Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-05-28 13:15:50

Nejkrásnější knihy loňského roku: Možnosti milostného románu, To je metro, čéče! či katalog Vrchovina, krabatina, mrchovina

Několikanásobné ocenění si za originální zpracování knih odnesla nakladatelství Host, Arbor Vitae a Nadační fond 8smička. Výsledky soutěže Nejkrásnější české knihy roku 2019, kterou pořádá Památník národního písemnictví a ministerstvo kultury ČR, byly vyhlášeny netradičně online.    Krásná literatura 1. místo Jan Němec: Možnosti milostného románu. Grafický desing Martin Pecina. Host. Barbora Toman Tylová, členka výtvarné komise: „Esteticky silný a funkční přístup k vizuálnímu řešení úpravy mainstreamové beletrie. Jednotlivé stavební prvky knihy: písmo, sazba, papír dělají přesně to, co mají – tedy přibližují příběh čtenáři. Jednoduché grafické metafory souzní a srozumitelně zrcadlí obsah: prolínání barev kruhů na obálce, barevná ořízka, podtržené litery v názvu titulu, barevné kruhy ve vstupu a černé u tiráže i odvážně vysazená anotace na zadní straně obálky. Na zajímavý výtvarný celek stačila typografova zkušenost a invence, obešel se bez ilustrací i fotografií. Péče o knihu a pozornost jí věnovaná jsou viditelné v každém detailu. Kniha jako celek baví, vytváří příjemný objekt, obyčejně neobyčejná grafická úprava.“   2. místo Ivan Motýl, Petr Szyroki: Struska. Grafický desing Jan Čumlivski. Větrné mlýny. Hansjakob Fehr, člen výtvarné komise: „Struska má soudržný design. Forma a obsah spolu úzce souvisejí. Drsný materiál přebalu skýtá hmatový vjem. Zářivá oranžová skrytá v klopě obálky evokuje stejně jako paleta tlumených barev hnědé, černé a bílé výrobu oceli, což je námětem této knihy. Uvnitř se ilustrace a typografické provedení rovným dílem kombinují překvapivým a buřičským způsobem. Ilustrace nemají jednotný styl, ale tvoří jeden útvar. Jejich spektrum má rozsah od rychlého tahu po plošný akvarel. Sazba užívá stejnou velikost písma a (téměř) bez teček nebo čárek proudí a poskakuje stránkami. I když se umístění grafiky jeví nahodilé, je velice přesné. Nákresy na přebalu odkazují na návod k použití a naznačují, jak se má publikace číst. Text představuje návod, jak v našem životě přeměnit plevel na pozitivní energii.“   3. místo: Jiří Hájiček: Muž na pokraji vzplanutí. Ilustrace Matěj Lipavský, grafický desing Lucie Zajíčková Kaňová. Host. Barbora Vlášková, členka výtvarné komise: „Útlý svazek komorní poezie Jiřího Hájíčka, oděný v růžovém pauzáku, na první pohled vypovídá o kultivovaném a vkusném grafickém pojetí Lucie Zajíčkové Kaňové. Minimalistický formát korespondující s celkovým charakterem knihy nabízí velkorysý prostor pro soubor krátkých zvukomalebných trojverší, která reflektují drobné imprese z autorových dnů. Vše doplněné o sfumatické ilustrace Matěje Lipavského v šedavých odstínech tvoří harmonické, komplexní dílo.“   Literatura pro děti a mládež 1. místo Milada Rezková: To je metro, čéče! Ilustrace Jan Šrámek, Veronika Vlková, grafický desing Anymade Studio. Paseka. Barbora Toman Tylová, členka výtvarné komise: „Skvělé a originální téma, poutavý příběh, spousta zajímavostí, ilustrací a komiksových vsuvek. Rafinovaně, přitom civilně upravená kniha je na první pohled poměrně nenápadná. Jakmile se ale začtete, objevíte kouzlo příběhu a přitažlivost tématu, oceníte vtipné použití infografiky z metra pro předěly kapitol, citlivou sazbu, příjemný papír i formát. Tato kniha je skutečně z mnoha úhlů pohledu výjimečná a svou nadčasovostí bude jistě oslovovat i další generace.“   2. místo Robin Král: Tonča a krasojezdec. Ilustrace Aneta Františka Holasová, grafický desing Toman Desing. Běžíliška. Josef Sedláček, předseda technické komise: „Titul Tonča a krasojezdec je leporelo v nezvykle velkém formátu o čtrnácti stranách. Je velice vkusně a precizně provedeno. Na každé straně se odvíjí děj z cirkusového prostředí, jenž je dítěti velmi blízký. Krásné ilustrace na více než dvou třetinách stránky doplňují jednoduché verše vyjadřující děj. Leporelo je zhotoveno z velmi kvalitní lepenky, na kterou jsou nakašírovány jednotlivé tisky. Listy jsou spojeny plátnem. Leporelo je velice zajímavé a použitý odolný materiál odpovídá tomu, že bude dětmi neustále používáno.“   3. místo Pera Soukupová: Klub divných dětí. Ilustrace Nikola Logosová, grafický desing Martin Pecina. Host. Hansjakob Fehr, člen výtvarné komise: „V novele Klub divných dětí se příběh dělí do dvou částí, což se odráží v barvě knihy. Předsádky mají rozdílnou barvu, přední je modrá a zadní zelená, kdežto na stuhu záložky byla zvolena jako třetí barva žlutá. Titulní strany obou částí k těmto barvám odkazují a ilustrace obou částí knihy se k nim propracovaným způsobem vztahují také. Ilustrace jsou svěže mnohostranné, představují působivé spojení postav a abstraktních prvků. Rozvržení ilustrací probíhá v zajímavém rytmu: drobné kreslené prvky jsou rozptýlené a střídají se s kresbami celých stran. V typografické úpravě se dobře čitelná antikva vhodně kombinuje s velkými písmeny grotesk okrouhlého vzhledu. Toto písmo je využito v titulu, číslech stran a jako jediná iniciála v příběhu označující jedno z dětí, jedno z ‚divných dětí‘.“   Učebnice pro školy všech stupňů a ostatní didaktické pomůcky 1. místo Michal Konečný: Jak to ruplo. Ilustrace Barbora Straková, grafický desing Petr Škobrtal. TIC BRNO. Tomasz Bierkowski, předseda výtvarné komise: „Vysvětlit mladé generaci složitost společenských a politických aspektů historických událostí je skutečně těžký úkol. Obzvlášť to platí v kontextu časově vzdálenější, ale nejdůležitější události v dějinách střední Evropy. Autoři (textu a projektu) Jak to ruplo vytvořili velmi zajímavý styl sdělení, jehož obsah nemá nic společného s typickými učebnicemi a jehož vizuální jazyk má daleko do bombastického tónu, a zároveň vybízí uživatele k přečtení. Dokumentární fotografie (často dramatické) se kombinují s typografií neformálních hodnot (např. neobvyklými a nekonvenčními druhy písma), humornými komiksy (které připomínají plakáty K. Rosmanyho, J. Votruby) a výraznou kompozicí. Konečně projekt Jak to ruplo otevírá prostor pro různé strategie čtení a díky tomu zvyšuje šanci, že se mladí dozvědí o soudobé historii České republiky.“   2. místo Anna Babanová: Dvanáct ověřených metod pro rozvoj kolegiální spolupráce. Grafický desing Jan Šiller. Gender Studies. Josef Sedláček, předseda technické komise: „Tento titul můžeme považovat spíše za metodickou pomůcku. Vznikla na základě ročního výzkumu skupiny šestnácti učitelek prvního stupně základních škol. Originálně popisuje, jaké metody vedou k ověřování učitelských kompetencí, které podporují vzájemný respekt a principy rovnosti mezi dětmi a vzájemné sdílení informací a názorů mezi učiteli. Dále popisuje, jak děti učit, jak se stavět k tomu, že některé jsou jedinečné – méně nebo více schopné. Máme na mysli děti, které mají své specifické potřeby, pocházejí z různého rodinného a kulturního prostředí, cítí se v něčem jistě a v něčem nejistě. Kniha mapuje různé oblasti pedagogického působení na děti a představuje nové metody učení i postřehy ze zahraničí. Kniha je polygraficky zpracována jednoduše do twinové vazby. Velice dobře se dají otvírat jednotlivé listy a vzhledem k použité vazbě je můžeme otáčet až o 180 stupňů. S knihou se pracuje opravdu dobře. Obálka je zajímavě graficky zpracovaná, potažená laminovací folií a má zakulacené rohy.“   3. místo Jana Marešová: Proč umění? Ilustrace: David Kalika (Kakalík), grafický desing Klára Zápotocká (Studio Breisky). Máš umělecké střevo? Karel Štědrý, člen výtvarné komise: „Naučná publikace Proč umění? Odpovědi na nejčastější otázky kladené v galeriích je důkazem, že vizualita musí být brána vážně a nese s sebou názorový generační diskurz. Chytře promyšlená koncepce je v souladu s grafickou úpravou. Pomocí kontrastů v typografii, výraznou barevností se zajímavým doprovodným obrazovým materiálem v kombinaci s komiksovými stripy na dané téma odlehčuje a doplňuje tato publikace již tak dost teoreticky zatížené dějiny umění. Je jí vlastní pocit jednoduchosti a lehkosti. Při zevrubnějším ohledání divák však zjistí, že je mnohovrstevnatá a nechává prostor pro divákovu vlastní interpretaci. Pokud si tento ‚manuál‘ při návštěvě galerie nezapomenete doma, pomůže zodpovědět spoustu nevyjasněných otázek nejen teenagerům, ale i jedincům starším a pokročilým.“   Knihy o výtvarném umění 1. místo Michaela Pejčochová Posel z Dálného východu. Grafický desing Adéla Svobodová. Národní galerie Praha. Emma Hanzlíková, členka výtvarné komise: „Život významného sběratele a propagátora asijského umění Vojtěcha Chytila přibližuje kniha Posel z Dálného východu, vázaná v plátně s čínskými motivy květin a ptáků v duchu tradičních dřevořezových alb. Po rozevření se kniha rozdělí na dva samostatné celky – fotografický blok rekonstruující Chytilovu sbírku a textový blok několikaletého výzkumu autorky Michaely Pejčochové. Kniha je ukázkou perfektního technického i grafického zpracování vytvářejícího přehledný celek, zároveň nabízí neokoukanou hru s materiálem, díky které odkazuje na knižní tradici mimoevropské kultury. Grafička Adéla Svobodová vždy dokáže vyextrahovat smysl projektu a proměnit jej do decentní, přitom však atraktivní vizuální podoby. Čtenář si tak uvědomuje, že v ruce skutečně drží exotický poklad.“   2. místo Lucie Česálková, Kateřina Svatoňová: Diktátor času. Grafický desing Jan Matoušek. Národní filmový archiv, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Emma Hanzlíková, členka výtvarné komise: „Národní filmový archiv dbá nejen na kvalitu celuloidových pásků uložených v depozitářích, dává si záležet také na finální podobě publikací, které pod svou hlavičkou vydává. Obálka i vnitřní zpracování knihy plující na vlně televizního RGB spektra popisuje historii a fenomén Laterny magiky. Zcela se liší od české knižní produkce za poslední rok a publikace tak vyčnívá svou jednoduchou syntézou. Bohatý fotografický layout skvěle tlumočí, jak by měl vypadat onen legendární polyekran na papíře.“   3. místo Pavla Pečinková: Pracoval jsem mnoho. Grafický desing Barbora Toman Tylová, Tibor Vizi, Marek Šmidrkal (Toman Desing). Nadační fond 8smička. Karel Štědrý, člen výtvarné komise: „Souborné dílo Josefa Čapka s podtitulem Pracoval jsem mnoho I. Kresba je prvním ze čtyř dílů projektu Pracoval jsem mnoho, oeuvre-katalogu, celkového soupisu všech originálních výtvarných prací Josefa Čapka. Pokaždé, když vyjde publikace podobného typu, musí přející odborné i laické veřejnosti přejít mráz po těle, uvědomí-li si, jaké množství obrazového a textového materiálu, ale i spoustu odkazů, popisek a poznámek pod čarou muselo být zpracováno a zorganizováno do jednoho celku a kolik rozhodnutí musel grafik udělat pro to, aby kniha měla rytmus, kultivovanost, dobře uspořádanou vnitřní strukturu, byla čitelná a hlavně, aby dobře vypadala… Tento dvousvazkový katalog raisonné všechny výše zmíněné parametry s přehledem a jistotou splňuje a bezpochyby si zaslouží být oceněn.”   Katalogy 1. místo Vrchovina, krabatina, mrchovina (editor Miloš Doležal). Grafický desing Štěpán Malovec, Martin Odehnal. Nadační fond 8smička. Richard Jaroš, člen výtvarné komise: „Vrchovina, krabatina, mrchovina je dokonalým příkladem katalogu, který svojí formou maximálně koresponduje s obsahem výstavy. Materiálové řešení, volba typografie, ale i zušlechtění obálky velkoplošnou termoražbou kontrastující se zemitým kartónem, to vše dokonale a strukturovaně propojuje různorodý obsah poezie, rozhovorů, cestopisu a v neposlední řadě samotná umělecká díla.“   2. místo Alena Pomajzlová a kol.: Devětsil 1920–1931. Grafický desing Adéla Svobodová, Tereza Hejmová. Galerie hlavního města Prahy. Martin Mulač, člen výtvarné komise: „Katalog ke stejnojmenné výstavě zaujme již obálkou – modré plátno s čistou obrysovou devítkou, kde černý kruh působí jako oko a vtahuje nás jako pozorovatele do avantgardního světa. Dojem je podtržen ještě dvojím vydáním české a anglické verze. Intermediální síla knihy je výborná! Stejně jako výstava zaujme jak textovými studiemi, tak četnými reprodukcemi rozmanité tvorby Devětsilu (architektura, film, divadlo, scénografie, fotografie, kombinované techniky koláže, typografie, časopisy, …). Je to živý kabaret!“   3. místo Petr Nedoma: A Cool Breeze (editorky Martina Freitagová, Zuzana Kosařová). Fotografie Martin Polák, grafický desing Petr Bosák, Robert Jansa (20YY Designers). Galerie Rudolfinum. Milan Nedvěd, člen výtvarné komise: „Katalog se snadno přehlédnutelnou chladnou obálkou je suverénním a řemeslným dílem zkušených designérů. Připomíná, že je potřeba umět proměňovat ony desítky menších či větších designérských rozhodnutí, která stojí za vznikem jakékoliv knihy, ve svrchovanou demonstraci řemesla knižního úpravce, a to bez potřeby za každou cenu volit okázalá materiálová či formální řešení.“   Bibliofilie a autorské knihy 1. místo Petr Pazdera Payne: Malíř a mor / Le peintre et la peste. Ilustrace Jiří Šťourač, fotografie 4MAT Tábor, grafický desing Jiří Lammel. Arbor Vitae. Gustav Erhart, člen výtvarné komise: „Patnáct celostránkových kreseb přírodním uhlem, založených na sugestivním podání valérů šedé, inspirovaných slavným románem Alberta Camuse Mor. Jejich autor Jiří Štourač jimi znovu potvrdil nejen svůj mimořádný výtvarný talent, ale v estetické rovině dokázal zakotvit i stále platné varovné memento, které právě dnes, v souvislosti s novou světovou epidemií, získalo nečekaně na aktuálnosti.“   2. místo Václav Jirásek: Auta. Ilustrace a fotografie Václav Jirásek, grafický desing Mikuláš Macháček. Artmap, Eastern Front. Emma Hanzlíková, člen výtvarné komise: „Václav Jirásek je fotografem, který si užívá pozici voyeura. Jeho soubor Auta je deníkem, sbírkou i archivem zároveň. Téměř tisíc vraků z celého světa roztříděných do osmnácti sešitů s poetickými názvy Floristi, Torza, Dřeváky, Noir, ... Výrazná typografie, surové fotografie i možnost variability vytvářejí zábavnou jednotku, která je ojedinělým a dotaženým autorským projektem. Očekávejme vol. 2, protože vraky bude Jirásek jistě lovit i nadále.   3. místo Vladimir Nabokov: Lolita. Grafický desing Nikola Janíčková (Take Take Take). Paseka. Tomasz Bierkowski, předseda výtvarné komise: „Redaktorská a typografická kvalita Lolity dokazuje, že takzvaná bibliofilská vydání a autorské knihy mohou být nejen krásné, ale i k užitku Knižní desky, vazba, papír – a samozřejmě mikro- a makrotypografie – mají velmi dobrou designovou úpravu, provázanou s obsahem textu (slavný švýcarský typograf Jan Tschihold to nazýval „kongeniální typografií“).  To všechno potěší čtenáře tohoto Nabokovova díla.“   Odborná literatura 1. místo Tomáš Winter, Pavla Michalíková: Jdi na venkov! Grafický desing Tereza Hejmová, Adéla Svobodová. Arbor Vitae Societas, Artefactum – Nakladatelství Ústavu dějin umění AV ČR. Milan Nedvěd, člen výtvarné komise: „Tato kniha je skvělým příkladem zpracování komplexního a rozsáhlého obsahu edukativního a odborného charakteru. Designérka si je vědoma výtvarného jazyka folkloru a tradicí lidové kultury. Z tohoto dokáže vytěžit a nacházet spoustu inspirace, kterou formálně převádí do drobných, hravých a líbivých detailů, které tuto knihu posunují od konvenční odborné publikace ke krásné knize. Číst a listovat o lidové tradici a výtvarné kultuře venkovského lidu nebyla nikdy větší radost. Ano, jdu na venkov!“   2. místo Petra Dočekalová a kol.: Jaroslav Benda 1882–1970, Grafický desing Radek Siduna. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Masarykova univerzita v Brně. Barbora Vlášková, členka výtvarné komise: „Dosud nezpracované téma písmové tvorby Jaroslava Bendy představuje zdařilá kolektivní monografie vznikající pod vedením Petry Dočekalové. Vhodně zvolená grafická úprava Radka Siduna nechává vyniknout charakteru Bendova typografického díla i grafického designu v jeho úplnosti. Publikace těší příznivce písmové tvorby na každé straně množstvím ukázek v modrých tónech i v originální barevnosti.“   3. místo Marie Jirásková, Pavel Jirásek: Umění loutky. Fotografie Karel Poneš, grafický desing: Redesing – Klára Kvízová, Petr Krejzek, Nakladatelství Karel Kerlický – KANT, Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Gustav Erhart, člen výtvarné komise: „Výpravná kniha trvalé hodnoty jak po stránce textové, tak jedinečné obrazové dokumentace. Dílo, které poprvé v úplnosti pojímá svérázný fenomén české loutky, její výroby, typologických proměn i jevištního provozu, a to od 19. století až do 50. let století minulého.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-07-02 16:00:01

Svobodová z Ulice pochovala dva partnery. Poprvé byla vdaná za syna známého hokejisty

Kdyby na všechno rezignovala, nikdo by se nemohl divit. Po pětadvaceti letech přišla o životní lásku, hudebního skladatele Petra Skoumala. Její milovaný podlehl těžké nemoci, utěšovat ji mohlo alespoň to, že mají společného syna Filipa. Jenže neměla klid, na přetřes přišly věci, které mají mnohdy raději zůstat jen v rodinném kruhu. Spory o dědictví „Bohužel jak to tak bývá, hodně zlé krve udělalo nevyřešené dědictví. Rodina jejího manžela se na ni dívala skrz prsty, možná ji měli za zlatokopku, která chce získat peníze, které jí nepatří. Přitom ona a pan Skoumal, to byla opravdu velice krásná dvojice. Bylo na nich vidět, jak se milují,“ vysvětlil Pavel Rousek pro náš web. Hvězda Novy Lutovská: Kráska v nesnázích, ze kterých jí nepomůže ani rozvod Číst více Přitom Svobodová do manželství šla s mnoha otazníky. Měla za sebou nevydařený vztah s Gustavem Bubníkem, synem slavného hokejisty Augustina Bubníka. Mají spolu dceru Adélu a zůstali přáteli i po rozvodu. „Postupem času poznávala, že asi není takovým člověkem, za jakého ho měla. Ostatně na Bubníkovi později nenechala nit suchou jeho druhá žena Soňa. Takže kdo ví, co se v tom manželství dělo,“ uvažoval Rousek. Další láska na obzoru Se Skoumalem ale poznala, jak může být vztah krásný. Po jeho smrti pak zůstala několik let sama. V té době si asi nedokázala představit, že se po jejím boku ještě objeví další muž. Tak byla na Skoumala fixovaná, klavírista byl její obrovskou láskou. Přesto se ještě dokázala zamilovat. „Shodou okolností opět do Petra. Když se seznámili, lékaři mu dávali tři měsíce života. Trpěl totiž rakovinou. Nakonec spolu ale byli šest let, jako by mu herečka dávala energii a životní sílu.“ Sama Svobodová o něm mluvila jako o reinkarnaci jejího manžela. Paradoxně ani tentokrát si Svobodová po pohřbu svého partnera neužila klid. Jeho dcery vyměnily zámky u dveří a herečce nedovolily, aby si vzala byť jen osobní věci. Nakonec jí zůstal jen pejsek, kterého nikdo nechtěl. Ještě toho ale nebylo dost. „Zanedlouho musela řešit smrt maminky. Přesto, že si nikdy nebyly úplně blízké, to člověka samozřejmě hodně zasáhne,“ měl jasno Rousek. Putin může použít jaderné zbraně. USA i Čína se válkou na Ukrajině učí, jejich střet by zasáhl i nás Číst více Nebyla by to ale ona, kdyby cokoli vzdávala. Naučila se jezdit na snowboardu, pořídila si tetování nebo odjela na pár měsíců studovat do Francie a dnes mluví plynně francouzsky. „Ukazuje, že člověk nikdy není tak dole, aby se nedokázal vydrápat nahoru. I když ona dostala od osudu opravdu hodně naloženo, jak v některých rozhovorech sama říkala.“ V Ulici to vyhrála S trochou nadsázky se dá říct, že Svobodová je inventářem televize Nova, v seriálu Ulice je od samého začátku. I tam byla v minulosti její přítomnost v ohrožení. „Několikrát se mluvilo o tom, že dějová linka Jitky Farské skončí. Jenže dnes je to naopak, patří k nejvytěžovanějším postavám. Já ji opravdu upřímně obdivuji. I negativní události dokáže vstřebat a případně otočit tak, aby z nich vyšla jako vítězka,“ dodal pro Čtidoma.cz Rousek. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Vědci našli ztracený svět! Dlouhou řeku byste na tomto místě opravdu nečekali.

Čas načtení: 2025-02-20 19:00:01

Svobodová z Ulice pochovala dva partnery. Poprvé byla vdaná za syna známého hokejisty

Kdyby na všechno rezignovala, nikdo by se nemohl divit. Po pětadvaceti letech přišla o životní lásku, hudebního skladatele Petra Skoumala. Její milovaný podlehl těžké nemoci, utěšovat ji mohlo alespoň to, že mají společného syna Filipa. Jenže neměla klid, na přetřes přišly věci, které mají mnohdy raději zůstat jen v rodinném kruhu. Spory o dědictví „Bohužel jak to tak bývá, hodně zlé krve udělalo nevyřešené dědictví. Rodina jejího manžela se na ni dívala skrz prsty, možná ji měli za zlatokopku, která chce získat peníze, které jí nepatří. Přitom ona a pan Skoumal, to byla opravdu velice krásná dvojice. Bylo na nich vidět, jak se milují,“ vysvětlil Pavel Rousek pro náš web. Hvězda Novy Lutovská: Kráska v nesnázích, ze kterých jí nepomůže ani rozvod Číst více Přitom Svobodová do manželství šla s mnoha otazníky. Měla za sebou nevydařený vztah s Gustavem Bubníkem, synem slavného hokejisty Augustina Bubníka. Mají spolu dceru Adélu a zůstali přáteli i po rozvodu. „Postupem času poznávala, že asi není takovým člověkem, za jakého ho měla. Ostatně na Bubníkovi později nenechala nit suchou jeho druhá žena Soňa. Takže kdo ví, co se v tom manželství dělo,“ uvažoval Rousek. Další láska na obzoru Se Skoumalem ale poznala, jak může být vztah krásný. Po jeho smrti pak zůstala několik let sama. V té době si asi nedokázala představit, že se po jejím boku ještě objeví další muž. Tak byla na Skoumala fixovaná, klavírista byl její obrovskou láskou. Přesto se ještě dokázala zamilovat. „Shodou okolností opět do Petra. Když se seznámili, lékaři mu dávali tři měsíce života. Trpěl totiž rakovinou. Nakonec spolu ale byli šest let, jako by mu herečka dávala energii a životní sílu.“ Sama Svobodová o něm mluvila jako o reinkarnaci jejího manžela. Paradoxně ani tentokrát si Svobodová po pohřbu svého partnera neužila klid. Jeho dcery vyměnily zámky u dveří a herečce nedovolily, aby si vzala byť jen osobní věci. Nakonec jí zůstal jen pejsek, kterého nikdo nechtěl. Ještě toho ale nebylo dost. „Zanedlouho musela řešit smrt maminky. Přesto, že si nikdy nebyly úplně blízké, to člověka samozřejmě hodně zasáhne,“ měl jasno Rousek. Putin může použít jaderné zbraně. USA i Čína se válkou na Ukrajině učí, jejich střet by zasáhl i nás Číst více Nebyla by to ale ona, kdyby cokoli vzdávala. Naučila se jezdit na snowboardu, pořídila si tetování nebo odjela na pár měsíců studovat do Francie a dnes mluví plynně francouzsky. „Ukazuje, že člověk nikdy není tak dole, aby se nedokázal vydrápat nahoru. I když ona dostala od osudu opravdu hodně naloženo, jak v některých rozhovorech sama říkala.“ V Ulici to vyhrála S trochou nadsázky se dá říct, že Svobodová je inventářem televize Nova, v seriálu Ulice je od samého začátku. I tam byla v minulosti její přítomnost v ohrožení. „Několikrát se mluvilo o tom, že dějová linka Jitky Farské skončí. Jenže dnes je to naopak, patří k nejvytěžovanějším postavám. Já ji opravdu upřímně obdivuji. I negativní události dokáže vstřebat a případně otočit tak, aby z nich vyšla jako vítězka,“ dodal pro Čtidoma.cz Rousek. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Vědci našli ztracený svět! Dlouhou řeku byste na tomto místě opravdu nečekali.

Čas načtení: 2025-04-02 22:38:37

První miminko zemřelo, druhé neslyší. Jak přežít, když život nedává smysl? Klára Svobodová

Čas načtení: 2025-05-03 17:20:46

První miminko zemřelo, druhé neslyší. Jak přežít, když život nedává smysl? Klára Svobodová

Čas načtení: 2024-05-15 09:00:00

Novinka Dyson WashG1, speciální přístroj na mokré mytí podlahy

Praha 15. května 2024 (PROTEXT) - Unikátní technologie úklidu mokrých podlah: Představujeme Dyson WashG1, první speciální čistič na mokré podlahy od společnosti Dyson. Dyson WashG1 je navržen pro snadné čištění a údržbu, poradí si současně s mokrými i suchými nečistotami. - Vysoce absorpční válečky z mikrovlákna se otáčejí proti sobě a odstraňují současně rozlité tekutiny, nečistoty i zaschlé skvrny. - Nová separační technologie Dyson rozděluje mokré a suché nečistoty přímo u zdroje a zajišťuje jejich hygienickou likvidaci. - Nádržka na čistou vodu o objemu 1 litr zajistí úklid podlahy o rozloze až 290 m2. - Pulzně modulované čerpadlo prostřednictvím 26 bodů přesně kontroluje a upravuje množství vody dodávané do válců z mikrovláken. Společnost Dyson představuje svou nejnovější technologii péče o podlahy. Speciální čistič mokrých podlah je navržen tak, aby využíval kombinaci hydratační, absorpční a extrakční technologie k odstranění mokrých a suchých nečistot současně. Automaticky odděluje nečistoty od špinavé vody a tím zajišťuje snadnou údržbu. Dyson WashG1 díky nádrži na čistou vodu o objemu 1 litr zvládne uklidit podlahové plochy až do velikosti 290 m2. Důkladně proto vyčistí velké prostory. Charlie Park Viceprezident Dyson Home Engineering ve společnosti Dyson "Většina z nás pravidelně vysává, ale vytírání už není tak samozřejmé. V průběhu let se objevila široká škála způsobů mokrého čištění podlah, očekávání uživatelů však zůstávalo často nenaplněné, zejména pokud jde o odstranění skvrn, výkonnost sběru nečistot a povrchovou úpravu podlahy. Inženýři společnosti Dyson vždy řeší problémy, které ostatní výrobci ignorují. Těší nás čelit výzvám a vytvářet stále lepší technologie. Dyson WashG1 je toho důkazem; jedná se o náš první specializovaný přístroj na mokré mytí tvrdých podlah, který odvede práci opravdu důkladně." Vysoce absorpční válečky s mikrovláknem Dva samostatné válečky se otáčejí proti sobě, zatímco čerpadlo s pulzní modulací rovnoměrně rozvádí vodu do 26 přesně umístěných bodů po celé šířce každého válečku. Každý válec je tvořen vysoce absorpčním mikrovláknem s 64.800 vlákny na cm2. Tato kombinace mikrovlákna s vysokou hustotou a důsledné aplikace čisté vody zajišťuje, že rozlitá tekutina je absorbována, zatímco miliony vláken obalí suchou špínu, nečistoty i vlasy. Díky tomu, že inženýři ze společnosti Dyson umístili dva válce v přední a zadní části přístroje, dosáhli také toho, že při každém průchodu setrvají na skvrnách delší dobu. Tím je zajištěno rychlé a výkonné odstranění nečistot. Průkopnická separační technologie usnadňuje údržbu Jedinečná separační technologie Dyson rozděluje nečistoty a špinavou vodu přímo u zdroje, což umožňuje hygienickou bezdotykovou likvidaci. Odolné sací desky odvádějí špinavou vodu z válců, zatímco sekundární vnitřní kartáče s nylonovými štětinami odstraňují nečistoty a zbytky z válců z mikrovlákna. Ty následně směřují přímo do vyjímatelného zásobníku na nečistoty. Ten byl navržen tak, že síťka o velikosti 500 mikronů odděluje špinavou vodu od velkých nečistot. Špinavá voda poháněná odsávacím čerpadlem se okamžitě shromažďuje v nádržce na špinavou vodu o objemu 0,8 litru, aniž by se velké nečistoty dostaly do přístroje. Různé drobky a úlomky zůstávají v hlavě čističe a špinavá voda je oddělena v samostatné nádrži. Tento systém umožňuje snadnou a hygienickou likvidaci. Dyson WashG1 byl navíc důmyslně navržen bez ostrých vnitřních ploch nebo štěrbin. Uvnitř čistícího mechanismu se tedy usazuje méně nečistot nebo špíny. Obě nádrže na vodu mají také velké otvory. To vše umožňuje uživatelům snadnou údržbu a čištění. Novinka dále disponuje samočistícím režimem. Po úklidu oba válce nasáknou čistou vodou, nastaví se nejvyšší příkon a celý systém se propláchne. Dyson WashG1 je díky tomu připraven na další úklid. Regulace množství vody pro optimální úklid Dyson WashG1 byl navržen tak, aby si uživatelé mohli zvolit požadovanou úroveň množství vody podle typu nečistot, podlahové krytiny nebo osobních preferencí. Na výběr je nízký, střední nebo silný režim. Každý režim má také další tři nastavení citlivosti, aby si je majitelé mohli vyladit podle svých individuálních potřeb. Samostatné tlačítko režimu boost po stisknutí pročistí každý válec maximálním množstvím vody, aby se odstranila odolná špína a zaschlé skvrny. "Výkon při odstraňování skvrn závisí na poměru vlhkosti podlahy a zvoleného režimu. Přístroj jsme zkonstruovali tak, aby usnadnil efektivní hloubkový úklid podlahy." Charlie Park, viceprezident Dyson Home Engineering společnosti Dyson S přístrojem se snadno pohybuje a vyčistí důkladně kouty i nepřístupné prostory Jelikož se válce rozprostírají po celé šířce čisticí hlavice, umožňují důkladné systematické čištění až do rohů. Dyson WashG1 byl navržen se dvěma motory, které jsou umístěny v každém válci z mikrovlákna a otáčejí se v opačných směrech. Aby se dalo s přístrojem optimálně manévrovat, vyladili inženýři společnosti Dyson každý motor tak, že se otáčí konstantní rychlostí v souladu se zvoleným režimem vytírání. Díky tomu čistič během úklidu bez námahy klouže a práce s ním je opravdu snadná. Kolečka jsou převzatá z technologie tyčového bezdrátového vysavače Dyson Omni-glide a zajišťují dodatečné vyvážení. Dokonce se s novinkou dostanete například pod nábytek. Dyson WashG1™ určený pro mokré čištění podlah bude na našem trhu dostupný ještě letos. www.dyson.cz Kontakt pro média: Vlaďka Svobodová vladka.svobodova@guideline.cz ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.

Čas načtení: 2025-04-30 10:00:00

Umělá inteligence zlepšuje dostupnost screeningu zraku pro diabetiky

Praha 30. dubna 2025 (PROTEXT) - Umělá inteligence sehrává stále důležitější roli v mnoha oblastech, včetně moderní medicíny. Ani oftalmologie není výjimkou. Český startup Aireen pomáhá odhalit diabetickou retinopatii u pacientů s diabetem a nyní také věkem podmíněnou makulární degeneraci. Včasná diagnostika očních onemocnění za pomoci AI významně přispívá ke kvalitnějšímu životu pacientů a zlepšuje také dostupnost lékařské péče.Nové technologie a implementace umělé inteligence do moderní medicíny mění oblast zdravotnictví. „Aktuálně můžeme pozorovat větší adaptaci od lékařů a zdravotnického personálu právě na nové technologie, AI se tak začíná stávat pravidelným nástrojem pro jejich práci,“ uvádí Jiří Kuchyňa, CEO českého startupu Aireen. Tento projekt dokáže za pomoci umělé inteligence odhalit změny na sítnici.Screening diabetické retinopatie prostřednictvím AI byl už před dvěma lety zahrnut do úhrad pojišťoven a výrazně přispěl k lepší diagnostice této oční choroby. Onemocnění diabetem celosvětově narůstá. Celkový počet diabetiků v ČR se každoročně zvyšuje o cca 20 tisíc, již v roce 2018 přesáhla četnost výskytu 1 milion. Ve věku nad 70 let se diabetes mellitus (DM) vyskytuje u více než 30 % populace, tedy v souvislosti se stárnutím populace lze očekávat pokračující nárůst počtu diabetiků. Pro rok 2030 je odhadován výskyt diabetu u 1,3 milionu osob.[1]„Tyto lidi potřebujeme vyšetřit, a to poměrně často, ideálně jednou za rok nebo jednou za dva roky. Protože oční ambulance není nafukovací, technici a IT specialisté dokázali vyvinout přístroj, spojující v podstatě fotoaparát, který vyfotí sítnici, a výkonný počítač, který obrázky ze sítnice dokáže zpracovat a zhodnotit je,“ vysvětluje princip fungování Aireen oftalmoložka MUDr. Jana Mikšovská z Oční kliniky NeoVize Praha, kde jako první na světě začali Aireen využívat v praxi.Díky Aireen je prošetřeno více než 92 % pacientů s diabetemDíky Aireen mohou pacienti podstoupit vyšetření i přímo v diabetologické ambulanci. Je to efektivnější řešení jak pro zdravotní systém, tak i pro pacienta. Výrazně se tím proto zvyšuje procento těch, kteří oční vyšetření absolvují. Zatímco dříve jej podstupovala přibližně polovina pacientů, se zavedením Aireen se toto číslo výrazně zvýšilo. „Zavedení systému Aireen pro nás znamenalo doslova raketovou změnu. Předtím jsme prakticky neměli žádná relevantní data – pacienti sice chodili na oční vyšetření, ale výsledky nám často nedodávali, nebo na vyšetření vůbec nedošli. Celý proces byl zdlouhavý, nepřesný a náročný na koordinaci. Dnes máme díky Aireen prošetřeno více než 92 % pacientů, které máme v dispenzarizaci, a navíc se nám automaticky vytváří historická legenda výsledků pro každého pacienta. To nám umožňuje sledovat vývoj stavu v čase, rychle reagovat a výrazně zvýšit úroveň péče,“ informuje Ing. Mgr. Petra Králová, MHA, ředitelka diabetologické kliniky DIAvize Praha.Včasný záchyt znamená větší šanci na kvalitnější životOd července 2023 provedli v pražské DIAvizi vyšetření za pomoci Aireen u celkem 1571 pacientů. Z tohoto počtu mělo 268 osob pozitivní nález, zatímco 1303 vyšetření bylo negativních. Tento výsledek ukazuje, jak důležitou roli hraje včasné vyšetření a aktivní vyhledávání rizikových pacientů. „Díky těmto záchytům máme možnost u řady pacientů zahájit potřebná opatření včas, a výrazně tak zpomalit nebo dokonce předejít rozvoji závažnějších komplikací. Každý včasný záchyt totiž znamená větší šanci na kvalitnější život, nižší zatížení zdravotního systému, a především naději pro samotné pacienty,“ dodává Petra Králová.Umělá inteligence odhalí i věkem podmíněnou makulární degeneraciV loňském roce získal český startup Aireen také certifikaci pro diagnostiku věkem podmíněné makulární degenerace (VPDM). Aktuálně na klinice DIAvize Praha probíhá pilotní studie zaměřená právě na toto onemocnění, která by měla přinést konkrétní data. Už nyní lze ale s jistotou konstatovat, že k záchytům VPDM dochází a technologie má v této oblasti velký potenciál pro časnou diagnostiku. „Věkem podmíněnou makulární degeneraci jsme zpřístupnili našim klientům, z nichž většina je aktuálně v oblasti diabetologie. Nicméně cílové skupiny pacientů se poměrně překrývají, tudíž lze říci, že VPMD je nasazeno v praxi. Zároveň Aireen předvádí svůj produkt na mnoha eventech, kde vidíme reálný záchyt tohoto onemocnění a výskyt v populaci. Toto zcela jasně ukazuje, že vydat se cestou diagnostiky VPMD byla správná volba,“ upozorňuje Jiří Kuchyňa. Projekt skýtá velký potenciál i pro odhalení dalších chorob. Aireen by mohla v budoucnu napomáhat také s diagnostikou onemocnění spojených s kardiovaskulárním systémem. Jako první se tým zaměřil na hypertenzní změny na sítnici. I z diskuzí s kardiology a praktickými lékaři vnímají tvůrci tento produkt jako velmi přínosný pro celý zdravotnický systém.AI sehrává roli v prevenci, diagnostice, léčbě i výzkumuUmělá inteligence může do budoucna změnit obor oční medicíny. Mnoho pacientů si dnes stěžuje na dlouhé objednací lhůty, lékaři a zdravotnický personál naopak na své přetížení. AI je tím správným nástrojem, který může celý zdravotnický systém výrazně zefektivnit a skokově posunout kupředu. „Již dnes čelíme nedostatku v oblasti dostupnosti zdravotní péče. Demografický vývoj, ale i vývoj civilizačních onemocnění toto ještě zhorší. Celý systém zdravotnictví se musí více zaměřit na efektivitu. Samozřejmě, vždy když vzniká nový produkt, je potřeba se dívat, jak bude cílový trh vypadat za tři až pět let. Tím je v podstatě zaručena i reakce na blížící se demografické změny,“ podotýká Kuchyňa. Podle něj AI pravděpodobně nenahradí přímo lékaře, s veškerými dalšími činnostmi však může pomoci. Jako příklad zmiňuje model robota v pokročilé fázi vývoje, se kterým měl možnost se setkat v Německu. Na základě AI tento robot odhaduje další postup při operaci a může asistovat lékaři při podávání nástrojů. Tato cesta může napomoci řešit problém nedostatku sálových sester. Vzniká také mnoho projektů v oblasti radiologie, stejně tak v oblasti prevence. Ukazuje se, že AI začíná procházet celým životním cyklem pacienta. Od prevence, přes diagnostiku až po samotnou léčbu. Posun se projevuje i v oblasti výzkumu. AI se stala pro zdravotnictví stejnou součástí běžného života, jako je tomu i v jiných oborech.Není jen technologií, ale i nástrojem pro zlidštění zdravotnictvíTaké Petra Králová vnímá využívání umělé inteligence ve zdravotnictví jako velmi přínosné a perspektivní. AI může podle ředitelky DIAvize Praha pomoci lékařům rychleji a přesněji stanovovat diagnózy, navrhovat individuálně cílenou léčbu a zároveň šetřit čas i náklady. „Do budoucna vidím obrovský potenciál zejména v oblasti prevence, analýzy velkých zdravotních dat a zajištění dostupnější péče i v odlehlých oblastech. Pokud bude využívána eticky a s důrazem na lidský přístup, může významně zlepšit kvalitu zdravotnictví. Umělá inteligence také již nyní výrazně pomáhá snižovat administrativní zátěž zdravotnického personálu – například automatizací záznamů, vyplňováním dokumentace nebo plánováním péče. Díky tomu mohou lékaři a sestry věnovat více času přímé péči o pacienty, což zvyšuje kvalitu poskytovaných služeb i spokojenost pacientů. AI tak není jen technologií, ale i nástrojem pro zlidštění zdravotnictví,“ uzavírá Králová.Kontakt a informace pro média:GUIDELINE DIGI & PRVlaďka SvobodováVladka.svobodova@guideline.cz[1] Zdroj dat: Analytická studie MZČR ZDRAVÍ 2030: https://zdravi2030.mzcr.cz/zdravi-2030-analyticka-studie-stav-obyvatelsva.pdfČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2025-12-29 05:00:00

Nejslavnější Gottova milenka Svobodová se dočkala: První vnouče!

Nejslavnější milenka Karla Gotta (†80) Jitka Svobodová (60) má důvod k radosti. Zatímco s Gottem se potomka nedočkala, už čtyři měsíce se raduje z vnoučátka. Její dceři Niki se narodila holčička. Jaké speciální jméno jí vybrali? Detaily Blesku poskytla právě Svobodová. 

Čas načtení: 2021-05-26 13:59:51

Iveta Svobodová: Každá moje kniha chce lidem říct, aby se dívali kolem sebe

Původně chtěla být herečkou. Později chtěla studovat práva, ale nevyšlo ani jedno. Brzy se stala maminkou a pracovala jako referentka na okresní prokuratuře. Nakonec Iveta Svobodová vystudovala Literární akademii Josefa Škvoreckého a našla se v psaní detektivek a na knižních stránkách „vdechla život“ policejnímu vyšetřovateli Luboši Neumannovi a jeho parťačce Kamile, kteří spolu vyřešili nejeden případ. Ten nejnovější najdou čtenáři na podzim v románu Jako přízrak, který volně navazuje na knihu Misionář.   Žijete celý život v Praze a pražský místopis ve vašich detektivkách se týká centra i periferie… V centru Prahy bydlím 12 let. Je to krásné bydlení, všude to mám kousek. Na vstup do metra koukám z balkonu. Karlovo náměstí je necelých sto metrů a zrovna tak náplavka, kam chodím každý den se psem na procházku. Je odtud krásný pohled na Pražský hrad a na Žofín. Tahle idyla ale má i stinné stránky. Neustálý hluk, na náplavku v klidu můžete jít tak kolem osmé hodiny ranní, a to musím koukat, aby si Bobina nepořezala nohy, protože je tam spoušť po večerním řádění, a to tu nejsou letos turisté. To samé platí o Zítkových sadech a okolí Palackého náměstí. Vyrůstala jsem na severním okraji Prahy, v Čimicích, kde jsem přes pole koukala na Roztoky a na Zdiby a všude byl klid. Do školy jsem chodila do Dolních Chaber, to byly časy. Často vzpomínám, jak jsme v naší ulici řádili, hráli hokej, fotbal, nebo jsme byli hrdiny našeho oblíbeného seriálu Čtyři z tanku a pes.   V jednom rozhovoru jste řekla, že jste chtěla být herečkou, abyste měla možnost prožívat osudy jiných lidí… Moje maminka byla učitelka ve školce a později i ředitelka. Pracovala v první mateřské škole otevřené na tehdy rozestavěném bohnickém sídlišti a nějak si vzala do hlavy, že budu také učitelka. Tak jsem musela hrát na flétnu, housle a klavír, ale nikdy jsem ke zkouškám na pedagogickou školu nešla. Co mě ale bavilo, bylo studium dramatického kroužku v Lidové škole umění. Najednou jsem byla Kordula ve Strakonickém dudákovi nebo Molièrova Mikuláška. Objevila jsem něco nového, prožívala jsem jiný život, řádila jsem jako tajfun. Jenže jsem se zamilovala a místo zkoušek na DAMU se mi pět měsíců po maturitě narodil Kuba a já měla úplně jiné, krásné starosti.   Chtěla jste taky studovat na právnické fakultě, ale nevyšlo vám to. Po střední škole jste šest let pracovala jako referentka na prokuratuře, dnešním státním zastupitelství. Jak na tu dobu vzpomínáte?  Z holky jsem byla najednou mámou a jsem za to šťastná, protože mám bezvadnou rodinu. Jakub je fajn chlap a zanedlouho oslaví 37. narozeniny. V době, kdy jsem s ním byla na mateřské, jsem si začala uvědomovat, že mě zajímá právo, a i když jsem v té době studovala český jazyk a literaturu, zkusila jsem zkoušky na Právnickou fakultu UK, ale nevzali mě pro velký počet uchazečů. Tak jsem se nenechala odradit a nastoupila na okresní prokuraturu Praha-východ jako referentka. Poslední zkoušky na práva jsem dělala dva měsíce poté, co se mi narodila Kateřina, a to jsem opravdu obulela. Bylo to před listopadem 89 a komise mi řekla, že mě nemohou přijmout z důvodů základních neznalostí marxismu-leninismu. Všechno jsem měla za jedna, jen ve všeobecném testu jsem měla špatně otázky týkající se toho tématu. A bylo to. Tak jsem se později vrhla na Vysokou školu Josefa Škvoreckého. Promovala jsem v roce 2008 a za čtrnáct dní se mi narodil nejmladší syn Matyáš.   Kolem třicítky jste začala psát. Jak jste jednou řekla, do té doby jste hodně četla. Jak jste se dostala k psaní? Nevím, jak jsem se dostala k psaní. Jednoho dne to přišlo. Nikdy jsem nepsala, nebyla jsem zázračné dítě píšící básně od šesti let. Podivný způsob jsem napsala v ruce a pak jsem ho přepsala na stroji. Byla to pro mě úžasná terapie, v té době jsem se rozváděla a najednou jsem prožívala životní příběh někoho jiného. Odpoutala jsem se od každodenních situací a byla jsem jinde. Asi to tak mělo být.   A začala jste psát zapeklité příběhy s policejním vyšetřovatelem Lubošem Neumannem a jeho mladou kolegyní Kamilou. Jako předlohu pro Luboše Neumanna jste si vybrala jednoho z kolegů vašeho bývalého manžela, který pracoval jako policejní vyšetřovatel… Proč jste si vybrala právě detektivní žánr? Patrně proto, že jsem v sobě našla smysl pro spravedlnost. Každá moje kniha má podtext a chce lidem říct: Dívejte se kolem sebe a zasáhněte, když se něco děje. Nejhorší jsou klapky na očích.   V roce 2020 vyšel s Neumannem a Kamilou román Misionář. A co další příběh? Kde nacházíte své náměty? Další detektivní román mám rozpracovaný, jmenuje se Jako přízrak a vyjde na podzim. Teď v červnu vyjdou tři Neumannovy příběhy pod názvem Přestaň se bát. Jsou to tři kratší příběhy, které už vyšly v minulosti a nyní jsem je upravila do triptychu. Jsou postaveny na skutečných příbězích, které se staly. Vlastně téměř všechno, co píšu, má reálný základ. Stačí sledovat to, co se děje kolem mne, a námětů pro psaní mám spoustu. A tehdy pomyslím i na čtenáře a chci to napsat tak, aby příběh prožíval stejně jako já.   Mimo sérii s Neumannem a Kamilou je detektivní román Konec hry, jehož děj se sice odehrává v současnosti, ale nitky pátrání čtenáře zavedou až do roku 1741.  Co vás přivedlo „zabrouzdat“ do minulosti? Miluji historii a Konec hry byla taková moje první vlaštovka, kdy jsem historická fakta propletla s fikcí do dnešní doby. Mám v hlavě volné pokračování této knihy, kdy se čtenáři opět setkají s kapítánem Kadlecem a jeho ženou, nebo s pány profesory. To je ale plán na další roky.   Kromě psaní knih se věnujete úpravě dialogů a režii dabingu dokumentu, píšete scénáře a napsala jste také divadelní hry. Co vás na psaní baví? Úpravě dialogů a režii dabingu jsem se věnovala v minulosti. Víc mě zajímalo psaní divadelních her Pár dní na zkoušku a Tajemství srubu u jezera. První nazkoušela DIPONA Louňovice a o druhou projevilo zájem Nové divadlo Mělník, tak uvidím. Přemýšlela jsem, že bych hry přepsala do románové podoby, ale to teprve uvidím.   Jaká jste čtenářka? Někde jste řekla, že máte ráda Čechova, Jane Austinová, Agathu Christie, P. D. Jamesová nebo Jana Cimického… Dříve jsem četla všechno, co mi přišlo pod ruku. Čechov a jeho hry, to jsou, dokonalé postavy, ironie. Moje srdeční záležitost je Jane Austinová, která předběhla dobu o sto let. A i u ní vnímám lehkou ironii, se kterou se dívá na anglickou vesnickou šlechtu. Dala nám Elizabeth Bennetovou a pana Fitzwilliama Darcyho, a to je nádhera. Miluji příběhy Agathy Christie, jako jsou Zapomenutá vražda či Vražda na faře. A hned po ní mám P. D. Jamesovou a jejího detektiva a básníka Adama Dalglieshe a spoustu dalších. Nesmím zapomenout na Maigreta, a když ho hrál Jean Gabin a poté Bruno Cremer. Vždy se mi to líbí. Pan Cimický je psychiatr, a když čtu jeho příběhy, tak se učím. Je skvělý po všech stránkách.   Jak ráda trávíte chvíle volna? V jednom rozhovoru jste řekla, že ráda malujete, šijete, pletete… Ráda chodím na procházky s Bobinou, někdy nás doprovází nejmladší syn. Malování je pro mne smysluplná relaxace a taky dumání, o tom, co právě píšu. Upřednostňuji akvarel a akryl. Šiju, ale není čas, takže zašívám, co je potřeba. Našila jsem hodně roušek, a rozdávala je přátelům. Rozpletený svetr vyčuhuje z košíku, kde je pletení, a nevím, kdy na něj dojde řada.   Iveta Svobodová se narodila se 22. března 1965 v Praze. Šest let pracovala jako referentka na státním zastupitelství. Vystudovala tvůrčí psaní a redakční práci na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Napsala knihy Přestaň se bát, Kruh se uzavřel, Postavení mimo hru, Stíny minulosti, Podivné přátelství, Konec hry, Misionář a divadelní hry Pár dní na zkoušku a Tajemství srubu u jezera. Je rozvedená a má tři děti.        {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-11-18 16:49:00

Vyznání dcery Jany Paulové: Obdiv pro matku a óda na Robina!

V soutěži StarDance se herečce Janě Paulové (69) dostávalo opravdu obrovské podpory od její rodiny. Manžel Milan Svoboda (72) ji pravidelně doprovázel, a dcera Anežka Svobodová (36), která žije na Normanských ostrovech, dokonce přiletěla, aby jí fandila. Po vypadnutí napsala Anežka Janě dojemné vyznání, v němž ocenila odvahu své matky. Slov chvály se ale dostalo i jejímu tanečnímu partnerovi.

Čas načtení: 2025-02-02 05:00:00

Maminka Eva (67): Dceru mi vzal vrah, spletl si ji s jinou! Denně si s ní povídám

Dnes by byla Jana Svobodová (†27) sama babičkou, kdyby ji před 15 lety neubodal dosud neznámý pachatel. Místo ní její dvě holčičky (tehdy 1,5 a 6) vychovává jejich babička Eva (67). Ta se nedávno dozvěděla, že Janin vrah zůstane už navždy nepotrestán…Ohavný mord je totiž promlčen.

Čas načtení: 2025-03-21 10:54:00

Bazilišek Míša ze Survivoru v Blesk Poslední výzvě: Skrývala se před světem!

Slizký bazilišek! Nemastná neslaná šedá myš! Tyto nelichotivé přezdívky si v Survivoru vysloužila Míša Svobodová (23). Naživo je ale administrátorka a bývalá závodní plavkyně sympatická a usměvavá.

Čas načtení: 2025-11-01 05:00:00

Vyhrocené vztahy herců z Ulice: Svobodová sepsula Obermaierovou!

Hvězda seriálu Ulice Ilona Svobodová (65) se obula do své herecké kolegyně Jaroslavy Obermaierové (79). Prozradila, jak se staví k Obermaierové upozadění v seriálu, na které si známá herečka nejednou postěžovala.

Čas načtení: 2025-11-11 04:00:00

Stala se první Češkou, která navštívila všechny země světa. Finále v Severní Koreji oplakala štěstím

Někdo se do milovaných zemí opakovaně vrací, jiný jich naopak touží spatřit co nejvíc. Do druhé kategorie patří Valérie Svobodová, jež během dvaceti let navštívila všechny státy světa a stala se tak vůbec první Češkou, které se něco takového podařilo. Finální zemi si odškrtla letos na jaře, když vyrazila do Severní Koreji; završení životního putování hned po příletu oplakala. O tom, co se během dvou dekád na cestách naučila, vypráví Svobodová v nové epizodě podcastu Slepá mapa.

Čas načtení: 2026-02-14 05:00:00

Návrat dcery Karla Svobody (†68) do Česka: Usmíření s Vendulou?

Léta se neviděly, teď společně vzpomínaly na Karla Svobodu (†68). Vdova po autorovi muzikálu Vendula Pizingerová (53) a hitmakerova dcera z prvního manželství Jana Wallace Svobodová (54) se potkaly na posledním představení halového turné Dracula 30.

Čas načtení: 2026-03-23 20:04:00

Zemřela exsenátorka Vlasta Svobodová (†89). Fiala zmínil vděk i kamarádství

Zemřela první senátorka za obvod Brno-město Vlasta Svobodová (ODS), bylo jí 89 let. Na sociální sítí X o tom informoval bývalý předseda ODS Petr Fiala.

Čas načtení: 2026-04-13 10:54:00

13. komnata Ilony Svobodové (65) z Ulice: Rakovina jí vzala hned dva muže! Teď má novou lásku…

Dlouhé roky, kdy se potýkala s velkou nepřízní osudu, má za sebou herečka Ilona Svobodová (65). Dva muži jejího života podlehli rakovině, přišla o maminku, syn onemocněl a ona odešla z divadla i ze školy, kde učila herectví.

Čas načtení: 2026-06-12 05:00:00

Hvězda Ulice Ilona Svobodová (65) po smrti manžela: Nový chlap!

Rakovina jí vzala dva milované Petry, a tak skoro ani nedoufala, že by znovu potkala lásku. Náhoda tomu chtěla a Ilona Svobodová je opět zamilovaná. Před více než rokem si vybrala náhodné místo pro odpočinek a potkala muže, kterého už vlastně roky znala. 

Čas načtení: 2013-04-13 12:46:00

Vtipy na 13. dubna

Tři kolegové hodnotí u piva své nové milenky. Karel: "Ta moje je jako Paříž, rafinovaná." Josef: "Ta moje je jako Rio de Janeiro, žhavá." Olda: "Ta moje je jako Frenštát, krásné okolí, ale ta díra."   Ženatý chlápek se tahá se svojí sekretářkou. Jednou po práci jedou k ní domů a okamžitě vlítnou do postele. Po vášnivém milování usnou a probudí se až v osm večer. Chlápek se fofrem oblíká a říká: "Drahá, vezmi moje boty a pořádně je otři dole o trávník!" Holka kroutí hlavou, ale poslechne. Chlápek dorazí domu a už u dveří na něj žena vyjede, kde že se zas courá. Chlápek spustí: "Nemůžu ti lhát. Randím se svojí sekretářkou. Dneska jsme skončili dřív, jeli k ní, strávili odpoledne sexem a usnuli. Proto jedu pozdě." Žena se na něj tak podívá, sjede pohledem až na boty a říká: "Koukám, zas máš boty od trávy. Už zase jsi byl hrát gof, co?!"   Mladá žena přistihne svého manžela in flagranti s milenkou. Oslepená žárlivostí se rozkřičí: "Dobře mi má matka říkala, že ty jsi z chlapů, kteří každou ženu hned zatáhnou do postele..." "A ty, mami, na mě nečum! Taky jsi mě naštvala!"   Přistihne v New Yorku manžel svou ženu při intimní schůzce s mužem černé pleti. "Tohle ty mně?!" křičí anglicky, "ženo nevěrná?! A s černochem?!" "To jsi se pěkně vybarvil," na to klidně ženuška, "žárlivec a ještě k tomu rasista!"   Pepíček zazvoní u sousedů. “Paní Svobodová, našel jsem vašeho kanárka!” - “Tohle není kanárek, to je kocour, Pepíčku.” - “Já vím, kanárek je uvnitř!”

Čas načtení: 2020-03-14 20:37:10

Vzpírali se humorem. Dokument ČT připomene dílo umělecké dvojice Vodňanský & Skoumal

Dokumentární film o životě a tvorbě umělecké dvojice Janu Vodňanském a Petru Skoumalovi popisuje svobodu a rozlet 60. let a zakazování 70. let, masovou popularitu večerníčků i ilegální koncerty. Premiéru snímku Marka Najbrta nazvaného Vodňanský & Skoumal – Všechno je proměnlivé uvede ČT art ve středu 18. března od 20.20 hodin. Umělecká dvojice se během své dlouhé kariéry výrazně zapsala do české kultury a její dílo léty zlidovělo. Jejich představení bavila publikum od roku 1963 až do začátku 80. let, kdy se dvojice rozpadla těsně předtím, než úřady stihly vydat úplný zákaz jejich společného vystupování.  „Myšlenku připravit pro Českou televizi film o dvojici Vodňanský, Skoumal nosím v hlavě řadu let. Jako školačka jsem vyrůstala na jejich LP deskách, vydaných v sedmdesátých letech. Tehdy jsem je ještě osobně neznala. Netušila jsem, kdo jsou ti pánové, jeden s knírem a druhý s vousem, kteří na mě koukají z výřezu na obalu desky s úsměvem idiota, či donkichota,“ říká Alena Müllerová, v jejíž tvůrčí producentské skupině dokument vznikl. A dodává: „Dvojice pro mě byla, stejně jako pro mnoho dalších, zjevením. Svoboda, hravost a absurdita jejich písniček a textů se totálně lišila od toho, co nás obklopovalo a zároveň byla parodií na vyprázdněné projevy a klišé oficiální kultury.“ Ambice filmu přesahují pouhou rekapitulaci zásadních životních zvratů, písní a vtipů. Dokument si klade za cíl vytvořit atmosféru podobně nápaditou a zábavnou, jako bývala představení. „Kouzlo jejich tvorby spočívá hlavně v kombinaci zdánlivě primitivních a naivistních forem s intelektuálním obsahem. A také samozřejmě v nesporné hudební a textařské kvalitě,“ říká režisér Marek Najbrt. Jejich písničky jsou ve snímku doprovozeny hudebními klipy sestříhanými z archivních záběrů různých momentů československé reality. Dojde i na archivy unikátní a veřejností nepoznané a samozřejmě i řadu známých respondentů. „Vedle samotného Jana Vodňanského jsme oslovili celou řadu lidí, kteří byli s kultovní dvojicí podstatnějším způsobem spojeni. Třeba Táňu Fischerovou, která hrála v jejich nejslavnějších představeních v Činoherním klubu,“ uvádí Marek Najbrt. Kromě Fischerové v dokumentu vystupují například Karel Hvížďala, Jiří Černý, Jan Kačer, Jan Burian, Michal Prokop, Vladimír Mišík, Ilona Svobodová, Jan Hřebejk či první žena Jana Vodňanského psychiatrička Jitka Vodňanská. {loadmodule mod_tags_similar,Související}