Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-02-05 08:57:39

Monografie Ondřeje Sekory Mravenčí a jiné práce představuje celé jeho dílo

Osobností Ondřeje Sekory (1899–1967) se zabývala již roku 2003 objemná publikace Blanky Stehlíkové, jeho syna a Věry Vařejkové, na jejíž koncepci dále spolupracovali Martin Vopěnka, Lev Pavluch a Zdeněk Ziegler. Působivá knížka; ale – při veškeré úctě – nebyla v ní dost zohledněna tvůrcova práce pro tisk, ohlasy jeho díla a zkrátka celá řada dalších aspektů i jeho soukromého života. O něčem syn zřejmě ani nechtěl hovořit, přičemž se jeho přátelský vliv rozprostřel jako deka na pojetí obou spoluautorek. Netvrďme, že jakkoli ve zlém. Přinejmenším výtvarně, ale i jinak je to kniha fascinující. Až roku 2019 přišlo dílo hned dvanácti autorů s titulem Ondřej Sekora – Mravenčí a jiné práce. Opatřeno je tentokrát rejstříkem i soupisem tvůrcovy knižní tvorby. Seznamem výstav. Padesátistránkovou obrazovou přílohou. Kapitol je tucet a jejich ústředním autorem se stal architekt Tomáš Prokůpek, původce či spolutvůrce pěti z nich (Komiks, Humoristické kresby, karikatury a ilustrace, Svět hmyzu, Občanství a politika, Další životy Sekorova díla). Redaktory svazku jsou Lucie a Pavel Kořínkovi, kteří zároveň napsali oddíl Literatura pro děti a mládež. Dále přispěli Marcela Rusinko – zpracovala Soukromou malířskou a kreslířskou tvorbu – a Andrea Jochmanová či Jaroslav Blecha. Ti se úspěšně popasovali s odrazy Sekorova díla na divadle, v tom tradičním i loutkovém či maňáskovém. Pavel Jirásek poté doplnil do celku kapitolu Audiovizuální média a Milena Strachová a Jiří Stejskal nezanedbali malířův vřelý vztah k mnoha sportům. Těchto dvanáct tematických kapitol je uvedeno Prokůpkovou předmluvou a sekvencí Sekorův život a tvorba v datech a fotografiích. Malíře sledujeme jako chlapce, studenta práv (1919–1921), reportéra na vojenských manévrech i Tour de France (1927), v pařížském ateliéru Dmitrije Merinova (1928), na lyžařském zájezdu ve Švýcarsku (1930), při živém kreslení v Raisově škole (1935), u příbuzných v Jevíčku (1941), během vystoupení na schůzi v padesátých letech. Ondřej Sekora se narodil roku 1899 na území dnešního Brna a těsně před svými sedmými narozeninami ztratil otce (1906). Maturoval ve Vyškově a z 12. ledna 1920 pochází první jeho identifikovatelná kresba v Lidovkách. Roku 1922 tam zveřejňuje také první pohádku. V létě 1921 zde začal pracovat a mezi roky 1923–1924 a 1927–1928 žil jako reportér v Paříži. Roku 1926 navštívil alpský Davos, Londýn i Stockholm a zároveň začal ilustrovat knihy. Rok dva nato definitivně putuje z brněnské redakce do pražské. Odsud ale dostává v březnu 1941 výpověď kvůli židovskému původu své ženy Ludmily. Nic nepomohlo, že jeho paní již roku 1920 vystoupila z židovské obce a 2. srpna 1939 byla pokřtěna. Roku 1942 vyloučili Sekoru i z Národního svazu novinářů a časopis Árijský boj za války zneužil rodné příjmení jeho choti, aby o malíři sprostě psal jako o Sekorovi-Roubíčkovi a součásti „židovského a zednářského balastu“. Jako o „protežovaném židomilci“. Kdosi na těchto škaredých stránkách dělal prostě, co mohl, aby Sekora musel přestat publikovat. V letech 1944–1945 byl pak malíř dokonce internován ve třech táborech v Polsku, Praze a Německu. Jeho paní musela do Terezína, ale válku přežili. Po únorovém převratu pracoval (1949–1952) jako redaktor Státního nakladatelství dětské knihy, pozdějšího Albatrosu, odkud odešel poté, co neobjevili společný tón s novým šéfredaktorem Karlem Novým. Od počátku se podílel na televizním vysílání pro děti a na obrazovkách získal fakticky stejnou roli jako začátkem let sedmdesátých Miloš Nesvadba. Publikace Mravenčí a jiné práce podchycuje veškeré Sekorovy komiksové cykly delší než pět epizod a věřte-nevěřte, v letech 1921–1959 jich vzniklo pětačtyřicet. S výjimkou tří případů, kdy se na průvodních verších podílel spisovatel Edvard Valenta (především to jsou Voříškova dobrodružství a seriál Cvoček) a let 1953–1954, kdy námět Vepříka a kůzlete dodal Václav Čtvrtek, je Sekora i jediným autorem scénářů. Nejstarším z těchto příběhů zůstává Pan Břoušek z Vyškova (1921–1932) a následovaly mj. dva cykly Pepík a Pepík zahradníkem (1925–1933). Je pravda, že jejich tituly dnes už nikomu nic nepoví, ale roku 1971 je nový autor doprovodného textu Milan Korejs přejmenoval na Sebrané spisy Emila Mísy. V letech dvacátých však tvořil Sekora i cykly Švehla ve Spartě (1926) a – s přestávkami – další čtyři série o Voříškovi, které už Valenta verši neprovázel. Jsou to cykly Bedříšek a Voříšek, Voříšek a spol., Voříšek a Voříšek a Missinka. Zaujaly ale i příhody foxteriéra v sériích Barry a Nevrč, seriál Co se může stát: na Olympiádě 1936 v Berlíně (1935) či Malí Robinsoni (1936), Koník Hop (1937), Nenechavý Jiříček (1937), Příběhy oživlého sněhuláka (1937), Skaute, pomoz si sám (1938), Papulínek (1941–1942), Myška Šustilka (1942), Pan Mazaný (1946), Tatínek to dovede (1945-1946), Pan Vesměs (1947), Čárymáryk (1957), Vašek a Péťa (1958) a Zdenda (1959). Jen cykly o Voříškovi mají neuvěřitelných 117 epizod, ale to vůbec nejrozsáhlejší dílo toho typu Hnát a Patrčka (nakonec přejmenované na Hej a Rup) se pyšní 165 epizodami (1926–1935). V souborné publikaci dosud nikdy nevyšly. Jako jediní Sekorovi hrdinové Hnát a Patrčka i zemřeli, a o brutálně, mláceni na obrázku berlí šéfredaktora Heinricha. Už bylo pokračování asi vážně moc. Oproti tomu Dobrodružné cestování kapitána Granta (1927–1928) končí po dvou dílech. Taky proto je zevrubné mapování Sekorových prací pro tisk úkolem skutečně mravenčím. I dnes známé série Příběhy kuřete Napipi a Kapitán Ani Muk loví v Africe dosáhly pak v prvním případě osmdesáti dvou epizod (1939–1941), v druhém čtyřiačtyřiceti (1934–1935). Ale osudovými se stalo Sekerovi teprve deset cyklů obrázkových příběhů o Ferdovi, čmeláku Bzumovi a brouku Pytlíkovi (1933–1956). Celkem mají 246 epizod a přinejmenším reedice 84 těch barevných z let 1945–1951 byla toužebně očekávána bezmála sedm desetiletí. Ty cykly se jmenují Ferda Mravenec, Ferda Mravenec a syn, Ferda Mravenec v cizích službách, Ferda se vrací do mraveniště, Ferda bude vojákem, Kousky brouka Pytlíka, Ferda a Jéminánek, Nové příběhy Ferdy Mravence, Kousky mládence Ferdy mravence a Čmelák Bzum (kde Ferda také vystupuje), přičemž struktura je kadlubem pro slavné knihy Ferda Mravenec (1936), Ferda Mravenec v cizích službách (1937), Ferda v mraveništi (1938), Ferdův slabikář (1938), Trampoty brouka Pytlíka (1939), Malířské kousky brouka Pytlíka (1940) a Čmelák Aninka (1959). Pomineme-li povídku Jak si u broučků tiskli noviny (1945), kde má Ferda rovněž roli, tak v letech 1947, 1950 a 1954 doplnily Sekora ságu ještě třemi „ferdovskými“ publikacemi Ferda cvičí mraveniště (1947), Ferda ničí škůdce přírody (1950, ti jsou proti němu podstatně méně antropomorfizováni) a Mravenci se nedají (1954). Dnes legendární hrdina s tykadly se nicméně vynořuje i v dalších Sekorových dílech, například i v knize O psu vzduchoplavci (1961). Poprvé se objevil 1. ledna 1933, ale předzvěstí měl víc. Tou hlavní je Sekorův strip Příhody opilého mravence (1927), ve kterém má opilec u krku motýlka (místo puntíkatého šátku) a je škvorem-četníkem vstrčen do šatlavy. Dotvářejícím inspiračním zdrojem se stal takřka určitě i americký strip Earla Duvalla Bucky Bug (leden 1932), jehož hrdina běhá v červeném kabátku s puntíky (a fakticky je slunéčkem sedmitečným). Už tady se pohybuje vozík tažený lučním koníkem; ale je pravda, že sám Sekora kreslil mravence minimálně od roku 1922, přičemž jméno Ferda mu asi přišlo na mysl nad latinským názvem mravenčího druhu Camponotus ligniperda. Všimněme si však také, že samo spojení Ferda Mravenec odpovídá spíše zvyklosti angličtiny, která dobře zná například „Felixe Kocoura“ či „Mickeyho Myšáka“. Monografie Mravenčí a jiné práce samozřejmě zohledňuje i třiatřicet Sekorových a knih (a leporel) z let 1926–1968, přičemž v pozůstalosti zůstávají dva rukopisy: O malém hubeňourovi a Pohádky se rozutekly. Dalších 54 titulů Sekora ilustroval. Například Zlaté dni Rudolfa Těsnohlídka, Pučálkovic Aminu Jindřicha Plachty, Kubulu a Kubu Kubikulu, Ze života hmyzu, Františka Lelíčka ve službách Sherlocka Holmese od Hugo Vavrise, Bratrstvo Bílého klíče, již pětačtyřicáté vydání Broučků (1940), práci „Žáka Jaroslava“ Svět se mění nenápadně, Malého Bobše, Veselé příhody kozy Lujzy a kocoura Bobka od Emy Tintěrové, humornou fikerovku Muž s kuželkou, Pravidla hry rugby (1946) od Františka Čecha, Míčka Flíčka (1946) Jana Malíka, zkrácenou verzi Lovců mamutů (1946), svébytné dílo Gianni Rodariho O Statečném Cibulkovi (1955), po dvou svazcích Arthura Ransoma i Václava Čtvrtka, anebo knížky o „Ježourkovi“ (1945-1949) od Jarmily Minaříkové. Konečně i Poláčkovo Bylo nás pět, byť Sekorou pojatá verze knižně vyšla teprve roku 2019! V týdeníku Svoboda ovšem už byla zveřejňována v letech 1954–1955, jedná se o první pokus tuhle knihu ilustrovat. V časopise Pionýr doplnil Sekora pro změnu obrázky první variantu Putování za švestkovou vůní (1957) od Ludvíka Aškenazyho, které pak ovšem v knižní verzi zpracovala Helena Zmatlíková. Jak postřehl Tomáš Prokůpek, jako by osobnost Ondřeje Sekory kdosi „nastavil“ k pozorování světa fascinovanýma, dětskýma očima. Ono okouzlení byl s to přenášet. Doceněn přitom byl i nebyl a příčiny nedoceněnosti vidí Prokůpek v přílišném rozkročení mezi populární a vyšší literaturou. A vlastně i mezi kreslením a psaním. Byl nezařaditelný, neuchopitelný a teoretici literární a výtvarní si ho sice nepřehazovali jako horký brambor, avšak blížili se tomu. Primárním východiskem snažení se přitom u Sekory stala často nevděčná práce novináře, takže i nová kniha začíná pohledem na žurnalistu. A také na skvělý tým někdejšího šéfa Lidovek Arnošta Heinricha (1880–1933). V kapitole Svět hmyzu Prokůpek a Procházka skutečně Sekorův hmyz zkoumají jako entomologický oříšek. Dešifrují, srovnávají... Snad pouze Ferdův Škrhola brouk Pytlík odolá té analýze. Vyvinul se v dřevěném zábradlí biografu a následkem toho se chová jako všudybyl i všeználek. Tvarem připomíná „tesaříka piluna“, tykadly kyjorožce, a oba autoři tu konstatují, že záhada je dnes rozluštěna díky Sekorovým poznámkám, které si dělal během příprav překladu Ferdy Mravence do němčiny. Tam se tvrdí, že Pytlík jednoduše neměl předlohu nikde v přírodě, a to sice možná neměl, ale my sami narazíme na brouka Mrskavce z Baumovy Čarodějné země Oz (1904), který žil tři roky ve školních kamnech přímo ve třídě a tudíž „všechno věděl“. Sice reálně dál nebyl, u Bauma ale přesto dává všem povýšeně najevo učenost. Více či méně vědomě se zde Sekora možná mohl inspirovat, byť zůstává nejasné, zda vůbec znal dotyčnou knihu, která není tou první ze série o zemi Oz. Nepochybně ale tušil či znal své limity. Ne, Sekora nebyl encyklopedicky důkladný jako Karel Poláček a postrádal i faktografickou lačnost a historický záběr Bassův, zúročený hlavně v Cirkuse Humberto. Chyběla mu i snaha o nadčasová řešení témat, jakou projevovali bratři Čapkové, a jako literát kulhal na obě nohy. Opakovaně, byť ne vždycky, se mu nedaří budovat knihy jako vnitřně soudržné celky. Příkladem takových zklamání jsou díla Čmelák Aninka i Ferda cvičí mraveniště. To druhé krásně staví na piedestal atletiku, nicméně její aplikace do světa hmyzu činí z knihy nereálnou a místy nudnou absurditu. V kapitole o Sekorově politickém smýšlení (od Hany Kraflové a Tomáše Prokůpka) se upozorňuje na dvě autorovy podoby, které číhají v současném mediálním diskursu bok po boku; obě zjednodušující. Jedna z nich přitom zdůrazňuje jeho ideologickou angažovanost v padesátých letech. Ale celá kniha Mravenčí a jiné práce poukazuje na problematičnost takového schematizujícího pojetí. Tak či onak, po válce se stal Sekora komunistou, protože komunisté mu připadali „nejvlastenečtější a nejprospěšnější republice“. Tak to sám řekl, i když jinak žil předtím apoliticky. Války však mění také apolitické lidi. Jeho žena ten samý idealismus nesdílela. V dopise srovnala děti ovlivněné novou ideologií s mrnětem, které se za války před ní zastavilo a podivilo, že jako Židovka „ještě není zatčena“. Naopak Sekora dokázal jít do mateřské školy a vyprávět tam o přátelství se Sovětským svazem. Článek o tom z 5. 12. 1953 nacházíme v knize na stránce 241 a lze jej citovat: „A já umím Suliku,“ volalo děvčátko, které vyběhlo dopředu a chtělo začít zpívat. A děti ukázaly, že také o Moskvě vědí, a že chápou, že je tam Kreml a orloj. Hned i řekly, že mají rády Stalina a Lenina.“ Místo do Lidových novin šel Sekora po roce 1945 pracovat do deníku Práce a zakládal i Dikobraz, vydávaný stejnojmenným nakladatelstvím. Byl poté vždy aktivnější mezi spisovateli než ve Svazu československých výtvarných umělců, kde se do práce zapojoval pouze příležitostně, a nadále zůstal fanatikem práce. Sestře dokonce píše, že knih typu Jak se uhlí pohněvalo (1949, zde jeho text výjimečně ilustroval Václav Junek) musí připravit pro rok 1951 čtyřicet! Roku 1955 zase odsoudil studio Walta Disneyho, který mu je náhle plytkým, samoúčelným a komerčním. A kritizoval zpětně i zaplavení prvorepublikových prodejen knihami o zvířátkách. V knize Štědrý večer (1951) se vyslovuje proti náboženským vlivům a v Broučcích cítil tendence k poraženectví a sebeponižování. Co horšího, dočasně zavrhl samotného Ferdu. Bylo proč! Vždyť pan šéf SNDK Neumann antropomorfizaci zvířat odmítal. Na funkci šéfredaktora byl přitom ten muž dosazen už ve svých dvaadvaceti letech a po roce, kdy bilancoval (1950), uvedl jako úspěch to, že „přetvořili“ právě Sekoru. Ten se skutečně nyní učí také rusky a navštíví Leningrad. Besedy neustávají a vídají jej stovky dětí. Odříkávat besedy začal až počátkem let šedesátých, lékař mu je zakázal, nicméně on i tak v pořadech do jisté míry pokračoval až do roku 1964. Směl navštívit i Západní Berlín a dovolené se realizovaly v Jugoslávii, ba Itálii. Ne, nikdo se nebál, že by snad rodina emigrovala. Měl značné příjmy i totální důvěru režimu. Jeho loajalitu po právu vnímali jako cennou, byť se jeho výtvarný projev vymykal kánonu socialistického realismu, a lze říct, že socialismus s jeho nastavením ladil. Proč. Především snad pro až extrémní kult skromnosti a nenápadnosti, který si tento „chlapík“ přinesl z chudých poměrů. Choval důvěru v nové prvky systému, což je věc, na které nakonec staví každý režim. Jen málokterý by se udržel pouze represemi a Sekorova víra mu nepochybně přinášela výhody. 10. července 1964 se stal i zasloužilým umělcem, jedenáct let po zřízení tohoto titulu; ale v listopadu byl raněn mrtvicí a poslední léta trávil ochrnutý. Na pohřeb mu prý nepřišlo víc než třicet lidí. Pozoruhodná poslední kapitola knihy pak odhaluje, že ho zkoušelo už za jeho života napodobit skutečné moře výtvarníků. Některým se to dokonce „nárazově“ i povedlo, takže dnes jejich knihu omylem můžeme mít za Sekorovu. Příklad? Muška Zlatouška Korněje Čukovského. Ilustroval ji Josef Bidlo. Jiným marným napodobitelem se stal Emil Posledník dalším František Roleček. Paušálně přitom nelze říci, že když také pánové jako Klapač či Scheiner začali více kreslit hmyz, bylo to pod jeho vlivem, možné to však je. Zvláště figura Ferdy se ocitla až v říši tzv. domácího umění a ve „svaté trojici“ s Pilařovým Rumcajsem a Ladovým Švejkem. Jak si autoři dále všímají, všechny tři tyto postavy (i když každá po svém) překonávají „ty nahoře“ a slovy nacistů jde o „smějící se bestie“. Bylo ovšem nad síly poslední kapitoly veškeré tyto odrazy podchytit, což je ostatně i případ mnoha podobných fenoménů, které se pozvolna oddělily od tvůrce a žijí samostatným životem. Sherlock Holmes, u nás fakticky už i Čtyřlístek. Sekorovu pozoruhodnou pozůstalost převzalo z rukou lékařky Jany Kolar v letech 2015–2016 Moravské zemské muzeum a tvůrci naší monografie ji zkoumali takřka pět let. Na knize se vedle zavedených odborníků na komiks (Prokůpek, Kořínkovi, Foret) podíleli taky režisér a scenárista Pavel Jirásek (z Janáčkovy akademie múzických umění), Marcela Rusinko a Milena Strachová z Masarykovy univerzity, kurátoři Moravského zemského muzea Hana Kraflová a Jiří Procházka, ředitel uměnovědné součásti té instituce Jaroslav Blecha, divadelní historička Andrea Jochmanová z JAMU a konečně i filmový historik Jiří Stejskal. Vytvořili suverénní, komplexní pojednání o významné osobnosti, jejíž překvapivě obsáhlá tvorba se nedá obejít a utvářela vědomí i nevědomí statisíců dětských čtenářů. Nakolik ještě jakékoli podvědomí utváří dnes, je samozřejmě otázkou.   Tomáš Prokůpek, Pavel Kořínek, Lucie Kořínková, Martin Foret, Pavel Jirásek, Jaroslav Blecha, Jiří Procházka, Jiří Stejskal, Andrea Jochmanová, Hana Kraflová, Marcela Rusinko, Milena Strachová: Ondřej Sekora – Mravenčí a jiné práce. Redakce Pavel Kořínek a redakce jazyková Lucie Kořínková. Vydali Filip Tomáš – Akropolis a Moravské zemské muzeum. 2019. 336 stran. 1199 Kč {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-07-15 13:00:00

Kapitán mistrů světa mění švýcarskou čokoládu za pardubický perník

Hokejové Pardubice odpálily v pondělí po poledni přestupovou bombu. Po osmi letech ve Švýcarsku se do nejvyšší soutěže vrací kapitán mistrů světa Roman Červenka. Osmatřicetiletý útočník by se měl stát stěžejní postavou Dynama v cestě za titulem, na který Východočeši čekají od roku 2012.

Čas načtení: 2024-11-09 15:48:00

Hokejisté Švédska prohráli i druhý zápas v sezoně, Švýcarům podlehli v nájezdech

Hokejisté Švédska, kteří jasně opanovali v minulé sezoně sérii Euro Hockey Tour, prohráli v úvodu nového ročníku i druhé utkání. Na turnaji Karjala v Helsinkách podlehli Švýcarsku 3:4 po samostatných nájezdech. Všechny třetiny skončily smírně 1:1, nakonec rozhodl Damien Riat. Dva góly vítězů dal kapitán Sven Andrighetto. Švýcaři, kteří budou v neděli posledním soupeřem Čechů ve finské metropoli, tak po úvodní porážce s Finskem (2:3 v prodloužení) i podruhé bodovali.

Čas načtení: 2024-11-09 16:16:47

Hokejisté Švédska prohráli i druhý zápas v sezoně, Švýcarům podlehli v nájezdech

Hokejisté Švédska, kteří jasně opanovali v minulé sezoně sérii Euro Hockey Tour, prohráli v úvodu nového ročníku i druhé utkání. Na turnaji Karjala v Helsinkách podlehli Švýcarsku 3:4 po samostatných nájezdech. Všechny třetiny skončily smírně 1:1, nakonec rozhodl Damien Riat. Dva góly vítězů dal kapitán Sven Andrighetto. Švýcaři, kteří budou v neděli posledním soupeřem Čechů ve finské metropoli, tak po úvodní porážce s Finskem (2:3 v prodloužení) i podruhé bodovali.

Čas načtení: 2024-11-09 15:48:00

Hokejisté Švédska prohráli i druhý zápas v sezoně, Švýcarům podlehli v nájezdech

Hokejisté Švédska, kteří jasně opanovali v minulé sezoně sérii Euro Hockey Tour, prohráli v úvodu nového ročníku i druhé utkání. Na turnaji Karjala v Helsinkách podlehli Švýcarsku 3:4 po samostatných nájezdech. Všechny třetiny skončily smírně 1:1, nakonec rozhodl Damien Riat. Dva góly vítězů dal kapitán Sven Andrighetto. Švýcaři, kteří budou v neděli posledním soupeřem Čechů ve finské metropoli, tak po úvodní porážce s Finskem (2:3 v prodloužení) i podruhé bodovali.

Čas načtení: 2024-12-27 09:11:00

Důležitá výhra, ale příště musíme hrát lépe, řekl kapitán dvacítky Šalé

Ottawa - Hokejový útočník Eduard Šalé potvrdil v úvodním zápase české reprezentace na mistrovství světa juniorů v Ottawě proti Švýcarsku gólem roli jednoho z klíčových hráčů týmu. Kapitán, který se...

Čas načtení: 2024-12-27 10:37:00

Důležitá výhra, ale příště musíme hrát lépe, řekl kapitán dvacítky Šalé

Hokejový útočník Eduard Šalé potvrdil v úvodním zápase české reprezentace na mistrovství světa juniorů v Ottawě proti Švýcarsku gólem roli jednoho z klíčových hráčů týmu. Kapitán, který se v předchozích letech podílel na zisku stříbrných a bronzových medailí, ale nebyl se svým výkonem stoprocentně spokojený. V rozhovoru s novináři poukázal na fakt, že zlepšit se v dalších utkáních musí i tým.

Čas načtení: 2025-05-11 19:30:00

MS v hokeji ONLINE: Česko - Norsko 2:1. Pastrňák má první trefu na turnaji

Druhé představení čeká na mistrovství světa v ledním hokeji české reprezentanty. Po úvodní dramatické repríze loňského finále proti Švýcarsku, kterou v prodloužení rozhodl kapitán Roman Červenka, změří síly s Norskem. V sestavě se objeví už i útočník Martin Nečas, jemuž start v úvodním střetnutí zatrhla výstroj, která nestihla dorazit do dějiště šampionátu v Dánsku. Do branky se znovu postaví Karel Vejmelka.

Čas načtení: 2025-08-31 21:39:00

Poletín v laufu: Lepilo nám to, hokej nás víc baví. Dal hattrick a vyhrál bitku

Na jaře vedl jako kapitán na mistrovství světa reprezentační osmnáctku. V létě už Tomáš Poletín naskočil za výběr do 20 let. S Adamem Benákem a Maxmilianem Curranem vytvořil údernou formaci, která si hlasitě řekla i o šampionát na přelomu roku. Talent New York Islanders zaujal hattrickem a bitkou proti Švýcarsku, nyní zamíří za oceán za novou výzvou. „Teď poletím do New Yorku a pak se přesunu do Kelowny,“ prozradil důrazný útočník.

Čas načtení: 2026-02-15 15:41:00

Češi si zkomplikovali další cestu turnajem. Těžký soupeř přijde tak jako tak, ví Chlapík

PŘÍMO Z ITÁLIE | Píše jeden ze silných příběhů letošní olympiády. Filip Chlapík se dočkal nominace dodatečně, do sestavy se dostal až ve druhém zápase a hned se zapsal mezi střelce. Na výrazný výkon navázal i proti Švýcarsku, kdy dával úvodní gól a důležitou roli sehrál i při vyrovnání na 2:2. Přesto musel kousat porážku po prodloužení, která Čechům může zkomplikovat další cestu turnajem. „Mohlo to jít na obě strany,“ litoval sparťanský kapitán po posledním duelu skupiny. Program hokeje na ZOH 2026 naleznete ZDE>>>

Čas načtení: 2025-04-25 00:01:26

Vyhlídka Fénix v Českém Švýcarsku

Dalším tipem na výlet v Českém Švýcarsku je vyhlídka Fénix, ze které uvidíte na Pravčickou bránu. Cesta sem je pohodová a zvládne ji každý, je to necelých 5 km vesměs po rovině. Parkování O tom, kde zaparkovat, jsem psal v článku o Divoké soutěsce, kde jsme byli před lety. Parkoviště na Mezní Louce je stále ... Celý článek > Příspěvek Vyhlídka Fénix v Českém Švýcarsku pochází z Autovýlet.cz

Čas načtení: 2025-12-02 14:15:00

ACTUM Digital posiluje na trhu DACH. Uzavírá úzké partnerství s rakouskou digitální agenturou Inscript

Praha/Vídeň/Dornbirn 2. prosince 2025 (PROTEXT) - ACTUM Digital, významný evropský hráč v oblasti digitálních služeb, oznamuje strategické partnerství s rakouskou agenturou Inscript. Nově spuštěný partnerský model umožňuje Actumu rozšířit působení v regionu DACH a propojit téměř tři desetiletí odbornosti v digitalizaci a v oblasti umělé inteligence s hlubokou znalostí alpského trhu, kterou Inscript dlouhodobě rozvíjí u svých klientů.Posílení pozice v Rakousku a Švýcarsku„Partnerství s Inscriptem je důležitým krokem v naší dlouhodobé strategii růstu na trhu DACH,“ říká Tomáš Vondráček, CEO ACTUM Digital. „Když spojíme hlubokou znalost místního trhu ze strany Inscriptu s naším technologickým a AI know-how, dokážeme firmám v Rakousku a Švýcarsku nabídnout řešení s jasným a měřitelným přínosem pro jejich digitalizaci a automatizaci,“ dodává Vondráček.Po téměř 30 let ACTUM Digital pomáhá firmám napříč světem rozvíjet digitální infrastrukturu a zavádět moderní technologie, včetně německých klientů, jako jsou GROHE, Freudenberg či METRO. Díky výrazným investicím do AI se společnost řadí mezi nejzkušenější implementátory praktických AI řešení: od automatizovaných překladů a generování obsahu až po agentní systémy a komplexní automatizaci.Kombinace lokální expertízy a špičkových technologií„Výjimečnost partnerství spočívá v tom, že Inscript rozumí místním firmám a Actum přináší špičkové technologické know-how a kapacity,“ vysvětluje Managing Partner Inscript GmbH Thomas Maldoner. „Společně dokážeme urychlit digitalizaci a rozšířit využívání AI v Rakousku a Švýcarsku tak, aby místní firmy obstály v rostoucí mezinárodní konkurenci.“Synergie mezi oběma společnostmi přináší kombinaci kompetencí, která v regionu nemá obdoby. Inscript, založený v roce 2011, disponuje rozsáhlými zkušenostmi v oblasti DXP systémů, marketingu a e-commerce, zejména pro středně velké podniky. ACTUM Digital k tomu přidává široký rozsah digitálních služeb a osvědčené výsledky z komplexních transformačních projektů – od interakčních platforem, e-commerce a CRM po ERP a agentní AI.Alpský region jako prostor pro růst digitálních a AI řešeníAlpský trh představuje pro digitální transformaci a AI výrazně rostoucí příležitost. Firmy si stále více uvědomují, že pro úspěšnou automatizaci potřebují jednotné procesy napříč celou technologickou architekturou. Stejně důležití jsou však partneři, kteří kombinují technologickou expertizu s dlouhodobými lokálními vztahy.Partnerský model společnosti ACTUM Digital propojuje centrální technologické a AI týmy s lokálními implementačními specialisty, což zajišťuje, že klienti získávají výhody globální inovace i přesné znalosti regionálního trhu. Tento přístup umožňuje rakouským a švýcarským firmám urychlit svůj digitální růst, aniž by ztratily osobní přístup typický pro region.O společnosti ACTUM DigitalACTUM Digital se sídlem v Praze patří mezi největší nezávislé digitální agentury vedené vlastníky. Více než 500 specialistů pracuje v sedmi kancelářích v Evropě a Indii. ACTUM poskytuje odborné služby v širokém spektru digitálních disciplín – od interakčních platforem a e-commerce přes CRM a ERP až po agentní AI a automatizaci. Jako klíčový implementační partner technologií Adobe, Sitecore, Optimizely, Microsoft a SAP každoročně realizuje stovky projektů ve více než 15 jazycích pro klienty z regionů DACH, Beneluxu, UK, USA a Skandinávie. O společnosti Inscript Inscript GmbH, se sídly ve Vídni a Dornbirnu, patří více než deset let mezi přední nezávislé digitální agentury v Rakousku a podílí se i na úspěšných projektech ve Švýcarsku a Jižním Tyrolsku. Silnými stránkami společnosti jsou frontend, DXP a e-commerce řešení na platformách TYPO3, Symfony a Shopify. Inscript spolupracuje se značkami jako SPAR Switzerland, Rauch Fruchtsäfte a Gebrüder Weiss.  Zdroj: ACTUM Digital  

Čas načtení: 2019-11-08 10:14:24

Evropa: Povyk kolem Brexitu z historické perspektivy

O Brexitu se ve Velké Británii mluví již po léta tolik a tak vášnivě, že si mnoho občanů nepřeje nic vroucněji než ukončení těchto sporů ať již odchodem z EU nebo nadále trvajícím členstvím. Nejvýrazněji zaznívají ekonomické spekulace a spory o to, zdali členství přináší zemi více škody či užitku a nabízí-li Brexit lepší či horší vyhlídky. Mnozí však volají po Brexitu jako cestě k obnovení suverenity svého státu, zatímco jiní vyzdvihují přínos EU k rozšíření individuálních možností cestovat, studovat nebo pracovat v zahraničí. O historii se moc nemluví, ale sporům o Brexit můžeme z historické perspektivy porozumět lépe, než když pouze nasloucháme výrokům jejich protagonistů. Shodou okolností v něm momentálně pouze vykrystalizoval jeden z všude odjakživa známých sporů o formy kolektivních národních identit.  Oč se Britové hádají?  Již v kontroverzích předcházejících referendu z roku 2016 se o EU mluvilo daleko méně než o britských zájmech a vizích budoucnosti, a na tom se dodnes nic nezměnilo. Z více méně povrchních zmínek bylo zřejmé, že o EU ani jedni a ani druzí neměli moc dobré mínění; ti, kteří chtěli členství zachovat, poukazovali na jeho výhody a varovali před následky Brexitu. Ale i mezi nimi přicházela často na tapetu bruselská byrokracie a příslovečné pokusy nařizovat, jak moc zaokrouhlené mají být okurky či banány, aniž by bylo cokoli osvětlováno a vysvětlováno. Symbol „Brusel“ se objevoval jako něco cizího a vzdáleného, a na „Berlín“ a „Paříž“ se odkazovalo jako na jeho reprezentaci. Že šlo o společenství 28 států, diskutéři vesměs přehlíželi. Daleko závažnější byl ovšem obraz EU jako uzurpátora národní suverenity, kterým se oháněli zastánci Brexitu. Protože všechny národy obvykle nad cizí nadvládou naříkají, stačila pouhá evokace tohoto obrazu, aniž by bylo třeba věnovat pozornost jeho zdůvodňování; ale ani Boris Johnson neužívá nepřátelských vizí vůči EU jako protivníku Velké Británie. Z britské perspektivy prostě nejde primárně o EU. Konec konců to naznačuje již sama otázka, na kterou odpovídali voliči referenda: „Má Spojené království zůstat členem Evropské unie nebo Evropskou unii opustit?“ Voliči se vyslovovali k otázce týkající se vlastního státu, a tedy vlastní kolektivní identity.  Spory o kolektivní identity národů se vedou vždy a všude. V každém národě narážíme na rozmanitá seskupení a různorodé tradice, takže mluvit o národech, jako by šlo o kulturněhistoricky a politicky homogenní společenství a naříkat nad spory, je nesmyslné.  EU a referenda  Výsledek referenda z roku 2016 byl, jak známo těsný (51,9 % ku 48,9 %), a ani rozdíly preferencí v jednotlivých regionech nebyly až na výjimky velké. Pro setrvání v EU hlasovalo v Anglii 46,6 %, ve Skotsku 62 %, Walesu 47,5 % a v Severním Irsku 55,8 %. Jen z cca 19 000 voličů v Gibraltaru bylo 95,9 % pro setrvání. Mediálně se většinou ozývaly nářky nad údajným rozkolem mezi mladými, vzdělanými a sociálně dobře postavenými lidmi, kteří prý překonali někdejší zhoubný nacionalismus ve prospěch tolerance a zvyků dnešní doby na jedné straně a jejich staršími, nevzdělanými a málo informovanými spoluobčany z nižších vrstev společnosti na straně druhé.  Jenže tak jednoduché to nebylo. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Ukazují to již jen tři následující příklady. Z deseti oblastí, kde se nejvíce voličů vyslovilo ve prospěch setrvání v EU, patří sedm k londýnskému regionu, který se volebními preferencemi očividně vymyká většině občanů země. Dvě oblasti z této desítky ležely ve Skotsku, kde příznivci setrvání v EU zvítězili i celkově. To by mohlo leckoho překvapit, neboť Skotsko bývá často stigmatizováno jako podléhající údajnému bacilu nacionalismu; jenže právě Skotská národní strana snažící se o odtržení země od britské monarchie patří k nejhlasitějším protivníkům Brexitu. Příslušníci tzv. Black and Minority Ethnic skupin čili jinými slovy občané jiné než bílé pleti, zdaleka nepatří k sociálně privilegované části Britů, ale volili ze dvou třetin ve prospěch setrvání v EU, ba mnohdy až ze tří čtvrtin. Vymezit skupinu, které bychom mohli zodpovědnost za rozhodnutí o Brexitu připsat, by bylo každopádně obtížné. Překvapující to ovšem není, jak ukazují celoevropské zkušenosti s referendy. V britském referendu z roku 1975 o setrvání v EU hlasovalo 62,23 % voličů pro a 37,77 % proti. Podobnému rozložení postojů, byť s opačnými znaménky, odpovídaly i výsledky průzkumu tamějšího veřejného mínění z roku 1998: výroku o záhodnosti vystoupení z EU přitakalo tehdy 40 % dotázaných, zatímco 58 % s ním nesouhlasilo. To nejsou čísla ojedinělá. V referendech o vstupu do EU se vyslovilo např. v Polsku a Česku asi 77 %, v Rakousku či Chorvatsku 66 % nebo ve Finsku a Švédsku mezi 50 % a 60 % voličů. Ve Švýcarsku hlasovalo naopak pouze 50,3 % voličů proti vstupu do EU.  Od roku 1972 se až do brexitového referenda hlasovalo o otázkách týkajících se dnešní EU 57krát: ve 41 případě byla evropská integrace podpořena a v 16 případech odmítnuta. Pouze v Belgii, na Kypru, v Německu a v Portugalsku se referenda ohledně EU nekonala. Ve Švýcarsku a Norsku voliči vstup do EU odmítli, Grónsko z EU v roce 1982 vystoupilo, na Islandu byla vstupní jednání přerušena, protože se jim nedostávalo podpory. Referend se průměrně účastní 64 % voličů (ve 13 případech jich hlasovalo přes 80 %, v 11 případech méně než polovina), a průměrně hlasovalo 60 % ve prospěch integrace. EU má všude své příznivce, kritiky a zaryté odpůrce. Zkušenosti ukazují, že se počty zastánců různých postojů časem mění, ale vesměs se pohybují mezi jednou a dvěma třetinami obyvatelstva. Proto nejsou referenda užitečným instrumentem k řešení konfliktů. Příležitostně mohou tomu či onomu národu pomoci při hledání demokraticky legitimované politické vůle, ale často spíše antagonizují, než že by přispívala ke klidnému společenskému soužití. Přijde totiž na to, jak se s nimi zachází. Jako nástroj k prosazování specifických zájmů vhodné nejsou. Brexit a kolektivní identita Ve Velké Británii se v referendech rozhodovalo již i o závažných otázkách ohledně ústavněprávního uspořádání státu – a tedy i kolektivní identity. S nimi zápolí tento stát již po dlouhá léta. „Být Angličanem bývalo jednoduché. Šlo o nejlehčeji identifikovatelný národ světa,“ napsal v roce 1998 slavný novinář Jeremy Paxman v úvodu ke své knize The English: A Portrait of a People: „Dnes je to daleko komplikovanější.“ Občané Spojeného království prý i nadále nosí ve svých kapsách britské pasy, ale užívání slov „Angličan“ a „Brit“ jako synonym patří minulosti. Mnoho Skotů, Irů či Welšanů se může cítit jako Britové, ale s Angličany zaměňováni být nechtějí. „A pak je tu problém Evropa,“ připomněl Paxman: „Kdo ví, jak to dopadne s kolektivní ambicí nebo halucinací, které evropské politické elity podlehly? Kdyby to bylo úspěšné, stalo by se následkem Spojených států evropských Spojené království nadbytečným.“ Proto se prý autor rozhodl odhalit a popsat „kořeny současné anglické neklidné úzkosti a obav o vlastní identitu“; první kapitola knihy dostala název „Země, která ztratila svůj obsah“. Tehdy, tj. před dvaceti lety, došlo mj. s nápomocí referend k proměně dříve centralizovaného státu ve společenství čtyř relativně autonomních zemí: Anglie a Walesu, Skotska a Severního Irska. Proto se přestalo mluvit o Spojeném království jako o „Anglii“ a do popředí se prodraly pojmy „Británie“, „Britové“ a „britství“ (britishness). V roce 2006 např. vzbudil pozornost projev známého politika Gordona Browna na téma „Kým chceme být? O budoucnosti britství“. Šlo o řadu návrhů, jak povzbudit britskou kolektivní identitu v širokých vrstvách obyvatelstva. Ale Brown ji považoval i obsahově za nevyjasněnou: „Co je britský ekvivalent US-amerického 4. července, nebo i francouzského 14. července? Jde mi o následující: Co je naším ekvivalentem národních oslav toho, kdo jsme a za čím stojíme?“  V roce 2011 vzbudila velkou pozornost i návštěva královny Alžběty II. v Irské republice, protože symbolizovala teprve tehdy dosaženou normalizaci vztahů mezi oběma sousedními státy. Zanedlouho nato se však zase objevilo Skotsko v popředí veřejného zájmu: v referendu z roku 2014 hlasovalo 44,7 % tamějších voličů pro jeho osamostatnění a tedy odtržení. S problémy kolektivní identity to současní Britové skutečně lehké nemají a klíčové problémy brexitových sporů jako by předjímal již samotný název Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Jejich eskalace totiž opět začala vnášet do mediálních titulků jak otázku skotskou, tak i irskou: Nepovede Brexit ve jménu sloganu „znovunabytí suverenity“ k novému pokusu o separaci Skotska od Spojeného království? Nepřibližují brexitové spory kolem hranic Severního Irska stále ještě živou vizi znovusjednocení Irska, a tedy odtržení i severní části Irska? Vedle ozvěn komplikovaných státoprávních dějin však v povyku kolem Brexitu hrají velkou roli i dlouhé tradice anglických obrazů dějin.  Ať se dějepisu ve školách věnuje více či méně pozornosti, základní struktury obrazů národních dějin jsou pilířem soudržnosti národů, a to zcela bez ohledu na to, kolik zná kdo detailů a jak je interpretuje. V případě anglických či britských dějin se v nich samozřejmě odráží geografické postavení ostrovní země, ze které lze pohlížet na evropský kontinent pouze zvenku, přes moře. Proto není divu, že ani nesporně velmi intenzivní historické souvislosti britských a celoevropských dějin nehrají velkou roli v tamějším historickém vědomí. Ale nejen to. Ve školách se po generace zapisovaly do hlav mládeže obrazy stoleté války s Francií, odporu proti papežství, o vítězném odražení španělského pokusu o invazi, válek napoleonských či obou nedávných válek světových. Generace Britů byly ale i školeny pohlížet na evropský kontinent jako zdroj nesmyslných revolucí, převratů, masakrů a hrdost na ojedinělé postavení britské koloniální říše ve světových dějinách patří k základním pilířům školního dějepisu. Vzhledem k těmto dlouho tradovaným formám historického vědomí je udivující, jak málo se vlastně britské postoje vůči EU odlišují od postojů v ostatních členských zemích.  Specifický druh mentálních tradic anglo-britské kolektivní identity je však také konfrontován obdobně, jak tomu vždy a všude bývá, s permanentní nevyhnutelností pozvolné transformace tradovaných identit následkem změn světa a nových zkušeností nových generací. Historie hraje dnes všude menší roli v kolektivních identitách, než bývalo zvykem, a současné životní podmínky Evropanů si jsou daleko více podobné v každodennosti i politickém dění, než tomu donedávna bývalo. Právě proto nacházíme ve všech evropských zemích i obdobné spektrum postojů vůči EU. Referendum o Brexitu tak již dlouhotrvající spory o kolektivní identitu vyhrotilo v konfrontaci mezi tradicionalisty na jedné straně a na druhé straně výzvou těch Britů, kteří vnímají pod vlivem nových zkušeností celoevropské souvislosti výrazněji než rozdíly mezi kontinentem a svým státem. Z historické perspektivy jde o konflikt srozumitelný, který by nemusel vést k rozkolu společnosti a jehož praktické následky se tak či onak budou dlouhodobě formovat prostředky politické kooperace a diplomatického jednání. Hlavním problémem povyku kolem Brexitu proto není rozhodnutí Británie být či nebýt v EU, nýbrž emocionálně rétorická bitevní atmosféra, která se staroslavné monarchie zmocnila. Dějiny a současnost Adaptace kolektivních identit na permanentní změny světa vždy vyvolávají konflikty, ale uvědomíme-li si, jak velkou roli hraje minulost v naší současnosti, můžeme jim lépe porozumět, než když dějiny opomíjíme. Dnes populární domněnka, že informace o světě kolem nás jsou důležitější než informace historické, ztěžuje orientaci v současném dění, jak se právě v povyku kolem Brexitu výrazně projevuje třeba na příkladu sloganu o národní nezávislosti a suverenitě státu. Již jen celosvětový seznam státních svátků zviditelňuje význam dějin a vědomí státoprávní suverenity názorně. Z českých sporů o svátky to známe a oslavy 4. července jako Dne nezávislosti USA z roku 1776 se v našich médiích také často zmiňují. Málokdy si však uvědomujeme, že si třeba ve Švýcarsku každoročně připomínají protihabsburské boje a Přísahu z Rütli z roku 1291 jako kolébku svého státu. Ve Švédsku je 6. červen státním svátkem výročí volby krále Gustava Vasy z roku 1523 jako počátku nezávislosti, v Norsku zase vzpomínají na přijetí ústavy ze 17. května 1814 jako na první krok k nezávislosti. V Srbsku se slaví počátek boje za nezávislost z 15. února 1804 a přijetí první srbské ústavy z roku 1835 ve stejný den. V Mexiku oslavují proklamaci nezávislosti z roku 1810, v Řecku revoluci z roku 1821 jako počátek zápasu o nezávislost získanou v roce 1829 atd. Připomínky získání nezávislosti jsou v naprosté většině dnešních států hlavními státními svátky, v nichž dominují data z 20. století, protože se valná většina dnešních národů osvobodila od cizí nadvlády až rozpadem koloniální nadvlády Evropanů. Jestliže hrají obrazy minulosti tak velkou roli v současných kolektivních identitách, pak se nelze divit, že tomu tak bylo i v moderních politických konfliktech a válkách. Češi znají tuto problematiku z dějin česko-německých vztahů, ale méně známý je třeba význam obrazů dějin v řecko-turecké válce a jejím tragickém vyústění v souvislosti s první světovou válkou. Dnes se občas mluví o vzpomínání na smlouvu trianonskou a územní ztráty v Maďarsku, ale těžko někomu uniknou zprávy o současné eskalaci katalánského volání po obnovení nezávislosti nebo historických souvislostech kolem rusko-ukrajinských konfliktů. Proč by neměla Velká Británie zápasit s obdobnými problémy?  Ve sporech o Brexit se projevují odrazy minulosti na každém kroku. Nepřehlédnutelné jsou již na první pohled ve výrazně tradicionalistickém londýnském parlamentu. Tam se však i následkem neexistence psané ústavy odkazuje na tradice v nejasnostech ohledně jeho jednacího řádu a kompetencí. V argumentech zastánců Brexitu se minulost výrazně odráží, ale třeba i v odkazech na organizaci Commonwealth of Nations, tj. na politickou asociaci 53 států (sdružujících 29,4 % lidstva), které byly až na výjimky součástí britského koloniálního impéria: právě od té si mnozí slibují, že po-brexitové Británii nahradí EU na jevišti globalizovaného světa.  Pro ohlasy minulosti bychom měli mít stejně tak pochopení jako pro odkazy na realitu současného světa. Skutečnost, že někteří Britové vyzdvihují minulost a jiní pohlížejí na svět méně tradicionalistickýma očima a vnímají tedy i členství v EU jinak, je stejně tak málo překvapující jako skutečnost, že to vede ke sporům. Závažné jsou především formy, jakých takové konflikty nabývají a jakými se řeší. Reálné dějiny nedeterminují osudy národů, ale jejich obrazy v našich hlavách je spoluurčují. Pozorně reflektované historické znalosti jsou k orientaci v lidském světě nezbytné. Opomíjení dějin nás zaslepuje, protože zastiňuje významnou roli minulosti v naší současnosti, a tím nás vydává napospas emocionálně rétorickým potyčkám s demagogy všeho ražení. V povyku kolem Brexitu se ozývají hlasy všeho druhu, a z historické perspektivy viděno, nejde o konflikty, které by musely být tak dramatické, jak se stalo. Oddávat se apokalyptickým vizím a budit strach a hrůzu z budoucnosti každopádně přináší více škody než užitku. {/mprestriction}  Autorka je česká historička žijící v Německu.

Čas načtení: 2024-04-25 09:09:58

Zelenskyj: Rusko chce narušit Mírový summit ve Švýcarsku

Prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil, že ukrajinská zpravodajská služba má informace o tom, že Rusko má záměr narušit nadcházející Mírový summit, který je plánován na 15. a 16. června ve Švýcarsku. Tato informace byla sdělena během setkání se zástupci partnerských států a mezinárodních organizací působících na Ukrajině. Informuje o tom deník Ukrainska Pravda. The post Zelenskyj: Rusko chce narušit Mírový summit ve Švýcarsku first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-05 09:10:45

Mezinárodní mírová konference ve Švýcarsku přinese Rusku trojnásobný užitek, řekl Dmitrij Medveděv

Místopředseda Bezpečnostní rady Ruské federace Dmitrij Medveděv řekl, že plánovaná konference ve Švýcarsku bude pro Rusko výhodná, uvádí agentura RIA Novosti a server Topwar. The post Mezinárodní mírová konference ve Švýcarsku přinese Rusku trojnásobný užitek, řekl Dmitrij Medveděv first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-06-16 07:28:33

Proč nemá Čína zájem o mírový summit ve Švýcarsku? Pekingu jde o posílení vlastní geopolitické pozice.

Bezprostředně po jednání zemí G7 v Itálii se  zástupci téměř stovky států a mezinárodních organizací sešli ve Švýcarsku na Mírové konferenci pro Ukrajinu. Jsou zde prezidenti Francie a Ukrajiny Emmanuel Macron a Volodymyr Zelenskyj, americká viceprezidentka Kamala Harris, německý kancléř Olaf Scholz i předsedkyně EK Ursula von der Leyen. Na konferenci chybí Rusko a Čína. Účastní se však Indie, Saúdská Arábie, Jižní Afrika, Argentina, Brazílie a Indonésie. The post Proč nemá Čína zájem o mírový summit ve Švýcarsku? Pekingu jde o posílení vlastní geopolitické pozice. first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-06-17 08:54:45

Mírový summit ve Švýcarsku: Peskov chce, aby Ukrajina zvážila ruský návrh zastavení války

V Bürgenstocku ve Švýcarsku se koná diskuzní panel svolaný ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Dorazily delegace zhruba 100 zemí a organizací, přítomno je 57 hlav států a šéfů vlád. Ruští zástupci pozváni nebyli. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov ale svůj vzkaz do Švýcarska zaslal. The post Mírový summit ve Švýcarsku: Peskov chce, aby Ukrajina zvážila ruský návrh zastavení války first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2025-05-12 11:36:33

Slavné čokoládovny: Najdete je nejen ve Švýcarsku a Rakousku

Vůně čokolády má zvláštní schopnost. Dokáže vrátit do dětství, zvednout náladu i z obyčejného dne udělat malý svátek. A co teprve, když se za ní vydáte na výlet. A nemusí to být jen v notoricky známém Švýcarsku. Vyrazit můžete i do Německa, Belgie, Rakouska nebo třeba do Skotska. The post Slavné čokoládovny: Najdete je nejen ve Švýcarsku a Rakousku first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2026-05-22 10:20:00

Medaile i vynucený odjezd domů. Jak si vedli Češi na mistrovstvích ve Švýcarsku?

Hokejové mistrovství světa se ve Švýcarsku koná už pojedenácté. Pro český a předtím i československý národní tým jde o pořadatelskou zemi s bohatou, ale zatím nedotaženou historií. Medaile odsud vozil opakovaně, na titul mistra světa však ve Švýcarsku nikdy nedosáhl. Zda se to na letošním šampionátu podaří současné reprezentaci pod vedením trenéra Radima Rulíka, se teprve ukáže. Připomeňte si, jak si ve Švýcarsku vedly české a československé výběry před ní.

Čas načtení: 2026-05-22 10:20:00

Medaile i vynucený odjezd domů. Jak si vedli Češi na mistrovstvích ve Švýcarsku?

Hokejové mistrovství světa se ve Švýcarsku koná už pojedenácté. Pro český a předtím i československý národní tým jde o pořadatelskou zemi s bohatou, ale zatím nedotaženou historií. Medaile odsud vozil opakovaně, na titul mistra světa však ve Švýcarsku nikdy nedosáhl. Zda se to na letošním šampionátu podaří současné reprezentaci pod vedením trenéra Radima Rulíka, se teprve ukáže. Připomeňte si, jak si ve Švýcarsku vedly české a československé výběry před ní.

Čas načtení: 2020-06-03 14:35:24

Knižně vyšel deník, který si Jaroslav Foglar vedl ve Švýcarsku

U příležitosti stého výročí prvního z Foglarových pobytů ve Švýcarsku vydala Skautská nadace čtyřdílnou publikaci Jestřábova švýcarská dobrodružství. Není to všeobecně známo, ale autor Rychlých šípů navštívil „stát pod Alpami“ dokonce sedmkrát. Poprvé už ve třinácti letech – a hned takřka na čtvrt roku. Pobytu nepřímo pomohl člen 2. pražského oddílu skautů Ladislav Filip. Ten studoval medicínu a roku 1919 ve „Švýcarech“ vytipovával ve službách Červeného kříže hotely a statky, v nichž by se mohly zotavovat československé děti. Zvládl to, i když ne sám, a již napřesrok Švýcarsko navštívilo na 800 našich chlapců a děvčat. Jedním se stal i Foglar (až později přezdívaný Jestřáb), a to díky tomu, že na začátku osmé třídy vybral sbor školy ovlivněný jeho třídním Stunou. Určitě tomu lze říkat štěstí, protože ne všechny školy tak byly osloveny. Co víc, z každé směl jet jediný žák. Z vršovického nádraží vyrazili za zpěvu státní hymny večer 3. září 1920 uvnitř armádně zabezpečeného sanitního vlaku číslo 202 a Jaroslav Foglar putoval pod číslem 186. Cesta trvala tři dni a čtyři noci, kdy se stravovali „komisárkem“ či kaší a pili k tomu kakao. Třetího dne opustili rakouský Linec a překonali švýcarskou hranici do města Buchs, kam pro ně z metropole dojela choť našeho velvyslance Duška, z Curychu jistý pan Jokl a ze Sankt Gallenu jistý pan Stavebník. V doprovodu pracovnice švýcarského Červeného kříže pokračoval Foglar plus čtyři chlapci jiným vlakem, přičemž na nádražích si děti rozebíraly tamní rodiny. Tři hoši tak postupně zmizeli a smrákalo se. Psychicky tísněný Foglar nakonec zůstal ve vagónu jen s jediným chlapcem. V Yverdon-les-Bains byl pouze předán přednostovi, a ten jej od rychlíku vedl k jinému nástupišti a předal vedoucímu osobního vlaku. „Jeli jsme nocí řadu stanic, až mě nakonec vysadili do náručí vlídného staršího pána,“ vzpomíná Jaroslav Foglar nostalgicky v autobiografii. „Ten mě posadil do bryčky a jeli jsme nocí asi hodinu, až jsme dorazili do malé vesnice.“ Bylo to dnešní Valeyeres-sous-Rances pod horou Les Souchet (1680 metrů nad mořem) a dočasným chlapcovým domovem se stal statek Alberta (1898–1961) a Blanche (1899–1993) Randinových, manželů ve věku 22 a 21 let. Tehdejší Valeyeres leželo kilometr od později přifařeného Rances. Foglar tu pracoval jako pasáček krav a také česal révu i švestky. Jak vzpomíná, zpíval po večerech české písničky, a jednou směl zpívat i na představení Armády spásy. Cestu domů nastoupil 10. listopadu. Po celý čas si vedl deník, který se dochoval, má 42 stran a je kompletně ofotografován pro první část naší publikace. Jinou formou dosud zveřejněn nebyl, ale pravděpodobně to realizuje nakladatelství Albatros v rámci většího korpusu autorových deníků. Švýcarské zážitky provázené ilustracemi Karla „Tony“ Neumanna líčí ovšem i devátá až patnáctá kapitola foglarovky Tábor smůly (1938): jde o sedm kapitol s názvy „Jestřábe, vypravuj něco!“, Jedeme do Švýcar, Umíte pást krávy?, Pastevní družstvo, Moje vystoupení na večírku a jak to dopadlo, Případ s bláznivým teletem a Jedu domů ze Švýcar (str. 34–53). Druhá část současné publikace zahrnuje pak Foglarovu vzpomínku Moje švýcarské dobrodružství (zveřejněnou roku 1935 ve Slovíčku) a pět ze sedmi „švýcarských“ kapitol Tábora smůly. Třetí část sestává ze dvou jeho článků pro Naši rodinu (Co jsem viděl ve Švýcarsku?, 16. 12. 1982) a (opět) pro Svobodné slovo (Kouzelný mikulášský čas, 28. 11. 1994) a z dvou vzpomínek na spisovatele ze sborníku Jestřábe, díky (2000). Ty jsou dílem bývalého člena oddílu „Jindry“ Hojera (napsal vlastně titulní kapitolu celé publikace Jestřábovo švýcarské dobrodružství) a Petra Chudožilova spolu s Michalem Beránkem. Jejich příspěvek ... a jeho švýcarská stopa je zajímavou reportáží o výpravě do země, ohledně které se ve Foglarovi zrodil pocit, že tam „už někdy v minulém životě žil“. Vrátil se každopádně do Švýcarska i v letech 1981, 1982, 1984, 1985, 1986 a 1987. V roce 1986 se tam dokonce konečně setkal s paní Randinovou, která naštěstí stále žila, byť už jí bylo hodně přes osmdesát. Jednalo se tak o neuvěřitelné setkání po 66 letech. Syn Blanche Randinové (*1924) Gustave žije dnes kdesi ve Španělsku, její vnučka (příjmením Bernard Valloton-Rusticoni) v Le Mont-sur-Lausanne. Během šesti „novodobých“ cest Foglar kupoval pohlednice, ale sbíral taky víčka od limonád (což dělal všude) a místní cukr. Tyto jeho balené kvádříky se ve značném množství dochovaly a po jedné z nich může proto dnes být k nalezení v každé ze 180 červených obálek, v nichž se Jestřábova švýcarská dobrodružství prodávají. Navíc v publikaci najdete oboustranně potištěný plakát Jestřábovy švýcarské návraty, na kterém je v největším formátu přetištěna žádost o výjezdní doložku (do Itálie a Rakouska) ze srpna 1985, ale taky si na kolážích prohlédnete některé ze zmiňovaných pohlednic, stranu cestovního pasu s autorovou fotografií, dobový inzerát z tisku (zvoucí roku 1987 na devítidenní zájezd do Západního Německa a Švýcarska), ale i pozoruhodné a jen letmo Foglarem na útržek papíru čmárané poznámky.   Jaroslav Foglar: Jestřábova švýcarská dobrodružství. Ilustrace Karel Tony Neumann. Editor a autor celé čtvrté části Roman „Bobo“ Šantora. Další spoluautoři: Petr Chudožilov, Michal Beránek a „Jindra“ Hojer. Korektury Josef „Řešetlák“ Bláha. Vydala Skautská nadace Jaroslava Foglara. Praha 2020. 84 stran. Náklad 180 číslovaných výtisků. Vyšlo v obálce se dvěma přílohami. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-05-05 18:25:00

Česko - Švýcarsko 1:2. Tři prohry! Národní tým na domácí akci propadl

Poslední zápas národního týmu na Českých hokejových hrách (Betano Hockey Games) v Brně proti Švýcarsku skončil další porážkou. Po pádech s Finskem 1:4 a Švédskem 0:2 Rulíkův výběr nezvládl ani třetí duel, který ztratil výsledkem 1:2. Češi se tak s domácím podnikem Euro Hockey Tour loučí třemi porážkami, navíc Švýcarsku, které dosud ani jednou nevyhrálo, dovolili první radost v seriálu. První gól dal Dario Simion, druhý Daniel Thürkauf. Za Čechy těsně před koncem snížil Jakub Krejčík, v poslední minutě byl ostřeji faulovaný Lukáš Sedlák.

Čas načtení: 2024-06-14 14:30:10

Vodíkové náklaďáky Hyundai už ve Švýcarsku najely 10 milionů kilometrů

Nákladní vozidla Hyundai XCIENT Fuel Cell poháněná palivovými články ve švýcarských vozových parcích překonala vzdálenost 10 milionů km. The post Vodíkové náklaďáky Hyundai už ve Švýcarsku najely 10 milionů kilometrů first appeared on Hybrid.cz.

Čas načtení: 2024-06-15 10:00:00

Scholz: Putinův plán není myšlen vážně

Putinův mírový plán "není myšlen vážně", řekl Scholz před summitem o Ukrajině ve ŠvýcarskuKoná se  mírový summit o Ukrajině ve Švýcarsku, který je největší podobnou akcí od února 2022, kdy Moskva zahájila plnou invazi. Lídři skupiny G7 o návrzích Vladimira Putina na mír na Ukrajině nediskutovali, protože všichni věděli, že nejsou myšleny vážně, uvedl Olaf Scholz krátce před odjezdem do Švýcarska, kde v sobotu začíná konference o Ukrajině.Německý kancléř uvedl, že Putinovy návrhy - aby se Ukrajina vzdala čtyř provincií, které si nárokuje Rusko, přestala bojovat a vzdala se ambice na členství v NATO - měly za cíl pouze odvést pozornost od konference."Každý ví, že tento návrh nebyl míněn vážně, ale měl něco společného s mírovou konferencí ve Švýcarsku," řekl v rozhovoru pro televizi ZDF.Při setkání světových lídrů na summitu, na který Rusko nebylo pozváno, bude americká viceprezidentka Kamala Harrisová zdůrazňovat, že výsledek války ovlivňuje celý svět a že je třeba respektovat svrchovanost a územní celistvost Ukrajiny, uvedl jeden z amerických představitelů.Harrisová se setká s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a na akci zastoupí amerického prezidenta Joea Bidena. Prezident se po účasti na zasedání G7 v Itálii vrací do USA, aby se v Los Angeles zúčastnil sbírky na svou předvolební kampaň.Summit se koná v době, kdy vedoucí představitelé G7 uzavřeli novou dohodu o půjčce 50 miliard eur pro Ukrajinu, která je zajištěna využitím neočekávaných zisků z úroků z aktiv ruské centrální banky zmrazených EU a dalšími západními zeměmi po invazi na Ukrajinu v roce 2022.

Čas načtení: 2024-06-16 20:16:00

Na další mírový summit podle Pavla musí Čína. „Pak bude napůl vyhráno“

Naplněna podle českého prezidenta Petra Pavla byla původní očekávání, že summit ve Švýcarsku přinese alespoň nějaký pokrok na cestě k míru na Ukrajině. Fakt, že se některé účastnické státy nepodepsaly pod společnou závěrečnou deklaraci podle něj samo o sobě neznamená, že jsou v opozici. Prezident to řekl novinářům po návratu ze summitu ve Švýcarsku. Podle Pavla bude nutné, aby se příštích jednání o míru na Ukrajině účastnili další velcí světoví hráči, klíčová bude podle něj účast Číny.

Čas načtení: 2024-06-16 18:43:00

Vraťte unesené děti, vyzvali lídři mírového summitu Rusko. Pavel: První krok na cestě k míru

Účastníci prvního summitu o míru na Ukrajině dnes v prohlášení vyzvali k návratu dětí deportovaných Ruskem a k zapojení "všech stran" do případného mírového procesu. Informuje o tom agentura AFP. Další média uvádí, že delegace z několika zemí včetně Brazílie, Saúdské Arábie nebo Indie se k závěrečné deklaraci jednání ve Švýcarsku nepřihlásily.  Naplněna podle českého prezidenta Petra Pavla byla původní očekávání, že summit ve Švýcarsku přinese alespoň nějaký pokrok na cestě k míru na Ukrajině. 

Čas načtení: 2024-06-18 19:10:46

Cuervo y Sobrinos – hodinky s neuvěřitelnou historií

Ve slunné Havaně, na Kubě, se před více než 140 lety zrodila značka Cuervo y Sobrinos, která patří k nejvyhlášenějším na trhu. A přestože má své kořeny na Kubě, sídlí aktuálně ve Švýcarsku, domovu hodinařiny a hodinek, aby právě zde dále budovali svou skvělou reputaci a tvořili nové úžasné kolekce luxusních hodinek. Chcete vědět více? Seznámení s klikatou historií značky nabízí článek o značce Cuervo y Sobrinos. Jak to všechno začalo? Už roku 1862 si klenotník Ramón Fernandez Cuervo otevřel své vůbec první klenotnictví. Tehdy byl neznámým španělským přistěhovalcem a jen těžko mohl tušit, že o 100 let později se jeho jméno proslaví po celém světě. A protože se mu v podnikání dařilo, zapojil do rodinného podniku i své synovce a takto vznikla společnost Cuervo y Sobrinos. Směrem do Evropy Na počátku 20. století expandovala značka do Evropy. A nevěnovali se zdaleka jen hodinařině, ale také prodeji a obchodování se šperky. Konečně v roce 1928 spatřila světlo světa továrna na hodinky v La Chaux de Fonds ve Švýcarsku a začaly se zde vyrábět unikátní hodinky s nadčasovým designem, které oslovily širokou základnu zákazníků, a postupně si získaly mezinárodní věhlas až do té míry, že butik Cuervo y Sobrinos navštěvovaly známé osobnosti v čele s Einsteinem, Churchillem nebo Hemingwayem. Po nástupu komunismu byl ale podnik znárodněn a značce nastaly zlé časy. I z těch se ale oklepala a v roce 1997 se konečně dočkala záchrany, když byla odkoupena zpět a obnovena, aby už v roce 2002 vystavovala své výrobky v Basileji. Karibské dědictví na dosah ruky Hodinky Cuervo y Sobrinos můžete pořídit v Helveti a na vlastní oči se přesvědčit, že kubánské dědictví je v nich stále pevně zakořeněno. Značka vyzařuje energii, vášeň a snoubí luxus s precizností. V nabídce najdete různé kolekce, ze kterých si skutečně vybere každý. Přijďte si je osahat i vy – věříme, že podlehnete jejich divokému kouzlu. Zdroj náhledové fotografie: Unsplash.com Příspěvek Cuervo y Sobrinos – hodinky s neuvěřitelnou historií pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení

Čas načtení: 2024-06-22 14:38:00

Zprávy ze Severu: Sokoly v Českém Švýcarsku se úspěšně množí, v saské části parku se vzácným dravcům tolik nedaří

V Českém Švýcarsku a Labských pískovcích se letos podařilo sokolům stěhovavým vyvést podle Správy národního parku nejméně 19 mláďat. V sousedním saském národním parku na tom nejsou s letošními odchovy tak dobře, jako u českých sousedů. Stejný počet sokolích párů vyvedl v Saském Švýcarsku o polovinu méně mláďat. Ukazuje to graf, který poslali saští kolegové těm českým.

Čas načtení: 2024-06-23 12:20:29

Tři pohřešovaní po silných bouřkách ve Švýcarsku

Srážky ve švýcarském kantonu Valais způsobily vážné záplavy, které izolovaly Zermatt a vyvolaly evakuaci. Úřady zvýšily stupeň pohotovosti. The post Tři pohřešovaní po silných bouřkách ve Švýcarsku first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-07-02 10:56:03

Sedm mrtvých po bouřích ve Francii a Švýcarsku

Divoké bouře a přívalové deště, které o víkendu zasáhly Francii, Švýcarsko a Itálii, si podle místních úřadů vyžádaly sedm mrtvých. The post Sedm mrtvých po bouřích ve Francii a Švýcarsku first appeared on Pravda24.