Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-09-10 07:01:41

Spisovatel Jaroslav Kuťák: V detektivkách jde stejně jako v Rychlých Šípech o pravdu a lež, o čest, hrdost a záludnost, faleš, pokrytectví a odhalování zla

„Psaní v zimě a golf v létě jsou mými koníčky i mou prací,“ říká Jaroslav Kuťák, který vystřídal celou řadu zaměstnání, než se začal plně věnovat psaní. Je autorem zhruba stovky westernových sešitů a nakonec se našel v psaní detektivek se svéráznou detektivní dvojici Karlem Schwarzem a Marií, jejich nejnovější příběh I vrazi mají své dny vyšel letos. Působí také jako profesionální učitel golfu.   Psaní vás chytlo již na základní škole, když jste v páté třídě získal cenu v literární soutěži časopisu Junák. Pamatujete si na svoji první literární práci? Kdepak jste tohle našla? Byl jsem tehdy skautík. Na časopis Junák jsme všichni netrpělivě čekali. Když v jednom z prvních redakce vyhlásila soutěž o nejlepší text o tom, jak se má vzorný skaut chovat ve vlaku zvláště při nastupování a vystupování, jistě chápete, že mě to oslovilo a krátký příběh byl hned na světě.   Dočetla jsem se, že jste so jako kluk pro vlastní potřebu dopsal další díly Rychlých Šípů. Co vás k tomu vedlo? Miloval jsem je, protože prožívali normální klukovská dobrodružství. Pár dílů jsme měli doma z tatínkova dětství, a když pak začaly v šedesátých letech znovu vycházet, stáli jsme na ně frontu u trafiky paní Andrejsové. Bylo to podpultové zboží. A když jsme o Rychlé Šípy v normalizaci přišli, sice jsem měl doma Foglarovy knihy, ale nějaké díly komiksu jsem si připsal a snad i přikreslil pro radost.   Vy jste vystudoval germanistiku na berlínské Humboldtově univerzitě. Proč jste studoval právě v Německu? To bylo prosté. Z lenosti a vypočítavosti. Na jazyky se tenkrát kluci nehlásili, to byl obor pro holky. Obojí se mi líbilo. Navíc byl Berlín daleko od domova a pro postpuberťáka znamenal svobodu bez laskavého rodičovského dozoru. A jako jednoho z mála přihlášených kluků mě hned přijali bez velkých zkoušek.   Po škole jste pracoval jako redaktor v televizi a postupně vystřídal řadu zaměstnání. Byla to dobrá zkušenost? Na které ze svých četných zaměstnání rád vzpomínáte?  Všechno v životě je zkušenost. Nejraději vzpomínám na zaměstnání doprovázená láskami. Nejhorší zaměstnání jsou ta, kde je člověk šikanován anebo špatně zaplacen. Ale úplně nejlepší zaměstnání bylo být svým vlastním pánem, psát a mít kolem sebe své maličké milované děti.   Od roku 1990 působíte jako spisovatel. Pod pseudonymy Norman C. Marshal a N. C. Marshal jste napsal řadu westernů, krátkých povídek a krimipříběhů. Co vás přimělo psát právě detektivní žánr a čím vás okouzlil western? K westernům mě přivedl můj zaměstnavatel ve westernovém městečku No Name City u Mnichova. Byl to obrovský fanoušek skutečného divokého Západu a jeho dějin. Navyprávěl mi tolik příběhů, že mi potom jejich střípky vystačily na celou stovku westernových sešitů u Iva Železného. Byl to vůči nám autorům velmi spolehlivý a uznalý nakladatel, rád na něj vzpomínám. Později jsem začal psát detektivní povídky do sobotních příloh novin. Byla to legrace. Měl jsem báječného ilustrátora. Každý měsíc jsem mu poslal náměty na doprovodnou kresbu. Vždycky jsem si dal k sobě dva libovolné objekty, například auto, které uvízlo ve výkladní skříni nebo nahou dívku na koni. Pak už bylo jen na mě, jakou k tomu obrázku vymyslím povídku. Za čas si těchto povídek všimla paní doktorka Ivana Fabišíková a od té doby píšu detektivky pro nakladatelství, kde pracuje. Už jich je tuším patnáct nebo víc. Proč detektivky? Protože v nich jde stejně jako v Rychlých Šípech o pravdu a lež, o čest, hrdost a záludnost, faleš, pokrytectví a odhalování zla. V podstatě jsou to všechno motivy antických eposů.   Pod svým jménem Jaroslav Kuťák píšete detektivní příběhy se soukromím detektivem Karlem Schwarzem a jeho parťačkou Marií, které se odehrávají v prostředí golfu. Začalo to Zločinem na golfu, pokračovalo Botou v písku, Schwarz hraje birdie, Když zraje tráva, Strašidla z Woodlandu… Letos s touto dvojicí vyšel další, již 15. příběh nazvaný I vrazi mají své dny. Jednou jste přiznal, že si hrajete se slovy a golfovými míčky. Co vás na psaní baví a kde nacházíte inspiraci pro další příběhy této svérázné detektivní dvojice? Na psaní mě nejvíc baví, když mám nadšené čtenáře. Pár jich opravdu je. Takový Jirka Kubát má každou z těch knížek přečtenou prý aspoň třikrát. Bez čtenářů bych asi nepsal. No a inspirace? Každý spisovatel kouká kolem sebe a především naslouchá, řekl bych. Sousedé a kamarádi s sebou nosí historek, že si to člověk neumí představit. Jen je z nich dostat.   Jste držitelem Ceny Jiřího Marka pro nejlepší detektivní román. Vaše detektivky mají řadu čtenářů a jsou oblíbené. Jaký jste čtenář vy? Máte oblíbené autory? Čtu moc rád a všecko dobré. Mým nejoblíbenějším autorem je už několik let můj kamarád, mistr slova a dějin Péťa Stančík. Momentálně čtu Karla Poláčka, před ním to bylo pár Houellebecqových knížek, před ním Amos Oz nebo Evžen Boček. Je jich hodně. Mezi mé stálice patří nedostižní Isaac Bashevis Singer a Stephen King.   Působíte také jako profesionální golfista. Jak jste se ke golfu dostal? Cítíte se být více spisovatelem nebo golfistou nebo se vám to pěkně proplétá? Někde jste o sobě řekl. „Psaní v zimě a golf v létě jsou mými koníčky i mou prací.“ Jsem profesionální učitel golfu. Baví mě pomáhat s golfovým švihem amatérským hráčům, aby měli ze hry ještě větší potěšení. Na profesionální hraní už nemám věk. Baví mě chodit s kamarády po hřišti a hýbat se. Spisovatelé mají otlačenou zadnici. Potřebují pohyb.   A co chvíle volna, jak je rád trávíte? Nejraději se svými dětmi, pokud si na mě najdou čas. Už mají svůj svět.   Jaroslav Kuťák se narodil 30. září 1956. Používá i pseudonymy – Norman C. Marshal nebo N. C. Marshal. V Berlíně vystudoval Humboldtovu univerzitu (němčinu a filozofii). Vystřídal řadu zaměstnání (televizní redaktor, dělník, správce fotbalového stadionu, správce webu, majitel cukrárny, šerif ve westernovém městě pro děti). Od roku 1990 působí jako spisovatel. Je také profesionální golfista a od roku 2008 je členem Profesionální golfové asociace (PGA) a právě z prostředí golfu je série detektivních příběhů s Karlem Schwarzem a Marií. Publikuje také v Německu a Japonsku. V roce 2001 obdržel Cenu Jiřího Marka za detektivku Území trestu.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-07-13 22:20:21

Vary, den pátý: Filmová přehlídka průměrnosti

Nejhorší na festivalu v Karlových Varech je fakt, že zhlédnete mnoho průměrných filmů. Přitom u mnoha z nich vás velmi mrzí, že jim od výjimečnosti schází jen pár kroků. Ve Varech snad nepromítají jiný film, který by byl tak svázán s literaturou, jako je snímek Děti mrtvých (režie Kelly Copper a Pavol Liška, Rakousko, 2018). Vychází ze stejnojmenné knihy rakouské autorky Elfriede Jelinekové, v níž účtuje s rakouskou historií. Cituji ze staršího článku Zuzany Augustové v Reflexu (kniha nevyšla česky a autor těchto řádek ji nečetl): "Autorka v něm zpracovala rakouskou historii formou strašidelného hororu. Na 666 stranách ožívají oběti holocaustu jako nemrtví – upíři a strašidla - a pohybují se mezi živými, někdejšími pachateli." Film je stylizovaný do němé grotesky a připomíná záběry z domácích kamer ještě před nástupem videa. Psané komentáře zřejmě vycházejí z knihy (ovšem když se objeví motiv syrských uprchlíků, tak se zdá, že některé motivy v ní nebudou) a je na nich třeba ocenit zejména Jelinekové smysl pro suchou a někdy hodně cynickou ironii. Film si bere na paškál Štýrsko (které je prostě nade všechno), které krutě zesměšňuje (Jelineková v nenávisti vůči Rakousku svým způsobem navazuje na Thomase Bernharda). Děti mrtvých je mnohdy opravdu velmi vtipný, tedy pokud na tento způsob humoru přistoupíte, ovšem mnohem více je hluchých míst (nebo je možná nechápeme, neb neznáme rakouský kontext). Trochu tím připomíná filmové zpracování Váchalova Krvavého románu: k tomu, aby nás oslovil, mu nakonec schází menší lpění na formě. Nebo by stačilo zkrátit film o třetinu. Ale kdo by se chtěl prsit před publikem šedesát minut místo devadesáti, když chce ukázat, co všechno umí. Na komedii Patrick (režie Tim Mielants, Belgie, 2019), se autor těchto řádek velmi těšil. Mielants je režisérem některých dílů zajímavých a úspěšných seriálů Peaky Blinders - Gangy z Birgminghamu a The Terror. Film Patrick ale vzbuzuje rozpaky: Mielants jej sice režisérky zvládl, ale jeho snahu shazujene úplně povedený scénář, jehož je spoluautorem. Patrick je příběhem čtyřicetiletého (vlastně je mu 38, raději mu roky nepřidávat, jak si poněkud pozdě uvědomí jedna z postav, která má poznat jeho fyzickou sílu), který bydlí s rodiči provozujícími nudistický kamp. A když otec najednou umírá, musí se hlavní hrdina, který nepatří k nejbystřejším, vyrovnat s tím, že se musí osamostatnit a případně pokračovat v díle rodičů. A to není nic snadného, zvláště pokud vám někdo ve stejné chvíli ukradne kladivo... Film se pokouší ukázat povahu lidí doslova v celé její nahotě. Záměrně se drží stylizace nedokonalosti duševní a tělesné (není náhodou, že dva opravdu pohlední lidé zůstanou - což část diváků jistě rozesmutní - oblečeni). Bohužel se Mielants nikdy nepustí na nejistou plochu - jako by nakonec tělesná nahota měla být tím neodvážnějším počinem, který si dovolí udělat. Pokusí se sice vznikající konflikty stupňovat, ale vždy jde o bezpečnou půdu, která je pro diváky "skousnutelná". Prostě: čím více penisů, tím více různých klišé. Když totiž postavy svléknete, neznamená to ještě, že je opravdu obnažíte. Snímek Vazba (režie Andrei Cohn, Rumunsko, 2019) patří těm drsnějším. Prakticky celý se odehrává v jedné cele a děj stojí na pouhých dvou postavách: architektovi Dinovi zatčenému za protistátní činnost (děj se odehrává v 80. letech za vlády komunistického diktátora Ceaušesca) a kriminálníkovi Valjovi, který spolupracuje s policií a snaží se z Dina dostat co nejvíce informací Sledovat dvě hodiny, jak jeden člověk psychicky a fyzicky terorizuje druhého, který tomu nemůže ani na minutu uniknout, není pro slabší povahy. Zvláště když nejde o soustavný teror, ale o hru kočky s myší: Valja chvílemi vystupuje přátelsky, chvílemi dává najevo svou fyzickou sílu. Pokud si připustíte, že byste mohli být na místě Dina (jehož největší provinění spočívá v tom, že se scházel s přáteli a poslouchali Svobodnou Evropu), může se vám udělat opravdu špatně Na druhou stranu není účinek filmu takový, jaký by mohl být. Vlastně se při některých pasážích - a v tomto kontextu to můžete cítit skoro jako svatokrádež - trochu nudíte. Možná je to tím, že se postavy nijak moc nerozvíjejí: Dinu prakticky ihned zaujme prosebnou a poníženou pozici, Valja je - přes střídání masek - od počátku do konce nemilosrdný. Navíc úplně nelze věřit, že Valja je skutečný člověk, nikoliv jen produkt scénáristické snahy vytvořit zajímavou zápornou postavu. Má totiž znalosti, které by člověk od obyčejného kriminálníka nečekal (a fascinující je, že ve špinavé cele nosí celou dobu běloskvoucí slipy) a Dinu - přestože jde o mnohem vzdělanějšího člověka - mu ani na chvíli není protihráčem. Nelze ani mluvit o nějakém stupňujícím se teroru - kdyby se jednotlivé scény libovolně proházely, divák to nepozná. Trochu je to jako s Gibsonovým filmem Umučení Krista: když nastavíte příliš drsné zážitky hned na začátku, může vám připadat další mučení jako banalita. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Film Tohle je láska (režie Claire Burger, Francie, 2018) získal cenu za režii v sekci Giornate degli Autori na MFF v Benátkách, ale spíše to bude dáno "kvalitou" soutěžních filmů než výkonem režisérky. Tedy: část filmu je opravdu působivá, jenže to by většiniu nesměl ukazovat úplné banality. Maria opustí žena a on se musí postarat o dvě dcery: čtrnáctiletou Fridu a sedmnáctiletou Niki. Cítí se osaměle a péči o dcery příliš nezvládá. A zasáhnou vás právě pasáže, kdy je Mario drcen tíhou okolností, které neumí vyřešit. Jedna z nejsilnějších scén se přitom dotýká jeho zranitelnosti: když k němu na nočním parkovišti přijde žena a on se domnívá, že poskytuje sexuální služby a slušně ji odmítne, dočká agresivního útoku, protože ona žena je ve skutečnosti řidička kamionu a ruší ji, že Mario pouští v autě nahlas hudbu. A my vidíme muže, který se snaží chovat spořádaně a neumí se ubránit po celkem banální chybě. Působivé jsou i scény, kdy se Mario snaží být dobrým otcem a musí čelit agresi zvláště mladší dcery, která jej považuje za viníka rodinných trablů. Režisérka zdařile evokuje pocity citlivého muže, jemuž se v rukách všechno v prach obrací. Jenže tohle všechno musíme lovit mezi pasážemi o problémech v práci, o vztahu starší dcery, o hraní v divadelním projektu, do kterého se Mario přihlásil... Jako by režisérka nevěřila, že vyprávění o citlivosti jednoho muže unese celý film. Kdyby se nebála, možná by natočila příběh, že ve kterém citlivý muž unese celý svět...

Čas načtení: 2024-03-06 05:55:00

Legendární herečka s magickým pohledem Ornella Muti (68) podpořila dceru (49) na přehlídkovém mole. Jsou si tak podobné!

Ornella Muti patřila k největším kráskám italského filmu. Věhlasné se staly především její výrazné oči a pronikavý pohled. Rodačka z Říma, jež zazářila například ve filmech Hra na lásku, Nová strašidla či v seriálu Hrabě Monte Cristo, přišla v pondělí podpořit svou dceru Naike Rivelli (49), která se objevila jako hvězda přehlídky značky Maison ESVE na týdnu módy v Moskvě.

Čas načtení: 2024-03-14 13:18:02

Lovci monster: Fantom: V Čechách nám strašit nebude!

Strašidla, děsové a běsové mají v Čechách tradici. A myslíte, že si toho někdo ze zahraničních spisovatelů všimnul? Světe div se – i když jich nebylo mnoho, odpověď zní ano. Mimo jiné třeba Larry Correia, autor populární akční série Lovci monster s. r. o., který ve své knize stvořil českou jednotku lovců nazvanou Fantom. A pak Fantom začal žít vlastním životem. Jakub Mařík s Martinem Fajkusem dali dohromady celou sbírku povídek o českých lovcích z per ryze českých autorů, což je něco, co nám bez přehánění závidí celé početné Correiovo fanouškovské univerzum!

Čas načtení: 2024-04-28 13:05:00

13:05 Vojtík a duchové

Strašidla jsou vysvobozena, ale v podobě duchů dál straší na hradě Cypriána z Višně. Je tu i rozpustilý synek mladého rytíře a půvabné Veroniky. Volné pokračování pohádky Cyprián a bezhlavý prapradědeček (1997). Hrají: L. Vaculík, K. Trojanová, N. Konvalinková, M. Luhan, M. Markovičová, B. Navrátil, J. Březinová a další. Scénář K. Kuršová. Kamera M. Dostál. Režie V. Janečková

Čas načtení: 2024-04-29 12:05:10

Vymetkout a hradní záhada [Vladimíra Staňková / Drobek]

Skřítek Vymetkout dětem poslal zašifrovaný vzkaz, v němž je prosí o záchranu ze spárů hradního strašidla. Johanka, Péťa a Jáchym si tak sbalí věci na výpravu a vydají se mu pomoci. Díky šťastné náhodě ani hledání netrvá dlouho.

Čas načtení: 2024-05-21 14:42:29

Strašidelné Brno [Arnošt Goldflam / CPress]

Když se do brněnských ulic a uliček začne vkrádat tma, probouzejí se strašidla i staré legendy!

Čas načtení: 2024-05-28 16:00:42

Vymýšlením si duchů a strašidel hledají lidé pevné místo v temnotě, ukázal netradiční experiment

Čím to je, že vidíme strašidla, anděly nebo mrtvé? Jak se to stane, že mozek popustí uzdu fantazii a dostaví se ten divný pocit, že „mě někdo sleduje“, přestože v okolí nikdo není? Jde prý o mix samoty s prostředím bez výraznějšího podnětu. Většina se v něm snaží najít jakýkoli opěrný bod.

Čas načtení: 2024-06-13 18:38:56

Legendy a strašidla staré Prahy

Legendy a strašidla staré Prahy – komentovaná prohlídka s průvodkyní v... | Praha - (2024-06-18 18:30:00 - 2024-06-18 00:00:00)

Čas načtení: 2024-06-30 13:52:44

Ústecká strašidla

Ústecká strašidla - tajuplné bytosti, ať už dobré či zlé, v dávné... | Ústí nad Labem - (2024-06-30 09:00:00 - 2025-05-18 00:00:00)

Čas načtení: 2024-07-31 13:23:23

Dejvické divadelní léto: Rusalka od Vydří řeky

Jak se žije Paní Šumavě? A jak na ní vznikají strašidla? Podle jedné z... | Praha 6 - (2024-08-24 15:00:00 - 2024-08-24 00:00:00)

Čas načtení: 2024-09-10 12:10:35

Míša Růžičková: Strašidel se nebojíme

Nejdříve si řekneme, aby to bylo všem jasné, že strašidla neexistují.... | Klatovy - (2024-10-13 15:00:00 - 2024-10-13 00:00:00)

Čas načtení: 2024-09-11 14:25:45

Míša Růžičková: Strašidel se nebojíme

Nejdříve si řekneme, aby to bylo všem jasné, že strašidla neexistují.... | Čáslav - (2024-11-01 17:00:00 - 2024-11-01 00:00:00)

Čas načtení: 2024-09-14 07:00:00

Labská královna? Nešťastná Anežka, která skočila ze skály do řeky Labe

V rámci výstavy Ústecká strašidla jsme pro vás připravili sérii pověstí, které nás při tvorbě expozice inspirovaly. S jednotlivými strašidly, bubáky a bytostmi z jiných světů se postupně můžete seznamovat i na Facebooku. Ještě lepší je ale přímý kontakt s nimi v báječném prostředí našeho muzea, kam vás tímto srdečně zveme. Výstava trvá do 18. května příštího roku. K dalším napřirozeným bytostem, které vám představíme, patří Labská královna.

Čas načtení: 2024-09-18 10:32:15

Míša Růžičková: Strašidel se nebojíme

Nejdříve si řekneme, aby to bylo všem jasné, že strašidla neexistují.... | Šternberk - (2024-11-03 16:00:00 - 2024-11-03 00:00:00)

Čas načtení: 2024-09-18 10:26:57

Míša Růžičková: Strašidel se nebojíme

Nejdříve si řekneme, aby to bylo všem jasné, že strašidla neexistují.... | Nové Město nad Metují - (2024-11-02 16:00:00 - 2024-11-02 00:00:00)

Čas načtení: 2024-09-18 10:18:46

Míša Růžičková: Strašidel se nebojíme

Nejdříve si řekneme, aby to bylo všem jasné, že strašidla neexistují.... | Pardubice - (2024-11-02 10:00:00 - 2024-11-02 00:00:00)

Čas načtení: 2024-10-01 09:41:27

Nejočekávanější tituly chystané na říjen

Za okny přituhuje, ranní odchody z domova halí štiplavá mlha a tma pomalu začíná přebírat nadvládu nad světlem. Víte, co to znamená? Přichází období, kdy se hlavním tématem dne stane blížící se Halloween, kostlivci, strašidla, netopýři a vydlabané dýně. Článek Nejočekávanější tituly chystané na říjen se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2024-10-01 13:58:31

Legendy a strašidla staré Prahy – Od Karolina ke Kellyxíru

Legendy a strašidla staré Prahy – Od Karolina ke Kellyxíru. Touto trasou... | Praha 1 - (2024-10-24 18:30:00 - 2024-10-24 00:00:00)

Čas načtení: 2024-10-01 13:56:28

Legendy a strašidla staré Prahy – Od Karolina ke Kellyxíru

Legendy a strašidla staré Prahy – Od Karolina ke Kellyxíru. Touto trasou... | Praha 1 - (2024-10-08 18:30:00 - 2024-10-08 00:00:00)