EUR 24,170 
|| 
JPY 13,041 || 
USD 20,888 || Britská vláda se hlásí k závazkům vůči Severoatlantické alianci včetně nezbytných investic do obrany, chce posílit vztahy s Evropskou unií a slibuje důrazně zasáhnout proti antisemitismu ve Spojeném království. Ve středu to v tradičním projevu v parlamentu prohlásil britský král Karel III., který tak poslancům představil zákonodárné priority vlády premiéra Keira Starmera pro nové období.
Čas načtení: 2025-12-02 09:00:00
Slušný přešlap Federace židovských obcí v ČR
Píše Jan Bělíček: Nahlédl jsem do Zprávy o antisemitismu Federace židovských obcí v ČR pro rok 2024 a k mému překvapení se v ní jako příklad zákeřného, sofistikovaného a kultivovaného antisemitismu objevuje i tato citace z jednoho našeho textu (viz obrázek). Vůbec nechci antisemitismus bagatelizovat a minimálně v mezinárodním kontextu na něj opravdu narážím mnohem víc než dřív, ale pokud Federace chápe takovou formulaci za projev „nového antisemitismu“, obávám se, že tím přispívá k postupném vyprázdnění tohoto termínu podobně, jak o tom hovoří zmiňovaná formulace z textu Magdaleny Duškové. Žádný jiný příklad antisemitismu z našich stránek ve zprávě nenajdete. To, že se Alarm v tomto reportu objevuje, proto považuju za slušný přešlap. Pozn JČ: Pěkné faux pas. Federace židovských obcí neví, že psaní slova "Žid" s velkým písmenem zavedl v češtině až Hitler.Před mnoha lety mě požádal J.P. Stern, tehdy profesor germanistiky na Cambridge University, abych pro exilový časopis Svědectví přeložil jeho povídku o tom, co by se stalo, kdyby se Franz Kafka dožil nacismu. J.P. Stern pocházel z Prahy, jako židovský teenager uprchl před Hitlerem, za války bojoval oroti Hitlerovi v československé armádě z Británie a pak ho udělali profesorem v Cambridgi, Povídku jsem přeložil a pan profesor se ozval: "Pane Čulíku, nepište prosím slovo 'žid' s velkým písmenem. to v češtině zavedl až Hitler."Zastyděl jsem se. Samozřejmě, přislušníci hnutí a náboženství se v češtině píší s malým písmenem: katolíci, muslimové, židé, protestanti, motoristé. Hitler nařídil psaní "Žid", aby se zdůraznila jejich - údajně nepřípustná - etnicita. Přislkušník izraelského národa je Izraelec. Co se týče pokryteckých protestů některých židů proti antisemitismu, samozřejmě jej nepodporuji, ale mám pro něj pochopení, vzhledem k tomu, že současná izraelská vládáa páchá masové zločiny a drtivá většina Izraelců je podporuje. Je to hnus. Nevím, kde někteří židé berou tu drzost si stěžovat. Už jsem tu psal, že kdybych byl Rus, samozřejmě bych všude říkal, že nenesu žádnou odpovědnost za Putinovy zločiny na Ukrajině, ale protestovat proti rusofobii by mi za dnešních okolností přišlo žinantní. S antisemitismem je to totéž.
\nČas načtení: 2021-01-11 17:50:11
Kdo uteče, všechno ztratí, ale zachrání se. Kdo nestihne utéct, nezachrání si ani holý život… A ten, kdo pochopí, že po válce nemá smysl se vracet tam, odkud před ní utekl, bude mít náskok a ušetří si další rozčarování a potíže… Tak by se daly charakterizovat osudy členů židovské rodiny, jež novinářka Brigid Graumanová sleduje v průběhu dvou století. Všichni její předkové byli běženci. Chudí lidé, kteří se dokázali na konci 19. století rychle vyšvihnout a zaznamenat pozoruhodný společenský vzestup. Irský dědeček vyšel z chudé chalupy a stal se prvním velvyslancem Irska ve Velké Británii. Český dědeček, jenž vyrůstal v Brně nad ševcovskou dílnou otce, se stal kapacitou mezinárodního práva ve Vídni. Graumanové se podařilo shromáždit sedm memoárů od rodinných příslušníků, jimž vévodí vzpomínka na strýce Otto Flattera, nadaného malíře, kterému se podařilo včas utéct před Hitlerem z Vídně do Londýna. V roce 1932 vyřezal a omaloval lepenkové figurky znázorňující některé členy rodiny. Jeho loutkové divadlo přečkalo dramata exilu a zachovalo se dodnes. Loutkové divadlo strýčka Otta vychází v době, kdy umírají poslední svědkové holokaustu, což představuje hrozbu, že toto téma přestane být vnímáno skrze konkrétní příběhy konkrétních lidí. I nebezpečí, že bude docela zapomenuto, což může vést k tomu, aby se něco podobného v historii opakovalo. Dílo Brigid Graumanové vyvolává znepokojení a vyzývá k bdělosti. „Velká tragédie druhé světové války tkví v tom, že jednak dosadila osoby s psychopatickými sklony do mimořádně silných mocenských pozic, jednak živila a rozšiřovala zvrácenost společenských systémů do té míry, že i obyčejní lidé začali být schopni páchat zlé skutky, a to dokonce s velkým zápalem,“ vysvětluje britský historik Keith Lowe, proč během žádného jiného válečného konfliktu nezemřelo tolik civilního obyvatelstva. Proto taky druhá světová válka tak silně zasáhla do rodinných historií – a v prvé řadě do těch židovských, včetně předků Brigid Graumanové. Autorka v knize Loutkové divadlo strýčka Otta vypráví dramata sedmi rodinných příslušníků. Dílo můžeme vnímat coby další svědectví o tom, jak druhá světová válka a holokaust vykloubila životy rodin. Možná někdo řekne, že takových příběhů četl již řadu. Ale v tomto případě oněch sedm osudů tvoří dohromady velký panoramatický celek. V knize Brigid Graumanové kupříkladu najdeme zmínku o lodi Arandora Star, jež odvážela za války z Liverpoolu do Kanady nepohodlné cizince – Britové bohužel nedokázali rozlišit mezi německými nacisty a německy mluvícími Židy, a tak skončili absurdně ve stejných sběrných táborech. Tato loď byla torpedována a cestující zemřeli. Členové autorčiny rodiny tomuto osudu naštěstí těsně ušli… „Přízrak antisemitismu patrně nikdy nezmizí,“ píše Graumanová, „a jako doklad svých obav předkládám tento příběh příslušníků běžné židovské rodiny…“ Ukázka z knihy Kapitola dvacátá druhá 1938 Motýlí chlapec Bus byl drobný chlapec, na svůj věk malý, a rychle se zadýchával. Na základní škole v Brně ho šikanovali němečtí spolužáci, zárodeční nacisti, kteří mu říkali „krevetka“ nebo „typický židáček“. Ale v sedmnácti letech byl jedním z nejlepších plavců v Československu a připravoval se k účasti na Olympijských hrách v Berlíně 1936. Z deseti bratranců v mé rodině byl jediným opravdovým sportovcem. Lékař a kritik společenských poměrů Max Nordau, jenž s Theodorem Herzlem přišel s ideou sionismu, razil na konci 19. století termín Muskeljudentum (svalnaté židovstvo) ve smyslu cvičení na čerstvém vzduchu a rozvíjení tělesné zdatnosti mladých Židů. Inspiroval mimo jiné i zakladatele sportovního klubu Hakoah Vídeň s prvotřídním týmem fotbalistů, který cestoval po celém světě a měl své fanoušky od Ruska po Spojené státy. Židovští zlatí medailisté v zemích bývalého Rakouska-Uherska se vyskytovali ve všech sportech, počínaje tenisem přes veslování a šerm až po zápas a vodní pólo. Makkabi, zastřešující sportovní organizace v liberálním Československu, čítala tucty sportovních klubů a sponzorovala ji vláda. Sportovní jednotu Hagibor v Praze proslavili její plavci. V Hagiboru se Bus ocitl spíš náhodou. Když se rodiče přestěhovali z Brna do Prahy, aby tu otevřeli nový dům obuvi, dovolili mu odejít ze školy ve čtrnácti letech a pokračovat v samostudiu. Tak také učinil a trávil celé hodiny v městské knihovně. Zároveň navštěvoval poctivě atletický stadion. „Jednoho studeného dne v září, když jsem vyšel z převlékací kabinky v kraťasech a vestě, se do mě dala zima a vůbec jsem se cítil mizerně. Začalo pršet. ‚Co tady ksakru dělám‘? řekl jsem chlapci, který tam stál. ‚Atletika mi nejde a ještě tady mrznu. Co to má za smysl?‘ Usmál se a řekl: ‚Se mnou je to úplně stejné. Víš co? Umíš plavat?‘ Řekl jsem, že ano. ‚No tak proč nevstoupíš do Hagiboru, to je židovský plavecký klub? Je to pod střechou a v teple.‘“ Busova matka Klára ho naučila plavat v Dunaji, když byl malý, v zimě chodili plavat do lázní Diana s železnou kopulí. První léto v Praze trénoval po svém, ale napřesrok, když porážel dorosteneckého mistra republiky, všiml si ho trenér. František Getreuer, přezdívaný Getre, byl sportovní hvězda, suverénní polyglot, který držel všechny národní rekordy ve volném stylu i jeden evropský. Vzal Buse pod svá křídla, přinutil ho trénovat několik hodin denně a připravil ho pro pražské mistrovství seniorů. Zpočátku ještě nezažíval Bus dobré časy, ale byl rozhodnutý vytrvat. „Vypil jsem snad půlku vody ve Vltavě. Všechny svaly mě bolely a ramena jsem měl tak ztuhlá, že jsem chodil shrbený. ‚Tak dobrá,‘ řekl jsem si. ‚Ve škole jsem nestál za nic a v atletice jsem byl beznadějný. Ale plavat umím.‘“ V den mistrovství seděli rodiče v hledišti. „Mezi seniory, kteří byli skoro všichni nejméně o pět let starší, jsem vypadal jako dítě. ‚To budeš závodit s těmihle dospělými?‘ ptal se starostlivě otec. ‚Ovšem, a porazím je!‘ řekl jsem. A taky že jsem je porazil. Byl jsem teď nejlepší prsař v Praze.“ Při tréninku měl jednou příležitost sledovat dvě dánské plavkyně, kraulařku Ragnhild Hvegerovou a prsařku Inge Soerensenovou, v té době obrovský dvanáctiletý talent, jak plavou v plném tempu celých 200 metrů. Zjevně bez námahy pak vyskočily z vody a šly si kopat s míčem. Soerensenová se později stala dánským symbolem hnutí odporu proti německým okupantům. „Nikdy předtím jsem nic takového u nikoho neviděl. Zavedený způsob na 200 metrů znamenal plavat 150 metrů středním tempem a sprintovat až posledních 50 nebo i méně.“ Bus se zeptal trenéra Soerensenové, jaké má časy, ale ten mu to neprozradil. Když si chtěl její čas změřit sám na stopkách, vyhnali ho. „Věděl jsem jen to, že plavala o hodně rychleji než já. Jestliže to dokáže tahle dvanáctiletá, dokážu to také, rozhodl jsem se, a začal jsem plavat jako ona. Nebylo snadné udržet stejné tempo po celou dobu, ale viděl jsem, že to jde, a nakonec jsem to dokázal a znatelně si vylepšil čas.“ Hitlerův ministr propagandy Joseph Goebbels spatřoval v berlínské olympiádě zlatou příležitost. Pouhých pár měsíců po přijetí norimberských zákonů zbavujících Židy základních práv byla zavedena diskriminační opatření. Český plavecký tým sestával téměř výhradně z Židů, členů pražského Hagiboru nebo bratislavského klubu Bar Kochba, a ti prohlásili, že se olympiády nezúčastní. To rozlítilo vedení Československé sportovní federace do té míry, že plavce na rok vyloučilo ze všech soutěží. Pak se ale za ně postavila řada českých herců i Kafkův přítel, spisovatel Max Brod, a zákaz byl zrušen, takže stihli národní mistrovství v roce 1937. Bus byl na prázdninách v Lublani a hned, jak se dozvěděl, že může závodit, spěchal domů. Pár minut před startem vyskočil z tramvaje, roztrhl si oblek, natáhl plavky, skočil do vody – a vyhrál. Bus sbíral dál medaile, ale Hitler rozdmychával nespokojenost mezi německy mluvící většinou v československém pohraničí a otevřeně Československu vyhrožoval. Hornatá oblast Sudet, kde žili Němci na okraji Československa, byla tvrdě postižena hospodářskou krizí a lidé zde byli snadnou kořistí populistického štvaní. Nálada v Praze byla odbojná. Hagibor zaslal všem členům dopis, v němž žádal, aby spolupracovali s policií při každé dobrovolné činnosti, již bude vyžadovat. Uprostřed noci 21. května 1938 vzbudila Klára Buse a řekla mu, aby se šel hlásit na policejní stanici. „Mluvilo se o německém napadení. V noci bylo přikázáno zatmění a armádní světlomety pročesávaly oblohu.“ Bus čekal s hrstkou dalších chlapců na stanici do rozednění, kdy uslyšeli rachot tanků, jak startovaly motory, a potom s rámusem projížděly kolem, za nimi dlouhé kolony nákladních aut s vojáky. Ulice byly plné vojáků a ozbrojených policistů. Vláda vyhlásila všeobecnou mobilizaci a tisíce vojáků a rezervistů se hlásily zázračně rychle a účelně ke svým jednotkám nebo v nejbližších kasárnách, aby odtud pokračovaly do obranných postavení na hranicích. Jeden četař zavedl Buse na křižovatku pod Pražským hradem a poručil mu řídit dopravu. „Bylo mi to teď jasné. Vykonával jsem důležitou práci, abych umožnil policii připojit se k vojsku na německých hranicích. Nakonec to bude hezký den. Měl to být poslední hezký den.“ Vojáci se od hranic brzo vrátili, pušky měli zabalené v černém flóru. Vypadali unaveně a poraženecky. Němci odtáhli. Bus se vrátil k tréninku, plaval bazény sem a tam, jenom paže, potom střídal krátké sprinty se středním prsařským tempem. Doma poslouchal s rodiči rozhlas. „Zprávy v češtině, zprávy z Německa, Británie, Francie. Věděli jsme, že bude válka, jenom jsme chtěli vědět kdy.“ Došlo mu tehdy, jak je strach nestálý. „Zjistil jsem, jako i později během války, že lidé se neumí bát dlouho. Někteří napětí neunesou a zhroutí se nebo spáchají sebevraždu, ale většina si zvykne docela rychle a strach potlačí.“ Podle Buse byla rodina blízko k emigraci do Bolívie. Nakonec se přece jen rozhodli odjet. Vnitrozemská andská země patřila k několika málo státům, které nabídly azyl tisícům utečenců, a přijala 20 000 Židů, jak se lze dočíst v knize Hotel Bolivia. Vyplnili žádosti a čekali, až dostanou víza, když celý plán ztroskotal; diplomat pověřený vystavováním víz byl propuštěn právě ve chvíli, kdy cestoval z La Pazu do Francie, a všechny papíry hodil do moře. Po tomto pokusu zůstat spolu jako rodina soustředil Fritz s Klárou veškeré úsilí k tomu, aby dostali do bezpečí jediné dítě. Pod pevnou rukou prezidenta Edvarda Beneše bylo Československo v roce 1938 poslední baštou proti nacistům. Hory kolem země znamenaly překážku německé expanzi na východ a pevnosti stavěné od roku 1936 s pomocí francouzských konstruktérů Maginotovy linie byly takřka nedobytné. Země měla také mocnou výzbroj a zbrojní průmysl, zásobovala mimo jiné i Brity těžkými kulomety Bren. Tanky a letectvo patřily v Evropě k nejmodernějším a nejúčinnějším. Němci ale pokračovali ve své kampani na odtržení sudetských území a Spojenci zapomněli na svůj slib bránit Československo proti německé agresi. Hitler vychrlil v projevu 12. září 1938 urážky na adresu Benešovy vlády a podnítil nacistickou revoltu v Sudetech, kde Němci rozbíjeli a ničili židovský majetek. Gedye z londýnských Timesů odjel do Karlových Varů a viděl tam hákové kříže, sklo a suť obchodů. Graumannovi měli ve Varech závod s obuví, ani ten nebyl ušetřen. Hitler varoval Čechy, že nepředají-li Sudety do 1. října 1938, zabere je německá armáda silou. Dvacátého třetího října Československo znovu mobilizovalo, rezervisté spěchali na frontu. „Češi se nebáli postavit se obrovské přesile na obranu svobody,“ psal Gedye. „Bylo to i tím, že měli skutečnou svobodu, za niž stálo bojovat. Republika Masaryka a Beneše byla opravdovou demokracií a každý věděl velmi dobře, za co je třeba nasadit život.“ Krátce po tom, co Bus překonal československý rekord na 400 metrů prsa, předal mu tajemník jednoty dopis z londýnského klubu Makkabi. „Pořádali plavecký galavečer v lázních Goulston Street v londýnském East Endu. Dopis byl pozvánkou k účasti a k představení nového stylu motýlek.“ Od této chvíle v září 1938 šlo všechno rychle. Česká národní banka poskytla Busovi jednu libru šterlinků, víc nebylo povoleno. Klára mu koupila zlatý prsten a zlaté švýcarské hodinky Schaffhausen. Obnovili mu pas, a protože si nestihl opatřit vlastní fotografii, použili jednu bratrance Johna. „Nejdůležitější ze všeho byl kufr. Muselo se do něj vejít dostatek oblečení, které mělo nějaký čas vydržet, protože jsem doufal, že v Británii nelegálně zůstanu. Neměl jsem povolení k emigraci, ani k návštěvě. Imigrační úřady měly rozhodnout, jak dlouho se mohu zdržet. Proto ta starost s kufrem: příliš mnoho věcí by vzbudilo podezření. Takže jeden dostatečně velký kufr s půltuctem košil a dvěma obleky, dva páry bot, nějaké spodní prádlo, plavky a moje alba a výstřižky z novin.“ Nějaký čas ještě běžel život normálně. Časně ráno chodil Bus na trénink, potom do Graumannova obchodu na rohu Příkopů a Václavského náměstí, poobědval, znovu šel trénovat na vojenskou plovárnu na Vltavě a zase do obchodu, kde zůstal do sedmi večer. A než se nadál, odjížděl z Wilsonova nádraží v Praze a vykláněl se z okna. „Máma stála na nástupišti, mávala na rozloučenou a usmívala se. Bylo deset hodin 27. září, studený slunečný den. Na sobě měla hnědý plátěný kabát s kožešinovým lemem, beztvarý hnědý klobouk a plstěné boty s gumovou podrážkou. V té chvíli jsem si uvědomil, že už ji nikdy neuvidím.“ Když Bus dojel do Calais, čekala v přístavu převozní loď. „Nebylo kam si sednout, loď byla přecpaná lidmi. Jakmile jsme vypluli, ozvalo se z amplionů hlášení, že se cizí státní příslušníci mají shromáždit na palubě k imigračnímu odbavení. Vznikla dlouhá fronta a postupovali jsme hrozně pomalu, s kufry v rukou. Jednoho po druhém nebo manželské páry volali do malé kanceláře. Zdálo se to nekonečné. Přede mnou byla jedna velice rozrušená Židovka. Zavolali ji dovnitř, a když za několik minut vyšla, plakala. Musí se vrátit toutéž lodí zpátky do Německa.“ Pak přišel na řadu Bus. „Vytáhl jsem pas. ‚Účel návštěvy?‘ ‚Byl jsem pozván na plavecké závody v Londýně.‘ ‚Jak máme vědět, že umíte plavat?‘ zeptal se imigrační úředník spíš zvesela. ‚Můžete se podívat do mého obrázkového alba, jsou v něm výstřižky z novin.‘ ‚Proč jste tak bledý, když jste tak dobrý plavec? Nemáte náhodou mořskou nemoc?‘ – znělo to znovu jako vtip, ale upíral na mě pátravý pohled. ‚ Trochu snad ano. V plaveckém bazénu nemáme vlny.‘ Dal mi do pasu velké razítko a zasmál se. ‚OK, věřím vám. Tři týdny. Jenom tři týdny. OK?‘“ Mořskou nemoc Bus neměl, ale už týden hladověl. Teď mířil do Londýna. Ostatní plavci z pražského Hagiboru takové štěstí neměli. V době, kdy se dalo uvažovat o vystěhování, zůstal plavecký šampion Getreuer v Praze, protože měl mentálně postiženého bratra a nechtěl ho opustit. Oba byli zavražděni v lágru, stejně tak skoro všichni z 300 členů klubu. Bus už nikdy nezávodil. 29. září září, dva dny po tom, co Busův vlak vyjel z Wilsonova nádraží, byly Sudety rozhodnutím Mnichovské mírové konference přisouzeny Hitlerovi, se souhlasem Británie, Francie a Itálie. Britští a francouzští diplomaté pak sdělili prezidentu Benešovi stanoviska svých vlád, že když se nepodřídí, bude Československo odpovědné za německou agresi. Vláda se raději rozhodla kapitulovat, než aby rozpoutala beznadějnou válku. „Když přišla zpráva o kapitulaci,“ psal Gedye, „všechen lid se rozplakal. Doslova na každém rohu, ve všech dveřích, v každé hospodě, muži a ženy, oči zarudlé slzami hanby a vzteku.“ Pokud Busovi rodiče Fritz a Klára plakali také, pak museli slzet i úlevou z toho, že jejich syn zemi opustil. Brigid Graumanová se narodila v roce 1953 v Ženevě irské matce a americkému otci. Dětství prožila ve Francii, Izraeli a Belgii. V Bruselu pracovala jako novinářka a dlouhé roky byla šéfredaktorkou anglického týdeníku The Bulletin. Vedla rozhovory s filmaři a architekty, spisovateli a hudebníky, a zprostředkovávala pro britská a americká média různorodá témata, jako je romská problematika, sociální politika nebo urbanismus. Z anglického originálu Uncle Otto’s Puppet Theatre, vydaného v Bruselu v roce 2019, přeložil Josef Moník. Vydalo nakladatelství Prostor roku 2020, 312 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení: 2024-06-17 10:00:00
V ČR se pořád vyskytují potrhlíci, kteří dodneška blábolí o svém ideálu: volném tržním hospodářství bez přívlastků.Takové ekonomické uspořádání vede ke katastrofě. Vysvětlil to přesvědčivě ve své analýze, citované níže, ekonom Will Hutton na katastrofální historii Británie. Česko, zdá se, jde stejnou cestou. (JČ) Po 45 let byla Británie sužována konzervativními ideologiemi, které slibovaly cestu k prosperitě, ale nikdy ničeho takového nedosáhly Ukazuje se, že za tři týdny, dne 4. července, v den britských všeobecných voleb, se britští konzervativci ocitnou ve zničující, ba dokonce životu nebezpečné situaci, v jaké byli labouristé po parlamentních volbách v roce 2019. Labouristé měli po epické porážce alespoň cestu k nápravě - spojit hlavní názorový proud a levý střed kolem pragmatického vládního programu, odstranit všechny stopy antisemitismu a marginalizovat své toxické extremisty. To se jim podařilo.Dnešní toryové a jejich slepě ideologický tisk - který měl tak důležitou roli při redukci strany na politickou mršinu, na níž se nyní přiživuje Reform Party Nigela Farage - takový společný úkol před sebou nemají. Již neexistuje silný pravý střed jako koherentní formace, která by mohla takové oživení ukotvit, ani schopní politici, kteří by jej mohli vést.
\nČas načtení: 2024-05-26 10:00:00
Výzva ke stíhání Benjamina Netanjahua za válečné zločiny odhaluje morální pokrytectví Západu
USA a Velká Británie odsuzují Hamás a Putina, ale brání se pokusům pohnat k odpovědnosti izraelské představitele. Nikdo by však neměl stát nad zákonem, míní Simon Tisdall.Rozhořčené protesty izraelských a amerických představitelů proti rozhodnutí prokurátora Mezinárodního trestního soudu (ICC) z minulého týdne usilovat o zatčení Benjamina Netanjahua za údajné válečné zločiny vrhly nové světlo na starou realitu: pro ty nahoře, kteří mají rozhodující politickou moc, jsou si všichni lidé rovni - ale někteří jsou si rovnější.Jádrem námitek proti odvážnému kroku Karima Khana je nevyslovený důsledek, že násilí vůči Palestincům, vyvlastněným, marginalizovaným a do značné míry bez hlasu, je méně špatné nebo jaksi přijatelnější než násilí vůči Izraelcům, privilegovaným, chráněným občanům zavedeného národního státu. Odmítnutí znamená obvinění z antisemitismu, které je sice nesmyslné, ale nevyhnutelné.
\nČas načtení: 2025-03-22 09:00:00
Momodou Taal, dvojí občan Spojeného království a Gambie, obdržel e-mail od ministerstva vnitřní bezpečnosti několik dní po podání žaloby proti Trumpově vláděDoktorand Cornellovy univerzity začátkem tohoto měsíce zažaloval Trumpovu administrativu a pokusil se tak se zablokovat Trumpůvpříkaz zaměřený na zahraniční studenty obviněné z „antisemitismu“. O několik dní později právníci ministerstva spravedlnosti mu poslali e-mail s žádostí, aby se student „vzdal“ imigračním úředníkům.Momodou Taal, dvojí občan Velké Británie a Gambie, je jedním ze tří studentů Cornellu, kteří jsou žalobci v žalobě usilující o zablokování prosazování Trumpových exekutivních příkazů zaměřených na deportaci zahraničních studentů a zaměstnanců univerzit zapojených do propalestinských protestů.
\nČas načtení: 2025-11-08 13:57:55
Je to znepokojivé, roste u nás antisemitismus i islamofobie, řekl Novinkám britský velvyslanec Field
Jak se za poslední rok změnil svět a co jsou současné největší výzvy? Britský velvyslanec v ČR Matt Field byl hostem pořadu PoliTalk. Mluvil o rostoucím antisemitismu a islamofobii nejen ve Spojeném království a o válce na Blízkém východě. Zhodnotil vzájemnou spolupráci Británie s Českem a vyjádřil se i k výsledkům českých parlamentních voleb.
\nČas načtení: 2026-04-30 22:27:20
„Toto není izolovaný případ.“ Británie čelí rostoucímu antisemitismu
Velká Británie zvýšila stupeň ohrožení mezinárodním terorismem ze značného na vážný. Po středečním útoku britského Somálce nožem na dva židovské Londýňany rostou obavy v tamních komunitách. Ty už léta kritizují toleranci úřadů k projevům antisemitismu. Vládní poradce pro terorismus teď boj s tímto jevem označil za nejvyšší národní bezpečnostní prioritu.
\nČas načtení: 2025-12-02 09:00:00
Slušný přešlap Federace židovských obcí v ČR
Píše Jan Bělíček: Nahlédl jsem do Zprávy o antisemitismu Federace židovských obcí v ČR pro rok 2024 a k mému překvapení se v ní jako příklad zákeřného, sofistikovaného a kultivovaného antisemitismu objevuje i tato citace z jednoho našeho textu (viz obrázek). Vůbec nechci antisemitismus bagatelizovat a minimálně v mezinárodním kontextu na něj opravdu narážím mnohem víc než dřív, ale pokud Federace chápe takovou formulaci za projev „nového antisemitismu“, obávám se, že tím přispívá k postupném vyprázdnění tohoto termínu podobně, jak o tom hovoří zmiňovaná formulace z textu Magdaleny Duškové. Žádný jiný příklad antisemitismu z našich stránek ve zprávě nenajdete. To, že se Alarm v tomto reportu objevuje, proto považuju za slušný přešlap. Pozn JČ: Pěkné faux pas. Federace židovských obcí neví, že psaní slova "Žid" s velkým písmenem zavedl v češtině až Hitler.Před mnoha lety mě požádal J.P. Stern, tehdy profesor germanistiky na Cambridge University, abych pro exilový časopis Svědectví přeložil jeho povídku o tom, co by se stalo, kdyby se Franz Kafka dožil nacismu. J.P. Stern pocházel z Prahy, jako židovský teenager uprchl před Hitlerem, za války bojoval oroti Hitlerovi v československé armádě z Británie a pak ho udělali profesorem v Cambridgi, Povídku jsem přeložil a pan profesor se ozval: "Pane Čulíku, nepište prosím slovo 'žid' s velkým písmenem. to v češtině zavedl až Hitler."Zastyděl jsem se. Samozřejmě, přislušníci hnutí a náboženství se v češtině píší s malým písmenem: katolíci, muslimové, židé, protestanti, motoristé. Hitler nařídil psaní "Žid", aby se zdůraznila jejich - údajně nepřípustná - etnicita. Přislkušník izraelského národa je Izraelec. Co se týče pokryteckých protestů některých židů proti antisemitismu, samozřejmě jej nepodporuji, ale mám pro něj pochopení, vzhledem k tomu, že současná izraelská vládáa páchá masové zločiny a drtivá většina Izraelců je podporuje. Je to hnus. Nevím, kde někteří židé berou tu drzost si stěžovat. Už jsem tu psal, že kdybych byl Rus, samozřejmě bych všude říkal, že nenesu žádnou odpovědnost za Putinovy zločiny na Ukrajině, ale protestovat proti rusofobii by mi za dnešních okolností přišlo žinantní. S antisemitismem je to totéž.
Čas načtení: 2020-01-02 08:00:32
Izraelský historik Šlomo Sand (73) je ve světě slavný svou dekonstrukcí židovských dějin. Někteří k němu vzhlížejí, jiní ho nenávidí. Co si myslíte o levicovém antisemitismu? V Evropě o něm mluví stále více lidí jako o veliké a aktuální hrozbě. Dovolíte-li, začnu trochu zeširoka. Právě jsem dokončil knihu, krátkou knihu, má asi sto dvacet stran. Zabývám se v ní tím, co obyčejně nazýváme antisemitismem a jeho projevy v dějinách. Tezi o tom, že židovský národ vytvořili v 19. století sionisté, v knize poněkud koriguji, protože tvrdím, že konstrukcí něčeho takového začali už dávno před nimi křesťané. Ti jsou původci představy ne o židovském národě – tehdy nic takového, co by připomínalo moderní národ, přirozeně neexistovalo –, ale o zvláštních lidech, Židech-cizincích, kteří žijí stranou a kteří přišli z daleka. V knize také říkám, že bych raději než o antisemitismu hovořil o judeofobii. Slovo antisemitismus se totiž do našich slovníků dostalo až v 80. letech 19. století a přišli s ním sami antisemité, kteří došli k závěru, že „objevili“ židovskou semitskou rasu. Nedělejme antisemitům radost, že přeneseme do našich slovníků jejich pojem. Jednoduše řečeno, já o antisemitismu nechci mluvit, protože Židé semitskou rasou nejsou. Semitská rasa neexistuje, existují jen semitské jazyky. Moji rodiče nebyli „semitského původu“. Moji rodiče hovořili jidiš, a jidiš semitský jazyk – na rozdíl od hebrejštiny, kterou mluvím já – není. Řeknu to ještě jinak. Nemám rád slovo antisemitismus, protože s sebou nese představu, že Židé byli v Evropě cizinci. To ale není pravda. Proto před antisemitismem upřednostňuji slovo judeofobie, protože naznačuje kontinuitu mezi nenávistí, které byli Židé vystaveni jak ve starověku, tak jí jsou vystaveni dnes. Budiž. Vraťme se ale k předchozí otázce, kterou teď přeformuluji: Co si myslíte o levicové judeofobii? Znám ji velmi dobře. S judeofobií se setkáte na pravici, na středu i na levici. Je nesmysl říkat, že levice je judeofobie prosta, a já o levicové judeofobii budu mluvit a je mi jedno, že to levice nerada slyší. Vždyť i celé 19. století bylo plné levicových judeofobů – Marx, Proudhon, Fourier. Všechno to byli judeofobové. V Dreyfusově aféře byli judeofobové taky skoro všichni. Současně bych ale chtěl podotknout, že dnes je většina judeofobů soustředěna na pravici, a to navzdory tomu, že tito pravicoví judeofobové obvykle adorují Izrael a jeho politiku vůči muslimům. To je paradox, adoruje-li judeofob Izrael, nebo není? Paradox to je, ale uvědomte si, že judeofobie se jen skryla za islamofobii. Extrémní pravice si prostě a jednoduše jen našla někoho jiného, koho může obvinit z ohrožování takzvaně křesťanské civilizace… …teď se říká „židovsko-křesťanské civilizace“. Já ten výraz upřímně nenávidím – nenávidím ho dokonce tak, že o něm ani nechci mluvit, a tím mu dělat službu. Raději se tedy vraťme zpět k levicové judeofobii. Někteří lidé říkají, že za kritikou Izraele přicházející od mnoha levicových aktivistů se často jen skrývá nenávist k Židům. Někdy to je pravda, ale nepřehánějme; levicová judeofobie dnes není zásadní problém. Záleží na tom, jak definujete levicovou judeofobii. Vím, že často pobýváte ve Francii, tak zmíním francouzského prezidenta Macrona a jeho větu o tom, že antisionismus je jednou z forem antisemitismu. Já jsem mu na tuto jeho tezi odpověděl otevřeným listem! Co jste mu napsal? Že neví, o čem mluví – jemně řečeno. Když například první sionisté vyhlásili, že chtějí svou zemi na Blízkém východě, tak se tomu Židé vzepřeli. Většina Židů a většina rabínů byli přesvědčenými antisionisty. Sionismus považovali za věc neslučitelnou s judaismem. To platilo až do druhé světové války. Od druhé světové války antisionistů mezi Židy ubylo – je to ostatně logické – ale i dnes jsou třeba i mnozí ortodoxní Židé v Jeruzalémě antisionističtí. Máme je v souladu s výrokem pana Macrona označovat taky za antisemity? Anebo máme za antisemity či lépe za judeofoby označovat Noama Chomského, Judith Butler… {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} …a další Američany… …ale nejen Američany. Antisionistou byl například i velký anglický historik Eric Hobsbawm. Byl proto i on antisemitou nebo judeofobem? Je to všechno absolutní nesmysl a pan Macron by si měl přečíst některé knihy, než bude zase něco říkat o věcech, ke kterým nemá kompetenci. Řečeno stručně, existují antisionisté, kteří jsou judeofoby. Většina antisionistů ale jimi není. Vy byste se označil za antisionistu? Neoznačuji se za antisionistu. To ale neznamená, že jsem sionista; měli bychom se už zbavit této polarity. Jsem demokrat – za něj se označuji. Co znamená být demokratem v Izraeli? Že chci denacionalizaci Izraele. Chci, aby se stal republikou všech. Pokud se chcete zeptat, zdali jsem judeofob (smích), pak jím nejsem – nenávidím judeofobii, či, chcete-li, antisemitismus mnohem více než sionismus. Jste příznivcem Hnutí BDS (česky: Bojkot, Stažení investic a Sankce, pozn. redakce)? Roky jsem byl proti němu. Tvrdil jsem, že když byla válka ve Vietnamu nebo v Nigérii, tak lidé nechtěli bojkotovat Francii nebo Spojené státy, a já jsem chtěl, aby se k Izraeli přistupovalo stejně jako k Francii nebo ke Spojeným státům. Později jsem však došel k závěru, že politická změna v Izraeli nepřijde zevnitř, že je nutno ji na Izraeli vynutit, a proto jsem se rozhodl Hnutí BDS podpořit. Jakýkoli prostředek, tedy třeba i sankce spojené s bojkotem, který by Izrael donutil přehodnotit režim na okupovaných územích, je pro mě přijatelný – ovšem za podmínky, že tento prostředek bude nenásilný a že se za tlakem na Izrael nebude skrývat boj proti existenci Izraele jako takového. To pro mě přijatelné není. Všechno ostatní jsem ochoten podpořit, ale znovu opakuji: Musí být jasně řečeno, že nenásilný boj proti okupačnímu režimu na Západním břehu nemá co činit s jakýmkoli bojem proti Izraeli jako takovému. Jste stejně tak pro bojkot Ruska po anexi Krymu? Jsem přirozeně proti ruské anexi Krymu, to zaprvé. A když se ptáte na Krym, tak musím říct, že to je moc hezký příklad. Rusové – pokud vím – poté, co Krym anektovali, udělili všem tamním obyvatelům alespoň práva. Evropa na Rusko přesto vyhlásila sankce. Proč vyhlásit sankce na Rusko a ne na Izrael? Mluvíte o dvojím standardu? Přesně tak. Kdyby se zítra Izrael hypoteticky rozhodl dát Palestincům žijícím na Západním břehu občanství s příslušnými právy… …tak bych anexi Západního břehu akceptoval – navzdory tomu, že jsem jinak pro palestinský stát existující vedle státu izraelského. Podporuji právo na sebeurčení. Kdyby se ale Izrael rozhodl pro skutečnou anexi a Palestincům udělil práva, zavřel bych oči, a to myslím vážně, a tento krok bych otevřeně podpořil. Máte pocit, že se něco takového může stát? Jinými slovy, nejsou to všechno jen utopické sny? Já ale nejsem proti utopii! My dokonce potřebujeme novou utopii – lepší utopii, než byla komunistická utopie – a potřebujeme ji proto, že bude-li pokračovat systém, který existuje dnes, tak nepřežijeme na planetě Zemi. Být pro kapitalismus a chtít zachránit planetu je protimluv. V tomto bodě jsem černobílý – buď jedno, nebo druhé. Jak byste se popsal z hlediska pravolevé politické osy? Jsem levičák – dlouhá léta velice antikomunistický levičák. Ale ještě k vaší předchozí otázce: Potřebujeme utopii i pro Blízký východ. Bez utopie nemůžeme zformovat hnutí, jež nás dovede ke změně. Přesto ale musím říct, že – ke své škodě – nejsem optimista. Nevěřím, že to na Blízkém východě dopadne dobře. Svět dneška je světem nacionalistického populismu, který se rozlézá všude – od Londýna po Prahu… …Izrael je v tomto smyslu vlastně docela normálním státem… To je do značné míry pravda, ale já už jsem poměrně starý, a tak mám jistou zkušenost, kterou vám teď řeknu. Jsem sice pesimista, co se budoucnosti týče, ale ne fatalista. Přemýšlím často o svých rodičích. Jakou oni mohli mít naději v roce 1939, kdy Polsko, ve kterém žili, dobyli nacisté? A přesto naději neztratili. Nebyla v jejich případě taková naděje dočista utopická? Bez utopie se změny nedočkáme. Je důležité nepropadnout se z pesimismu do fatalismu. I já se snažím nepropadnout. Je to těžké, někdy přetěžké, ale udržuje mě to mladým, a jen díky tomu, že někde tam vzadu v mé hlavě nějaká naděje stále poblikává, píšu knihy. Proč bych je jinak měl psát? Mluvíme spolu pár dní po izraelských volbách. Jak byste je zhodnotil? Politika je politika. Co to znamená? Že se v Izraeli nezměnilo vůbec nic. Nejsem z toho, co se děje, šťastný… Jak můžu být šťastný, když část mých spoluobčanů volí populisty a náboženské nacionalisty? Je tu i formace Bennyho Gance Modrá a bílá… Ta strana ale není opozicí, jakou bych si přál. Sice je složená z lidí, kteří jsou slušnější než lidé u moci, to nezpochybňuji, ale to mi nestačí. Proč to nestačí? V Izraeli není nic důležitějšího než vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu, jenže v tomto smyslu Gancova strana opozicí není; a mimochodem není ani levicovou opozicí, je stranou středu. V Izraeli volí nižší společenské vrstvy pravici, inteligence a buržoazie střed. Levice bohužel chybí, ale to není jen případ Izraele, to je širší problém. Chcete znát tajemství izraelských voleb? Pokud ano, neměl by vám uniknout úspěch Avigdora Liebermana. To ale není nic nového, vždyť on je stálicí izraelské politiky. Ovšem, ale politická pozice tohoto rasisty se v poslední době zajímavě vyvinula – doslova přes noc se z něj stal extrémně sekulární bojovník. To je o to zajímavější, že s nábožensky založenými Židy, proti nimž teď vytasil zbraně, seděl deset let ve vládě. Proč se z něj stal tak nekompromisní bojovník za sekularismus? Důvod je podle mě docela jasný. Do Izraele se přestěhovalo ze zemí bývalého Sovětského svazu kolem milionu lidí, jenže zhruba polovinu z nich ministerstvo vnitra nepovažuje za Židy, a jejich situace je proto strašně zvláštní. Většinou jsou stejně nacionalističtí a rasističtí jako ti druzí, ti, kteří jsou za Židy uznáni – Araby nenávidějí docela stejně – jenže mají jeden velký problém: Nejsou Židy. …platí zákon o návratu… …a tito lidé tento zákon snášeli dobře jen prvních pár let. Po dvaceti a více letech se stále hlasitěji dožadují změny svého statusu a Lieberman, který je velký, a když říkám velký, tak myslím opravdu hodně velký, oportunista, začíná z jejich pocitů těžit. Stal se z něj sekulární rasista? Ano. To je – cynicky řečeno – jistý posun… (smích) Posun to možná je, ale nevím, jakým směrem. Mým snem je, jak asi víte, to, že se dvě nežidovské populace Izraele – Arabové a východoevropští migranti – spojí v taktické alianci v zájmu izraelizace Izraele. Lieberman chce ale něco docela jiného. Tento člověk, kterému nestačilo být v uplynulých deseti letech Židem – on toužil být „super-Židem“ – začal v posledním roce ztrácet voliče, a tak změnil strategii. To je celé. Nevím, kam to povede. Existuje v současném Izraeli reálná politická alternativa, která by vám dávala smysl? Žádná taková alternativa neexistuje. Kdyby se volby znovu opakovaly, naději byste v tom neviděl? Ne. Nevěřím v možnost změny. Vzpomínám si, že Albert Einstein jednou řekl, že je hloupé myslet si, že když uděláme dvakrát totéž, dočkáme se jiného výsledku. To základní – více než padesátiletá okupace Západního břehu, na kterém žijí Palestinci bez jakýchkoli politických, sociálních a občanských práv – se ani po třetích, ani po desátých izraelských volbách nezmění. Izrael na změnu není připraven. Jak dlouho bude tento stav pokračovat? Nevím, ale pokračovat to bude. Třeba i za patnáct či dvacet let? Jsem historik a snažím se být prorokem minulosti – a i v tom mám někdy dost značné obtíže –, ne budoucnosti. Nikdo neví, co se stane. Svět teď každopádně nechává Izrael dělat si to, co chce. A to je problém, protože Izrael není schopen vzdát se toho, co ho ničí. Situace se nezklidňuje, ale naopak radikalizuje. Značná část Izraelců začíná už dokonce snít svůj sen o deportaci Palestinců. Kam? Kamkoli. Kdybych se v Tel Avivu pustil do řeči s místními a zeptal se jich: „Přejete si deportovat Palestince?“, tak by mi řekli, že přesně to si přejí? Většina z nich by vám to neřekla takto otevřeně, ale kdyby vaše otázka zněla: „Přejete si i nadále žít na jednom území s Palestinci, nebo nepřejete?“, tak by vám osmdesát procent lidí řeklo: „Přál bych si žít bez Palestinců.“ A když budete pokračovat a zeptáte se jich, jak by se k takovému stavu věcí chtěli dopracovat, odpoví vám: „Nevím…“ – a pak budou mlčet. Naším problémem je to, že území, na kterém žijí jiní lidé, považujeme za území, které je naše, protože nám ho dal Bůh. I po dvou tisících letech – nepředstavitelné! Všechno ve světě se proměnilo, až na tohle. Zásadním zdrojem tohoto vlastenecko-vlastnického sentimentu je samozřejmě Bible. V našich školách se o ní děti dozvědí, že je historickou a nikoli teologickou knihou. Učí se jí tak, že to, co se v ní říká, se skutečně stalo. Když po dvanácti letech tyto děti vyjdou ze škol, jsou pevně přesvědčeny, že jejich skutečná vlast je Betlém nebo Jericho (města na Západním břehu, pozn. red.)… …a ne třeba Jaffa… Když jsem byl mladý, bojoval jsem ve válce z roku 1967 a pamatuju si, že ve chvíli, kdy jsme překročili hranici a ocitli se na Západním břehu, měli mí přátelé, kteří mi stáli po boku se zbraní v ruce, pocit, že se konečně ocitli „doma“. Mě to šokovalo! Chápejte – mým domovem byla právě vámi zmiňovaná Jaffa. To bylo město, ve kterém jsem vyrostl a poprvé se zamiloval. To bylo mé „doma“. Západní břeh nebyl „můj“. Jenže mí přátelé to viděli jinak. Na druhou stranu, buďme pragmatičtí a přiznejme si, že mnozí Izraelci se dnes o tuto část země, kterou Izrael okupuje, nijak zvlášť nezajímají. Nenavštěvují ji. Ti z nich, co ji kolonizují, to je jiná, ti v ní žijí, ale Izraelci z Izraele? To je něco jiného. Ti mají v hlavách jiné věci, věci denní potřeby. Jenže jakmile by jim někdo řekl: „Tak se okupovaných území vzdejte!“… …tak odpoví: „Ne!“ Přesně tak. Roztočí se totéž kolečko otázek a odpovědí, o kterém jsem už mluvil: „Chcete, aby tam byli Palestinci?“ Obvyklý Izraelec: „Chci, aby nějak zmizeli…“ Vy se zeptáte: „Jak nějak?“ On: „Nevím…“ Vy: „Chcete je deportovat?“ On: „Deportace není humánní postup, není to židovské! Ale přeji si, aby odtamtud nějak zmizeli…“ Takhle se s vámi budou bavit. Výsledek je předvídatelný – prohlubující se deziluze Palestinců na Západním břehu. Bohužel teď houfně přibývá palestinské inteligence, která za takového stavu věcí Západní břeh opouští. Nemá už síly na další odpor a ten stále více vedou lidé méně chytří, méně vzdělaní a mnohem pobožnější. To je varující. Nelze přece palestinské inteligenci vyčítat, že odchází. Její příslušníci chtějí žít – jako každý jiný člověk – naplněné životy, a pokud nevidí šanci žít je na Západním břehu, zvolí odchod. Já jim to nezazlívám, jen konstatuji, že sionisté mají radost, když vidí, že se jim jejich politika daří. Já obecně neobviňuji lidi za to, že odcházejí. I mnozí Izraelci, například jeden můj bývalý student, odcházejí pryč z Izraele. I oni ztratili naději na smysluplné řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Já to chápu, je přirozené, že chtějí žít tam, kde mohou prožít dobrý život. Problémem je, že pokud odejdou oni, kdo se dostane do čela? Fanatičtější a krutější lidé. {/mprestriction} Šlomo Sand (*10. září 1946, Linec) je izraelským historikem dějin nacionalismu a politických idejí 20. století. Narodil se rodičům, kteří přežili holocaust. V současnosti je emeritním profesorem historie na Telavivské univerzitě. Je autorem řady knih. Po světě ho proslavila kniha Jak byl vynalezen židovský národ (hebrejsky 2008). Byla přeložena do více než dvaceti jazyků. V češtině byla publikována v roce 2015 (nakladatelství Rybka). Čeští čtenáři si mohou přečíst i její neméně známé pokračování – Jak byla vynalezena země izraelská (nakladatelství Dauphin). V poslední době Sand obrátil svou pozornost i k Francii, v níž často pobývá a v roce 2016 napsal – do češtiny dosud nepřeloženou – knihu o úpadku francouzských intelektuálů: La fin de l’intellectuel français? De Zola a Houellebecq (Konec francouzského intelektuála? Od Zoly k Houellebecqovi).
Čas načtení: 2024-01-11 04:30:22
Délský potápěč - Stránky věnované metapolitice, kultuře, historii a geopolitice Vytisknout PDF Autor: Kenneth Vinther (První část zde) Sexuální revoluce coby židovská obrana proti antisemitismu Už zběžný pohled na intelektuální kořeny sexuální revoluce ukazuje patrný trend vlivných židovských radikálů, prostoupených neutuchajícím a hlubokým nepřátelstvím vůči základním institucím bělošské evropské civilizace: náboženství, zdrženlivosti a pevným tradičním rodinám. Spatřovali v nich totiž „pařeniště“ antisemitismu, tj. zdroj sociálního […] Mohlo by vás zajímat: Adrew Joyce k antisemitismu Harvey Weinstein: Pomsta a dominance jako židovské pohnutky Orgasmus coby zbraň? Pornografie jako židovský… Kevin MacDonald: „Ohledně budoucnosti Západu příliš… Americká neuróza: Láska a nenávist k Židům The post Orgasmus coby zbraň? Pornografie jako židovský antifašistický aktivismus a kulturní terorismus, část 2 appeared first on Délský potápěč.
Čas načtení: 2026-01-28 09:00:00
Globální ultrapravice - včetně nacistů - se sjela do Jeruzaléma kritizovat muslimy a migraci
Konference, která se konala v den Mezinárodního dne památky obětí holocaustu, hostila několik předních osobností stran s nacistickou minulostí. Řečníci obvinili islamismus z globálního antisemitismu a obvinili jak své oponenty, tak OSN z antisemitské nenávisti. Na druhé výroční mezinárodní konferenci izraelské vlády o boji proti antisemitismu, která se konala v úterý v Jeruzalémě, se řečníci z globálního diplomatického i soukromého sektoru – převážně však z politického spektra od pravice po krajní pravici – zabývali vlnou antisemitismu, která se zvedla od 7. října.Konferenci, která se konala v Mezinárodní den památky obětí holocaustu, pořádalo izraelské ministerstvo pro diasporu. Během celé akce řečníci zdůrazňovali, že islamismus a islámská radikalizace jsou hnacími silami antisemitismu po celém světě, zejména v Evropě. Často se hovořilo o „červeno-zelené alianci“, partnerství mezi islámskými silami a komunistickými a levicovými skupinami.
Čas načtení: 2024-05-10 06:15:51
Americký prezident odsoudil vlnu antisemitismu, vyvolanou univerzitními protesty a válkou v Gaze
Prezident Joe Biden v úterý během ceremonie připomínající oběti holocaustu odsoudil „divoký nárůst“ antisemitismu na univerzitních kampusech a po celém světě. Tento nárůst byl způsoben nedávným útokem Hamásu na Izrael, který rozpoutal válku v Gaze. The post Americký prezident odsoudil vlnu antisemitismu, vyvolanou univerzitními protesty a válkou v Gaze first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-08-05 10:33:00
Antisemitských projevů v Česku přibylo o 90 procent, hlavně na sítích
Počet projevů antisemitismu v Česku loni vzrostl zhruba o 90 procent. Federace židovských obcí jich zaznamenala 4328, zejména na sociálních sítích. Rok 2023 tedy znovu potvrdil konstantní trend dramatického nárůstu antisemitismu. Vychází to z výroční zprávy o projevech antisemitismu.
Čas načtení: 2024-08-05 11:00:18
Antisemitských projevů v Česku přibylo o 90 procent, hlavně na sítích
Počet projevů antisemitismu v Česku loni vzrostl zhruba o 90 procent. Federace židovských obcí jich zaznamenala 4328, zejména na sociálních sítích. Rok 2023 tedy znovu potvrdil konstantní trend dramatického nárůstu antisemitismu. Vychází to z výroční zprávy o projevech antisemitismu.
Čas načtení: 2024-08-05 11:00:18
Antisemitských projevů v Česku přibylo o 90 procent, hlavně na sítích
Počet projevů antisemitismu v Česku loni vzrostl zhruba o 90 procent. Federace židovských obcí jich zaznamenala 4328, zejména na sociálních sítích. Rok 2023 tedy znovu potvrdil konstantní trend dramatického nárůstu antisemitismu. Vychází to z výroční zprávy o projevech antisemitismu.
Čas načtení: 2025-08-20 10:00:00
"ČT, váš informační náskok": Opět neúplná a zavádějící zpráva
Česká televize: Izraelský premiér Benjamin Netanjahu nařkl francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, že rozdmýchává oheň antisemitismu. Netanjahu to uvedl v souvislosti se záměrem Francie uznat nezávislý Stát Palestina, píše AFP, která se seznámila s dopisem zaslaným izraelskou vládou.👉… pic.twitter.com/oFfZPfiPaW— ČT24 (@CT24zive) August 19, 2025 O hodinu předtím, než výše zmíněné vydala Česká televize, vyšlo toto, viz níže. Proč to ve zprávě ČT chybí?Francie reaguje na Netanjahuova obvinění z antisemitismuFrancie odsoudila Netanjahuovo obvinění z rostoucího antisemitismu ve Francii jako „odporné“ a „chybné“.Elysejský palác v prohlášení uvedl, že Francie „chrání a vždy bude chránit své židovské občany“ a dodal, že Netanjahuův dopis „nezůstane bez odpovědi“.„Je čas na vážnost a odpovědnost, ne na spojování neslučitelných věcí a na manipulaci,“ dodal Elysejský palác.Prohlášení bylo reakcí na Netanjahuův dopis, v němž obvinil Francii z antisemitismu v souvislosti s rozhodnutím prezidenta Macrona uznat palestinský stát.Zdroj v angličtině ZDE
Čas načtení: 2024-03-21 11:28:10
Elon Musk a skutečná pravda o židovské moci
Délský potápěč - Stránky věnované metapolitice, kultuře, historii a geopolitice Vytisknout PDF Autor: Jason Kessler Byznysmen Elon Musk v poslední době prokázal značný potenciál jako kritik ilegální imigrace, protibělošských nálad a dokonce i ze řetězu utrženého vlivu židovské lobby. Proto bylo pohled na jeho rituální ponížení během nedávné omluvné cesty od Osvětimi po boku Bena Shapira tak nepříjemný. Muskovi se společně s jeho tříletým synkem X Æ […] Mohlo by vás zajímat: Adrew Joyce k antisemitismu V labouristické straně už pro Židy není místo Tajuplný pocit židovské sounáležitosti Ursula Haverbecková poputuje znovu za mříže Blízký východ: eschatologický scénář The post Elon Musk a skutečná pravda o židovské moci appeared first on Délský potápěč.
Čas načtení: 2024-04-28 10:00:00
Foto: Joe Biden zabíjí malé děti Výzvy, aby americké univerzity zrušily své izraelské investice, pokračují navzdory stovkám zatčených, další demonstrace jsou naplánovány na národní sjezd Demokratické strany. Hrozí, že mladí Američané kvůli Gaze nepůjdou k prezidentským volbámStudentské protesty na amerických univerzitních kampusech kvůli izraelské válce v Gaze o víkendu nepolevovaly, a protestující zdůrazňovali, že budou pokračovat, dokud nebudou splněny jejich požadavky, aby se americké vzdělávací instituce odpoutaly od firem, které ze zabíjení v Gaze profitují. Demonstrující studenti jsou obviňováni z antisemitismu. Potíž je, že bylo zaznamenáno několik incidentů, kdy hesla "Zabijte všechny židy" skandovali proizraelští provokatéři: Wait let me get this straight: 100 students were arrested because the uni claimed they had yelled “kill the Jews”. Then it turns out the student who yelled that was holding an Israeli flag, trying to unsuccessfully bait the crowd and was booed in returnhttps://t.co/3peSHzG6nz— Alonso Gurmendi (@Alonso_GD) April 28, 2024 Židovský profesor Kolumbijské univerzity poukazuje na to, že obviňování demonstrantů z antisemitismu je nesmysl. "Já jako žid bych se takových protestů nikdy neúčastnil." Columbia University associate professor Joseph Howley says allegations of “antisemitism” are being weaponized against pro-Palestinian student protesters. pic.twitter.com/0wGIg8p67m— AJ+ (@ajplus) April 28, 2024
Čas načtení: 2024-05-05 12:44:57
Antisemitismus sílí nejvíc od druhé světové války, varuje studie
Vzestup antisemitismu je nejhorší od druhé světové války. Varuje před tím výroční zpráva o antisemitismu, kterou zveřejnila univerzita v Tel Avivu a americká Liga proti hanobení (ADL). Vlnu nevole započal podle ní teroristický útok Hamásu a dalších teroristů z Pásma Gazy na Izrael, posléze odvetná izraelská akce. Pokud bude tento trend pokračovat, nemuseli by Židé mít v západním světě zaručenou bezpečnost a svobodu své identity, stojí v textu.
Čas načtení: 2024-06-18 11:49:34
Autor: janko Datum: 18.06.2024 11:49:34 Technologie umělé inteligence pomáhá vytvářet falešné příběhy o zvěrstvech druhé světové války, včetně popírání holocaustu, a hrozí tak "explozivní šíření antisemitismu", varuje OSN.Orgán OSN pro vzdělávání a kulturu UNESCO vyzývá vlády a technologické společnosti, aby zavedly etická ochranná opatření týkající se technologií umělé inteligence a aby školy šířily informace o rizicích obsahu vytvářeného umělou inteligencí.Zpráva UNESCO upozorňuje na případy, kdy hackeři zmanipulovali chatboty k šíření nacistické ideologie, a na další, kdy si boti vymýšleli vlastní příběhy o holocaustu."Pokud dovolíme, aby se hrůzná fakta o holocaustu rozmělňovala, překrucovala nebo falšovala prostřednictvím nezodpovědného používání umělé inteligence, riskujeme explozivní šíření antisemitismu," říká Audrey Azoulayová, generální ředitelka UNESCO. Podle ní by to také mohlo vést k "postupnému snižování našeho porozumění příčinám a důsledkům těchto zvěrstev".Politický dokument UNESCO, který byl zveřejněn společně se Světovým židovským kongresem u příležitosti Mezinárodního dne boje proti nenávistným projevům, vyzývá vlády, technologické společnosti a pedagogy k "naléhavé akci".https://apnews.com/article/holocaust-artificial-intelligence-deepfakes-unesco-26b5edbef8465f6418d9d90bbcfc8ac2
Čas načtení: 2024-06-18 11:49:34
18.06.2024 - UNESCO: technologie umělé inteligence podporuje popírání holocaustu na internetu
Autor: janko Datum: 18.06.2024 11:49:34 Technologie umělé inteligence pomáhá vytvářet falešné příběhy o zvěrstvech druhé světové války, včetně popírání holocaustu, a hrozí tak "explozivní šíření antisemitismu", varuje OSN.Orgán OSN pro vzdělávání a kulturu UNESCO vyzývá vlády a technologické společnosti, aby zavedly etická ochranná opatření týkající se technologií umělé inteligence a aby školy šířily informace o rizicích obsahu vytvářeného umělou inteligencí.Zpráva UNESCO upozorňuje na případy, kdy hackeři zmanipulovali chatboty k šíření nacistické ideologie, a na další, kdy si boti vymýšleli vlastní příběhy o holocaustu."Pokud dovolíme, aby se hrůzná fakta o holocaustu rozmělňovala, překrucovala nebo falšovala prostřednictvím nezodpovědného používání umělé inteligence, riskujeme explozivní šíření antisemitismu," říká Audrey Azoulayová, generální ředitelka UNESCO. Podle ní by to také mohlo vést k "postupnému snižování našeho porozumění příčinám a důsledkům těchto zvěrstev".Politický dokument UNESCO, který byl zveřejněn společně se Světovým židovským kongresem u příležitosti Mezinárodního dne boje proti nenávistným projevům, vyzývá vlády, technologické společnosti a pedagogy k "naléhavé akci".https://apnews.com/article/holocaust-artificial-intelligence-deepfakes-unesco-26b5edbef8465f6418d9d90bbcfc8ac2
Čas načtení: 2024-06-20 17:26:00
Rána do francouzských voleb: Znásilněna malá Židovka. Hrozby a řeči o Palestině
Znásilnění dvanáctileté židovské školačky na předměstí Paříže zasahuje kvůli antisemitskému podtextu do předčasných voleb ve Francii, které vyhlásil prezident Emmanuel Macron. Ten znásilnění odsoudil a vyzval, aby se téma rasismu a antisemitismu na francouzských školách akutně řešilo. Útok odsoudila také pravicová lídryně Marine Le Penová, která ho dává za vinu levicovým progresivistům, jejichž slovní útoky na Izrael kvůli konfliktu v Gaze prý způsobují rapidní nárůst antisemitismu.
Čas načtení: 2024-07-11 11:54:13
Židé v Evropě stále čelí vysoké míře antisemitismu, ukázal průzkum EU
Židé v Evropě stále čelí vysoké míře antisemitismu a kvůli obavám o vlastní bezpečnost mnozí skrývají svou židovskou identitu. Vyplývá to z více než stostránkové zprávy, kterou ve čtvrtek zveřejnila Agentura EU pro základní práva (FRA). Průzkum mezi židovskou populací ve 13 zemích včetně Česka, o který se zpráva opírá, byl proveden ještě před teroristickými útoky Hamásu na Izrael loni v říjnu. Česká republika v průzkumu patří k zemím, kde respondenti pozorovali relativně nejmenší nárůst antisemitismu.
Čas načtení: 2024-08-01 08:41:04
Během zápasu Izraele a Paraguaye vyvěsili fanoušci v Parku princů transparent s nápisem „Olympiáda genocidy“. The post Projevy antisemitismu na olympijském fotbalovém utkání. Pro Paraguay výhra, pro Izrael „Olympiáda genocidy“. Kdo zápasí s kým? first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-08-30 10:00:00
Výjimečné státy: Je obviňování Izraele z genocidy v Gaze „antisemitské“?
Svlečení, zavázané oči a spoutaní palestinští civilisté jsou zajati a rozkazem postaveni do řady izraelskými okupačními silami v Gaze v prosinci 2023. Fotografie z příspěvku izraelského vojáka na sociálních sítích. „Zlí lidé nepotřebují ke svému cíli nic jiného, než aby se dobří lidé dívali a nic nedělali.“-John Stuart MillPříznivci současné izraelské „války“ proti Gaze se často ptají, proč kritici neprojevují stejný zájem o oběti neméně strašlivých konfliktů jinde.Z toho vyplývá, jako je uvedeno v „pracovní definici“ antisemitismu Aliance pro připomínání holocaustu (IHRA),že zatímco „kritika Izraele podobná kritice jakékoli jiné země nemůže být považována za antisemitskou“, v případě, že kritizujeme pouze Izrael a mlčíme ke srovnatelným zvěrstvům v Súdánu, Myanmaru nebo Jemenu, dopouštíme se antisemitismu.
Čas načtení: 2024-11-17 05:24:00
Trump americkým univerzitám: Bojujte s antisemitismem, nebo přijdete o peníze
Buď zabrání projevům antisemitismu, nebo přijdou o peníze i akreditaci. Takovou zprávu vyslal Donald Trump americkým vysokým školám ještě během své předvolební kampaně v září. V současnosti, po jeho znovuzvolení, se záznam Trumpova projevu začal opět sdílet na sítích. Že mohou univerzity od nového prezidenta očekávat tvrdý přístup, naznačuje i nominace republikánské kongresmanky Elise M. Stefanikové, která se označuje za odhodlanou bojovnicí proti antisemitismu, na post americké velvyslankyně při OSN.
Čas načtení: 2024-12-18 09:00:00
ČR: Akademičky a akademici odmítají nařčení z antisemitismu
Vážený pane Čulíku,obracím se na Vás jménem Iniciativy za kritickou akademii (IZKA), abych Vás informovala o události z konce minulého týdne, kdy bylo více než 300 osob profesně působících v akademické obci, volně sdružených v rámci platformy Iniciativa za kritickou akademii, nařčeno autory a autorkou Petice proti akademickému antisemitismu z antisemitského jednání.Bohužel, Česká tisková kancelář nečekala na odpověď Iniciativy, o níž žádala, a vydala zprávu, která obsah, argumentaci a požadavky petice nevyvažovala postojem a vysvětlením druhé strany. Tuto zprávu přebral např. server Seznam Zprávy či CNN Prima News. Za Iniciativu jsme vydali tiskové prohlášení, které zasílám v příloze. Na jeho základě ČTK upravila zprávu, kterou však již další média neotiskla a do veřejného mediálního prostoru se tak dostaly lži a manipulativní obvinění, které bagatelizují a instrumentalizují závažné obvinění z antisemitismu. V této věci jsme také podali stížnost k Radě ČTK, jelikož z našeho pohledu dle Etického kodexu došlo k porušení tří základních bodů, jimiž se má agentura řídit.Za Iniciativu za kritickou akademii,Andrea Průchová Hrůzová(Fakulta sociálních věd UK / Ústav pro soudobé dějiny AV ČR) Prohlášení viz níže: