Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-08-20 10:00:00

Sally Rooney varována, že se dopustí teroristického činu, pokud se pokusí zachraňovat životy

Sally Rooney je irská spisovatelka známá svými bestsellerovými romány, mezi které patří Conversations with Friends, Normal People, Beautiful World, Where Are You a Intermezzo. První dva byly zfilmovány jako televizní minisérie Normal People a Conversations with Friends, a dočkaly se příznivých recenzí. Sally Rooney nyní oznámila, že ze svých honorářů z televize BBC bude financovat britskou protestní organizaci Palestine Action, kterou britská labouristická ministryně vnitra Yvette Cooper absurdně prohlásila za teroristickou organizaci, což znamená, že kdo jí v Británii vyjádří podporu, může být odsouzen za "podporu terorismu" až na čtrnáct let do vězení. Britská policie zatkla více než 500 lidí, většinou staršího věku, kteří na demonstracích drželi nápisy: Podporuji Palestine Action. Zatkla dokonce nyní i muže, který držel nápis Podporuji Plasticine Action (Plastovou akci).  Níže citovaný ironický komentář britské autorky Laury K. je jako obvykle děsivě blízko faktům. *** Britská ministryně vnitra Yvette Cooper varovala irskou autorku Sally Rooney, že se dopustí teroristického činu, pokud se pokusí zachraňovat lidské životy. Toto varování přišlo krátce poté, co informátoři z organizace Campaign Against Antisemitism nahlásili Rooney protiteroristické policii.Rooneyová vzbudila hněv sionistů, když slíbila, že své autorské honoráře pošle jediné nenásilné teroristické skupině na světě, Palestine Action. Chce do toho zahrnout i honoráře od BBC, což znamená, že britští daňoví poplatníci by financovali protesty proti válečným zločinům naší vlády. Pokud by k tomu došlo, byla by to poslední výmluva, kterou britská labouristická ministryně kultury Lisa Nandy potřebuje, aby zrušila BBC.

Čas načtení: 2019-12-14 14:12:46

Konec rudé zdi

Tradiční blok labouristických okrsků na severu Anglie se fragmentoval – aspoň prozatím. Předčasné volby ve Velké Británii drtivě vyhrála konzervativní strana. Hlavní opoziční síla, labouristé, si odnesla těžkou porážku – nejmenší počet křesel od roku 1935. Přitom v absolutních číslech ty posuny zase tak velké nebyly. Pro torye hlasovalo jen asi 300 tisíc lidí navíc proti roku 2017. Corbyn získal celkově 10 milionů voličů, tedy zhruba stejně jako Miliband roku 2015. Při přepočtu na poslanecká křesla podle britského systému ovšem hraje roli to, kde ty hlasy získáte, a nejen jejich celkový počet. A labouristé ztratili hlasy ve svých klíčových volebních okrscích na průmyslovém severu Anglie. V místech, kde jejich kandidáti „dědili“ křesla po celé generace, tak spolehlivě doleva, že se jim říká red wall, rudá zeď. Tedy do včerejška se jim tak říkalo. Jeremy Corbyn už také ohlásil svůj záměr vzdát se vedení strany, i když tak neučiní s okamžitou platností, ale až po období „rozjímání“ (reflection). Pojďme se tedy podívat na to, co se stalo. Než se začnou konzervativní čtenáři poplácávat po ramenou, jak to ti pitomí levičáci zvorali, je tu jeden varovný graf. Toto je sice velké vítězství, ale trvalý posun to být nemusí, pokud nálady v jednotlivých věkových kategoriích vypadají takto: Je zajímavé, že zatímco třídně (to jsou ty kategorie AB-DE) byly tyhle volby poměrně vyrovnané, věkově Corbynovci mezi mladými naprosto triumfovali a hlavní záchranou konzervativců byla kategorie nad 45 let a rovněž daleko větší disciplína starších voličů v tom, skutečně k té urně dojít. Zvlášť ta kategorie 35–44 je varovná, to už by měli být lidé s nějakým majetkem a vybudovanou společenskou pozicí, takže pokud hlasovali ze 45 procent pro stranu, která přišla s nejlevicovějším programem za poslední desítky let, naznačuje to, že se asi necítí ekonomicky zrovna komfortně. Nicméně tyhle volby byly hlavně o brexitu a konzervativci se podle toho zařídili, kdežto labouristé ne. Základním sloganem Johnsonovy kampaně bylo „Get Brexit Done“, opakované donekonečna ze všech médií. Konkurenční labouristické heslo „It’s Time For Real Change“ nebylo ani zdaleka tak konkrétní a působilo dojmem, že největšímu politickému tématu posledních let se strana poněkud vyhýbá. On to nebyl jenom dojem; labouristé skutečně v předvolební kampani hodně mluvili o postátnění infrastruktury, dopravy apod., ale brexitu věnovali jen málo pozornosti. Ani oficiální pozice jejich programu, totiž, že v případě svého vítězství vyjednají novou odchodovou dohodu s EU a pak ji předloží ke schválení v druhém referendu (včetně možnosti „Zůstat v unii“), nepůsobila moc realisticky. Pro začátek nebyl ani náznak, že by EU coby druhý jednací partner k něčemu takovému vůbec svolila. Labour Party se v této situaci ovšem neocitla zcela dobrovolně. Těžištěm jejího elektorátu byly až dosud dvě značně nekompatibilní skupiny lidí: dělnická vrstva z průmyslového severu země, kde zvítězilo Leave a kde jsou lidi vcelku patriotičtí; a „ukecané vrstvy“ (chattering classes) hlavně z Londýna, pro které je EU splněný sen a jakýkoliv nacionalismus noční můrou z minulosti, která se vrací zadusit jejich prosperitu. Zkuste napsat jednotný program pro Tomáše Halíka a havíře Slivku z Orlové. Taky se vám to nepodaří. Labouristům se letos skutečně jejich široké rozkročení vymstilo. V Londýně si vedli dobře a získali tam navíc okrsek Putney. Zato ve své bývalé mocenské základně na severu zažili volební masakr; rudá zeď se zhroutila. Do rukou konzervativců padly i okrsky, které posledních šedesát sedmdesát let patřily labouristům. Rekord představovalo Burnley, které přišlo o labouristického poslance po 109 letech hegemonie. „Pokud se něco podstatného nezmění, tak vlastně nevím, za čím labouristická strana stojí. Nereprezentujeme lidi, kvůli kterým jsme vznikli,“ řekla Ruth Smeeth, jedna z poslankyň, které přišly o křeslo. Přepočteno na poslance byl labouristický výsledek nejhorší od roku 1935 a v pravicových médiích se často připomíná rok 1983, kdy labouristé nasadili proti Thatcherové velmi levicový manifest a drtivě prohráli; začalo se mu říkat nejdelší dopis na rozloučenou v historii. Tohle srovnání má ale jeden nedostatek. Nový předseda konzervativců Boris Johnson by nevyhrál mezi dělníky na severu jenom skrze brexit. Johnson se v praktické politice značně odlišuje od svých předchůdců, zejména větší ochotou utrácet. Například je ochoten opět posílit policejní sbor, který byl v letech 2010–2018 právě jeho konzervativními předchůdci tvrdě proškrtán, nebo více investovat do infrastruktury mimo Londýn. V zemi, jejíž hlavní město poněkud přerostlo rozumné rozměry a působí tak trochu dojmem státu ve státě, zatímco periferie stagnují, může mít takový slib efekt i mezi voliči z levé části spektra. Dobrá, tolik Anglie; Anglie chce „ven“ a těmito volbami to dala jednoznačně najevo. Ve Skotsku naopak výrazně posílila Skotská národní strana, která dobyla valnou většinu skotských poslaneckých křesel. O křeslo ve Skotsku přišla ve prospěch SNP i Jo Swinson, předsedkyně liberálních demokratů. (Tato paní se nedávno proslavila nesmírně širokou definicí ženství v televizi. Zdá se ale, že gender tyhle volby moc neovlivnil, viz výše graf podle voličských skupin. Muži a ženy hlasovali dost podobně.) SNP požaduje nové referendum o skotské nezávislosti, ovšem je na Westminsteru, zda jej umožní; další existence Spojeného království totiž nepatří mezi devolvovaná práva. Samozřejmě je možné, že Skotové zkusí totéž, co Katalánci, vyhlásit si referendum sami. Nicméně situace se od té španělské značně liší; v nekatalánské části Španělska patří jednota země k extrémně kontroverzním tématům, kdežto v Anglii je populace v tomhle směru vcelku lhostejná. Samozřejmě i Angličané mají svoje názory „Ano“ či „Ne“, ale že by kvůli tomu vznikaly nové strany a ve starých se děly palácové převraty, to se říci nedá. Proto považuji za možné, že jim na to Johnson kývne. Pokud se pak Skotové rozhodnou pro nezávislost, posune se celé politické spektrum zbytku Británie doprava; pokud opět zůstanou, třetí referendum na totéž téma už nebudou moci s vážnou tváří požadovat. Poslední místo, které stojí za komentář, je Severní Irsko. V dříve loajalistické provincii probíhá pozvolný demografický posun ke katolíkům, kteří mají více dětí. Letos poprvé získala v Severním Irsku Sinn Féin, strana prosazující sjednocení s Irskou republikou, více křesel než loajalisté. Na fungování parlamentu v Londýně to nebude mít velký vliv, protože poslanci za Sinn Féin se jeho práce zásadně neúčastní. (Poslanec Dolní sněmovny musí totiž přísahat věrnost královně, což by žádný irský nacionalista neudělal.) Důsledkem je změněná vládní většina: zatímco teoreticky potřebuje vláda v 650členném parlamentu 326 křesel, prakticky je to tak o pět méně. Mají-li po těchto volbách konzervativci 365 křesel, v praxi to znamená velmi solidní pracovní většinu 45 hlasů. Na budoucí setrvání Severního Irska ve Spojeném království to ovšem vliv časem mít bude. Demografie je dost podstatnou součástí politického vývoje. Samozřejmě se nabízí ještě třetí řešení, rozdělit Severní Irsko znovu na republikánskou část, která by se připojila k Irsku, a loajalistickou, kde by katolíci byli ve zřetelné menšině. Ale překreslování hranic podle etnicko-náboženského principu se taky může pěkně zvrhnout… Mno nic. To je jiné téma, spíš v horizontu 10–15 let. Pro dnešek je podstatné toto: Boris Johnson chtěl mít v parlamentu jasnou většinu. Má ji. Dokázal se zbavit těch nejvzpurnějších poslanců, vlastní poslanecký klub mu tedy nebude dělat zásadní potíže. Z hlediska realizace brexitu je to asi nejvýhodnější možná pozice: teď, nebo nikdy. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2019-12-15 17:26:26

Co bude s corbynismem?

Vyměnit lídra je jedna věc; změnit směřování celé strany druhá. Jeremy Corbyn je… těžko popsatelný chlapík. Se svými názory jako by spadl z Marsu (Marxu?), ale zároveň se nechová jako nějaký Gottwald nebo Mao; překvapivě mnoho konzervativců z Dolní sněmovny říká, že v čistě osobním kontaktu to je docela milý starý pán. Ale názory z Marxu, na to se nesmí zapomínat. O „přátelích“ v Hamásu a Hizballáhu ani nemluvě. (Dnes toho  prý lituje, čemuž si dovoluji nevěřit.) Faktor Corbyn nepochybně patřil k těm, které labouristům prohrály volby. Dost možná byl ještě důležitější než otázka Brexitu. Aspoň jeden výzkum veřejného mínění to tvrdí: A s těmi samými zkušenostmi se ozývají labourističtí dobrovolníci z terénu, někteří jen tak v komentářích pod články, jiní třeba v rozsáhlém blogovém textu. Což o to, Británie není Severní Korea a Corbyn své místo po takovém debaklu nejspíš vyklidí, i když na to zrovna nespěchá. Otázka je, jestli se labouristi dokáží zbavit corbynismu. To je totiž systémový problém, který se nedá řešit výměnou jedné osoby. Jeremy Corbyn se nestal předsedou jen tak náhodou. Je to práce značně početného hnutí (převážně) mládeže jménem Momentum, které ve vhodný okamžik ovládlo primárky a prosadilo si do čela strany svého člověka. Od té doby se aktivisti z hnutí Momentum věnují další oblíbené činnosti na levici, totiž čistce stranických orgánů a jiných pozic od blairovských centristů, kteří jsou podezřelí z nedostatečné horlivosti. Početní většinu ale ve straně jako celku Momentum nemá. Momentum je v celém západním světě asi nejblíž tomu, jak by vypadala politická strana založená twitterovými křiklouny a snobskou divizí antify z univerzit. Směs morálního narcisismu a černobílého vidění světa, která z nich vychází, je poněkud fanatická. Inkluze, antirasismus, kvóty, dekarbonizace, třicet devět genderů, Palestina a Pokud se ti to nelíbí, táhni k fašounům, debile! Jako by jim ani nešlo o to, vyhrát volby, ale vytvořit sektu Čistých, pro kterou jednoho dne přiletí zaslíbená kometa a odnese je ze zamořené Země někam, kde CO2 nepřibývá. Fiasko, které nyní labouristé utrpěli ve svých tradičních dělnických baštách, je poslední varovný semafor před možnou volební anihilací. Věřím, že spoustě těch lidí v bývalých hornických městech se trochu třásla ruka, než poprvé v životě udělali onen osudový křížek u jména Konzervativní strany; ale pokud to s nimi Boris Johnson bude aspoň trochu umět a zajistí stagnujícímu severu přiměřenou míru investic do veřejné infrastruktury, může se taky stát, že se labouristická voličská báze smrskne na muslimské čtvrti a progresivní londýnské kruhy. Což znamená tak padesát poslanců v 650členném parlamentu, možná ani to ne. To by byla historická „realignace“ politických vzorců, které předtím platily sto let. Asi podobně, jako když se americký Jih před padesáti lety přesunul od demokratů k republikánům. Ale poměry na severu Anglie jsou k tomu zralé. Nikdo nechce žít ve městech, kde se drolí chodníky a autobusový jízdní řád byl proškrtaný na minimum; přidejte k tomu ještě poučování od nějakých studentů z Londýna, že bílý muž je beztak jen trapný rasista a přežitek minulosti, a máte recept na dezerci celých regionů do jiných politických sfér. Dřív, před vynálezem internetu, aspoň ty naduté kecy nebylo tak zřetelně slyšet, ale dneska vám je sociální sítě strčí až pod nos. ¨ Má-li labouristická strana mít jakoukoliv šanci na budoucí volební úspěch, bude se muset zbavit nejen Corbyna, ale vyštípat i Momentum jako celek. To se ovšem rovná vnitrostranické občanské válce s protivníky, kteří nejsou zvyklí prohrávat a žijí v přesvědčení, že jsou mravní špičkou lidstva. Rozhodně se nevzdají snadno. Vědí, že kdyby si založili novou stranu, ztratí kredit zavedené značky a budou mít vyhlídky tak na pět poslanců. Může to tedy dopadnout jakkoliv. Za sebe říkám: ke sledování tohoto vývoje si dám kávičku. Ale bez kofeinu, prosím. Aby mi z toho moc nebušilo srdce. Asi nejsem sám, kdo tuhle volební porážku sleduje. Viditelné znepokojení vzbudila i u amerických demokratů, kteří právě vybírají v primárkách budoucího kandidáta na prezidenta, jenž se má postavit Trumpovi. (odkaz, odkaz, odkaz). Současná množina uchazečů se totiž v průměru nachází hodně nalevo, jako by je měli volit právě na Twitteru, a ne někde v Michiganu či obou Dakotách. Docela pěkně to bylo vidět při televizí přenášené debatě, kdy se všichni mohli přetrhnout, že zajistí zdravotní péči zdarma pro ilegální imigranty. Což o to, progresivní bublina tleská, ale jestli se takovou radikální politiku podaří prodat voličům i jinde než v New Yorku a na kalifornském pobřeží, toť otázka. Velká otázka. Jenže na výběr centristického kandidáta pro rok 2020 je už možná pozdě. Podobně jako v Británii, ani v Americe si aktivisté nenechají svoji ideologickou čistotu ohrozit nějakým špinavým kompromisem. Jak vidím, už si to pěkně zdůvodňují. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-06-03 10:00:00

Pochybnosti o nynějších britských labouristech

Mám velké pochybnosti o tom, jaká bude příští britská labouristická vláda. Už jsem to několikrát psal, že zřejmě bude provádět úplně stejnou politiku jako nynější konzervativci, jenže nebude tak nekompetentní, jako jsou oni.Zatím se to potvrzuje. V neděli šéf labouristů Keir Starmer uvedl, že "se bude muset snížit počet imigrantů do Británie". Je to úplně šílená politika: britské hospodářství krachuje, protože nejsou pracovní síly, zemědělství krachuje, protože po brexitu do Británie už nejezdí pracovníci z východní Evropy sklízet na britských polích zeleninu. Pracovníků ze zahraničí je nutně potřeba ve zdravotnictví a v sociálních službách. Všude tam chybějí. Všechny ekonomické analýzy konstatují, že pro zvýšení výkonu ekonomiky nutně potřebujete příliv imigrantů (to platí mimochodem i pro Českou republiku). No tak ne: Starmer bude respektovat názory bigotních ultrapravicových fundamentalistů a bude imigraci omezovat. V neděli řekla v televizi Starmerova stínová ministryně vnitra Yvette Cooper, že nevylučuje, že labouristická vláda bude posílat žadatele o azyl do zahraničí. Porušování mezinárodního práva, stejně jako to dělají konzervativci a v ČR Petr Fiala.

Čas načtení: 2024-07-09 10:00:00

Británie: Očekává se, že labouristé nebudou protestovat proti zatykači na Netanjahua

Zdá se, že nová labouristická  britská vláda pravděpodobně nebude pokračovat v právním protestu proti návrhu na zatykač pro Netanjahua, kterou připravovala předchozí konzervativní vláda   Očekává se, že nová labouristická vláda upustí od návrhu na zdržení rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu (ICC) o vydání zatykače na Benjamina Netanjahua kvůli  válečným zločinům v Gaze. Tento vývoj nastal v době, kdy nový britský premiér Keir Starmer řekl prezidentovi Palestinské samosprávy Mahmúdu Abbásovi, že podle něj mají Palestinci nezpochybnitelné právo na palestinský stát. Starmer v neděli s Abbásem hovořil o "pokračujícím utrpení a ničivých ztrátách na životech" v Gaze.

Čas načtení: 2024-07-18 10:00:00

Nový program britské labouristické vlády. Promarněná příležitost?

Starmerova nová labouristická vláda zveřejnila ve  středu odpoledne svůj program. (Tradičně ho v parlamentě předčítá monarcha.) Skotští nacionalisté (kteří však ve volbách do londýnské Dolní sněmovny nedávno tvrdě prohráli) ho ostře kritizovali jako "promarněnou příležitost": SNP vydala prohlášení, v němž si stěžuje na deset opomenutí v labouristickém vládním programu:     Žádný plán na odstranění dětské chudoby ... žádný plán na řešení drahoty ... žádný plán na zvýšení financování zdravotnictví nebo ukončení státních škrtů ... žádný plán na zvrácení škod způsobených brexitem ... žádný plán na řádné investice do zelené energie ... žádný plán na zrušení Sněmovny lordů nebo na reformu volebního systému ... žádný plán na přenesení pravomocí na skotský parlament ... žádná spravedlnost pro starší ženy, jež britská vláda připravila o řadu let důchodu,  nebo pro skotské důchodce ... žádný plán migrace nebo pravomoci pro Skotsko ... [a] žádný plán na uznání palestinského státu nebo ukončení prodeje zbraní Izraeli.Stephen Flynn, předseda SNP ve Westminsteru, řekl: "Keir Starmer ve své první zkoušce ve vládě neuspěl. Tento nesmělý legislativní program je promarněnou příležitostí, která nepřinesla změnu, jež byla lidem ve Skotsku slíbena. Lidé ve Skotsku hlasovali pro jasnou a zásadní změnu ve Westminsteru a labouristická vláda dostala obrovský mandát k jejímu uskutečnění, takže je hořkým zklamáním, že tuto příležitost zahodila." Vláda by tuto analýzu nepřijala, píše Guardian. Její projev například obsahuje návrh zákona na zřízení nové Velké britské energetické společnosti, která bude v průběhu parlamentu financována částkou 8,3 miliardy liber. SNP tvrdí, že to není správný plán pro zelené investice, protože vláda by podle ní měla vydávat více.Předložili  40 návrhů zákonů, od potenciálně celonárodně významných až po legislativní úpravy, i když bez skutečných překvapení. Co tedy labouristé ve svém prvním královském projevu předkládají? Zde je to, co bylo slíbeno, oblast po oblasti.

Čas načtení: 2024-07-26 10:00:00

Británie stáhla námitku proti zatykačům Mezinárodního trestního soudu na izraelské představitele

 Labouristická vláda prohlásila, že se nebude zabývat otázkami ohledně jurisdikce tohoto soudu nad Netanjahuem a GallantemVelká Británie stáhla svůj odpor proti mezinárodnímu zatykači na Benjamina Netanjahua, čímž odstranila klíčovou překážku pro jeho vydání a zdůraznila tvrdší postoj, který vůči Izraeli zaujímá nová labouristická vláda.Downing Street v pátek potvrdila, že vláda nepodá námitku proti jurisdikci mezinárodního trestního soudu, jehož hlavní žalobce Karim Khan usiluje o vydání zatykače na izraelského premiéra.

Čas načtení: 2025-02-11 09:00:00

Británie: Labouristická strana projevila svého vnitřního sadistu v podobě videa o deportaci

Jak jsme už tady referovali, Farageova ultrapravicová populistická antiimigrační strana Reform UK předstihla v průzkumech veřejného mínění vládnoucí labouristy. Naprosto ostudně se Labouristická strana rozhodla v protiimigrační politice překonat Farageho a zveřejnila hrdě video zaznamenávající, jak pořádá deportaci uprchlíků z Británie. Komentátor John Crace se k tomu právem vydal sžíravý komentář.Když údajně centristické strany začnou napodobovat ultrapravici, neposílí to ty centristické strany, ale tu ultrapravici. John Crace:  Snaha ukázat, že Labouristická strana může být k imigrantům stejně krutá jako Nigel Farage, udělala z lidského utrpení divácký sport„Hej, ty tam! Ano, ty, co vypadáš jako cizinec. Pohni sebou. A tu péřovou bundu  tady necháš.   To nebyl dárek. Půjčili ti ji jen proto, že jsi říkal, že je ti zima."„Tak si pospěš. Nahoru po schodech s tebou. A už žádné 'kuřecí nugety'. Tam, kam jdeš, můžeš jíst něco jiného. Zkus jehněčí kebab."„A ty se přestaň poflakovat vzadu. Cože? Aha, promiň. Neuvědomil jsem si, že jste ochranka. Všichni vypadáte stejně s těmi svými rozpixelovanými obličeji. Pojďte dál. Nemáme na to celý den."„Co je to? Chceš sedět u okna? Sedneš si, kam tě posadí. Počítej s tím, že máš štěstí, že tě neposíláme Ryanairem. Pak by sis opravdu mohl stěžovat na nepřátelské prostředí.“V pondělí byl den hranic a bezpečnosti. Den, kdy labouristé chtěli dokázat, že dokážou být k imigrantům stejně bestiální jako Nigel Farage. Nebylo třeba konkurovat toryům, protože jediné, co se jim kdy podařilo, bylo vyslat čtyři dobrovolníky do Rwandy. Reformní UK však představuje pro labouristy  větší problém. Nyní má tato  strana více než 200 000 členů. Někteří z nich v posledních volbách volili labouristy.Začala soutěž o to, kdo dokáže nejlépe usměrnit jejich vnitřní sadismus. O soucit se nedalo hlasovat.

Čas načtení: 2025-06-19 10:00:00

Předsedkyně britského zahraničního výboru parlamentu: Útok na Írán není rozumné řešení

Moderátor, The World at One, BBC Radio 4, čtvrtek 19. června 2025, 13 hodin:  Emily Thornberry je poslankyně za Labouristickou stranu v Islington South a Finsbury a předsedkyně výboru pro zahraniční věci Dolní sněmovny. Zeptal jsem se jí, jak by měla Velká Británie reagovat na případnou žádost USA o využití svých vojenských základen pro útok na Írán. Emily Thornberry:  Slovo „deeskalace“ nepoužívá jen labouristická vláda a Labouristická strana. Myslím, že ho používá celý svět. Jen velmi málo lidí, stran nebo zemí na světě si myslí, že by se mělo postupovat jinak než deeskalací, že by se obě strany měly stáhnout. A to říkají všichni. Pokud se Američané z jakéhokoli důvodu rozhodnou, že se chtějí zapojit, je to jejich věc. Mohou požádat o využití některých našich základen, ale myslím si, že nejdůležitější je, abychom se do toho nezapletli. Myslím si, že jsme sami nebyli napadeni, a pokud naši spojenci nebyli napadeni a  skutečně nepotřebují naši pomoc k obraně, neměli bychom se do toho zaplétat a měli bychom se držet stranou, protože si nemyslím, že by to bylo ospravedlnitelné. Myslím si, že jediný způsob, jak tuto záležitost vyřešit, je prostřednictvím jednání. Myslím, že mnozí z nás litují, že Donald Trump odstoupil od původní jaderné dohody s Íránem. Kdyby se jí drželi, mohli jsme být teď v úplně jiné situaci.

Čas načtení: 2025-07-05 10:00:00

Británie: Protestovat proti výrobcům zbraní, kteří vyhazují do vzduchu děti, je nyní terorismus

Foto: Labouristická (!!) ministryně vnitra Yvette  Cooper, která, neuvěřitelně, zakázala protestyBRITÁNIE RUŠÍ SVOBODU PROJEVUBritská labouristická vláda vojensky podporuje izraelské genocidní vraždění. Zároveň zakázala skupinu Palestine Action jako údajnou "teroristickou organizaci", přestože žádný terorismus nepácháNíže publikujeme ironický komentář autorky Laury K., který je jako obvykle až děsivě blízko faktům  Terorismus je také budit dojem, že protestující podporujeteVýrobci zbraní, kteří vyhazují do vzduchu děti, jsou potěšeni, že protestovat proti nim je nyní oficiálně TERORISMUS! Ještě lepší je, že terorismem je i vyslovit jakákoli slova nebo nosit jakékoli trička či odznaky, které by mohly naznačovat vaši podporu přímé akci. Opravdu, za to bojovaly před sto lety britské sufražetky a hnutí za občanská práva.Šéfka ministerstva pravdy Yvette Cooperová rozhodla, že nesmíte ani zmínit jméno žádné skupiny přímé akce, kterou vymazala z paměti. Rozstřikování barvy je nyní považováno za ekvivalentní k letadlům narážejícím do budov, protože je důležité, aby zákon byl konzistentní.

Čas načtení: 2025-08-20 10:00:00

Sally Rooney varována, že se dopustí teroristického činu, pokud se pokusí zachraňovat životy

Sally Rooney je irská spisovatelka známá svými bestsellerovými romány, mezi které patří Conversations with Friends, Normal People, Beautiful World, Where Are You a Intermezzo. První dva byly zfilmovány jako televizní minisérie Normal People a Conversations with Friends, a dočkaly se příznivých recenzí. Sally Rooney nyní oznámila, že ze svých honorářů z televize BBC bude financovat britskou protestní organizaci Palestine Action, kterou britská labouristická ministryně vnitra Yvette Cooper absurdně prohlásila za teroristickou organizaci, což znamená, že kdo jí v Británii vyjádří podporu, může být odsouzen za "podporu terorismu" až na čtrnáct let do vězení. Britská policie zatkla více než 500 lidí, většinou staršího věku, kteří na demonstracích drželi nápisy: Podporuji Palestine Action. Zatkla dokonce nyní i muže, který držel nápis Podporuji Plasticine Action (Plastovou akci).  Níže citovaný ironický komentář britské autorky Laury K. je jako obvykle děsivě blízko faktům. *** Britská ministryně vnitra Yvette Cooper varovala irskou autorku Sally Rooney, že se dopustí teroristického činu, pokud se pokusí zachraňovat lidské životy. Toto varování přišlo krátce poté, co informátoři z organizace Campaign Against Antisemitism nahlásili Rooney protiteroristické policii.Rooneyová vzbudila hněv sionistů, když slíbila, že své autorské honoráře pošle jediné nenásilné teroristické skupině na světě, Palestine Action. Chce do toho zahrnout i honoráře od BBC, což znamená, že britští daňoví poplatníci by financovali protesty proti válečným zločinům naší vlády. Pokud by k tomu došlo, byla by to poslední výmluva, kterou britská labouristická ministryně kultury Lisa Nandy potřebuje, aby zrušila BBC.

Čas načtení: 2025-09-02 10:00:00

Článek Jeremyho Corbyna, který by byl před pár lety považován za zcela normální. Dnes je "levicově extremistický"

Jak už jsme referovali, Anglie je posedlá vlnou ultrapravicové nenávisti vůči imigrantům. Po celé zemi rozvěšují ultrapravičáci anglické vlajky (je to červený kříž na bílém poli), organizují demonstrace proti uprchlíkům a dokonce se na ně snaží fyzicky útočit. Labouristický (!) premiér Keir Starmer se toho bojí, oznamuje opatření proti imigrantům a doma si vyvěsil anglické vlajky, tak jak je po zemi vyvěšují extremisté: Keir Starmer prohlásil, že si doma vyvěsil anglickou vlajku a „vždy sedí před britskou vlajkou“. Pro BBC řekl: „Velmi podporuji vlajky. Myslím si, že jsou vlastenecké a jsou skvělým symbolem naší země.“ NEW: Keir Starmer has said he hangs the English flag in his home and 'always sits in front of a Union Jack' He told the BBC: 'I'm very encouraging of flags. I think they're patriotic and a great symbol of our nation.' pic.twitter.com/Q7MVltRqwr— The National (@ScotNational) September 1, 2025 Zde je shrnutí článku bývalého šéfa Labouristické strany Jeremyho Corbyna, kterého ze strany Keir Starmer nechal vyloučit: Labouristická strana připravuje půdu pro fašismus Jeremy Corbyn konstatuje, že Labouristická strana přijímá protiimigrační rétoriku a démonizuje zranitelné skupiny obyvatel, aby odvedla pozornost od svých domácích neúspěchů.Calais jsem navštívil mnohokrát. Pokaždé jsem se dozvěděl něco nového o významu lidské odolnosti. Uprchlíci v Calais, kteří uprchli před hrůzami války, ekologickými katastrofami a bídou, prošli peklem při hledání bezpečného místa. Po příjezdu jejich hledání pokračuje. Děti žebrají o vodu, která je kontaminovaná výkaly. Krysy se prohánějí v blátivých stanech. Matky pláčou nad budoucností, kterou mohli mít jejich synové a dcery. Francouzské úřady provádějí každý den vystěhování; stany, deky, doklady, mobilní telefony, oblečení a léky jsou zabavovány nebo ničeny. 

Čas načtení: 2025-10-24 10:00:00

Čtvrteční doplňovací volby ve Walesu signalizují katastrofu pro premiéra Starmera a Labouristickou stranu

Loni v červenci v britských všeobecných volbách zvítězila Labouristická strana Keira Starmera na celé čáře nad nekompetentní Konzervativní stranou. Jenže se ukázalo, že se Starmer jako premiér chová stejně jako poražení konzervativci. Je ohrožen populistickým vzbouřením od proruského agenta Nigela Farage, avšak ve Walesu kde se ve čtvrtek v jednom volebním okrsku konaly doplňovací volby, zvítězila velšská nacionalistická strana, která porazila i Farageovu Reform Party. Volební podpora pro Starmerovy labouristy se absolutně rozložila, a to přesto, že labouristé historicky dominovali politice ve Walesu. Welšská nacionalistická strana Plaid Cymru porazila labouristy v doplňkových volbách v CaerphillyPlaid Cymru vyhrála doplňkové volby v Caerphilly v jižním Walesu, což je dramatický výsledek signalizující prudkou změnu ve waleské politice s dopadem na celou Británii.Strana Plaid Cymru, která usiluje o nezávislost Walesu, získala křeslo v Seneddu (velšském parlamentu) od Labouristické strany a odolala tvrdé výzvě ze strany Reform UK.Kandidát strany Plaid Lindsay Whittle získal 15 961 hlasů, zatímco Llyr Powell z populistické strany Reform UK získal 12 113 hlasů. Labouristická strana utrpěla volební debakl ve své dosavadní baště, kde její kandidát Richard Tunnicliffe získal pouze 3 713 hlasů.Plaid zvítězila s většinou 3 848 hlasů a získala téměř 27 % hlasů od labouristů.

Čas načtení: 2026-03-10 09:00:00

O absolutně ostudné politice britské vlády - dopis skotským poslancům

Úterý 10. března 2026Vážený Patricku Harvie, Annie Wellsová, Dr. Sandeshi Gulhane, Pauline McNeillová, Paule Sweeney, Anasi Sarware a Pam Duncan-Glancy,chtěl bych vás požádat, abyste důrazně protestovali proti krokům velmi kontroverzní ministryně vnitra Shabany Mahmoodové, která se nyní rozhodla zablokovat vstup zahraničním studentům z řady zemí. Jedná se v podstatě o fašistickou politiku.https://www.theguardian.com/education/2026/mar/10/sudanese-scientists-shock-home-office-ends-visas-for-sudan-studentsSoučasná labouristická vláda, která pokračuje v politice konzervativců, prakticky ničí britské univerzity a mění Spojené království v nevzdělanou pustinu podobnou Spojeným státům. Výsledkem bude, že nevzdělaní lidé neschopní kritického myšlení budou volit lidi jako Donald Trump.Na rozdíl od civilizovaných zemí zavedla Velká Británie poplatky pro studenty vysokých škol (nyní nutí absolventy, aby tyto poplatky „spláceli“ nekonečným způsobem, čím více platí, tím více jsou zadluženi!) a donutila univerzity, aby byly závislé na příjmech od zahraničních studentů (což bylo v podstatě vykořisťování chudých zemí třetího světa). Nyní, stejně jako konzervativci, labouristická vláda blokuje zahraniční studenty, takže britské univerzity se hroutí. Důvod? Fašistická podpora protiimigrační politiky. Měli by vědět, že imigrace je pro Spojené království ekonomicky velmi pozitivní.Prosím, protestujte. Chování této vlády je naprosto hanebné.S pozdravemJan ČulíkUniverzita v GlasgowAnglicky:

Čas načtení: 2024-02-16 09:00:00

Británie: Spektakulární vítězství labouristů v doplňovacích volbách v původně konzervativních okrscích naznačuje jejich vítězství v blížících se všeobecných volbách

Přesun 28,5 procent voličských hlasů od konzervativců k labouristům v okrsku Wellingborough a 16,4 procent v okrsku Kingswood  by labouristům zajistil bezpečnou většinu, pokud by se opakoval ve všeobecných volbáchVe dvou čtvrtečních doplňovacích volbách (v Británii se ze záhadných důvodů volby konají vždyv pracovní den ve čtvrtek, ne o víkendu jako v ostatních evropských zemích, Igor Hájek blahé paměti argumentoval, že to je proto, aby se zabránilo dělnické třídě jít k volbám JČ) zvítězili v dosavadních konzervativních okrscích spektakulárně labouristé, navzdory tomu, že se v posledních dnech Starmerova Labouristická strana potácí v kontroverzích: Nejprve zrušila podstatnou část svého ekologického investičního programu a pak tento týden vyloučila ze své strany dva poslanecké kandidáty za údajný antisemitismus a vytváření konspiračních teorií o Izraeli. Přesun voličů od konzervativců k labouristům ve volebním okrsku Wellingborough, kde osmadvacetiletá Gen Kitchenová převálcovala  konzervativní většinu 18 000 voličů (!!), by v případě jeho opakování v parlamentních volbách znamenal, že konzervativci získají v celém parlamentu jen čtyři křesla. Jedná se o největší odklon voličů od konzervativců k labouristům od roku 1994 a druhý největší od druhé světové války.

Čas načtení: 2019-12-18 13:07:29

Poznámka k BBC a jejím poplatkům

I do českých médií se dostala informace o tom, že nový britský premiér zvažuje „okrouhat“ koncesionářské poplatky BBC. Pár detailů ale ve skládačce schází. BBC může přijít o peníze, protože není nestranná, říkají noviny. A vskutku, stanice, na které si chvíli zamoderovala i Greta, si letos udělala hodně nepřátel; její pokrytí předvolební kampaně podráždilo ve vzácné shodě konzervativce, labouristy i liberální demokraty, tedy strany, které dohromady dostaly přes 80 procent hlasů. (Můj názor: jde-li kritika ze všech stran spektra, nemusí to být nutně důkaz nestrannosti, ale také třeba neprofesionality.) Stálo by za to zmínit aspoň dvě okolnosti, které tuto debatu přiostřují. Za prvé, licenční poplatek je poměrně vysoký a hodně jej zvýšila právě labouristická vláda v letech 1997–2010; tehdy rostl v podstatně každoročně. Ale velký skok nastal i za Thatcherové, což by člověk tak úplně nečekal. (Je pravda, že v 70. a 80. letech byla velká inflace.) Od roku 2020 má být částečně zrušena výjimka, podle které neplatí licenční poplatky domácnosti, kde aspoň jeden člen má více než 75 let. To by mohlo postihnout až tři miliony domácností, takže toto rozhodnutí určitě BBC přátele ve veřejnosti nenadělalo. Současný poplatek za příjem barevného vysílání je 154 liber na rok, tedy zhruba 4600 Kč. Je tedy dvakrát dražší než ten český, protože na rozdíl od českého pokrývá naráz televizi i rádio. Na evropské poměry je to poměrně drahá služba, i když německojazyčné národy vybírají ještě podstatně více. Nelze tak zcela přehlédnout, že třeba Netflix je o dost levnější, a přitom také produkuje docela dost „svého“ originálního materiálu. Co ale činí poplatky pro BBC extra kontroverzními, je ta druhá skutečnost, totiž že jejich neplacení je trestný čin. Na rozdíl od jiných nezaplacených poplatků (třeba za parkování) či jiných dluhů (elektřina, plyn) se neplatiči licenčních poplatků v Anglii a Walesu dostávají před trestní soud nižšího stupně (magistrate court) a vznikne jim záznam v rejstříku trestů. (Skotsko má o poznání lidštější režim.) Více než desetina všech trestních řízení před nižšími soudy jsou právě případy dlužných poplatků. Nezaplatíte-li poplatky a pokutu ani po procesu, skutečně můžete jít i sedět, i když těchto zatvrzelců je málo. O dekriminalizaci neplacení poplatků se uvažovalo už před několika lety, ale kupodivu to tehdy těsným poměrem 178:175 zablokovala Sněmovna lordů, která navrhované změny odmítla. Jedním ze zastánců (co-sponsors) zamítací iniciativy byl … bývalý ředitel BBC Michael Grade, od roku 2011 doživotní baron za konzervativní stranu. Pokud by se Johnsonova nová vláda rozhodla licenční poplatky buď dekriminalizovat, nebo úplně zrušit, nejspíš by opět narazila na nesouhlas lordů, ale ten může Dolní sněmovna snadno přehlasovat, chce-li. (Lordi nemohou zablokovat zákony natrvalo, a to už od roku 1911.) Že se tak minule nestalo, byla hlavně otázka toho, že během tří měsíců měly být volby – a jejich výsledkem nakonec bylo směřování k brexitovému referendu, které se pro veřejnost stalo důležitějším tématem. Tentokrát je o brexitu ovšem již rozhodnuto, takže na téma „BBC a poplatků“ nejspíš přijde znovu řeč i na nejvyšší úrovni. Pro chudší domácnosti, jako jsou třeba právě ty na severu v rozbořené „rudé zdi“, by zrušení poplatků jistě představovalo příjemný peníz navíc. Výsledek celé věci si ale netroufám předpovědět. Síly „pro“ i „proti“ jsou velké. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2019-12-14 14:12:46

Konec rudé zdi

Tradiční blok labouristických okrsků na severu Anglie se fragmentoval – aspoň prozatím. Předčasné volby ve Velké Británii drtivě vyhrála konzervativní strana. Hlavní opoziční síla, labouristé, si odnesla těžkou porážku – nejmenší počet křesel od roku 1935. Přitom v absolutních číslech ty posuny zase tak velké nebyly. Pro torye hlasovalo jen asi 300 tisíc lidí navíc proti roku 2017. Corbyn získal celkově 10 milionů voličů, tedy zhruba stejně jako Miliband roku 2015. Při přepočtu na poslanecká křesla podle britského systému ovšem hraje roli to, kde ty hlasy získáte, a nejen jejich celkový počet. A labouristé ztratili hlasy ve svých klíčových volebních okrscích na průmyslovém severu Anglie. V místech, kde jejich kandidáti „dědili“ křesla po celé generace, tak spolehlivě doleva, že se jim říká red wall, rudá zeď. Tedy do včerejška se jim tak říkalo. Jeremy Corbyn už také ohlásil svůj záměr vzdát se vedení strany, i když tak neučiní s okamžitou platností, ale až po období „rozjímání“ (reflection). Pojďme se tedy podívat na to, co se stalo. Než se začnou konzervativní čtenáři poplácávat po ramenou, jak to ti pitomí levičáci zvorali, je tu jeden varovný graf. Toto je sice velké vítězství, ale trvalý posun to být nemusí, pokud nálady v jednotlivých věkových kategoriích vypadají takto: Je zajímavé, že zatímco třídně (to jsou ty kategorie AB-DE) byly tyhle volby poměrně vyrovnané, věkově Corbynovci mezi mladými naprosto triumfovali a hlavní záchranou konzervativců byla kategorie nad 45 let a rovněž daleko větší disciplína starších voličů v tom, skutečně k té urně dojít. Zvlášť ta kategorie 35–44 je varovná, to už by měli být lidé s nějakým majetkem a vybudovanou společenskou pozicí, takže pokud hlasovali ze 45 procent pro stranu, která přišla s nejlevicovějším programem za poslední desítky let, naznačuje to, že se asi necítí ekonomicky zrovna komfortně. Nicméně tyhle volby byly hlavně o brexitu a konzervativci se podle toho zařídili, kdežto labouristé ne. Základním sloganem Johnsonovy kampaně bylo „Get Brexit Done“, opakované donekonečna ze všech médií. Konkurenční labouristické heslo „It’s Time For Real Change“ nebylo ani zdaleka tak konkrétní a působilo dojmem, že největšímu politickému tématu posledních let se strana poněkud vyhýbá. On to nebyl jenom dojem; labouristé skutečně v předvolební kampani hodně mluvili o postátnění infrastruktury, dopravy apod., ale brexitu věnovali jen málo pozornosti. Ani oficiální pozice jejich programu, totiž, že v případě svého vítězství vyjednají novou odchodovou dohodu s EU a pak ji předloží ke schválení v druhém referendu (včetně možnosti „Zůstat v unii“), nepůsobila moc realisticky. Pro začátek nebyl ani náznak, že by EU coby druhý jednací partner k něčemu takovému vůbec svolila. Labour Party se v této situaci ovšem neocitla zcela dobrovolně. Těžištěm jejího elektorátu byly až dosud dvě značně nekompatibilní skupiny lidí: dělnická vrstva z průmyslového severu země, kde zvítězilo Leave a kde jsou lidi vcelku patriotičtí; a „ukecané vrstvy“ (chattering classes) hlavně z Londýna, pro které je EU splněný sen a jakýkoliv nacionalismus noční můrou z minulosti, která se vrací zadusit jejich prosperitu. Zkuste napsat jednotný program pro Tomáše Halíka a havíře Slivku z Orlové. Taky se vám to nepodaří. Labouristům se letos skutečně jejich široké rozkročení vymstilo. V Londýně si vedli dobře a získali tam navíc okrsek Putney. Zato ve své bývalé mocenské základně na severu zažili volební masakr; rudá zeď se zhroutila. Do rukou konzervativců padly i okrsky, které posledních šedesát sedmdesát let patřily labouristům. Rekord představovalo Burnley, které přišlo o labouristického poslance po 109 letech hegemonie. „Pokud se něco podstatného nezmění, tak vlastně nevím, za čím labouristická strana stojí. Nereprezentujeme lidi, kvůli kterým jsme vznikli,“ řekla Ruth Smeeth, jedna z poslankyň, které přišly o křeslo. Přepočteno na poslance byl labouristický výsledek nejhorší od roku 1935 a v pravicových médiích se často připomíná rok 1983, kdy labouristé nasadili proti Thatcherové velmi levicový manifest a drtivě prohráli; začalo se mu říkat nejdelší dopis na rozloučenou v historii. Tohle srovnání má ale jeden nedostatek. Nový předseda konzervativců Boris Johnson by nevyhrál mezi dělníky na severu jenom skrze brexit. Johnson se v praktické politice značně odlišuje od svých předchůdců, zejména větší ochotou utrácet. Například je ochoten opět posílit policejní sbor, který byl v letech 2010–2018 právě jeho konzervativními předchůdci tvrdě proškrtán, nebo více investovat do infrastruktury mimo Londýn. V zemi, jejíž hlavní město poněkud přerostlo rozumné rozměry a působí tak trochu dojmem státu ve státě, zatímco periferie stagnují, může mít takový slib efekt i mezi voliči z levé části spektra. Dobrá, tolik Anglie; Anglie chce „ven“ a těmito volbami to dala jednoznačně najevo. Ve Skotsku naopak výrazně posílila Skotská národní strana, která dobyla valnou většinu skotských poslaneckých křesel. O křeslo ve Skotsku přišla ve prospěch SNP i Jo Swinson, předsedkyně liberálních demokratů. (Tato paní se nedávno proslavila nesmírně širokou definicí ženství v televizi. Zdá se ale, že gender tyhle volby moc neovlivnil, viz výše graf podle voličských skupin. Muži a ženy hlasovali dost podobně.) SNP požaduje nové referendum o skotské nezávislosti, ovšem je na Westminsteru, zda jej umožní; další existence Spojeného království totiž nepatří mezi devolvovaná práva. Samozřejmě je možné, že Skotové zkusí totéž, co Katalánci, vyhlásit si referendum sami. Nicméně situace se od té španělské značně liší; v nekatalánské části Španělska patří jednota země k extrémně kontroverzním tématům, kdežto v Anglii je populace v tomhle směru vcelku lhostejná. Samozřejmě i Angličané mají svoje názory „Ano“ či „Ne“, ale že by kvůli tomu vznikaly nové strany a ve starých se děly palácové převraty, to se říci nedá. Proto považuji za možné, že jim na to Johnson kývne. Pokud se pak Skotové rozhodnou pro nezávislost, posune se celé politické spektrum zbytku Británie doprava; pokud opět zůstanou, třetí referendum na totéž téma už nebudou moci s vážnou tváří požadovat. Poslední místo, které stojí za komentář, je Severní Irsko. V dříve loajalistické provincii probíhá pozvolný demografický posun ke katolíkům, kteří mají více dětí. Letos poprvé získala v Severním Irsku Sinn Féin, strana prosazující sjednocení s Irskou republikou, více křesel než loajalisté. Na fungování parlamentu v Londýně to nebude mít velký vliv, protože poslanci za Sinn Féin se jeho práce zásadně neúčastní. (Poslanec Dolní sněmovny musí totiž přísahat věrnost královně, což by žádný irský nacionalista neudělal.) Důsledkem je změněná vládní většina: zatímco teoreticky potřebuje vláda v 650členném parlamentu 326 křesel, prakticky je to tak o pět méně. Mají-li po těchto volbách konzervativci 365 křesel, v praxi to znamená velmi solidní pracovní většinu 45 hlasů. Na budoucí setrvání Severního Irska ve Spojeném království to ovšem vliv časem mít bude. Demografie je dost podstatnou součástí politického vývoje. Samozřejmě se nabízí ještě třetí řešení, rozdělit Severní Irsko znovu na republikánskou část, která by se připojila k Irsku, a loajalistickou, kde by katolíci byli ve zřetelné menšině. Ale překreslování hranic podle etnicko-náboženského principu se taky může pěkně zvrhnout… Mno nic. To je jiné téma, spíš v horizontu 10–15 let. Pro dnešek je podstatné toto: Boris Johnson chtěl mít v parlamentu jasnou většinu. Má ji. Dokázal se zbavit těch nejvzpurnějších poslanců, vlastní poslanecký klub mu tedy nebude dělat zásadní potíže. Z hlediska realizace brexitu je to asi nejvýhodnější možná pozice: teď, nebo nikdy. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-02-21 00:25:29

Austrálie bude i v budoucnu sázet na uhlí a plyn

Labouristická vláda australského státu Nový jižní Wales hodlá prodloužit životnost největší uhelné elektrárny v zemi Eraring. Na udržení provozu elektrárny bude pravděpodobně vynaloženo 200 až 400 milionů australských dolarů (zhruba 3 až 6 miliard korun) ročně.

Čas načtení: 2024-03-04 09:00:00

Británie: Asistent nového poslance za Rochdale odmítl odsoudit útoky Hamásu ze 7. října

"Dělnická strana" vítězí, protože v chaotické kampani voliči odmítli tři hlavní strany, z nichž dvě se distancovaly od svých kandidátů, píší Zoe Grunewald, Namita Singh a Matt Mathers. Pozn. JČ: Ano, ale "Dělnická strana" neexistuje.  George Galloway je manipulátor, který obdivoval Saddáma Husajna a specializuje se v rámci své kariéry na záměrně provokativní chování. Několikrát vyhrál doplňovací volby a specializuje se na vyvolávání emocí v předvolební kampani. Poté, co v doplňovacích volbách zvítězí, zmizí z veřejné scény. Práce poslance ho nebaví. Jeho vystoupení po fiasku labouristů v Rochdale, kde se museli distancovat od svého kandidáta, protože se na soukromé schůzi vyjadřoval antisemitsky, nemá pro britskou politiku širší význam. Jeho volební vítězství v Rochdale je - možná - důsledkem skutečnosti, že ani Labouristická, ani Konzervativní strana nenašly odvahu veřejně požadovat příměří v Gaze a konzervativní britská vláda dokonce posílá k vraždění žen a dětí Izraeli zbraně. Přitom drtivá většina britské veřejnosti požaduje příměří v Gaze. S antisemitismem to nemá nic společného.

Čas načtení: 2024-03-24 15:34:00

Obama našeptává příštímu premiérovi Británie. Buď osobnější, radí

Labouristická strana je hlavním favoritem v příštích britských volbách. A její lídr Keir Starmer se navíc může spolehnout na osobní rady někdejšího amerického prezidenta Baracka Obamy. Ten mu naordinoval jednoduchý recept na úspěch: sdílení osobního příběhu a preventivní boj s případnými peprnými kauzami z minulosti.

Čas načtení: 2024-05-04 16:24:00

Pozdvižení na síti. VIDEO: Muslimové slaví volební úspěchy v britských volbách

Ve Velké Británii proběhly ve čtvrtek komunální volby. Voleno bylo přes 2500 místních zastupitelů a 11 starostů. Nemalá pozornost se nyní upírá na výsledky voleb v Bradfordu či v Birminghamu, kde podle nejnovějších informací vyhráli muslimští kandidáti. Labouristická strana má co dělat poté, co ztratila hlasy v oblastech s vysokou muslimskou populací. Za ztrátou podpory stojí především hněv muslimských voličů kvůli postoji ke Gaze.

Čas načtení: 2024-05-04 10:00:00

Britští konzervativci tvrdě prohráli v komunálních volbách. V Londýně napotřetí zvítězil spektakulárně v primátorských volbách muslim Sadiq Khan

  Dominance labouristů byla nakonec v sobotu potvrzena spektakulárním, už třetím vítězstvím londýnského labouristického primátora, muslima Sadiqa Khana nad ultrapravicovou, poněkud šílenou konzervativní kandidátkou Susan Hallovou, mimo jiné obdivovatelkou Donalda Trumpa, která hlavně chtěla zrušit nedávno zavedený Khanův zákaz vjezdu starých ovzduší znečišťujících aut do většiny Londýna. Khan získal 106 861 hlasů (61,2 %), zatímco Susan Hallová 26 347 hlasů (15,1 %). Kromě komunálních voleb v Anglii se konaly také v některých oblastech (včetně Londýna) volby primátorů a regionálních policejních komisařů. Skoro všechna tato místa získali labouristé. Výjimkou byl úspěšný regionální severoanglický konzervativní primátor Ben Houchen v Tees Valley, který ale pro jistotu nevedl předvolební kampaň vůbec jako konzervativec, ale kandidoval osobně, na základě svých předchozích úspěchů jako tamější primátor. Nicméně i při jeho vítězství byl zaznamenán volební posun směrem k posílení labouristů. Jak jsme už tady však psali, v těchto volbách spíš drtivě prohráli konzervativci, než aby se angličtí voliči s nějakým nadšením shromáždili kolem labouristů. Především ve velkých městech a v muslimských oblastech přišla Labouristická strana o dosti podstatnou volební podporu, v severoanglickém volebním okrsku Oldham prohrála, zvítězili tam jako nezávislí její bývalí činitelé, kteří v rozčarování z vlažné podpory Palestinců v Gaze od vedení Labouristické strany ze strany vystoupili a kandidovali jako nezávislí. Sobotní diskusní pořad rozhlasu BBC o výsledcích těchto voleb byl charakterizován množství posluchačů, i četným bývalých voličů konzervativců, kteří vyjadřovali svorně svou absolutní frustraci z konzervativců. Ozývalo se ale také mnoho hlasů, že labouristé nejsou žádným řešením, že šéf labouristů Keir Starmer nemá také žádný přesvědčivý program a že se nesmírně bojí cokoliv vlastně říct. Mnozí se domnívají, že po volebním vítězství se budou labouristé chovat stejně jako konzervativci. Posílili nezávislí, liberální demokraté a Strana zelených.