Ops, softwarově definované infrastrukturní technologie. Další podpůrné technologie této soutěžní kategorie: pokročilá virtualizace, bezpečnostní a síťové technologie, automatizovaná správaVítězProjekt Digitalizovaná komunikace s ČSSZ prostřednictvím ISSSVojenská zdravotní pojišťovna České republiky (VoZP)FinalistéProjekt Klientská zóna Jenda, Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky (MPSV)Projekt PRO CHMEL, Plzeňský PrazdrojPartnerem soutěžní kategorie Best in Future of Digital Infrastructure je globální hráč na poli serverů, datových úložišť a počítačů společnost Dell Technologies.„Iniciativy, jako je soutěž IDC Digital Future Awards, pomáhají ukazovat úspěšná technologická řešení, což je pro nás nesmírně důležité, protože jako IT společnost ceníme každého, kdo umí technologie efektivně využít. Jejich možnosti jsou totiž dnes téměř nekonečné, ale to s sebou přináší zejména zodpovědnost v jejich nasazování. Každá inovace by měla jít ruku v ruce s dalšími přínosy, což se podařilo i všem finalistům kategorie Best in Future of Digital Infrastructure. V případě těchto projektů vidíme skutečně neotřelé způsoby, jak s pomocí moderních řešení dělat svět kolem nás trochu lepším, jednodušším a efektivnějším..,“ říká Radomir Bordon, Country Manager pro Českou republiku, Slovensko a Maďarsko ve společnosti Dell Dell TechnologiesKategorie Best in Future of Digital Innovation 2024 Česká republikapowered by Google CloudKategorie Digital Innovation je určena pro inovativní digitální projekty, v jejichž návrhu a provozu hrají klíčovou roli software a cloudové služby. Obě uvedené produktové či technologické kategorie musejí být zkombinovány tak, aby nejvyšší efekt přinášelo právě jejich spojení. Projekty díky svým parametrům významně a prokazatelně zlepšují činnosti organizace v oblasti zefektivnění procesů, zvýšení odolnosti, růstu produktivity, obratu, zlepšení zákaznické zkušenosti nebo v podobě proniknutí na nové trhy.Příklady hlavních technologií této kategorie: SaaS, kontejnerizace, mikroslužby, umělá inteligence, AR/VR/MR, Low Code & No Code /MR. Další podpůrné technologie této soutěžní kategorie: DevOps, DevSecOps, Progresivní webové aplikace, Robotická procesní automatizace, Blockchain.VítězProjekt Využití umělé inteligence v rámci dlouhodobého monitoringu srdceFakultní nemocnice OstravaFinalistéProjekt DiPSy – Digitální přihlašovací systém, Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT)Projekt Automatizované prodejny 24/7, Svaz českých a moravských spotřebních družstev (Skupina COOP)Partnerem soutěžní kategorie Best in Future of Digital Innovation je jeden z nejvýznamnějších technologických hráču na světě, společnost Google Cloud.„Misí Google Cloud je podporovat firmy a organizace každé velikosti v jejich digitální transformaci. Velice nás těší být součástí IDC Digital Future Awards a společně s IDC ocenit české inovativní digitální projekty, v jejichž návrhu a provozu hrají klíčovou roli technologie a cloud. Finalisté námi podporované kategorie Best in Future of Digital Innovation jsou důkazem, že takové projekty v České republice máme a stojí za to, se jimi inspirovat."„Ať už je to projekt modernizace procesu podávání přihlášek na střední školy pomocí plně digitálního přihlašovacího systému DiPSy společnosti CERMAT, projekt využití umělé inteligence v rámci dlouhodobého monitoringu srdce Fakultní nemocnice Ostrava nebo automatizované hybridní prodejny zajišťující nepřetržitý maloobchodní provoz společnosti COOP - všechny ukazují, že díky svým parametrům a kombinaci software a cloudových služeb prokazatelně zlepšují zákaznické zkušenosti, kvalitu života i činnosti organizace samotné," říká Denys Petrov, Head of Enterprise CEE, Google Cloud.Kategorie Digital Leader of the Year 2024 Česká republikapowered by IDC Česká republikaUž název této kategorie, jejímž partnerem je sama společnost IDC, naznačuje mnohé. Cílí na zkušené inovátory, kteří své schopnosti každodenně osvědčují v praxi. Nejde jen o jejich úspěšné projekty. Kategorie má oceňovat komplexní osobnosti, které to umí nejen s technologiemi, ale i s lidmi.VítězAlbert SoukupHead of Product & Innovation, WoltairFinalisté:Václav Dorazil, Vicepresident of Data & Digitalization, EurowagTomáš Záruba, former Chief Product & Technology Officer, Pilulka LékárnyKategorie Special Impact Award 2024 Česká republikapowered by Hospodářské novinyV této soutěžní kategorii vyzdvihujeme projekty, kteří mají odvahu prosazovat změny v prostředích, která jsou často rigidní a rezistentní vůči inovacím. Tato kategorie vznikla až po zahájení prvního ročníku soutěže. Její zrod iniciovali porotci, kteří poukazovali na velké množství kvalitních projektů, jež zasluhují zviditelnění a ocenění, ale ve specificky vymezených kritériích pro hodnocení jednotlivých kategorií se mezi finalisty neprobojují. Partnerem Special Impact Award se staly Hospodářské noviny. Rolí porotců se zhostili jejich redaktoři.VítězProjekt eDokladyDigitální a informační agentura (DIA)FinalistéProjekt 3Diamond – 3D tisk, Krajská nemocnice LiberecProjekt Digitální radnice – Dáme na Vás, Magistrát města BrnoJak se přihlásit nebo poslat tip do dalšího ročníkuPřihlásit svou organizaci a její projekt nebo sebe sama do třetího ročníku soutěže bude možné od února 2025. Jak na to? Vyplníte on-line přihlášku nebo online nominační formulář na stránkách www.idc.com/dfa. Zdroj: Vodafone CRČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-10-14 13:56:00

Na hospodářské strategii by měla panovat obecná politická shoda, řekl ministr Vlček

Na hospodářské strategii by měla panovat obecná politická shoda. Česká republika potřebuje jasnou vizi, řekl v pondělí na tiskové konferenci v Praze nový ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN). Současný hospodářský model Česka se podle něj vyčerpává, země zaostává v technologiích a má vysoký infrastrukturní dluh.

Čas načtení: 2024-10-14 15:30:42

Vlček: Česko zaostává v technologiích. Pomoci má nová hospodářská strategie

Cílem nové hospodářské strategie je, aby se Česko do patnácti let posunulo do desítky unijních zemí s nejvyšším hrubým domácím produktem (HDP) na obyvatele. Podle ministra průmyslu a obchodu Lukáše Vlčka (STAN) by měla na této strategii panovat obecná politická shoda. Česko potřebuje jasnou vizi, dodal s tím, že současný hospodářský model se podle něj vyčerpává, země zaostává v technologiích a má vysoký infrastrukturní dluh.