EUR 24,170 || 
JPY 13,043 || 
USD 20,894 || Čeští investoři z fondu Tech Horizons, za nimiž stojí zbrojovka CSG, vstupují jako první Evropané do kanadského výrobce autonomních systémů protivzdušné obrany, která směřuje mimo jiné proti dronům. Jde o firmu North Vector Dynamics, jejíž systémy částečně pomohly vyvíjet také investice kanadské vlády a mají být cenově dostupnou možností na masově používané drony a vyčkávací munici. Technologie je zároveň navržena tak, aby byla kompatibilní se systémy velení a řízení využívanými v rámci NATO.
Čas načtení: 2026-05-14 14:03:57
Češi z Tech Horizons vstupují do kanadského startupu, který hodlá levně ničit útočné drony
Čeští investoři z fondu Tech Horizons, za nimiž stojí zbrojovka CSG, vstupují jako první Evropané do kanadského výrobce autonomních systémů protivzdušné obrany, která směřuje mimo jiné proti dronům. Jde o firmu North Vector Dynamics, jejíž systémy částečně pomohly vyvíjet také investice kanadské vlády a mají být cenově dostupnou možností na masově používané drony a vyčkávací munici. Technologie je zároveň navržena tak, aby byla kompatibilní se systémy velení a řízení využívanými v rámci NATO.
\nČas načtení: 2025-01-13 11:02:44
Musk se pustil kanadského premiéra: Holka, tvoje slova už nikoho nezajímají!
NEW YORK/MONTREAL – Jedna chyba způsobila na sociálních sítích doslova explozi. Poté, co se další bývalý kanadský premiér vyjádřil k možné nechtěné změně kanadského... Článek Musk se pustil kanadského premiéra: Holka, tvoje slova už nikoho nezajímají! se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2026-01-25 09:56:00
Pokrytectví kanadského premiéra v Davosu
Projev Marka Carneyho v Davosu odhaluje západní pokrytectví a selhání takzvaného řádu založeného na pravidlech, přičemž ignoruje roli Kanady v globálních nespravedlnostech od Gazy po Venezuelu. Po přečtení celého textu pokryteckého projevu kanadského premiéra Marka Carneyho v Davosu by člověk… The post Pokrytectví kanadského premiéra v Davosu first appeared on Akta X.
Čas načtení: 2025-03-06 17:02:00
Obchodní válka: Naštvaná Kanada stahuje z pultů americký alkohol. „Horší než cla,“ hrozí se výrobce
Kanadské provincie v čele s Ontariem stahují z prodeje americký alkohol v reakci na cla uvalená administrativou amerického prezidenta Donalda Trumpa na dovoz kanadského zboží do USA. Informoval o tom zpravodajský server BBC. Liquor Control Board of Ontario (LCBO), jedna z největších distribučních společností na světě, oznámila, že od úterý přestala prodávat americké lihoviny. Lawson Whiting, šéf společnosti Brown-Forman, která vyrábí whisky Jack Daniel’s, označil tento krok za horší než cla. Obává se zejména toho, že kanadského příkladu by mohlo následovat i Mexiko.
Čas načtení: 2025-05-07 10:00:00
Trump: "Húsiové kapitulovali." Opravdu?
Moderátor, Channel 4 News, úterý 6. května 2025, 19 hodin: Válka a mír v Jemenu, ale co z toho nakonec bude? Poté, co se Izrael připojil k Američanům v útocích na Húsíe a na hlavní letiště země, Trump vyhlásil vítězství. Trump: „Kapitulovali, ale co je důležitější, my jim věříme. Říkají, že už nebudou vyhazovat do vzduchu lodě.“ Moderátor: Dobrý večer. Donald Trump proměnil Oválnou pracovnu v pozlacenou arénu pro velká prohlášení, z nichž některá jsou pravdivá. Dnes využil návštěvy čerstvě jmenovaného kanadského premiéra Marka Carneyho, aby prohlásil, že Húsíové vzdali válku proti lodní dopravě v Adenském zálivu a útoky na Izrael. Pokud je to pravda, bude to proto, že Izrael zničil hlavní jemenské námořní a letiště poté, co húsíská raketa o víkendu prolétla systémem Iron Dome a dopadla na izraelské letiště Ben Gurion. Vše to bylo odvedení pozornosti od hlavního tématu rozhovoru v Oválné pracovně, který se točil kolem Trumpovy posedlosti koupit Kanadu a kanadského odhodlání se nenechat koupit.Carney: Není na prodej, nebude na prodej. Nikdy Trump: Ale já říkám, nikdy neříkejte nikdy. Moderátor: Nyní jsou války na Blízkém východě zamotané a Donald Trump slíbil, že je vyřeší. Téměř všichni ostatní pokračují v boji proti Húsiům v Jemenu, kteří jsou součástí tohoto zamotaného stavu, útočí na Izrael a globální lodní dopravu a prohlašují solidaritu s palestinským obyvatelstvem Gazy. O víkendu se jejich útoky zintenzivnily, ale stejně tak i izraelská kampaň. V Gaze se izraelská armáda připravuje na obsazení pásma poté, co v březnu porušila příměří a zastavila veškerou pomoc. Možná, že touha prezidenta Trumpa vyhlásit někde nějaký mír pramení z toho, že příští týden má cestovat do Perského zálivu a Saúdské Arábie. Zde je reportáž Paraica O'Briena.
Čas načtení: 2025-05-13 14:20:01
Loni zvítězili Cozens a Boldy. Kdo ovládne tabulku střelců a kanadské bodování na MS v hokeji 2025
Kdo se stane nejlepším střelcem a vítězem kanadského bodování na hokejovém MS 2025 ve Stockholmu a Herningu? Sledujte aktuální pořadí tabulek kanadského bodování a střelců na webu Sport.cz.
Čas načtení: 2025-11-15 09:44:43
Konec éry nezávislých národů. Totalitní choutky kanadského premiéra o spolupráci s EU
Kanadský premiér Mark Carney (Liberálové) v posledních dnech vyvolal bouři reakcí svým prohlášením o hlubší integraci Kanady s Evropskou unií. (Foto: Flickr) V projevu... Článek Konec éry nezávislých národů. Totalitní choutky kanadského premiéra o spolupráci s EU se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2025-11-18 16:00:28
Zajímá vás další osud Anny Shirleyové – zrzky z kanadského Ostrova prince Edwarda? Pak si nenechte ujít pokračování známého příběhu Lucy Maud Montgomeryové! Nyní si ho navíc můžete poslechnout v audio podobě. Příběh Anne ze Zeleného domu pokračuje. Díky její všetečnosti bude o vzruch postaráno! Ve druhé knize o Anne Shirleyové naše milá zrzka z kanadského
Čas načtení: 2015-03-23 00:00:00
Herschel Supply Co. jaro 2015 / Kolekce doplňků
Hvězda kanadského labelu Herschel Supply Co. stále stoupá, nedávno jsme vám ukazovali jejich kolekci kšiltovek a nyní se podíváme na další výtvory, které nespadají do sekce zavazadla. Tentokrát si pro nás label Herschel Supply Co. připravil menší kolekci doplňků, která obsahuje především peněženky ...
Čas načtení: 2012-08-23 13:00:00
Kultovní batohy Herschel Supply Co. nyní na Popname.cz
Snažíme se vám přinášet co nejvíce zpráv o stylových baťozích, bohužel většina kousků se nedostane do našich obchodů, avšak dnes jsme si pro vás připravili raritu ze zámoří, kterou nakoupíte i u nás. Budeme se bavit o baťozích od kanadského labelu Herschel Supply Co., které patří mezi největší kla ...
Čas načtení: 2023-01-18 06:32:30
Soukromá firma chce na Měsíc poslat rover, který bude bezdrátově nabíjet další zařízení
Společnost STELLS SPACE z kanadského Toronta plánuje vyvinout rover, který by mohl pomoci nabíjet elektřinou ostatní zařízení na povrchu Měsíce. Bude k tomu využívat vlastní solární panely a bezdrátové nabíjení prostřednictvím mikrovln. Na Měsíc jej dopraví soukromý lander od Nova-C od společnosti Intuitive Machines do roku 2025.
Čas načtení: 2024-02-15 14:53:00
Antidopingový výbor se odvolal proti trestu hradeckého hokejisty McCormacka
Antidopingový výbor České republiky se odvolal proti trestu kanadského hokejového obránce Graema McCormacka z Hradce Králové, který měl deset měsíců zastavenou činnost po pozitivním testu v průběhu loňského semifinále play off proti Vítkovicím.
Čas načtení: 2024-02-15 14:47:00
Antidopingový výbor se odvolal proti trestu hokejisty McCormacka
Praha - Antidopingový výbor České republiky se odvolal proti trestu kanadského hokejového obránce Graema McCormacka z Hradce Králové, který měl deset měsíců zastavenou činnost po pozitivním testu v...
Čas načtení: 2017-04-05 05:00:00
Kona - Mrazivá detektivka z Kanady
Se hrou Kona od kanadského studia Parabole se již ti šťastnější z nás měli možnost seznámit díky předběžnému přístupu, jehož brány se na Steamu otevřely v létě minulého roku. Ti, kdo tuto možnost nejen dostali, ale také patřičně využili, byli povětšinou spokojení a dokonce se začaly ozývat mnohdy i ...
Čas načtení: 2013-07-25 05:00:00
Company of Heroes 2 – Za soudruhy a soudružky!
O tématu druhé světové války se říká, že jej herní průmysl propasíroval tak důkladně, že už chybí jakýkoli využitelný střípek. Omyl! Vývojáři z kanadského Relicu se svého tématu stále drží. Jen se ze západní fronty přesouváme na východ, kde vládne nehostinné podnebí a kde tanky zůstávají stát a pěšá ...
Čas načtení: 2024-02-15 14:51:00
Antidopingový výbor se v hradecké kauze odvolal. Žádáme, aby byl trest přísnější, říká Čížek
Jak bylo dopředu avizováno, tak se také stalo. Antidopingový výbor České republiky se odvolal proti trestu kanadského hokejového obránce Graema McCormacka z Hradce Králové, který měl deset měsíců zastavenou činnost po pozitivním testu v průběhu loňského semifinále play-off proti Vítkovicím. Po čtvrtém utkání série měli dopingový nález i útočníci Kevin Klíma a Martin Štohanzl, kteří dostali stejný trest. I v jejich případě se instituce v příštích týdnech podle vyjádření ředitele Antidopingového výboru Martina Čížka odvolá.
Čas načtení: 2014-04-20 11:26:00
Ranař Komety Miller dostal za napadení Kubiše trest na 5 zápasů
Praha – Hokejisté Komety Brno přišli na zbytek sezony o kanadského obránce Ryleyho Millera. Disciplinární komise extraligy mu zastavila činnost na pět zápasů za napadení zlínského Pavla Kubiše ve druhém utkání finále play-off. Miller už tak do finálové série nezasáhne. Flastr v podobě peněžní pokuty dostal i trenér Brna Kýhos za kritiku rozhodčích po utkání.
Čas načtení: 2016-05-07 02:02:54
Čtyřiadvacetiletý Popcaan má za sebou velice náročný týden, který zapříčily dvě nezvyklé události. Tou první se stal fakt, že se nakonec neobjevil na nejnovější desce Views kanadského rappera Drakea. V
Čas načtení: 2022-01-13 23:05:21
„Doba“ není člověk a nemá žádné svědomí
Ještě, než se pustím do konkrétních bodů článku Petra Bittnera v Deníku Referendum Pár vlídných slov k českým bílým, heterosexuálním mužům, co jedí maso: dost mě fascinuje, jak se část našich intelektuálů snaží urputně až otrocky importovat do zdejší kotlinky pojmosloví z americké kulturní války, což je například ten „bílý heterosexuální muž“. Nedělá to jenom progresivní levice, i když s tím začala. Na pravici se začínají ty samé pojmy používat sice ironicky, ale přece. To je podle mého názoru zásadní chyba. Akceptací slovníku protivníka akceptujete i základní princip schovaný za ním, což je v tomto případě rozdělení populace do těsných identitárních škatulek, jejichž hranice je verboten překračovat. To je přitom asi vůbec nejzhoubnější atribut „woke“ levice, která se jinak ráda zaštiťuje individuálním sebeurčením – samozřejmě jen do chvíle, kdy jako gay, muslim nebo černoch začnete podporovat nějakou tu nesprávnou politickou myšlenku. Zrovna Deník Referendum občas pojem „bílý muž“ používá, i když ne systematicky; Google na vás vysype nějaký ten tucet odkazů. Deník Referendum byl svého času vnímán jako médium pro mladé intelektuály blízké ČSSD. Jestli je občasné rýpání do „bílých mužů“ součástí nějaké strategie, jak pro ČSSD dosáhnout stejných volebních úspěchů, jaké slaví Strana zelených, dá se říci, že je to strategie úspěšná. Z hlediska Středoevropana středního věku je tento import zajímavý hlavně proto, že jej nezažívá poprvé. Když v polovině osmdesátých let nastoupil Gorbačov a tehdejší silně zkostnatělá KSČ shledala, že poměry v bloku se změnily, televize a noviny se náhle zaplnily slovy jako perestrojka, chozrasčot a glasnost. („Perestrojka“ se překládala jako „přestavba“, druhé dva pojmy se ani nepřekládaly.) Běžné obyvatelstvo z toho mělo tichou srandu, protože bylo patrné, že staří soudruzi se snaží navléknout nový kabát, aby zůstali u koryta a podrželi si nějakou relevanci. Naštěstí se doba změnila, což znamená, že něčím takovým určitě nebudou přispěvatelé Deníku Referendum motivováni, že ano. Křiklouni bez mandátu Tím se volně dostáváme k prvnímu bodu, což je celé zarámování článku ve stylu „menšiny versus (nechápavý a plačtivý) heterosexuální bílý muž“. Echo24, kam také píšu, je prezentováno jako médium mužů (není to pravda), snaha o osekávání svobody projevu je požadavkem mladých, kterému se staví zpátečnická a ignorantská střední a starší generace. Milý čtenáři, ať jsi gay, žena, černoch nebo muslim: toto zarámování je manipulace, jejímž cílem je použít tě jako kanónenfutr v kulturní válce, které by ses třeba nejradši ani neúčastnil. Na tlak ve stylu „ženy a mladí si myslí X, takže ty musíš taky“ se dá odpovědět třeba tak, že jsi svobodný člověk a budeš si myslet a říkat, co chceš. Na myšlence svobody projevu a otevřeného souboje myšlenek na veřejné scéně bez nějakého „vylučování“ není nic mužského, starého ani bělošského, a budeš-li chvíli hledat, najdeš protipříkladů dost. Jednou z největších osobností v boji za svobodu slova je například černá somálská ex-muslimka Ayaan Hirsi Ali, která kvůli svým názorům dlouhodobě riskuje život, což se o většině veřejně činných intelektuálů říci nedá (ti mají leckdy strach riskovat i dotace). A ve vězeních celého světa sedí novináři, karikaturisté a komici všech barev, věků a vyznání, které tam dovedl nějaký ten pokus vysmát se místním politickým či společenským tabu. Povšimni si, že základní slabinou, kterou všichni ti křiklouni mluvící jménem „mladých“, „žen“ či kohokoliv jiného, trpí, je ta, že k tomu nemají žádný mandát. Takový druh voleb se prostě nekoná a doporučil bych brát s rezervou každého, kdo se snaží mluvit jménem jiných lidí, než je on sám, aniž by měl v ruce jejich souhlas. Mlčení může být zbabělost Druhý bod: článek přistupuje k odpůrcům jako k lidem, kterým ujel vlak dějin a nechápou, proti čemu protestují. Jejich námitky jsou „pláč“ nedůstojný chlapů (najednou se ten pojem hodí). To je zase zarámování s nějakým cílem; má vzbudit ve čtenáři jakousi pohrdavou lítost nad těmi ubožáky a rovněž vágní obavu, aby si někdo něco takového náhodou nepomyslel o něm samotném. Tudíž: držet hubu. Dovolím si přistoupit k věci z jiné strany. Prezentovat odpůrce jako nechápavé, novým vývojem zmatené a rozčilené lidi, je podpásovka prozrazující značné množství arogance. Naštěstí je svým způsobem sebepoškozující, protože při téhle nadutosti začnete nutně dělat chyby. (On tuto chybu ovšem dělá kdekdo, nejen progresivci. Mnohokrát jsem se například mezi odpůrci islámu setkal s názorem, že ten systém je hloupý, i když přitom samotný fakt, že dokázal ovládnout pořádný kus planety a drží si jej pod kontrolou dodnes i přes těžké vojenské porážky v 19. století, naznačuje, že je ve skutečnosti docela dobře vymyšlen. Podobně si například lidi myslí, že Ruholláh Chomejní byl nějaký negramotný fanatik, i když to v reálu byl vysoce vzdělaný a inteligentní fanatik – právě proto se mu podařilo ten Írán v chaosu protišáhovské revoluce strhnout na svoji stranu.) Konkurenční perspektivou k onomu pohrdavému pohledu na „pláč v médiích“ je ta, že mlčet k něčemu, co považuji za nesprávné, je v podstatě zbabělost, a upozorňovat na problém dříve, než se rozroste do nezvladatelných rozměrů, je naopak celkem prozíravé jednání. Pokud vám v nějakém kancelářském domě hoří „jenom“ místnost 201, je to důvod volat hasiče a nečekat, až budou v plamenech aspoň tři patra, aby snad člověk nebyl za plačtivce. V České republice skutečně zatím není situace tak hrozná, ale záleží na nás, jestli si tento stav dokážeme udržet, a to se nedá dělat pasivně. Zároveň je znalost angličtiny dost rozšířená na to, aby mnozí z nás dokázali posoudit, jak daleko už to v anglosféře zašlo, a že třeba takové poměry importovat nechtějí. Máte-li chuť si prostudovat konkrétní příklad, můžete se pokochat například tímto soudním rozsudkem (PDF) z kanadského státu Ontario, který zrušil povinnost budoucích učitelů podrobit se standardizovanému testu z matematiky, protože v něm rasové menšiny (patrně ne východoasiati; ti tento druh problémů nemívají ani tady, ani tam) byly disproporčně neúspěšné. Nahlédnete-li do rozsudku, najdete v něm výroky jako „rasově odlišným žákům je prospěšné, když mají rasově odlišné učitele“, prezentované jako zjevná a samozřejmá pravda. (Opravdu to platí i v případě, že ti učitelé nedokáží složit standardizovanou zkoušku?) No, tak nechcete-li, aby podobná neorasistická ideologie jednoho dne pronikla i do našeho práva a k našim soudům, nabyla váhu zákona a naše instituce byly povinny se jí řídit, musíte „plakat“ v médiích včas a neohlížet se příliš na to, že se vás za to někdo snaží zesměšnit. Doba je nástroj tyranů Poslední bod. Následující Bittnerova věta by mohla být perfektním manifestem autoritářství v praxi: „Máte-li názory, které doba překonala a v otevřené diskusi rozpoznala jako represivní, pak není nic nemístného, jste-li s nimi vykázáni mimo veřejný prostor.“ Doba ve smyslu inteligentní bytosti, která by dokázala něco rozpoznat, překonat a měla právo vynášet rozsudky vyhnanství, vůbec neexistuje. Existují jenom konkrétní jedinci, kteří se takovým aktivitám věnují a kteří se „dobou” zaštiťují, částečně možná proto, aby nebylo vidět, jak málo jich ve skutečnosti je. Ono zní daleko mocněji, říci „Drž hubu, protože ti to přikazuje doba“, než „Drž hubu, protože ti to přikazuje Bc. Franta Vokurka, který by případě tvého nesouhlasu dokázal svolat demonstraci skoro třiceti lidí“. Doba ve smyslu trendů pošťuchovaných konkrétními osobami, ta, pravda, existuje, ale zato nemá žádné svědomí. Taková „doba“ je dokonalý psychopat podléhající aktuální módě a politickým potřebám. Posuďme například různé doby 20. století a jejich napojení na mládež. Doba roku 1914 diktovala, že musíte poslat své syny do blátivých zákopů a na cestu jim popřát, ať zabijí co nejvíc friců nebo žabožroutů, se kterými ještě před pár lety házeli žabky do rybníka na letním táboře. Pacifisti byli vykázáni mimo veřejný prostor. Důraz na hrdinnou mládež, která nesla břímě bojů za lepší svět i proti námitkám měšťáků, defétistů, zrádců a zbabělců, byl velký. Doba roku 1939 diktovala, že budoucnost Evropy má podobu naleštěných holínek a zástupů mužů oblečených ve stejnokrojích, mašírujících ve jménu Velkého Něčeho (Polska, Německa, SSSR, Maďarska, Bulharska, Rumunska, Itálie…) do sousední země. Demokracie byl přežitek předválečné doby, případně židovský vynález, a anomálie typu ČSR neměly v novém uspořádání Evropy místo. Zastánci míru a diplomacie byli vykázáni mimo veřejný prostor. Důraz na hrdinnou mládež, která nesla břímě bojů za lepší svět i proti námitkám měšťáků, defétistů, zrádců a zbabělců, byl velký. Doba roku 1950 si žádala věšet kapitalisty a jejich přisluhovače, doktorku Horákovou nevyjímaje. Podepisovaly se petice, kdo všechno má jít na šibenici, a připojovaly se k nim celé pracovní kolektivy. Hrdinná mládež budovala za Ostravou Novou huť Klementa Gottwalda a buržousti byli vykázáni mimo veřejný prostor, často i do velmi neveřejných prostorů jménem gulag. A z doby roku 1995 by Deník Referendum měl noční můru. Tam byla aktivní „nová kapitalistická“ mládež, která s velkou radostí demontovala dílo předešlých socialistických mládeží a po nevyhnutelném zbohatnutí si stavěla takové ty zvláštní domy, kterým se dnes říká podnikatelské baroko. Proti předešlým třem dobám byla o hodně benignější a nevykazovala lidi rutinně mimo veřejný prostor, ale stejně jste z toho zápalu některých jedinců museli mít bžundu, hlavně když jste věděli, že jejich otecko byl prominentním členem KSČ. (A syn je možná dneska v Bruselu, tak to u těch přizpůsobivých rodin chodí.) Zkrátka: nikomu, kdo si chce zachovat aspoň špetku osobní integrity, bych nedoporučoval řídit se dobou. Doba je nástroj tyranů a výborné prostředí pro ohebné páteře, v socialismu i v korporátní sféře. Všichni ostatní by si od ní měli držet skeptický distanc. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
Čas načtení: 2021-01-13 17:52:04
Z minulých kontroverzí (I). – „Prasečinky“ v poště
A2larm, český levicový časopis, který sám sebe charakterizuje slovy „squatujeme mediální prostor od roku 2013“, přeložil esej kanadského autora Brada McGregora, která je velice kritická vůči tomu, jakým způsobem digitální obři zašlápli sociální síť Parler. Nečekal jsem to, ale potěšili mne. Za každého člověka, který v tomhle směru dokáže dohlédnout dál než pár dní dopředu, jsem rád, ať už patří k libovolnému konci politického spektra. V téhle souvislosti mě napadlo podívat se na několik historických jevů a událostí, které byly tomu dnešnímu dění podobné. Některé jejich důsledky ovlivňují politiku a společenské poměry dodnes. Leckdy bereme za samozřejmé něco, co vůbec samozřejmé nebylo, nebo argumentujeme nějakou větou či citátem, jehož kontext už upadl do zapomnění. Vybral jsem tedy tři taková historická témata, o kterých chci postupně napsat. Všechna jsou z dějin Spojených států amerických, protože i ten současný boj o to, co smějí a nesmějí sociální sítě, se bude rozhodovat hlavně tam. Ani jedno z těch témat není perfektní analogií k dnešnímu digitálnímu světu a není mým cílem říci „vidíte, toto řešení musíme zkopírovat a bude hotovo.“ Odlišnosti spočívají například v roli státu. Ale paralel k dnešku najdete docela dost. Tak tedy, první díl: smí americký občan posílat sprosťárny poštou? A co je to vlastně sprosťárna z pohledu úředníka a soudce? Na scénu přichází puritanismus Jedna z okolností, která hodně ovlivňuje dnešní debatu o právech soukromých společností, je ta, že valná většina našich základních politických myšlenek je hodně stará. Kořeny dnešního moderního liberalismu sahají hluboko do 18. století, jsou starší než parní lokomotiva, lodní šroub nebo ruchadlo. Nejpalčivějším problémem svobodomyslného člověka té doby byl přežívající feudální systém, vůči kterému se liberálové vymezovali; je to dost vidět v tématech, kterým věnovali největší pozornost (například „žádné zdanění bez reprezentace“). Tehdejší civilizace ještě moc neřešila otázky „síťových systémů“, infrastruktury, která nějakým způsobem obsluhuje celé komunity a má sklony k přirozené monopolizaci. Člověk 18. století se s takovou infrastrukturou běžně nesetkával. Elektřina byla ještě hračkou v laboratořích potrhlých učenců, kanalizace a vodovod se vyskytovaly jen v některých čtvrtích největších měst světa (tak například Praha začala zřizovat všeobecnou kanalizační síť až po roce 1816). Pro pouliční osvětlení platilo totéž. Výrazné výjimky byly jenom tři: veřejná silniční síť, veřejné plavební kanály a pošta. Pošta už byla v 18. století dobře zavedeným jevem a americkému Kongresu je přiznáno právo zřídit celostátní poštovní službu přímo v ústavě – což naznačuje, že i otcové zakladatelé, kteří v mnoha jiných věcech projevovali vysloveně libertariánského ducha, si uvědomovali, že tento typ plošné služby není vhodné ponechat úplně živelnému vývoji. O kus dál v té samé ústavě, respektive v jejím prvním dodatku, je ustanoveno, že Kongres nepřijme žádné zákony omezující svobodu slova. Teoreticky byste tedy měl mít právo posílat americkou federální poštou, co se vám zachce – aspoň pokud to nebude pro příjemce nebezpečné (například bomba). Aspoň pokud si vykládáte první dodatek stejně jako já. V praxi to bylo dost zásadně jinak, protože do hry vstoupila – a na dlouho, téměř na sto let! – další typicky americká vlastnost. Puritanismus. Kam vede potlačování neřesti Otázka, jestli se ochrana svobody slova vztahuje i na takzvaně obscénní obsah, se v Americe u soudů řešila mnohokrát a výsledky jsou, mírně řečeno, neuspokojivé – zejména proto, že vymezit s dostatečnou přesností, co je vlastně obscenita, je beznadějný úkol. Při důležitém soudním sporu Jacobellis v. Ohio (1964) vyřkl soudce amerického nejvyššího soudu Potter Stewart dodnes slavnou větu: „Nebudu se dnes dále pokoušet definovat ten druh materiálu, který bývá zahrnován do krátkého popisu ‚tvrdá pornografie', a možná bych to ani nikdy srozumitelným způsobem definovat nedokázal. Ale poznám ji (míněno pornografii, pozn. MK), když ji vidím, a film, o kterém rozhodujeme v tomto sporu, jí není.“ (Pro paralelu s dnešní debatou o mezích svobody projevu zkuste místo obscenity či pornografie dosadit třeba projevy nenávisti nebo podněcování k násilí.) V případě americké federální pošty a jejího nepřátelského postoje vůči „obscenitě“ sehrál ústřední roli jistý Anthony Comstock, zakladatel newyorské Společnosti pro potlačování neřesti. Charakter organizace můžete posoudit už při pohledu na její razítko. Málokdo v celé historii lidstva si dal pálení knih přímo do vlastního znaku, většina tyranů je navenek aspoň trochu subtilnější. Comstock sám sebe označoval za člověka, který pleje plevel v zahrádce Boží („weeder in God’s garden“) a byl ve své snaze potlačit veškerou komunikaci sexuálního charakteru neuvěřitelně, až monomanicky vytrvalý. Systematickým lobbováním se mu podařilo protlačit zákon neformálně zvaný Comstock Act (1873), podle kterého jste se provinil federálním zločinem, pokud jste využil služeb americké pošty k zasílání jakýchkoliv nemravných materiálů. Definice byla nesmírně široká, spadaly do ní i lékařské informace o antikoncepci, erotické hračky nebo písemně vyjádřené chtíče. Dokonce i učebnice anatomie nebo porodnictví byly na hraně a několik států raději přijalo místní normy, které explicitně stanovovaly, že zasílání učebnic trestným činem není. (Podrobné informace k celé této povedené rodince zákonů najdete v angličtině zde.) Zákony byl časem rozšířeny i na soukromé dopravní společnosti. Comstock coby mravný a poctivý občan se nespokojil jen s přijetím samotných zákonů. Chtěl také v co největším rozsahu vynutit i jejich řádné dodržování a podařilo se mu dosáhnout toho, že pro něj americká pošta zřídila oficiální úřad poštovního inspektora. V něm pak Comstock rozhodně nespal na vavřínech. Vedl si statistiku o svých úspěších a na sklonku života se chlubil tím, že se mu podařilo spálit 15 tun knih, zatknout čtyři tisíce lidí a 15 z nich dohnat k sebevraždě. V roce 1878 zabránil Comstock vážně míněnému pokusu o zrušení „svého“ zákona tím, že kongresmanům předložil ty nejhorší vzorky ze své sbírky zabavených pornografií; při této informaci vás nutně napadne kacířská myšlenka, jak že to vlastně s tím jeho svatým rozhořčením bylo. Nicméně ať to bylo, jak to bylo, Comstock zůstal v úřadě až do své smrti roku 1915 a jeho dědictví jej přežilo ještě další desítky let. Fatální rány Comstockovým zákonům zasadil nikoliv Kongres – jak by to asi správně mělo být – ale několik soudních rozhodnutí během 20. století, například ve věcech Griswold vs. Connecticut (1965) a Eisenstadt vs. Baird (1972), které stanovily, že právo lidí na soukromý život je důležitější než státní zájem na potírání obscenity, ať už to znamená cokoliv. Dneska si jen těžko umíme představit, že za zaslání nahaté fotografie nebo balíčku kondomů poštou hrozilo v USA až pět let nucených prací a že to zdaleka nebyla jen teoretická hrozba. Jak praví jedna známá píseň na motivy Warcraftu: Leč na místo dnes všudypřítomného sexu nastoupila jiná ostře sledovaná témata. Když vítězí morální panika Což, čtenáři, možná bychom se měli podívat aspoň na pár styčných bodů historie Comstockových zákonů s dnešními poměry? * Základem represe byla morální panika, tehdy kolem nemanželského sexu, dnes třeba kolem onoho davu, který vtrhl do Kapitolu. Morálně panikařící lidé mají tendenci šlapat po svobodě projevu či soukromí svých spoluobčanů s roztomile příšernou samozřejmostí. Právě ten morální rozměr v nich totiž vzbuzuje iluzi vlastní nadřazenosti. * Existence centralizované sítě (v tomto případě pošty) vedla k tomu, že „nežádoucí“ činnost bylo možno plošně zakázat jedním rozhodnutím. * Vágnost a neurčitost zakázaného chování vedla k širokému rozsahu represí, což bylo z pohledu zastánců celého systému asi spíše jeho výhodou než nevýhodou. * Když byly příslušné zákony jednou přijaty, právní setrvačnost vedla k tomu, že různá jejich ustanovení přežívala v platnosti až do doby, kdy už koncertovali Beatles a nosily se minisukně. * Soukromá a státní sféra spolu rády prorůstají, a to i personálně. Anthony Comstock, hlavní hybatel věci, byl cca 40 let zároveň jak vysokým zaměstnancem státní americké pošty, tak i zakladatelem a tajemníkem soukromé Newyorské společnosti pro potírání neřesti, přičemž tyto dvě funkce se navzájem doplňovaly s jedním a tímtéž cílem. Tolik příběh o americké poště. A příště se podíváme … na železnici! Ale nebudou nás zajímat mašinky. Bude nás zajímat byznys. Velký byznys, jak jinak. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-01-05 16:27:46
Imaginární zoologie Jana Lukavce ukazuje reálná zvířata v dějinách literatury
Imaginární zoologie Jana Lukavce je – snad i navzdory titulu – literárněvědnou a zároveň obecně kulturní historií zvířat zcela reálných. A protože je autor vědec, pozoruje jejich funkci v celé přehršli knih nejrozmanitějších žánrů, méně ve filmech. Analyzované přitom vcelku umně konfrontuje s regulérními znalostmi přírodovědců té které doby a v šestnácti kapitolách s ním zaujatě projdeme mnoha literárními odkazy. Úvodem si ovšem prohlédneme i celou milovanou pražskou zoo, jednu z nejhezčích zahrad na světě, a samo sebou i tohle provedeme skrze její obrazy v literatuře a knihách. Spolu s uměleckými motivy zkoumá autor postupně mravence (ty především na podkladě práce Petra Hampla O mravencích a lidech), netopýry, vrány, krkavce, lišky, vlky, psy, kočky, prasata, koně, medvědy, opice, delfíny i velryby. Vždy bude, to je pravda, někomu nutně nějaký odkaz chybět – a v případě takovýchto prací to jinak není ani možné. A hle, Lukavec například vůbec nezohlednil pohádku Lumíra Čivrného Jak zvířata zavřela lidi do klece. Ale nelze do jedné knihy shromáždit všechno. Ale podívejme se mezi stránky i konkrétněji. V románu Lilith George MacDonalda (1834–1905) vykonává havran s klidem povolání knihovníka, což je zřejmě metaforou, a současně je průvodcem právě zesnulých. Teoriemi Carla Gustava Junga je pro změnu inspirován vlk Hermanna Hesse, kterým se částečně cítí být jeho hrdina Harry Haller v románu Stepní vlk (1927). Nu, a co vlci Kiplingovi? Co Londonovi věrní tažní psi? Bílý tesák. A nechybí ani legendární český Punťa, výtvarně ztvárněný René Klapačem. Analogii v životě lidí a lišek viděl Seton a ještě daleko zřetelněji náš Těsnohlídek. V oddíle Z člověka v lišku a zase zpět analyzuje Lukavec i známou literární diádu Dáma v lišku (David Garnett) – Sylva (Vercors). Nedávno ji zohlednil i český spisovatel Jiří Kratochvil. A přírodovědec Buffon (1707–1788) přičítal – oproti tomu – polidšťující rysy medvědům k tíži. „Veškerá tato hrubá podobnost s člověkem podtrhuje medvědovu zrůdnost a v ničem ho nečiní nadřazeným ostatním zvířatům,“ mínil – a snad měl i pravdu. Tyto solitérní šelmy se nedomluví ani vnitrodruhově, natož s člověkem, jejich krocení v cirkusech je nebezpečné a je tak trochu překvapivé, nakolik ušlechtile je – s Gerstäckerovou výjimkou – líčí už zmíněný Seton, Faulkner (sic), Curwood či Charles Roberts (1860–1943), ten v novele V srdci pralesa. Lukavec prózu tohoto kanadského autora charakterizuje následovně: „Zvířecí samice Kroof v ní přichází o svoje mládě a přimyká se k mladé dívce. Medvědice děvčátko chrání před nástrahami pralesa a ono naopak přivádí zvíře stále blíže ke svému a matčinu lidskému příbytku. Statná samice je dívce oddána vášnivěji než vlastnímu dítěti. Když ale dítě dospěje a zvíře smrtelně ohrozí muže, který si ji vyvolil, mladá žena medvědici s velkým sebezapřením zastřelí.“ Antropomorfizované medvědy přivedl na literární scénu rovněž fenomenální Philip Pullman, autor Zlatého kompasu, ale není zapomenut dokonce ani Menzelův Míša Kulička. V knize nechybí dokonce ani netopýří Batman, ba ani prasátko Babe (z pera literáta Dicka Kinga-Smithe), a dokonce dojde na Jahelkovu prasečí píseň Balada o strašlivém úderu šilhavého řezníka Josky. Ani Havlova hra Prase, ani Prase Dahlovo není opomenuto a my jenom zaváháme, zda autor neměl zohlednit i lidožravé čuníky Harrisova Hannibala. I kdyby ne, trochu zde chybí Farma zvířat. A opice „z Korálové ulice“? Je zkoumána v jediném tyglíku s Tarzanem a King Kongem, ale taky jako hrdinka Vercorsových Nepřirozených zvířat. Pouze na (příliš exkluzivní) Planetu opic Pierra Boulea v tomto případě nezbyl prostor. A vorvani? Delfíni? Velryby? Mimo Barona Prášila je tu spatříme i v podobě Mocha Dicka, ba dojde na reflexi filmu Orca zabiják. Nedůsledně, ale přesto Jan Lukavec dodržuje v kapitolách jistou chronologii, a tak třeba u koček začíná výklad už ve starém Egyptě, aby pokračoval třeba i Montaignovým postřehem „když si hraji se svou kočkou, kdo ví, nemá-li ona ze mne větší kratochvíli než já z ní“ a končil u citací z Terry Pratchetta. Nechybí Quijotův boj s kočkami, ba ani lev Aslan z Letopisů Narnie. Ani Poeův Černý kocour, ani Haškova Povídka o kočce, ani Kiplingova Kočka, která chodí sama, ani umručený kocour Trnkovy Zahrady. Jen ta interpretace Hoffmannových Životních názorů kocoura Moura není, pravda, jednoznačná. I když se podobné kumulace motivů mohou někomu zdát až mechanické, autor dochází k tak zajímavým odhalením, souvislostem, objevům a postřehům, že si u mnohých kapitol nelze nevysnít, že se pod jeho perem jednou stanou celou samostatnou knihou. Třeba právě kočičí. Lukavcův přístup k problematice je po celý čas konkrétně textový a méně teoretický, ale právě tak se to nejlépe vyplatí. A nejen čtenářsky. Zvláště to pak vynikne v kapitolách jako Z člověka v žábu či brouky (a někdy i zpět), kde se nám dostane pohledu na podstatné momenty díla Franze Kafky. I na zvířecí já v každém, jak je metamorfovali například Stevenson, Jekyll a Hyde. Mnohé z Lukavcových postřehů zpochybňují dichotomie zvíře – člověk, příroda – kultura. Antropocentrický pohled na život a vesmír nikdy nebyl namístě, i vítejme tuto stránku těchto půvabných kulturních dějin. Není radno vydělovat se jako lidé z říše živočišné přespříliš. Absolvent FF UK Jan Lukavec (*1977 v Praze) pracuje v Národní knihovně, píše recenze pro časopis iLiteratura.cz (kde je zároveň redaktorem), publikuje v tisku a časopisech, je spoluautorem Slovníku novější literární teorie (2012), napsal knihu o Gilbertu Keith Chestertonovi Fanatik, prorok, či klaun? (2008) a po ní publikace Zneklidňující svět zrcadel (2010), Od českého Tokia k exotické Praze (2013) a Bytosti na pomezí (2016). A právě poslední z nich, která ovšem operuje spíše se zvířaty z mytologie, bezprostředně souvisí s jeho poslední knihou. Jan Lukavec: Imaginární zoologie. Odborně recenzovali Petr Kopecký a Michal Sýkora. Pulchra. Praha 2019. 288 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}