Aktuální Zprávy

Valencie: Město, kde futurismus potkává tradici a nejlepší paellu

Když se řekne Španělsko , většina lidí si okamžitě vybaví Gaudího Barcelonu nebo horkokrevný Madrid . Valencie ale dlouho stála tak trochu neprávem v...

---=1=---

Čas načtení: 2019-12-30 07:59:24

Co vás nejvíce zaujalo v české kultuře v roce 2019? Odpovídají: Tomáš, Kubíček, Třeštíková, Fischerová, Klíma, Fučíková, Janovic

S blížícím se koncem roku Literární noviny opět položily tradiční anketní otázku okruhu svých spolupracovníků a osobnostem české kultury. Kniha Kateřiny Hlouškové F. T. M = Futurismus: Malý „bedekr“ futuristické avantgardy. Erudovaná studie z dějin italské kultury, věnovaná zejména futurismu a jeho protagonistům. Přináší neobyčejné množství poznatků, u nás mnohdy publikovaných vůbec poprvé, s využitím řady málo známých dokumentů, především italské provenience. Předností knihy je i při vysoké odbornosti její čtivost, které napomáhá autorčina orientovanost v problematice a nápaditá práce s detaily jak z osobního, tak i uměleckého života těchto italských buřičů a bohémů. Připomíná mj. i působení české malířky Růženy Zátkové, autorky hojně citovaného Marinettiho portrétu, stejně jako jeho vztahy k fašismu či široký kontext italského futurismu na mezinárodní scéně. Každopádně by nevšední kniha K. Hlouškové, doplněná také bohatým obrazovým materiálem, neměla být v záplavě kvazi odborné literatury přehlédnuta. Jiří Tomáš, nakladatel Domnívám se, že jednou z nejvýznamnějších událostí uplynulého roku bylo hostování České republiky na knižním veletrhu v Lipsku, které bylo zarámováno do Českého roku v německojazyčných zemích. Prostřednictvím 380 akcí, které představily nejenom českou literaturu a její tvůrce, ale i český film, současný design, společensko-politická témata jako Charta 77 či Václav Havel, aktuální podobu českého dramatu, výtvarnou scénu a další oblasti současné české kultury se podařilo koncentrovat pozornost německého publika na české téma. Výsledkem je osmdesátka nových literárních překladů, tři tisíce ohlasů v německojazyčných médiích a vznik celé řady dlouhodobých partnerských projektů, které snad stabilizují postavení české kultury v německojazyčných zemích. A přidejme k tomu třeba i ocenění Jaroslava Rudiše prestižní německou Cenou literárních domů či v září anoncované ocenění za Winterbergovu poslední cestu (Winterbergs letzte Reise) literární cenou Chamisso-Preis/Hellerau, označení románu Jáchyma Topola Citlivý člověk v Die Zeit za jeden z klíčových románů světové literatury uplynulého roku a konečně třeba článek významného politického a kulturního redaktora Mirko Schwanitze o románech Jáchyma Topola Citlivý člověk, Radky Denemarkové Příspěvek k dějinám radosti a Jiřího Hájíčka Dešťová hůl, který vyšel v květnu s titulem Tyto tři české romány musíte číst. Stejně důležité se mi zdá i ocenění festivalu Janáček Brno International Opera Award, což znamená zařazení festivalu mezi nejprestižnější operní podniky současnosti. Dlouholetá koncepční práce brněnské opery a pořadatelů festivalu dokázala, že světové události se mohou odehrávat i u nás. Samozřejmě je za tím obrovská práce a profesionalita celé řady lidí, především ale oceňuji nasazení ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera a šéfa opery Jiřího Heřmana, kterým se rovněž za poslední roky podařilo nově nastudovat téměř celého Janáčka, a to v podobě, která vyžaduje respekt. Tomáš Kubíček, ředitel Moravské zemské knihovny a literární teoretik Letos mne nejvíce zasáhly dvě divadelní inscenace. Jedna starší a jedna byla premiérou. První je představení Korespondence V+W v Divadle Na zábradlí režiséra Jana Mikuláška. Již dlouho se mi nestalo, aby ve mně divadlo vyvolalo takovou bouřlivou reakci v podobě dojetí, smutku a radosti. Dalším velkým zážitkem bylo zpracování komorního muzikálu Lazarus v Divadle Komedie, kde mne velice překvapily pěvecké výkony hlavních představitelů, především Eriky Stárkové, a byla jsem unesená ze scénografie Juraje Kuchárka. Hana Třeštíková, radní pro oblast kultury, památkové péče, výstavnictví a cestovního ruchu pražského magistrátu Televizní seriál Most! podle scénáře Petra Kolečka a v režii Jana Prušinovského. Měl ty nejlepší rysy žánru: byl dost zábavný a napínavý pro diváky prosté a dost přemýšlivý pro diváky intelektuální. V nejsložitějších tématech se vyhnul zjednodušování. A byl výtečně režírovaný i hraný. Co chtít víc? Daniela Fischerová, spisovatelka a dramatička Největší můj zájem a ocenění získala kniha, jejímž vypravěčem je „pan Wellington“ – britský letoun, který zažil boje druhé světové války, ukrývání ve stodole u sedláka za komunismu a nyní v hangáru, kde sdílí společnost menších současných letadel – a ta s úctou naslouchají jeho příběhům. Dva kluci, synové pilotů, se s panem Wellingtonem domluví morseovkou. Rozhodnou se nalézt členy někdejší posádky a zažívají přitom nečekaná dobrodružství. Vypadá to, že už ale nikdo nežije… a tu literární fikce je překonána zcela nečekanou realitou. Ta je pak součástí vydání druhého... Knížku čtou s chutí, dojetím a respektem také dospělí a často potom píší autorce: vnímají mravní étos, fantazii a vtip. Název knížky je Dobrodružství pana Wellingtona, autorkou textu a ilustrací je Hana Bergmannová-Klímová. Je to moje dcera, ale já bych tu knížku jmenoval i nebýt toho. Ivan Klíma, spisovatel Pohybuji se hlavně v knižním prostředí, proto pro mě byla asi nejzásadnější událostí naše účast na knižním veletrhu v Lipsku. Směla jsem se ho zúčastnit už v předstihu, společnou výstavou s dalšími českými ilustrátory. České literární centrum rozprostřelo akce do mnoha měsíců, pokračují i teď, tři čtvrtě roku od veletrhu. Hlavní veletržní týden byl pak mimořádným zážitkem. Děkuji všem, kdo se za Českou republiku postarali o náročnou organizaci, o všechny výstavy, besedy, setkání a děkuji za velké AHOJ na lipském nádraží. A z jiné umělecké sféry: Ráda bych poděkovala Plzeňské filharmonii za nezvyklý hudební zážitek, kterým byl podzimní koncert na oslavu třicetileté svobody. Konal se na půdě Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara, kde působím. Budova školy se na jeden večer proměnila ve velkou koncertní síň. Orchestr vedl dirigent Chuhei Iwasaki, zazněla hudba Ludwiga van Beethovena, ale i skladby opomíjeného českého skladatele Jana Hanuše. Drobný, ale pravidelný výtvarný zážitek mi od jara připravují dva naši studenti ilustrace, Tomáš Staněk a Lukáš Komárek, kteří dostali příležitost ilustrovat titulní stranu Literárních novin. Renáta Fučíková, výtvarnice a spisovatelka Za největší kulturní událost roku 2019 pro sebe považuji výstavu Umění doby Václava IV. na Pražském hradě. Ta úžasná kolekce gotických obrazů, soch, knih, iluminací, tkanin a tepaných předmětů ze zlata a stříbra – slovem umění krásného slohu kolem roku1400 – vyvolává otázku Kdo byl Václav IV.? Byl to slaboch, nepovedený syn velkého císaře, gurmán, záletník, estét, mstivý politik, který nechal v březnu 1393 surově zavraždit Johana z Pomuku, generálního vikáře arcibiskupa Jana z Jenštejna, aby omezil arcibiskupovu moc? Tím vším Václav IV. pro své současníky pravděpodobně byl, v skrytu duše se však možná cítil jako dekadent, který ze skutečného světa papežského schizmatu, odpustků, odbojné šlechty, morové hlízy a blížících se husitských válek touží uprchnout do samoty a vysněných krajin krásy a umění. Jeho doba nenávratně minula, velké umění zůstalo. Když jsem z výstavy odcházel, vzpomněl jsem si na brilantní paradox irského básníka Williama Butlera Yeatse: Když je svět v rozkladu, poezie jásá. Další významnou i radostnou událostí byl pro mne fakt, že Filosofický ústav AV ČR začal vydávat Sebrané spisy Karla Kosíka. Jako první vyšel 4. svazek s titulem Dialektika, kultura a politika. Eseje a články z let 1955–1969 (editor Jan Mervart). Najdeme tu nejen slavné eseje Hašek a Kafka neboli groteskní svět a Švejk a Bugulma neboli zrození velkého humoru, ale i řadu podnětných článků jako Gramsci o kultuře, Rousseauova kritika kultury nebo Brechtově dramatice věnovaná úvaha Všední život a dějiny. Znovu jsem si při četbě těchto juvenilií uvědomil, že Kosík je nejen pronikavý myslitel, ale i mistr krásného stylu. Vladimír Janovic, básník a esejista {loadmodule mod_tags_similar,Související}

---===---

Čas načtení: 2024-04-17 20:13:23

Myšlenky Oswalda Spenglera

Délský potápěč - Stránky věnované metapolitice, kultuře, historii a geopolitice Vytisknout PDF Knihu Oswald Spengler – Myšlenky lze objednat ve znovuotevřeném knihkupectví Délského potápěče! Obchod je ve zkušebním provozu, proto veškeré připomínky, návrhy a doplňky přivítáme na našem redakčním mailu. U Délského potápěče dochází k bezprecedentní situaci: namísto obvyklé periodicity jeden knižní titul ročně, a to na podzim, jsou tu dvě knížky vyšlé těsně za sebou a […] Mohlo by vás zajímat: Oswald Spengler: Myšlenky Futurismus: posedlost přímými liniemi Stefan George: Neděle v mém kraji Představujeme projekt Čítárna Délského potápěče Jukio Mišima: Láska k vlasti The post Myšlenky Oswalda Spenglera appeared first on Délský potápěč.

Čas načtení: 2024-04-17 20:13:23

Myšlenky Oswalda Spenglera

Čas načtení: 2025-02-14 13:40:41

Archeo-futurismus a revoluční tradicionalismus po čínsku

Délský potápěč - Stránky věnované metapolitice, kultuře, historii a geopolitice Vytisknout PDF Autor: Ladislav Malý Kniha ke studiu aneb jak starověká minulost Číny může utvářet její politickou budoucnost Nedávno jsem si koupil knihu s názvem Konfuciánský ústavní systém (nakl. Filosofia, 2020). Napsal ji čínský současně žijící autor, vědec, Ťiang Čching, v překladu Milana Kreuzziegera. Zajímavé: obecně se říká, že v Číně probíhá jakási digitální diktatura, […] The post Archeo-futurismus a revoluční tradicionalismus po čínsku appeared first on Délský potápěč.

Čas načtení: 2015-08-13 15:15:00

Kuchyně ve futuristickém stylu? Proč ne!

Hodláte rekonstruovat kuchyni, nebo pořizujete zcela novou do svého nového bydlení? Chcete něco extra a originálního? A co tak zkusit kuchyni ve futuristickém stylu? Inspirujte se návrhy a koncepty designérů! Futuristicky doma Futurismus v bydlení je jednoduchý, elegantní a provokující design. Svý ...

Čas načtení: 2010-02-10 00:00:00

Futuristické umění protkané do interiérového nábytku

Kolekce New Retro-futurismus ze série Human Furniture, dokáže upoutat pozornost každého přicházejícího. Interiérový nábytek z této kolekce se nese v duchu futuristického retra v kombinaci s moderními prvky současného designu. Podle tvůrce, designéra Dzmitryho Samala, hraje skulpturální design nábyt ...

Čas načtení: 2015-08-01 00:00:00

Podzimní sportovní kolekce H&M je tady!

H&M přišla s novou a velmi stylovou sportovních kolekcí. Je pro podzim 2015 a má opravdu říz. Ostatně jako vždy nás H&M velmi potěšilo. V nové podzimní sportovní kolekci najdete futurismus, vesmír i sportovního ducha. Že to na první poslech nejde dohromady? To jsme si možná na zlomek vteřiny mysleli ...

Čas načtení: 2019-12-30 07:59:24

Co vás nejvíce zaujalo v české kultuře v roce 2019? Odpovídají: Tomáš, Kubíček, Třeštíková, Fischerová, Klíma, Fučíková, Janovic

Čas načtení: 2019-10-10 09:42:23

Tomáš Kulka: Umění a jeho hodnoty (ukázka z knihy)

Na první pohled se může zdát, že nic není hodnocení uměleckých děl vzdálenějšího než logika. Nehodnotíme snad umělecká díla podle toho, jak na nás působí, jaké v nás vyvolávají emoce? Nezůstává v takovém případě veškerá logika stranou? Kniha Tomáše Kulky Umění a jeho hodnoty s podtitulem „Logika umělecké kritiky“ ukazuje, že takováto pojetí jsou značně zjednodušená. Autor zde navazuje na jeden z hlubokých problémů moderní filozofie, jehož rozpoznání nalezneme již v díle Davida Huma či Immanuela Kanta. Na jedné straně říkáme, že každému se líbí něco jiného a nemá smysl diskutovat o tom, kdo má pravdu, na straně druhé jsme schopni se navzájem přesvědčovat, že to či ono umělecké dílo je lepší než jiné. Má tedy toto naše konání přece jen nějakou „logiku“, nebo nemá? Jsou estetické soudy vůbec možné? Jinými slovy, jedná se o soudy, které se řídí nějakými pravidly? Tomáš Kulka přichází s původním řešením těchto tradičních problémů, čímž zároveň na obecnější rovině završuje svá předchozí zkoumání věnovaná vztahu umění a kýče a problematice uměleckého falza. Na pozadí jedné z hlavních současných diskusí v rámci angloamerické estetiky předkládá nejen odpovědi na výše uvedené otázky, nýbrž i přesvědčivá vysvětlení některých kontroverzí týkajících se hodnoty moderního i postmoderního umění či vztahu mezi uměním a vědou. Ukázka z knihy: 2. V ČEM SPOČÍVÁ UMĚLECKÁ HODNOTA V čem tedy umělecká hodnota spočívá? Na základě předchozích úvah navrhuji následující neformální definici: Umělecká hodnota reflektuje 1) význam inovace exemplifikované dílem pro svět umění, a 2) potenciál této inovace pro její další esteticko-umělecké využití či rozvinutí. Tuto definici nejprve objasním a pak vysvětlím, co z ní vyplývá. Čtenáře nejspíš napadne otázka, proč takto složitá formulace. Proč uměleckou hodnotu jednoduše neztotožnit s originalitou? Odpověď zní, že originalita sama o sobě nestačí. Kdybych vzal plátno a pocákal jej namátkou vybranými barvami, vzniklé skvrny pak všelijak rozmazal a na takto pomalovaný povrch přilepil okurku, vzniklo by zcela jedinečné dílo, jaké přede mnou ještě nikdo nevytvořil. Přesto by tento originální výtvor žádnou uměleckou hodnotu neměl.228 Výsledný obraz by sice určitou inovaci exemplifikoval (znojemská okurka na plátně – to tu ještě nebylo!), tato inovace by však pro dnešní svět umění neměla žádný význam. Mohla by sice mít nezanedbatelný význam osobní: obraz by mohl představovat důležitý mezník v mém životě; mohl by být začátkem mé nové dráhy coby umělce. To však evidentně nestačí. K tomu, aby měl obraz signifikantní míru umělecké hodnoty, by musel být jako důležitá inovace chápán světem umění. Významné inovace by měly nějakým způsobem předkládat, či alespoň naznačovat řešení aktuálních vizuálních a uměleckých problémů, ukazovat nové možnosti, které z estetického hlediska stojí za prozkoumání. Tím se dostáváme k druhé části definice a k otázce, co to znamená, že daná inovace má potenciál pro další esteticko-umělecké využití. Proč nestačí říci, že má potenciál pro další estetické využití? Pravda je, že u převážné většiny uměleckých děl bychom si s touto formulací vystačili, neboť ve většině případů se skutečně jedná pouze o rozvinutí estetického potenciálu inovace. Jako příklad nám opět poslouží Picassovy Avignonské slečny, jejichž vysoká umělecká hodnota spočívá v tom, že jsou prvním kubistickým dílem. Přes své estetické nedostatky vykazují již Picassovy Slečny téměř všechny základní prvky a principy tohoto uměleckého stylu, které následně prokázaly svůj potenciál pro další estetické využití tím, že byly esteticky dále rozvedeny, propracovány a přivedeny k dokonalosti v dílech Georgese Braqua, Juana Grise, Fernanda Légera, Roberta Delaunyho, Alberta Gleizese, Jeana Metzingera, Lyonela Feiningera, Marcela Duchampa, ale především v dalších obrazech Picassa samého. Tento obraz předznamenal vznik nových (kubistických) estetických norem a spolu s nimi i nové kubistické estetiky a specificky kubistické krásy.229 Význam Avignonských slečen však přesahuje vytvoření stylistických a estetických norem kubistické malby. Estetická přesvědčivost následných kubistických děl vedla k dalším zajímavým a důležitým experimentům, jež se také ukázaly být neobyčejně plodné. Kubismus jednak pronikl do dalších uměleckých odvětví (sochařství, architektura, design), ale také zásadním způsobem ovlivnil vznik dalších modernistických uměleckých směrů (expresionismus, fauvismus, futurismus), které se již neřídily estetickými normami kubismu, ale vytvořily si normy vlastní. Výraz „potenciál pro další esteticko-umělecké využití“ jsem použil proto, abych tím naznačil, že význam některých zvláště důležitých inovací se někdy nevyčerpá vznikem estetických norem jednoho konkrétního uměleckého směru či stylu. Nyní k otázce, co z navržené definice vyplývá. Z její první části můžeme vyvodit, že uměleckou hodnotu nelze posoudit jen na základě vizuálního zkoumání díla samého, protože ani to nejdůkladnější ohledání díla neodhalí, zda přináší něco nového. Exemplifikovaná inovace totiž není imanentní vlastností posuzovaného díla, ale vztahem mezi posuzovaným dílem a relevantní třídou předcházejících prací. Jinými slovy, abych zjistil, jestli posuzované dílo představuje významnou inovaci, musím je porovnat s dalšími díly. K celkovému posouzení díla tudíž nestačí vytříbený vkus, vnímavé oko a informace potřebné k zařazení díla do správné kategorie. Kritik musí dobře znát tu relevantní část historie umění, která posuzovanému dílu předcházela. Z druhé části definice dále vyplývá, že posouzení umělecké hodnoty předpokládá časový odstup. Kritik proto musí dále vědět, jakou roli hrálo posuzované dílo v následném vývoji umění. Proto od něj očekáváme, že bude mít též patřičné kunsthistorické vzdělání. Abychom mohli ocenit význam dané inovace, musíme totiž vědět, jak byl její potenciál dále využit a k čemu toto využití ve světě umění vedlo.230 Na otázku, jak velký časový odstup bychom při posuzování umělecké hodnoty měli mít, tedy nejspíš nemáme lepší odpověď než: čím větší, tím lepší.231 Znamená to tedy, že o umělecké hodnotě díla, které jeho autor vytvořil dnes, nelze nic smysluplného říci, že dílo, od něhož nemáme patřičný časový odstup, nejsme schopni po umělecké stránce vůbec posoudit? Není tomu tak zcela. Nízkou uměleckou hodnotu vyplývající z nedostatku originality lze identifikovat ihned. Kritik, který odhalí umělcovu nepůvodnost, jeho epigonství nebo plagiátorství, je oprávněn na tyto rysy poukázat, a zdůvodnit tak svůj negativní soud. Plagiát zůstane plagiátem, ať se posléze v historii umění stane cokoli. Problém se týká kladného posouzení umělecké hodnoty. Jde totiž o hodnocení či spíše odhad esteticko-uměleckého potenciálu inovace, který ještě neměl možnost se rozvinout, potenciálu, který ještě neměl šanci se uplatnit, ať již v následné tvorbě autora samého anebo v dílech jiných umělců. Přesto i zde se citlivému kritikovi nebo sběrateli umění někdy poštěstí vidět, či spíše vytušit, nové možnosti otevírající cesty k dalšímu estetickému využití. Přínos díla pro svět umění mohou intuitivně vycítit ještě předtím, než se jeho vliv skutečně projeví na umělecké scéně. Objevování nových talentů a podporování nadějných umělců bývají často založena právě na takovémto intuitivním odhadu uměleckého potenciálu inovací exemplifikovaných dílem. I v těchto případech půjde však spíše o to, čemu Angličané říkají educated guess (poučený odhad) než o stanovení faktu nebo o fundovaně zdůvodněnou predikci. „Konečný“ verdikt patří historii. Slovo „konečný“ jsem dal do uvozovek, protože míra umělecké hodnoty nemůže být z principu nikdy jednou a provždy určena s konečnou platností. Vždy je možné, že na některé inovace, jež dosud zůstaly bez povšimnutí, někdo v budoucnu tvůrčím způsobem naváže, právě tak jako se může stát, že inovace, která se zprvu uchytí a je nějakou dobu rozvíjena, upadne později v zapomnění, protože se vývoj ve světě umění vydá jiným směrem. Uměleckou hodnotu je proto třeba považovat za veličinu otevřenou a stanovení její míry za revidovatelné. Umělecká hodnota tedy není statická, ale dynamická, neboť její míra se může měnit v závislosti na vývoji ve světě umění. Spolu s tím – a toto je důležité – je posuzování míry této hodnoty v každém daném časovém období záležitostí objektivní nebo intersubjektivně ověřitelnou, a to jednak v tom smyslu, že zde vkus či estetické preference většinou nehrají roli, ale i v tom, že se odborníci (opírající se o kunsthistorické poznatky) poměrně snadno shodnou na tom, která fakta jsou pro posouzení umělecké hodnoty relevantní. Zůstaneme-li u Avignonských slečen, nejspíš bychom se shodli na tom, že relevantní je sledovat vývoj kubismu a směrů, jež kubismus ovlivnil, a ne například vývoj umění inspirovaného impresionismem. Jde v podstatě o sledování vlivů, takže zdůvodnění soudu týkajícího se umělecké hodnoty posuzovaného díla bude v podstatě spočívat v popisu určitého příběhu, v kterém hraje dané dílo hlavní roli. Charakter takového příběhu a jeho verifikovatelnost či ověřitelnost se přitom zásadním způsobem neliší od jiných historických příběhů. V souvislosti s takovýmito příběhy si také budou historici umění klást obdobné otázky, jaké si kladou historici v jiných oblastech jejich zájmů. Historik umění zabývající se sledováním vlivů se například bude ptát, do jaké míry byl při koncipování kubistických principů Picasso ovlivněn Cézannem a nakolik byli Braque a ostatní kubisté ovlivněni Picassem. Obdobně si badatel církevních dějin nebo historik náboženských hnutí bude klást otázku, do jaké míry byl Jan Hus ovlivněn učením oxfordského teologa Johna Wycliffa a jak později Husovo učení ovlivnilo Martina Luthera. Příběhy relevantní pro posouzení umělecké hodnoty tak budou mít stejnou či souměřitelnou míru objektivity jako jiné historické příběhy či jiná historická „fakta“. O tom, nakolik jsou historická fakta objektivní, se sice mezi historiky i filosofy dějin mohou vést debaty, nicméně již samotná skutečnost, že konstatování, kdo koho jak a čím ovlivnil, jsou, na rozdíl od estetických soudů, nazývána fakty, o něčem vypovídá. Tato fakta jsou totiž, stejně tak jako každá jiná historická fakta, intersubjektivně ověřitelná.232 Můžeme tedy říci, že zdůvodnění soudů týkajících se umělecké hodnoty nepředstavuje žádný zvláštní problém, což je z hlediska debaty o otázkách subjektivity či objektivity hodnocení uměleckých děl velmi důležité. I kdyby totiž nebyly estetické soudy ničím jiným než vyjádřením osobních preferencí (což je názor, který jsem se v předchozí části této knihy snažil zpochybnit), o posuzování celkové hodnoty uměleckých děl by to stejně neplatilo.233 Jinými slovy, i kdyby byl aspekt či komponent estetického posouzení díla nakrásně subjektivní, celkové posouzení jeho hodnoty coby uměleckého díla takové není, neboť posouzení aspektu uměleckého, který bývá navíc často mnohem důležitější než aspekt estetický, je záležitostí objektivní. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Zde bych se krátce vrátil k osmé kapitole předchozí části, kde jsem si položil otázku, nakolik jsou základní principy, na nichž je postavena moje teorie estetického hodnocení, reflektovány v kritické praxi. Konkrétně šlo o myšlenku, že při posuzování estetické hodnoty uměleckých děl neporovnáváme jejich estetické vlastnosti s estetickými vlastnostmi jiných děl (protože jsou nesouměřitelné), ale s estetickými vlastnostmi jejich vlastních nerealizovaných možností, tedy s jejich verzemi. V rozhovorech s kritiky vyšlo najevo, že myšlenka porovnávání díla s tím, jaké by mohlo být, jim není cizí, všichni však rozhodně odmítli myšlenku, že by posuzované dílo nesrovnávali s jinými díly. Právě naopak: trochu popuzeně říkali, že srovnávání posuzovaného díla s jinými díly je podstatou jejich práce, že si bez toho uměleckou kritiku nedovedou vůbec představit. Poznámku v závěru osmé kapitoly, kde jsem uvedl, že konflikt mé teorie s tím, co říkají kritici, je pouze zdánlivý či dočasný, si můžeme nyní vysvětlit s poukazem na to, že v předchozí části nebyla moje teorie hodnocení uměleckých děl úplná, protože do ní ještě nebyla zabudována teze o umělecké hodnotě, která je neméně důležitá než hodnota estetická. Konflikt je nyní odstraněn, neboť z definice umělecké hodnoty vyplývá, že kritik musí posuzované dílo vidět v kontextu historie příslušného uměleckého druhu či žánru, a musí jej tedy porovnávat s řadou dalších děl. Přijmeme-li tezi, že hodnota uměleckých děl netkví pouze v jejich hodnotě estetické, ale že mají navíc i hodnotu uměleckou, vyvstane otázka, proč pouze tyto dvě hodnoty. Jsou umělecká a estetická hodnota, tak jak zde byly pojaty, jedinými hodnotami, kterými se mohou umělecká díla pyšnit? Krátké zamyšlení nás přivede k závěru, že umělecká díla mohou mít, a velmi často též mají, i další hodnoty. Výtvarné umění sloužilo od Byzance přes gotiku, renesanci i baroko církvi, která byla jeho hlavním patronem a jejíž zakázky se soustřeďovaly především na vizuální zpracování biblických příběhů, zvláště těch novozákonních. Vzhledem k tomu, že umění sloužilo šíření křesťanské víry, lze hovořit o hodnotě náboženské, případně křesťanské. Můžeme zde ovšem také najít hodnotu didaktickou, neboť obrazy, oltáře a fresky „popisující“ Ježíšův život, křížovou cestu a kalvárii sloužily od raného středověku negramotnému lidu jako názorné ilustrace pro zapamatování evangelijních příběhů. V souvislosti s architektonickým a výtvarným pojetím barokních kostelů, jehož cílem bylo obracet duši věřících od života pozemského k Bohu a věčnému životu posmrtnému, k transcendentálnu či metafyzické podstatě bytí, lze také mluvit o hodnotě duchovní či spirituální. Pokud nás bude zajímat, jak si umělci a díky nim i další lidé v různých dobách a v různých zemích představovali biblický Jeruzalém, pak lze v jeho zobrazeních nalézt i hodnotu informativní či kognitivní. Vezmeme-li pak samotnou Bibli jako dílo literární, nelze si nevšimnout jejích hodnot morálních. Je třeba také zmínit její hodnotu historickou, neboť obrazy z jiných období mohou být zdrojem zajímavých historických poznatků, jako například jak se lidé z různých společenských vrstev v různých dobách a v různých zemích oblékali, co jedli a pili, jak vypadaly přístroje a zbraně, které používali, jak stolovali, jak pekli chleba atp. Umělecká díla mohou mít také hodnotu společenskou: mohou například vybízet ke zrovnoprávnění žen, k rasové či náboženské toleranci, mohou „bojovat“ za práva menšin, zviditelňovat hrůzy válek, vybízet ke spravedlivějšímu uspořádání společnosti nebo propagovat různé ideologie či politické režimy. A umělecká díla mají také hodnotu peněžní, nazývanou též finanční, ekonomickou či tržní. Kolik takových hodnot mohou umělecká díla mít? Dají se vyjmenovat? Souhlasím zde s Malcolmem Buddem, který píše, že „[umělecké dílo] může mít tolik hodnot, kolik je hledisek, z kterých může být hodnoceno“.234 Mají však při hodnocení uměleckých děl coby umění tyto další hodnoty stejný charakter a stejnou váhu jako hodnota estetická a hodnota umělecká? Mám za to, že tyto další hodnoty, které bych nazval vedlejšími, kontingentními či příležitostnými, nejsou s uměním bytostně spjaté, a to v tom smyslu, že je umělecká díla sice mít mohou, ale také je mít nemusí. Zatímco estetická a umělecká hodnota jsou nutnými podmínkami uměleckosti, o kontingentních hodnotách to evidentně neplatí. Kromě toho, že se tyto příležitostné hodnoty na rozdíl od hodnoty estetické a hodnoty umělecké vyskytují pouze u některých děl, ale u jiných ne, je možné argumentovat (a mnozí filosofové umění tak činí) i tím, že nepatří k těm hodnotám, jež je nutno brát v úvahu, když dílo posuzujeme coby umění. Nejsou to ty hodnoty, kvůli kterým si uměleckých děl ceníme coby umění. Je zde ještě jeden zásadní rozdíl. Jak o hodnotě umělecké, tak i o hodnotě estetické lze říci, že zvýšením každé z nich se zvýší i celková hodnota díla coby umění. Jinými slovy, zvýšení míry estetické nebo umělecké hodnoty (případně obou) bude vždy ku prospěchu věci. To však neplatí o příležitostných hodnotách. Zvýšený důraz na ideologickou či propagační hodnotu díla může jít jak na úkor hodnoty estetické, tak i na úkor hodnoty umělecké. Ve Stalinově Sovětském svazu a taktéž v Hitlerově třetí říši anebo v Československu po únoru roku 1948 došlo v důsledku politizace umělecké sféry k nebývalému úpadku umění. Právě tak může vysoká míra hodnoty didaktické, morální, informativní, terapeutické, zábavní atp. uměleckým dílům spíše uškodit než prospět a snaha o maximalizaci emoční hodnoty může vést od seriózního umění ke kýči. 228 Alfred Lessing rozlišuje stupňovitě mezi pěti významy pojmu „originalita“. Pouze ten pátý se blíží tomu, co označuji za „význam inovace exemplifikované dílem pro svět umění“. Umělecká hodnota se však i od tohoto pojetí originality zásadním způsobem liší, hlavně tím, co je řečeno v druhém bodu navržené definice. Lessing, A.: What is Wrong with Forgery, The Journal of Aesthetics and Art Criticism, 23 (1964), s. 435–450. 229 Mám za to, že pojem „krása“ není v souvislosti s kubistickými díly nevhodný. Přijde mi například zcela přirozené říci, že Braqueův obraz Zátiší s hrozny a klarinetem je krásný, i když se pochopitelně jedná o jiný (kubistický) druh krásy, než je (expresionisticky) krásný Jawlenského portrét Alexandra Sacharova nebo (renesančně) krásný obraz benátské scenerie Gentilla Belliniho. 230 Dílo může být velmi originální ve smyslu radikálního odklonu od uznávané tradice a stávajících estetických norem, a přesto zůstat bezvýznamné. Některé inovace prostě nikam nevedou. 231 Srov. Savile, A.: The Test of Time. London: Blackwell, 1983. 232 Jedním takovým intersubjektivně ověřitelným faktem je například to, že Avignonské slečny jsou (pomineme-li přípravné skici) prvním kubistickým obrazem. Právě tak lze standardním způsobem ověřit, že kubismus byl ve své prvotní fázi vývoje záležitostí dvou umělců, Picassa a Braqua, a že ostatní kubisté se k principům tohoto stylu přihlásili až později. U odvážnějších tvrzení, jako například že „kubismus byl snad nejdůležitější a rozhodně nejkomplexnější a nejradikálnější uměleckou revolucí od dob renesance“ (Golding, J.: Cubism, s. 15), může být ověřování složitější, ničím se však zásadně nebude lišit od ověřování obdobně zobecňujících tvrzení z jiných oblastí historie. 233 To pochopitelně neznamená, že v určování či v odhadech umělecké hodnoty nelze chybovat nebo že příslušnou historii vlivů nelze zkreslovat. Takové problémy však provázejí všechny vědní obory. 234 Budd, M.: Artistic Value, citováno z Lamarque, P. – Haugom Olsen, S. (eds.): Aesthetics and the Philosophy of Art, s. 262. Tomáš Kulka (*1948) začal studovat filosofii a politickou ekonomii na FF UK v Praze roku 1967. Po sovětské invazi odešel do Anglie, kde studoval filosofii (u sira Karla Poppera) a ekonomii na London School of Economics (B.A. 1971). V roce 1972 se přestěhoval do Izraele, kde pokračoval ve studiích filosofie na Hebrejské universitě v Jeruzalémě (M.A. 1976, Ph.D. 1986) a pracoval jako zpravodaj Svobodné Evropy pro Blízký východ (1973–1991). Na Jeruzalémské universitě přednášel logiku, dějiny moderní filosofie, filosofii vědy a estetiku. V roce 1988 přešel na universitu v Tel Avivu, kde na katedře filosofie založil odbor filosofie umění. V letech 1992–1995 přednášel také (jako hostující profesor) na Středoevropské universitě v Praze. Od roku 1996 působí na katedře estetiky FF UK. Kniha Umění a kýč (Torst, 1994, 2000, 2014) vyšla rovněž anglicky, finsky, hebrejsky, polsky a (ve zkrácené verzi) španělsky. Do polštiny byla přeložena i jeho další kniha Umění a falzum (Academia 2004). Nakladatelství Argo, Praha, 2019, 1. vydání, brož., 264 stran.

Čas načtení: 2024-04-15 19:44:00

Ostuda v Saudské Arábii?! Megalomanský projekt skončil fiaskem

Saudskoarabské království započalo před dvěma lety se stavbou kontroverzního a megalomanského projektu s názvem The Line (Čára). Unikátní 170kilometrové lineární město za více než 12 bilionů korun avšak nebude mít takovou podobu, jakou si saudskoarabský korunní princ Muhammad bin Salmán usmyslel. Město se zkrátí na necelé tři kilometry a obývat jej bude 300 tisíc lidí, namísto původních několika milionů.

Čas načtení: 2024-09-06 08:33:00

Společnost TCL inspiruje k dosahování nových cílů a na veletrhu IFA 2024 představila svou vizi budoucnosti domácího kina, mobilních technologií a bydlení

Berlín 6. září 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost TCL Electronics, přední výrobce spotřební elektroniky a druhý nejúspěšnější dodavatel televizorů, dnes na globální tiskové konferenci TCL IFA 2024 představila další rozšíření své nabídky produktů pro chytřejší a zdravější životní styl. Mezi nově představené produkty, prezentované v inovativním venkovním areálu, který v sobě kombinuje futurismus s módou, patří například nejnovější luxusní LED televizory s technologií QD-Mini, koncept NXTFRAME TV, mobilní zařízení i domácí spotřebiče společnosti TCL.Vedoucí představitelé společnosti TCL a partnerských společností během této akce zdůraznili způsoby, jakými společnost TCL díky své silné partnerské síti a inovativním technologiím, které dokonale kombinují nejmodernější inovace s pokrokovým designem, přizpůsobeným spotřebitelům po celém světě, všechny zúčastněné inspiruje k dosahování nových cílů.Nové produkty nabízejí dosud nepoznané audiovizuální zážitky a definují tak nové možnosti domácí zábavyS ohledem na trend neustálého zvětšování rozměrů obrazovek a zvyšování kvality obrazu, který v oblasti výroby televizorů přetrvává, představila společnost TCL nejnovější přírůstky do své revoluční řady QD-Mini LED televizorů - luxusní modely QD-Mini LED televizorů X11H a C765. Oba modely jsou vybaveny technologií redukce halo efektu po celé ploše obrazovky a jsou schopny přesně nastavit veškeré aspekty technologie Mini LED – od osvětlení až po zobrazování – a konečně tak vyřešit dlouholeté problémy s halo efektem a poskytnout tak vizuální zážitky, které se skutečně mohou vyrovnat zážitků z kina. 98palcový model X11H, který je špičkou v oblasti velkoformátových televizorů s technologií QD Mini LED, disponuje také 14.112 zónami technologie lokálního stmívání, díky čemuž dosahuje extrémně vysokého kontrastu, a se svým špičkovým jasem na úrovni až 6.500 nitů dokáže zajistit jemné detaily a nebývalé úrovně světlých i tmavých částí obrazu v každém zobrazeném snímku.Společnost TCL představila revoluční koncept NXTFRAME TV, který zcela mění pojetí domácí zábavy. Koncept NXTFRAME není pouhý televizor - ztělesňuje budoucnost digitálního umění a zábavy v domácnostech. Umění, design a nejmodernější technologie se vůbec poprvé spojují v jediném elegantním zařízení, které není určené pro pouhé sledování obrazu, ale stává se aktivní součástí vašeho života. Svou přítomností v jakémkoliv obytném prostředí umožňuje dosáhnout skutečně individuální atmosféry, která ideálně doplní vaši domácnost jako mistrovské dílo, odrážející individuální vkus, styl a touhy. Televizor TCL NXTFRAME ve verzi Pro je také vybaven technologií Audio by Bang & Olufsen, která představuje první výsledek spolupráce mezi společnostmi TCL a Bang & Olufsen. Díky technologii Audio by Bang & Olufsen jsou soundbar a subwoofer televizoru vyladěny a testovány stejnými akustickými odborníky společnosti Bang & Olufsen, kteří se podílejí na zvukovém vyladění těch nejznámějších reproduktorů na světě, což zaručuje dosažení zvukové kvality v souladu s celosvětově vyhlášenými standardy Bang & Olufsen.Mezi další produkty, které posouvají zážitky z domácí zábavy na další úroveň, patří také nový soundbar Q85H s úžasným prostorovým zvukem či profesionální monitor TCL R8U. Společnost TCL také oznámila, že se v roce 2025 objeví v portfoliu špičkových produktů TCL technologie Dolby Atmos FlexConnect, a to včetně televizorů řady X. Technologie Dolby Atmos FlexConnect umožňuje umístit reproduktory kamkoliv v místnosti a inteligentně optimalizovat zvuk ve formátu Dolby Atmos.Optimalizované technologie se zvýšeným výkonem představují revoluci mobilního životaV dalším exkluzivním oznámení na veletrhu IFA 2024 představila společnost TCL své nejnovější smartphony řady NXTPAPER, konkrétně řadu TCL 50 NXTPAPER. Tato nová řada je vybavena technologií NXTPAPER 3.0, nejnovější verzí velice ceněné zobrazovací technologie společnosti TCL, optimalizované pro lidský zrak. K tomu přispívá také zcela nové tlačítko NXTPAPER Key - revoluční inovace, která umožňuje uživatelům přepnutí mezi běžným zobrazením a úsporným zobrazením ve stylu e-ink displejů pouhým stisknutím jediného tlačítka. Telefony řady TCL 50 NXTPAPER jsou také prvními zařízeními série NXTPAPER, které disponují funkcemi umělé inteligence integrovanými ve spolupráci se společností Microsoft. Ty uživatelům nabízejí pohodlí a efektivitu možností umělé inteligence v celé řadě situací.Vedle nových modelů řady NXTPAPER předvedla společnost TCL také nedávno uvedený tablet TAB 11 Gen 2. Ten se může pochlubit ohromujícím 11palcovým displejem NXTVISION s tenkým rámečkem, který poskytuje ještě lepší obraz při zajištění celodenní výdrže baterie.Snadno propojitelné domácí spotřebiče posouvají inteligentní životní styl na další úroveňV rámci svých inovací pro domácnost budoucnosti představila společnost TCL také svou novou řadu propojených domácích spotřebičů s novou nabídkou barev, materiálů a povrchových úprav (CMF), které zvyšují estetičnost, odolnost i uživatelský komfort. Klimatizace TCL FreshIN 3.0 díky inovativním technologiím, sníženému provoznímu hluku, offline hlasovému ovládání a integraci s hlavními inteligentními domácími huby nabízí výjimečnou kvalitu a uživatelský komfort v kombinaci s energetickou účinností třídy A+++.Další revolucí, tentokrát v oblasti kuchyňského chlazení, byly při své premiéře na této akci vestavné chladničky TCL Free Built-in a kuchyňské kombinované chladničky Elite Kitchen Combi. Vestavné chladničky TCL Free Built-in, kterým stačí na každé straně pouze centimetrová mezera, jsou ideálním doplňkem každé kuchyně, zatímco chladnička Elite Kitchen Combi zjednodušuje spotřebitelům život svými všestrannými a efektivními možnostmi organizace obsahu.Představena byla také nejnovější dvojice praček a sušiček TCL. Obě tato zařízení jsou schopna prostřednictvím tepla a páry zničit prakticky všechny bakterie a obsahují režim Fresh On, který vyprané prádlo v rámci šetrného cyklu udržuje v pohybu až 10 hodin, aby zabránil pomačkání prádla a potenciálnímu zápachu.Další informace o společnosti TCL a jejích produktech:Stánek TCL na veletrhu IFA 2024Termín: 6.–10. září 2024Místo: Hala 21 A, Messedamm Berlin, NěmeckoO společnosti TCL ElectronicsSpolečnost TCL Electronics (1070.HK) je přední značkou spotřební elektroniky a lídrem v oblasti výroby televizorů. Působí na více než 160 trzích po celém světě a specializuje se na výzkum, vývoj a výrobu produktů spotřební elektroniky včetně televizorů, audio zařízení, domácích spotřebičů, mobilních zařízení, chytrých brýlí, komerčních zobrazovacích jednotek a dalších produktů. Navštivte webové stránky společnosti TCL na adrese https://www.tcl.com.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2497482/TCL_IFA_2024_Global_Press_Conference.jpg KONTAKT: Yu Qiu, yu.qiu@rfcomms.com

Čas načtení: 2024-10-30 10:02:32

Na módní show Zoltána Tótha nechyběla herečka a influencerka Anna Kadeřávková

Módní návrhář Zoltán Tóth představil svoji novou kolekci nazvanou Szél, která spojuje tři hlavní motivy: nostalgii, futurismus a udržitelnost. Publikum nadchl nejen Zoltánův koncept luxusního ready-to-wear, ale také oslnivý účes herečky a influencerky Anny Kadeřávkové. „V maďarštině, která je mým mateřským jazykem, je szél výraz pro vítr. Ten je pro mě nostalgií. A právě nostalgie

Čas načtení: 2025-03-17 09:00:03

Belgičtí Hooverphonic přivezou na Flédu The Magnificent Tree

Brno, 17. března 2025 – Belgická kapela Hooverphonic je známá díky eklektickému prolínání popu, rocku a elektroniky. Žánrový mix, který mnozí stále nazývají trip hop, ale Alex Callier coby kreativní mozek Hooverphonic upřednostňuje termín „retro futurismus“. Na Flédu se vrátí 23. dubna s původní zpěvačkou Geike Arnaert, aby oslavili 25 let od vydání přelomového alba The Magnificent Tree. Celý článek...

Čas načtení: 2025-05-03 12:20:00

Futuristický pouštní projekt Neom v problémech: Astronomické náklady a umírající dělníci?!

Saudskoarabské království se v roce 2022 pustilo do výstavby megalomanského futuristického projektu s názvem The Line (Čára). Zrcadlové budovy v něm mají být seřazeny v dokonale rovné linii, která bude měřit neuvěřitelných 170 kilometrů, bude vysoká 500 metrů a na šířku bude dosahovat 200 metrů. I když je stavba stále v procesu, potýká se s mnoha problémy. Tisíce lidí byly kvůli výstavbě z pouště vyhnáni, při stavbě zahynulo dle zahraničních médií mnoho dělníků a náklady dosahují astronomických výšek.

Čas načtení: 2025-11-13 17:15:00

Pouštní megapole The Line má obří problémy. Saúdská Arábie dramaticky osekala plán projektu Neom

Saúdská Arábie dala další stopku jednomu ze svých nejambicióznějších projektů za více než dva biliony dolarů. Výrazně omezuje podobu The Line – budovy, respektive „lineárního města“, které se původně mělo rozprostírat v délce 170 kilometrů, informoval list Independent.

Čas načtení: 2026-04-10 06:58:02

Ambiciózní značka mobilních telefonů má ambice porazit iPhone od Apple. V designu ho drtivě poráží

V technologickém světě už po celé roky neotřesitelně dominuje značka Apple. Má před ostatními napřed nejen díky svým technologiím, ale také pro výborný marketing, smysl pro detail i nadčasovou estetiku. Většina výrobců se tak už léta spokojí s kopírováním nebo mírnými obměnami designu i vlastností telefonů iPhone. Nyní je však na trhu značka, která jde vlastní cestou. A díky tomu ji veřejnost i technologičtí nadšenci považují za "vyzyvatele", který se nebojí vsadit kartu na totální transparentnost a vizuální futurismus.